Problémový pes - močí v bytě atd.

Váš pes se vás bojí. Čím agresivněji na něj jdete, tím víc se vás bojí. A teď už jeho strach dospěl tak daleko, že má pocit, že se musí bránit. Vy na jeho obranu reagujete ještě agresivněji... a řítíte se do spirály vztahu založeného na strachu a agresi.

Pes s vámi žije pět let ve stresu a vy se divíte, že mu šibe, tady bylo časem navršena spousta chyb a teď to vygradovalo. Není to na rady po netu- najděte ve svém okolí odborníka, který poradí "naživo".

Nikola11 napsal(a):
Psa jsme si vzali z útulku když mu bylo asi osm měsíců, už od začátku bylo jasný, že jeho psychika není úplně v pořádku a přiznávám že jsme to podcenili.. od začátku byl hodně úzkostný a neustále kňoural.. Bylo na něm vidět že byl hodně bit.. Myslela jsem že díky naší lásce, zázemí a výchově to zvládnem.. Troufám si říct, že co se týče výchovy nejsem profík, ale taky ne úplný amatér.. již od dětství jsem četla hodně knížek, chodila venčit a cvičit psy do útulku, svého prvního psa jsem si jako dítě vychovala sama, později jsem si pořídila staforda, byl to úžasný a poslušný pes, se kterým jsem neměla jediný problém, bohužel zemřel.. a tak jsem chtěla zpříjemnit život opuštěnému pejskovi z útulku... Máme ho už 5. rok a od začátku to bylo peklo.. pes byl nevychovaný, neuměl nic, jenom kňučet... byl najezenej, vyvenčenej, pomazlili jsme se s ním, pohráli si, ale jakmile se mu člověk přestal věnovat, tak ležel a hlasitě kňučel, vydržel i hodiny v kuse.. Pro naší psychiku docela náročný, přesto jsem doufala že to dáme.. Jedná se o křížence Ridgebacka, je poloviční než normální RR.. Máme ho v bytě, ale za barákem máme les kam s ním denně chodíme na dlouhé procházky, jezdím na koni, beru ho s sebou, na kolech, na bruslích, venku mu házíme míčky.. nedostatkem pohybu opravdu netrpí.. ani v zimě.. stejně tak pozorností.. Teď k tomu hlavnímu problému.. Asi před rokem a půl nám začal doma z ničeho nic močit... Opravdu to dělá každý den.. někdy třeba i hodinu po vyvenčení, vždy jenom když je sám doma a nebo v noci.. Dělá to vyloženě naschvál... O tom, že jsme vyhodili podlahu za 12 tis a dneska můžem vyhodit i tu novou ani nemluvim.. Pes normáně poslouchá, ale když háraly feny, jakmile zavětřil, utekl mi klidně i z lesa, v tu chvíli neviděl, neslyšel.. nakryl 3 feny.. Celý noci vyl a kňučel tak, že jsme celá rodina nespala, klidně i 14 dní.. nakonec jsme ho nechali vykastrovat.. Je pravda, že v noci už spíme a přestal utíkat, ale.. nějak se mi to vymklo.. Pes začíná ragovat agresivně, nejenom na psy.. Vůbec netušim kde se stala chyba, jak říkám, jinak je vychovanej, poslouchá, je naučenej tak, že jídlo si nevezme dokud mu to nedovolim, jí jako poslední a už vůbec né dobroty od stolu nebo tak.. ví, že nesmí do postele, na sedačku a taky že nejde, když si hrajeme, nikdy ho nenchávám vyhrát.. Nedávno se ohnal po synovi když pes ležel a syn ho chtěl v klidu obejít.. nekousl ho, ale vypadalo to docela strašidelně.. Taky se mi stalo to, že vzal nějaký zbytky z koše, když jsem ho chytila při "činu" jak za rohem vylizuje obaly, tak na mě začal vrčet.. zvýšila jsem na něj hlas a čekala jsem dokud nesklopí sám hlavu, teprve pak jsem se otočila a odešla, obaly jsem mu samozřejmě hned vzala.. nejsem si vědoma toho, že bych mu někdy dala pocit že nademnou vyhrál, nebo že se ho bojim.. Poslední kapka byla, když jsem mu znovu vynadala za močení.. Už nevim co s tím mám dělat, je to pořád dokola, každý den i když vím, že to nemá efekt, přesto mu pokaždý vynadám, myslim si, že je to pořád lepší než to přejít bez povšimnutí jako že je to vlastně ok.. V 11 hodin večer jsem ho vyvenčila, ve 12 přišel zkontrolovat jestli sedim v obýváku a vzápětí se šel vymočit do předsíně, slyšela jsem jak to teče, tak jsem vyskočila, on jak si mě všiml, tak utekl na místo, chtěla jsem mu udo toho namočit čumák jakej jsem měla vztek, když jsem ho zavolala věděl o co jde, tak samozřejmě nepřišel, chtěla jsem vzít vodítko a dotáhnout ho k tomu, ale jakmile jsem se k němu přiblížila a natahovala ruce, zavrčel a úplně ostře po mě vyjel.. kdybych neuhnula tak mě pokousal, takhle to odnesl jenom ukazováček ze kterýho mi pak tekla krev.. Byla jsem v takovým šoku, ani nevim jak se mi to podařilo, zařvala jsem na něj, on se zarazil, mezitim jsem mu nasadila košík, hodila ho vší silou na záda, chytla ho pod krkem a koukali jsme si do očí, pes byl evidentně taky překvapenej, po chvíli sklopil oči, tak jsem ho pustila a odkázala ho na místo kam následně odběhl.. Jenže dnes, se to opakovalo znovu, znovu jsem mu šla vynadat, sotva jsem k němu došla, začal na mě dost hnusně vrčet, chtěla jsem ukázat že se ho nebojim, chytit ho pod krkem i bez košíku samozřejmě ne tak drsně jako předtím, jenom aby viděl že se nebojim a určitě na sebe nenechám vrčet a ujasnit si kdo že tu jako velí, ale málem mě pokousal znovu.. Opět jsem nasadila košík a situace se opakovala, tentokrát mě chtěl kousnout i přes košík, znovu jsem ho držela dokud se nuklidnil a neuznal že nemá šanci... Otázkou však je, kdy dojde k tomu, že si už nenechá nasadit ani ten košík.. Už je to asi 3 měsíce co jsem se rozhodla dát psa pryč, sama jsem vždycky takový lidi odsuzovala, ale prostě to nezvládám, jsem z něj akorát zdeptaná, z toho jak schválně všude jenom čůrá, neustále kňučí a píská kdykoliv si něco zamane, když chce třeba za náma do obýváku, vydrží za dveřema kňučet i 3 hodiny, přesto že mu mezitim 10x vynadám a 10x ho odešlu na místo.. a přitom nikdy, opravdu nikdy jsem mu v ničem neustoupila, už jenom z principu a on to dělá 5 let v kuse.. Někdy kňučí jen tak, přijde mi že ani sám neví... byla jsem s ním kdysi u vet., dokonce u dvou, oba mi řekli že fyzicky je úplně v pořádku, že je akorát hodně labilní a že s tím už asi moc neudělám.. Radila jsem se s kynologem... už nevim co s ním, úplně se mi ten pes zprotivil, vim že to bude zní odporně, ale kdo to nezažil, tak si neumí představit jaký peklo může s takovým roztomilým pejskem být.. doma neustále šlapeme ve chcankách, jsme z něj nervózní všchni.. teď jsem byla 3 měsíce bez práce, zvykl si že jsem doma, začal sám doma zase výt, denně si sousedi stěžujou a ještě k tomu abych se bála mu vynadat aby mě náhodou nepokousal.. Už nemůžu, opravdu nemůžu.. Na inzerát se mi ozval jenom jeden jedinej člověk a to ještě takovej dost pochybnej, ač mám psa plný zuby, úmyslně bych ho nedala někomu kdo by mu ublížil nebo se o něj nestaral.. situace se zhoršuje a já si nevim rady... Do útulku mi ho nevezmou, prý neberou psy od majitelů.. na inzerát který jsem aktualizovala nikdo neraguje a já nevim jak situaci řešit, bojim se aby třeba synovi neublížil když nebudu doma, pes je jinak milej, má nás rád, ale naprosto jsem v něj ztratila důvěru, možná jsem si to udělala sama nějakýma chybama kterých si vůbec nejsem vědoma.. Nevim jak mám reagovat až se zase zítra vymočí.. Zkoušeli jsme i pleny, ale naučil si je sundavat, pradox je, že do pleny se nikdy nevymočil, ani v tý doby kdy to ještě sundavat neuměl.. prostě to dělá schválně.. Dokáže mi tu někdo poradit?

No dobrý skutek musí být po zásluze potrestán je chvályhodné vzít si psa z útulku, ovšem ne každý má na to aby z labilní chudinky vychoval normálního psa, něco podobného se ted řeší v rodině příbuzných, tedy bez toho močení.Hlavně co děláte špatně, ty tresty, máchání čenichu, je to k ničemu, pes se vás zbytečně bojí ap otom reaguje agresivně. neokřikujte ani za to že kňučí, vynucuje si pozornost, pro něj lepší jakákoliv pozornost než žádná a tímhle mu jí vlastně dáváte.To že se vám pes zprotivil vím že s tím nic neuděláte, ale on to prostě taky ví, cítí to z vás.Nejlepší by bylo mu najít jiný domov, u někoho kde třeba bude možnost aby byl venku na zahradě, případně s jiným psem nebo fenkou pokud by se s nimi snesl.Jinak co bych s ním dělala já, nastolila bych mu režim. přesto že nejsem zastáncem zavírání psů do přepravek a klecí tak s tímhle bych to zkusila. Normálně vyvenčit, na procházce cvičit, hrát si prostě psa maximálně unavit, a doma učit, budeš na vyhrazeném místě, v kleci, koupelně, chodbě prostě tam kde nevadí případné močení, čím menší tím lepší protože málokterý pes nachčije někam kde si pak musí lehnout.Pokud chce za vámi do pokoje a řve, prostě ho ignorujte. Ale někdy bych ho tam vzala, ale na vodítku, případně s náhubkem abych ho mohla korigovat. Nevidím důvod proč by třeba při televizi nemohl ležet u vašich nohou, ale pěkně ležet spát, žádné ochcávání, žádné kńučení a žádné vyjíždění.Netrestejte ho, nemá vás za to rád a bojí se vás, učte ho co je dobře, to odměňujte ale pozor, neodměňujte psa za to že se chová normálně, jen za dobře provedené cviky. Cvičte ho víc, vymýšlejte věci co ho zabaví a taky unaví, hledání hraček, stopování členů rodiny, aportování pokud zvládá apod. je jedno co s ním budete dělat ale musíte zaměstnat jeho mozek, psa to unaví a pochvaly za správně provedenou činnost urovnají vztah mezi vámi. Jinak si uvědomte že pes nedělá nic schválně, on tak nepřemýšlí jako lidé, dělá to pro to že jste ho to nechali dělat a on se to špatně naučil. Chyba není v psovi, psi se nerodí jako zmetci, chyba je vždy v majiteli to si pamatujte. Bohužel předělat takového psa není za den ani za týden, je to běh na dlouho trať, což se ted marně snažím vysvětlit i svojí příbuzné, která si vzala z útulku psa, a z vystrašeného, vyhublého chudinky vychovala rozmazleného kousavého hajzla.

Bojí? Psa nebiju, vynadám mu, odkážu ho na místo, ano, občas ho "plácnu", ale určitě ho nebiju tak, aby se mě bál, myslim že za těch 5 let ví co odemě může čekat.. Právě na to jak mám změnit ten přístup se ptám, protože to nevim.. Kalhotky jsme měli, umí je sundat, měli jsme ušitej speciální obleček přes tu plenu, vždycky to dokázal posunout tak, aby se mohl vymočit, plenu jsme obvazovali aj obinadlem, ze začátku fajn, pak už si s tim taky poradil, když jsme to utáhli víc, tak ho to bohužel dřelo, i když jsme to vypodložili vatou.. zní to jednoduše, ale vždycky si nakonec poradí..

Nikola11 napsal(a):
Bojí? Psa nebiju, vynadám mu, odkážu ho na místo, ano, občas ho "plácnu", ale určitě ho nebiju tak, aby se mě bál, myslim že za těch 5 let ví co odemě může čekat.. Právě na to jak mám změnit ten přístup se ptám, protože to nevim.. Kalhotky jsme měli, umí je sundat, měli jsme ušitej speciální obleček přes tu plenu, vždycky to dokázal posunout tak, aby se mohl vymočit, plenu jsme obvazovali aj obinadlem, ze začátku fajn, pak už si s tim taky poradil, když jsme to utáhli víc, tak ho to bohužel dřelo, i když jsme to vypodložili vatou.. zní to jednoduše, ale vždycky si nakonec poradí..

Ten pes to s vámi nemá jednoduché. Bohužel jste udělali snad všechny chyby, které udělat jdou. Bojí se vás a vy mu k tomu dáváte všechny důvody.

Nikola11 napsal(a):
Bojí? Psa nebiju, vynadám mu, odkážu ho na místo, ano, občas ho "plácnu", ale určitě ho nebiju tak, aby se mě bál, myslim že za těch 5 let ví co odemě může čekat.. Právě na to jak mám změnit ten přístup se ptám, protože to nevim.. Kalhotky jsme měli, umí je sundat, měli jsme ušitej speciální obleček přes tu plenu, vždycky to dokázal posunout tak, aby se mohl vymočit, plenu jsme obvazovali aj obinadlem, ze začátku fajn, pak už si s tim taky poradil, když jsme to utáhli víc, tak ho to bohužel dřelo, i když jsme to vypodložili vatou.. zní to jednoduše, ale vždycky si nakonec poradí..

Podle vašeho popisu se vás bojí, a to šíleně. Bojí se, když ho seřvete, když mu nadáváte, bojí se vašeho přísného pohledu, napjaté stresové řeči těla... a o zákrocích typu převracení na záda ani nemluvím. Agrese není jen bití, agrese je tohle všechno, o čem píšete. Jste pro toho psa naprosto nepředvídatelný agresivní činitel.

@habe: já bych tedy v tuhle chvíli odměňovala i za to, že se chová normálně, že nic nedělá, třeba i že v klidu leží. Protože ten chudák je tak vystreslý a zmatený, že nutně potřebuje utvrdit v tom, že takové chování je to, co se po něm chce. Odměňovala bych absolutně cokoliv, co pes udělá sám od sebe a odpovídá to mé představě "hodného psa".

Nikola11: odkud jste? Tohle opravdu pár rad po internetu nespraví, vy potřebujete někoho, kdo s vámi bude pracovat v reálu.

A mimochodem: i to močení ve vaší nepřítomnosti je s největší pravděpodobností strachové. Prostě se bojí venčit se ve vaší přítomnosti, tak si to schovává na chvíle, kdy ví, že bude o samotě a nic mu od vás nehrozí. Tím, že ho za to potrestáte (i když "jen" seřváním - pro citlivého psa je to obrovský trest), to jen zhoršujete.

Já bych neodměňovala hlouposti, ale změnila celkový přístup ke psovi a svoje chování vůči němu.

tlupa napsal(a):
Podle vašeho popisu se vás bojí, a to šíleně. Bojí se, když ho seřvete, když mu nadáváte, bojí se vašeho přísného pohledu, napjaté stresové řeči těla... a o zákrocích typu převracení na záda ani nemluvím. Agrese není jen bití, agrese je tohle všechno, o čem píšete. Jste pro toho psa naprosto nepředvídatelný agresivní činitel.

Mohu se vás tedy zeptat, jak byste se zachovala vy v mém případě? Kdyby vás chtěl vlastní 40ti kilovej pes pokousat za to, že mu chcete vynadat protože se vám doma po tisící vymočil na podlahu? Nebo by jste mu nevynadala vůbec? Měla jsem ho snad pohladit a říct že je to v pořádku? Nebo jsem se měla nechat pokousat? Nechat mu ten pocit moci? Aby mě příště pokousal za to, až se na nej rozzlobim protože mi vyjel po dítěti, který ho chtělo obejít když si šelo pro svačinu do ledničky a pes mu ležel v cestě? Mám snad toho psa nechat doma vládnout a nechat ho aby si myslel že on je na tý špičce a my se mu budeme podřizovat? Že když jemu se nebude chtít, tak kolem něj nikdo neprojde? Neberte to teď jako útok, snažim se přijít na to, co je na tom špatně...

Nečetla jsem všechny odpovědi, tak budu možná i mimo, ale píšete, že to byl od začátku uzlíček nervů. Bohužel si myslím, že tím, že vám někdo poradil, že je to RR a vy ho budete muset zvládnout, jinak bude vládnout on...na něho jdete moc tvrdě, což jeho nervová soustava nepobrala. Jak píšou všichni ostatní - bojí se vás. Nemusíte ho mlátit - on psychický teror je většinou mnohem horší, než nějaká ta ťafka. Mám také velké psy, ale nikdy bych neudělala to, že bych je vytáhnula z pelechu a trestala. Pelech(v jejich případě bouda) je jejich útočiště místo, kde se musí cítit dobře a bezpečně...a vy jste mu i to jedno jediné narušila. Mimochodem, strkat psu nos do moči a ještě dospělému, to je pěkná kravina. Stačilo by na to ukázat a fuj. Vím, ruply vám nervy, také se mi to se štěňaty stalo několikrát(v jiných situacích) ale tím jste to zase o kus zhoršila. Neberte to jako osočování, všichni děláme chyby, jen je teď důležité si to přebrat a zkusit to jinak...snad to ještě půjde.

Se jen přidám k ostatním - Nikolo - BOJÍ BOJÍ a ještě jednou BOJÍ ! Je "hezké", že jste ho nikdy nenechala vyhrát, nikdy neustoupila - tak jste labilního psa zašlapala tak, že už ten svůj gradovaný strach (a kastrace tomu patrně pomohla) musí řešit otevřenou agresí !

"Právě na to jak mám změnit ten přístup se ptám, protože to nevim"
Za prvé - zásadně psa učte CO MÁ DĚLAT a netrestejte ho za to, co dělat nemá.
A za druhé, kupte a přečtěte si tuhle knihu : http://treninkjerozhovor.cz/, třeba to pomůže Vám ten pohled na soužití se psem obrátit...

Je to pes z útulku. Nevíte, čím vším si prošel. A pokud byl bit, tak nejspíš po něm i lidé křičeli. Teď už je to bohužel jedno. Chyb jste nasekali opravdu hodně. Ten pes na tom psychicky nebyl dobře a bohužel váš přísný postoj a křik mu to ještě zhoršil. Ani ten pes neví, co má dělat. Bohužel vyhledejte opravdu odborníka nebo psa dejte někomu, kdo si s ním poradí. Váš agresivní přístup k němu je špatně. Psi vnímají řeč těla i hlas. A pokud ho okřiknete a jste neustále napjatá, pes je ve stresu. Pes je navíc smečkové a společenské zvíře, kňoural proto, že chtěl být s vámi, protože dříve se mu zřejmě tohoto nedostávalo. Vy jste ho vždy okřikla a to už byla ta první chyba.

Nikola11 napsal(a):
Mohu se vás tedy zeptat, jak byste se zachovala vy v mém případě? Kdyby vás chtěl vlastní 40ti kilovej pes pokousat za to, že mu chcete vynadat protože se vám doma po tisící vymočil na podlahu? Nebo by jste mu nevynadala vůbec? Měla jsem ho snad pohladit a říct že je to v pořádku? Nebo jsem se měla nechat pokousat? Nechat mu ten pocit moci? Aby mě příště pokousal za to, až se na nej rozzlobim protože mi vyjel po dítěti, který ho chtělo obejít když si šelo pro svačinu do ledničky a pes mu ležel v cestě? Mám snad toho psa nechat doma vládnout a nechat ho aby si myslel že on je na tý špičce a my se mu budeme podřizovat? Že když jemu se nebude chtít, tak kolem něj nikdo neprojde? Neberte to teď jako útok, snažim se přijít na to, co je na tom špatně...

On si nemyslí, že vám vládne. Naopak. Je to velice nejistý a labilní pes, který je na základě vašeho chování oprávněně přesvědčený, že žije s agresivním psychopatem, všechny možnosti, jak se s ním domluvit, už za ty roky vyčerpal, a agrese je to jediné, co mu zbývá.

Jak bych se zachovala já? Především bych mu za to rozhodně nenadávala, není důvod. Dala bych si facku zleva a zprava, že jsem psa, o kterém vím, že má tenhle problém, nechala bez dozoru na místě, kde se může vymočit. A příště bych se tomu snažila předcházet - častější venčení, doma režimová opatření (např. ohrádka)... a hlavně víc klidu. Mnohem víc klidu. Strašně moc klidu, nadhledu a pohody. Protože váš pes všechna tato problémová chování dělá jen a pouze proto, že je z vás ve stresu. A každý váš trest ten stres zhorší, takže se jeho chování zhoršuje a zhoršuje. Což vám tu píšeme všichni od začátku. Problém není ani tak v něm, ale hlavně ve vás - vím, že se to těžko poslouchá, ale bohužel jste nezvládli jeho labilní povahu a dělali jste všechno natolik špatně, že jste ho vynervovali až do současného stavu.

Nikola11 napsal(a):
Mohu se vás tedy zeptat, jak byste se zachovala vy v mém případě? Kdyby vás chtěl vlastní 40ti kilovej pes pokousat za to, že mu chcete vynadat protože se vám doma po tisící vymočil na podlahu? Nebo by jste mu nevynadala vůbec? Měla jsem ho snad pohladit a říct že je to v pořádku? Nebo jsem se měla nechat pokousat? Nechat mu ten pocit moci? Aby mě příště pokousal za to, až se na nej rozzlobim protože mi vyjel po dítěti, který ho chtělo obejít když si šelo pro svačinu do ledničky a pes mu ležel v cestě? Mám snad toho psa nechat doma vládnout a nechat ho aby si myslel že on je na tý špičce a my se mu budeme podřizovat? Že když jemu se nebude chtít, tak kolem něj nikdo neprojde? Neberte to teď jako útok, snažim se přijít na to, co je na tom špatně...

Buď mu přestanete nadávat a nebo ho někomu darujete. Je vidět, že sama na to nervy nemáte a neumíte to přejít beze slova. Louži lze prostě utřít a neřešit. Pokud se po všech doma ohání, tak je prostě napjatý a neví, kdy má čekat od někoho dalšího nějaký další útok. Pes nepřemýšlí jako člověk.

Nikola11 napsal(a):
Mohu se vás tedy zeptat, jak byste se zachovala vy v mém případě? Kdyby vás chtěl vlastní 40ti kilovej pes pokousat za to, že mu chcete vynadat protože se vám doma po tisící vymočil na podlahu? Nebo by jste mu nevynadala vůbec? Měla jsem ho snad pohladit a říct že je to v pořádku? Nebo jsem se měla nechat pokousat? Nechat mu ten pocit moci? Aby mě příště pokousal za to, až se na nej rozzlobim protože mi vyjel po dítěti, který ho chtělo obejít když si šelo pro svačinu do ledničky a pes mu ležel v cestě? Mám snad toho psa nechat doma vládnout a nechat ho aby si myslel že on je na tý špičce a my se mu budeme podřizovat? Že když jemu se nebude chtít, tak kolem něj nikdo neprojde? Neberte to teď jako útok, snažim se přijít na to, co je na tom špatně...

Ten pes by měl mít trvale couračku (hladké vodítko), aby se s ním dalo manipulovat v klidu pomocí vodítka!

"pes pokousat za to, že mu chcete vynadat protože se vám doma po tisící vymočil na podlahu? Nebo by jste mu nevynadala vůbec? Měla jsem ho snad pohladit a říct že je to v pořádku? "
Vůbec bych mu nevynadala. Pokud se chce vymočit v mé přítomnosti, tak vydám "povel" "čurá venku" a dřív než to stihne ho vyvedu ven a tam ho za vykonání potřeby pochválím. Co provede v mé nepřítomnosti, nekomentuju.

"Nechat mu ten pocit moci?"
Co je tohle za zku...ou úvahu!

"až se na nej rozzlobim protože mi vyjel po dítěti, který ho chtělo obejít když si šelo pro svačinu do ledničky a pes mu ležel v cestě"
tak psa za to vodítko odvedu, naučím (po dobrém) povel vypadni apod...máte labila, a to snad víte už těch 5 let, ne!

"Mám snad toho psa nechat doma vládnout a nechat ho aby si myslel že on je na tý špičce a my se mu budeme podřizovat? Že když jemu se nebude chtít, tak kolem něj nikdo neprojde? Neberte to teď jako útok, snažim se přijít na to, co je na tom špatně..."
Vždyť Vy k vlastnímu psu přistupujete jako k nepříteli! Stylem kdo z koho! Co je na tom špatně? Všechno!

Asi 10x je v příspěvku napsáno, že jste ho seřvala. Je to jasné, pes se bojí. A to hodně. My máme sice ještě štěně(jinak se psi máme zkušenost), taky útulkové a to je šíleně podělané strachy ze všeho. Když se vyčůrá doma, tak řekneme fuj(rázným) hlasem a pošlu ho do pelechu a tam čeká než to uklidím, protože pes by neměl uklízení přihlížet. Pak ho pustím a je vše ok. Když si zakňučí u dveří a jde ven, tak ho tak moc chválíme až přeháníme a dostane pamlsek. Myslím, že i u vás by tohle mohlo zabrat, dát psovi najevo, jak moc velkou radost vám udělal, když se vyprázdnil venku. Doma nekřičet, ani po sobě vzájemně ani po něm. Když tohle udělá, tak ho prostě ignorovat, aby měl motivaci vám tu radost udělat. Je to těžké, ale bohužel jste si ho postavila svým chováním proti sobě. :(.

scylla napsal(a):
Já bych neodměňovala hlouposti, ale změnila celkový přístup ke psovi a svoje chování vůči němu.

To samozřejmě. Ale to nebude ze dne na den. A do té doby, než se to majitelé naučí, psu hrozně pomůže i to odměňování "hloupostí". A koneckonců, třeba takové klidné ležení na pelechu není vůbec hloupost, ale docela užitečné chování, které je v zájmu bezpečnosti celé domácnosti. Kdyby pes ležel klidně a spokojeně na pelechu, tak ho dítě nebude muset překračovat cestou k ledičce a úplně se předejde rizikové situaci.

Držím všem palce, ať se najde někdo, kdo má podmínky.
Čas, dvorek atd.
Potřebuje žít jiný život, jinde, s někým jiným.

Někdo psa zapomene u obchodu, jiný ho uváže u útulku...

Tady je vše špatně. Začalo to pořízením toho psa.

lesnížínka napsal(a):
Nečetla jsem všechny odpovědi, tak budu možná i mimo, ale píšete, že to byl od začátku uzlíček nervů. Bohužel si myslím, že tím, že vám někdo poradil, že je to RR a vy ho budete muset zvládnout, jinak bude vládnout on...na něho jdete moc tvrdě, což jeho nervová soustava nepobrala. Jak píšou všichni ostatní - bojí se vás. Nemusíte ho mlátit - on psychický teror je většinou mnohem horší, než nějaká ta ťafka. Mám také velké psy, ale nikdy bych neudělala to, že bych je vytáhnula z pelechu a trestala. Pelech(v jejich případě bouda) je jejich útočiště místo, kde se musí cítit dobře a bezpečně...a vy jste mu i to jedno jediné narušila. Mimochodem, strkat psu nos do moči a ještě dospělému, to je pěkná kravina. Stačilo by na to ukázat a fuj. Vím, ruply vám nervy, také se mi to se štěňaty stalo několikrát(v jiných situacích) ale tím jste to zase o kus zhoršila. Neberte to jako osočování, všichni děláme chyby, jen je teď důležité si to přebrat a zkusit to jinak...snad to ještě půjde.

Děkuji za reakci, nikdo mi nic neradil, ale zastávám ten názor, že pes musí vědět že jeho pozice neni nademnou, ani vedle mě, ale já jsem ta nadřazená.. Pes měl nastavený od začátku určitý pravidla co může a nemůže, nebyl s ním problém, dokud se nepřehoupl třetí rok a nezačal si ze mě dělat srandu v tom smyslu, že se v mý přítomnosti začal válet po sedačce i když věděl že tam nesmí a začal zkoušet kam a může zajít a jak velice si od něj nechám skákat po hlavě.. Když jsem ho z tý sedačky vyhnala, ještě na mě zavrčel.. nezlobte se na mě, ale tohle není zdeptanej pes, to je normálně začínající boj o dominanci.. a nešlo jenom o sedačku, dál se přidávala naše postel, synovo postel.. S tím strkáním čumáku do moči máte pravdu, vím že se to nedělá a normálně to nedělám, ale v tu chvíli jsem měla takovej vztek, že než abych ho bila, chtěla jsem si to vybít tímhle způsobem.. Byla to chyba, uznávám... Když se tedy pes vymočí, a odcupitá si na svý místo.. jak ho mám teda potrestat? V tom případě bych mu nemohla vynadat za celej ten rok a půl ani jednou, i když slyšim jak močí, tak než doběhnu tak mě slyší a uteče.. jak to mám tedy udělat?

Nikola11 napsal(a):
Mohu se vás tedy zeptat, jak byste se zachovala vy v mém případě? Kdyby vás chtěl vlastní 40ti kilovej pes pokousat za to, že mu chcete vynadat protože se vám doma po tisící vymočil na podlahu? Nebo by jste mu nevynadala vůbec? Měla jsem ho snad pohladit a říct že je to v pořádku? Nebo jsem se měla nechat pokousat? Nechat mu ten pocit moci? Aby mě příště pokousal za to, až se na nej rozzlobim protože mi vyjel po dítěti, který ho chtělo obejít když si šelo pro svačinu do ledničky a pes mu ležel v cestě? Mám snad toho psa nechat doma vládnout a nechat ho aby si myslel že on je na tý špičce a my se mu budeme podřizovat? Že když jemu se nebude chtít, tak kolem něj nikdo neprojde? Neberte to teď jako útok, snažim se přijít na to, co je na tom špatně...

Všechno je na tom špatně - nesrozumitelný, velmi stresující trest, který nemůže pochopit, protože přišel pozdě, navíc několikanásobný a naprosto vám tam chybí to nejpodstatnější - co má ten pes dělat, ničemu ho neučíte, nic mu nevysvětlujete. Už jste ho donutili k obranné agresi. Začněte přemýšlet o tom, co děláte, jestli se chováte srozumitelně a čitelně a jestli ho k něčemu rozumnému vedete. Podle popisu to tak není.

Maju2 napsal(a):
Asi 10x je v příspěvku napsáno, že jste ho seřvala. Je to jasné, pes se bojí. A to hodně. My máme sice ještě štěně(jinak se psi máme zkušenost), taky útulkové a to je šíleně podělané strachy ze všeho. Když se vyčůrá doma, tak řekneme fuj(rázným) hlasem a pošlu ho do pelechu a tam čeká než to uklidím, protože pes by neměl uklízení přihlížet. Pak ho pustím a je vše ok. Když si zakňučí u dveří a jde ven, tak ho tak moc chválíme až přeháníme a dostane pamlsek. Myslím, že i u vás by tohle mohlo zabrat, dát psovi najevo, jak moc velkou radost vám udělal, když se vyprázdnil venku. Doma nekřičet, ani po sobě vzájemně ani po něm. Když tohle udělá, tak ho prostě ignorovat, aby měl motivaci vám tu radost udělat. Je to těžké, ale bohužel jste si ho postavila svým chováním proti sobě. :(.

I to "fuj" může být pro takto labilního psa stresující, což může mít za příčinu, že bude příště spíš vyhledávat venčení v nepřítomnosti majitele, kde mu žádné "fuj" nehrozí. Stejně jako přehnané chválení, to je pro citlivé psy víc trest než odměna.

Nikola11 napsal(a):
Děkuji za reakci, nikdo mi nic neradil, ale zastávám ten názor, že pes musí vědět že jeho pozice neni nademnou, ani vedle mě, ale já jsem ta nadřazená.. Pes měl nastavený od začátku určitý pravidla co může a nemůže, nebyl s ním problém, dokud se nepřehoupl třetí rok a nezačal si ze mě dělat srandu v tom smyslu, že se v mý přítomnosti začal válet po sedačce i když věděl že tam nesmí a začal zkoušet kam a může zajít a jak velice si od něj nechám skákat po hlavě.. Když jsem ho z tý sedačky vyhnala, ještě na mě zavrčel.. nezlobte se na mě, ale tohle není zdeptanej pes, to je normálně začínající boj o dominanci.. a nešlo jenom o sedačku, dál se přidávala naše postel, synovo postel.. S tím strkáním čumáku do moči máte pravdu, vím že se to nedělá a normálně to nedělám, ale v tu chvíli jsem měla takovej vztek, že než abych ho bila, chtěla jsem si to vybít tímhle způsobem.. Byla to chyba, uznávám... Když se tedy pes vymočí, a odcupitá si na svý místo.. jak ho mám teda potrestat? V tom případě bych mu nemohla vynadat za celej ten rok a půl ani jednou, i když slyšim jak močí, tak než doběhnu tak mě slyší a uteče.. jak to mám tedy udělat?

Jak ale sama vidíte, pravdu nemáte a tento postup a vaše názory vás dovedly tam, kde jste - tedy do háje. Chování ve vzteku, neumíte se ovládat, ničemu ho neučíte, jen ho trestáte. Myslíte že vyháněním psa z gauče nebo tím, že bude jíst poslední nějak ovlivníte vaši pozici? To je přece pitomost 1. stupně. Proč obhajujete postupy, které vám evidentně nefungují a vedou ke zhoršení problému? Dejte ho někomu rozumnému a už si psa nepořizujte, prosím.

Maju2 napsal(a):
Asi 10x je v příspěvku napsáno, že jste ho seřvala. Je to jasné, pes se bojí. A to hodně. My máme sice ještě štěně(jinak se psi máme zkušenost), taky útulkové a to je šíleně podělané strachy ze všeho. Když se vyčůrá doma, tak řekneme fuj(rázným) hlasem a pošlu ho do pelechu a tam čeká než to uklidím, protože pes by neměl uklízení přihlížet. Pak ho pustím a je vše ok. Když si zakňučí u dveří a jde ven, tak ho tak moc chválíme až přeháníme a dostane pamlsek. Myslím, že i u vás by tohle mohlo zabrat, dát psovi najevo, jak moc velkou radost vám udělal, když se vyprázdnil venku. Doma nekřičet, ani po sobě vzájemně ani po něm. Když tohle udělá, tak ho prostě ignorovat, aby měl motivaci vám tu radost udělat. Je to těžké, ale bohužel jste si ho postavila svým chováním proti sobě. :(.

Kam chodíte na takové kraviny, s prominutím, jako že se štěně trestá za vyvenčení a štěká se na něj zákaz a pak nesmí přihlížet úkidu a cpaní venku pamlsky?

Moje známá si šla koupit ridžbeka - samce a chovatel jí ho neprodal.
Věděl něco o dominanci některých jedinců tohoto plemene
a neschopnosti dívky to zvládnout.
Prodal jí fenu.

Dejte ho pryč, půjde-li to.
Dospěl a vyhrává...

Nikola11 napsal(a):
Děkuji za reakci, nikdo mi nic neradil, ale zastávám ten názor, že pes musí vědět že jeho pozice neni nademnou, ani vedle mě, ale já jsem ta nadřazená.. Pes měl nastavený od začátku určitý pravidla co může a nemůže, nebyl s ním problém, dokud se nepřehoupl třetí rok a nezačal si ze mě dělat srandu v tom smyslu, že se v mý přítomnosti začal válet po sedačce i když věděl že tam nesmí a začal zkoušet kam a může zajít a jak velice si od něj nechám skákat po hlavě.. Když jsem ho z tý sedačky vyhnala, ještě na mě zavrčel.. nezlobte se na mě, ale tohle není zdeptanej pes, to je normálně začínající boj o dominanci.. a nešlo jenom o sedačku, dál se přidávala naše postel, synovo postel.. S tím strkáním čumáku do moči máte pravdu, vím že se to nedělá a normálně to nedělám, ale v tu chvíli jsem měla takovej vztek, že než abych ho bila, chtěla jsem si to vybít tímhle způsobem.. Byla to chyba, uznávám... Když se tedy pes vymočí, a odcupitá si na svý místo.. jak ho mám teda potrestat? V tom případě bych mu nemohla vynadat za celej ten rok a půl ani jednou, i když slyšim jak močí, tak než doběhnu tak mě slyší a uteče.. jak to mám tedy udělat?

Sama vidíte, že vaše postupy nefungují.
Ano, pes má mít v člověku svého vůdce, ale pozice vůdce se nezískává tresty a "bojem o moc". Získáte si ji srozumitelností, laskavou důsledností a vnitřním klidem. Vy nemáte ani jedno. Váš pes ve vás necítí oporu, necítí ve vás vůdce, bojí se vás a proto se brání - to není "boj o dominanci", to je zoufalá snaha bránit se před nesrozumitelnou agresí.

Proč máte potřebu trestat psa za něco, co jste ho nenaučila? A je úplně jedno, jestli je tím trestem bití, máchání čumáku nebo nadávání. Proč ho místo těchhle nesmyslných trestů radši nenaučíte, co MÁ dělat? Proč jste mu místo trestu za vyskočení na sedačku radši nedala povel "místo"? Pes potřebuje vědět, co se po něm chce, ne nervózně čekat, z které strany zase přiletí trest. A mimochodem - to, jestli pes může nebo nemůže na sedačku nebo v jakém pořadí žere, nemá absolutně nic společného s nějakou "dominancí". Ani trochu.

Ano, nejlepší by bylo, kdybyste mu nevynadala za celý ten rok a půl ani jednou. Ono to jde, opravdu. Nežádoucímu chování předcházet a učit, jaké chování je žádoucí. A najednou byste pro něj byla srozumitelná, byla byste vůdce.

Myslím, že po pěti letech stupňování neporozumění už je na nápravu pozdě, a pes by měl změnit majitele...
Současná majitelka už psa nepředělá.

Hodonak napsal(a):
Myslím, že po pěti letech stupňování neporozumění už je na nápravu pozdě, a pes by měl změnit majitele...
Současná majitelka už psa nepředělá.

Umím si představit, že by to šlo. Pokud by majitelka byla ochotná vydat peníze za pobytovou "převýchovu" u Magdy Šimečkové z ostravské Koiry (obecně jsem proti těmto výcvikům, protože se tam často v nepřítomnosti majitelů dějí různé prasárny, ale Magda je jediný člověk v republice, kterému bych zcela bez obav svěřila i svého psa - opravdu umí a je velice citlivá, takže by psa dokázala hodit do pohody) a pak za ním pravidelně dojížděla na "převýchovu" i ona, aby se naučila s ním komunikovat jinak a lépe, než si psa převezme zpátky.

Nikola11 napsal(a):
Děkuji za reakci, nikdo mi nic neradil, ale zastávám ten názor, že pes musí vědět že jeho pozice neni nademnou, ani vedle mě, ale já jsem ta nadřazená.. Pes měl nastavený od začátku určitý pravidla co může a nemůže, nebyl s ním problém, dokud se nepřehoupl třetí rok a nezačal si ze mě dělat srandu v tom smyslu, že se v mý přítomnosti začal válet po sedačce i když věděl že tam nesmí a začal zkoušet kam a může zajít a jak velice si od něj nechám skákat po hlavě.. Když jsem ho z tý sedačky vyhnala, ještě na mě zavrčel.. nezlobte se na mě, ale tohle není zdeptanej pes, to je normálně začínající boj o dominanci.. a nešlo jenom o sedačku, dál se přidávala naše postel, synovo postel.. S tím strkáním čumáku do moči máte pravdu, vím že se to nedělá a normálně to nedělám, ale v tu chvíli jsem měla takovej vztek, že než abych ho bila, chtěla jsem si to vybít tímhle způsobem.. Byla to chyba, uznávám... Když se tedy pes vymočí, a odcupitá si na svý místo.. jak ho mám teda potrestat? V tom případě bych mu nemohla vynadat za celej ten rok a půl ani jednou, i když slyšim jak močí, tak než doběhnu tak mě slyší a uteče.. jak to mám tedy udělat?

45 let žiju se psy a nehraju si na nějakou pozici nade mnou, pode mnou. pes je kamarád, a je vedle mě. nejsme mu nadřazená ani podřazená, prostě mu vysvětlím co ano co ne.To že pes vyleze na sedačku neznamená že vám ukazuje že je nad vámi ale jen to že se mu na ní hezky leží, bud ho tam nechám, když ho tam nechci dám prostě povel fuj, dolů ale jakmile sleze pochválím to je dobře. Nepotřebuji psa stresovat tím že ho budu odněkud tahat nebo vyhánět, prostě mu dám najevo co má v dané situaci udělat aby nakonec zaznělo to jeho toužebně očekávané, to je dobře.Pokud sepes doma vymočí, samozřejmě ho za to nebudu chválit ale také nedostanu hysterický amok, stačí jen říct to je fuj, kdo to udělal. Nikdy v životě jsem ve vzteku neuhodila psa, natož s ním mlátit na záda, máchat mu někde čumák apod.Samozřejmě při některém typu výcviku se musí použít i trošku nátlaku, ale to se vás zaprvé vůbec netýká, a za druhé na cvičáku všem mladým vštěpujeme, když trestat psa tak při tom musím já zůstat v absolutním klidu. Prostě trest je jen korekce jeho chování ale nesmí to být hysterický záchvat majitele. S tím močením bych fakt začala jako u malého štěněte, žádné plíny a zamotávání a stresování psa do čehokoliv, prostě ohrádka, časté venčení třeba jednou za dvě hodiny, a bouřlivá odměna musí následovat.Ve vašem případě není jakékoliv trestání psa vůbec na místě, pokud ho chcete přinutit aby něco udělat, musí to udělat dobrovolně, jistě jste snad chytřejší než pes, takže nějaký způsob vymyslíte.

scylla napsal(a):
Kam chodíte na takové kraviny, s prominutím, jako že se štěně trestá za vyvenčení a štěká se na něj zákaz a pak nesmí přihlížet úkidu a cpaní venku pamlsky?

To jako mám dělat, že nic? Je ještě malý a omlouvat ho? Aby si zvykl mi čůrat doma? Když má 3 kroky dveře ven? Četl jste někdy jak se má vychovávat pes? Pochybuju. Štěně se musí začít cvičit od chvíle, kdy překročí práh domu, jinak si bude pes dělat, co chce. Děláme to pro jeho dobro. Neřveme na něj nic, jen ho učíme povel fuj a ví, že se to nemá, řeknu mu místo a uklidím. Pak jde na plínku, když nestíhá nebo si zakňučí u dveří. Takže si myslím, že to děláme správně. Zjistěte si něco o výchově pak komentujete.

Maju2 napsal(a):
To jako mám dělat, že nic? Je ještě malý a omlouvat ho? Aby si zvykl mi čůrat doma? Když má 3 kroky dveře ven? Četl jste někdy jak se má vychovávat pes? Pochybuju. Štěně se musí začít cvičit od chvíle, kdy překročí práh domu, jinak si bude pes dělat, co chce. Děláme to pro jeho dobro. Neřveme na něj nic, jen ho učíme povel fuj a ví, že se to nemá, řeknu mu místo a uklidím. Pak jde na plínku, když nestíhá nebo si zakňučí u dveří. Takže si myslím, že to děláme správně. Zjistěte si něco o výchově pak komentujete.

V životě jsem nepotřebovala říct štěněti za venčení "fuj". Stačí štěně včas vynést ven (nevidím důvod čekat, až si zakňučí, prostě jde ven dřív, než se mu začne chtít) a za vyčůrání venku odměna. Poslední loužička doma byla u všech někdy krátce po třech měsících věku, takže to asi není tak špatná metoda. Zjistěte si něco o tom, jak se vychovává štěně. Ano, pes si nemůže dělat co chce, to souhlas, ale toho jde dosáhnout daleko líp bez trestů - tím, že štěněti vytvoříte podmínky pro to, aby bylo úspěšné, a pak ho za to odměníte.
Ono štěně samo od sebe chce být čistotné, žádné štěně si nechce znečišťovat obydlí. Stačí jen vynést ho včas ven. Řvaní "fuj" nepomůže ničemu, dvouměsíční prcek stejně ještě pořádně neovládá svěrače, aby to udržel třeba i v zápalu hry. A u citlivých labilních jedinců to může mít za výsledek to, že se začnou s čůráním schovávat, aby se trestu (i "fuj" je trest!) vyhnuli.

tlupa napsal(a):
V životě jsem nepotřebovala říct štěněti za venčení "fuj". Stačí štěně včas vynést ven (nevidím důvod čekat, až si zakňučí, prostě jde ven dřív, než se mu začne chtít) a za vyčůrání venku odměna. Poslední loužička doma byla u všech někdy krátce po třech měsících věku, takže to asi není tak špatná metoda. Zjistěte si něco o tom, jak se vychovává štěně. Ano, pes si nemůže dělat co chce, to souhlas, ale toho jde dosáhnout daleko líp bez trestů - tím, že štěněti vytvoříte podmínky pro to, aby bylo úspěšné, a pak ho za to odměníte.
Ono štěně samo od sebe chce být čistotné, žádné štěně si nechce znečišťovat obydlí. Stačí jen vynést ho včas ven. Řvaní "fuj" nepomůže ničemu, dvouměsíční prcek stejně ještě pořádně neovládá svěrače, aby to udržel třeba i v zápalu hry. A u citlivých labilních jedinců to může mít za výsledek to, že se začnou s čůráním schovávat, aby se trestu (i "fuj" je trest!) vyhnuli.

Proboha! Kdo řekl, že na něj řveme? Prostě povel fuj řeknu jinak než když na něj mluvím, jiným tónem. Nikdo na něj neřve, štěně nesu ven asi 50 za den, je po každé hře, jídle, probuzení venku na zahradě. A když to udělá doma, řeknu fuj a dám ho ven aby věděl. A podle toho, jak se to naučil bych řekla, že jsme měli úspěch. četla jsem o výchově psů nespočet publikací a řešila to s chovatelem i cvičitelem. :) Po jednom dni u nás se naučil sám spát v pelechu u postele a neječet, když jdu spát, prcek letí a zaklapne oči. Ráno nebudí, hraje si, v noci jde na plínku a pak už čeká vždy u dveří a kňukne- když ho nesleduju. Nemám patery oči a nemůžu non stop sledovat psa, jestli nejde čůrat.

Děkuju za všechny reakce, ale pochopil tu někdo, že ten pes, byl do 3 let až na to kňučení relativně normální? Že celou dobu chodil močit ven jako ostatní psy? Že pes neni týranej, že si spolu aj hrajem, cvičíme, nebiju ho, plácnu ho pouze v případě že mě třeba úmyslně neposlechne a zkouší kam až může zajít? A že ho plácnu jakože plácnu a né že ho biju tak aby ho to snad bolelo? Že bydlí normálně s náma v bytě, normálně se může pohybovat po celým bytě, a všechno začalo až po tom 3. roce kdy si pes začal myslet že sedačka a naše postele jsou jeho? Až po tom co začal utíkat za fenama? Že až potom nastal ten zlom? Ve věku kdy ten pes skoro dospěl? Že mu za močení vynadám, ale tim způsobem že na něj mluvim normálně, pouze tónem ze kterýho pozná že se mi asi nelíbí to o čem mluvim? Že nad nim nestojim a neřvu na něj jak střelená? Že jsem na něj zařvala akorád když vyjel po synovi nebo mě chtěl kousnout? Pustili jste se tu do mě jak kdybych s tim zacházela jak nějaká zrůda..

Maju2 napsal(a):
To jako mám dělat, že nic? Je ještě malý a omlouvat ho? Aby si zvykl mi čůrat doma? Když má 3 kroky dveře ven? Četl jste někdy jak se má vychovávat pes? Pochybuju. Štěně se musí začít cvičit od chvíle, kdy překročí práh domu, jinak si bude pes dělat, co chce. Děláme to pro jeho dobro. Neřveme na něj nic, jen ho učíme povel fuj a ví, že se to nemá, řeknu mu místo a uklidím. Pak jde na plínku, když nestíhá nebo si zakňučí u dveří. Takže si myslím, že to děláme správně. Zjistěte si něco o výchově pak komentujete.

Ano, přesně tak máte dělat že nic protože je ještě malý. nebo snad kojence matky okřikují za to že chodí do plen.Budete se asi divit, ale u všech psů jsem dělala jako že nic, pes je od přírody zvíře velice čistotné a sám pochopí že se má vyprazdńovat venku. žádný pes si dobrovolně neznečištuje doupě ve kterém žije. Pokud toho dělá je bud nemocný nebo psychicky narušený, jako pes zadavatelky.Jinak štěně se musí začít cvičit sotva překročí práh domu ? To snad ne. Když štěně překročí práh domu musí si v něm zvyknout, apak a se musí začít vychovávat. Cvičit psa začínáme tak od pěti, šesti měsíců.

Maju2 napsal(a):
Proboha! Kdo řekl, že na něj řveme? Prostě povel fuj řeknu jinak než když na něj mluvím, jiným tónem. Nikdo na něj neřve, štěně nesu ven asi 50 za den, je po každé hře, jídle, probuzení venku na zahradě. A když to udělá doma, řeknu fuj a dám ho ven aby věděl. A podle toho, jak se to naučil bych řekla, že jsme měli úspěch. četla jsem o výchově psů nespočet publikací a řešila to s chovatelem i cvičitelem. :) Po jednom dni u nás se naučil sám spát v pelechu u postele a neječet, když jdu spát, prcek letí a zaklapne oči. Ráno nebudí, hraje si, v noci jde na plínku a pak už čeká vždy u dveří a kňukne- když ho nesleduju. Nemám patery oči a nemůžu non stop sledovat psa, jestli nejde čůrat.

I ten přísný tón je trest. Dost štěňatům by stačil jen takovýto trest, aby se začali s čůráním schovávat třeba za gauč. Většina štěňat samozřejmě to přísné "fuj" skousne bez větších problémů, ale ve výchově k čistotnosti to opravdu ničemu nepomůže - vaše štěně by se to naučilo úplně stejně a možná i líp, kdybyste loužičky nijak nekomentovali.

tlupa napsal(a):
Umím si představit, že by to šlo. Pokud by majitelka byla ochotná vydat peníze za pobytovou "převýchovu" u Magdy Šimečkové z ostravské Koiry (obecně jsem proti těmto výcvikům, protože se tam často v nepřítomnosti majitelů dějí různé prasárny, ale Magda je jediný člověk v republice, kterému bych zcela bez obav svěřila i svého psa - opravdu umí a je velice citlivá, takže by psa dokázala hodit do pohody) a pak za ním pravidelně dojížděla na "převýchovu" i ona, aby se naučila s ním komunikovat jinak a lépe, než si psa převezme zpátky.

Jenomže to je na nic, pes převýchovu nepotřebuje, ale majitelka ano.

Nikola11 napsal(a):
Děkuju za všechny reakce, ale pochopil tu někdo, že ten pes, byl do 3 let až na to kňučení relativně normální? Že celou dobu chodil močit ven jako ostatní psy? Že pes neni týranej, že si spolu aj hrajem, cvičíme, nebiju ho, plácnu ho pouze v případě že mě třeba úmyslně neposlechne a zkouší kam až může zajít? A že ho plácnu jakože plácnu a né že ho biju tak aby ho to snad bolelo? Že bydlí normálně s náma v bytě, normálně se může pohybovat po celým bytě, a všechno začalo až po tom 3. roce kdy si pes začal myslet že sedačka a naše postele jsou jeho? Až po tom co začal utíkat za fenama? Že až potom nastal ten zlom? Ve věku kdy ten pes skoro dospěl? Že mu za močení vynadám, ale tim způsobem že na něj mluvim normálně, pouze tónem ze kterýho pozná že se mi asi nelíbí to o čem mluvim? Že nad nim nestojim a neřvu na něj jak střelená? Že jsem na něj zařvala akorád když vyjel po synovi nebo mě chtěl kousnout? Pustili jste se tu do mě jak kdybych s tim zacházela jak nějaká zrůda..

Ano, my jsme to pochopili. Jak vám tu celou dobu píšeme: ten pes se vás hrozně bojí (a je jedno, co si o vašem přístupu k němu myslíte vy, důležité je, co si o tom myslí on). Ty tři roky se vám to pravděpodobně snažil říct "normálně".

scylla napsal(a):
Jenomže to je na nic, pes převýchovu nepotřebuje, ale majitelka ano.

Potřebuje hodit do klidu. Potřebuje srozumitelně vysvětlit, co se po něm chce. Potřebuje se naučit řešit svoje problémy i jinak než agresí. To všechno ho Magda dokáže naučit.

tlupa napsal(a):
I ten přísný tón je trest. Dost štěňatům by stačil jen takovýto trest, aby se začali s čůráním schovávat třeba za gauč. Většina štěňat samozřejmě to přísné "fuj" skousne bez větších problémů, ale ve výchově k čistotnosti to opravdu ničemu nepomůže - vaše štěně by se to naučilo úplně stejně a možná i líp, kdybyste loužičky nijak nekomentovali.

Vy jste nějaký psí psycholog? :D Každý na to máme jiný názor a tím to myslím můžeme ukončit. Fuj prostě učíme stejně jako povel místo. Aby věděl, co to znamená.

Maju2 napsal(a):
To jako mám dělat, že nic? Je ještě malý a omlouvat ho? Aby si zvykl mi čůrat doma? Když má 3 kroky dveře ven? Četl jste někdy jak se má vychovávat pes? Pochybuju. Štěně se musí začít cvičit od chvíle, kdy překročí práh domu, jinak si bude pes dělat, co chce. Děláme to pro jeho dobro. Neřveme na něj nic, jen ho učíme povel fuj a ví, že se to nemá, řeknu mu místo a uklidím. Pak jde na plínku, když nestíhá nebo si zakňučí u dveří. Takže si myslím, že to děláme správně. Zjistěte si něco o výchově pak komentujete.

Mám o výchově zjištěno celkem dost a beru si na převýchovu psy od lidí, jako jste vy, kteří prošli tím, co vy psům děláte. Bývá to docela práce jim vrátit důvěru v člověka.

Štěně se bere ven po jídle, po probuzení, tak často jak to jde, venku jste tak dlouho, dokud se štěně nevyvenčí, velmi jemně ho pochválíte po tom, co to udělalo. Doma se netrestá a nehoukají se na něj zákazové povely, ty se u psů nepoužívají vůbec. Pes si nebude dělat co cche, ale to, co ho naučíte.

Prosím dejte ty psy někomu, dokud je čas.

tlupa napsal(a):
Potřebuje hodit do klidu. Potřebuje srozumitelně vysvětlit, co se po něm chce. Potřebuje se naučit řešit svoje problémy i jinak než agresí. To všechno ho Magda dokáže naučit.

A pak se vrátit domů, kde ho budou plácat, řvát na něj a buzerovat? To byste tomu psovi fakt udělala?

tlupa napsal(a):
To samozřejmě. Ale to nebude ze dne na den. A do té doby, než se to majitelé naučí, psu hrozně pomůže i to odměňování "hloupostí". A koneckonců, třeba takové klidné ležení na pelechu není vůbec hloupost, ale docela užitečné chování, které je v zájmu bezpečnosti celé domácnosti. Kdyby pes ležel klidně a spokojeně na pelechu, tak ho dítě nebude muset překračovat cestou k ledičce a úplně se předejde rizikové situaci.

No tak v tom se naše názory dost rozcházejí, nevím proč by se pes nemohl pohybovat po celém bytě, v zimě si rád lehne k topení, v létě se naopak chodí do jiný místnosti chladit.. a pokud chce mít klid, tak ať si zaleze do svýho pelechu.. předpokládám že pokud bude ležet mimo svý místo, že bude respektovat to, že kolem něj ostatní choděj a pokud se mu to nebude líbit, tak si může jít do svýho... ale nutit psa ležet celej den na jednom místě a argumetovat tim, že se minimalizuje riziková situace mi nepřijde teda jako bezpečný řešení.. V tom případě se může takovej pes radši rovnou zavřít do klece aby se předcházelo rizikovým situacím..

scylla napsal(a):
A pak se vrátit domů, kde ho budou plácat, řvát na něj a buzerovat? To byste tomu psovi fakt udělala?

Vždyť jsem psala, že za ním má majitelka pravidelně jezdit, taky na "převýchovu". To je na tom celém to nejdůležitější, samozřejmě. Ale ten "oddychový čas" na pobytovém výcviku pomůže i tomu, že se rozetne ten bludný kruh frustrace a vzájemné agrese, prostě si od sebe vzájemně odpočinou.

Chudák pes

scylla napsal(a):
Mám o výchově zjištěno celkem dost a beru si na převýchovu psy od lidí, jako jste vy, kteří prošli tím, co vy psům děláte. Bývá to docela práce jim vrátit důvěru v člověka.

Štěně se bere ven po jídle, po probuzení, tak často jak to jde, venku jste tak dlouho, dokud se štěně nevyvenčí, velmi jemně ho pochválíte po tom, co to udělalo. Doma se netrestá a nehoukají se na něj zákazové povely, ty se u psů nepoužívají vůbec. Pes si nebude dělat co cche, ale to, co ho naučíte.

Prosím dejte ty psy někomu, dokud je čas.

Ano, proto ho to asi učím. Co mu jako dělám? :D To jako vážně? Když řeknu fuj na čůrání doma? :D Opravdu ho mám dát radši pryč? :D Tak to se musím smát.

Po jídle, spánku, hře je vždy venku. Je venku skoro pořád.

Aha, takže nebudu psa učit zákazové povely. :D to je vtipné.

Nikola11 napsal(a):
Děkuju za všechny reakce, ale pochopil tu někdo, že ten pes, byl do 3 let až na to kňučení relativně normální? Že celou dobu chodil močit ven jako ostatní psy? Že pes neni týranej, že si spolu aj hrajem, cvičíme, nebiju ho, plácnu ho pouze v případě že mě třeba úmyslně neposlechne a zkouší kam až může zajít? A že ho plácnu jakože plácnu a né že ho biju tak aby ho to snad bolelo? Že bydlí normálně s náma v bytě, normálně se může pohybovat po celým bytě, a všechno začalo až po tom 3. roce kdy si pes začal myslet že sedačka a naše postele jsou jeho? Až po tom co začal utíkat za fenama? Že až potom nastal ten zlom? Ve věku kdy ten pes skoro dospěl? Že mu za močení vynadám, ale tim způsobem že na něj mluvim normálně, pouze tónem ze kterýho pozná že se mi asi nelíbí to o čem mluvim? Že nad nim nestojim a neřvu na něj jak střelená? Že jsem na něj zařvala akorád když vyjel po synovi nebo mě chtěl kousnout? Pustili jste se tu do mě jak kdybych s tim zacházela jak nějaká zrůda..

Nejste zrůda... Ale tady se všichni spíš sžijí se psem, jak majitelem.
Vaše problémy se psem postupně, roky narůstaly. Zpočátku nepozorovaně. Možná si pes pořád nese traumata v duši, od prvních majitelů.

Nikola11 napsal(a):
No tak v tom se naše názory dost rozcházejí, nevím proč by se pes nemohl pohybovat po celém bytě, v zimě si rád lehne k topení, v létě se naopak chodí do jiný místnosti chladit.. a pokud chce mít klid, tak ať si zaleze do svýho pelechu.. předpokládám že pokud bude ležet mimo svý místo, že bude respektovat to, že kolem něj ostatní choděj a pokud se mu to nebude líbit, tak si může jít do svýho... ale nutit psa ležet celej den na jednom místě a argumetovat tim, že se minimalizuje riziková situace mi nepřijde teda jako bezpečný řešení.. V tom případě se může takovej pes radši rovnou zavřít do klece aby se předcházelo rizikovým situacím..

Nutit? Kdo tu psal něco o nucení? Já psala o odměňování za to, že si pes sám na pelech lehne. Tedy udělat mu z pelechu místo, kde se dějí báječné věci. A pak ho příště dítě nebude muset překračovat, ale může ho nejdřív poslat na místo a až pak si jít do ledničky.

Vy předpokládáte, že se váš pes při nespokojenosti půjde automaticky uklidit na místo. Jenže tohle řešení situace ho musíte nejdřív naučit! A zase jsme u toho samého - vy očekáváte od psa něco, co jste ho nenaučila, a když to neudělá a místo toho použije jediné řešení situace, které zná, tak ho za to trestáte.

Maju2 napsal(a):
Ano, proto ho to asi učím. Co mu jako dělám? :D To jako vážně? Když řeknu fuj na čůrání doma? :D Opravdu ho mám dát radši pryč? :D Tak to se musím smát.

Po jídle, spánku, hře je vždy venku. Je venku skoro pořád.

Aha, takže nebudu psa učit zákazové povely. :D to je vtipné.

Tak se smějte. Ale vysvětlete nám prosím, proč obhajujete postupy, které vás dostaly se psy tam, kde jste? Když vám to nefunguje?

Jsou zde lidé, které mají bohaté zkušenosti s mnoha psy, které chovají několik desítek let, a ti vám můžou dát /dávají/ spousta náhledů na popsanou situaci.

Já chci jen k tomu všemu dodat, že stejně jako u lidí, tak i u zvířat platí, že čemu věnuji pozornost, to roste - myšleno tak, že budu-li věnovat pozornost /ať už pozitivní nebo negativní-např.řev, vztek, rozčílení../ jakémukoliv chování, to se bude jen utvrzovat a fixovat. Když okřikuju kňučení-dávám pozornost, když zuřím, že je louže - pozornost...atd.

V uvedeném popisu nevidím boj o dominanci, ale touhu po pozornosti a následně strachovou agresi. Jednou větou pes je dlouhodobě ve stresu a strachu.

scylla napsal(a):
Tak se smějte. Ale vysvětlete nám prosím, proč obhajujete postupy, které vás dostaly se psy tam, kde jste? Když vám to nefunguje?

Pletete si přispěvatelku Maju2 se zadavatelkou dotazu ;-) Ale jinak souhlas - tyhle postupy jsou ve výchově k ničemu. Valná většina psů se s nimi sice bez problémů vyrovná a jsou z nich více či méně pohodoví vyrovnaní psi i přes tyto postupy (průměrný pes odpustí člověku strašně, strašně moc), ale labilní psy (jako je pes zadavatelky) i takováto zdánlivá "blbost" rozloží.

scylla napsal(a):
Tak se smějte. Ale vysvětlete nám prosím, proč obhajujete postupy, které vás dostaly se psy tam, kde jste? Když vám to nefunguje?

A kde že to jsem? :) Já jen říkám, že je blbost neučit psa zákazové povely. Před chvílí jste přirovnávala psy k miminům... Takže své děti nemám učit NE? Určitě máte se psy více zkušeností, já se tady nechci s nikým hádat, ale některé vaše názory jsou v rozpory s mými.

Maju2 napsal(a):
A kde že to jsem? :) Já jen říkám, že je blbost neučit psa zákazové povely. Před chvílí jste přirovnávala psy k miminům... Takže své děti nemám učit NE? Určitě máte se psy více zkušeností, já se tady nechci s nikým hádat, ale některé vaše názory jsou v rozpory s mými.

Zákazový povel je spolehlivý vždycky jen natolik, nakolik si jeho provedení dokážete vynutit. Všechno, co pro život se psy potřebuju, jsem je naučila bez zákazových povelů - čistotnost; spolehlivé nežraní pohozeného jídla, i když na ně zrovna nekoukám, nechození do silnice bez povelu... atd.

Sapp napsal(a):
Jsou zde lidé, které mají bohaté zkušenosti s mnoha psy, které chovají několik desítek let, a ti vám můžou dát /dávají/ spousta náhledů na popsanou situaci.

Já chci jen k tomu všemu dodat, že stejně jako u lidí, tak i u zvířat platí, že čemu věnuji pozornost, to roste - myšleno tak, že budu-li věnovat pozornost /ať už pozitivní nebo negativní-např.řev, vztek, rozčílení../ jakémukoliv chování, to se bude jen utvrzovat a fixovat. Když okřikuju kňučení-dávám pozornost, když zuřím, že je louže - pozornost...atd.

V uvedeném popisu nevidím boj o dominanci, ale touhu po pozornosti a následně strachovou agresi. Jednou větou pes je dlouhodobě ve stresu a strachu.

Jo, přesně tak, pes je někde osamotě, kňučí, tedy říká si o pozornost chce být se svými lidmi, jednak obracením se na psa, abych ho pokárala za to, že kňučí", mu tu pozornost, kterou potřebuje, dávám a za druhé stejně je to s močením- "páneček se mi nevěnuje, vyčurám se a zase si mě všimne" Smutné, to co psa vede, je touha po tom být se svojí smečkou- chce se mi brečet, protože je tresán za svoji lásku

tlupa napsal(a):
Zákazový povel je spolehlivý vždycky jen natolik, nakolik si jeho provedení dokážete vynutit. Všechno, co pro život se psy potřebuju, jsem je naučila bez zákazových povelů - čistotnost; spolehlivé nežraní pohozeného jídla, i když na ně zrovna nekoukám, nechození do silnice bez povelu... atd.

Konečně nějaký srozumitelný příspěvek. Samozřejmě mu nechci zakazovat, stejně tak dětem. :) Kdybyste mi teda poradila, byla bych ráda. V knihách se to asi nedočtu. Mám zkušenost jen s dospělými pejsky, štěndo máme prvně a nechci udělat chybu hned na začátku, to je jasné. :).

A nemám spíš rovnou počkat až se pes dostatečně poválí, že bychom si až potom skočili do tý ledničky? Normálně se ten pes tak vždycky choval, že když se mu něco nelíbilo, že se zvedl a odešel si lehnout do svýho... nebo tam byl poslán.. jak si můžete být jistá tím že jsem ho to neučila nebo že to neumí, nebo neví? Proto píšu že mě to překvapilo a jsem znepokojená z toho, jaký má reakce.. dřív si "zabrumlal" nebo jak to mám nazvat a šel.. lehl si do pelechu a měl klid.. a teď místo toho aby se zvedl a šel, tak po něm docela dost hnusně vyjel... proto mě znepokojuje ta ceková změna chování se sklonama k agresi.. Určitě mi nevnutíte názor, že je tohle normální a je naše chyba, že si někdo dovolil jít okolo když tam pes ležel...

Maju2 napsal(a):
A kde že to jsem? :) Já jen říkám, že je blbost neučit psa zákazové povely. Před chvílí jste přirovnávala psy k miminům... Takže své děti nemám učit NE? Určitě máte se psy více zkušeností, já se tady nechci s nikým hádat, ale některé vaše názory jsou v rozpory s mými.

Nikdy jsem psy zákazové povely neučila a nikdy nám to nechybělo.

Maju2 napsal(a):
Konečně nějaký srozumitelný příspěvek. Samozřejmě mu nechci zakazovat, stejně tak dětem. :) Kdybyste mi teda poradila, byla bych ráda. V knihách se to asi nedočtu. Mám zkušenost jen s dospělými pejsky, štěndo máme prvně a nechci udělat chybu hned na začátku, to je jasné. :).

Čistotnost už tu byla zmíněná - nehody nekomentovat a předcházet jim častým venčením (nastavovala jsem si budíka i v noci), sledovat štěně, zda dává najevo, že se mu chce...

Na to nežraní tu byl výborný návod od přispěvatelky s ohaři - zkusím dohledat, ve kterém vlákně se to probíralo...

scylla napsal(a):
Nikdy jsem psy zákazové povely neučila a nikdy nám to nechybělo.

Dobře, ale když mi prcek žere venku, co nemá. :/ Já vím, hlídat, ale nemám oči i vzadu a někdo se o chod domácnosti starat musí. Jak mu říct, že tohle ne.

Nikola11 napsal(a):
A nemám spíš rovnou počkat až se pes dostatečně poválí, že bychom si až potom skočili do tý ledničky? Normálně se ten pes tak vždycky choval, že když se mu něco nelíbilo, že se zvedl a odešel si lehnout do svýho... nebo tam byl poslán.. jak si můžete být jistá tím že jsem ho to neučila nebo že to neumí, nebo neví? Proto píšu že mě to překvapilo a jsem znepokojená z toho, jaký má reakce.. dřív si "zabrumlal" nebo jak to mám nazvat a šel.. lehl si do pelechu a měl klid.. a teď místo toho aby se zvedl a šel, tak po něm docela dost hnusně vyjel... proto mě znepokojuje ta ceková změna chování se sklonama k agresi.. Určitě mi nevnutíte názor, že je tohle normální a je naše chyba, že si někdo dovolil jít okolo když tam pes ležel...

Znovu - co jste z něj udělali, to z něj máte. Vychovávali jste silou, dokazovali si na něm něco a on je tak vychován, nic jiného jste ho nenaučili. Hodně psů vychovávaných silou při sebeobraně sílu využije, neumí nic jiného. Měl prostě té šikany už dost.

Nikola11 napsal(a):
A nemám spíš rovnou počkat až se pes dostatečně poválí, že bychom si až potom skočili do tý ledničky? Normálně se ten pes tak vždycky choval, že když se mu něco nelíbilo, že se zvedl a odešel si lehnout do svýho... nebo tam byl poslán.. jak si můžete být jistá tím že jsem ho to neučila nebo že to neumí, nebo neví? Proto píšu že mě to překvapilo a jsem znepokojená z toho, jaký má reakce.. dřív si "zabrumlal" nebo jak to mám nazvat a šel.. lehl si do pelechu a měl klid.. a teď místo toho aby se zvedl a šel, tak po něm docela dost hnusně vyjel... proto mě znepokojuje ta ceková změna chování se sklonama k agresi.. Určitě mi nevnutíte názor, že je tohle normální a je naše chyba, že si někdo dovolil jít okolo když tam pes ležel...

Nezlobte se, ale vy o psech nevíte vůbec nic, nemáte pro ně cit, pochopení ani empatii...a to jsou vlastnosti, které se naučit nedají, myslím si, že nejlepší bude mu najít laskavý domov.

Maju2 napsal(a):
A kde že to jsem? :) Já jen říkám, že je blbost neučit psa zákazové povely. Před chvílí jste přirovnávala psy k miminům... Takže své děti nemám učit NE? Určitě máte se psy více zkušeností, já se tady nechci s nikým hádat, ale některé vaše názory jsou v rozpory s mými.

Pletete si nás, k miminům jsme štěně přirovnávala já.

tlupa napsal(a):
Čistotnost už tu byla zmíněná - nehody nekomentovat a předcházet jim častým venčením (nastavovala jsem si budíka i v noci), sledovat štěně, zda dává najevo, že se mu chce...

Na to nežraní tu byl výborný návod od přispěvatelky s ohaři - zkusím dohledat, ve kterém vlákně se to probíralo...

Díky. :) Jo to my sledujeme, a v 90% to zachytíme, ale v noci se zvedne a jde sám. Někdy jo, někdy ne.

Zkusíme teda nekomentovat a nevšímat si.

On teda udělal hodně pokroky, je to opravdu chytrý šmudla.

Nikola11 napsal(a):
A nemám spíš rovnou počkat až se pes dostatečně poválí, že bychom si až potom skočili do tý ledničky? Normálně se ten pes tak vždycky choval, že když se mu něco nelíbilo, že se zvedl a odešel si lehnout do svýho... nebo tam byl poslán.. jak si můžete být jistá tím že jsem ho to neučila nebo že to neumí, nebo neví? Proto píšu že mě to překvapilo a jsem znepokojená z toho, jaký má reakce.. dřív si "zabrumlal" nebo jak to mám nazvat a šel.. lehl si do pelechu a měl klid.. a teď místo toho aby se zvedl a šel, tak po něm docela dost hnusně vyjel... proto mě znepokojuje ta ceková změna chování se sklonama k agresi.. Určitě mi nevnutíte názor, že je tohle normální a je naše chyba, že si někdo dovolil jít okolo když tam pes ležel...

Pokud to dřív dělal, tak má nějaký důvod, proč přestal - možná se bojí jít na pelech (třeba se mu tam něco nepříjemného stalo, nevím), možná jen prostě jeho stres vystoupal do takové míry, že už se nedokáže ovládnout natolik, aby byl schopný ze situace odejít.

Proč máte pořád pocit, že když uspořádáte situaci tak, aby byl pes spokojenější, víc v klidu a neměl důvod po nikom vyjíždět, že to nějak podkope vaši "pozici superalfy"?

Nikola11 napsal(a):
Děkuju za všechny reakce, ale pochopil tu někdo, že ten pes, byl do 3 let až na to kňučení relativně normální? Že celou dobu chodil močit ven jako ostatní psy? Že pes neni týranej, že si spolu aj hrajem, cvičíme, nebiju ho, plácnu ho pouze v případě že mě třeba úmyslně neposlechne a zkouší kam až může zajít? A že ho plácnu jakože plácnu a né že ho biju tak aby ho to snad bolelo? Že bydlí normálně s náma v bytě, normálně se může pohybovat po celým bytě, a všechno začalo až po tom 3. roce kdy si pes začal myslet že sedačka a naše postele jsou jeho? Až po tom co začal utíkat za fenama? Že až potom nastal ten zlom? Ve věku kdy ten pes skoro dospěl? Že mu za močení vynadám, ale tim způsobem že na něj mluvim normálně, pouze tónem ze kterýho pozná že se mi asi nelíbí to o čem mluvim? Že nad nim nestojim a neřvu na něj jak střelená? Že jsem na něj zařvala akorád když vyjel po synovi nebo mě chtěl kousnout? Pustili jste se tu do mě jak kdybych s tim zacházela jak nějaká zrůda..

Ano, ve třech letech dospěl a zkoušel, co se povolí. Ale oni to psi většinou zkouší celý život, ne jako známka dominance, ale třeba jako to: vy jste na gauči, chtěl bych být taky...Mí psi nikdy na gauči nebyli, ale čas od času to na mne zkusí, jestli je tam přeci jen nepustím. Stačí jen říct ne-e. A není to stylem přísného zákazu, spíš takové škádlivé, Beruno, víš přece, že pejsek na sedačku neleze?!?" Jakmile si najde místo někde vedle, je moc pochválený a panička si radši chvíli kecne k němu na zem a pomuchluje. Takže od začátku jste měla používat stejný způsob. Mí psi poslechnou vždycky, nesetkala jsem se s tím, že by se, šprajcnuli" a nemínili poslechnout. To bych asi řešila nějakým povelem co zná: ke mně, místo, nebo jdeme. Popřípadě úplatkem jako:, hele kokinko" a když by sedačku opustil pochválit, zopáknout si nějaké povely, jak já říkám prostocviky, abych odvedla pozornost od té situace se sedačkou a pamlskama odměnit, ukázat mu pak, kde ležet má a pokud zalehne, opět moc pochválit. Nepsala jste, jak blízký se psem máte vztah, možná se dožadoval i nějakého toho pomazlení a to by mu v té chvíli bylo největší odměnou(z mých psů o to stojí ale také jen jeden, na nějaké kór muchlování není )
Ještě se vrátím k tomu : před rokem a půl začal doma z ničehožnic močit - nevzpomenete si, jestli se něco nestalo, u vás něco nezměnilo, v rodině, v domě...? Mohli jste třeba jen vymalovat, přestavět nábytek...

Hodonak napsal(a):
Nejste zrůda... Ale tady se všichni spíš sžijí se psem, jak majitelem.
Vaše problémy se psem postupně, roky narůstaly. Zpočátku nepozorovaně. Možná si pes pořád nese traumata v duši, od prvních majitelů.

Mám fenu s nejasnou minulostí. Nikdy jsem ji klackem ani ničím podobným neuhodila.
Od prvopočátku do teď kdykoliv vezmu do ruky nářadí ( hrábě, lopatu atd. ) - zmizí.
Ze začátku se tiskla ke dveřím do domu a klepala se, teď už jen odchází za roh. Stačí když houknu na někoho jiného ( na kozy, kocoura ) a už se krčí.
Mám ji 5 let a některých svých strachů se nikdy nezbaví.

Maju2 napsal(a):
Díky. :) Jo to my sledujeme, a v 90% to zachytíme, ale v noci se zvedne a jde sám. Někdy jo, někdy ne.

Zkusíme teda nekomentovat a nevšímat si.

On teda udělal hodně pokroky, je to opravdu chytrý šmudla.

To nežraní je docela podrobně popsané tady:
https://www.ifauna.cz/psi/diskuse/detail/2995494/cviceni-podle-vas#a2997253.

tlupa napsal(a):
Pokud to dřív dělal, tak má nějaký důvod, proč přestal - možná se bojí jít na pelech (třeba se mu tam něco nepříjemného stalo, nevím), možná jen prostě jeho stres vystoupal do takové míry, že už se nedokáže ovládnout natolik, aby byl schopný ze situace odejít.

Proč máte pořád pocit, že když uspořádáte situaci tak, aby byl pes spokojenější, víc v klidu a neměl důvod po nikom vyjíždět, že to nějak podkope vaši "pozici superalfy"?

Protože je zadavatelka zcela mimo mísu, někde si možná taková "moudra" přečetla a teď se jimi řídí. Výsledek své "výchovy" má denně před očima, a stejně nezapojí mozek, aby jí nedošlo, že to dělá blbě

tlupa napsal(a):
To nežraní je docela podrobně popsané tady:
https://www.ifauna.cz/psi/diskuse/detail/2995494/cviceni-podle-vas#a2997253.

Děkuju! Moc. :).

Nikola11 napsal(a):
A nemám spíš rovnou počkat až se pes dostatečně poválí, že bychom si až potom skočili do tý ledničky? Normálně se ten pes tak vždycky choval, že když se mu něco nelíbilo, že se zvedl a odešel si lehnout do svýho... nebo tam byl poslán.. jak si můžete být jistá tím že jsem ho to neučila nebo že to neumí, nebo neví? Proto píšu že mě to překvapilo a jsem znepokojená z toho, jaký má reakce.. dřív si "zabrumlal" nebo jak to mám nazvat a šel.. lehl si do pelechu a měl klid.. a teď místo toho aby se zvedl a šel, tak po něm docela dost hnusně vyjel... proto mě znepokojuje ta ceková změna chování se sklonama k agresi.. Určitě mi nevnutíte názor, že je tohle normální a je naše chyba, že si někdo dovolil jít okolo když tam pes ležel...

Je to vaše chyba.krom toho ani nevíte co následovalo někdy před tím než se to stalo. že mu kluk třeba někdy mohl něco udělat s tím se vám jistě chlubit nebude. Za všechno prostě může ten pes.Vy se k tomu psovi chováte nesrozumitelně, bojí se vás, a neví o od vás může čekat. Na svého psa si můžu lehnout, můžu na něj šlápnout, zakopnout o něj a přesto nezabrblá, jen kouká co se děje, a já se mu omluvím, třeba jen tak s klidne co se tady válíš, co tu děláš, vidíš co děláš apod. pohladím a žádné drama se nekoná, on to chápe že sem to neudělala schválně. Zná co je to uhni, jdi vedle, apod je to běžná komunikace mezi člověkem a psem.Váš pes se vás bojí, není to agrese, je to jen strašlivý strach. Pokud potřebuji otevřít ledničku psa nejprve oslovím, řeknu uhni, nebo pozor nebo něco co rozumí a klidně mu pak z té ledničky i něco dám, prostě udělám z toho běžnou věc, ale u vás je všechno strach psa z vás, strach vás ze psa, tohle se nesrovná protože vy nechcete, dejte ho někomu kdo ho bude mít rád.

Nikola11 napsal(a):
Děkuju za všechny reakce, ale pochopil tu někdo, že ten pes, byl do 3 let až na to kňučení relativně normální? Že celou dobu chodil močit ven jako ostatní psy? Že pes neni týranej, že si spolu aj hrajem, cvičíme, nebiju ho, plácnu ho pouze v případě že mě třeba úmyslně neposlechne a zkouší kam až může zajít? A že ho plácnu jakože plácnu a né že ho biju tak aby ho to snad bolelo? Že bydlí normálně s náma v bytě, normálně se může pohybovat po celým bytě, a všechno začalo až po tom 3. roce kdy si pes začal myslet že sedačka a naše postele jsou jeho? Až po tom co začal utíkat za fenama? Že až potom nastal ten zlom? Ve věku kdy ten pes skoro dospěl? Že mu za močení vynadám, ale tim způsobem že na něj mluvim normálně, pouze tónem ze kterýho pozná že se mi asi nelíbí to o čem mluvim? Že nad nim nestojim a neřvu na něj jak střelená? Že jsem na něj zařvala akorád když vyjel po synovi nebo mě chtěl kousnout? Pustili jste se tu do mě jak kdybych s tim zacházela jak nějaká zrůda..

Mám šestiletého psa z útulku, který tam byl dvakrát vrácen, jsem jeho třetí majitel. V prvním případě ho vrátili, protože jim zadávil jejich čivavu, v druhém případě ho vrátili, protože pokousal adoptivní majitelku a následně i jejího syna. Mám ho já a nikdy jsem ho neplácla, ani jsem mu za nic nevynadala, nikdy by mne nenapadlo myslet si, že se chce dostat na mou "vůdčí pozici", nebo jak tomu říkáte. Začala jsem velice pomalu, nejdříve jsme chodili kde se dalo, to že mi chcal doma jsem ignorovala a naopak venku jsem zvolila vyšší hodnotu pochvaly, po vyčúrání venku jsem ho nechala třeba i hrabat, to má moc rád. Je to také ukňouraný pes a jak říkají ostatní - negativní reakce je také posílení, vy ho jenom v tomhle chování utvrzujete a potom ho akorát trestáte za své chyby. V tomhle případě nepomůže nic jiného než to prostě ignorovat a příp. odměnit požadované chování. Těžce na mě vrčel při dotycích, když jsem se přiblížila kolem jeho misky startoval mi po nohách... mám snad trestat zvíře za chyby člověka? Začala jsem ho zkrátka prokrmovat za momenty, kdy byl v klidu, z misky jsem ho na chvíli přestala krmit a nejdříve jsem ho naučila, aby mi v klidu žrádlo přijímal z ruky, dělali jsme i různé hry s miskou..
Asi to nechcete slyšet, ale podle mého je primární chyba už v tom, jak ten pes všechno "musí", není to váš parťák a kámoš do nepohody, ale podřízený, jehož přestupky jsou vždy potrestány. Já jsem si to také dříve myslela, že musím být ten pověstný vůdce smečky, že musí vědět, že postel je jen moje a že si ten pes musí nechat všechno líbit. Věřte mi však, že tudy cesta nevede. My lidé jsme přece chytřejší a umíme zvíře zvládnout vlastním rozumem, bez zbytečných trestů a neustále buzerace - proč se vlastně začne štěně hned vycukávat na vodítku? Ona je to fena od mala učí (tu chůzi), že by to měli vědět a proto jsou trestáni vycuknutím?

Nikolo, zkuste se ještě jednou zamyslet nad tím, co tomu nebohému psovi provádíte:
"…jídlo si nevezme. dokud mu to nedovolím, jí jako poslední a už vůbec ne dobroty od stolu nebo tak. Ví, že nesmí do postele, na sedačku a taky že nejde. Když si hrajeme, nikdy ho nenechávám vyhrát."
"…zvýšila jsem na něj hlas a čekala jsem, dokud nesklopí sám hlavu, teprve pak jsem se otočila a odešla."
"…utekl na místo, chtěla jsem mu do toho namočit čumák, jaký jsem měla vztek. Když jsem ho zavolala, věděl o co jde, tak samozřejmě nepřišel. Chtěla jsem vzít vodítko a dotáhnout ho k tomu, ale jakmile jsem se k němu přiblížila a natahovala ruce, zavrčel a úplně ostře po mě vyjel."
"…zařvala jsem na něj, on se zarazil, mezitím jsem mu nasadila košík, hodila ho vší silou na záda, chytla ho pod krkem a koukali jsme si do očí."
"…chtěla jsem ukázat, že se ho nebojím, chytit ho pod krkem i bez košíku samozřejmě ne tak drsně jako předtím, jenom aby viděl že se nebojím a určitě na sebe nenechám vrčet a ujasnit si, kdo že tu jako velí, ale málem mě pokousal znovu. Opět jsem nasadila košík a situace se opakovala, tentokrát mě chtěl kousnout i přes košík, znovu jsem ho držela, dokud se neuklidnil a neuznal, že nemá šanci."

Že Vy jste četla nějaký literární skvost od Desenského?! Nemáte doma dominantního agresivního ridgebacka, ale labilního, vystresovaného a psychicky rozloženého středního křížence (píšete, že má poloviční velikost RR - tj. je to dvacetikilový zrzavý krátkosrstý "ořech").

Zapomeňte na hlouposti, jako že pes nesmí první do dveří, nesmí první dostat najíst, nesmí vyhrát v přetahování o hračku nebo že nesmí sedět stejně vysoko jako Vy. A zejména zapomeňte na rdoušení, povalování psa na záda, civění do očí a vrčení do obličeje (jinak o ten obličej brzy přijdete). Nic toho Vám totiž respekt a autoritu u psa nezíská!

Takže máte dvě možnosti. Buď si uvědomíte, co děláte špatně, zcela změníte přístup a vrátíte se úplně na začátek. Pravděpodobně se Vy ani pes neobejdete bez odborné pomoci (tím však nemyslím externí převýchovu). Nebo podniknete vše proto, abyste mu našla nový lepší domov. Kromě vlastní inzerce se zkuste obrátit také na depozita a různé ochranářské spolky, mohly by Vám pomoci s umísťováním.

.. už nevim co s ním, úplně se mi ten pes zprotivil, vim že to bude zní odporně, ale kdo to nezažil, tak si neumí představit jaký peklo může s takovým roztomilým pejskem být.



Myslím, že tohle je zásadní věta v celém příspěvku, ten pes musí cítit, že není ve své smečce již vítaný, obávám se, že na převýchovu by měla jít především majitelka. Bohužel pes s neznámou minulostí, který si ve svém nejcitlivějším období prožil bůhvíco, s majitelkou, která pro něj není srozumitelná a zacházením, které ho ještě více deprimuje - tady to soužití není do budoucna podle mého příliš perspektivní.
Měla jsem také labila z útulku, po dvou letech trpělivé práce se mi z něj podařilo udělat perfektního "pana psa", ale vždy už byl citlivý na atmosféru kolem sebe, myslím, že tato životem otlučená zvířata daleko více pozorují a vyhodnocují i nepatrné signály a mají tak nějak více vybroušený šestý smysl.

Bože a jak si myslíte že jsem ho z tý sedačky vyhnala? Samozřejmě že na místo! Nebo si snad myslíte že jsem ho na tý sedačce seřezala a následně zavřela za trest na 3 hodiny v mrazu na balkón? Neustále mě tu všichni poučujete ale finále z vás padá to, že byste se zachovali úplně stejně...

Nikola11 napsal(a):
Bože a jak si myslíte že jsem ho z tý sedačky vyhnala? Samozřejmě že na místo! Nebo si snad myslíte že jsem ho na tý sedačce seřezala a následně zavřela za trest na 3 hodiny v mrazu na balkón? Neustále mě tu všichni poučujete ale finále z vás padá to, že byste se zachovali úplně stejně...

Jenže ono záleží na tom, JAK se ten povel řekne. Pro psa (a zvlášť pro labila) je obrovský rozdíl, jestli přísně vykřiknete "táhni na místo, hajzle!", nebo jestli mu to prostě normálně mile řeknete - v prvním případě je to trest (a může to být důvod, proč přestal na místo chodit sám), v druhém případě je to pokyn. A z vašeho celého projevu a popisu situace nějak nemám pocit, že by ten povel byl vydaný mile, v klidu, zcela v dobrém a že by za něj byl odměněný.

Habe, shavoid a balisek to tu popsali a rozebrali přesně - přemýšlejte nad tím, zkuste rozebrat situaci u vás, ale bez pohledu na psa, jako na agresivní bestii..

Nikola11 napsal(a):
Bože a jak si myslíte že jsem ho z tý sedačky vyhnala? Samozřejmě že na místo! Nebo si snad myslíte že jsem ho na tý sedačce seřezala a následně zavřela za trest na 3 hodiny v mrazu na balkón? Neustále mě tu všichni poučujete ale finále z vás padá to, že byste se zachovali úplně stejně...

Ani ve snu. Nechodila bych psovi opakovaně nadávat, neřvala bych na něj, nevyhledávala bych spory, netrestala bych ho za to, co jsem ho nenaučia.

Nečetla jsem tu diskuzi celou ( ano, je to špatně), přečetla jsem si jen tenhle souhrn :

Nikolo, zkuste se ještě jednou zamyslet nad tím, co tomu nebohému psovi provádíte:
"…jídlo si nevezme. dokud mu to nedovolím, jí jako poslední a už vůbec ne dobroty od stolu nebo tak. Ví, že nesmí do postele, na sedačku a taky že nejde. Když si hrajeme, nikdy ho nenechávám vyhrát."
"…zvýšila jsem na něj hlas a čekala jsem, dokud nesklopí sám hlavu, teprve pak jsem se otočila a odešla."
"…utekl na místo, chtěla jsem mu do toho namočit čumák, jaký jsem měla vztek. Když jsem ho zavolala, věděl o co jde, tak samozřejmě nepřišel. Chtěla jsem vzít vodítko a dotáhnout ho k tomu, ale jakmile jsem se k němu přiblížila a natahovala ruce, zavrčel a úplně ostře po mě vyjel."
"…zařvala jsem na něj, on se zarazil, mezitím jsem mu nasadila košík, hodila ho vší silou na záda, chytla ho pod krkem a koukali jsme si do očí."
"…chtěla jsem ukázat, že se ho nebojím, chytit ho pod krkem i bez košíku samozřejmě ne tak drsně jako předtím, jenom aby viděl že se nebojím a určitě na sebe nenechám vrčet a ujasnit si, kdo že tu jako velí, ale málem mě pokousal znovu. Opět jsem nasadila košík a situace se opakovala, tentokrát mě chtěl kousnout i přes košík, znovu jsem ho držela, dokud se neuklidnil a neuznal, že nemá šanci."
Divím se té trpělivosti, kterou s vámi ostatní po těchto vyjádřeních mají.
Nikolo, jste husa ( nechci být sprostší ), tomu psu najděte jiný domov a vy už si žádného psa nepořizujte !

Další citace :
. už nevim co s ním, úplně se mi ten pes zprotivil, vim že to bude zní odporně, ale kdo to nezažil, tak si neumí představit jaký peklo může s takovým roztomilým pejskem být.

Pes přesně cítí vaše rozpoložení. Cítí vaši nechuť k němu. Proto se vás bojí, proto na vás útočí.
Nikde jste nikdy nečetla, že psi vycítí každé hnutí mysli člověka?
Opakuji se : Najděte mu co nejdříve nový dobrý domov. S vámi fungovat nebude.

Reaguji na tlupa, na tu superalfu

Vidím to kolem sebe, samozřejmě nevíc je to viditelný na lidech kteří vlastní malý psi, ale u nich je to celkem jedno, takovej malej voříšek může bejt protivnej a rozmazlenej, ale neni nebezpečnej, stejně se takoví psi většinou ani nedostanou z vodítka a majitelům stačí že maj pejska v oblečku ke kterýmu se chovaj jako k miminu, ale že je absolutně nevychovanej neni důležitý a i když by rád někoho pokousal, tak nepokouše, protože má moc malou tlamu, maximálně tak děti, ale to už si většinou majitelé ohlídaj... Vždyť i kolik dětí kousnul jejich vlastní pes, já jich znám hodně... a je sakra velkej rozdíl jestli kousne toy pudlík nebo nějaký větší plemeno...
Ve svým okolí jsem se setkala se 2 lidmi, kteří měli velký psy.. a vychovávali je tak strašně moc ematicky, až jim až psi přerostli přes hlavu a pak už bylo na nějaký upovňování pozic dost pozdě... to bylo samý ťuťu ňuňu, pro pejska to nejlepší ať mu nic nechybí a nakonec když šla manželka pro pejska na zahradu aby ho vzala večer na noc domů a pejskovi se nechtělo tak jí pokousal... a to ho nikdy, opravdu nikdy neuhodili! Druhej pes pes zase pokousal svýho majitele když mu bral misku s jídlem... Samozřejmě osuzuju aj extrém kdy lidi psy bijou a jednoho dne to v psovi bouchne... Jsem přesvědčená o tom, že pes má mít svý hranice a přesto dokáže bejt fajn společník.. Nejde mi o to vychovat ze psa vyloženě cvičenou opičku, ale samozřejmě od něj vyžaduju určitej respekt... tak jako já mu za normálních okolností nelezu do pelechu, tak předpokládám, že on bude respektovat to, že nepoleze do mojí postele pokud mu to vyloženě nedovolim... tak jako já se mu nehrabu v misce když jí, tak předpokládám, že nebude sedět a žebrat u stolu když já obědvám... jestliže pes bude semnou běhat venku bez vodítka, předpokládádm, že v případě potřeby mě poslechne a nepoběží si tam kam chce a nebude si dělat co chce... A taky předpokládám, že jestliže se mu věnuju tak jak se mu věnuju, tak mi nebude doma denně čůrat... Nikdy jsem psy nevychovávala násilým, oba dva předchozí psi, včetně tohodle se učili svým způsbem rádi, nebo alespoň jsem to nelámala za každou cenu a určitě jsem je nebila kvůli tomu abych je něco naučila... Pouze v případě když jsem věděla, že to co po něm chci moc dobře umí a jenom zkouší jestli to má udělat, nebo když to neudělá tak se vlastně nic nestane, tak jsem psa potrestala, ale nikdy jsem ani jednoho nebila tak, jak to někdy vidim u jiných lidí... Pes kterýho mám teď byl taky fajn, dokud nenastal zlom, kdy začal zkoušet co se stane... když já sedim na koni a on si poběží tam kam chce on a já pro něj nemůžu, co se stane když si vyskočí na sedačku přesto že tam nesmí... co se stane když mi vezme z koše zbytky masa a bude se bránit tomu aby si je nechal vzít... co se stane když mě neposlechne a napadne psa na kterýho má zálusk... co se stane když bude po jeho... tak to vnímám... a protože nechci jít a zmlátit ho za to že se brání tomu abych mu vzala zbytky který jsem mu nedala jsem se ptala tady, jak na to reagovat... jak reagovat na to, že jsem se dostala do situace kdy mě chce pokousat za to, že mu chci vynadat... Možná to dělám špatně, možná mu nemám nadávat, ale proto jsem chtěla slyšet názor i jiných lidí... místo toho mě tu většina odsoudila, protože pes je z útulku, ano je labilní a proto se snažim se mu věnovat jak nejvíc můžu, nebiju ho, snažim se ho vychovávat jako předchozí psy i když trochu jinak, ale to přece neznamená, že mu budu všechno promíjet a nebudu ho vůbec vychovávat... Nejde mi o to být superalfa, ale jenom o to, aby mě ten pes respektoval.. Stejně jako to čůrání... osuzujete mě, že je to stresem ze mě... čůrat začal v době kdy se začal měnit na to "co se stane když..." nejdřív jsem to moc neřešila, myslela jsem si jestli neni nastydlej, chodila jsem s nim i 4x za noc ven.. vždycky jsem mu to ukázala a řekla že mi to nelíbí, ale netrestala jsem ho.. když už to trvalo dýl, tak jsem začala hlídat kolik toho pije a čím to může být... byli jsme na vyšetření... fyziologicky mu nic není... a trvá to už víc jak rok... mám zničenej celej byt, smradlavej a jsem zoufalá... a už nevím jak to řešit... jinak má všechno, až posledního čtvrt roku se začal měnit můj vztah k němu, protože už prostě nevim co s tim, jsem si vědomá toho že to cejtí, ale takovej chudák jako si tu většina z vás myslí opravdu neni...

"…jídlo si nevezme. dokud mu to nedovolím, jí jako poslední a už vůbec ne dobroty od stolu nebo tak. Ví, že nesmí do postele, na sedačku a taky že nejde. Když si hrajeme, nikdy ho nenechávám vyhrát."
"…zvýšila jsem na něj hlas a čekala jsem, dokud nesklopí sám hlavu, teprve pak jsem se otočila a odešla."
"…utekl na místo, chtěla jsem mu do toho namočit čumák, jaký jsem měla vztek. Když jsem ho zavolala, věděl o co jde, tak samozřejmě nepřišel. Chtěla jsem vzít vodítko a dotáhnout ho k tomu, ale jakmile jsem se k němu přiblížila a natahovala ruce, zavrčel a úplně ostře po mě vyjel."
"…zařvala jsem na něj, on se zarazil, mezitím jsem mu nasadila košík, hodila ho vší silou na záda, chytla ho pod krkem a koukali jsme si do očí."
"…chtěla jsem ukázat, že se ho nebojím, chytit ho pod krkem i bez košíku samozřejmě ne tak drsně jako předtím, jenom aby viděl že se nebojím a určitě na sebe nenechám vrčet a ujasnit si, kdo že tu jako velí, ale málem mě pokousal znovu. Opět jsem nasadila košík a situace se opakovala, tentokrát mě chtěl kousnout i přes košík, znovu jsem ho držela, dokud se neuklidnil a neuznal, že nemá šanci."

Nikolo, podle toho, co píšete, děláte všechno, úplně všechno špatně. To s tím Desenským mě taky napadlo hned, jak jsem to četla. Prosím, ve vašem zájmu, přečtěte si pozorně všechny příspěvky v této diskuzi a poučte se z nich. Nepolemizujte! Radí vám tu lidi, kteří (na rozdíl od vás), se psy problémy nemají, tak se poučte.
Píšete, že váš pes byl dříve evinentně hodně bit... a sama se k němu stavíte jako ten nejhorší predátor- jsou to vlastně všechny ty výše vyjmenované body. To není výchova, to je psychický teror, který by neunesl ani vyrovnaný, socializovaný pes. A váš pes není ani jedno, ani druhé. Není to ani žádný dominant ani agresor (ten by vás sežral už dávno).
Podle toho, co píšete, je to nejistný uzlíček nervů s nejasnou a asi mizernou minulostí, který nerozumí nastaveným pravidlům ve vaší smečce, který se cítí být vyobcován, zahnán do kouta - a možná chvílemi i přímo ohrožen na životě (to je to povalování na záda a upřené pohledy atd...) A zcela určitě cítí váš vztek, rozčarování, nejistotu a nelásku.
Tohle nemůže dopadnout dobře a jednou vás šíleně pokouše.
Buď okamžitě vyhledejte kynologickou pomoc, nebo dejte psa pryč...

"…jídlo si nevezme. dokud mu to nedovolím, jí jako poslední a už vůbec ne dobroty od stolu nebo tak. Ví, že nesmí do postele, na sedačku a taky že nejde. Když si hrajeme, nikdy ho nenechávám vyhrát."
"…zvýšila jsem na něj hlas a čekala jsem, dokud nesklopí sám hlavu, teprve pak jsem se otočila a odešla."
"…utekl na místo, chtěla jsem mu do toho namočit čumák, jaký jsem měla vztek. Když jsem ho zavolala, věděl o co jde, tak samozřejmě nepřišel. Chtěla jsem vzít vodítko a dotáhnout ho k tomu, ale jakmile jsem se k němu přiblížila a natahovala ruce, zavrčel a úplně ostře po mě vyjel."
"…zařvala jsem na něj, on se zarazil, mezitím jsem mu nasadila košík, hodila ho vší silou na záda, chytla ho pod krkem a koukali jsme si do očí."
"…chtěla jsem ukázat, že se ho nebojím, chytit ho pod krkem i bez košíku samozřejmě ne tak drsně jako předtím, jenom aby viděl že se nebojím a určitě na sebe nenechám vrčet a ujasnit si, kdo že tu jako velí, ale málem mě pokousal znovu. Opět jsem nasadila košík a situace se opakovala, tentokrát mě chtěl kousnout i přes košík, znovu jsem ho držela, dokud se neuklidnil a neuznal, že nemá šanci."

Bože můj, tak tohle jsem asi přehlédla . Nikolo, nezlobte se, na jednu stranu chápu Vaši frustraci, kolik z nás by tu mohlo vyprávět o labilitě svých psů. Ale proč se nad svým chováním alespoň na chvíli nezamyslíte? Pes je velice primitivní zvíře, kdybyste toho o psech skutečně tolik věděla, bylo by vám známo, že neumí nic dělat naschvál a že určitě nemůže pochopit třeba to namáčení čumáku do moči.
Já se všemi diskutujícími zde na ifauně jednám slušně a vy nebudete vyjímkou i přesto, že bych vám nejraději řekla pár drsných slov hezky od plic. Mrzí mne Váš přístup, z Vašich slov čtu jenom samé "Pes tohle, pes tamto... on je takový, nebo makový.. " Podle mne opravdového pochopení dospěje majitel psa až tehdy, kdy začne hledat chyby v sobě. Mimo psa mám ještě těžce labilní hluchou fenu, u ní ten pojem "labilita" získává trochu jiný význam, podle všeho jste s opravdu labilním psem ještě nesetkala.

balisek napsal(a):
Nikolo, zkuste se ještě jednou zamyslet nad tím, co tomu nebohému psovi provádíte:
"…jídlo si nevezme. dokud mu to nedovolím, jí jako poslední a už vůbec ne dobroty od stolu nebo tak. Ví, že nesmí do postele, na sedačku a taky že nejde. Když si hrajeme, nikdy ho nenechávám vyhrát."
"…zvýšila jsem na něj hlas a čekala jsem, dokud nesklopí sám hlavu, teprve pak jsem se otočila a odešla."
"…utekl na místo, chtěla jsem mu do toho namočit čumák, jaký jsem měla vztek. Když jsem ho zavolala, věděl o co jde, tak samozřejmě nepřišel. Chtěla jsem vzít vodítko a dotáhnout ho k tomu, ale jakmile jsem se k němu přiblížila a natahovala ruce, zavrčel a úplně ostře po mě vyjel."
"…zařvala jsem na něj, on se zarazil, mezitím jsem mu nasadila košík, hodila ho vší silou na záda, chytla ho pod krkem a koukali jsme si do očí."
"…chtěla jsem ukázat, že se ho nebojím, chytit ho pod krkem i bez košíku samozřejmě ne tak drsně jako předtím, jenom aby viděl že se nebojím a určitě na sebe nenechám vrčet a ujasnit si, kdo že tu jako velí, ale málem mě pokousal znovu. Opět jsem nasadila košík a situace se opakovala, tentokrát mě chtěl kousnout i přes košík, znovu jsem ho držela, dokud se neuklidnil a neuznal, že nemá šanci."

Že Vy jste četla nějaký literární skvost od Desenského?! Nemáte doma dominantního agresivního ridgebacka, ale labilního, vystresovaného a psychicky rozloženého středního křížence (píšete, že má poloviční velikost RR - tj. je to dvacetikilový zrzavý krátkosrstý "ořech").

Zapomeňte na hlouposti, jako že pes nesmí první do dveří, nesmí první dostat najíst, nesmí vyhrát v přetahování o hračku nebo že nesmí sedět stejně vysoko jako Vy. A zejména zapomeňte na rdoušení, povalování psa na záda, civění do očí a vrčení do obličeje (jinak o ten obličej brzy přijdete). Nic toho Vám totiž respekt a autoritu u psa nezíská!

Takže máte dvě možnosti. Buď si uvědomíte, co děláte špatně, zcela změníte přístup a vrátíte se úplně na začátek. Pravděpodobně se Vy ani pes neobejdete bez odborné pomoci (tím však nemyslím externí převýchovu). Nebo podniknete vše proto, abyste mu našla nový lepší domov. Kromě vlastní inzerce se zkuste obrátit také na depozita a různé ochranářské spolky, mohly by Vám pomoci s umísťováním.

Můj ořech váží 38 kg, jenom tak pro upřesnění.. Četla jsem jinou literaturu než o Desenského, ale některé jeho způsoby komunikace uznávám... Hodně lidí má tendenci komunikovat se psy tak jako by byli stejně lidští... ano, taky dělám chyby a taky si to tak někdy dělám, ale kdybyste opravdu pozoroval jak spolu komunikují psi mezi sebou, určitě na tom něco je.. věnuji se ještě koním a s koněm taky nemůžu komunikovat stejně jako s člověkem, nebo jako se psem, a pokud se s nim chci domluvit, na sílu to nejde, takže se musim pokusit se přiblížt co nejvíc jim... psi, koně, delfíni, sloni a všechna jiná zvířata komunikují úplně jinak a tak jako oni nerozumí některým našim signálům, stejně tak často my nerozumíme těm jejich.. ale vzhledem k tomu že my jako lidé jsme na trochu jiné úrovni, mužeme se alespoń snažit se pokusit s nima domlouvat jejich řečí těla...

Nikola11 napsal(a):
Můj ořech váží 38 kg, jenom tak pro upřesnění.. Četla jsem jinou literaturu než o Desenského, ale některé jeho způsoby komunikace uznávám... Hodně lidí má tendenci komunikovat se psy tak jako by byli stejně lidští... ano, taky dělám chyby a taky si to tak někdy dělám, ale kdybyste opravdu pozoroval jak spolu komunikují psi mezi sebou, určitě na tom něco je.. věnuji se ještě koním a s koněm taky nemůžu komunikovat stejně jako s člověkem, nebo jako se psem, a pokud se s nim chci domluvit, na sílu to nejde, takže se musim pokusit se přiblížt co nejvíc jim... psi, koně, delfíni, sloni a všechna jiná zvířata komunikují úplně jinak a tak jako oni nerozumí některým našim signálům, stejně tak často my nerozumíme těm jejich.. ale vzhledem k tomu že my jako lidé jsme na trochu jiné úrovni, mužeme se alespoń snažit se pokusit s nima domlouvat jejich řečí těla...

Podle toho co vy píšete tak nerozumíte psím signálům vůbec.

Nikolo, znovu opakuji, že podle vašeho popisu psova chování je bohužel naprosto jasné, že ten pes chudák opravdu je, že žije v obrovském strachu a stresu. A skutečně nezáleží na tom, co si o vašem chování myslíte vy, ale záleží na tom, co si o něm myslí váš pes - a váš pes se vás bojí! Ano, váš předchozí pes byl při stejném přístupu pohodář - protože měl vyrovnanou povahu a žádné špatné zkušenosti. Teď máte psa z útulku, který je labil a navíc má zřejmě z minula kopec špatných zkušeností. A váš celkový přístup "musím mu ukázat, kdo je tu pán, hlavně aby si nemyslel, že tu velí" na něj vyvíjel tlak, který on nezvládl a bohužel ho postupně psychicky rozložil, až jste se postupně dostali tam, kde jste. Váš problém nezačal před tím rokem a půl, váš problém začal už dávno předtím, jen jste neuměla číst, co vám pes říká - vám připadalo, že je všechno v pořádku, kdežto u něj se už rozjížděl ten kolotoč stresu, strachu a nedorozumění. A s tím "on to jen zkouší" - znovu a posté: NEZKOUŠÍ! On si jen není jistý, co se po něm chce. Psi s takto labilní povahou to potřebují vědět s naprostou dvěstěprocentní jistotou a ještě musí absolutně být v klidu a ne pod tlakem či nervózní. Jedině pak dokážou povel splnit. Vy ho vlastně trestáte pouze za to, že k němu nejste srozumitelná natolik, jak on by se svou povahou potřeboval (tedy mnohem víc, než jste byla zvyklá od vašeho předchozího psa).

Píšete o lidech, kteří psy bijí, až to v nich jednou bouchne. Bohužel nechcete vidět, že váš pes je ale přesně tento případ! Sice ho nebijete, ale to, jakým způsobem s ním zacházíte (mluvím třeba i o pohledu, postoji těla, tónu hlasu...) je pro něj s jeho povahou v podstatě totéž, jako u jiného psa mlácení lopatou. A podotýkám, že netrestat neznamená psa rozmazlit a dovolit mu všechno, jak si myslíte! Pes se dá vychovat v naprosté důslednosti i bez jakéhokoliv nátlaku, trestů a dokazování si něčeho, prostě úplně v klidu.

Jak reagovat na to, když ukradne jídlo z koše? Dát si facku, že jste nechala koš dostupný, koš schovat a NAUČIT HO, že nebraní jídla bez dovolení je báječná hra (postup viz v odkaze, co jsem dávala o kus výš).
Jak reagovat na to, že vás chce pokousat? Především si uvědomit, že jste ho k tomu dotlačila vy! On se jen a pouze brání. Takže se zhluboka nadechnout, vydechnout a VYHLEDAT ODBORNOU POMOC! Znovu se ptám: odkud jste?

Jeden můj vořech měl (když byl zdráv) 50kg, druhý bude mít něco k 60ti a k tomu pastevec - a do pr... by mě nikdy nenapadlo řešit svoji "nadvládu" či co . Učím je, jak se chovat, srozumitelně, po dobrém a důsledně. Do dveří chodí první kdokoliv, na gauč kdokoliv kdykoliv, v posteli mi spí jeden vpravo, jeden vlevo...a autoritu a respekt mám, to se nevynucuje nějakou nadřazeností ale právě tím vedením!
I vrčení je komunikace, jenom by to chtělo zapojit mozkové buňky, proč...!

Nikolo, hezká stať o komunikaci - škoda, že to evidentně neumíte uplatnit v praxi


on to bude určitě i cesar milan...

tlupa napsal(a):
Jenže ono záleží na tom, JAK se ten povel řekne. Pro psa (a zvlášť pro labila) je obrovský rozdíl, jestli přísně vykřiknete "táhni na místo, hajzle!", nebo jestli mu to prostě normálně mile řeknete - v prvním případě je to trest (a může to být důvod, proč přestal na místo chodit sám), v druhém případě je to pokyn. A z vašeho celého projevu a popisu situace nějak nemám pocit, že by ten povel byl vydaný mile, v klidu, zcela v dobrém a že by za něj byl odměněný.

Nemám sílu dál diskutovat.. jinak děkuji za příspěvky...

Nikola11 napsal(a):
Můj ořech váží 38 kg, jenom tak pro upřesnění.. Četla jsem jinou literaturu než o Desenského, ale některé jeho způsoby komunikace uznávám... Hodně lidí má tendenci komunikovat se psy tak jako by byli stejně lidští... ano, taky dělám chyby a taky si to tak někdy dělám, ale kdybyste opravdu pozoroval jak spolu komunikují psi mezi sebou, určitě na tom něco je.. věnuji se ještě koním a s koněm taky nemůžu komunikovat stejně jako s člověkem, nebo jako se psem, a pokud se s nim chci domluvit, na sílu to nejde, takže se musim pokusit se přiblížt co nejvíc jim... psi, koně, delfíni, sloni a všechna jiná zvířata komunikují úplně jinak a tak jako oni nerozumí některým našim signálům, stejně tak často my nerozumíme těm jejich.. ale vzhledem k tomu že my jako lidé jsme na trochu jiné úrovni, mužeme se alespoń snažit se pokusit s nima domlouvat jejich řečí těla...

Ano, souhlas. Ale podle toho, co píšete, je jediné slovo "psí řeči", které k němu vy používáte, slovo "zabiju tě". Na tomhle se vztah opravdu stavět nedá. Psi mají velice bohatou mluvu těla, používají spousty jemných signálů a zhruba 90% z nich je usmiřovacích, uvolňujících napětí - budete se divit, používají je především "dominantní" psi směrem k "submisivním". Bylo by opravdu dobré, abyste se tyhle signály naučila vnímat a používat, protože podle toho, co píšete, o nich nevíte vůbec nic.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jeden můj vořech měl (když byl zdráv) 50kg, druhý bude mít něco k 60ti a k tomu pastevec - a do pr... by mě nikdy nenapadlo řešit svoji "nadvládu" či co . Učím je, jak se chovat, srozumitelně, po dobrém a důsledně. Do dveří chodí první kdokoliv, na gauč kdokoliv kdykoliv, v posteli mi spí jeden vpravo, jeden vlevo...a autoritu a respekt mám, to se nevynucuje nějakou nadřazeností ale právě tím vedením!
I vrčení je komunikace, jenom by to chtělo zapojit mozkové buňky, proč...!

Nikolo, hezká stať o komunikaci - škoda, že to evidentně neumíte uplatnit v praxi


on to bude určitě i cesar milan...

Kdyby z nějakýho důvodu ten pes po vás vyjel (vím že vám se nikdy stát nemůže, ale já jsem se bohužel to týhle situace dostala, už v ní jsem a musim to nějak řešit)... otočil by jste se k němu zády a odešel? Nebo jak by jste reagoval vy? To je fajn že spíte v jedné posteli, to je každýho věc, já si to nepřeju a chci aby to můj pes respektoval...

Tak znovu.. dejte toho psa pryč
Vy všechno předpokládáte, ale nejdřív to toho psa musíte naučit.
Když se vám pes hrabe v koši, tak ten koš musíte zabezpečit. Snad opravdu nepředpokládáte, že pes, když ucítí něco moc voňavýho v koši, ke kterýmu může, si řekne.. já v tom koši hrabat nebudu, protože se to nedělá... a že mu za to vynadáte? tak to příště udělá, když nebudete doma.. a když mu za to vynadáte až přijdete domu?... tak se vás bude zase o něco víc bát, protože neví, za co mu nadáváte. A tak je to se vším.
Pokud mu jednou dovolíte na gauč nebo do postele, nebo někdo z vaší rodiny (třeba syn když nejste doma a pak vám to zapře, aby jste se na něj nezlobila), tak tam příště vleze znova a nechápe, že předtím mohl a teď ne.. a dostane vynadáno.. tak to prostě nechápe a zase se vás o něco víc bojí.
Ten pes vám třeba dává signály (olizuje se, zívá, dívá se na stranu apod.), ale vy je nevidíte. Tak vám musí dát jasný signál (vrčí, vyjíždí), který už nepřehlídnete.

Nikola11 napsal(a):
Kdyby z nějakýho důvodu ten pes po vás vyjel (vím že vám se nikdy stát nemůže, ale já jsem se bohužel to týhle situace dostala, už v ní jsem a musim to nějak řešit)... otočil by jste se k němu zády a odešel? Nebo jak by jste reagoval vy? To je fajn že spíte v jedné posteli, to je každýho věc, já si to nepřeju a chci aby to můj pes respektoval...

Pokud si nepřejete, aby váš pes spal v posteli, v pořádku - každého volba. Jen to tu od začátku vyznělo, že jste přesvědčená, že je to součást vašeho "postavení vůdce", což je hovadina.

Pisatelka by se do téhle situace nejspíš nedostala, protože (předpokládám) umí psy číst. Víte, ten pes předtím, než po vás vyjel, zcela jistě vysílal stovky a tisíce jemnějších signálů. Roky. Uhnutí pohledem, olíznutí, podrbání, snížení hlavy... Chyba je, že je neumíte číst, že jste je celé ty roky ignorovala a tak ho dotlačila k tomu, že je nucený vyjet, protože jiná možnost komunikace už mu nezbývá. To jediné, co vy v tuhle chvíli můžete udělat, je jít za někým, kdo vás naučí tyhle signály číst a reagovat na ně a pomůže vašeho psa znovu naučit, aby je používal. Protože on už to vzdal, už zjistil, že normální komunikace mu nefunguje.

Takže znovu: ODKUD JSTE?

Mohu se zeptat, odkud jste?

"Kdyby z nějakýho důvodu ten pes po vás vyjel (vím že vám se nikdy stát nemůže, ale já jsem se bohužel to týhle situace dostala, už v ní jsem a musim to nějak řešit)... otočil by jste se k němu zády a odešel? Nebo jak by jste reagoval vy?"
Příklad u té ledničky - pokud by na mne můj pes zavrčel ležíc u ledničky, tak si v klidu dojdu pro vodítko (proto má mít labil trvale couračku) a v klidu ho odvedu ( s povelem / bez povelu..s odměnou za odchod.).

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Kdyby z nějakýho důvodu ten pes po vás vyjel (vím že vám se nikdy stát nemůže, ale já jsem se bohužel to týhle situace dostala, už v ní jsem a musim to nějak řešit)... otočil by jste se k němu zády a odešel? Nebo jak by jste reagoval vy?"
Příklad u té ledničky - pokud by na mne můj pes zavrčel ležíc u ledničky, tak si v klidu dojdu pro vodítko (proto má mít labil trvale couračku) a v klidu ho odvedu ( s povelem / bez povelu..s odměnou za odchod.).

A nebo udělám pár kroků vzad a přuvolám ho k sobě a pochválím.

Nikola11: Už nemám sílu diskutovat...

Tak nediskutujte, znovu si pozorně přečtěte všechny příspěvky a přemýšlejte o tom, co děláte špatně a co byste měla dělat jinak! VY, ne Váš pes! Kdyby byly Vaše postupy "přirozené komunikace" tak skvělé, jak se domníváte, nebyla byste tam, kde jste.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Kdyby z nějakýho důvodu ten pes po vás vyjel (vím že vám se nikdy stát nemůže, ale já jsem se bohužel to týhle situace dostala, už v ní jsem a musim to nějak řešit)... otočil by jste se k němu zády a odešel? Nebo jak by jste reagoval vy?"
Příklad u té ledničky - pokud by na mne můj pes zavrčel ležíc u ledničky, tak si v klidu dojdu pro vodítko (proto má mít labil trvale couračku) a v klidu ho odvedu ( s povelem / bez povelu..s odměnou za odchod.).

Tak. Prostě aktuální situaci vyřešit především v klidu. A pak si sednout a zapřemýšlet, co se mi pes tím zavrčením snažil říct, jaký má problém a jak ten jeho problém vyřešit, aby neměl důvod vrčet či vyjíždět.

Pokud chci, aby mě jiný živý tvor respektoval, musím respektovat i já jeho. Samozvaná autorita nikdy automaticky neznamená autoritu vrozenou. Platí to u všech živých tvorů, psa a člověka nevyjimaje.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A nebo udělám pár kroků vzad a přuvolám ho k sobě a pochválím.

Samozřejmě, to záleží na ovladatelnosti a situaci. V každém případě je nutno psu sdělit (ať už povelem či tím vodítkem), že odchází a to tak, aby výsledek akce v psu vzbudil emoce kladné!

Jenom jsem ještě chtěla - byla tam zmínka ze strany zadavatelky, že mu nebude říkat co má dělat - labilní psi naopak potřebují vedení, pravidla, potřebují říkat, co mají dělat. To jim dává jistotu!

balisek napsal(a):
Nikola11: Už nemám sílu diskutovat...

Tak nediskutujte, znovu si pozorně přečtěte všechny příspěvky a přemýšlejte o tom, co děláte špatně a co byste měla dělat jinak! VY, ne Váš pes! Kdyby byly Vaše postupy "přirozené komunikace" tak skvělé, jak se domníváte, nebyla byste tam, kde jste.

Já jsem pouze napsala, že některé postupy uznávám, ale že jsem si vědoma toho že ty chyby dělám.. Nikde jsem tu nepsala jak jsem dokonalá, naopak jsem ochotná připustit to, že chybuji, takže nerozumím Vašemu příspěvku...

Sapp napsal(a):
Pokud chci, aby mě jiný živý tvor respektoval, musím respektovat i já jeho. Samozvaná autorita nikdy automaticky neznamená autoritu vrozenou. Platí to u všech živých tvorů, psa a člověka nevyjimaje.

Tak.

Bohužel zadavatelka je zřejmě přesvědčená, že pokud by respektovala psa a jeho pocity, znamenalo by to, že mu ustupuje, což si ona jako superalfa nemůže dovolit. Ach jo

tlupa napsal(a):
Tak.

Bohužel zadavatelka je zřejmě přesvědčená, že pokud by respektovala psa a jeho pocity, znamenalo by to, že mu ustupuje, což si ona jako superalfa nemůže dovolit. Ach jo

Taky mi to tak přijde

Dejte ho pryč. Dejte ho pryč.
Ten pes patří někam, kde by mohl žít správnej psí život.
Nechci slovíčkařit, ale "snažim se ho vychovávat jako předchozí psy "
- pětiletý pes nepotřebuje vychovávat - je hotovej.
S pětiletým si musím rozumět beze slov...
Snažte se ze všech sil, najít mu jiný domov.

rapotacka11 napsal(a):
Dejte ho pryč. Dejte ho pryč.
Ten pes patří někam, kde by mohl žít správnej psí život.
Nechci slovíčkařit, ale "snažim se ho vychovávat jako předchozí psy "
- pětiletý pes nepotřebuje vychovávat - je hotovej.
S pětiletým si musím rozumět beze slov...
Snažte se ze všech sil, najít mu jiný domov.

Bohužel, starší velký pes s historií napadení člověka je prakticky neudatelný.

Proto doufám, fakt moc doufám (kvůli tomu psu), že se zadavatelka zkusí aspoň malinko zamyslet nad tím, co tu bylo psáno, a zkusí přehodnotit svou "teorii dominance".

tlupa napsal(a):
Bohužel, starší velký pes s historií napadení člověka je prakticky neudatelný.

Proto doufám, fakt moc doufám (kvůli tomu psu), že se zadavatelka zkusí aspoň malinko zamyslet nad tím, co tu bylo psáno, a zkusí přehodnotit svou "teorii dominance".

Zadavatelka ho především nemá ráda, nechce ho pochopit, nechce jeho potřeby respektovat...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Zadavatelka ho především nemá ráda, nechce ho pochopit, nechce jeho potřeby respektovat...

Já docela i chápu, že v momentě, kdy to vygradovalo do stavu, který popisuje, už ho "nemá ráda". Je prakticky nemožné mít rád psa, který vás napadl, kterému nevěříte, nerozumíte jemu a on vám. Jen je strašná škoda, že to zadavatelka nechala dojít takhle daleko, do momentu, kdy je tam už takhle vygradovaná vzájemná nedůvěra, strach a averze...

Nikola11 napsal(a):
Reaguji na tlupa, na tu superalfu

Vidím to kolem sebe, samozřejmě nevíc je to viditelný na lidech kteří vlastní malý psi, ale u nich je to celkem jedno, takovej malej voříšek může bejt protivnej a rozmazlenej, ale neni nebezpečnej, stejně se takoví psi většinou ani nedostanou z vodítka a majitelům stačí že maj pejska v oblečku ke kterýmu se chovaj jako k miminu, ale že je absolutně nevychovanej neni důležitý a i když by rád někoho pokousal, tak nepokouše, protože má moc malou tlamu, maximálně tak děti, ale to už si většinou majitelé ohlídaj... Vždyť i kolik dětí kousnul jejich vlastní pes, já jich znám hodně... a je sakra velkej rozdíl jestli kousne toy pudlík nebo nějaký větší plemeno...
Ve svým okolí jsem se setkala se 2 lidmi, kteří měli velký psy.. a vychovávali je tak strašně moc ematicky, až jim až psi přerostli přes hlavu a pak už bylo na nějaký upovňování pozic dost pozdě... to bylo samý ťuťu ňuňu, pro pejska to nejlepší ať mu nic nechybí a nakonec když šla manželka pro pejska na zahradu aby ho vzala večer na noc domů a pejskovi se nechtělo tak jí pokousal... a to ho nikdy, opravdu nikdy neuhodili! Druhej pes pes zase pokousal svýho majitele když mu bral misku s jídlem... Samozřejmě osuzuju aj extrém kdy lidi psy bijou a jednoho dne to v psovi bouchne... Jsem přesvědčená o tom, že pes má mít svý hranice a přesto dokáže bejt fajn společník.. Nejde mi o to vychovat ze psa vyloženě cvičenou opičku, ale samozřejmě od něj vyžaduju určitej respekt... tak jako já mu za normálních okolností nelezu do pelechu, tak předpokládám, že on bude respektovat to, že nepoleze do mojí postele pokud mu to vyloženě nedovolim... tak jako já se mu nehrabu v misce když jí, tak předpokládám, že nebude sedět a žebrat u stolu když já obědvám... jestliže pes bude semnou běhat venku bez vodítka, předpokládádm, že v případě potřeby mě poslechne a nepoběží si tam kam chce a nebude si dělat co chce... A taky předpokládám, že jestliže se mu věnuju tak jak se mu věnuju, tak mi nebude doma denně čůrat... Nikdy jsem psy nevychovávala násilým, oba dva předchozí psi, včetně tohodle se učili svým způsbem rádi, nebo alespoň jsem to nelámala za každou cenu a určitě jsem je nebila kvůli tomu abych je něco naučila... Pouze v případě když jsem věděla, že to co po něm chci moc dobře umí a jenom zkouší jestli to má udělat, nebo když to neudělá tak se vlastně nic nestane, tak jsem psa potrestala, ale nikdy jsem ani jednoho nebila tak, jak to někdy vidim u jiných lidí... Pes kterýho mám teď byl taky fajn, dokud nenastal zlom, kdy začal zkoušet co se stane... když já sedim na koni a on si poběží tam kam chce on a já pro něj nemůžu, co se stane když si vyskočí na sedačku přesto že tam nesmí... co se stane když mi vezme z koše zbytky masa a bude se bránit tomu aby si je nechal vzít... co se stane když mě neposlechne a napadne psa na kterýho má zálusk... co se stane když bude po jeho... tak to vnímám... a protože nechci jít a zmlátit ho za to že se brání tomu abych mu vzala zbytky který jsem mu nedala jsem se ptala tady, jak na to reagovat... jak reagovat na to, že jsem se dostala do situace kdy mě chce pokousat za to, že mu chci vynadat... Možná to dělám špatně, možná mu nemám nadávat, ale proto jsem chtěla slyšet názor i jiných lidí... místo toho mě tu většina odsoudila, protože pes je z útulku, ano je labilní a proto se snažim se mu věnovat jak nejvíc můžu, nebiju ho, snažim se ho vychovávat jako předchozí psy i když trochu jinak, ale to přece neznamená, že mu budu všechno promíjet a nebudu ho vůbec vychovávat... Nejde mi o to být superalfa, ale jenom o to, aby mě ten pes respektoval.. Stejně jako to čůrání... osuzujete mě, že je to stresem ze mě... čůrat začal v době kdy se začal měnit na to "co se stane když..." nejdřív jsem to moc neřešila, myslela jsem si jestli neni nastydlej, chodila jsem s nim i 4x za noc ven.. vždycky jsem mu to ukázala a řekla že mi to nelíbí, ale netrestala jsem ho.. když už to trvalo dýl, tak jsem začala hlídat kolik toho pije a čím to může být... byli jsme na vyšetření... fyziologicky mu nic není... a trvá to už víc jak rok... mám zničenej celej byt, smradlavej a jsem zoufalá... a už nevím jak to řešit... jinak má všechno, až posledního čtvrt roku se začal měnit můj vztah k němu, protože už prostě nevim co s tim, jsem si vědomá toho že to cejtí, ale takovej chudák jako si tu většina z vás myslí opravdu neni...

Opakuji - všechno špatně. Nechápete, že vám to nefunguje a že to ani fungovat nemůže?

tlupa napsal(a):
Já docela i chápu, že v momentě, kdy to vygradovalo do stavu, který popisuje, už ho "nemá ráda". Je prakticky nemožné mít rád psa, který vás napadl, kterému nevěříte, nerozumíte jemu a on vám. Jen je strašná škoda, že to zadavatelka nechala dojít takhle daleko, do momentu, kdy je tam už takhle vygradovaná vzájemná nedůvěra, strach a averze...

Právě proto si myslím, že by se měla pokusit najít psovi nový domov. Ulevilo by se jim oběma. Pes by mohl žít v domově, kde by k němu měli od začátku jiný přístup, s kým by si "sednul".

Nikola11 napsal(a):
Kdyby z nějakýho důvodu ten pes po vás vyjel (vím že vám se nikdy stát nemůže, ale já jsem se bohužel to týhle situace dostala, už v ní jsem a musim to nějak řešit)... otočil by jste se k němu zády a odešel? Nebo jak by jste reagoval vy? To je fajn že spíte v jedné posteli, to je každýho věc, já si to nepřeju a chci aby to můj pes respektoval...

Vy jste se dostala do této situace díky vašim výchovným - tedy spíš buzeračním - postupům? Proč je mezkovitě obhajujete, když vám to NEFUNGUJE?

Nikola11 napsal(a):
Reaguji na tlupa, na tu superalfu

Vidím to kolem sebe, samozřejmě nevíc je to viditelný na lidech kteří vlastní malý psi, ale u nich je to celkem jedno, takovej malej voříšek může bejt protivnej a rozmazlenej, ale neni nebezpečnej, stejně se takoví psi většinou ani nedostanou z vodítka a majitelům stačí že maj pejska v oblečku ke kterýmu se chovaj jako k miminu, ale že je absolutně nevychovanej neni důležitý a i když by rád někoho pokousal, tak nepokouše, protože má moc malou tlamu, maximálně tak děti, ale to už si většinou majitelé ohlídaj... Vždyť i kolik dětí kousnul jejich vlastní pes, já jich znám hodně... a je sakra velkej rozdíl jestli kousne toy pudlík nebo nějaký větší plemeno...
Ve svým okolí jsem se setkala se 2 lidmi, kteří měli velký psy.. a vychovávali je tak strašně moc ematicky, až jim až psi přerostli přes hlavu a pak už bylo na nějaký upovňování pozic dost pozdě... to bylo samý ťuťu ňuňu, pro pejska to nejlepší ať mu nic nechybí a nakonec když šla manželka pro pejska na zahradu aby ho vzala večer na noc domů a pejskovi se nechtělo tak jí pokousal... a to ho nikdy, opravdu nikdy neuhodili! Druhej pes pes zase pokousal svýho majitele když mu bral misku s jídlem... Samozřejmě osuzuju aj extrém kdy lidi psy bijou a jednoho dne to v psovi bouchne... Jsem přesvědčená o tom, že pes má mít svý hranice a přesto dokáže bejt fajn společník.. Nejde mi o to vychovat ze psa vyloženě cvičenou opičku, ale samozřejmě od něj vyžaduju určitej respekt... tak jako já mu za normálních okolností nelezu do pelechu, tak předpokládám, že on bude respektovat to, že nepoleze do mojí postele pokud mu to vyloženě nedovolim... tak jako já se mu nehrabu v misce když jí, tak předpokládám, že nebude sedět a žebrat u stolu když já obědvám... jestliže pes bude semnou běhat venku bez vodítka, předpokládádm, že v případě potřeby mě poslechne a nepoběží si tam kam chce a nebude si dělat co chce... A taky předpokládám, že jestliže se mu věnuju tak jak se mu věnuju, tak mi nebude doma denně čůrat... Nikdy jsem psy nevychovávala násilým, oba dva předchozí psi, včetně tohodle se učili svým způsbem rádi, nebo alespoň jsem to nelámala za každou cenu a určitě jsem je nebila kvůli tomu abych je něco naučila... Pouze v případě když jsem věděla, že to co po něm chci moc dobře umí a jenom zkouší jestli to má udělat, nebo když to neudělá tak se vlastně nic nestane, tak jsem psa potrestala, ale nikdy jsem ani jednoho nebila tak, jak to někdy vidim u jiných lidí... Pes kterýho mám teď byl taky fajn, dokud nenastal zlom, kdy začal zkoušet co se stane... když já sedim na koni a on si poběží tam kam chce on a já pro něj nemůžu, co se stane když si vyskočí na sedačku přesto že tam nesmí... co se stane když mi vezme z koše zbytky masa a bude se bránit tomu aby si je nechal vzít... co se stane když mě neposlechne a napadne psa na kterýho má zálusk... co se stane když bude po jeho... tak to vnímám... a protože nechci jít a zmlátit ho za to že se brání tomu abych mu vzala zbytky který jsem mu nedala jsem se ptala tady, jak na to reagovat... jak reagovat na to, že jsem se dostala do situace kdy mě chce pokousat za to, že mu chci vynadat... Možná to dělám špatně, možná mu nemám nadávat, ale proto jsem chtěla slyšet názor i jiných lidí... místo toho mě tu většina odsoudila, protože pes je z útulku, ano je labilní a proto se snažim se mu věnovat jak nejvíc můžu, nebiju ho, snažim se ho vychovávat jako předchozí psy i když trochu jinak, ale to přece neznamená, že mu budu všechno promíjet a nebudu ho vůbec vychovávat... Nejde mi o to být superalfa, ale jenom o to, aby mě ten pes respektoval.. Stejně jako to čůrání... osuzujete mě, že je to stresem ze mě... čůrat začal v době kdy se začal měnit na to "co se stane když..." nejdřív jsem to moc neřešila, myslela jsem si jestli neni nastydlej, chodila jsem s nim i 4x za noc ven.. vždycky jsem mu to ukázala a řekla že mi to nelíbí, ale netrestala jsem ho.. když už to trvalo dýl, tak jsem začala hlídat kolik toho pije a čím to může být... byli jsme na vyšetření... fyziologicky mu nic není... a trvá to už víc jak rok... mám zničenej celej byt, smradlavej a jsem zoufalá... a už nevím jak to řešit... jinak má všechno, až posledního čtvrt roku se začal měnit můj vztah k němu, protože už prostě nevim co s tim, jsem si vědomá toho že to cejtí, ale takovej chudák jako si tu většina z vás myslí opravdu neni...

Nikolo, vy toho psa psychicky týráte a to je ( tak jako u dětí ) horší, než kdyby dostal jednu zcela srozumitelnou proutkem.
Neohánějte se tím, že psa nebijete, váš psychický teror je daleko horší.

Scylla:
Protože zadavatelka nechce přítele, ona chce poddané

kobroor napsal(a):
Scylla:
Protože zadavatelka nechce přítele, ona chce poddané

Nemá náhodou syna ? No potěš !

rapotacka11 napsal(a):
Dejte ho pryč. Dejte ho pryč.
Ten pes patří někam, kde by mohl žít správnej psí život.
Nechci slovíčkařit, ale "snažim se ho vychovávat jako předchozí psy "
- pětiletý pes nepotřebuje vychovávat - je hotovej.
S pětiletým si musím rozumět beze slov...
Snažte se ze všech sil, najít mu jiný domov.

Ano, naprosto souhlasím. Najděte mu nový domov, kde bude šťastný. U vás není a nebude. Vám žádné rady nepomůžou. Podle zadávaného textu nahoře je zcela evidentní, že jste měla na výchovu psa několik let a nemáte na to. Tak si to přiznejte a podle toho jednejte. Doporučuji rychle. Vypadá to na panelákový byt, díky vaší " výchově " je pes na tom tak jak je a teď už jste totálně rozhozená i vy sama když zavrčel na děcko a vás skoro kousnul, TEN PES TO Z VÁS POZNÁ že jste rozhozená, podle toho se bude chovat.. už se chová. Kruh se uzavřel. Najděte mu fofrem vhodného nového majitele.

kobroor napsal(a):
Scylla:
Protože zadavatelka nechce přítele, ona chce poddané

Ano, z celého psaní Nikoly11 mi přijde, že od začátku měla ke psu přístup ve smyslu: já si tě vzala z útulku, tak ty my přece musíš být vděčný a podle toho se chovat. Jenže u psů to takhle nefunguje, i když to tak někdy vypadá, ale pes necítí vděk za to, že jsme si ho vzali z útulku, ale chová se pěkně k nám, co se chováme pěkně k němu. Chovala se k němu stejně jako přehnaně ambiciózní rodiče ke svým dětem...a to víme, že málokdy dopadne dobře. Pod tím tlakem nevydrží ani dítě, ani pes.

Napadlo mě, že vzhledem k situaci (a už i jen kvůli bezpečnosti dítěte) by nejlepší řešení bylo psa dát k Magdě Šimečkové (či komukoliv jinému vhodnému) na internátní "převýchovu", dočasku... říkejme tomu jakkoliv, kterou by majitelka samozřejmě platila - ale ne s tím, že by se k majitelce pak vrátil, ale že by se mu začal intenzivně hledat nový majitel.

..." myslim že za těch 5 let ví co odemě může čekat..."
Ví, co od vás může čekat, ví taky, že nic dobrého to není.
(Přečetla jsem si první text a mám čím dál větší zlost, hlavně až ho dáte pryč, nepořizujte si dalšího ).

Přidávám se k většině ostatních. Nikola 11 - udělala jste chybu, že jste si tak problémového psa vůbec vzala. Já bych nevydržela už jen to mít psa, který neustále (několik let) kňučí. Pak se začaly nabalovat další problémy - z velké části vaší nesprávnou výchovou a částečně i psem, o kterém jste nic nevěděla, takže on mohl vaše pokyny, gesta apod. vyhodnocovat úplně jinak - na základě svých předchozích zkušeností.
Jsem přesvědčená, že váš vztah se psem je natolik narušený, že ho prostě vy nemůžete napravit, ani kdyby jste chtěla! Jsou tady určité stereotypy chování, ale hlavně je zde to, co vůči psu vyzařujete - ať chcete, nebo ne. Už podvědomě mu nebudete nikdy věřit, vždyť už po vás několikrát vyjel, a také se obávám, že ho už opravdu nemáte ani ráda. To není nic ve zlém, to je prostě důsledek několikaletých problémů a v podstatě se vám ani nedivím.
Vidím jen jediné řešení - dát psa pryč. Zároveň ale nevěřím, že si tak problémového psa někdo vezme. Zdarma se rozdává plno takových kříženců a mnozí jsou i docela vychovaní. Přesto bych se o to pokusila a dala inzeráty všude možně. Pokud se to nepodaří, pak mě napadla asi kacířská myšlenka, nejspíš mě mnozí zde odsoudí, ale já bych uvažovala i o utracení toho psa - není to život ani pro vás ani pro něj a když ho nikdo nebude chtít... má smysl tohle podstupovat další léta a čekat až pes chcípne? Ano, pes by doplatil na neschopnost lidí, ale úplně první chyba byla ta, že toto štěně vůbec vzniklo. Kdyby nebyli lidi bl.bí a něco dělali, aby se nemnožila nechtěná štěňata, nemusel by je potkávat podobný osud - viz https://www.ifauna.cz/psi/diskuse/detail/2997464/dotaz-lze-utratit-zdrava-stenata#a2997512.

Záleží na zadavatelce, ale podle mě je člověk zodpovědný za tvory které k sobě připoutal a měl by se o ně postarat.Ovšem z příspěvků zadavatelky cítím že psa nesnáší.Snad by ho měla odvést zpátky do útulku a přiznat svoje selhání, jestli má tolik cti aby to dokázala.To aby pes zaplatil životem za její neschopnost mě, přijde příliš kruté.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Záleží na zadavatelce, ale podle mě je člověk zodpovědný za tvory které k sobě připoutal a měl by se o ně postarat.Ovšem z příspěvků zadavatelky cítím že psa nesnáší.Snad by ho měla odvést zpátky do útulku a přiznat svoje selhání, jestli má tolik cti aby to dokázala.To aby pes zaplatil životem za její neschopnost mě, přijde příliš kruté.

Já se obávám, že ten pes tak dřív nebo později skončí stejně. To by musel mít obrovské štěstí na člověka, který by si ho vůbec vzal. V útulku mu zase hrozí to, že tam i dožije - je to nějaký život? Ano, člověk je zodpovědný za tvory, které k sobě připoutal, ale tady je něco špatně - ten pes k zadavatelce zjevně nepatří. Má smysl, aby u zadavatelky dále trpěl jen proto, že se jaksi nesluší se zbavovat tvora, kterého k sobě připoutala? Já si myslím, že někdy je smrt lepší než špatný život - nejen pro zvířata.

koňadra napsal(a):
Já se obávám, že ten pes tak dřív nebo později skončí stejně. To by musel mít obrovské štěstí na člověka, který by si ho vůbec vzal. V útulku mu zase hrozí to, že tam i dožije - je to nějaký život? Ano, člověk je zodpovědný za tvory, které k sobě připoutal, ale tady je něco špatně - ten pes k zadavatelce zjevně nepatří. Má smysl, aby u zadavatelky dále trpěl jen proto, že se jaksi nesluší se zbavovat tvora, kterého k sobě připoutala? Já si myslím, že někdy je smrt lepší než špatný život - nejen pro zvířata.

Ja teda nevim, kdysi jsem si v puberte doslova ochocila psa z dediny, ktery byl postrach, napadal pana, ktery ho skoro nekrmil, chteli ho zasrelit, nikdo se k nemu nemohl priblizit protoze hned vrcel stylem "udelej krok bliz a je po tobe", takto se to alespon po vesnici rikalo.Byl to krasny cerny krizenec vlcaka, sedel u vrat cele dny a poustel hruzu-ja k nemu chodila vzdy jen tolik kolik mi dovolil a tam mu na zem polozila kus sveho obeda, postupne me nechal jit bliz a bliz az se svalil nazada a nechal se drbat na brisku.Od te doby jsme byli kamaradi, vital me tak, ze mi skocil packama na hrudnik a oblizal me celou, ale stacilo aby se priblizil nekdo druhy a byl z nej vlkodlak.A k tomu mi stacil kus zvance, cit a duvera v sebe i psa. Je pravda, ze jsem nikdy necitila ani trosku strachu ze me pokouse.Legracni je, ze jsem o psech nic nevedela a rozhodne jsem nic nestudovala.

Lexaurin napsal(a):
Ja teda nevim, kdysi jsem si v puberte doslova ochocila psa z dediny, ktery byl postrach, napadal pana, ktery ho skoro nekrmil, chteli ho zasrelit, nikdo se k nemu nemohl priblizit protoze hned vrcel stylem "udelej krok bliz a je po tobe", takto se to alespon po vesnici rikalo.Byl to krasny cerny krizenec vlcaka, sedel u vrat cele dny a poustel hruzu-ja k nemu chodila vzdy jen tolik kolik mi dovolil a tam mu na zem polozila kus sveho obeda, postupne me nechal jit bliz a bliz az se svalil nazada a nechal se drbat na brisku.Od te doby jsme byli kamaradi, vital me tak, ze mi skocil packama na hrudnik a oblizal me celou, ale stacilo aby se priblizil nekdo druhy a byl z nej vlkodlak.A k tomu mi stacil kus zvance, cit a duvera v sebe i psa. Je pravda, ze jsem nikdy necitila ani trosku strachu ze me pokouse.Legracni je, ze jsem o psech nic nevedela a rozhodne jsem nic nestudovala.

A to je právě ono. Nebyla jste zatížená poučkami o "dominanci" a "je nutné mu ukázat, kdo je tu pán", komunikovala jste s ním přirozeně citem, respektovala jste ho.

tlupa napsal(a):
A to je právě ono. Nebyla jste zatížená poučkami o "dominanci" a "je nutné mu ukázat, kdo je tu pán", komunikovala jste s ním přirozeně citem, respektovala jste ho.

Rekla bych ze zaklad je duvera, a pokud se mi podari si ji u psa ziskat, neztratit ji. Ja se ridila srdcem a psi z dediny na me stali frontu.

Nelamala bych nad tim psem hul, ale chce to jineho panecka.

Omlouvám se za skepticismus, ale kdo si vezme problémového pětiletého voříška? Přiznám se, že já bych na to neměla odvahu, a upřímně tedy ani chuť. Pokud bych uplatnila tvrzení "podle sebe soudím Tebe", obávám se, že šance pejska na novou rodinu je nulová..

Přečetl jsem to v rychlosti, Vaše příspěvky, Nikolo, podrobněji... Poradím Vám jednu věc - dejte psa pryč, myslím, že se uleví Vám i psovi. Sám si ho nemůžu vzít, ale jistě se někdo najde, využijte inzeráty, sociální sítě apod. Váš přístup obecně neodpovídá trvalému pohodovému soužití s většinou psů. Prostě nejste na stejné vlně, nerozumíte nebo nechcete rozumět psí řeči, chování.
V podstatě máte možná štěstí, že máte psa, jakého máte. S některými jinými (s mým určitě) byste s takovým přístupem skončila minimálně na chirurgii. A samozřejmě, že nemám bezproblémového psa (kdo z nás taky je, že?), ne vždy se shodneme, jak to má v ten daný okamžik být, vrčel na mě x-krát. Vždy jsme se domluvili, po dobrém.

...." Já si myslím, že někdy je smrt lepší než špatný život - nejen pro zvířata."

S tím musím souhlasit. Když mu zadavatelka nenajde někoho s kým by si "sedl", je to řešení lepší než útulek.
A líbí se mi příspěvek od tlupa o M.Šimáčkové ( i když ji vůbec neznám ), jestli by to bylo schůdné. Pak bych tomu psovi byla schopna i něco málo na převýchovu fin. přispět.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
...." Já si myslím, že někdy je smrt lepší než špatný život - nejen pro zvířata."

S tím musím souhlasit. Když mu zadavatelka nenajde někoho s kým by si "sedl", je to řešení lepší než útulek.
A líbí se mi příspěvek od tlupa o M.Šimáčkové ( i když ji vůbec neznám ), jestli by to bylo schůdné. Pak bych tomu psovi byla schopna i něco málo na převýchovu fin. přispět.

Samozřejmě i to by bylo řešení, ale kolik takových psů je a určitě ani možnosti M. Šimáčkové nejsou nekonečné. Ale třeba bude mít pes štěstí a tato paní bude mít zrovna prostory, čas a zájem se tohoto psa ujmout.

S největší pravděpodobností jí tam zůstane na dožití. Problémového voříška větší velikosti si skoro nikdo nevezme, bohužel.

scylla napsal(a):
S největší pravděpodobností jí tam zůstane na dožití. Problémového voříška větší velikosti si skoro nikdo nevezme, bohužel.

To máte bohužel nejspíš pravdu. Momentálně jí tam "leží" už docela dlouho jeden catahoula s PP... a to jde o papírového a velice vzhledově atraktivního psa, přesto (a přes všechno, co už při jeho převýchově dosáhla) se mu pokud vím zatím nenašel vhodný majitel.

Já mám takové tři - vychované, bezproblémové už teď, jeden stále nemá rád kočky, ale už nežerou ani lidi ani psy, chodí na vodítku, mají přivolání, snášejí děti, oba milují lidi - jsou to kříženci, velcí, černí a už je mám skoro 3 roky. Jedna je fena NO, krásná, zdravá, ale velmi temperamentní - pro tu musím vybírat velmi dobře, ale také je tu zatím. Inzerujeme, ale prý jsou moc velcí a černí prostě.

Brzy budou asi zapotřebí hlídači.... třeba se zadaří...

tlupa napsal(a):
A to je právě ono. Nebyla jste zatížená poučkami o "dominanci" a "je nutné mu ukázat, kdo je tu pán", komunikovala jste s ním přirozeně citem, respektovala jste ho.

Přesně. Kolik je krásných příběhů a vztahů mezi děckem a psem (nebo jiným zvířetem).
"Děcko" - puberťák nefilozofuje, jde do toho srdcem, vzniká vztah "já pán - ty pán",
oba tak nějak samozřejmě vědí, kam až mohou. Člověka (snad i to zvíře) to neskutečně
obohatí.
Dříve to nebyl problém.
Nevím, jestli se to ještě může stát v této divné době. (vztahy vůbec šly do háje).

rapotacka11 napsal(a):
Přesně. Kolik je krásných příběhů a vztahů mezi děckem a psem (nebo jiným zvířetem).
"Děcko" - puberťák nefilozofuje, jde do toho srdcem, vzniká vztah "já pán - ty pán",
oba tak nějak samozřejmě vědí, kam až mohou. Člověka (snad i to zvíře) to neskutečně
obohatí.
Dříve to nebyl problém.
Nevím, jestli se to ještě může stát v této divné době. (vztahy vůbec šly do háje).

Jo jo, ani nevite jak na to vzpominam, jezdili jsme na vysocinu na chalupu a vsichni volne pobihajici psi byli moji kamaradi.Nejvernejsi byl jezevcik-cekaval na me kazde rano u chalupy, mamka se mi smala, ze mam pred domem milence, spaval se mnou ve stanu, blechy s nim hybaly, nikdy jsem od nej zadnou nechytla.Kdyz jsme sli na zabavu prisel tam za mnou.

Kdyz zastekal na rybnik, vedela jsem ze ma zizen a dala mu z dlani pit, vozila jsem ho na sanich, kdyz kvuli snehovym koulim nemohl chodit.

Lexaurin napsal(a):
Kdyz zastekal na rybnik, vedela jsem ze ma zizen a dala mu z dlani pit, vozila jsem ho na sanich, kdyz kvuli snehovym koulim nemohl chodit.

To byl ale děsně domYnantní pes - dovolil si přikazovat vám, co máte dělat, a vy jste mu posluhovala! Divím se, že ještě žijete - takhle domYnantní pes vás přece musel zákonitě sežrat!
</ironie>.

tlupa napsal(a):
To byl ale děsně domYnantní pes - dovolil si přikazovat vám, co máte dělat, a vy jste mu posluhovala! Divím se, že ještě žijete - takhle domYnantní pes vás přece musel zákonitě sežrat!
</ironie>.

Chapu, nebojte.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
...." Já si myslím, že někdy je smrt lepší než špatný život - nejen pro zvířata."

S tím musím souhlasit. Když mu zadavatelka nenajde někoho s kým by si "sedl", je to řešení lepší než útulek.
A líbí se mi příspěvek od tlupa o M.Šimáčkové ( i když ji vůbec neznám ), jestli by to bylo schůdné. Pak bych tomu psovi byla schopna i něco málo na převýchovu fin. přispět.

Orionko, klobouk dolů, je vidět, jak velke srdce máte, vy proste " trpíte " s tímto psem, neviděla jste ho, neznáte ho, staci, že čtete, to co tady čtete, máte muj obdiv, je poznat, že psy milujete, když chcete finančne vypomoct, je pravda, že me by nějaký fin. příspěvek, taky nezrujnoval..

Orionko

Nikola11 napsal(a):
Nemám sílu dál diskutovat.. jinak děkuji za příspěvky...

Možná byste mohla zkusit sbalit psa a děti a odjet na nějaký několikadenní pobyt v kloudné psí škole. jistě se najde někdo, kdo s vámi v klidu promluví a vysvětlí, jak pokračovat.

panda H napsal(a):
Orionko, klobouk dolů, je vidět, jak velke srdce máte, vy proste " trpíte " s tímto psem, neviděla jste ho, neznáte ho, staci, že čtete, to co tady čtete, máte muj obdiv, je poznat, že psy milujete, když chcete finančne vypomoct, je pravda, že me by nějaký fin. příspěvek, taky nezrujnoval..

Orionko

Dík za poklonu. Ale ono to tak docela není. Pár peněz - to je to, co můžeme nejsnáz postrádat.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Dík za poklonu. Ale ono to tak docela není. Pár peněz - to je to, co můžeme nejsnáz postrádat.

Máte svatou pravdu, těch naších par peněz, by asi moc nepomohlo, ale korunka ke korunce....

Horší a těžší by bylo dát psa do kopy a nejdražší je asi ten čas někoho, kdo by pejsanovi rád pomohl, pokud ta šance ještě je.