K čemu potřebují štěňata školku?
V „lidském světě“, zvláště v ekonomicky vyspělých zemích, je rodičovská péče zaměřena na vysoký standard vzdělávání, na rozvoj individuální osobnosti dítěte a na příležitosti k sociálním kontaktům. To jsou nejdůležitější předpoklady dobrého uplatnění jedince v moderní civilizované společnosti. Tyto vývojové šance dostávají děti od kojeneckého po pubertální věk a mají je i mladí dospělí. Než mladý člověk dosáhne rozumového a právního stupně vlastní odpovědnosti a samostatnosti, trvá to minimálně 16 let. Lidé, kterým nebyla dána možnost osobního rozvoje nebo se jim nedostalo kvalitní rodičovské péče, jsou sociálně inkompetentní a často projevují poruchy chování. Typickou sociální reakcí na zanedbání péče o děti je vysoká kriminalita a projevy násilí u dětí a mládeže.
Stejně tak štěňata vykazují poruchové chování, pokud jim není umožněno získat v raném období dostatek sociálních zkušeností. Psi se však musí naučit vedle správného chování k vlastnímu druhu a životnímu prostředí navíc přizpůsobit se lidem a jejich způsobu života. Vývoj osobnosti je stejně jako u člověka časově omezen, ale u psů je tato doba podstatně kratší. Rodičovská péče trvá 6–8 týdnů, další týdny má eventuálně ve svých rukou chovatel a pak je výchova zcela na novém majiteli štěněte. Možnost ovlivnit rozvoj osobnosti štěněte trvá jen do 16. týdne věku, to znamená, že majitel má k dispozici maximálně 6–8 týdnů na to, aby štěněti vštípil potřebné životní poznatky a sociální kompetence, na které bude odkázáno dalších 12 a více let.
I přes zjevný obrovský vliv časných sociálních kontaktů na pozdější chování štěňat se tato oblast stále zanedbává a pozornost je soustředěna spíše na fyzické než na psychické blaho psů. To má za následek alarmující počet dospělých psů s poruchami chování.
Ve Spojených státech a v západní Evropě je nejčastější příčinou smrti psů mladších tří let eutanazie v důsledku nezvladatelného chování. Hlavním důvodem je právě zanedbaná socializace a výchova, tedy chybějící prevence nežádoucího chování.
Co nejdříve pryč z nevhodného prostředí!
Početné etologické studie ukázaly, že existuje vztah mezi délkou doby, po kterou štěně žije v nevhodném prostředí, a stupněm jeho přecitlivělosti. Běžně používaná chovatelská zařízení, jako jsou kotce, klece, vyčleněná místnost, nebo dokonce sklep, kůlna, chlívek či dvorek, nemohou zajistit štěňatům prostředí bohaté na podněty a vedou k poruchám označovaným jako klecový syndrom. Takoví psi v pozdějším životě nejsou schopni denně zpracovat množství přicházejících signálů a situací a reagují na ně podrážděně, bázlivě až panicky. Proto je tak důležité zajistit štěňatům prostředí vhodné pro správný psychický vývoj co nejdříve po narození. Někteří chovatelé však paradoxně ponechávají v nevhodných podmínkách štěňata do 20 týdnů i déle, aby se mohli rozhodnout, zda budou vhodná pro další chov nebo výstavní kariéru. Jenže taková štěňata pak i přes hvězdný původ a perfektní exteriér nejsou schopna zvládat přemíru podnětů, se kterými nebyla seznámena v raném socializačním období, a mnohdy doživotně trpí různými poruchami chování. Když totiž přijde do ordinace půlroční ustrašené a kousavé štěně, nebo dokonce pubertální psík, je už náprava velice těžká. Podněty, kterým je třeba takového pejska vystavovat, musí být pečlivě dávkovány, aby stav ještě nezhoršily. A času na nápravu mnoho nezbývá – jakmile pes dospěje, je kompletní odstranění některých problémů téměř nemožné.
Čím začít?
Téměř všichni majitelé štěňat už vědí, jaká preventivní opatření jsou nutná k tomu, aby jejich miláček neměl červíky, blechy a infekční nemoci. Pravidelně odčervují, odblešují a vakcinují. Ale mentální a sociální zdraví štěněte je přece přinejmenším stejně důležité jako to fyzické! Se sociální kompetencí se mláďata nerodí, tu si musí osvojit. Stejně jako je nutné včasné očkování k vybudování dobré imunity proti infekčním chorobám, je nutná i „sociální imunizace“, bez které je štěně bezradné a velmi zranitelné v kolektivu ostatních psů i lidí. Využijte tedy maximálně těch pár týdnů, ve kterých se s mládětem nejlépe pracuje!
Štěňata je možné vzít celkem bezpečně ven již týden po prvním očkování. Na místech, kde se pohybuje velké množství psů, tedy na ulici a v parku, je lepší nedávat štěně na zem a přes taková místa je přenést. I z náruče mohou pozorovat dění na ulici, prožívat cestu autobusem, atmosféru restaurace či nádraží, zblízka sledovat chování lidí a hlavně hrajících si a dovádějících dětí. Tyto akustické a optické podněty jsou nesmírně důležité a malá štěňata by jich měla nasbírat co největší množství. Po druhém očkování je možné jim již dopřát kontakt s jinými psy, samozřejmě sociálně kompetentními, a to pod klidným dohledem a bez jakéhokoli zakazování, napomínání, trestání. Hrozí-li štěněti nebezpečí od rozdováděného dorostence velkého plemene nebo obtěžuje-li svým dováděním starou psí dámu, stačí přispěchat s pamlskem štěněti před nosík a odvést je v klidu do bezpečí.
Doporučuji také zvát domů návštěvy včetně dětí, aby štěně bylo co nejvíce v kontaktu s lidmi. Je však třeba pozorně dohlížet na chování dětí a nedovolit jim štěně děsit, působit mu nepříjemnosti nebo bolest nebo s ním hrát příliš divoké hry. Všechny časné zkušenosti štěňat totiž musí být dobré. Jen tak se předejde pozdějšímu strachu z jiných psů či lidí nebo jejich napadání.
Co se učí ve správné školce?
Pozor na nabídky některých cvičišť a psích škol, které poskytují tzv. socializační školky pro štěňata, kde štěně pobývá několik týdnů samo, bez majitele. Takováto služba je pravým opakem toho, čím by měla školička být, a svědčí o naprosté neznalosti a nekompetentnosti jejích provozovatelů. Štěně nemá možnost navázat úzký vztah s majitelem ani s jeho rodinou a přáteli, majitel nemá pod kontrolou aktivity svého štěněte, nemá přehled o množství a charakteru jeho kontaktů ani o způsobu zacházení se svým štěnětem. Promešká tak tu nejdůležitější a naprosto nenahraditelnou kratičkou dobu, kdy se rodí přátelství a oddanost na celý život.
Nejlepší příležitostí k získání a správnému vývoji sociálních kompetencí jsou kvalitní školky a socializační kurzy pro štěňata provozované ve veterinárních ordinacích. Nejde tam jen o to, aby se štěňata „vyřádila“ se stejně starými kamarády. Majitelé si tu osvojí správné navázání vztahu s pejskem, naučí se číst jeho signály a rozumět jeho reakcím, vyzkoušejí si nácvik jednoduchých povelů bez jakéhokoli donucování a korekcí, čímž vytvoří základ pro vzájemnou důvěru a porozumění. Navíc majitelé i psíci při příjemných aktivitách získají kladný vztah k veterinární ordinaci a nebudou sem později chodit se strachem a úzkostí.
Do kurzu lze přihlásit štěňata, která jsou klinicky zdravá a od jejich prvního očkování uběhlo minimálně 7 dnů. Lekcí bývá celkem 4–6 a každá trvá zhruba hodinu. Praktická část zahrnuje vzájemnou hru štěňat, jejich motivaci hračkami a pamlsky, trénink přivolání a základy prvků poslušnosti, masáže ze strany majitele i cizích osob, nácvik veterinárního vyšetření, přivykání na nejrůznější rušivé zvuky. V době, kdy štěňata odpočívají a nabírají síly, se probírá výživa, domácí výchova včetně tréninku čistotnosti a přivykání na samotu, způsob péče o srst, oči, uši a zuby. Diskutují se případné výchovné problémy a hned se začíná s jejich názornou nápravou.
Ve skupině by měla být štěňata přibližně stejného stáří a velikosti. Jsou držena na vodítku a střídavě (vždy dvě až tři s podobným temperamentem) pouštěna k volnému pobíhání a vzájemné hře. Majitelé se učí své štěně pozorovat a včas přesměrovat jeho aktivitu, pokud se hra stává příliš tvrdou.
Štěňata se učí přijímat klidně doteky a pozornost cizích lidí včetně dětí a najít mezi nimi bezpečně svého páníčka. Štěňata by se měla zúčastnit celého cyklu a pokud možno jednotlivé lekce nevynechávat. Psíci, kteří z různých důvodů přeruší účast v kurzech, později již těžko zapadnou do kolektivu a práce s nimi nemá takový efekt jako u pravidelných účastníků.
Na konci z kurzu odcházejí zdravě sebevědomá, nebojácná a neagresivní štěňata, která se dokážou správně chovat k jiným psům i k cizím lidem, a dostatečně poučení majitelé, kteří svému pejskovi rozumí a umí si poradit s jeho výchovou a výcvikem. Jen na takovýchto základech může vzniknout kvalitní a trvalé přátelství psa a člověka.
Proto se hned po zakoupení štěněte (nebo lépe ještě předtím) ptejte svého veterináře na socializační kurzy. Ne všichni veterinární lékaři mají čas, chuť a prostorové možnosti poskytovat poradenství v této oblasti. Určitě vám však rádi doporučí někoho, kdo takovouto službu nabízí na potřebné odborné úrovni. Vědí, že se správně vychovaným psem se jim pak bude dlouhá léta dobře pracovat.
Celkové hodnocení (0x):