A zase to nakládání.....

Viděla jste videa od p. Čechovského na YouTube - např https://youtu.be/leMOa-3AjvU

Důležité je mít naučené mimo přepravník pomůcky/pobídky na pojď vpřed, zastav, couvej (s pozicí, kterou zaujimate při nakládání - takže stojím před koněm a potřebuju ho mít naučené na pobídku vpřed).

Pak už je to jen o dávkování, v klidu vylézt na rampu (a v klidu slézt na pobídku), a postupně posouvat hranice, kdy to stále dává koník v klidu (resp mírném a zvládnutelné stresiku). Nejlepsi je na tohle si pronajmout přívěs na týden či dva - a zkoušet a přitom nemít na sebe tlak musíte to rychle zvládnout.

Nejlíp budou nastupovat koně, kteří to mají jako rutinu. kůň který bude vidět přívěs 2x do roka, tak rposte bude čumět, řešit, nenakládat se oproti koní co jezdí třebas 2x měsíčně. (I kdyby měl objet jen stáj).

S radami z videa jsem naložila koně po týdnu intenzivní práce, kdy měl zažitý karambol v přepravníku (hodil záda), začínali jsme v bodě že viděla na 15metru hengr a panikaaaa. Dneska jde na vyslání, sama zavřu, sama si odvezu bez pomocníka. Takže trénink, trénink, trénink (a nejlépe mít doma hengr, protože taky každý hengr jinak vypadá a smrdí a 4nozci můžou i reagovat na totoo)

Trpezlivosť, zabudnúť na čas, vôbec ho nemerať, tri kopytá na rampe je podľa mňa super.
V hlave si nastaviť, že nastúpi.

Skontrolovať, či hore netrčí zo zrolovanej plachty nejaký bazmek, kone sa toho často boja.

Cviky zo zeme, no niektorým funguje to trénovanie vyslania na povel, inak čo ja viem, nejaké palety, plachta, prechod zúženým priestorom.

Vybudovať dôveru, aby vliezol za človekom.

Niektoré kone lepšie nastupujú zo zúženého priestoru, otvoriť bočné dvierka, ale bacha, aby nimi nevystúpil.

Se špatnými zkušenostmi je to horší.
Ale dá se.
Přepravák využívejte jak často to jen jde.
Tvářit se, že na to máte celý den. Zpočátku si ten čas skutečně budete muset udělat.

Postupuji metodou "venku otrava - vevnitř labůžo".
Když mi kůň dojde na nějakou jeho akceptovatelnou vzdálenost k vleku, pochválím, vypnu veškeré tlaky, drbu, ňuňám, prokrmuju.
Když se uklidní a ujistí, že se mu nic neděje, řeknu, že jdeme o krok (pár kroků, podle ochoty koně) blíž. Zvyšuji tlak jen do té míry, dokud nezareaguje směr dopředu, pokud vidím náznaky toho, že přestává "myslet" a začíná se víc bát, nervovat, pochválím klidně i jen přenesení váhy dopředu a opět zařadím uklidňovací a ujišťovací pauzu. Kůň se nesmí rozhodit, přetočit, vynervit, nebo jak to mám nazvat. Nesmí překonat hranici mezi schopností přemýšlet a vykuleným bělmem.
Když mi kůň vycouval z toho místa, kterého jsme dosáhli, otravovala jsem ho vytrvale různými způsoby, dokud se zase nedostal na tento bod. Kde zase pauza, žůžo labůžo. Pokud byl kůň extra hysterka, a nebylo možno znovu dojít na poslední nejlepší dosažený bod, holt jsme zastavili na nejlepším dosažitelném místě a opět pauza a pochvala a ujištění, že tak je to správně.

Pokud má problémy jen s nastupováním, je to ta lepší varianta. Horší je, pokud má problémy i s cestováním - to už může být vážně nebezpečné. To jsem naštěstí nezažila, i ti největší bojínci pak cestovali velice kultivovaně.

Dobré cviky ze země jsou rozhodně dobře upevněný povel pro zastavení, ve smyslu, že to znamená ani necouvat. Lze nacvičovat přibližováním různých bubáků zepředu, zastavováním na dotyk prsama o předměty, dvě kladiny do V a zastavit koně v tom úhlu, který ho nepříjemně svírá. Dá se postavit i ze dvou překážek, přes které přehodíte deky nebo plachty - simulujete uzavřený temný prostor.
Kamarádka si udělala na kobylu postroj - něco jako zádržné řemení u kočárového postroje. Lonž protaženou pod zadkem a zajištěnou nákřižním řemenem, aby koni nepadala na nohy a držela pěkně pod zadkem. Kamarádka stojí před kobylou a oba konce lonže drží v jedné ruce, druhou rukou koně vede. Kůň cítí tlak zezadu, ale nepomůže mu se do lonže posadit, protože jaksi není odpor, nikdo ho nosit nebude :-) Jen to prostě tahá a šimrá a otravuje. A není to tak omezující (nic se za koněm nezavírá). Třeba by pomohlo.
Dobré je naučit zepředu koně pobízet dopředu. Tj. začnu tím, že si musím dojít podél koně a na zadek mu tušírkou sáhnout. Postupně se podél koně přesouvám dopředu a při pobídce se snažím, aby reagoval ještě než se ho tušírkou dotknu. Cíl cvičení je, aby kůň reagoval na pobídku tušírkou ve chvíli, kdy ji pouze zvednu nad jeho hřbet, případně jen její konec zvednu nad koně (z akademické přípravy koně ze země). Pak budete moci koně pobízet i bez pomocníka.
A já jsem ještě naučila koně na snížení hlavy na tlak na týl. Při zatažení za ohlávku aby mi nechodil proti. Pro velmi názorné předvedení lze použít provazovku, no já to jemného plnokrevníka učila na kožené. I když jsem chvílemi po té provazovce celkem mlsně koukala Je to velký pomocník ve chvíli, kdy jsem při nakládání na "mrtvém bodě" a potřebuji koně za něco pochválit - natažení čumáku směr přepravák - pochvala, vypnutí tlaků.

No a pak stačí odměňovat velice pečlivě každý moment, kdy kůň naznačí ochotu vyhovět. A já osobně také velmi pečlivě označuji negativně každý moment, kdy kůň naznačí, že si to bude chtít řešit po svém. To lze samozřejmě vynechat a můžete k tomu mlčet a pouze chválit za každý postup "vaším směrem" - určitě se to dá velice úspěšně a rychle naklikat nebo napozitivkovat, já to neumím, takže dělám cukr/bič.

Hlavní je koni vysvětlit, že nahoře ve vozíku čeká mana nebeská a pohodlí a příjemno. Klidně mu tam pootevřít všechna dvířka, poodtáhnout plachtu, rozsvítit (připevnit na strop baterku tak, aby nesvítila do očí, ale osvětlovala přední stěnu přepraváku), aby tam dobře viděl (to je mimochodem často opomíjené - stavět při nakládání vlek tak, aby do něj svítilo sluníčko, a nikoli aby kůň nastupoval proti slunku - koňské oči se velmi pomalu přizpůsobují tmě. Na přechodu venku/vevnitř dát koni čas, aby se rozkoukal). Dát mu tam čerstvou voňavou podestýlku, voňavý mash, pěkně ho tam podrbat a namasírovat, třeba.

A samozřejmě, až bude nastupovat v pohodě, tak ho taky povozit, dokud o nic nejde. Jednou kolem výběhu - vyložit a děsně pochválit a pustit. Do vedlejší vesnice a vrátit se po kopytě. Na vedlejší pastvinu, kde čeká nová šťavnatá travička. A tak.

Jsem se zase rozepsala, co... Tak já umažu příběhy. Bude to jen na jednu stránku :-D

Edit: sakra, ten Čechovský tam píše na slovo to, co tady píšu já... Vidím jeho video poprvé...

S pomocníkom sa nám osvedčilo ak už kôň stojí na rampe, tak ja koňa držím a chválim a druhý mu prekladá nožičky.

Inak ak nie je čas, tak koňa proste sedujem, no

Mucula sa cestou ku mne obesila zo tri krát, mal aj trošku obrnu tvárového nervu, chvíľu bol aj na chrbte, heh, proste, strašné veci sa tam diali, no nijako ho to nepoznačilo, o tri roky neskôr, keď som ho predala normálne vliezol za mrkvou, sám.

Teda, ja mám naučené kone, aby sa nosom dotkli môjho vztýčeného ukazováku na ruke, vlastne ten nasledujú ako target, no dá sa naučiť aj na normálny target, nejaká penová loptička, alebo kužeľ na palici, samozrejme ak sa ho dotkne, tak pochvala a mrkva, ja v tej ruke mám mrkvu a ak sa dotknú prsta, tak ju dostanú, proste ju vysuniem palcom.

Jojo, překládání nožiček se nám taky párkrát osvědčilo :-D Když byli lidi.

A taky nechat přes dvířka vepředu dovnitř načuhovat koňského kámoše (poníci si rádi dovnitř sáhnou pro dobré seníčko nebo něco z kyblíčku).

Sedovanou kobylu jsem nakládala jednou, neb majitelka dopředu hlásala, že bez toho to nepůjde. Neměla jsem dobrý pocit. Kobyla vzrušivá (A1/1), nereagovala nám na sedaci dobře (vet na místě - sedace do žíly), pak se připíchlo, a najednou nám kobyla usnula ve stoje. No pohnout jsme s ní nemohli - tam se uplatnilo to překládání nožiček a kobylu jsme do vleku nakonec za velkého úsilí dohoupali. Jela jsem jako s nitroglycerinem, strachy hnědá, že se mi kobyla někde skácí a zavalí... uf. Ale vyložila se celkem ok, sedace už přestávala působit.

Sedovaný kôň má po naložení samozrejme v tom vozíku sa prebrať, vozík stojí, ide sa až vtedy, keď na koňa sedácia prestala účinkovať, toto veľmi striktne dodržujem a radím všetkým, so sedáciou samozrejme prichádza ataxia a nikto predsa nechce, aby kôň v prvej zatáčke spadol a zabil sa, alebo obesil.

Sedovať sa má kôň ešte v boxe, alebo niekde, kde je v kľude, nie vonku, keď už ide od koní, a/alebo vidí vozík a už je excitovaný.

JanaJanaJanaJana napsal(a):
Ještě abych nevypadala jako úplný kruťas, tak když se kůň už dostane do vleku, tak ho tam necháme stát i několik minut a je uvnitř řádně prokrmen tím, co má nejraději, a ne málo.
Poslední pokus byl proveden během necelé hodiny 4, naposled kůň nalezl na vyslání, čemuž předcházela řada kruhů okolo vodiče, couvání atd., prostě aby pochopil, že bude mít jednodušší život, když nastoupí sám.

Odkud vlastně jste? Kdybyste byla přes kopec, ráda půjčím vlek - sama vím jak mě sejrilo nemožnost dlouhodobého půjčení vleku, kdy to prostě kobyla takto potřebovala - až to dopadlo koupí vlastního :D

evcusik napsal(a):
Odkud vlastně jste? Kdybyste byla přes kopec, ráda půjčím vlek - sama vím jak mě sejrilo nemožnost dlouhodobého půjčení vleku, kdy to prostě kobyla takto potřebovala - až to dopadlo koupí vlastního :D

Oooo, Vy jste hodná :) jsem jižně od Prahy. Nicméně občas půjčí ustajovatel (nelze pořád, neparkuje v areálu, ale i to je od něj víc než bohulibé) a teď jsem sehnala i kontakt na jednu paní, která je prý moc fajn...nejdřív potřebuji prolézt školkou pod dozorem, než budu někomu demolovat jeho jmění :D

Já taky klidně vlek k nácviku půjčím

Edit: ach, no, jih Prahy je ode mě asi 180 km, tak nic, no...

Sehnala bych si někoho, kdo mi za poplatek ten hengr přistaví aspoň na měsíc, abych mohla trénovat. Jinak je to dost na nic, vy jste ve stresu, že máte málo času, přenášíte to na koně a pak se nikam nehnete.

Pokud máte pojem o pozitivce, tak ta je na tyhle tréninky přímo ideální.

Ale ještě než jsem vůbec věděla, co to pozitivka je, tak jsem si během měsíce naučila nakládat Madam, která se kdysi ve vozíku převracela a tudíž z něj měla panickou hrůzu. Šla jsem na to po pidikrůčkách. První den jsem chtěla, aby v klidu jen stála 10 m od vozíku, pak dostala kyblík a v klidu se u vozíku nažrala. Druhý den 5 m od něj. Třetí den jsem chtěla, aby si očuchala rampu a třeba na ní dala jedno kopyto a pak se u rampy nažrala. Pak dvě kopyta. Pak aby přes rampu podélně přecházela. Atd. atd. Jak píšu, trvalo to měsíc (ale ne každodenní trénink) a byla schopna ve vozíku v klidu stát, nažrat se a nechat se povozit. Musím říct, že jí to vlastně zachránilo život, protože se pak musela vézt akutně na kliniku a kdybychom jí nenaložili, tak nevím nevím...

Nejdůležitější asi je fakt to nastavení ve vaší hlavě. Já s nakládáním měla nula zkušeností, ale prostě jsem na to šla pomaličku, podle kobyly a hlavně jsem přesně věděla, co ten daný den chci dosáhnout.

Ahoj, moc děkuji všem zúčastněným a velice si vážím Vašich rad, v každé nacházím něco nového.
Problém u nás jistě vznikl v mé hlavě a pak taky tím, že kůň viděl pořádně hengr především při stěhování (3x). V praxi samotné pak prokrmování funguje tak, že kůň dá na rampu 2, maximálně tři kopyta a když přijde uvolnění a pochvala, tak začne couvat. Jízda mu asi dvakrát příjemná není, ale zvládá ji bezpečně, naštěstí....ale jakmile má dojít k vlezu dovnitř, při třetím kopytě, pauze a mrkvi prostě nastaví v hlavě program, že tam nevleze a je schopný i při klidných pokusech nakádání v této fázi setrvat hodinu a déle (vyzkoušeno). Řada lidí říká, že pozitivka funguje na každého, zde mám pocit, že se jedná o nějakou výjimku potvrzující pravidlo :D tenhle koňův přístup se nepromítá jen při nakládání, byly chvíle i ze země a pak pod sedlem, kdy jsem si prostě musela sjednat respekt tušírkou, v tomhle ale naštěstí pomohlo hodně strukturované stádo a hodně se koni věnovat a zde problém už není a kůň mne repektuje a dokonce bych i řekla, že důvěřuje, nicméně problém přetrval právě zde v nakládání, kde si opět respekt vymůžu pouze tušírou. Jenže vím, že je to zkracovátko a taky vím, že mě to časem stejně pravděpodobně doběhne. Dotyčný kůň je prostě silná osobnost s velmi vyvinutým sebe-uvědoměním a jeho touha rozhodovat sám o sobě je velmi silná.

Asi bude nejlepší zavolat na jednou dvakrát experta, aby to nejprve naučil mne a viděl mne z povzdálí, co konkrétně dělám za chyby i nonverbálně, a opravil mne, a pak asi má smysl půjčovat hengr...sama jsem teď spíš ve fázi, kdy toho koně zkazím totálně.

Tak pozitívka nie je úplne to, že kôň dostane za niečo odmenu.

Tiež si nemyslím, že pri nakladaní je potrebný rešpekt, no zase nepovažujem tušírku za mučiaci nástroj.

A silné osobnosti sa nakladajú najlepšie, horšie je prestrašený, neistý kôň.

Najlepšie sa mi nakladali hucule. A norička, tá vliezla úplne všade, aj do Avie, do ktorej bolo treba skočiť z rampy, čo viedla na hnojisko a stál v nej úplne cudzí kôň :D

Furmani u nás majú ťažáky naučené tak, že sami skáču do Avie

Horsana napsal(a):
Tak pozitívka nie je úplne to, že kôň dostane za niečo odmenu.

Tiež si nemyslím, že pri nakladaní je potrebný rešpekt, no zase nepovažujem tušírku za mučiaci nástroj.

A silné osobnosti sa nakladajú najlepšie, horšie je prestrašený, neistý kôň.

Najlepšie sa mi nakladali hucule. A norička, tá vliezla úplne všade, aj do Avie, do ktorej bolo treba skočiť z rampy, čo viedla na hnojisko a stál v nej úplne cudzí kôň :D

Furmani u nás majú ťažáky naučené tak, že sami skáču do Avie

Jo, kdysi jsem viděla video. Úžasné! Naskočili, vyskočili.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jo, kdysi jsem viděla video. Úžasné! Naskočili, vyskočili.

Jj, ja som to videla aj naživo, kôň bol pustený vo voľnosti na pľace za klinikou, mal skoro tonu, prišli si po neho, majiteľ ho pustil, lebo kôň sa držal pri ňom a potom otvoril to auto a povedal "Hop" a valach otočil hlavu, prisahala by som, že ňou pokýval, že rozumie, vybral sa k autu a naskočil dnu, chlap zakričal "Hou" a kôň zastal, potom mu povedal niečo iné a kôň sa tam zaparkoval, ako mal.

S koňom normálne pracoval v lese a chodili na preteky, mali spolu úžasný vzťah, jeho majiteľ mi povedal, že taký kôň prichádza raz za život, on inak s koňmi aj handloval, ale s týmto mal proste taký vzťah, že ho nasledoval ako pes a múdro plnil, čo sa od neho žiadalo.

A to jsem nezmínila to, že v případě použití lonže můj kůň vynalezl, že si do toho prostě dřepne :D proto ty tušíry.

Některý věci prostě nevymyslíte, tohle jsem ještě nikdy neviděla.

Podle vašeho popisu to fakt bude chtít někoho zkušeného na místě. Už ta pasáž s odměnou a následným vycouváním vypovídá o tom, že na to nejdete dobře. Odkud jste?

Chce to cvičit a cvičit. Vyhradit si všechen čas světa na koně a nikam nespěchat. Zrovna včera Ariane Telgen vyšlo video, kde učila nastupování do přepraváku.
https://www.youtube.com/watch?v=2l2Rft6VmXU

Hlavně nezapomeňte přepravák při tréninku připojit k autu, ať má stabilitu (ale to předpokládám, víte).

Na to couvání dobře cvičil pan Čechovský ve videu.
Je třeba koni vysvětlit, že klidová pozice je zastavení, a couvat se bude pouze na váš pokyn. On tam v podstatě většinu doby koně "programoval" na to, aby mu kůň reagoval správně na pokyny. A tedy aby šel do strany jen když je žádán, aby nereagoval přehnaně a šel do strany jen o tolik kroků, o kolik je žádán. Aby šel dopředu jen o tolik, o kolik je žádán, žádné překotné nabíhání, předbíhání. Aby šel dozadu jen tehdy a jen o tolik, jak je žádán - ne, když žádán není.

U vás bude někde problém v tom, že ho odměňujete za to odcouvání (nevědomky). Pozor, hodně lidí v té chvíli ztratí koňovu pozornost, přesně jak říká pan Č. - třeba udělají s koněm kolečko, navedou si ho znovu k rampě, a to kolečko je pro koně velká úleva a odměna, protože páník se na koně nesoustředí a nic po něm nechce. Nebo třeba nechají koně čučet po ptákách, začnou se s někým bavit, přestanou koně vnímat, kůň může "vypnout" nebo nechat myšlenky lítat volně. - s tímhle vám může pomoci nějaký ten trenér, který vás uvidí s koněm pracovat. To dávkování tlaku a odměn musí být velice přesné, protože v tom kůň hledá jistotu. A když ji nemá, vlastně se nemá čeho chytit. To vám určitě může někdo ukázat.

Na to odcouvání můžete v pohodě nacvičit doma. Třeba v tom V z břeven a plachet. Můžete udělat nejprve uličku z břeven a plachet, průchozí. Klidně ten zúžený prostor můžete i svrchu zakrýt, aby tam bylo temno... Dobrá je na to houpačka, kde na tom bodě překlopení můžete trénovat krok dopředu a krok dozadu - houpání :-)

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Podle vašeho popisu to fakt bude chtít někoho zkušeného na místě. Už ta pasáž s odměnou a následným vycouváním vypovídá o tom, že na to nejdete dobře. Odkud jste?

Jasně, to právě vím, přesně to, co píšete :) neumím to, ale zkušenosti u koní mi říkají, že to dělám blbě a potřebuji neprve poučit sebe, opravit koně a pak nás to naučit dohromady, ale chytám nejdříve veškeré tipy, než sestavím plán :)
Jsme kousek na jih od Prahy.

Jinak všem moc děkuji za rady, od všech a z každé si beru podstatné, i z příběhů Buggyry, jen nekracujte :)

JanaJanaJanaJana napsal(a):
Jasně, to právě vím, přesně to, co píšete :) neumím to, ale zkušenosti u koní mi říkají, že to dělám blbě a potřebuji neprve poučit sebe, opravit koně a pak nás to naučit dohromady, ale chytám nejdříve veškeré tipy, než sestavím plán :)
Jsme kousek na jih od Prahy.

Jinak všem moc děkuji za rady, od všech a z každé si beru podstatné, i z příběhů Buggyry, jen nekracujte :)

Zkuste kontaktovat pana Čechovského, jestli nebude na trase někde poblíž vás a nevěnoval by vám chvíli a podíval se na vás co a jak.

+420 608 980 657
info@PrepravaKoni.cz

Nákládáme jenom vlastní koně, zato často a takřka výlučně sami, v terénu. To nejdůležitější, co nám kdysi Ládˇa Nykl řekl bylo, že "to zvíře má půl tuny a půjde jen tam, kam samo chce". Respektive jakékoliv nucení ve formě lonží či dokonce Parelliho lopatu bude fungovat jen chvíli, než to zvíře přijde na způsob obrany.
Zatím se nám osvědčila myšlenka, že když kůň není magor, tak je naložitelný každý - je-li tomu věnováno dost času. Ideálně tedy vlastní vozík a zkoušet a zkoušet. Stačí po chvilkách, ale pravidelně a úspěch se dostaví. Půjčovat (si) vozík bych neriskoval, respektive bál bych se poškození - ono při učení trpí zdaleka nejvíc.

jbb napsal(a):
Nákládáme jenom vlastní koně, zato často a takřka výlučně sami, v terénu. To nejdůležitější, co nám kdysi Ládˇa Nykl řekl bylo, že "to zvíře má půl tuny a půjde jen tam, kam samo chce". Respektive jakékoliv nucení ve formě lonží či dokonce Parelliho lopatu bude fungovat jen chvíli, než to zvíře přijde na způsob obrany.
Zatím se nám osvědčila myšlenka, že když kůň není magor, tak je naložitelný každý - je-li tomu věnováno dost času. Ideálně tedy vlastní vozík a zkoušet a zkoušet. Stačí po chvilkách, ale pravidelně a úspěch se dostaví. Půjčovat (si) vozík bych neriskoval, respektive bál bych se poškození - ono při učení trpí zdaleka nejvíc.

Jasně, hlavně co se týče prvního odstavce. To si plně uvědomuji, a proto to řeším teď, jelikož vím, že jsme právě ve fázi, kdy tušíry posloužily, ale příště už nemusí. Děkuji za reakci!

JanaJanaJanaJana napsal(a):
A to jsem nezmínila to, že v případě použití lonže můj kůň vynalezl, že si do toho prostě dřepne :D proto ty tušíry.

Některý věci prostě nevymyslíte, tohle jsem ještě nikdy neviděla.

To ľahanie si do lonží, alebo to naskakovanie ťažákov do Avie?

Tak ja se taky pridam s pribehem:-) Koupila jsem kobylenku, moudre jsem usoudila, ze nemajic zkusenosti, necham ji nalozit puvodni majitelkou (to uplne neproslo, kobyla tahala slecnu tam, zpet, z rampy couvala, ...), az dopravce (majitel staje, kam jsme jely) v ramci uspory casu vytahl 2 lonze, kobylenku vzal a za 10 vterin byla ve voziku (donucovaci prostredky spocivaly ve 2 lonzich, ktere udelaly ulicku, nic vic, a v dopravci, starem praktikovi, ktery zhodnotil, ze poncl si proste z nas dela legraci...). Pracovaly jsme, szivaly se, kobyla za mnou na ruce vlezla kamkoli, vubec jsem netusila problem. Po 2 letech stehovani - nakracim sebevedome k voziku (vsak kobyla za mnou na ruce jde i do pekla, preci), kobyla se zasekne, pocouva, pak se parkrat jen tak laskovne postavi na zadni, malem se prevrati. Chvili jsme se snazili (asi tak 15 minut, nebavilo me byt ostatnim pro smich), nacez jsem vypujcila 2 lonze, udelala sirokou ulicku a kobyla byla za 10 vterin uvnitr a zrala seno). Jeste par pokusu v prubehu doby probehlo, trosku me to trapilo, ale verila jsem si, ze v nouzi proste nalozim s 2 spagaty (vpodstate stacila voditka, jen jako vizual). A pak jsem na seminari jednou malem neodjela, pac kobyla nenastoupila a nikdo tam nemel na pujceni 2 zatracene spagaty (lonze, voditka, tkanicky od bot... ). Coz me vytocilo do nepricetna (ta ostuda), domluvila se se svou tehdejsi trenerkou Petou Berankovou a ze budeme nakladat. Lekce byla hotova za 20 minut, kdy kobyle bylo vysvetleno, ze "ted se hybe, ted se couva, ted 1 krok tuhle, 3 kroky tam, davej na me pozor " (presne jak bylo psano vyse), velmi decentni a jemna prace s tlakem (a tusirkou, kterou o ni nikdo nezlomil, vyrazne vic ji vnima jako ukazovatko), takze po 20 minutach kobyla nastoupila za clovekem, pred clovekem, vedle cloveka, sama a kdyz videla sundanou rampu, skoro se klusem blizila a jala se nastupovat. Od te doby vyreseno (nastupuje sama, s clovekem - libovolnym, do ruznych voziku, ke koni, bez kone, vystupuje klidne od kone, ...), pokud nastupuje "spatne", znamena to, ze se pred rampou zastavi, rozhledne, nadechne a jde. Dost v tom vasem valaskovi vidim tu svoji kobylenku, vybrala bych trenera (ja sice kopu za Petu B., ale myslim, ze tohle da kazdy pricetny trener, kdo na vas dohledne a s jehoz metodami souznite) a fakt verim, ze za 1-2 lekce ma vyreseno trener (nepochybne), ale i kun i vy.

Gerlinda napsal(a):
Tak ja se taky pridam s pribehem:-) Koupila jsem kobylenku, moudre jsem usoudila, ze nemajic zkusenosti, necham ji nalozit puvodni majitelkou (to uplne neproslo, kobyla tahala slecnu tam, zpet, z rampy couvala, ...), az dopravce (majitel staje, kam jsme jely) v ramci uspory casu vytahl 2 lonze, kobylenku vzal a za 10 vterin byla ve voziku (donucovaci prostredky spocivaly ve 2 lonzich, ktere udelaly ulicku, nic vic, a v dopravci, starem praktikovi, ktery zhodnotil, ze poncl si proste z nas dela legraci...). Pracovaly jsme, szivaly se, kobyla za mnou na ruce vlezla kamkoli, vubec jsem netusila problem. Po 2 letech stehovani - nakracim sebevedome k voziku (vsak kobyla za mnou na ruce jde i do pekla, preci), kobyla se zasekne, pocouva, pak se parkrat jen tak laskovne postavi na zadni, malem se prevrati. Chvili jsme se snazili (asi tak 15 minut, nebavilo me byt ostatnim pro smich), nacez jsem vypujcila 2 lonze, udelala sirokou ulicku a kobyla byla za 10 vterin uvnitr a zrala seno). Jeste par pokusu v prubehu doby probehlo, trosku me to trapilo, ale verila jsem si, ze v nouzi proste nalozim s 2 spagaty (vpodstate stacila voditka, jen jako vizual). A pak jsem na seminari jednou malem neodjela, pac kobyla nenastoupila a nikdo tam nemel na pujceni 2 zatracene spagaty (lonze, voditka, tkanicky od bot... ). Coz me vytocilo do nepricetna (ta ostuda), domluvila se se svou tehdejsi trenerkou Petou Berankovou a ze budeme nakladat. Lekce byla hotova za 20 minut, kdy kobyle bylo vysvetleno, ze "ted se hybe, ted se couva, ted 1 krok tuhle, 3 kroky tam, davej na me pozor " (presne jak bylo psano vyse), velmi decentni a jemna prace s tlakem (a tusirkou, kterou o ni nikdo nezlomil, vyrazne vic ji vnima jako ukazovatko), takze po 20 minutach kobyla nastoupila za clovekem, pred clovekem, vedle cloveka, sama a kdyz videla sundanou rampu, skoro se klusem blizila a jala se nastupovat. Od te doby vyreseno (nastupuje sama, s clovekem - libovolnym, do ruznych voziku, ke koni, bez kone, vystupuje klidne od kone, ...), pokud nastupuje "spatne", znamena to, ze se pred rampou zastavi, rozhledne, nadechne a jde. Dost v tom vasem valaskovi vidim tu svoji kobylenku, vybrala bych trenera (ja sice kopu za Petu B., ale myslim, ze tohle da kazdy pricetny trener, kdo na vas dohledne a s jehoz metodami souznite) a fakt verim, ze za 1-2 lekce ma vyreseno trener (nepochybne), ale i kun i vy.

Velice Vám děkuji za sdílení zkušenosti. Tohle je tak nějak opravdu u nás.

Jinak děkuji naprosto všem, kteří se vyjádřili, je to pro mne veliká pomoc :)

Len technická, máte otvorenú stredovú priečku, keď nakládate? To opticky dokáže veľmi pomôcť. Minimálne na nácvik by som otvárala, tak isto aj predné dvere, ak teda zoženiete vozík.

Nutno poznamenat, že osobně jsem přes 20 let u koní, ale s nakládáním jsem se prakticky setkala až tohoto svého koně...takže moje dovednosti skoro nula a vždy mám hrůzu, co zas bude, takže nastavení mysli nejhorší, co může být.

Čo sa tohto týka, tiež to môže byť dôvod, prečo máte problém s nakladaním.

Ja nakladanie nenávidím, skutočne z hĺbky duše, raz sa mi stará kobyla pri nakladaní poranila o nejaký bazmek, čo trčal z rampy, naviac po skúsenosti, kedy zavadila ohlávkou o kľučku od dverí, ktoré následne vytrhla a hodila nám ich nad hlavy do štondu k inému koňovi nie úplne bola nadšená z úväzu a trhala sa a ja som ju odvtedy nikdy nikde neviazala a na prepravu to bolo potrebné, vlastne hlavne kvôli tomu viazaniu som si nejal vybudovala odpor k tomu celému, no, človeku sa to v hlave niekedy divne poskladá, ale môj mindset bol vždy jasný a neochvejný - nastúpi!

A nastúpil každý.
Lenže ja teda mám v zálohe tie sedatíva a viem ich používať

Arbora napsal(a):
Len technická, máte otvorenú stredovú priečku, keď nakládate? To opticky dokáže veľmi pomôcť. Minimálne na nácvik by som otvárala, tak isto aj predné dvere, ak teda zoženiete vozík.

Nutno poznamenat, že osobně jsem přes 20 let u koní, ale s nakládáním jsem se prakticky setkala až tohoto svého koně...takže moje dovednosti skoro nula a vždy mám hrůzu, co zas bude, takže nastavení mysli nejhorší, co může být.

Čo sa tohto týka, tiež to môže byť dôvod, prečo máte problém s nakladaním.

Ano, vždycky ten prostor otevřeme. Kůň je opravdu velký, ale vejde se úplně akorát...proto otvíráme. Ale je to první problém.
Druhý problém je moje psycho.
A třetí "problém" je povaha koně, někteří říkají, že tihle koně jsou hloupí, ale opak je pravdou, jsou právě žel chytří až moc a pokud s nimi kůň chce dělat, tak to musí dostatečně uargumentovat.

Ten mindset je hrozně důležitý. A jo, zapomenout na čas.

Nakládka na 4,5 hodiny se udála s kobylou, která měla nervovou poruchu, a při jakémkoli větším vzrušení strčila hlavu mezi přední nohy až čelem vodorovně se zemí, přivřela oči, začala se klepat a houpat. Na tu se prostě nesmělo vůbec zatlačit. Naštěstí jinak celkem pohodářka, ale v tomhle stavu nebyla schopná se pohnout ani nic vnímat, i to místy vypadalo, že prostě upadne, jak se houpala nazad. Když jsme si s ní povídali, cpali ji dobrotama, tak ok. Překládání kopýtek taky celkem ok. Vodění kolem vleku taky ok. Největší problém byl dostat její hlavu do stínu, protože kdykoli tam ten čumák strčila, rozklepala se. Nakonec jsem pozotvírala úplně všechno, vyhrnula plachtu kolem celé strany vleku, přepážku jsem měla danou pryč už od začátku (mám celý vnitřek vleku vyrabovatelný a zastamdatelný, dá se z toho udělat velká prázdná místnost). No a tahání za nožičky a přesvědčování mrkvičkama (kobyla se musela pak dozajista schvátit), nakonec centimetr za centimetrem (ehm, za maminku, za tatínka, vidím to jako dnes) se tam nastrkala. Majitelka byla zoufalá a vystreslá, já musela uklidňovat obě dvě... Taky nám tam přišla pomoct manažerka stáje s krásným dlouhým lonžovacím bičem, tak tam deset minut postála a zase šla...

Někdy zapomenu a náš plnokrevník jede proti předpisům nepřivázaný... vodítko hozené přes krk, jak nastoupil. Prostě zapomenu jít potom zepředu do vozíku a cvaknout ho k úvazu :-) Úvaz mám beztak takový, aby při trhnutí se kůň odvázal (bezpečnostní karabina už je vylágrovaná, a mně to vyhovuje).

Já mám z nakládání také mindrák, moje první kobyla nenastupovala nikdy a nikde. V jednu chvíli jsem si půjčovala každý víkend vozík a každý víkend jsem jí nakládala. Chtěla jsem aby nastupovala po dobrém a nebyla ve stresu, takže jsem rychlost naložení nechávala na ní. Moc to nepomohlo, sice nastupovala, ale jak se jí něco nelíbilo, tak zase začala stávkovat.
Co mám odzkoušeno že mi fungovalo: mít v každé situaci "lehkou ruku" - tj, když se kobyla zastavila, tak nepolevit tlak, ale ani netahat víc. Také mi pomáhalo, být přiměřeně přísná a ve chvíli kdy kobyla odmítla jít dopředu po ní začít chtít pohyb jiným směrem - do strany, dozadu, kamkoliv, ale prostě aby jí bylo jasné, že když zahlásí že nejde jedním směrem, tak bude muset dál hýbat nohama. Také se mi osvědčilo jít po malých krocích a s jasným cílem - třeba si říci, že až položí přední nohy na rampu tak budeme mít 5 minut klid. Když vleze na rampu všema 4 zase 5 minut pohov a klid. Když vleze do vozíku a počká na povel k vystupování, tak venku zase 5 minut klid. Ten povel k couvání je moc důležitý - kůň i já musíme vědět, že po samovolném vycouvání není konec práce, ale stejně jako dopředu je couvání na povel.
Mojí kobyly oblíbený trik byl dojít po rampě až k hraně vozíku a tam seskočit dolů do boku. Tam mi pomáhala rušírka - když seskočila, tak jsem jí doťukala zpět na rampu, ale když jsem seskočila za ní a udělala kolečko a začala znovu nakládat, tak mi na stejném místě znovu seskočila dolů, ale když se musela vrátit zpět na rampu tak už po pár návratech neseskakovala.
Podle mě nejdůležitější na nakládání je, aby kůň následoval lehký tlak do všech stran, aby člověk měl pořád a v každé situaci lehkou ruku a aby kůň samovolně necouval - opravdu to musí dělat jen na povel (seskakování z rampy do strany a samovolné couvání bylo její nejoblíbenější trik).
Vůbec se mi neosvědčilo otvírat přepážku - to mi pravidelně vycouvala když jsem přepážku zacvakávala, nakonec jsem jí nakládala vždy při zavřené přepážce. Myslím, že kobyla měla nějaký druh klaustrofobie, ona i na dotizích odmítala lézt do startovacích boxů.
A jaká je to úleva, když teď mám koně, který vozík vůbec neřeší... ten pocit, že připnete vodítko a kůň nastoupí jako by to dělal každý den celý život a vy bez výčitek, že ho trápíte něčím co mu nedělá dobře...