LUA Dalmatini

LUA Dalmatini

Dalmatin je krásné, chytré a všestranné psí plemeno vhodné pro mnoho sportů. Jde o celkem zdravé plemeno, ale jako každé má své slabosti. První je hluchota spojovaná s bílou barvou, druhá je predispozice k tvorbě močových a ledvinových kamenů (urátů).  Vady sluchu jsou díky povinnému měření – audiometrii - v chovu s PP již celkem minimální. Predispozice pro tvorbu urátových kamenů  je plemenným znakem, mají ji všichni klasičtí dalmatini. Tato predispozice se nazývá Hyperurikosurie. Na vině je zcela ztracená schopnost vstřebávat kyselinu močovou. Díky tomu se může v močovém měchýři nebo ledvinách vytvořit písek. Písek sám o sobě moc neškodí, pokud pravidelně odchází s močí, v případě že se nabaluje do kamene, už je problém. Kámen může ucpat močovou trubici nebo poškodit ledvinu. Větší sklony k potížím mají psi než feny, jejich močová trubice je delší a kvůli značkování si pes nevyprázdní celý obsah močového měchýře. Proto je pro dalmatina nutné mít dostatek pitné vody a pravidelné venčení. 

Problém se většinou řeší operativně, vyndáním kamene, následně i dietou, léky a pravidelnými  následnými kontrolami. 

Začátek šlechtění v Americe

V roce 1973 americký genetik a chovatel dalmatinů Dr. Robert Schaible (chovatelská stanice Stocklore) z důvodu odstranění dědičné dispozice provedl první křížení — samce pointera s fenou dalmatina – s cílem získat normální (nízkou) hladinu močové kyseliny u potomků. Tento projekt se nazýval „backcross“. Protože v té době nebyl znám gen, který problém způsobuje, vyšetřování jedinců bylo jen klinické. 

První kříženci (F1) hybridů se dalmatinům příliš nepodobali. Jedinci z F1 byly poté zkříženi zpět s čistokrevnými dalmatiny. Z tohoto chovu vzešla štěňata, která se čistokrevnému dalmatinovi více podobala. V páté generaci v roce 1981 se podobali čistokrevným natolik, že Dr. Schaible přesvědčil AKC (Americký Kennel Club), aby povolila registraci dvou hybridů jako čistokrevných. Prezident AKC William F. Stifel prohlásil: "Pokud existuje logický, vědecký způsob, jak napravit genetické zdravotní problémy spojené s určitými rysy plemene a přitom zachovat integritu standardu plemene, je povinností Amerického Kennel Clubu jít příkladem."  Představenstvo Dalmatin klubu Ameriky (DCA) toto rozhodnutí podpořilo; mezi členy klubu se však rychle stala velmi kontroverzní. Hlasování členů DCA se postavilo proti registraci hybridů, což způsobilo, že AKC zakázala registraci všem potomkům psů.

Na výroční valné hromadě DCA v květnu 2006 byla problematika zpětného křížení znovu diskutována členy klubu. V červnu téhož roku byla členům DCA nabídnuta příležitost hlasovat o tom, zda znovu otevřít diskusi o projektu Backcross. Výsledky tohoto hlasování byly téměř 2:1 ve prospěch přezkoumání podpory projektu ze strany DCA. Začalo to publikováním článků, které přinášely více informací jak na podporu, tak na zpochybnění potřeby tohoto projektu. 

V roce 2006 byl vědci objeven gen SLC2A9, který tuto vadu u dalmatinů způsobil. Zasloužila se o to Dr. Danika Bannasch a její tým z UC Davis (University of California, Davis). Tento objev otevřel možnost genotypového testování LUA jedinců. Klasičtí dalmatini jsou od té doby označování jako HUA.

Genetické testování určuje, zda pes má funkční kopii genu SLC2A9 (LUA – nízká hladina kyseliny močové) nebo defektní kopii (HUA – vysoká hladina kyseliny močové). Test se provádí odběrem materiálu z krve nebo stěrem slin. Odběr krve je spolehlivější, protože při stěru slin u celého vrhu hrozí kontaminace DNA jiného štěněte nebo matky, například při hře.

HUA = High Uric Acid- vysoká hladina kyseliny močové. Označuje psy, kteří majídefektní metabolismus kyseliny močové(mutace v genu SLC2A9). Všichni tradiční (klasičtí) dalmatini jsou HUA, což je spojeno se zvýšeným rizikem tvorby urátových močových kamenů.

LUA = Low Uric Acid - nízká hladina kyseliny močové. Označuje psy, kteří mají funkční kopii genu SLC2A9 a normální metabolismus, takže riziko močových kamenů je mnohem nižší.

V červenci 2011 AKC souhlasila s povolením registrace těchto křížených dalmatinů. Díky tomu se mohl chov LUA dalmatinů rozšířit do Evropy a zbytku světa. 

Evropa

V roce 2010 zaregistroval britský Kennel Club LUA dalmatina, fenu jménem Ch. Fiacre's First and Foremost která byla na dva roky zapůjčena do Evropy. Na fenu bylo uvaleno několik omezení. I když byla vzdálena nejméně 13 generací od původního křížení s pointrem, její potomci z F1 až F3 budou na registračních osvědčeních označeni hvězdičkami (které označují nečistý nebo neověřený chov); žádné potomstvo nebude způsobilé k vývozu s rodokmenem pro příštích pět let a všichni musí být zdravotně testováni. Generace F4 měla být již bez označení. Všichni tito jedinci museli být povinně audiometricky testováni. Podobně se u nás někteří jedinci zapisují do registru. Britské chovatelské kluby dalmatinů vznesly námitky proti rozhodnutí Kennel Clubu. Fena měla pouze jeden vrh v chst Tyrodal a v roce se 2012 se vrátila do Ameriky.

Jedni z prvních zapsaných LUA jedinců v Evropě byli Stocklore Sally Forth a Stocklore Wizard of the Forrest v Anglii, a Stocklore Forrest Windsong ve Francii. Díky nim a různým zahraničním krytím LUA gen pomalu šířil mezi chovatele v Evropě.

Česká republika

V ČR jsou v současnosti dva chovní psi, v Česku narozený Hillary Tenzing Dalmadami (po německém otci Caprilli's Justin Time) paní Coubalové a import z Itálie Spotrain Cool Iced Guinness (po americkém psu Fiacre's I'll Have Another At Rim Rock) paní Kalinové. Ta se svým psem úspěšně složila několik loveckých zkoušek. Importována byla i nadějná fenka, která bohužel nebyla uchovněna. 

Historicky první LUA vrh v ČR zapsaný pod ČMKJ se narodil v chovatelské stanici Dalmadami v roce 2016. Další dva vrhy byly v roce 2024 v chovatelských stanicích Danarny a z Hrubých luk, následovaly 3 vrhy v roce 2025 opět v těchto dvou chovatelských stanicích. Pomalu dospívají jedinci odchovaní po těchto prvních dvou psech či ze zahraničních krytí a věřím že jejich majitelé budou pokračovat v chovu.

Stejně jako v jiných zemích má i u nás chov LUA dalmatinů své příznivce i kritiky. Dalmatin klub ČR se však proti nim nevymezil a chov podporuje. To je zásadní rozdíl oproti zemím, jako je Chorvatsko a Bulharsko, kde byly zápisy LUA jedinců do plemenné knihy zcela zakázány. V době, kdy se v Evropě vede debata o zákazu chovu extrémně krátkolebých plemen kvůli jejich zdravotním problémům, působí tento přístup jako krok opačným směrem – k ozdravení populace. Asi každý majitel dalmatina, který měl kameny, by byl raději bez této zkušenosti. 

Jak vypadají LUA dalmatini?

LUA dalmatina většinou poznáte od pohledu. Má tečkování víc prokvetlé, není to klasická lakovaná barva jako u HUA dalmatinů. Co se týče kostry, někdy bývají drobnější, jemnější ale není to pravidlem. V době odběru štěňátka je LUA štěně snadno rozlišitelné podle teček. LUA dalmatini se dobarvují trochu déle, „hotoví“ jsou mezi 2-3 rokem. Někteří LUA jedinci již na výstavách ve své třídě porazili HUA jedince.

Chov LUA dalmatinů u nás je zatím v plenkách, ale věřím, že má budoucnost. Už první vrhy ukázaly, že štěňata jsou zdravá, kontaktní a typově srovnatelná s klasickými dalmatiny.

Zdroj: Wikipedia, UKC, AKC, Genomia 

Autor Kateřina Burešová, chovatelská stanice Danarny.

Fotografie z archivu Kateřiny Burešové, Alexandry Vaníčkové a Adély Luňákové