Červení kanáři v lipochromu

Podíváme-li se na skupinu intenzivních, zjišťujeme, že jejich intenzita vybarvení je na první pohled různá, i když při podávání barviva toto konzumují ve stejném množství. Nejsou tyto rozdíly tedy dány konzumací barviva, ale každý Kanár má jinou vlohu toto barvivo využít pro zbarvení svého peří. U intenzivně vybarvených kanárů proto rozeznáváme dva druhy vybarvení, a to velmi intenzivní a intenzivní. Tuto realitu je nutno brát v úvahu při sestavování chovných párů, abychom ve svém chovu docílili co nejlepších výsledků, a to podle svých představ. Červení intenzivně vybavení kanáři jsou neustále žádaní a je o ně stále velký zájem. Červená barva prostě lahodí zraku, takový pták v kleci dobře vypadá a dá se říci, že je stále raritou mezi kanáry.

Neustále jsem dotazován, jak provádím sestavování chovných párů u červených kanárů, proto jsem se rozhodl pro napsání článku, ve kterém se podělím o své chovatelské zkušenosti z této oblasti. Jak jsem již psal ve svých dřívějších článcích, je potřeba u červených kanárů rozlišovat pět barevných odstínů. Chovatelé červených kanárů mají možnost ve svých chovech pozorovat, že při odchovu většího množství mladých jsou odstíny po vybarvení různé.

Další vybarvený kanár, kterého němečtí chovatelé nazývají „medium“, je hraniční pták mezi intenzivním a neintenzivním. U chovatelů jsou označení jako A intenzivně zbarvený a B neintenzivně zbarvený. Chovatelé červených kanárů neustále praktikují páření intenzivních a neintenzivních kanárů mezi sebou. Z takto sestavených párů někdy vzniknou velmi pěkní ptáci a někdy s jejich vybarvením nejsme spokojeni, a to je právě důvod k tomu, abychom se nad touto skutečností zamysleli a rozhodli se, jak svůj chov červených kanárů zdokonalit. Chovatelé v Německu došli k závěru, že je zapotřebí tyto odstíny rozlišovat a do dalšího chovu zařazovat takové páry, které budou plodit potomstvo podle našich představ. Proto u skupiny neintenzivních rozlišují ještě dva odstíny, a to „šimla“ a „světlého šimla“. Jsou to u nás známí ptáci pod názvem „plísňáci“. Je zapotřebí si povšimnout, že i u těchto ptáků na první pohled vidíme, že někteří jsou více plísňoví a někteří méně. Je to někdy znát i na vystavených kolekcích těchto ptáků, kdy čtyři ptáci v kolekci nemají úplně stejné vybarvení. Někteří posuzovatelé pak takovou kolekci trestají sníženým počtem bodů. Na tomto příkladu je vidět, že i sestavení takové kolekce není jednoduché, a totéž platí i pro ptáky intenzivní.

Já ve svém chovu praktikuji páření, kdy rozeznávám pět barevných odstínů již po dobu pěti let, a mohu potvrdit, že tento směr je správný. Při správném sestavení chovného páru se výsledky dostavují a po přepeření ptáků při pohledu do voliéry jsou výsledky na první pohled vidět. Nejsem zastáncem přílišného podávání různého červeného barviva, a proto jsem se zaměřil na odchov červených kanárů správným výběrem chovných párů, kdy barvivo podávám v rozumném množství, abych organismus červených kanárů nemusel zatěžovat přílišným množstvím škodlivých látek.

Pro lepší orientaci jsem se pokusil nafotit kanáry ze svého chovu a jejich pojmenování.

Rád vzpomínám na sedmdesátá léta, kdy se většinou chovali jen kanáři v lipochromu barvy žluté a červené. V Brně se mezi chovateli proslavil červený intenzivní kanár, kterému jsme říkali „kubánec“, protože skutečně pocházel z Kuby a podařilo se ho k nám propašovat zahraničním montérům z Králo­vo­polské strojírny Brno. Vlastnil ho kamarád Remeta a tento ptáček založil chov červených kanárů v Brně. Všichni brněnští chovatelé červených kanárů si ho půjčovali na páření a měli tak ve svých chovech jeho potomky. Jednalo se o malého ptáčka velikosti o něco větší než Čížek ohnivý a dával potomky velice pěkně vybarvené. V této době žádné dostupné barvivo nebylo k dostání, a tak se barvilo pouze mrkví a jeho potomci byli pěkně červení. Dával i potomky větší velikosti, kteří byli neintenzivní. V Brně působil asi po dobu osmi let a po jeho úhynu si ho Remeta dal vypreparovat. Na této skutečnosti jsem chtěl poukázat, že červené barvy lze docílit i geneticky, a ne jenom podáváním velkého množství barviva.