Uživatel s deaktivovaným účtem

Reaguji na příspěvek "Komety" v diskusi o pořízení vlastního koně, ve kterém píše, že na vyjížďky jezdila na koni, který v případě pádu jezdce nikam neprchal, ale pásl se opodál. Zakládám novou diskusi, abych neplevelila původní vlákno.
Čím je dáno, že kůň při pádu jezdce neuteče? Myslím teď na situace, kdy se kůň něčeho lekne, jezdec to neusedí a spadne. Proč kůň jeden kůň odcválá domů a jiný na jezdce počká? Jak moc si takového koně můžu "udělat"?
Určitě bude hrát roli povaha konkrétního koně (klidnější, pažravý flegmatik vs bojácné nebo temperametnější zvířátko co se rádo proběhne).
Do určité míry to můžem ovlivnit výcvikem - viz westerňáci naučení stát při spuštěné otěží - i když to znám jen z jízdárny a z knížek, tak nevím jak moc je to spolehlivé ve chvíli, když kůň usoudí že ho něco možná chce sežrat;)?
A jak je to se vztahem ke konkrétnímu jezdci? Můžu čekat, že když se mi podaří navázat s koněm blízký vztah, tak v případě pádu si pro mě po prvotním leknutí přijde nebo počká opodál? Nebo je to vážně spíš o charakteru konkrétního koně a obecné pravidlo to není?
Nepřímo mě to přivádí na otázku: dokáží koně spolupracovat při obraně? Konkrétně jsem se setkala s názorem, že když ke skupince dvou tří spřátelených koní pustím cizího agresora, nedokáží se mu bránit společně, každý bude jednat sám za sebe. Přijde mi to jako podcenění inteligence a sociálních vazeb mezi koňmi. Nebo se mýlím? Pomiňme blízké příbuzenské vztahy (kobyla hříbě jistě bránit bude).
Uživatel s deaktivovaným účtem

Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Reaguji na příspěvek "Komety" v diskusi o pořízení vlastního koně, ve kterém píše, že na vyjížďky jezdila na koni, který v případě pádu jezdce nikam neprchal, ale pásl se opodál. Zakládám novou diskusi, abych neplevelila původní vlákno.
Čím je dáno, že kůň při pádu jezdce neuteče? Myslím teď na situace, kdy se kůň něčeho lekne, jezdec to neusedí a spadne. Proč kůň jeden kůň odcválá domů a jiný na jezdce počká? Jak moc si takového koně můžu "udělat"?
Určitě bude hrát roli povaha konkrétního koně (klidnější, pažravý flegmatik vs bojácné nebo temperametnější zvířátko co se rádo proběhne).
Do určité míry to můžem ovlivnit výcvikem - viz westerňáci naučení stát při spuštěné otěží - i když to znám jen z jízdárny a z knížek, tak nevím jak moc je to spolehlivé ve chvíli, když kůň usoudí že ho něco možná chce sežrat;)?
A jak je to se vztahem ke konkrétnímu jezdci? Můžu čekat, že když se mi podaří navázat s koněm blízký vztah, tak v případě pádu si pro mě po prvotním leknutí přijde nebo počká opodál? Nebo je to vážně spíš o charakteru konkrétního koně a obecné pravidlo to není?
Nepřímo mě to přivádí na otázku: dokáží koně spolupracovat při obraně? Konkrétně jsem se setkala s názorem, že když ke skupince dvou tří spřátelených koní pustím cizího agresora, nedokáží se mu bránit společně, každý bude jednat sám za sebe. Přijde mi to jako podcenění inteligence a sociálních vazeb mezi koňmi. Nebo se mýlím? Pomiňme blízké příbuzenské vztahy (kobyla hříbě jistě bránit bude).
Ad 1) Nijak. Je to o povaze. Můj první kůň byl flegmatik. Pravda, v zásadě jsem z něj nikdy neupadla, (vlastně jednou jo, ale to bylo na hale při voltiži a já nevychytala zaskočení do cvalu - zlomené zápěstí ). Jinak to vždycky to bylo společně - uklouzl, blbě došlápnul. A jakmile posbíral nohy, začal se pást.
Ale kdysi kdosi psal. že se mu osvědčilo naučit koně na "Na, dobrůtka". Ale v případě echt paniky to nezabere.
Ad 2) Zajímavá otázka. U krav nebo pižmoňů nebo bizonů ...to takhle funguje - stádo uděla obranný kruh kolem telat - mláďata uvnitř, rohy ven. Ale koně jsou zvířata útěková. Není to otázka inteligence a sociálních vazeb. Ale evoluční strategie. Prostě zachraň se, kdo můžeš. Stejně to dělají zebry, pakoně, antilopy, žirafy...
Můj názor.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Umím si představit, že se to ten kůň dá naučit. Umím si i představit, jak to toho koně naučit. Zda to ale bude fungovat i ve vyhrocené situaci, to si netroufám tvrdit, tam už bude určitě výrazně promlouvat i ta povaha a sebevědomí koně.
Uživatel s deaktivovaným účtem

1) ano, asi hlavně temperamentem. Kůň, který se nehýbá, když nemusí, zůstane stát, zatímco kůň, kterého "honí hlava" to bude řešit pohybem.
Můžete si ho "udělat" - jako si takové koně, temperamentní, vyráběli Arabové, Turkméni a další kočovníci. Uvážete si k ruce lanko, začnete s koně cíleně padat v různých situacích, a koně přidržíte poblíž sebe za lanko. Kůň si časem zafixuje, že když spadnete, je to povel pro zastavení do určité vzdálenosti a vyčkávání.
Samozřejmě "na, dobrůtka" taky bude u motivovatelných jedinců fungovat. Jen teda je dobré pak dobrůtku postupně zase odbourávat, aby u vás kůň zůstal i v případě, že mu zrovna žádnou nedáte, z různých důvodů.
2) vztah ke konkrétnímu jezdci - to hodně záleží na povaze koně. Některý kůň je tzv. "kůň jednoho pána", ten by měl u jezdce zůstat prostě proto, že se od něj nechce vzdálit, a při vyrušení ho třeba bude obíhat v kruzích, ale neodejde. No a pak jsou ti ostatní, pro které přítomnost jejich člověka není stěžejní. Takového koně si lze do určité míry (v závislosti na povaze, plemenné přísl., temperamentu....) udělat tak, že s ním budete trávit nejvíc času vy a budete mu poskytovat nejvíc zdrojů, aktivit, zájmu (ideál od hříběte). U koně z jezdeckého oddílu toto pochopitelně nelze očekávat, a pokud, tak třeba po pár letech soužití s jedním člověkem.
3) to záleží na vztazích mezi těmi koňmi a jejich vazbách. Normálně by to bylo tak, že si cizáka půjde očíhnout nejprve hřebec, co je u stáda, protože ten je tam od toho, aby takové věci řešil. Pokud to bude agresor, tak ho usadí právě on. Takže ve stádečku valach kobyla bych očekávala, že valach půjde řešit, kobyla se bude držet zpátky a počká, jak to valach pořeší. Ve skupině kobyl zase ta, která převzala úlohu ochranitelky stáda. Takže se může zdát, že každý kůň je sám za sebe, ale spíš to bude tak, že jeden to řeší víc a druhý méně. No ale protože spousta koní nevyrůstala v přirozeném stádě a jejich chování může být více či méně nepřirozené, může to být v praxi různé a různí lidé mohou mít různé zkušenosti.
Když jsme pustili valacha se strachovou agresí do stáda kobyl, většina se na něj šla zvědavě podívat, a když začal kopat a vyhrožovat, řešily to jen dvě, ostatní se otočily k balíku čelem, k valachovi zády, a přestalo je to zajímat.
Mám našťastie reflex, že držím oťaže. A vystupujem najčastejšie riadene, takže mi kone pri páde nezdrhajú. Myslím, že najspoľahlivejšie je naučiť sa padať a držať tie oťaže v ruke. Jasne, nejde to v každej situácii, ale dosť pomôže.
Povedala by som, že rozdiel bude v tom, v akej situácii jazdec padne. Ak to bude nejaký vyhrotený stres, navyše v pohybe, ani ten flegmatik nezostane zrejme stáť - určite aspoň niekam poodíde, kým nevyprchá ten najväčší adrenalín. Ale, určite skôr zdrhne domov kôň, ktorý je dosť fixovaný na stádo a nemá žiadny vzťah k jazdcovi, necíti sa s ním bezpečne, neverí mu. Menej citlivé kone budú mať menšiu tendenciu riešiť stavy jazdca.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Díky za odpovědi,
Je mi jasné že v opravdové panice zdrhne každý, myslela jsem spíš ty běžnější úleky z nenadálého zašustění, vyběhnutí zvěře, nečekaný zvuk... situace kdy v první chvíli reagují nohy a teprve s odstupem se dostane ke slovu mozek, jenže to už je kůň z dosahu a je to na něm...
Takže je to celkově spíš o výběru konkrétní povahy. Anebo jak píšete silnou vazbu ideálně už od hříběte.
Když byl kůň ještě dopravní prostředek, mohlo to jestli utekl znamenat pro jezdce hodně, někdy i otázku života a smrti (válka, daleké cesty...). Běžný voják, honák dobytka atd. si asi nevychovával koně od hříběte a nemusel mít možnost s konkrétním koněm pracovat dlouhodobě. Možná tehdy taky využívali drsnější výcvikové metody nebo důslednější výběr povahy. A vlastně se tak nehledělo na lidské ztráty :
Pořád mě překvapuje že v případě potíží koně nespolupracují. Vždyť ve dvou ve třech by nějakého agresora zvládli snáz. Ale možná na to koukám moc antropomorfně ;).
Naučit se padat s držením otěží... kdesi jsem ve videu viděla že se to naopak nedoporučuje kvůli mechanice pádu, jezdec který drží otěže dopadne jinak a spíš se zraní (hlavně na rukách?) než když se nedrží. Asi by bylo ideální umět na jízdárně pustit a venku nepustit, ale nevím jestli tohle jde rozlišit na úrovni reflexů :).
Držení otěží při pádu do nás vtloukali v oddíle, no, stejně jsme vždycky naštěstí pustily, když nás kůň začal vláčet...docela mi pak trvalo se to odnaučit, přijde mi to hrozně nebezpečný, pokud kůň fakt prchá hlava nehlava, mám dojem, že člověka tak leda stáhne pod sebe a pošlape, dovedu si i představit, že v panice vyhodí po tom, co za sebou táhne.
Jinak mně kůň naštěstí (klepu na dřevo) nikdy při pádu neutekl, ale nijak jsem to neučila. Mám plňase, klasicky vzrušivého, nicméně vždycky buď počkal, nebo se kupodivu i pro mě vrátil, a to od koní souseda a možnosti pokračovat ještě tak 500 m domů, když jsem se nemohla z té země zvednout. To byl asi jediný pád, kdy jsem šla proto, že se fakt splašil, jinak to byly blbý náhody, nebo jsem nechala moc rozjet hopsavý srandičky. Jednou si chtěl poté hrát na honěnou, tak jsem se z nedostatku jiných možností zkusila schovat, a přihrnul se zpátky podívat, kam jsem se poděla. :-) Mám ho dlouho a máme myslím pěkný vztah, trávím s ním hodně času, ale není to žádný mamánek a ani moc hujer do práce. Tak prostě asi jen klika na jedince.
Co se týče té spolupráce v nesnázích, v minulé stájí jsme měli rozháněče konfliktů - když někdo někoho (většinou nového, ale i prostě slabšího) šikanoval, bylo pár jedinců, co to šli rozehnat, obzvlášť jedna kobylka, ale nijak zvlášť vůdčí, na takové stabilní průměrné pozici. Velké stádo, velký prostor. Jinak mám taky zkušenost jen s kobylami bránícími hříbata, případně nějakým párečkem (i v rámci stáda), co vyhazuje dotěrné ostatní od toho druhého.
Uživatel s deaktivovaným účtem

V terénu jsem zatím nikdy vlastní kobylu neopustila, a že se občas zasnažila...
na jízdárně 3x Drápalík do písku, z toho jednou byla panika a utekla na druhou jízdárnu ani hou hou nepomohlo , kde dál nemohla a byla lapena, jinak mě dvakrát vyklopila z obratu o 180 ° z ničehož nic a spíš koukla, co já dělám dole...myslím, že až tak silnou vazbu nemáme, kobyla je ve výběhu vedoucí zájezdu, já jsem pro ní asi málo důvěryhodný velitel a spíš máme mezi sebou demokracii( ale milujeme se , jsme na sebe zvyklé, klasika, kůň jedné osoby, nikdo jiný s ní nemanipuluje, na cizí osoby reaguje hekticky než si "zvykne", že jí nesežerou ,muže obzvlášť řeší), otěže držet nedoporučuji, ale spolehlivě je vždy držím...vždycky mě trochu za ty ruce popotáhla a půl roku jsem je poprvé nedala nahoru a po druhé mě stále rameno občas bolí.
Když ke kobylám, kde mám svou, dají jiného koně- nebo tam přeskočí, řeší to moje kobyla, jsou tam tři... mají různé role.
v tomhle videu Horse speak, se vysvětluje, jaké mají koně role a jak se chovají a komunikují mezi sebou, ono to může vypadat, že jsou každý sám za sebe, ale mají ,si myslím já ,jasné příkazy od jiných koní, co budou dělat. My lidé to ale nevnímáme.https://www.youtube.com/watch?v=mEHgMnfZRuA
jedna slečna co tvoří videa o koních to nazývá "emergency dismount", a v podstatě to své koně učí tak, že jede jede a zničehonic seskočí a zkrátka po těch koních chce, aby okamžitě zastavili.
hádám že je to jedna z možností.
Za mě je taky rozdíl v jaké chvíli z toho koně spadnu....
Když sletím ve cvalu, nebo když má zrovna kůň vyhazovací divokou náladu, spíš nezastaví než ve chvíli, kdy se před námi něco stalo, a já se mu držím na zádech zuby nehty, ale gravitace už nejsem přerušit, a ten kůň sám už vlastně stojí na místě.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.50.26
Achala byla nantohle zlatá. Po prvotním uleku se okamžitě starala co ten nahoře pokud byl nahoře. Pokid na zemi otočka a fofrem k němu a pak nosila jak anglickou královnu. Nezapomenu když se na jizdarne lekla dítě z ni slitlo. Kobyla udělala kolečko honem zpátky oči navrch hlavy na to řvoucí na zemi. Oňufala, počkala až se uklidní, malou sem vysadila zpátky a chudák kobyla pak chodila jak po jehlach a furt koutkem cumela na sebe jestli to je fakt v pohodě a cajk😂 ale achala mno.
Kamosovo ex kone. Tam kobyla popobehla (z ni se ale nepadalo prakticky nedělala bugr nikdy ač na jedno oko slepá ale vycvik měla jak bojenskej kůň) a valach plnas si zaradil, a pak se s klodem vrátil. Ten shazoval nikoliv leknutim to se nelekal nikdy ale cíleně.
Uživatel s deaktivovaným účtem

To držení otěží po pádu jsem nikdy nijak netrénovala, přesto vždy sedím na zemi a otěže mám pevně v ruce. Dadlička zdrhací není, když jsem z ní kdysi dávno asi dvakrát vystoupila ve cvalu, tak to zapíchla a jen na mě dolů nevěřícně koukala, kde jsem se tam jako vzala. A morgáně se zatím jeví podobně, co se týká lekání apod., jen sebou cukne, ale stojí.
"emergency dismount", a v podstatě to své koně učí tak, že jede jede a zničehonic seskočí a zkrátka po těch koních chce, aby okamžitě zastavili.
Haha. To mi pripomnelo, jak jsem si to chtela natrenovat na svy kobyle :-) Povedlo se mi to jednou jedinkrat a to pouze v kroku :-) protoze jsem ji tim prekvapila :-) Jakekoliv dalsi pokusy mi tipla v zarodku - bud zpomalila, nebo rovnou zastavila :-)
Kobyla je WPBR, ale urcite ma v predcich achala nebo araba nebo kvocnu nebo bodyguarda :-) protoze, kdyz se neceho lekne... tak me nekompromisne vezme s sebou. Nevim, kde na to v tom uleku bere kapacitu. Pokud je to leknuti dynamicky s otockou do pryc, a ja bojuju s odstredivou silou, a chystam se opustit sedlo... tak si me doslova nahodi!!! jak pytel brambor zpet... to je tak dojemny... Parkrat teda zvitezila fyzika - zbuchla jsem, drzice oteze, ale v podstate by to nebylo treba. Za tech...patnact? let co ji mam se stalo jednou jedinkrat, ze jsem spadla, neudrzela oteze, kobyla se otocila a odcvalala do pryc. Prekvapila me, ale i sebe, a kdyz jsem zavolala - kokiiinooo - hodila stopku, otocka a kalupem zpet :-) Jeste ze jsem to kokino (pamlsek) v kapse mela. Kobylu mam od jejich 7mi let.
Držení otěží při pádu do nás vtloukali v oddíle, no, stejně jsme vždycky naštěstí pustily, když nás kůň začal vláčet...docela mi pak trvalo se to odnaučit, přijde mi to hrozně nebezpečný, pokud kůň fakt prchá hlava nehlava, mám dojem, že člověka tak leda stáhne pod sebe a pošlape, dovedu si i představit, že v panice vyhodí po tom, co za sebou táhne.
To je ale presne o tom, naučiť sa padať. Uvedomovať si telo v situácii, ktorá vedie k vystúpeniu zo sedla. Samozrejme, keď ležím na zemi, nenechám sa za koňom ťahať (no dobre, skúsila som raz, keď som padla pred koňa) a oťaže pustím. Ale pri kontrolovanom vystúpení, keď dopadnem na nohy, tak nie je problém koňa podržať.
A ako vravím, nie som jazdec, ktorý vyznáva teóriu, že nemôžem padnúť za žiadnych okolností, radšej opustím sedlo vo chvíli, keď mám istotu, že dopadnem na nohy a vystúpenie mám pod kontrolou, ako držať sa silou vôle s hlavou pri zemi a nohami niekde na krku.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Já padám zásadně na hlavu. Nebo jako malá na záda a vyrazila jsem si dech
Ale ta hlava, ta je prostě jasná. (kdyby se někdo ptal, proč jsem praštěná)
Je teda fakt, že při posledních dvou pádech, loni a letos, se mi povedlo držet otěže. Vlastně letos se mnou jednou spadnul i B, a otěže jsem taky držela, ovšem to jsem čekala, a téměř jsem elegantně vystoupila z padajícího koně rovnou na nohy
Tomu bych ale spíš říkala "štěstí", že jsem ty otěže udržela.
Mno a vláčet bych se teda taky nenechala, to ani náhodou. Ale on by B nevláčel, pokud by zrovna třeba nebyl splašený. On by přesně zastavil a koukal, proč ležím na zemi. Nicméně kdybych ho nedržela, tak je schopný odběhnout a jít do pryč (jakože jsem zažila, že odcválal do dálav, a ani netrefil směr domů, prostě mizel někam k Neumětelům... ).
JanaJanaJanaJana

XXX.XXX.135.157
Podle mého zdrhání koně není tolik o temperamentu v tom smyslu "co bych dělal krok navíc", ale jak moc je kůň schopný vázat se na člověka a stádo.
Osobně mám vychovaného a stopro koně venku, ale kdybych někde nedopatřením spadla, vím, že půjde za stádem. Prostě to není ten drbací tip, který vyhledává práci s člověkem, člověku vyhoví a vyjížďky ho asi baví, ale prostě má stádo x světelných let nad člověkem, třebaže se od stáda nechá bez problému odvést.
Na druhé straně jsme kdysi v oddíle měli klusáka, na kterém se opravdu svezl kde kdo, jelikož byl megahodnej.....já na něm nijak často nejezdila, ale jednou jsem ho vytáhla a prostě mě z leknutí sejmul....a počkal na mně. A to nás nespojovalo žádné pouto.
Takže je to dle mého srovnáno dle toho, v jaké rovině má kůň nastaven vztah člověk vs. stádo obecně. Nevím, jestli je moje myšlenka pochopitelná.
"Uvedomovať si telo v situácii, ktorá vedie k vystúpeniu zo sedlac... pri kontrolovanom vystúpení..."
To me nepotkalo Vzdycky to bylo tak, ze jsme se kochaly, pohoda, klidek, zen... a najednou neco... typu skoro jsme vlitly cvalem do rudliku divocaku pochodujiciho pres cestu... zasahovka spustila palbu (jela jsem podel strelnice, nevidim vyvesenej cervenej prapor... a najednou rachot jak u Verdunu)... vylitl na nas pstros (sem nevedela, ze to mel nekdo u baraku ve vybehu, jela jsem tam poprvy)... sobi... pirane (to si tak prochazite siroky, skoro az jezirkovy, brod, ktery jste projeli 100x, a zrovna ten den tam bylo malo vody a hejno pomerne velkych ryb se tam vyhrivalo)... letecky nalet (pan si na louce lital s letadylkem-modylkem, my o nem neveda, jsme vyjely z lesa... jeste ze je kobyla mala, a mely jsme nizsi letovou hladinu nez letoun... uz vidim jak doma vypravuju, ze me z kone sestrelilo letadlo...), o naslapny mine typu bazant, ktera s revem nafackovala kobyle tlamu (vylitl na posledni chvili) ani nemluve... to jsem si ani nestihla uvedomit, ze si mam neco uvedomit, natoz pripravit telo k vystupu :-) (diky kobyle na to teda nedoslo)
Uživatel s deaktivovaným účtem

Bella - vaše vyprávění a převedení běžných životních situací do dějů dobrodružných výpravných snímků je úžasné!
Uživatel s deaktivovaným účtem

Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Díky za odpovědi,
Je mi jasné že v opravdové panice zdrhne každý, myslela jsem spíš ty běžnější úleky z nenadálého zašustění, vyběhnutí zvěře, nečekaný zvuk... situace kdy v první chvíli reagují nohy a teprve s odstupem se dostane ke slovu mozek, jenže to už je kůň z dosahu a je to na něm...
Takže je to celkově spíš o výběru konkrétní povahy. Anebo jak píšete silnou vazbu ideálně už od hříběte.
Když byl kůň ještě dopravní prostředek, mohlo to jestli utekl znamenat pro jezdce hodně, někdy i otázku života a smrti (válka, daleké cesty...). Běžný voják, honák dobytka atd. si asi nevychovával koně od hříběte a nemusel mít možnost s konkrétním koněm pracovat dlouhodobě. Možná tehdy taky využívali drsnější výcvikové metody nebo důslednější výběr povahy. A vlastně se tak nehledělo na lidské ztráty :
Pořád mě překvapuje že v případě potíží koně nespolupracují. Vždyť ve dvou ve třech by nějakého agresora zvládli snáz. Ale možná na to koukám moc antropomorfně ;).
Naučit se padat s držením otěží... kdesi jsem ve videu viděla že se to naopak nedoporučuje kvůli mechanice pádu, jezdec který drží otěže dopadne jinak a spíš se zraní (hlavně na rukách?) než když se nedrží. Asi by bylo ideální umět na jízdárně pustit a venku nepustit, ale nevím jestli tohle jde rozlišit na úrovni reflexů :).
A při držení otěží vás kůň ještě podupe. Kamarádku to stálo pár zlomených žeber.
Prostě si nevyberete, no.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
A při držení otěží vás kůň ještě podupe. Kamarádku to stálo pár zlomených žeber.
Prostě si nevyberete, no.
Vybírat si nemusím, mám to jako Bello - v jedné pikosekundě pohodová vyjížďka, pak něco zašustí v křoví, střih - a v té další už jen nechápavě hledím kde to jsem. V lepším případě v sedle koně, který se i se mnou nějak záhadně teleportoval patnáct metrů do pole. V tom horším na zemi, zhruba tam kde ještě před tou pikosekundou byl i kůň, který se nějak záhaně teleportoval patnáct metrů ode mně, bohužel sám. Co je mezi tím, nějaké vědomé pohyby včetně držení či nedržení otěží, je mimo mojí realitu. Možná nějaké vědomé úkony přijou časem, až se trochu opadám :).
Ojoj, stádo si poradí s predátormi a fakt som videla, ako si postrkaju zriebata do kruhu a ten uzavrú a rotujú okolo nich, ak majú čas na toto.
Hucule narušiteľa zabijú, ak ho vyhodnotia ako hrozbu, verím, že kone, čo sú aj v noci vonku si tiež poradia.
Kone som učila, že keď si čupnem, aby ku mne prišli, prišlo mi to, že sa to môže hodiť, z kobyly som ale spadla iba raz, ostala.
Keď vyložila bývalého majiteľa, ten sa vracal pešo a robí mu to každý jeden kôň, takže...
Kamarádka měla koně naučený na "hou" Jezdila westernové soutěže a říkala, že to musí mít kůň naučený, že se nesmí vůbec pohnout a hned to zapíchnout. A jednou, když byla v nemocnici, tak mě poprosila, jestli bych nemohla její kobylu brát ven, ať jen tak nestojí. No to byl děs, Monkey byla tak lekavá :D Vylítlo káně z trávy, ona hned rozjetý nohy, oči navrch hlavy a už se točila, že domů, to se mi povedla srovnat a najednou zajíc a to byla konečná. Hrby, kozly, jak na rodeu, to mě sundala, ale stačilo na ni houknout "hou" a hned zastavila. Takže se to třeba koně daj naučit i takhle.
Huskyjanina
napsal(a):
Kamarádka měla koně naučený na "hou" Jezdila westernové soutěže a říkala, že to musí mít kůň naučený, že se nesmí vůbec pohnout a hned to zapíchnout. A jednou, když byla v nemocnici, tak mě poprosila, jestli bych nemohla její kobylu brát ven, ať jen tak nestojí. No to byl děs, Monkey byla tak lekavá :D Vylítlo káně z trávy, ona hned rozjetý nohy, oči navrch hlavy a už se točila, že domů, to se mi povedla srovnat a najednou zajíc a to byla konečná. Hrby, kozly, jak na rodeu, to mě sundala, ale stačilo na ni houknout "hou" a hned zastavila. Takže se to třeba koně daj naučit i takhle.
Kobylu mam naucenou zastavit na syknuti... Prvni pad jsme mely spolecne (a to jsem ji mela jeste kratce)... cvalame si, pohudka... najednou nechapu, lezim na zemi, kobyla se bleskurychle zveda, klepe se jak sulc, oteze drzim jen tak tak, vyrazenej dech... a jak sem byla rada za to sykani, protoze s vyrazenym dechem to bylo to jediny, na co jsem se v tu chvili zmohla.
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Achala byla nantohle zlatá. Po prvotním uleku se okamžitě starala co ten nahoře pokud byl nahoře. Pokid na zemi otočka a fofrem k němu a pak nosila jak anglickou královnu. Nezapomenu když se na jizdarne lekla dítě z ni slitlo. Kobyla udělala kolečko honem zpátky oči navrch hlavy na to řvoucí na zemi. Oňufala, počkala až se uklidní, malou sem vysadila zpátky a chudák kobyla pak chodila jak po jehlach a furt koutkem cumela na sebe jestli to je fakt v pohodě a cajk😂 ale achala mno.
Kamosovo ex kone. Tam kobyla popobehla (z ni se ale nepadalo prakticky nedělala bugr nikdy ač na jedno oko slepá ale vycvik měla jak bojenskej kůň) a valach plnas si zaradil, a pak se s klodem vrátil. Ten shazoval nikoliv leknutim to se nelekal nikdy ale cíleně.
Měla jsem zamlada valáška, vysloužilec z cross country, polokrevnik vysoko v krvi.
Já byla vždycky špatnej jezdec, ale on si mě nějak oblíbil , každýho sundal, ke mně se choval jak bych byla z porculánu:).
Občas to nevydržel a něco si z čirý radosti skočil, já nad tím neměla moc kontrolu, vzal to k nějakýmu remízku, padlýmu stromu, přes potok...
Většinou jsem skončila tak, že jsem mu ležela nebo spíš visela na krku, už napůl dole.
On se zastavil, ohlídnul se na mě, počkal až se v sedle zase porovnám a pokračovali jsme.
Chodili jsme na dlouhý výlety i jen tak na ruce, někdy jsem jsem ho nechala jít úplně volně bez ničeho, ( byla jsem mladá a blbá), přiběhnul na zavolání, miloval plavení, jezdila jsem na něm i bez sedla na ohlávce.
Já skoro nic neuměla, určitě jsem ho nic cíleně neučila, přesto mě bral.
A jak si na něj sednul nějakej profík, začal potit a většinou byl dotyčnej za chvíli dole.
Takže já si myslím, že kůň si může k člověku utvořit speciální vztah, i když tomu dodnes nerozumím.
Spadla jsem z něj jen dvakrát , vždycky na mě počkal.
Když sundal někoho jinýho, bral to domů.