V roce 2005 zasáhla naše chovatelství exotického ptactva citelná rána v podobě paniky, vyvolané sdělovacími prostředky, týkající se zjištění, že v jihovýchodní Asii došlo k přenosu viru ptačí chřipky na člověka. Pod tímto tlakem se nikdo z odborníků vůbec neodvážil cokoliv namítat a všichni postupovali nejsnadnější cestou, totiž cestou zákazů proti těm, kteří se nejméně mohli bránit. Co na tom, že virus, o který šlo, byl v Evropě znám nejméně od roku 1956, kdy byl izolován u divoké kachny a hospodářům nemoc známa od nepaměti pod pojmem drůbeží mor? Uhynulé slepice se prostě zakopaly do kompostu a hospodář si pořídil nové. V Asii se nyní postupuje osvětovou cestou a lidem se vysvětluje, že nemají uhynulou drůbež připravovat k jídlu. Nám bylo koncem roku 2005 zakázáno pořádat jakékoliv výstavy a burzy ptáků. To bohužel porušilo kontinuitu soutěží, snížilo zájem některých lidí o chov ptáků vůbec a dokonce vyvolalo i naše léta pěstované udavačské sklony. Teď, když lidé nemohou udat svého souseda, že poslouchá zahraniční rozhlas, s chutí prásknou svojí stařičkou, nic netušící sousedku, že nemá slepice zavřené pod střechou. A úředníci, kterých máme na takovou činnost dostatek, se s chutí napasou, o novinářích nemluvě. Doufejme, že toto nesmyslné téma vyčpělo a bude klid. Zatím tedy klid panuje a proto se s roční pauzou také mohla konat slibně se rozvíjející soutěžní výstava drobných exotů v Lysé nad Labem.
Expozice barevných kanárů.
Na první pohled byla výstava štíhlejší než výstava v roce 2004 a z tohoto pohledu se dá říci, že vynucená pauza se rozhodně projevila. Drobných exotických ptáků soutěžilo tentokrát pouze 284 kusů. K tomu, v druhé části, ještě 104 kusů barevných kanárů.V části „exotické“ to byly v převážné většině zebřičky, těch bylo 154 kusů. Japonských chůviček bylo pouhých 24 kusů. Tyto dvě kategorie posuzovali posuzovatelé z Německa. To má pro tuto výstavu velký význam, protože tradiční posuzovatel této výstavy, Hans Harting se těší v Německu i na mezinárodní scéně velké reputaci, protože posuzoval jak světové šampionáty, tak i zahraniční výstavy, třeba v Anglii. A tam se vždy jedná o výstavy z největších a nejkvalitnějších. Takže jím udělené body mají velkou váhu. Možná, že si naši chovatelé ani neuvědomují jak velkou váhu. Ta srovnávací linie má ovšem také velkou kontinuitu, protože právě tento posuzovatel v Lysé nad Labem posuzoval již několikrát. Stále je však vidět, že naše kupní síla není natolik vysoká, aby chovatelé věnovali výstavě svůj čas a delší cestu. Chovatelé z Moravy čekají na Exotu v Olomouci, ta však bude až na podzim v roce 2007, pokud tedy vůbec bude a nemohou si tak ověřit, jestli jim náhodou neujel vlak. Silnou stránkou výstavy v Lysé nad Labem je její katalog. Seznam vystavovatelů se tentokrát nevešel do skladby stránek a byl vložen samostatně. Já jsem jej asi někde vytrousil. Budiž. Stálým návštěvníkům, pokud jej snad ztratili také, to asi vůbec nechybí, protože vystavovatelé jsou rovněž stálé, známé tváře. Tedy většina, jeden dorostenec byl zaznamenán, ale jak doufám, o něm s největší pravděpodobností ještě uslyšíme. Katalog je tedy příjemnou záležitostí, když obsahuje přehledně srovnané ptáky podle barev a dále druhů, pohlaví, čísla kroužků, získané body, pořadí u vítězných ptáků a vystavovatele ptáků. Pokud jsem si stačil všimnout, všechno podle katalogu souhlasilo s tím, co jsme mohli na výstavě vidět v klecích. Souběžně byla vystavena, jak již bylo řečeno, i kolekce barevných kanárů, několik evropských ptáků a jeden kříženec, to však byla skladba jen pro jednoho chovatele schopného absolvovat překážkovou dráhu současné legislativy. Pro zpestření výstavy byla uspořádána ještě ukázková kolekce nesoutěžní, v dekorativní úpravě klecí, kde bylo vystaveno celkem na 32 různých druhů drobných ptáků. Mezi těmito druhy i druhy v každém případě chovatelsky vzácné, jako třeba amada fidžijská, astrild rubínový, kubánka dvoubarvá, astrild rudobrvý, mutace dalších druhů amad a tak dále. Dost možná, že jsme tady měli možnost vidět naposledy i druhy dříve běžně dovážené z Afriky, třeba motýlky, jejichž dovoz byl zatím zastaven, což je další dopad neblahé aféry ptačí chřipky. Celkový dojem z výstavy byl tedy pro mne opět příznivý, i když nádherný výstavní sál tentokrát trochu zíval prázdnotou. V ostatních prostorách rozlehlého výstaviště se konaly vánoční trhy. To má příznivý vliv na společenské klima při setkání chovatelů. Můžete si spokojeně sednout u pivního stánku a diskutovat o tom, co by bylo vhodné udělat, vyměnit si poznatky, novinky a tak vůbec. Hned vedle teplá šunka od kosti, byla sice drahá, ale dobrá, slivovice také. Doufejme, že ta parta, která za touto výstavou stojí, ještě nějaký ten čas vydrží, takže se můžeme těšit ještě na další pokračování. Sice v tom shonu posledního dne výstavy všichni shodně prohlašují, že s tím seknou, že je to naposled, ale tohle v Česku patří jaksi k bontonu a obvykle to vyšumí.
Němečtí posuzovatelé a překladatel S. Rákos.
Věnujme se tedy výstavě trochu více ze stránky odborné. Největší soutěžní pole bylo sestaveno ze zebřiček. Soutěžní zebřičky se asi v celé Evropě srovnaly, co do kvality, do pozoruhodně vyrovnaného pelotonu. Ještě před nedávnou dobou bychom našli nejkvalitnější ptáky s poměrně vysokou jistotou někde v Holandsku. Posuzoval jsem na světových šampionátech třikrát a vždycky to vyhrály holandské zebřičky. Jenže tenhle jejich náskok je vyrovnán. Týden před výstavou v Lysé nad Labem jsem byl v Itálii a také tam byly pozoruhodně kvalitní zebřičky. Vítěz v Lysé nad Labem dostal od posuzovatelů 93 bodů. To znamená, že to byl s jistotou 90-ti bodový pták, který svoje body dostane i jinde. A protože tyhle body dostal od posuzovatele, který zebřičky posuzoval v Německu, v Holandsku i v Anglii, je to jistá míra srovnání. Posuzovatel se rovněž přímo vyjádřil, že nejméně dvě třetiny vystavených ptáků jsou schopné konkurovat kdekoliv. Nakonec naše zebřičky vyhrály dvakrát za sebou saské jednodenní derby v Ebersbachu. Přečtu-li si potom jména vystavovatelů z Lysé nad Labem, bylo to vlastně utkání členů klubu chovatelů zebřiček, který pořádá svojí soutěžní výstavu v Nemošicích se zbytkem Čech. Tenhle klub se stal výrazným prvkem na hřišti, kde se hraje o nejlepší zebřičky. Jenže, kdo je nebo není členem tohoto klubu? Asi by měli členové svoje barvy na cizím hřišti nějak posílit. Po provedeném posuzování by mohli na klece lepit nálepku, jsem členem klubu! Tak, jako se to dělá na světových šampionátech. Tam průvodci vylepí vlaječky jednotlivých států. Hraju za Holandsko, za Česko a podobně. Samozřejmě, že největší reklamu dělá pak taková vlaječka na klecích vítězů. V Lysé nad Labem bylo hodně ptáků, kteří soutěžili v barvách nemošického klubu. Byli tam však chovatelé, kteří nebydlí přímo v oblasti, odkud se rekrutují jejich hlavní síly. Nemohu však vědět nic o tom, jestli vystavující ze západních Čech náhodou není rovněž členem klubu. Ale rozhodně by mě to zajímalo.
Ukázková expozice.
Pokud se týká zebřiček, mohl návštěvník pozorovat dosti výrazné rozdělení soutěžního pole na ptáky se základní kresbou a barvami a na ptáky, u kterých se chovatelé jasně soustřeďují na atraktivní zbarvení, které mnohdy vychází z různě kombinovaných mutací. U takových kombinovaných mutací se potom mnohem obtížněji drží správná a mohutná postava. U zebřiček se to však daří. Je to dáno v první řadě tím, že se dají najít velmi kvalitní ptáci v základních barvách. Jestliže kombinovaná mutace zebřička skořicová černoprsá rudoprsá získá ocenění 89 bodů, tak je to velký úspěch. Pokusme se najít nějaké kritérium, jak zhodnotit kvalitu vystavených zebřiček. Nebylo sice vystaveno nějaké ohromující množství, jenom 154 kusů, jsme však malá země a chuť vystavovat je spíše mizerná. Napočítal jsem však na 32 ptáků, kteří byli ohodnoceni 90-ti body a výše! To je více jak 20 % ptáků té nejvyšší kvality! To uvidíte jen málokde. A hodnoceno cizím posuzovatelem, který nám nic zadarmo nepřihraje. V této souvislosti bych se rád zeptal, kolik asi našich posuzovatelů shlédlo tuto výstavu, která dá pozorovateli více než deset nějakých školení. Až tak moc jich tam nebylo. Celkový vítěz výstavy, samec zebřičky skořicové chovatele Hájka získal 93 bodů. Vítězství získal predikátem, protože bílá samice chovatele Vaňka dostala rovněž 93 bodů. Dalších deset ptáků pak 92 bodů. To je hodnocení vysoké.
Japonských chůviček bylo vystaveno málo, ale opět tady byly kvalitní kusy a vítěz získal 92 bodů.
Bednové klece od českého výrobce.
U drobných exotických ptáků, jako jsou
Amadiny diamantové, astrildi rákosní, různé druhy pásovníků a další byla kvalita dobrá, jsme na takovou kvalitu zvyklí a při posuzování těchto ptáků přísní. Přesto vítězové velkou většinou získali 90 bodů. Amad Gouldové bylo vystaveno jen 19 kusů, ale i tento počet asi musíme brát v našich poměrech za úspěch. Vítěz, samec přírodně zbarvený černohlavý, byl pták mimořádné kvality a tato jeho kvalita během výstavy, když se pták uklidnil, ještě více vynikla. Jeho klec byla však umístěna ve spodní řadě, což je pro posuzování ta nejméně vhodná pozice. U nás se ovšem takhle posuzuje, nemáme dostatek ochotných asistentů, kteří by nosili klece posuzovatelům na stůl, jak se to děje všude jinde ve světě. Na druhou stranu byla vystavena jedna
Amada Gouldové, která nemohla být posuzována proto, že za celou dobu výstavy ji nikdo na bidélku neviděl. Pták bez jakéhokoliv tréninku na výstavní klec, sedící jen na dně klece. To se u nás stává rovněž často. Prostě nemáme čas na to, abychom ptáky cvičili. Naše životní tempo je natolik zběsilé, že nám to nedovoluje. Snad se to ještě nějak naučíme.
Těžká hlava posuzovatelů kanárů.
Můj pohled na sekci barevných kanárů byl silně ovlivněn krátkou návštěvou Itálie bezprostředně před výstavou v Lysé nad Labem. Takže jsem měl ještě v oku italské kanáry z výstavy Réggio nell Emilia a tam můžeme vidět superkvalitní kanáry. V této sekci bylo vystaveno 102 kanárů, 5 evropských ptáků, vesměs mutačních zvonků, 1 čečetka bělavá a 1 kříženec. Chovatelů vystavovalo osm. Vítězem se stal žlutoisabelový saténový
Kanár neintensivní chovatele Tichého, získal 90 bodů. Nejvyšší rozdíl v kvalitě mezi českými kanáry a kanáry z velkých výstav v zahraničí je pozorovatelný právě u kanárů s červeným faktorem, jaksi pochopitelně pak nejvíce u kanárů světlých, lipochromových. Vždycky jsme sbírali výsledky na větších zahraničních soutěžích s kanáry bez červeného faktoru. Nakonec i tady v Lysé nad Labem se stal vítězem kanár bez červeného faktoru. Byl tady sice červený kanár neintensivní, který získal 90 bodů, ale nikdo mě nepřesvědčí o tom, že by takové ocenění získal třeba v Itálii. To nikdy. Je to však zatraceně složitá věc. U nás prodáte červeného kanára kdykoliv, i když je mizerné kvality a za dobrou cenu. Všechno to koupí stejně nechovatelé. Ale kvalitní červený kanár vás v zahraničí může přijít až na 150 Euro, což je 4500 Kč. Takže se vám vaše peníze nikdy zpátky nevrátí, což by byla skutečně mizerná investice. Tak proč chovat nějaké super kvalitní červené kanáry? Je to otázka jednoduchá. Právě rentabilita chovu kanárů je příčinou toho, že tato disciplina je u nás stále popelkou. U kanárů postavových jsou pak naše možnosti ještě mizernější. Nevím sice jak to bylo, ale v Lysé nad Labem nebyl vystaven ani jediný postavový kanár. Možná soutěž nebyla vypsána, spíše se však vůbec nikdo nepřihlásil.
Vítězná zebřička.
Centrálním bodem výstavy v Lysé nad Labem tak byly jednoznačně zebřičky a to na vysoké úrovni. S tím můžeme být spokojeni. Chovatelů těchto ptáků však také není tolik, aby se jejich snažení nemohlo zhroutit ze dne na den. Všichni by tedy měli spíše přemýšlet, jak toto snažení nějak podpořit, proč by nemělo vzkvétat? Vzpomeňte třeba na chovatele neofém, nějak se to dařilo a najednou se pohryzali a ze dne na den nastal totální rozkol. Jak stylově české!
