Cacib Oberwart –  Szombathley

Předposlední červencový víkend jsme se vydali na dvoudenní mezinárodní výstavu psů Oberwart – – Szombathely. Podle předpovědi počasí nás nic dobrého nečekalo a extrémní vedra, dosahující až 35 °C ve stínu, byla příslibem velmi únavného a náročného víkendu.
Již v 8 hodin ráno, kdy jsme dorazili před výstaviště v rakouském Oberwartu, bylo nesnesitelné horko sálající ze vzduchu i asfaltu na parkovišti. K naší obrovské úlevě se výstava konala v prostorné hale s klimatizací. Přejímka psů proběhla zcela plynule bez front, stejně tak i zaplacení výstavního poplatku na pokladně a vydání katalogu i čísla. Prostorné kruhy byly potažené zeleným kobercem. Kolem kruhů byl dostatek místa a každý vystavovatel si mohl udělat pohodlí pro sebe i svého čtyřnohého psího miláčka. Výstava začala přesně, jak bylo stanoveno v propozicích.

výstava Oberwart – Rakousko

Psí krasavci se v příjemném klimatizovaném prostředí pěkně a rádi předváděli. Paní rozhodčí v kruhu Golden retrievrů posuzovala pečlivě, přísně a spravedlivě. Až na jednu malou výjimku, kterou jsme byli já a můj pes. My jsme se moc nevytáhli. Alespoň já jsem to viděla tak, že naše předvedení ve výstavním kruhu bylo dosti slabé (velmi mírně řečeno). Náš hafan se v poslední době prostě nepředvádí. Rezignovaná jsem postavila psa do výstavního postoje a čekala na ortel. Když se v ruce rozhodčí objevila modrá stužka, nevěřila jsem svým očím a s velikým povděkem ji přijala. Závěrečné kolo o pořadí jsme také nějak oběhli a k našemu obrovskému údivu a především k údivu italské chovatelky (V 3), jsme skončili na krásném druhém místě s titulem Res. CACA. Paní rozhodčí náš pes oslovil nejspíš svým exteriérem a pěkným výstavním postojem, který upřednostnila oproti pohybu.
Zatím začínalo být i v hale nesnesitelně, protože organizátoři otevřeli všechny dveře dokořán a klimatizace tak neplnila svoji funkci. Na závěrečné soutěže jsme již nečekali a šli jsme naše tři psy odměnit za „výkon“ do říčky, která tekla bezprostředně před halou. Naši
pejsci byli u vody moc spokojení a řádili tam s ostatními hafany až do pozdního večera.

výstava Szombathely – Maďarsko

A protože se tam líbilo i nám, rozhodli jsme se, že zde přenocujeme a do Maďarska přejedeme až ráno. A nebyli jsme sami. Podél řeky kempovalo daleko více vystavovatelů.
Rakouská policie několikrát projela okolo, ale všechny nechala v klidu s ohledem na tuto psí akci. Noc byla dusná a nedala nám po tak náročném dni odpočinout.
Brzy ráno jsme se přesunuli do maďarského města Szombathely. Výstava probíhala na volné ploše. Kruhy byly menší než předešlý den, ale byly pod střechou, která vrhala tolik potřebný stín. Přestože byl okolo křovinatý porost a stromy, před horkem se nedalo utéct.

Výstava začala přesně a měla opravdu spád. Rakouský pan rozhodčí posuzoval pečlivě, přísně a známkou velmi dobrá nešetřil. Posuzování mělo rychlý průběh, protože jeden ze zapisovatelů soustavně obíhal kruh, sháněl vystavovatele podle čísel a řadil si je. Než jsem se nadála, měli jsme to za sebou opět s Res., pochopitelně za předvedení. Předvedli jsme se o poznání lépe než předešlý den, ale ruku na srdce, také žádná sláva.
S ohledem na to, že jsem v loňském i letoším roce objela hodně výstav doma i v zahraničí, dovoluji si udělat malé srovnání z pohledu vystavovatele Zlatých retrievrů.