Šediváčkův long 2008 v obrazech

• Zasněný pohled sibiřských Hasky.


• Malamutům se přezdívá „lokomotivy severu“.


• Panorama Orlických hor.


• Kamenné koryto, jeden z nejobtížnějších úseků.


• Něco se děje …


• Čtyřspřeží alaskánů v akci.

Závody psích spřežení nabízí fotografům a kameramanům báječnou příležitost pořídit spoustu zajímavých, dramatických a akčních záběrů. Soudě podle kladných ohlasů čtenářů různých časopisů i jiných médií, je tato romantická pejskařská aktivita pro veřejnost stále velice atraktivní. Tomu odpovídají i vysoké počty fotoaparátů a kamer, které tratě musherských závodů obklopují v naději na ten nejlepší záběr. Sebelepší technika však nikdy nemůže nahradit přímý kontakt a znalost musherského prostředí.

Petra Anderlová má ke kynologii velice blízko a závody v Deštném v Orlických horách absolvuje s fotoaparátem již pravidelně. Chcete mít záběry z tratě, chcete mít záběry z depa, portréty psů a najednou zjišťujete, že se celého toho dění toužíte zúčastnit aktivně a nabízíte pomocnou ruku k dílu. Než se nadáte, máte v rukou lopatu k nahazování sněhu, či termosku něčeho teplého spolu s funkcí hlídky na trati. Každá pomoc, při tak rozsáhlé akci jakou Šediváček nesporně je, je totiž vítaná. A přesně to byl i případ Petry, pro kterou už je dnes každý poslední týden v lednu neodlučně spjat se závodem psích spřežení.

Šediváčkův long za dvanáct let své existence urazil dalekou cestu. Z regionálního závodu se sedmnácti účastníky se postupem let vypracoval v prestižní akci s pověstí nejdelšího a nejtěžšího závodu ve střední Evropě. I proto je právem zařazen do extrémního seriálu Iron Sled Dog Man po boku soutěží v rakouských či švýcarských Alpách. Drsné a krásné Orlické hory spolu s fandovstvím a pohostinností místních lidí dnes přitahují mushery ze všech okolních zemí. Letošního ročníku se zúčastnilo téměř osm desítek závodníků z osmi států, se zhruba pětistovkou tažných psů. Největší zásluhu na každoročním zdárném konání Šediváčka má vstřícný postoj místní samosprávy, majitelů pozemků a nadšení desítek dobrovolníků vedených šumavským musherem Pavlem Kučerou a jeho ženou Andreou.

V posledních letech však nejvíce vrásek přidělávají organizátorům nepříznivé klimatické podmínky, konkrétně nedostatek sněhu. Přesto se vloni, jako jeden z mála závodů sezóny v nejteplejší zimě za uplynulých 200let, Šediváček odjel téměř plném rozsahu. Stejná, ne-li horší situace se opakovala i letos. To, že se nakonec podařilo připravit a ujet neuvěřitelných 192 kilometrů, svědčí o nezměrném úsilí pořadatelů i velké toleranci musherů.

O tom jak vše probíhalo, se můžete přesvědčit na výborných fotografiích Petry Anderlové. I díky tomu, že je součástí kolektivu organizátorů a musherů, dokáže přesvědčivě a jasně nahlédnout do světa drsných mužů (i žen) s citlivou duší. No a samozřejmě do světa krásných severských psů.

• Fotografie jak z daleké Aljašky.


• Kontrola povinné výbavy na trati.


• Sněhu bylo těsně před cílem poskrovnu.


• Samojedi byli zastoupeni pouze jedním spřežením.


• Na hřebenech byla ta pravá zima.


• Starostka Deštného p. Křížová, Jarda Fabiánek, senátorka Vendulka Domšová a Pavel Kučera.