Je barevný boston skutečně bostonem?

JE BAREVNÝ BOSTON… SKUTEČNĚ BOSTONEM?

...Aneb o barevných kombinacích bostonského teriéra

Možná už jste se na výstavách nebo v internetových diskuzích setkali s tím, že správný bostonek má mít černobílý kožich, proto se mu přeci také říká „americký gentleman“ 

Ačkoliv jsou černobílí bostonci nejčastějšími, barevných variant má plemeno celou plejádu 

Obvyklé barevné kombinace jsou:

ČERNOBÍLÁ – většina kožíšku je sytě černé barvy, kožíšek má bílé prvky o různém rozsahu. Takřka vždy se vyskytují na tlamě, mezi očima, na nožičkách (více na předních, méně na zadních) a na hrudi.

HNĚDOBÍLÁ – tmavá část kožichu má hnědou barvu, v odstínech od světlé („červené“, jako naše Kešu) až po tmavou („čokoládovou“, jako náš Burák).

LILA + BÍLÁ – tmavší vzory mají odstíny šedé až do fialova (proto „lila“, jako třeba naše Somička). Vzácnější je velmi světlá varianta s teplými tóny béžové, připomínající šumivé víno. O těchto pejscích (mezi něž patří například Lilly, dcera Kešu) se říká, že mají barvu „champagne“.

MODRÁ + BÍLÁ – tmavě šedá varianta má v odlescích ocelový nádech a říká se jí „modrá“. Způsobuje ji jiný gen, než u barvy lila.

ČERNÁ S HNĚDÝM ŽÍHÁNÍM – takzvaná „brindle“. Tmavá část je převážně černá, objevuje se v ní hnědé žíhání.

TULENÍ – čili „seal“ je termín používaný pro černou barvu srsti, která má na slunci hnědý nebo červenavý lesk.

MERLE – „tygrovaný“ vzhled s množstvím světlých znaků. Jedná se o „vzor“, může být kombinovaný s výše zmíněnými barvami. Časté je jedno nebo dvě modré oči.

Kromě toho můžeme potkat třeba i psi kompletně bílé.

Bostonci v barvách hnědé, lila, modré nebo merle se souhrnně nazývají „barevnými“.

Oči mají dospělí bostonští teriéři nejčastěji tmavě hnědé, méně často se objevují oči jantarové, zelené a naleznou se i modroocí jedinci. U barevných bostonků je prevalence jiné než hnědé barvy očí častější. Oči i srst se v průběhu dospívání lehce vybarvují do tmava, což je lépe vidět u světlejších pejsků.

Proč se okolo barev zrovna tohoto plemene točí tolik kontroverzí? 

Kritici „barevných“ bostonků nejčastěji používají tři argumenty:

1) „Barevný boston není boston! Říká to standard FCI!“

2) „Barevní bostoni nejsou čistokrevní!“

3) „Barevní bostoni trpí na zdravotní vady!“

Pojďme se na ně podívat blíže.

1) STANDARD FCI/AKC

FCI (nejrozšířenější kynologická organizace v ČR a v Evropě) a její partnerská organizace AKC (působící v USA) uznávají pouze barvy černobílou, žíhanou („brindle“), tulení („seal) a jejich kombinace. A tak zatímco pes s černo-hnědým žíháním může být u organizace šampionem, pes s hnědým kožichem nebo modrýma očima už je diskvalifikován jako kříženec. Kromě přípustných barev FCI také omezuje velikost psů, a to na 11,3 kg. Mnozí současní chovatelé černobílých bostonů se na standard FCI, resp. AKC odkazují s tím omylem, že ctí „žádanou podobu plemene tak, jak jí zamýšleli jeho tvůrci“. Původní bostonští teriéři ale nebyli zdaleka jen černobílí a jejich váha dosahovala až 20 kg 

Na světě naštěstí existuje řada kynologických organizací, které více respektují původní ráz bostonských teriérů, jako například United All Breeds Registry, pod kterou chováme i my

2) ČISTOKREVNOST

„To, že Váš bostonek nemá černý kožich znamená, že není čistokrevný“. Mýtus. Psi s průkazem původu (PP) už ze své podstaty musejí být čistokrevní 

Barevní bostonci mají ve svých rodokmenech jak předky barevné, tak černobílé. I černobílý boston samozřejmě může mít barevné předky! Avšak psi chovaní pod AKC/FCI mají předky pouze černobílé. Jejich genofond je chudší nejen o barevné psy, ale také o psy nad váhový limit plemene.

Kříženci bostonského teriéra se mohou objevovat ve všemožných barvách bez typických bílých znaků, někteří mohou být „krásně“ černobílí, jiní mají čumáky typicky boxeřích odstínů. Lépe než po barvách se kříženci dají poznat dle stavby těla, tvaru hlavy, uší, nohou a celkového vzhledu.

3) ZDRAVOTNÍ VADY

Nejčastějším zdravotním problémem plemene bostonský teriér je brachycefalický syndrom se všemi přidruženými symptomy, následovaný luxací patel a šedým zákalem. Tyto problémy se vyskytují bez ohledu na barvu jedince. Jejich výskyt snižuje kvalitu psího života, jeho hodnotu jakožto společníka a jejich řešení, pokud je lékařsky řešitelné, stojí nemalé prostředky.

Pravdou je, že některé choroby (alopecie barevných mutantů, dědičná slepota) se pojí se světlým zbarvením. Tyto choroby jsou však velmi vzácné.

Jako vážnější problém v chovech vnímáme přešlechťování a miniaturizaci. Mnozí chovatelé (povzbuzováni výše zmíněným standardem FCI) usilují o pejsky co nejmenší nebo s co nejkratšími čumáčky. Ti se pak často potýkají s vážným brachycefalickým syndromem.

Neexistuje žádná statistika porovnávající zdravotní stav a predispozice bostonských teriérů různých barev. Není důvod si myslet, že barevní psi jsou náchylnější k vážným chorobám 

Opatrní bychom (i ze zkušenosti s jinými plemeny) byli se psy v barvách „merle“.

Zdraví štěňátek by mělo být naprosto zásadní jak pro chovatele, tak pro nové majitele. Nejlepším ukazatelem budoucího zdravotního stavu štěňátka je zdraví jeho rodičů (ověřitelné např. rentgenovými snímky nebo genetickými testy). Zajímejte se o zdravotní dokumentaci chovných psů, o jejich vzhled i chování. To Vám napoví mnohem víc než barva kožichu

JAKÝ JE ROZDÍL mezi „barevnými“ a „černobílými“ bostony? Odpověď je prostá: v barvě. To je vše. Povaha, velikost*, živelnost, atletické schopnosti, délka dožití – všechny typické bostoní vlastnosti na barvě nezáleží.

PROČ si tedy vybrat barevného bostonka oproti černému?

Jde pouze o osobní preferenci. Někteří naši známí a zákazníci si barevné bostonky vybrali zkrátka proto, že se jim líbí víc. Jiní si vybrali nás jako chovatele a barva je pro ně vedlejší.

I nám se barevní bostonci líbí víc, důležitější než barva je pro nás však zdraví, povaha, stavba těla a celkový vzhled.

Hlavně v internetových diskuzích se nezřídka setkáváme s výše popsanými mýty a řečmi o tom, jak jsou barevní Bostonci nestandardní, oškliví a nemocní. Než jim uvěříte, zamyslete se nad tím, od koho tyto mýty pocházejí. Nejsou to ani veterináři, ani majitelé ošklivých, nečistých a nemocných barevných bostonů. Z naší zkušenosti to bývají převážně chovatelé černobílých bostonků chovající pod FCI a jejich blízcí, jejichž motivací je pohanění konkurence**.

* = s výjimkou psů chovaných pod standardem FCI/AKC, omezující jejich váhu limitem 11,3 kg. Bostonci chovaní pod jinými organizacemi mohou být větší, nezřídka až k 15 kg.

** = samozřejmě nemluvím o všech ani o většině chovatelů.