Klinická canisterapie v podání magistry Ivy Bajtlerové V. Příprava canisterapeutických týmů

A v tomto duchu pojala Iva Bajtlerová ve svých kurzech přípravu canisterapeutických týmů. „Takovou přípravu jsme dosud neabsolvovaly, přestože jsme byly dříve na nejednom canisterapeutickém kurzu,“ shodly se Eva Kaiserová a Markéta Skoková z Prahy. A co považovaly za zvláštní? „Kromě novinek z využívání psů jsme se především dozvěděly a naučily, jak pracovat s klientem. Zatímco jinde se během kurzu dozvíte něco o canisterapeutických psech, což si ovšem klidně můžete přečíst doma, v Poděbradech je teoretická výuka úzce spjata s praktickou činností s klienty. A to nikoli v nějaké obecné rovině, ale ke konci se řeší specifické léčebné využití psů,“ dodaly absolventky kurzu.

Kvalifikaci pro canisterapii lze získat mnoha způsoby, od absolvování víkendového kurzu až po vysokoškolskou přípravu. Ačkoli ne ve všech pohledech na výuku psovodů a výcvik psů se organizátoři a garanti canisterapeutické průpravy shodují, v jednom mají stejný názor: připravený a přezkoušený musí být tým, tedy psovod a pes. Canisterapie není běžnou kynologickou disciplínou, kde se předvádí sportovní, služební či lovecké výkony psů, ale týmová práce psovoda a psa, která musí přinést prospěch především klientovi.

Základní kurz

Magistra Bajtlerová organizuje tři typy kurzů. V základním canisterapeutickém kurzu klade na účastníky značné nároky, neboť po sedm dní jsou od sedmé hodiny ranní do šesté a někdy do sedmé hodiny večerní v jednom kole. Kurz je pro profesionály ze zdravotnických, sociálních a vzdělávacích zařízení a zároveň pro dobrovolníky, kteří se chtějí stát canisterapeuty. Ti by se měli dostavit se psy. Mohou se zúčastnit i zájemci bez psů, třeba zdravotníci a sociální pracovníci nebo terapeuti, kteří spolupracují či uvažují o spolupráci s canisterapeutickým týmem v rámci péče o své pacienty či klienty. „V takovém případě je ideální, když se kurzu zúčastní osoba, která vede klienta, a zároveň osoba, která vede psa. Získají nejen teoretickou průpravu a uvidí praktické ukázky, ale především si společně vyzkoušejí postupy, jak prakticky využívat psa při různých terapiích,“ upřesnila magistra. Kromě ní se v kurzu vystřídají další lektoři, ať už profesionální terapeuti, nebo specialisté na přípravu psů. Základní kurz končí certifikací pro účastníky se psem, ostatní získají osvědčení o absolvování výuky. Zbývá dodat, že do kurzu smějí jen psi, kteří mají předpoklady pro canisterapii – jsou ovladatelní, neagresivní a vstřícní k lidem.

Další kurzy

Kurz sloužící ke zdokonalování aktivních canisterapeutických týmů trvá dva dny. Účastníci si rozšíří teoretickou i praktickou průpravu v plánování, monitorování a vyhodnocování canisterapeutických programů. Zdokonaluje se i pes a na závěr se vykonávají zkoušky. Účastník získá certifikát a u vybraných profesí i příslušný počet kreditů do celoživotního vzdělávání. V těchto kurzech se také část doby věnuje výměně zkušeností a předvádění nových nebo netradičních pomůcek pro terapii. Třetí typ kurzu je určený pro personál zařízení, kde plánují spuštění canisterapeutického programu nebo již takový program běží, ale chtějí se zdokonalit v jeho sestavování, sledování a vyhodnocování. „Kurz účastníka připravuje pro pozici pracovníka, který dohlíží na práci canisterapeuta a indikuje její náplň. Kurz nezahrnuje práci s vlastním psem ani zkoušky. Účastník získá certifikát a u vybraných profesí i příslušný počet kreditů do celoživotního vzdělávání,“ upřesňuje magistra Bajtlerová. Kromě kurzů organizuje ročně několik canisterapeutických zkoušek. O nich bude zmínka později.

Vše s mírou

A jak je to s motivy zájemců o canisterapeutické kurzy? „Do základního kurzu se hlásí lidé s dosti rozdílnými představami. Zdá se, že převažují vlastníci psů, kteří by chtěli nějakým způsobem využít svého domácího mazlíčka, a protože canisterapie je v kynologické veřejnosti dosti známý a frekventovaný pojem, zkoušejí to v tomto směru. Na druhé straně jsou zájemci, kteří jdou do kurzu s jasnou představou, že canisterapií pomůžou svým blízkým. Často se hlásí i rodiče dětí, jež už absolvovaly nějakou terapii pomocí psa, a oni by chtěli podobně využívat svého domácího mazlíčka. Někteří si za tím účelem teprve hodlají psa pořídit a předem se chtějí v kurzu poučit. Canisterapie je však především o dobrovolnictví. V tomto směru si velmi vážím všech, kteří věnují svůj čas a také nemalé finanční prostředky na sebevzdělávání a přípravu psa, tedy ve prospěch postižených nebo starých lidí,“ říká Iva Bajtlerová. Zároveň vidí i nebezpečí spočívající v příliš velké lásce k vlastnímu psovi a zapálenosti pro věc. Canisterapie se podle ní musí dělat s láskou, ale hlava přitom musí zůstat chladná, a to proto, že terapeut musí mít neustále na zřeteli především prospěch klienta a přitom nepřekročit hranice možností a únavy psa.