Neúspěch při zkouškách či závodech není tragédie
Tak by se dala charakterizovat jedna skupina psovodů. Ta druhá bude charakteristická tím, že po neúspěchu chtějí majitelé psa prodat, necvičit s ním již vůbec, a ještě k tomu skončit navždy s kynologií … Takováto blesková rozhodnutí jsem již několikrát viděl, a to i v poslední době. Jednalo se většinou o začínající psovody. Naštěstí i u této skupiny se poté objeví jedinci, kteří po určité době, kdy uplynou chmurné myšlenky a zážitky, začnou opět reálně uvažovat o svém dalším působení ve sportovní kynologii. Problémem může být skutečnost, že než si psovod opět dodá potřebné sebevědomí a chuť do dalšího výcviku, necvičí a ztrácí tím zbytečně potřebný čas. Ale ani toto nelze považovat za tragédii. Zkoušková sezona u Českého kynologického svazu je každoročně od března do listopadu a závody probíhají takřka celoročně.
Jaké jsou tedy nejčastější příčiny neúspěchů při zkouškách či závodech?
• Pes nemá řádně zvládnuty disciplíny či cviky dle konkrétní zkoušky. Zde může být více příčin – špatná metodika výcviku, psovod na počátku výcviku správně nerozeznal převládající typ vyšší nervové činnosti svého psa, psovod a pes nemají kontakt.
• I dobře připravený pes mohl být „přetažený“ a v den zkoušek či závodů se u něj dostavil útlum.
• Pes cvičí poprvé v jiném prostředí (na jiném cvičišti), nikdy předtím s ním nebylo trénováno v jiném prostředí, a pes je proto roztěkaný.
• Psovod se při předvádění psa na zkoušce či závodech chová jinak, dává např. hlasitější povely, používá posunky, ale v tréninku tak nečinil - obvyklé u začínajících psovodů.
• Většinou opět začínající psovodi jsou zbytečně nervózní, dělají tak chyby, mnohdy umocněné i neznalostí obsahu zkoušky dle zkušebního řádu, a nervozita se přenáší na psa.
• U fen se může jednat o změněné chování v důsledku hárání.
• Pes je nedoléčen po úrazu či onemocnění.
Uvedl jsem stručný výčet příčin, které mohou vést k neúspěchu, tak jak jsem měl a mám možnost sledovat za více než čtyřicetiletý pohyb v kynologii. Mohou se samozřejmě objevit i další. Je však důležité připomenout, že výcvik psa je práce se zvířetem, které není naprogramovaný stroj. Mělo by nám vždy jít především o zdraví našeho psa a jeho pohodu – dnes hojně užívaný výraz welfare, v širším pojetí pohoda zvířete.
Sportovní kynologie je koníčkem a tak bychom k ní měli přistupovat. Na druhou stranu je ovšem jasné, že každý psovod, byť to nepřizná, je vždy alespoň trochu nervózní, a to i mistr sportu. I vrcholoví psovodi někdy se svým psem „vypadli“ na zkoušce. Jak se tedy ukazuje, příčiny chyb, které vedou k případnému neúspěchu, je nutno ve většině případů hledat u psovoda, pes pracuje na základě našeho vedení. Neovlivníme fyziologické příčiny (hárání feny), ale ani patologické příčiny – onemocnění, úraz atd. Vždy říkám nováčkům na cvičáku, že kynologie je většinou celoživotním koníčkem, kdy psovod musí být:
• důsledný při výcviku,
• trpělivý při každodenním kontaktu se svým psem,
• objektivní při nárocích na svého psa.
Cesta k získání co největšího počtu bodů na závodech a zkouškách je mnohdy dlouhá a strmá. Vždy nás čeká nějaké překvapení. V tom osobně vidím krásu sportovní kynologie. S pozdravem „Kynologii zdar“
Celkové hodnocení (0x):