Jak řešit nejisté štěně?

Mám SAO a venčím s kamarádem, který má dva Luisiany a oba byli jako štěňata takoví. No a později se přestali lekat a schovávat, ale myslím že by páníčka před člověkem ani nebránili, před psem stoprocentně ano, jen to vypadá že mají automaticky respekt z lidí, že by jim prostě neublížili.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Pokud je to možné, jdu k tomu člověku a prohodím si s ním pár slov a pejsek si ho mezitím očuchá a zjistí, že se nic neděje. Jeho chování okomentuju lehce přezíravým, udiveným tónem jako ono ti hrabe nebo co? jako že se strašně divím tomu, že se štěně chová jako cvok.

Moc děkuju a máte i tip na hry, které by povzbuzovaly sebevědomí?

Jak bylo psáno výše, pokud to situace dovolí, tak člověka oslovím a jdu k němu. V klidu, bez stresu, neřeším. Ještě předtím ho požádám, aby se nedíval štěněti přímo do očí, nejlépe aby přivřel oči (mám modroočko a lidi to opravdu láká) a uhnul hlavou stranou. Ve chvíli kdy si štěnisko očuchá nohy, apod., nechám osobu klidně dřepnout a nastavit i ruku na očuchání a pokud má štěně zájem, nechám jej pohladit.
Ve chvíli kdy mluvím k člověku, snažím se o pozitivní až lehce nadšený tón hlasu.

Určitě v něm můžete povzbuzovat zvědavost o neznámé předměty.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Mám SAO a venčím s kamarádem, který má dva Luisiany a oba byli jako štěňata takoví. No a později se přestali lekat a schovávat, ale myslím že by páníčka před člověkem ani nebránili, před psem stoprocentně ano, jen to vypadá že mají automaticky respekt z lidí, že by jim prostě neublížili.

Nemohu tedy mluvit o LLP nicméně o jiném plemeni, které má ve standardu nedůvěru k cizím lidem a na odeznění bych se nespoléhala.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Moc děkuju a máte i tip na hry, které by povzbuzovaly sebevědomí?

Sedněte na zem, vezměte hračku a nechte štěně, aby si z vás dělalo prolejzačku, a nechte ho při přetahování se o hračku vyhrát. Jakmile zjistíte, že štěně divně na něco kouká, na auto, krabici, cokoli, jděte k tomu a dotkněte se toho vy, šlápněte na to třeba a nechte štěně, aby si to také očichalo. Dávejte mu jednoduché dobře pochopitelné úkoly a vždy zařiďte, aby je mohlo v pohodě splnit, pochvalte, úspěchem sebevědomí roste.

mohu se zeptat na plemeno

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
mohu se zeptat na plemeno

Uvedl jsem ho v úvodním příspěvku

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Chtěl bych se vás zeptat, jak pracujete na vybudování sebevědomí, důvěře štěněte?
Příklad:
Jdete ulicí a najednou z vedlejší ulice vyjde člověk, štěně začne štěkat, neustupuje, jen štěká...
Mezi lidi ho beru velmi často, nemá problém a na různých akcích se k lidem chová vstřícně, jde jim naproti, má o ně kladný zájem. Ten samý problém máme se psy. Jakmile se objeví nečekaně, tak malý začne takto reagovat.
Jsem z toho poměrně nešťastný a nevím jak pracovat na zlepšení. Jedná se o lousianského leopardího psa, tedy plemeno s nedůvěrou k cizím lidem. Právě proto socializuji co nejvíce je to možné.

Měla jsem úplně to samé s fenečkou rtw, jako štěndo se chovala přesně dle vašeho příkladu. K lidem si za čas (vše chce u takového psa trpělivost a delší dobu, než mu to dojde) vybudovala přátelský vztah, protože s člověkem byla v kontaktu každý den, hry a papání zabralo. Nicméně se psy jsem to těžce prokaučovala, čekala jsem do 4 měsíců, kdy jsme šli na cvičák do psí školky a to už bylo zřejmě pozdě. Fenka se schovávala pod stůl nebo někam zalezla, hlavně co nejdál od všech štěňat i když jí všichni dávali na jevo, že je to přece úplně normální. Nakonec vyrostla, zesílila a zjistila, že nejlepší obranou je útok a bylo po srandě. Zkoušela jsem i tzv. psího psychologa Desenského, nicméně za štědrý příspěvek žádný výsledek. Dále jsme pracovali pomocí "psů učitelů" na budování důvěry, ale ani ve třech letech to nebylo stoprocentní. Byl to můj první rtw a první velmi nejisté štěně, umřela bohužel ve třech letech kvůli vrozené vadu srdce. S dalším psem bych neváhala a mazala do psí školky dokud má mozeček ještě hodně tvárný, ani ne tak kvůli cvikům, ale kvůli socializaci-je tam hodně pejsků a lidí, na kterých se dá důvěra trénovat.
Na to chození po ulici, osvědčilo se mi odpoutání pozornosti hračkou či pamlskem, pes se soustředil víc na mě než na to, co se kolem šustne. Děsně se bála aut, nechtěla přes přechod, tak jsem ji vzala ke kruhovému objezdu, kam až došla a hodinu jsme se jen dívali a pomalu se pohybovali blíž a blíž. Chtělo to jen čas a trpělivost a nakonec šla v pohodě u nohy i když jel kolem kamion.
Přeji hodně štěstí.

Mam 8mi měsíční štěně, řekla bych, ze socializaci jsme nepodcenili. Fena je zvyklá na lidi, psy, běžný ruch, hluky atd.. Je to plemeno, které neni nijak ustekane a upovidane. Do teď jsme ji skoro neslyšeli štěkat. Ale poslední dobou mi začala blafat - někdy na "divné" věci, které nezná a pak na zvuky. Ale nemáme s tim problém venku, spíš na zahradě. Minule si všimla igelitového pytle na hromadě dříví, který šustil - najezila se, couvala a blafala - pytel jsem sundala, v klidu k nemu s fenou došla a ukázala ji, ze se nic neděje. To samé bylo s vrzajici houpačkou - tudíž u předmětů je to v pohodě, k tomu dojdeme a jakmile fena zjistí, ze se nic neděje a ocucha si to, tak je v klidu. Horší je to s těma zvukama, u kterých ji nemůžu ukázat odkud jdou. Jak tohle řešit? Kupodivu třeba střelba ji nevadí, občas naschval s něčím venku nekde třísknu a v pohodě 😁, ale pak třeba soused neco dělá na zahradě, udělá ránu a fena začne blafat - jak v takové situaci reagovat? Je pak schopna se rozhlížet a blafat na všechny strany, protože asi nevi odkud to jde. Občas na něco někde blafne i když ja nic nevidím, neslyším. Mám normálně odvést pozornost jinam? Ale tim problém asi nevyřeším. Je normální, že štěňata tohle začnou dělat az v tomto věku? Navic pak starší pes, který tohle nikdy neřešil - nechá se strhnout a blafe taky a řekla bych, ze se tim navzájem jakoby "podporují". Pak oba pobíhají, rozhlíží se a asi hledají odkud ten zvuk byl. Není to tak časté, že by stekala na všechno, co se kde šustne, ale nerada bych to nechala dojít az do te fáze.

Díky za zkušenosti a rady.

Je normální, že štěňata tohle začnou dělat az v tomto věku?

ano, normalni
je to bezne popsany vyvoj v zivote stenete -obdobi, kdy si zase uvedomuje, ze svet neni jen bezpecny.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Je normální, že štěňata tohle začnou dělat az v tomto věku?

ano, normalni
je to bezne popsany vyvoj v zivote stenete -obdobi, kdy si zase uvedomuje, ze svet neni jen bezpecny.

A jak to řešit? Teď to dělám tak, ze si z ní dělám srandu - prostě se ji směju, ze to nic nebylo, a ze je srab, ze na to štěká. Ale moc to nezabírá.

Jako někdo, kdo to u psa nedokázal odbourat a přešlo to v krásně zafixovaný chování, za který bych byla schopná vraždit (a i potom by štěkal)...
bych to u obou psů řešila okamžitým udělením úkolu, povelu (např přivolání, odeslání na místo). S tím, že při výkonu povelu se neštěká. Převedení pozornosti na úkol, kterej pes umí, zná. Brala bych to štěkání jako projev "nevím, co s tím mám dělat, tak na to budu štěkat". Udělení povelu by mělo fungovat jako nápověda, co teda dělat a tudíž i vyloučení toho, co nedělat - protože když se dá povel, tak se vykonává právě jen ten povel a nic jinýho.

Pochopitelně pokud by tam byl evidentní strach (štěkání je projev strachu, ale může být i trochu z nudy, "jéé konečně můžeme na něco zaštěkat"), pak se dá přistupovat i k tomu strachu - dělání si srandy, žertovný šťouchnutí do psa, smání se mu, že řeší takový prkotiny, atd.

A ještě se musím podělit o radu z prvního cvičáku, kam jsem jakožto vykulený začátečník s podobně vykuleným psem přišla a ptala se jich na tohle štěkání na zvuky. Tak prý "musíš říct fuj".

jako poslušnost může být cesta, to ano

a pak je tady, jak píšu furt dokola a dokola, pojmenovávání onoho neznámého, odměna za klid (i kdybys měla jít přes povel ticho), ukončení hrou (v což počítám třeba i krátkou veselou poslušnost), a vyzdvihnu ono "v pořádku" jako universální povel pro "nic se neděje" (protože ne každý zvuk či jev bude spadat pod nějakou skupinu) .....

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Je normální, že štěňata tohle začnou dělat az v tomto věku?

ano, normalni
je to bezne popsany vyvoj v zivote stenete -obdobi, kdy si zase uvedomuje, ze svet neni jen bezpecny.

Náš v tomto věku začal bafat taky, nestupňuje se to, spíš to má tendenci odeznívat. Postupuju tak, že zlehčuji a předstírám zájem. Vydám se směrem ke zdroji zvuku, případně nakukuju "zvědavě" přes plot a komentuji. Něco jako: "Copak se to tady děje...?" (ale zvědavým tónem). Aby pes viděl, že se toho nebojím. Jdu sama, před psem, prostě podobný postup jako u těch předmětů.

No ono přes poslušnost by se to řešit dalo, ale mě to přijde takové, jakože to pak stejně udělá znovu, když nebude "pod povelem" nebo tam bude sama. Spíš bych ji nějak chtěla ukázat, že se nic neděje a fakt to nemusí řešit, ale jak? Z nudy to určitě nedělá, je to prostě reakce na ten zvuk a spíš než strach bych řekla, že je to nejistota. Pokud ví, odkud ten zvuk jde, tak to nedělá.

a pak je tady, jak píšu furt dokola a dokola, pojmenovávání onoho neznámého, odměna za klid

jenže jak ji dostat do toho klidu? Bez použití povelu? Pokud požiji povel tak dobrý, přeruším tu činnost, ale pro ni to pořád bude něco "divného" a příště to bude řešit zase ne?

Třeba u těch věcí taky povel nedávám, řeknu ji prostě něco ve smyslu "hele pojď, půjdeme se na to podívat co to je, no vidíš, vždyť je to jen pytel" atd... Ale jak u toho zvuku, který ji nemůžu ukázat

Něco jako: "Copak se to tady děje...?" (ale zvědavým tónem). Aby pes viděl, že se toho nebojím. Jdu sama, před psem, prostě podobný postup jako u těch předmětů.

Jo, tohle zní dobře. Jenže to je často zvuk - jeden, který hned přestane a ona pak pořád hledá, co to bylo. Takže já jdu taky třeba s ní a říkám jí: "ty jsi ale srab, snad se nebudeš bát, to jen soused někde bouchnul, to nic není - veselým až výsměšným tónem - teď mě ale ještě napadá, jestli ji tím nepodporuji, tím že ten zdroj zvuku hledám taky, jestli ji neukazuji, že to vlastně má řešit a hledat?

jenže jak ji dostat do toho klidu? Bez použití povelu? Pokud požiji povel tak dobrý, přeruším tu činnost, ale pro ni to pořád bude něco "divného" a příště to bude řešit zase ne?
ale já píšu - třeba ji utišit povelem......pořád platí rovnice podnět (v tomto případě akustický, který pojmenuji = vytvořím "povel") - chování (zachytím, navedu.....) - odměna (tady před odměnu předřazuji, stejně jako klikr, ono universální "v pořádku") - a psa ze situace odvedu (hrou, povelem)....jako už to není zajímavé, jdem dělat něco lepšího, nemá smysl se tím dál zabývat....
A příště to bude řešit zas - no bude, tohle není cvik za 5 minut fertig

Třeba u těch věcí taky povel nedávám, řeknu ji prostě něco ve smyslu "hele pojď, půjdeme se na to podívat co to je, no vidíš, vždyť je to jen pytel" atd... Ale jak u toho zvuku, který ji nemůžu ukázat
no přesně proto nabývá na důležitosti to pojmenování, které z neznámého dělá známé....ať už ta konkrétní, my máme burácí(bouřka), bumíky (ohňostroje), vláček......nebo to obecné pro různé cokoliv "v pořádku"

asi to píšu poněkud kostrbatě, ale je to prosté a takové přirozené....

marcelaamax napsal(a):
No ono přes poslušnost by se to řešit dalo, ale mě to přijde takové, jakože to pak stejně udělá znovu, když nebude "pod povelem" nebo tam bude sama. Spíš bych ji nějak chtěla ukázat, že se nic neděje a fakt to nemusí řešit, ale jak? Z nudy to určitě nedělá, je to prostě reakce na ten zvuk a spíš než strach bych řekla, že je to nejistota. Pokud ví, odkud ten zvuk jde, tak to nedělá.

a pak je tady, jak píšu furt dokola a dokola, pojmenovávání onoho neznámého, odměna za klid

jenže jak ji dostat do toho klidu? Bez použití povelu? Pokud požiji povel tak dobrý, přeruším tu činnost, ale pro ni to pořád bude něco "divného" a příště to bude řešit zase ne?

Třeba u těch věcí taky povel nedávám, řeknu ji prostě něco ve smyslu "hele pojď, půjdeme se na to podívat co to je, no vidíš, vždyť je to jen pytel" atd... Ale jak u toho zvuku, který ji nemůžu ukázat

Něco jako: "Copak se to tady děje...?" (ale zvědavým tónem). Aby pes viděl, že se toho nebojím. Jdu sama, před psem, prostě podobný postup jako u těch předmětů.

Jo, tohle zní dobře. Jenže to je často zvuk - jeden, který hned přestane a ona pak pořád hledá, co to bylo. Takže já jdu taky třeba s ní a říkám jí: "ty jsi ale srab, snad se nebudeš bát, to jen soused někde bouchnul, to nic není - veselým až výsměšným tónem - teď mě ale ještě napadá, jestli ji tím nepodporuji, tím že ten zdroj zvuku hledám taky, jestli ji neukazuji, že to vlastně má řešit a hledat?

A nedal by se ten zvuk zopakovat před ní, aby viděla, co je to zač?

Nevím, co se kolem vás vyskytuje za zvuky, ale třeba bouchnutí dveřmi někde za rohem u souseda se dá realizovat i s vlastními dveřmi fence před očima. Že by si to mohla v hlavě spojit a přestal by to být "schovaný bubák".

Je mi jasné, že to nebude za 5 minut hotové. Ono utišit ji povelem - ona doteď neštěkala - nepovedlo se mi ji rozštěkat (a učit ji "štěkej" na tomhle je asi totální blbost), takže nezná ani "ticho".

A tamto jestli správně chápu - někde něco bouchne, fena začne blafat, já jí řeknu dejme tomu "rána" a dám povel třeba "místo" a potom samozřejmě odměna. Takže vlastně řeknu "Ejbí rána, běž na místo". Ona půjde na místo, já ji pochválím a "jdeme si hrát, pojď si vzít balónek". A ve výsledku by to mělo vypadat tak, že někde něco bouchne a fena automaticky půjde na místo?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A nedal by se ten zvuk zopakovat před ní, aby viděla, co je to zač?

Nevím, co se kolem vás vyskytuje za zvuky, ale třeba bouchnutí dveřmi někde za rohem u souseda se dá realizovat i s vlastními dveřmi fence před očima. Že by si to mohla v hlavě spojit a přestal by to být "schovaný bubák".

Noo to ona právě zvuky u nás na zahradě vůbec neřeší. Já opravdu naschvál třískám s dveřmi, občas někde něco hodím, bouchnu do plechu atd... Ale to nějak neřeší. Stejně tak třeba vysavač, myčku, pračku, že spadne příbor na zem, bouchne větrem okno nebo dveře - ale to jsou zvuky pro ni známé.

A u těch sousedů popravdě někdy ani já nevím, co to bylo za zvuk . Asi v tu chvíli nedokážu napodobit to samé. A když to uvidí, že to dělám já, tak na to reagovat nebude.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jako někdo, kdo to u psa nedokázal odbourat a přešlo to v krásně zafixovaný chování, za který bych byla schopná vraždit (a i potom by štěkal)...
bych to u obou psů řešila okamžitým udělením úkolu, povelu (např přivolání, odeslání na místo). S tím, že při výkonu povelu se neštěká. Převedení pozornosti na úkol, kterej pes umí, zná. Brala bych to štěkání jako projev "nevím, co s tím mám dělat, tak na to budu štěkat". Udělení povelu by mělo fungovat jako nápověda, co teda dělat a tudíž i vyloučení toho, co nedělat - protože když se dá povel, tak se vykonává právě jen ten povel a nic jinýho.

a co jste teda delala, ze jste to "nedokazala odbourat" ?

marcelaamax napsal(a):
Noo to ona právě zvuky u nás na zahradě vůbec neřeší. Já opravdu naschvál třískám s dveřmi, občas někde něco hodím, bouchnu do plechu atd... Ale to nějak neřeší. Stejně tak třeba vysavač, myčku, pračku, že spadne příbor na zem, bouchne větrem okno nebo dveře - ale to jsou zvuky pro ni známé.

A u těch sousedů popravdě někdy ani já nevím, co to bylo za zvuk . Asi v tu chvíli nedokážu napodobit to samé. A když to uvidí, že to dělám já, tak na to reagovat nebude.

To je dobře, že nebude reagovat, když uvidí, že jste to udělala vy. A přiřadí si v hlavě "tenhle zvuk je prásknutí víka od popelnice". Přestane být neznámým.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To je dobře, že nebude reagovat, když uvidí, že jste to udělala vy. A přiřadí si v hlavě "tenhle zvuk je prásknutí víka od popelnice". Přestane být neznámým.

No, jenže já opravdu u většiny těch zvuků nevím, co to bylo. Máme mezi sousedy živý plot a ani tam nevidím .

Edit.: ale jako fakt to není tak, že by štěkala na vše, co se kde šustne. Sousedi mají malé děti, z druhé strany taky děti, ale větší. Takže nějaký hluk, řev, rány, to je běžné. Jen občas je to nějaký "divný" zvuk pro ni asi .

marcelaamax napsal(a):
No, jenže já opravdu u většiny těch zvuků nevím, co to bylo. Máme mezi sousedy živý plot a ani tam nevidím .

Edit.: ale jako fakt to není tak, že by štěkala na vše, co se kde šustne. Sousedi mají malé děti, z druhé strany taky děti, ale větší. Takže nějaký hluk, řev, rány, to je běžné. Jen občas je to nějaký "divný" zvuk pro ni asi .

V tom případě bych to ignorovala.

marcelaamax napsal(a):
Noo to ona právě zvuky u nás na zahradě vůbec neřeší. Já opravdu naschvál třískám s dveřmi, občas někde něco hodím, bouchnu do plechu atd... Ale to nějak neřeší. Stejně tak třeba vysavač, myčku, pračku, že spadne příbor na zem, bouchne větrem okno nebo dveře - ale to jsou zvuky pro ni známé.

A u těch sousedů popravdě někdy ani já nevím, co to bylo za zvuk . Asi v tu chvíli nedokážu napodobit to samé. A když to uvidí, že to dělám já, tak na to reagovat nebude.

" Asi v tu chvíli nedokážu napodobit to samé. "

tak na tohle se vykašlete.
hlavne zadne spesl zkouseni, na co dalšího pes bude (ne)reagovat to je to nejhorsi, co muzete ted vymyslet - myslim v tomhle obdobi.

nechte ji zit - a reagujte tak, jak reagujete na jine nezadouci chovani... a je jedno ze použijete vice zpusobu -od preruseni zakazem, přes ukazani strasaka-ze se nic nedeje po to, ze odvedete pozornost ci ji uplne odignorujete.

neni to zadny asocial s narusenou minulosti, aby se tohle muselo resit jinak.
je to - stene a proste poznava svet -a prejde to.

Pokud se teda na tom nezaseknete a nezacnete to dusledne, dlouhodobe a intenzivne resit

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
a co jste teda delala, ze jste to "nedokazala odbourat" ?

Fakt je, že v posledních letech už to tolik neřeším, jsme v dobře odhlučněným baráku a pes stárne (třeba by mohl ohluchnout, nebránila bych se.... :D ).
Asi nejlíp fungovalo přivolání, ovšem s tím, že pes mi prostě štěká i při přicházení na přivolání, i je-li přijit na přivolání skrz couračku. Ale řekněme, že tím přivoláváním jsme se dostali na únosnou míru. Když to někdy přehání, zavřu ho do jiný místnosti.
Štěká i přes ručně zavřenou hubu. Dále relativně fungovalo - aspoň na momentální ztichnutí - házení předmětů, obvykle jsem házela fixy (jenže mě pak nebavilo je pořád chodit sbírat). Případně dotyk, šťouchnutí, atd. Jednu dobu jsem se snažila intenzivně pracovat se svýma myšlenkama a sledovat, jestli to má vliv na jeho chování. Asi nic (snad kromě přivolání) nemělo dlouhodobější efekt, změnu k lepšímu. Pes blafe na zvuky (nejčastěji hovor) z chodby, při otevřeným oknu na zvuky z venku (přes zimu si na zvuky z venku vždycky odvykne).
Zvone, ťukání na dveře a návštěvy jsou kategorie sama pro sebe, tam jsem si fakt "jistá", že by pes štěkal i poté, co bych ho zabila :D

No úplně ignorovat se mi to moc nechce, bojím se aby si z toho pak se psem opravu neudělali "zábavu". Ale tak psovi stačí říct "ticho" a přestane, nicméně stejně s ní pobíhá po zahradě .

Budu to tedy řešit tak jak bylo napsáno výše - pojmenováním a povelem, případně převedením na jinou činnost.

A když si to tak vezmu, tak pes mi něco podobného dělá doteď, ale pouze večer za tmy. Ale u něj mi to přijde prostě fakt tak, že je večer ostražitý a hlídá víc než normálně. To je zas něco jiného.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Fakt je, že v posledních letech už to tolik neřeším, jsme v dobře odhlučněným baráku a pes stárne (třeba by mohl ohluchnout, nebránila bych se.... :D ).
Asi nejlíp fungovalo přivolání, ovšem s tím, že pes mi prostě štěká i při přicházení na přivolání, i je-li přijit na přivolání skrz couračku. Ale řekněme, že tím přivoláváním jsme se dostali na únosnou míru. Když to někdy přehání, zavřu ho do jiný místnosti.
Štěká i přes ručně zavřenou hubu. Dále relativně fungovalo - aspoň na momentální ztichnutí - házení předmětů, obvykle jsem házela fixy (jenže mě pak nebavilo je pořád chodit sbírat). Případně dotyk, šťouchnutí, atd. Jednu dobu jsem se snažila intenzivně pracovat se svýma myšlenkama a sledovat, jestli to má vliv na jeho chování. Asi nic (snad kromě přivolání) nemělo dlouhodobější efekt, změnu k lepšímu. Pes blafe na zvuky (nejčastěji hovor) z chodby, při otevřeným oknu na zvuky z venku (přes zimu si na zvuky z venku vždycky odvykne).
Zvone, ťukání na dveře a návštěvy jsou kategorie sama pro sebe, tam jsem si fakt "jistá", že by pes štěkal i poté, co bych ho zabila :D

Tak v tom pripade si myslim, ze tohle není něco, co by slo odstranit tim, ze byste se kolem 8.meho mesice veku chovala jinak

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Fakt je, že v posledních letech už to tolik neřeším, jsme v dobře odhlučněným baráku a pes stárne (třeba by mohl ohluchnout, nebránila bych se.... :D ).
Asi nejlíp fungovalo přivolání, ovšem s tím, že pes mi prostě štěká i při přicházení na přivolání, i je-li přijit na přivolání skrz couračku. Ale řekněme, že tím přivoláváním jsme se dostali na únosnou míru. Když to někdy přehání, zavřu ho do jiný místnosti.
Štěká i přes ručně zavřenou hubu. Dále relativně fungovalo - aspoň na momentální ztichnutí - házení předmětů, obvykle jsem házela fixy (jenže mě pak nebavilo je pořád chodit sbírat). Případně dotyk, šťouchnutí, atd. Jednu dobu jsem se snažila intenzivně pracovat se svýma myšlenkama a sledovat, jestli to má vliv na jeho chování. Asi nic (snad kromě přivolání) nemělo dlouhodobější efekt, změnu k lepšímu. Pes blafe na zvuky (nejčastěji hovor) z chodby, při otevřeným oknu na zvuky z venku (přes zimu si na zvuky z venku vždycky odvykne).
Zvone, ťukání na dveře a návštěvy jsou kategorie sama pro sebe, tam jsem si fakt "jistá", že by pes štěkal i poté, co bych ho zabila :D

Noooo tak tohle mám u psa trochu podobné. Jakmile někdo zaklepe na okno nebo na dveře, tak pes se může posr*t a řve. Bydlíme na vesnici v baráku - takže hovory v chodbě atd. neznáme - ale předpokládám, že i na to by řval. Párkrát se stalo, že šel v noci někdo okolo a dělal bordel, tak to taky štěká, na zvonek nebo troubení před barákem taky. Ale u něj je tohle vyloženě to, že hlídá. Nicméně stačí říct "ticho" nebo "přestaň" a je klid. Teda pokud dotyčný (pár známých) nejde až na zahradu k oknu a neklepe tam - to jak už ho přes okno vidí, tak je to utišení složitější. Ale většinou když vidí, že už o člověku já vím, tak přestane a jen ho pozoruje.

A zrovna na zvonek nebo klepání fena nereaguje štěkáním vůbec - ta je celá nadšená, protože přeci tam je člověk, to co ona tak miluje a už se těší na návštěvu .

A když jsme u toho štěkání - jak naučit štěkat na povel? Pes se mi to naučil na cvičáku od ostatních psů. Ale to fena vůbec nechápe. Zkoušela jsem to i přes druhého mého psa , taky ne. Zkoušela jsem ji uvázat a "dráždit" taky ne. A zachytit někdy to štěkání je asi nemožné, protože kromě těch situací (ty neznámé zvuky) neštěká.

marcelaamax napsal(a):
No úplně ignorovat se mi to moc nechce, bojím se aby si z toho pak se psem opravu neudělali "zábavu". Ale tak psovi stačí říct "ticho" a přestane, nicméně stejně s ní pobíhá po zahradě .

Budu to tedy řešit tak jak bylo napsáno výše - pojmenováním a povelem, případně převedením na jinou činnost.

A když si to tak vezmu, tak pes mi něco podobného dělá doteď, ale pouze večer za tmy. Ale u něj mi to přijde prostě fakt tak, že je večer ostražitý a hlídá víc než normálně. To je zas něco jiného.

"No úplně ignorovat se mi to moc nechce, bojím se aby si z toho pak se psem opravu neudělali "zábavu". Ale tak psovi stačí říct "ticho" a přestane, nicméně stejně s ní pobíhá po zahradě"

tak ja bych rekla ticho a navic - pojdte domu na misto, když delate takovyhle ptakoviny -oba
jako aby se bavili v noci tim, ze budou litat po zahrade - to fakt nee.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"No úplně ignorovat se mi to moc nechce, bojím se aby si z toho pak se psem opravu neudělali "zábavu". Ale tak psovi stačí říct "ticho" a přestane, nicméně stejně s ní pobíhá po zahradě"

tak ja bych rekla ticho a navic - pojdte domu na misto, když delate takovyhle ptakoviny -oba
jako aby se bavili v noci tim, ze budou litat po zahrade - to fakt nee.

Noo to oni v noci nejsou venku. Pes není bez dozoru venku nikdy.

Ale nechci aby to dělali ani přes den , jakože si chci dát třeba v klidu na terase kafe a nechci aby mi tam psi lítali a štěkali na každý prd .

Ale místo mají i venku, takže bude stačit je poslat tam. Případně se zeptat, kde mají balonek, to se pak můžou přetrhnout, kdo ho najde první .

marcelaamax napsal(a):
Noo to oni v noci nejsou venku. Pes není bez dozoru venku nikdy.

Ale nechci aby to dělali ani přes den , jakože si chci dát třeba v klidu na terase kafe a nechci aby mi tam psi lítali a štěkali na každý prd .

Ale místo mají i venku, takže bude stačit je poslat tam. Případně se zeptat, kde mají balonek, to se pak můžou přetrhnout, kdo ho najde první .

tak -presne, vyresit to takhle -co nejelengatneji

marcelaamax napsal(a):
No úplně ignorovat se mi to moc nechce, bojím se aby si z toho pak se psem opravu neudělali "zábavu". Ale tak psovi stačí říct "ticho" a přestane, nicméně stejně s ní pobíhá po zahradě .

Budu to tedy řešit tak jak bylo napsáno výše - pojmenováním a povelem, případně převedením na jinou činnost.

A když si to tak vezmu, tak pes mi něco podobného dělá doteď, ale pouze večer za tmy. Ale u něj mi to přijde prostě fakt tak, že je večer ostražitý a hlídá víc než normálně. To je zas něco jiného.

Budu to tedy řešit tak jak bylo napsáno výše - pojmenováním a povelem, případně převedením na jinou činnost.

Nedá mi to, abych nenapsala...i když jsem mimo téma....ale defakto jsem dala povel, pak následovalo místo a pojmenování zvuku....

K sousedům chodí na návštěvu nějací známí s dost živým a hlučným klukem asi 8-10 let......včera to ještě vytunil tím, že si hrál asi na psa, protože běhal po zahradě a štěkal, no moji pesani to chvíli ignorovali, pak jim došla trpělivost a šli mu ukázat, jak má štěkot vypadat....kdyby to nebylo blbý, tak bych tam šla řvát s nima.......rodiče sice klukovi několikrát řekli, aby toho nechal, ale asi ho nemají tak dobře vycvičenýho jako já svoje pesany........takže jsem je zavolala a šli jsme si lehnout na gauč a tam jsem jim vysvětlila, že je to d e b i l.

Já se teda snažim, aby pesani mimo nějakého zablafání, když jde někdo okolo, neštěkali příliš a neobtěžovali sousedy, ale normálně přemýšlím, že příště až tam zase bude ten kluk lítat a řvát, tak prostě psy nechám, aby tam taky lítali a řvali. .........

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak v tom pripade si myslim, ze tohle není něco, co by slo odstranit tim, ze byste se kolem 8.meho mesice veku chovala jinak

Tak jednak jsem kolem 8. měsíce věku toho psa ještě neměla a jednak si myslím, že kdybych už od začátku postupovala nějak smysluplně a důsledně, mohlo to přeci jenom být jinak. Jenže zorienatovat se v nesmyslech hlásaných na všech možných cvičácích a najít cestu k lidem, který něco o psech fakt věděli, mi holt trvalo trochu dýl.

Po zkušenostech se svým psem už asi nikdy nebudu učit žádnýho psa štěkat na povel :D
On do tý doby nebyl nějakej štěkavej, ale tím učením jsem si ho asi rozštěkala, a jelikož se snadno roztočí do emocí (pozitivních i negativních), naučil se velice rychle je ventilovat štěkáním.
Jo a dokaď máte psy mladý, uvědomte si, že se stárnutím se bude ledacos zhoršovat - strachy, sebeovládání, ... Tak na tom pracujte, dokaď to jde, ať jste na stáří připravený :D

marcela, ona to dělá jen a pouze na zahradě? Mimo nereaguje na nic?

Ono tím chováním jsem "místo" zrovna nemyslela, protože to se na špacíru provozuje vcelku špatně a je to nepraktické (jako když utíkáš před bouřkou), a pak - posílat nejistého pryč od sebe (pokud mu na tom "místě" nesedíš) mi nepřipadá zrovna košer.
Ale jestli to je teda čistě domácí problém, tak i toto chování by šlo.....a skoro si dovolím i posunout tu nejistotu na prosté "neznámo", takže by s tím feňule nemusela mít problém. A že to je opravdu jen problém dospívání a ne nervové soustavy, a že řešení tím naordinovaným chováním bude jenom přechodné.

Jinak bych ji zkusila naučit "ticho" při této příležitosti a to tak, že jí něžně zavřeš papulku ručně (tuka pod dolní čelist, druhá pohlazením shora zavře papulu) - ticho - šikovná holka blabla - ticho-pusa na čumáček - ticho...odměna a zase zdůrazním hra/činnost....
pro jistotu - prosím to je zhruba příklad, ne doslovný mustr (i když může být), každý dle situace a svých zvyklostí a tak.....

Ano, dělá to jen na zahradě. Ještě se nám nestalo, že by na něco takhle začala blafat někde venku. Taky si nemyslím (a tak trochu doufám), že by to byl problém nervové soustavy - ona je jinak docela sebevědomá, nebojácná, není to žádný "nervák" nebo bázlivka. Ničeho se nebojí.

To "ticho" taky zkusím, ale nejsem si tím moc jistá, protože ona spíš tak jako blafe se zavřenou tlamou a nebo vydává jiné "stafbulí" zvuky

no, to ticho můžeš začít trénovat na feňuli, když je ticho

prostě se budeš chovat stejně, jakoby štěkala - obejmeš rukama tlamu - ticho - velešikovná holka - ticho - odměna - hra....
prostě trenažér
takže až bude štěkat, tak tohle už bude znát a o to to pro ni bude snazší

Ahaaa, na to bych nepřišla, to mě vůbec nenapadlo . Díky, zkusím to .