Dobrý den, chtěl bych se zeptat přítelkyně mají doma hlídacího psa burbula. Už sme spolu celkem dlouho a stále když jdu k přítelkyni tak psa musí zavírat protože pokaždé když se kněmu jen přiblížím tak štěká. Nebo když sem za brankou tak kolikrát začal na branku skákat a štěkat jak kdyby mě chtěl roztrhat. Chtěl bych se zeptat na rady jak na takého psa aby si dokázal zvyknout na dalšího člověka? A nemuseli ho furt zavírat kvůli tomu když někdo přijde na návštěvu. Je možné stím něco udělat? Děkuji za odpověď. Pokud chcete vědět víc prosím napište co vás zajímá :).
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.42.7
fread
napsal(a):
Do styku se psem jsem se ještě nikdy nedostal protože mají strach že by mě mohl pokousat.
Jejich strach je oprávněný - některá plemena jsou velmi netolerantní k lidem (a většinou i zvířatům), kteří nepatří do nejužšího kruhu rodiny, a boerboel k nim patří. Pravděpodobně pro něj budete navždy jenom vetřelec, kterého je potřeba sežrat
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.238.160
Tak s tímhle prakticky nic neuděláš, buď tě pes přijme, třeba za rok za dva, nebo tě nepřijme nikdy! Jsou plemena, která tolerují jen velmi úzkou část rodiny, jsou to pastevci či jiní mollosové, atd... a boerboel mezi ně prostě patří...
Mám Šarplanince a pokud přijede rodina, zavírat ho musím také. Jediný, koho toleruje je můj manžel, moje sestra a pár kamarádů... Pro bezpečí ostatních ho zavírám pro jistotu také.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.42.7
fread
napsal(a):
Přesně tak to je u nich doma toleruje jen její rodiče a babičku po ostatních startuje. Škoda myslel sem že se to dá nějak odnaučit třeba tím že mu semtam půjdu hodit do klece nějaký pamlsek a postupem času si řekne že nejsem tak zlý
Tahle plemena si pamlskem nezískáte - asi to zní blbě, ale oni byli vyšlechtění jen na hlídání, takže se sice na nic moc jinýho nehodí, ale o to intenzivněji dělají tu jedinou činnost, pro kterou se hodí.
Vy to nezměníte. Pokud je ale pes správně vedený, měl by si na vás postupně pod dohledem pána, kterého respektuje, zvyknout. Nesouhlasím s tím, že to nejde. Mám taky šarplanince, vychovaného, vycvičeného. Když si syn přivedl přítelkyni, prostě ji musel přijmout a přijal. Nebude ji nikdy poslouchat, ale bere ji jako součást smečky. Miluje užší rodinu, bez problémů toleruje i rodinné návštěvy, které nejezdí ani moc často. Má "sloní" paměť, takže není problém, koho přijal jako štěně, toho toleruje i nadále. Ale pod mým dohledem prostě přijme i další - člověka, štěně, kotě, kuřata atd.
Neznám přesně povahu boerboelů, ale trochu off topic k pastevcům - ti by se určitě neměli krvelačně vrhat na vše živé cizí, co se objeví v jejich teritoriu za přítomnosti pána. Chci tím říct to, že není původní vlastností pastevců to, že útočí na sice cizího člověka, ale přitom návštěvu, kterou uvedl jeho pán. Takhle by to být nemělo. To, že situaci monitoruje a je připraven zasáhnout, to je něco jiného, ale aby se pes musel zavírat, to není to pravé. Úplně jiná situace samozřejmě je, když je pes na pozemku sám.
Nejde vzít psa na procházku Vaší přítelkyní a že by jste se k ní po chvíli mimo teritorium psa přidal? Samozřejmě by jste se ho nesměl v té chvíli bát, protože on by to vycítil a mohlo by dojít k útoku.
Vážně tito psi nerespektují mimo své teritorium ostatní lidi? Nemyslím že by se se psem hned někdo mazlil nebo že by zadavatel začal přítelkyni v přítomnosti psa objímat případně na ní sahat. Myslím jít jen vedle sebe v rozumné vzdálenosti stejnou cestou.
Pastevce ani boerboela jsem sice zatím nikdy neměla, ale jaksi nemohu uvěřit tomu, že jakýkoliv pes by v mé přítomnosti napadal mé hosty. A zadavatel už není jen občasný host, ale téměř člen rodiny. Myslím si, že tady je něco špatně ve výchově. Člověk rozhoduje, ke komu má být pes přátelský, nebo alespoň tolerantní - pokud tam je. Jiná situace by měla být, když je pes sám na svěřeném pozemku, potom by měl pozemek bránit proti cizím lidem. Psovi mělo být hned na začátku dáno najevo, že na tohohle člověka prostě útočit nebude. Teď už ho má v kolonce "nepřítel" a náprava bude těžká, ale ne nemožná. Chce to opravdu začít někde venku na neutrální půdě - chodit s přítelkyní i s ním na procházku. Jde o to, jakou autoritu přítelkyně u psa má. Pokud přítelkyně žije u rodičů a větší autoritu má třeba otec, tak začít chodit s otcem a psem ven. A psa se nebát, i když chápu, že pro zadavatele to musí být těžký úkol, zvláště, když ví jak agresivní pes dokáže být a když se psy třeba nemá moc zkušeností.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Hlavně se fread vlastně nikdy neměl možnost se se psem normálně seznámit. I mí psi např. ječí jak o dušu na paní XY, když prochází kolem našeho plotu, a když jdeme kolem jejího domu a ona s námi jde pokecat, tak pastevec se o ni v klidu opře (výraz důvěry a náklonnosti) a nechá se odrbávat...Souhlas, že bude problém ve výchově (minimálně v tom, že už dávno nešli psa seznamovat se zadavatelem mimo území psa). Neboli - fread - jak už bylo psáno - hezky chodit capkat se psem ven, a když dovnitř, tak přijít společně z procházky. Mí psi i velmi rozlišují, zda někdo cizí přišel domů k nim (velmi podezřelé), nebo oni přišli zvenku a doma už někdo cizí je (v klidu, pokud jim dotyčný nezavání nějak podezřele ).
fread
napsal(a):
Zkusím to probrat s přítelkyní a uvidíme jak na to zareaguje.. Moc bych chtěl poděkovat všem kteří se tady na tomto podíleli :) určitě něco zkusíme třeba na tu procházku :).
Ale radši bych ho na té procházce pro jistotu zajistila náhubkem...
Kdyby náhodou, tak přece jen rána košem není nic tak strašného oproti rozkousané ruce/obličeji...
PS-Dle mého názoru by si Vás pes na neutrální půdě neměl všímat, pokud nebudete ve fyzickém kontaktu s přítelkyní.
Dobrý den, mám maltézského psíka jsou mu 3 roky a nemá rad děti a to mu nic neudělaly, psi také nemá rad, stále na ne vrcí a jde po nich.doma máme ještě jednoho malého psa a mezi sebou se rvou.ten maltezacek si nás všechny doma hlida a nenechá toho druhého jitk nám.nevíme co s tím jak ho to odnaucit.
anonymx
napsal(a):
A nebylo by dobry ho uz konecne ve 3 letech vychovat?
Sice máte pravdu, ale dotyčný asi očekává, že mu někdo poradí "postup" jak na to. ne každý co sem chodí je obdařen kouzlem porozumění psům. A když budete takhle odpovídat, tak sem přestanou lidé chodit a zůstane tady jen pár vyvolených. Sice kolikrát poprávu uděláte s někoho blbce ale v důsledku to odnesou ti psi. Možná by to chtělo trochu empatie.
Prestige
napsal(a):
Sice máte pravdu, ale dotyčný asi očekává, že mu někdo poradí "postup" jak na to. ne každý co sem chodí je obdařen kouzlem porozumění psům. A když budete takhle odpovídat, tak sem přestanou lidé chodit a zůstane tady jen pár vyvolených. Sice kolikrát poprávu uděláte s někoho blbce ale v důsledku to odnesou ti psi. Možná by to chtělo trochu empatie.
Nezlobte se, ale když někdo po 3 letech zjistí, že nemá rád děti a rve se s druhým psem, tak nechápu proč mu to vadí až teď anebo je to provokace.
rapotacka11
napsal(a):
Prestige
Vyšoupla bych ho na čas z domu.
K někomu na vychování.
A děti k němu nepouštět. Malý pes asi tuší riziko, které od neobratného děcka hrozí.
Neznám jediný případ, kde by seosvědčilo odeslání psa k někomu na převýchovu. Ano, chování psa se pod zkušeným a důsledným vedením rychle upraví. S velkou pravděpodobností bude dokonce týden či dva ze setrvačnosti fungovat i po návratu domů. Pak se ale vše vrátí do starých kolejí, jelikož v 99,9 % případů není problém ve psovi, ale v majiteli, který to se psem jednoduše neumí.
Změnit se a naučit se pracovat se psem musí jeho majitel, jinak jsou to jen vyhozené peníze.
Uživatel s deaktivovaným účtem

luca5
napsal(a):
Dobrý den, mám maltézského psíka jsou mu 3 roky a nemá rad děti a to mu nic neudělaly, psi také nemá rad, stále na ne vrcí a jde po nich.doma máme ještě jednoho malého psa a mezi sebou se rvou.ten maltezacek si nás všechny doma hlida a nenechá toho druhého jitk nám.nevíme co s tím jak ho to odnaucit.
Budte rádi že jste si koupili maltézáka a ne velkého psa. Někteří lidé by psa prostě mít neměli. Moje sestřenice si vzalalpsa z útulku, byl bázlivý ale normální Po roce co ho má doma je z něj kousavý rozmazlený šmejd, který prošel dva cvičáky s nulovým výsledkem. Prostě udělala to z něj ona, komu není rady tomu není pomoci. Prostě v případě toho jejího psa bych léčbu měla, i v případě toho vašeho maltézáka, utrhněte slabý vrbový prut a trénujte poslušnost, žádná zázračná rada jak udělat z rozmazleného zmetka psa není, prostě se musíte snažit.
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Budte rádi že jste si koupili maltézáka a ne velkého psa. Někteří lidé by psa prostě mít neměli. Moje sestřenice si vzalalpsa z útulku, byl bázlivý ale normální Po roce co ho má doma je z něj kousavý rozmazlený šmejd, který prošel dva cvičáky s nulovým výsledkem. Prostě udělala to z něj ona, komu není rady tomu není pomoci. Prostě v případě toho jejího psa bych léčbu měla, i v případě toho vašeho maltézáka, utrhněte slabý vrbový prut a trénujte poslušnost, žádná zázračná rada jak udělat z rozmazleného zmetka psa není, prostě se musíte snažit.
Tim vrbovym proutkem mydlit sebe, ze psa nevychovali, nebo jak to myslite?
Uživatel s deaktivovaným účtem

Lexaurin
napsal(a):
Tim vrbovym proutkem mydlit sebe, ze psa nevychovali, nebo jak to myslite?
No potřebovali by všichni, majitelé i pes
Uživatel s deaktivovaným účtem

Malý pes se dá rozmazlit hodně snadno, právě proto, že je malý. Ptala se mě na sídlišti jedna stará paní, co dělám, když mě chce můj pes kousnout ( střední plemeno ). Koukala jsem jako "puk", potkávala jsem ji často a vypadali v pohodě - malý bílý pudlík. Dozvěděla jsem se že, na gauč si smí sednout, jen když jí to pes dovolí, vnoučata k ní na návštěvu nesmí - nepustí je tam, pes, ne ona. Venku se choval normálně, doma byl tyran. Fakt je, že venku ho nijak neomezovala - vlastně to nebylo potřeba.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Lexaurin
napsal(a):
Tim vrbovym proutkem mydlit sebe, ze psa nevychovali, nebo jak to myslite?
A což to malinko rozepsat, jak z toho ven, když už je to tam, kde je. Tříletý pes není starý a snad by se dalo něco dělat. Ale ne odpověď typu - musí začít u sebe.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Malý pes se dá rozmazlit hodně snadno, právě proto, že je malý. Ptala se mě na sídlišti jedna stará paní, co dělám, když mě chce můj pes kousnout ( střední plemeno ). Koukala jsem jako "puk", potkávala jsem ji často a vypadali v pohodě - malý bílý pudlík. Dozvěděla jsem se že, na gauč si smí sednout, jen když jí to pes dovolí, vnoučata k ní na návštěvu nesmí - nepustí je tam, pes, ne ona. Venku se choval normálně, doma byl tyran. Fakt je, že venku ho nijak neomezovala - vlastně to nebylo potřeba.
A poradila jste jí?
Uživatel s deaktivovaným účtem

Vůbec nechápu, jak je možný, že někoho pes nepustí na gauč. Rozmazleností to asi úplně nemůže být, protože dle mé rodiny mám nejrozmazlenější psy na světě...leží s námi na gauči, v posteli...vlastně si celý den můžou dělat, co chtějí (většinou hlídají), nejsou nikdy fyzicky trestáni.
Pokud k nám jdou cizí lidi pesany vždy zavíráme, při jejich velikosti by to nemuselo dopadnout dobře, kdyby něco nedej bože vyhodnotili jako ohrožení a opravdu je nebudu učit na našem pozemku se chovat k cizím lidem hezky...ale pokud přijde rodina nebo známý...tak není jediný problém.
O žárlivosti mezi psy bych mohla povídat, někdy je na nich úplně vidět napětí a že by jeden na druhého skočili, to potom odvelím každého do jiného koutu místnosti a nebo jdeme dělat nějakou činnost, která psy rozptýlí a napětí se vybije jinak než rvačkou.
Za mě myslím, že výše popisovaní pejsci nejsou rozmazlení, jen nenašli ve smečce vůdce a tak roli převzali sami a nemyslím si, že by z toho měli radost, řekla bych že to pro ně musí být dost stresující.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
A poradila jste jí?
I jsem to zkoušela, ale bylo to asi tak : Komu není rady, tomu není pomoci.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
I jsem to zkoušela, ale bylo to asi tak : Komu není rady, tomu není pomoci.
Aha.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Problém u malého štěňátka je v tom, že když maličký i útočí na lidi ( majitele ), mají z toho leraci a mnohdy ho v tom podporují. ( Podívejte se, jak se ten čertík umí zlobit ). Pak před ním jednou couvnou a na problém je zaděláno. Aspoň tak to vidím já, nikdy jsem neměla malého psíka, ani podobný problém.
Ale chodila s námi venčit paní s dobrmanem. Tam měli legraci z toho, jak ten malý ďábel útočí na jejího partnera. Jak miluje a respektuje jenom paničku. Skončilo to tak, že muž nesměl přijít domu první, když byl doma pes sám. Nakonec ho dali pryč. Panička to velmi obrečela, ale jak zlikvidovat jeho agresivitu vůči partnerovi nevěděla.
Pro rájka999 : Radit jsem se nepokoušela .
Uživatel s deaktivovaným účtem

Dodám : ifauna tehdy nebyla
Uživatel s deaktivovaným účtem

Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Problém u malého štěňátka je v tom, že když maličký i útočí na lidi ( majitele ), mají z toho leraci a mnohdy ho v tom podporují. ( Podívejte se, jak se ten čertík umí zlobit ). Pak před ním jednou couvnou a na problém je zaděláno. Aspoň tak to vidím já, nikdy jsem neměla malého psíka, ani podobný problém.
Ale chodila s námi venčit paní s dobrmanem. Tam měli legraci z toho, jak ten malý ďábel útočí na jejího partnera. Jak miluje a respektuje jenom paničku. Skončilo to tak, že muž nesměl přijít domu první, když byl doma pes sám. Nakonec ho dali pryč. Panička to velmi obrečela, ale jak zlikvidovat jeho agresivitu vůči partnerovi nevěděla.
Pro rájka999 : Radit jsem se nepokoušela .
Ale to jste měla ;-).
Uživatel s deaktivovaným účtem

Na to jsem neměla, nikdy jsem neměla agresivního psa, každý náš pes byl závislák nám úplně oddaný, nikdy na mě nezavrčeli, neohrnuli nos...To prostě neznám.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Na to jsem neměla, nikdy jsem neměla agresivního psa, každý náš pes byl závislák nám úplně oddaný, nikdy na mě nezavrčeli, neohrnuli nos...To prostě neznám.
Tak to jste šťastná žena, každý si holt vybírá plemena, na která stačí.
Lexaurin
napsal(a):
Proste je to vse o tom, ze pokud pes nema nastavene mantinely, ktere potrebuje citit, neciti oporu od cloveka, nemuze mu duverovat a prevezme jeho roli.Clovek je v jeho ocich slaboch, lide se k nemu chovaji jako k diteti a proste prerusta pres hlavu.To je na Cesara Millana.
To jste si vysvetlila trosku spatne s jestli berete vazne Cesara tak potes panbu. Mantinely ano, ale to dal uz je spatne. Oporu snad kdyz je mu ouvej, ale jinak spis autoritu, klid, pevnou ruku a DUSLEDNOST. Ze je clovek v jeho ocich slaboch je blabol. Pes se chova tak jak mu dovolite, zadnou roli neprebira, jen se chova jako rozmazleny spratek.
anonymx
napsal(a):
To jste si vysvetlila trosku spatne s jestli berete vazne Cesara tak potes panbu. Mantinely ano, ale to dal uz je spatne. Oporu snad kdyz je mu ouvej, ale jinak spis autoritu, klid, pevnou ruku a DUSLEDNOST. Ze je clovek v jeho ocich slaboch je blabol. Pes se chova tak jak mu dovolite, zadnou roli neprebira, jen se chova jako rozmazleny spratek.
Za Milanem byl smajlik, nenacita se mi to.Jo jo duslednost tu jsem zapomnela, ta v prve rade.Jinak ja mam dobrou zkusenost, kdyz jsem psa podrzela v situaci, kterou nezvladǎ, proto jsem zminila oporu-nemusela jsem psa nijak cvicit, jen mu dala co evidentne potreboval a byl muj To, ze prebira roli toho, kdo to nezvlada, to si myslim, ze blabol neni.Proste prerusta pres hlavu-stejne jako rozmazleny spratek-pricina vzniku je stejna.
Podrzet pss v situaci, kterou nezvlada- to je zase nevhodny obrat. Ale to do toho motate psi nejiste, bazlive a "podrzet" je muzete jen svym klidem.nebudeme se bavit o tom, ze u pss vami vychovavsneho bynk takove situaci nikdy nemelo dojit.
Tady je to jiny pripad. Zapomente na nejake role, clovek a pes si role nikdy nemeni. Pes se vzdy chova jen tak, jak mu dovolite.A nemyslete, on Cesar umi, jen v televizi je to opravdu pro efekt.
luca5
napsal(a):
Dobrý den, mám maltézského psíka jsou mu 3 roky a nemá rad děti a to mu nic neudělaly, psi také nemá rad, stále na ne vrcí a jde po nich.doma máme ještě jednoho malého psa a mezi sebou se rvou.ten maltezacek si nás všechny doma hlida a nenechá toho druhého jitk nám.nevíme co s tím jak ho to odnaucit.
Domnívám se, že jste evidentně podcenili zachování přirozené hierarchiche ve "smečce". Napíšu vám svou zkušenost, kterou jsem si prošla před téměř 30 lety. Můj první pejsek, kterého jsem si pořídila do své rodiny s dvěmi dětmi, které byly ve věku 10 a 7 let byl malý psík Lhasa Apso, kterému jsme se maximálně věnovali, jezdili na výstavy u nás i v zahraničí, byl správně začleněný na nejspodnější místo v naší "smečce", ale hrdý a sebevědomý(jak ostatně tibetská plemena bývají), prostě naprosto bez problémů.V době, kdy našemu psíkovi bylo 7 let jsme si postavili baráček a do naší smečky přibyl další člen-štěně labradora. Jak to tak bývá s nově příchozím štěnětem byla pozornost celé rodiny ve větší míře zpočátku zaměřená na nově příchozí štěně a náš Lhasák se začal chovat podivně. To že štěně ignoroval a bral ho jako vetřelce jsme si zpočátku neuvědomili-nic zlého mu nedělal, tak jsme to brali, že ho ignoruje, protože mu vadí jeho temperament. Měli jsme si hned od počátku všimnout více faktorů, které se plíživě násobily-najednou náš naprosto disciplinovaný Lhasák rozkousal mojí ponožku, roztahal oblečení v koupelně, začal si do pelíšku schovávat součásti našeho oblečení, ale i jiné věci a vrchol všeho bylo, když začal značkovat různě po bytě a občas zavrčel na dceru(ta se v té době velice intenzivně věnovala štěněti).Prostě on i my jsme nezvládli příchod nového člena smečky.(vše trvalo od příchodu po toto uvědomění cca 5 týdnů).Začali jsme tedy u sebe, zastyděli jsme se a snažili opět upevnit jeho důvěru v nadřazené místo nad štěnětem a nezadávali jsme příčinu, aby si myslel, ža naši pozornost si musí "vydobývat"Skládalo se to z mnoha malých situací- misku s krmením jsme mu vždy položili na krmící místo jako prvnímu, obojek s vodítkem před odchodem na procházku dostal nasazen jako první a byl mu po návratu také jako prvnímu sundán, kdokoli se vráti domů, tak při hromadném vítání ho pohladil jako prvního (rozdíl třeba jedné vteřiny, ale kontakt první), při společném dávání pamlsků-také měl přednost apod., Byli jsme naprosto spravedliví-co dostal jeden, dostal i ten druhý, jen ten "starší" měl vždy přednost.Během pár dní se vše naprosto zlepšilo, "malý" se začal opět chovat bezproblémově a naopak labradora pomáhal vychovávat. Labrador neměl sebemenší problém ho celý život "uznávat", naopak, když ve stáru lhasák špatně viděl, tak mu dělal vodícího psa a ochraňoval, dokonce, když nám malý skoro v 17 letech nešťastně spodl do bazénu, tak pro něj skočil a vytákl ho ven tak brilantně a zároveň jemně, že jsme "nechápali".Tímto jsem chtěla jen poukázat na to, jak je důležitá správně a spravedlivě nastavená hierarchie "smečky", aby se v ní všichni členové cítili spravedlivě a přirozeně šťastně. Předchází se tím výskytu zlozvyků či nežádoucích projevů našich miláčků.
Tato situace nás dostatečně poučila a od té doby každý další nový psí člen naší "smečky" je správně začleňován se srozumitelně nastaveným hierarchickým místem, které funguje a není problém po celý život.