Když je pes nemocný


Zde jsou vyjmenovány stavy a situace, kdy byste neměli příliš váhat a rychle dopravit psa k vašemu veterináři. Lépe třikrát přijít s banalitou než jednou zanedbat vážný stav.

Stejně jako my, i psi čas od času onemocní. Někdy jde jen o únavu nebo malé nachlazení, jindy o infekci s prudkým průběhem nebo o alergickou reakci. Mladí psi si častěji přivodí nějaký ten úraz, mlsouni zažívací potíže, psi žijící venku jsou náchylnější k nemocem močových cest. Starší psi trpí na chronická onemocnění kloubů, ledvin, někdy i srdce. Velkým postrachem jsou nádory, které nejsou bohužel u psů žádnou vzácností.



• Poranění (řezná, kousná, střelná, bodná, pády z výšky, autoúrazy).



• Všechny náhle vzniklé nenormální stavy (kulhání, nechuť k pohybu, ulehnutí a apatie, záchvaty křečí, horečka, otoky, zvětšení dutiny břišní, krvácení z tělních otvorů, třepání hlavou, úporné škrábání, agrese nebo panický strach).



• Zhoršená kvalita a vypadávání srsti, svědivost některých míst těla, bulky, otoky, boláky a mokvající či krvácející léze na kůži, výtoky z uší či očí.



• Nechutenství, zvracení, průjem či zácpa trvající déle než 24 hodin.



• Kašel, ztížené dýchání, výtok z nosu.



• Častější močení, někdy spojené s vyšším příjmem vody, změna barvy moči.



• Výtoky z pohlavních orgánů.



• Změny smyslového vnímání (přecitlivělost na světlo, hluk nebo dotek, nebo naopak horší orientace v prostoru, zhoršená reakce na zvukové podněty), změny chování.

Poté, co veterinář psa vyšetří a stanoví diagnózu, seznámí vás s léčebným režimem. Kromě toho, že budete vašemu pacientovi pravidelně podávat léky, mu můžete významně prospět také šetrným a ohleduplným zacházením. Dopřejte nemocnému psovi klidné a pohodlné místečko, kde jej nebude nikdo rušit. Všichni se snažte chovat tak, jako kdyby byl nemocný někdo z rodiny – žádný velký hluk, hádky, návštěvy. Procházky omezte jen na nutné vyprázdnění a postupně je prodlužujte podle kondice psa.



Počítejte s tím, že pes bude nevrlý a při bolestivých stavech může být i agresivní. Proto na ošetřování a podávání léků buďte vždy raději dva – jeden psa šetrně, ale pevně přidrží, a druhý ošetří ránu nebo podá lék. Vše se snažte dělat v klidu - každé větší rozrušení jednak může narušit léčbu, ale také vyvolává u psa nedůvěru a strach.



Nechuť k příjmu vody lze řešit podáváním ředěného masového vývaru, nechuť k jídlu se dá zažehnat dobře uvařeným libovým masem, pokud pes nemusí držet předepsanou dietu. Rekonvalescent pak potřebuje hlavně vaši podporu a povzbuzení, ujištění, že stále patří do vaší smečky. Proto mu pomaličku, podle přibývajících sil, hledejte „práci“ a nešetřete pochvalou a odměnou.





Autor textu: Kolektiv autorů redakce iFauna.cz
Autor fotografií zdroj: Pixabay
Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (0x):

1
2
3
4
5