HONIČ – PES, KTERÉHO PŘEDCHÁZÍ JEHO POVĚST? 🐾

Jaký je život s honičem?

Jedním slovem? BAREVNÝ! ❤️

Plný zážitků, objevování a okamžiků, které dokážou vykouzlit úsměv na tváři.

Honiči jsou vynalézaví, zvídaví, přátelští a mají úžasnou schopnost udělat i z obyčejného dne malé dobrodružství. Jsou to parťáci do nepohody, nadšení průzkumníci přírody, ale také milovníci společného lenošení a pohodlí domova. S honičem se zkrátka nenudíte.

A co je na honičích obzvlášť krásné? Jejich vztah ke své smečce. Ke svým lidem i psím společníkům si dokážou vytvořit mimořádně silné pouto. Mnohá plemena honičů byla po generace zvyklá pracovat ve smečkách, a tak není divu, že se často velmi dobře snášejí s ostatními psy. A jejich přátelskost nemusí končit ani u vlastního druhu. Dokážou si vytvořit láskyplný vztah i k dalším domácím zvířatům. Náš kocour je toho ostatně živým důkazem. ❤️

Proč tedy honiči nejsou tak populární jako například ohaři nebo ovčáci? Je to skutečně jejich povahou, nebo spíš tím, jak je veřejnost vnímá?

Možná je rozdíl v popularitě spíš otázkou marketingu než skutečných kvalit těchto psů.

🤔Zamysleme se nad tím, jak vnímáme jiná pracovní plemena. 🤔

• Ohař je elegantní, inteligentní a sportovní pes. Přitom byl vyšlechtěn k lovu, vyhledávání a vystavování zvěře, dohledávání a přinášení úlovku.
• Jezevčík? Oblíbený rodinný společník, ale také neohrožený lovec, vyšlechtěný mimo jiné k práci v norách.
• Border kolie nebo australský ovčák? Dnes oblíbení parťáci pro sport i rodinný život, původně však psi určení k práci se stádem.

A možná vás překvapím ještě víc. Dokonce i pudl 🐩 má loveckou minulost! Původně se využíval při lovu vodního ptactva.

Co mají všechna tato plemena společného? 

Nevznikla primárně proto, aby nám dělala společnost na gauči. Byla vyšlechtěna k určité práci. A přesto se stala milovanými rodinnými společníky.

Proč by tomu tedy u honičů mělo být jinak?

Opravdu si myslím, že část problému může spočívat už v samotném označení „honič“. Ruku na srdce, ani tohle slovo nemá v češtině zrovna nejšťastnější marketing. 😊

Může evokovat psa, který se svéhlavě žene za vším, co se pohne, a nedá pokoj, dokud svůj cíl nedostihne. Jenže taková představa je velmi zjednodušená.

Ano, honič má přirozený lovecký pud. A je to naprosto v pořádku.

Lovecký pud přece není výsadou honičů.

Znám případy, kdy ohař zadávil srnče nebo uhnal dospělou srnu. A také jezevčík dokáže projevit své lovecké instinkty třeba v kurníku.

Znamená to snad, že jsou ohaři nebo jezevčíci špatnými rodinnými psy? Samozřejmě že ne.

Proč tedy u některých plemen přijímáme jejich vrozené vlastnosti jako přirozenou součást jejich povahy, zatímco u honičů se z nich tak snadno stává nálepka? 

A co když právě honič je tou správnou volbou pro někoho, kdo nechce ledajakého psa? Kdo hledá nejen krásného a neokoukaného čtyřnohého společníka, ale také skutečnou osobnost. Psa, který zaujme nejen vzhledem, ale i chováním, bezprostředností, inteligencí a nakažlivou radostí ze života.

Možná tedy honiči nepotřebují změnit svou povahu. Možná jen potřebují lepší PR. ❤️

🐾�Protože za označením „honič“ se skrývá mnohem víc než jen lovecký pes s vynikajícím nosem. Skrývá se parťák, spolehlivý pracant, společník a osobnost, kterou stojí za to poznat.🐾