Závody psích spřežení – Červený Kostelec

Možná to bude znít jako nějaká slovní hříčka, ale Červený Kostelec mám v termínovém kalendáři závodů psích spřežení zatržený červeně. Jak jsem zjistil, zdaleka nejsem sám, kdo tímto závodem v areálu rybníka Brodský obrazně otevírá či chcete-li zahajuje, sezónu. Poloha tohoto malebného městečka nedaleko Náchoda, přitahuje mushery jak z Čech tak z Moravy, jindy tak spořivé při cestách za podzimními akcemi. Samozřejmě nejen výhodná poloha ve středu republiky, ale především vynikající pověst závodu, který letos vstoupil do osmého ročníku, způsobuje početné a pestré startovní pole. Sem se nejezdí ani tak soutěžit jako bavit. Už jen proto, že psi toho ještě nemají mnoho natrénováno.

Dochází zde k celkem zajímavému úkazu: na startu se schází jak pravověrní longaři (jezdci na dlouhých tratích) se svými alaskány a seveřany, tak sprinteři s rychlostními psími specialisty, aby se utkali jak na trailu, tak večer v hospodě u barového pultu či na tanečním parketu. Je to dost často jejich poslední setkání během celé sezóny, kdy se věnují svým disciplínám, tolik odlišným svou délkou i charakterem.
Letošní velice chladné počasí poněkud zmenšilo jindy tak bohaté řady diváků, zato psům ledový vítr viditelně prospíval a naznačoval, že zima je již za dveřmi. Několik stupínků pod nulou ozdobilo sobotní ráno bílým povlakem jinovatky a ledovým krunýřem uzavřelo psí misky s vodou. Po bouřlivé noci přišly zkapalnělé vzorky ovoce v plácačkách prokřehlým musherům vhod. Areál autokempingu se pomalu plnil zvědavými diváky a kolem poledne hlas vynikajícího komentátora a showmana ,,Kiďáka'' začal vyzývat závodníky, aby se připravili ke startu.
Psí instinkty ostatně již dávno vytušily, že je konec povalování a začíná zábava. Z psích hrdel se linulo nedočkavé zběsilé vytí a cukání tažnými šňůrami nebralo konce. Ve dvouminutových intervalech vyráželi na členitou trať, dlouhou 5800 m závodníci rozdělení podle počtu psů do tradičních kategorií: canicross, bikejöring, scooter, až po různě velká spřežení.

Ti rozumnější si ještě před startem prošli či proběhli oněch necelých 6 km, aby se seznámili s případnými nástrahami. A že jich tam pár bylo! Zatímco pejskové dobíhali až na nějaký ten zatržený drápek naprosto v pohodě, jejich páníčci v kategorii canicross či bikejöring se často vydali z posledních sil. Odměňoval je potlesk nadšených diváků i uspokojení z krásné tratě. Jirka Krejčí si svou velkou smečku evropských saňových psů (specialistů na krátké tratě) rozdělil na dvě spřežení a užil si tak, již tradičně, závodu dvakrát. Zajel podle očekávání nejrychlejší čas. Longaři Jarda Jiránek s desítkou malamutů či Honza Teichman nakonec „jenom“s jedenáctkou „podbrenďáků“ předvedli mistrné ovládání té ohromné síly, z které, jak Honza později přiznal, šel až strach. V o něco menších spřeženích se představila všechna severská plemena, která můžeme vídat na závodech. Sešli se zde mohutní malamuti, lehkonozí sibiřští Husky, početní bělostní samojedi, perfektně vychovaní čeští horští psi Vandy Kmochové i spřežení Zdeňka Kůrky složené ze samých grónských psů. K vidění byla i taková rarita, jako jsou jediní dva zástupci kanadského eskymáckého psa u nás a samozřejmě celá řada alaskánů a evropských saňových psů.
Dojezdy posledních účastníků se protáhly do pozdního odpoledne. Zbývajícího světla závodníci využili k ošetření a nakrmení svých psích kamarádů. V útulné hospůdce „U hastrmana“ pak mohli při sklence něčeho dobrého probrat dojmy z dnešního dne či plány na tu nastávající sezónu. Kluci longaři ukázali (ostatně jako vždy), že umí nejen bravurně ovládat svá spřežení a tak ještě kolem druhé hodiny v noci se z oken linuly příjemné tóny banja, kytary a mandolíny.

S nedělí přišlo mírné oteplení, ale ledový vítr zůstal. Pejskové i jejich páni již věděli do čeho jdou, tak to pěkně odsýpalo. Někdo si oproti včerejšku polepšil, jiný pohoršil, ale celkově vládla spokojenost. Nejvíce spokojeností zářil ředitel závodu Jarda Hanuš, vždyť všechno klaplo bez malérů či zádrhelů a za celou, opět vydařenou akci, si on i jeho parta obětavých pořadatelů zaslouží náš dík.

Zbývá vyhlásit vítěze, rozdat ceny od sponzorů, kde k hlavním patří tradičně firma Bono. Diváci, kteří se pro tento sport nadchli, si mohli pro své psí miláčky koupit příslušné vybavení na stáncích dalších dvou sponzorů firem Man Mat a AB Sport.

Ta loučení nemám rád. Některé z kamarádů uvidím již za několik týdnů na příštích závodech, s dalšími se sejdeme bohužel až za rok, zase v Kostelci. Takže už se těším …