Skutečně dominantní pes

F. Šusta má ve své knize definici dominantního psa jako takového, kterého ostatní budou následovat, protože se jim to vyplatí (až budu doma, hodím přesně včetně odkud definice pochází). A co se mi velmi líbí, tak odlišení dominantního psa od dominátora (to je takový samozvaný "šéf").

a tohle se mi líbí:
http://www.sehnerova.sk/stranky/_026.htm.

Přesně jak píše scylla. Měla jsem tu čest jednoho takového psa potkat. Nedá se to úplně popsat - prostě z něj vyzařovala klidná síla, sebevědomí bez špetky machrování. Takový pes nejde do konfliktu, pokud nemá skutečně hodně pádný důvod - prostě mu to nestojí za to, nemá potřebu si něco vůči druhým dokazovat. Vůči nejistým psům (i vyjíždějícím z bázlivosti) se choval velmi galantně, vysílal spousty konejšivých signálů, handicapoval se (např. lehnutím).

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
F. Šusta má ve své knize definici dominantního psa jako takového, kterého ostatní budou následovat, protože se jim to vyplatí (až budu doma, hodím přesně včetně odkud definice pochází). A co se mi velmi líbí, tak odlišení dominantního psa od dominátora (to je takový samozvaný "šéf").

a tohle se mi líbí:
http://www.sehnerova.sk/stranky/_026.htm.

Myslím, že psa nejde definovat, ani jeho chování nejde plně definovat, protože je to živý tvor a nemyslím si, že by se pes choval vždy tak, aby se mu to vyplatilo.

scylla napsal(a):
Myslím, že psa nejde definovat, ani jeho chování nejde plně definovat, protože je to živý tvor a nemyslím si, že by se pes choval vždy tak, aby se mu to vyplatilo.

Pes se vždy chová tak, aby se mu to vyplatilo. Jenže tím, co získává, jsou často velmi nehmotné a těžko definovatelné věci - vlastní psychická pohoda, stabilita ve "smečce"...

Dominantní...podle mě sebejistý, prostě osobnost...Mám kamarády, kteří maji dominantní fenu staforda a když se sejdou s mojí čubinou tak je z toho někdy občas boj, protože spolu nemůžou být na pozemku který patří jedné z nich nebo protože ani jedné se nelíbí že ji chce očmuchat, nebo stačí jiný pohyb, který nečekají, nebo dotek majitele.Na procházkách spolu ale vychází bez problémů..submisivní pes očekává co se bude dít a podřídí se...Někdy si psy prostě nesednou, jako lidi...Pak záleží jak se k tomu postaví majitel...Někteří psy jsou na vodítku hrr a jak se odepnou jsou kamarádští...tak snad jsem přispěla k věci :).

tlupa napsal(a):
Pes se vždy chová tak, aby se mu to vyplatilo. Jenže tím, co získává, jsou často velmi nehmotné a těžko definovatelné věci - vlastní psychická pohoda, stabilita ve "smečce"...

Myslím si, že psi jednají z tak vysokých pohnutek, že tam my lidé nedohlédneme a pak tvrdíme podobné věci. Když prožijete se psy skoro celý život, s mnoha psy, vidíte psy ve smečce, spoustu problémáků, nemůžete tomuto věřit. Nejde to.

Mishulle napsal(a):
Dominantní...podle mě sebejistý, prostě osobnost...Mám kamarády, kteří maji dominantní fenu staforda a když se sejdou s mojí čubinou tak je z toho někdy občas boj, protože spolu nemůžou být na pozemku který patří jedné z nich nebo protože ani jedné se nelíbí že ji chce očmuchat, nebo stačí jiný pohyb, který nečekají, nebo dotek majitele.Na procházkách spolu ale vychází bez problémů..submisivní pes očekává co se bude dít a podřídí se...Někdy si psy prostě nesednou, jako lidi...Pak záleží jak se k tomu postaví majitel...Někteří psy jsou na vodítku hrr a jak se odepnou jsou kamarádští...tak snad jsem přispěla k věci :).

V tom vidím nevychovanost, ne dominanci.

Mishulle napsal(a):
Dominantní...podle mě sebejistý, prostě osobnost...Mám kamarády, kteří maji dominantní fenu staforda a když se sejdou s mojí čubinou tak je z toho někdy občas boj, protože spolu nemůžou být na pozemku který patří jedné z nich nebo protože ani jedné se nelíbí že ji chce očmuchat, nebo stačí jiný pohyb, který nečekají, nebo dotek majitele.Na procházkách spolu ale vychází bez problémů..submisivní pes očekává co se bude dít a podřídí se...Někdy si psy prostě nesednou, jako lidi...Pak záleží jak se k tomu postaví majitel...Někteří psy jsou na vodítku hrr a jak se odepnou jsou kamarádští...tak snad jsem přispěla k věci :).

To je přesně ten příklad, kdy si lidi pletou dominanci psa s jeho hysterií, labilitou a nevychovaností.

scylla napsal(a):
Myslím si, že psi jednají z tak vysokých pohnutek, že tam my lidé nedohlédneme a pak tvrdíme podobné věci. Když prožijete se psy skoro celý život, s mnoha psy, vidíte psy ve smečce, spoustu problémáků, nemůžete tomuto věřit. Nejde to.

Jestli to není tím, že jste pracovala ( třeba ve velké vetšině ) se psy pokřivenými lidmi.
Znám z vyprávění situaci, ke které došlo v opravdové smečce psů ( dá-li se to tak nazvat ). Někdy v 90. letech do naší čerstvě svobodné země zavítali Rainbows - novodobí hipies, toužící po volném životě v přírodě. Několik set ( tisíc ? ) jich tábořilo v Novohradských horách. Lidé, děti, psi - všechno v jednom chumlu. Tím táborem procházela kamarádka se svým labradorem na vodítku. Pobíhající psi mu okamžitě začli věnovat nežádoucí pozornost a lidé na ně křičeli "Pusť ho". S hrůzou psa odepla, ten zakroužil, zařadil se do smečky, oblítal s ostatními psy celé okolí a ve zdraví se k majitelům vrátil, táborem prošli se psem volně a pak pokračovali v cestě. Tam si myslím, že fungovala smečka a po psím se dohodli.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jestli to není tím, že jste pracovala ( třeba ve velké vetšině ) se psy pokřivenými lidmi.
Znám z vyprávění situaci, ke které došlo v opravdové smečce psů ( dá-li se to tak nazvat ). Někdy v 90. letech do naší čerstvě svobodné země zavítali Rainbows - novodobí hipies, toužící po volném životě v přírodě. Několik set ( tisíc ? ) jich tábořilo v Novohradských horách. Lidé, děti, psi - všechno v jednom chumlu. Tím táborem procházela kamarádka se svým labradorem na vodítku. Pobíhající psi mu okamžitě začli věnovat nežádoucí pozornost a lidé na ně křičeli "Pusť ho". S hrůzou psa odepla, ten zakroužil, zařadil se do smečky, oblítal s ostatními psy celé okolí a ve zdraví se k majitelům vrátil, táborem prošli se psem volně a pak pokračovali v cestě. Tam si myslím, že fungovala smečka a po psím se dohodli.

No právě. A vadí mi, když někdo chce mermo mocí ty psy cpát do nějakých šablonek. Pohybovala jsem se skoro 10 let velmi často ve smečce kolem 15 psů a opravdu si myslím, že se psi zaškatulkovat nedají. Když sledujete interakci mezi psy a jinými zvířaty, je to také zajímavé.

Scylla: Jednou mě jeden z nich srazil na zem, když vyhodnotil, že jistá osoba představuje velké nebezpečí. Já chtěla onu ječící a nadávající osobu jít uklidnit, pes se postavil mezi nás čelem k ní. Já ho obešla a šla dál, on manévr zopakoval a zavrčel na mě. Obešla jsem ho podruhé, on mě zval za nohavici a podrazil mi nohu...

Promiňte, možná jsem to špatně pochopil a také čtu, že pes nebyl váš, ale přesto mi nejde do hlavy, že by pes v situaci "velkého nebezpečí" vás záměrně srazil na zem, vrčel na vás a ještě vám pak podrazil nohu... Nepíšete, co to bylo za plemeno, ale každopádně vás tak vystavil ještě dalšímu nebezpečí už v tak nebezpečné situaci.

To je dost nepochopení situace. Psi tohoto typu jsou "ochranka", to je jedna z jejich povinností. On vyhodnotil, že musí ochránit a já se mu do toho mermo mocí chtěla plést, tak mi to znemožnil a šel na to nebezpečí sám. Jeden ze psů byl kavkazák, druhý byl čsv. Byli úžasní. s čsv jsme si byli hodně blízcí, kdo by se na mě křivě podíval, měl by s tímhle psem problém. Naštěstí byl ovladatelný a poslouchal i mně. I od té ječící osoby se nechal odvolat. Mohla jsem s ní mluvit, ale on musel stát mezi námi a hlídat.

Díky za takové téma , které může lidem pomoci pochopit co to kouzelné slovo-dominance- vlastně je a vyvrátit jim mylně zažité myšlenky o agresivních dominátorech .
Scylla to hned prvním příspěvkem popsala , ale čím víc příkladů, tím lip, protože pochopení slova /natož psaného/ je pro mnohé čím dál těžší.

Já nejsem žádný zkušený kynolog, ale u psů to vidím stejně jako u lidí /či jakýchkoliv jiných tvorů/. Ne, nepolidšťuju psy, ale když se na to dívám z širšího hlediska a převedu to na lidi (což by mohlo něktrým v pochopení pomoci), tak dominantní přirozeně autoritativní člověk nebude respekt vyžadovat řvaním, výhrůžkama, ukazováním síly, zbraní... Přirozená autorita je prostě daná. Ostatní takového člověka následují a respektují pro jeho samotnou osobnost, ne protože se do autoritativní pozice napasoval sám. Takový člověk zkrátka nepotřebuje dělat ramena, předvádět chytrosti /kolik škol má a kolik let zkušeností apod., nepotřebuje někoho mlátit, aby ukázal jakou má sílu, nepotřebuje šikanovat, povyšovat se.../ Naopak bude chrátni a ochraňovat slabší, bude nápomocný, kde je třeba a to "své" si ohlídá, kolem něho bude pořádek a řád a ne chaoz. Přirozně.
Osobně je mi úplně fuk, jestli člověk, se kterým mluvím je multimilionář, prezident, autor světového bestselleru, nebo číšník co mi nese kafe, prodavačka, uklizečka, policajt..., s každým jednám slušně, respekt ovšem záleží na tom, jaká je daná osobna osobnost Těch s přirozenou autoritou je hrstečka, stejně tak jako dominantních "alfa" v psím světě Tak je to odjakživa.

Sám jsem měl několik psů, u kterých bych nenašel výrazné konkrétní znaky dominance, pak i psa, který byl agresivní zjevně z důvodu nejistoty. Dále jsem měl dobrmana, který se ve vztahu k lidem choval dá se říct "v normě", ale ve psí společnosti byl jasně submisivní.
Fena staffbulla byla velmi sebejistá, přitom milá a mírná, ovšem geny se projevily a vztah s jinými fenami byl velký problém. Právě v těchto případech (u psů typu bull) si myslím, že hodnocení chování je složitější, a to vzhledem k jejich mnohdy nestandardnímu narušenému sociálnímu chování. Bull psi většinou nejsou právě smečková zvířata.
Současného psa si vzhledem k jeho mladému věku netroufám hodnotit.

scylla napsal(a):
To je dost nepochopení situace. Psi tohoto typu jsou "ochranka", to je jedna z jejich povinností. On vyhodnotil, že musí ochránit a já se mu do toho mermo mocí chtěla plést, tak mi to znemožnil a šel na to nebezpečí sám. Jeden ze psů byl kavkazák, druhý byl čsv. Byli úžasní. s čsv jsme si byli hodně blízcí, kdo by se na mě křivě podíval, měl by s tímhle psem problém. Naštěstí byl ovladatelný a poslouchal i mně. I od té ječící osoby se nechal odvolat. Mohla jsem s ní mluvit, ale on musel stát mezi námi a hlídat.

Ano, nemusel jsem přesně pochopit, beru. Nicméně si nemyslím, že by pes "ochranka" měla srážet pána na zem a vrčet na něj. Tohle bych svému psovi nevzal. Samozřejmě, pozice mezi pánem a nebezpečím, ta je, zvlášť pro pastevce, typická, zbytek je pro mě nepochopitelný.
Kdyby vám takhle bránil v postupu na okraji útesu nebo před vodou, ohněm nebo podobně, nenepsal bych ani slovo, ale to by byla jiná situace.

milannn napsal(a):
Ano, nemusel jsem přesně pochopit, beru. Nicméně si nemyslím, že by pes "ochranka" měla srážet pána na zem a vrčet na něj. Tohle bych svému psovi nevzal. Samozřejmě, pozice mezi pánem a nebezpečím, ta je, zvlášť pro pastevce, typická, zbytek je pro mě nepochopitelný.
Kdyby vám takhle bránil v postupu na okraji útesu nebo před vodou, ohněm nebo podobně, nenepsal bych ani slovo, ale to by byla jiná situace.

Jsme zase u toho. A) nebyli to moji psi, takže jsem nebyla pán. Vrčet může, proč by nemohl, mluvit neumí a sms mi nenapíše. Tohle byla stejná situace z vnímání toho psa - nebezpečí, že by se mi mohlo něco stát a že on tomu může zabránit a vystavit nebezpečí sebe. b) kdyby mě ta osoba napadla, neměla bych šanci, opravdu ne. On by jí měl. ČSV nejsou hloupí a musíte si u nich to "potavení pána" tvrdě zaslužit. Jak jsem psala v úvodu, naše vztahy byly dobré, ale byly o dohodě, ne o nadřízenosti a podřízenosti.

scylla napsal(a):
Jsme zase u toho. A) nebyli to moji psi, takže jsem nebyla pán. Vrčet může, proč by nemohl, mluvit neumí a sms mi nenapíše. Tohle byla stejná situace z vnímání toho psa - nebezpečí, že by se mi mohlo něco stát a že on tomu může zabránit a vystavit nebezpečí sebe. b) kdyby mě ta osoba napadla, neměla bych šanci, opravdu ne. On by jí měl. ČSV nejsou hloupí a musíte si u nich to "potavení pána" tvrdě zaslužit. Jak jsem psala v úvodu, naše vztahy byly dobré, ale byly o dohodě, ne o nadřízenosti a podřízenosti.

Ale ano, vrčet může, to nepopírám a netvrdím, že na nás pes nikdy nemůže zavrčet. Že to nebyl váš pes, vím i jsem to psal. Přesto vrčení na parťáka (nepoužiju-li slovo pána) mi připadne v takové situaci neodůvodnitelné. Proč? Právě proto, že jste "tahali za jeden provaz" a pes srážel vás - a to obrazně, psychicky a i reálně fyzicky. Nešli jste do boje společně jako jeden celek.
Někdy se odhodlání psa bojovat za pána určuje i mírou odhodlání, přístupem jeho pána. Tzn. potkáme-li v lese medvěda, se kterým by pes neměl chuť bojovat, ale jeho pán bez váhání jde do boje, přidá se i pes (záměrně uvádím extrémní příklad, šance nehodnotím). Pes z příkladu to odhodlání neměl.

Mám pastevce, je to mladý pes, a nejen proto nemůžu podrobně vyhodnocovat jeho míru dominance, ale v takové situaci by se zachoval jinak (ne, nevrhl by se hned na křičícího člověka), ale rozhodně by mě nesrazil na zem.

milannn napsal(a):
Ale ano, vrčet může, to nepopírám a netvrdím, že na nás pes nikdy nemůže zavrčet. Že to nebyl váš pes, vím i jsem to psal. Přesto vrčení na parťáka (nepoužiju-li slovo pána) mi připadne v takové situaci neodůvodnitelné. Proč? Právě proto, že jste "tahali za jeden provaz" a pes srážel vás - a to obrazně, psychicky a i reálně fyzicky. Nešli jste do boje společně jako jeden celek.
Někdy se odhodlání psa bojovat za pána určuje i mírou odhodlání, přístupem jeho pána. Tzn. potkáme-li v lese medvěda, se kterým by pes neměl chuť bojovat, ale jeho pán bez váhání jde do boje, přidá se i pes (záměrně uvádím extrémní příklad, šance nehodnotím). Pes z příkladu to odhodlání neměl.

Mám pastevce, je to mladý pes, a nejen proto nemůžu podrobně vyhodnocovat jeho míru dominance, ale v takové situaci by se zachoval jinak (ne, nevrhl by se hned na křičícího člověka), ale rozhodně by mě nesrazil na zem.

Musel byste toho psa znát. Jeho majitel měl jeho plný respekt. Já prostě ne. Přesto jsem byla druhý a jediný člověk ze všech, které ten pes bral a do dneška to považuji za úspěch. Vyhodnotil mě v dané situaci jako slabší článek a chtěl mě chránit. Kdybychom potkali medvěda, bylo by mi ho s tímhle psem docela lto.... Už není mezi námi, bohužel, ale byl to Pan Pes.

scylla napsal(a):
Musel byste toho psa znát. Jeho majitel měl jeho plný respekt. Já prostě ne. Přesto jsem byla druhý a jediný člověk ze všech, které ten pes bral a do dneška to považuji za úspěch. Vyhodnotil mě v dané situaci jako slabší článek a chtěl mě chránit. Kdybychom potkali medvěda, bylo by mi ho s tímhle psem docela lto.... Už není mezi námi, bohužel, ale byl to Pan Pes.

Rozumím, takoví psi mají charisma.

scylla napsal(a):
Myslím si, že psi jednají z tak vysokých pohnutek, že tam my lidé nedohlédneme a pak tvrdíme podobné věci. Když prožijete se psy skoro celý život, s mnoha psy, vidíte psy ve smečce, spoustu problémáků, nemůžete tomuto věřit. Nejde to.

Já mluvím mimo jiné i o těch vašich vysokých pohnutkách - i to je něco, co pes svým chováním získá. A nepopírám, že člověk mnohdy absolutně vůbec netuší, jaká je skutečná motivace psova chování a co vlastně pes svým chováním získává (nebo o co usiluje). Ale nějaká motivace, nějaká pohnutka je tam vždycky, ať už "nízká" jako například žrádlo nebo sex, nebo "vysoká", jako třeba touha ochránit slabšího (což je jen příklad té "harmonie ve smečce", o které jsem mluvila výš - i když místo slova "smečka" by bylo vhodnější použít slovo "skupina").

tlupa napsal(a):
Já mluvím mimo jiné i o těch vašich vysokých pohnutkách - i to je něco, co pes svým chováním získá. A nepopírám, že člověk mnohdy absolutně vůbec netuší, jaká je skutečná motivace psova chování a co vlastně pes svým chováním získává (nebo o co usiluje). Ale nějaká motivace, nějaká pohnutka je tam vždycky, ať už "nízká" jako například žrádlo nebo sex, nebo "vysoká", jako třeba touha ochránit slabšího (což je jen příklad té "harmonie ve smečce", o které jsem mluvila výš - i když místo slova "smečka" by bylo vhodnější použít slovo "skupina").

Vy dokola píšete, že pes něco získá. On ale většinou spíš hodně dá.

scylla napsal(a):
Vy dokola píšete, že pes něco získá. On ale většinou spíš hodně dá.

To se ale přece nevylučuje!

Zkusím vám dát příklad, který by mohl trochu osvětlit, jak to myslím. Je to blbý příklad, ale lepší mě momentálně nenapadá. Vezměte si člověka, který se rozhodne věnovat peníze na charitu. Třeba na pomoc konkrétnímu dítěti v Africe. Proč to dělá, proč se těch peněz vzdává? Protože tím on sám něco získává. Co přesně, to ví jen on sám - může to být jen dobrý pocit, že někomu pomohl, může to být uznání okolí, může to být dobrý výchovný příklad pro jeho děti, může to být třeba odečet z daní... Ale kdyby tím nic nezískal, vůbec nic, ani ten dobrý pocit, tak ty peníze dávat nebude. Prostě každé chování, i to, které je jen "dávání", dotyčnému (ať už je to člověk, nebo pes) zároveň něco přináší - a to něco ho motivuje k tomu, aby tohle chování dělal. Kdyby tím dotyčný nic nezískal, tak to dělat nebude.

Co se týká psů tak nesouhlasím.

Nevím, jestli chápu všechno dobře. Ale ten pes, když ochrání majitele, tak získává. Získává jistotu, že večer bude plná miska a že i zítra se z páníka budou sypat pamlsky. Kdyby vás nějaký narušitel zahlušil...
Navíc jim tak velí geny. Moje ovčanda mě bránila výlezu na skálu, protože to považovala za nebezpečné. Musela jsem jí vysvětlit, že nejsem koza a uvázat ji.
Minulá fena nesnášela, když jsme se koupali v rybníce. To se i utrhla a zachraňovala nás tak vytrvale, že by nás utopila. Normálně nás z vody vyhnala.
Ale to jsem odbočila od tématu. Ani jedna nebyla - není dominantní.

Dominantní pes je silný, ale také vyrovnaný a inteligentní. To co většina lidí označuje za dominanci je ve skutečnosti jen nevychovanost, agresivita a bázlivost.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nevím, jestli chápu všechno dobře. Ale ten pes, když ochrání majitele, tak získává. Získává jistotu, že večer bude plná miska a že i zítra se z páníka budou sypat pamlsky. Kdyby vás nějaký narušitel zahlušil...
Navíc jim tak velí geny. Moje ovčanda mě bránila výlezu na skálu, protože to považovala za nebezpečné. Musela jsem jí vysvětlit, že nejsem koza a uvázat ji.
Minulá fena nesnášela, když jsme se koupali v rybníce. To se i utrhla a zachraňovala nás tak vytrvale, že by nás utopila. Normálně nás z vody vyhnala.
Ale to jsem odbočila od tématu. Ani jedna nebyla - není dominantní.

Tenhle pes tedy určitě nemyslel na plnou misku a sypání pamlsků.

scylla napsal(a):
Tenhle pes tedy určitě nemyslel na plnou misku a sypání pamlsků.

Podle mě snad žádný pes v podobné situaci nemyslí na žrádlo. Představa, že je pro psy člověk především zdrojem žrádla, je hrubé nepochopení psí duše.

milannn napsal(a):
Scylla: Jednou mě jeden z nich srazil na zem, když vyhodnotil, že jistá osoba představuje velké nebezpečí. Já chtěla onu ječící a nadávající osobu jít uklidnit, pes se postavil mezi nás čelem k ní. Já ho obešla a šla dál, on manévr zopakoval a zavrčel na mě. Obešla jsem ho podruhé, on mě zval za nohavici a podrazil mi nohu...

Promiňte, možná jsem to špatně pochopil a také čtu, že pes nebyl váš, ale přesto mi nejde do hlavy, že by pes v situaci "velkého nebezpečí" vás záměrně srazil na zem, vrčel na vás a ještě vám pak podrazil nohu... Nepíšete, co to bylo za plemeno, ale každopádně vás tak vystavil ještě dalšímu nebezpečí už v tak nebezpečné situaci.

Mám teď fenku, která je svým způsobem "dominantní" i když velmi laskavá, v klidu řídí situace. Je to klidná fena, pevná v povaze, nic jí nerozhází. Má neuvěřitelné schopnosti komunikace. Jak mezi psy, tak s lidmi. Není to tak dlouho, co mě přehlasovala tak jako byla přehlasovaná scylla - v komunikaci - (fenka v sobě má, jak říkáme buldozera - když se pro něco pevně rozhodne a má to svůj smysl, učiní tak). Mlaďas byl štěně, oba dostali vajíčko - on prvně v životě. Dostal každý svoje. Ona svoje nakřápla, nechala být a šla k mlaďasovi. Podezírala jsem jí z hamižnosti (neb jídlo jest její převelikou vášní) a snažila se ji naprosto marně usměrnit že má svoje vejce a když ho nechce, tak jemu ať ho nechá. Jsem ráda, že jsem dál netlačila, že ona přehlasovala mě. Protože její záměr byl následně už jasný. Mlaďase ona nasměrovala ke svému načatému vejci, aby věděl o co jde, že je něco uvnitř, k čemu se má dostat a usnadnila mu tak situaci. S tím jeho se sama vypořádala v pikosekundě . Zdánlivě to se situací popsanou scyllou moc nesouvisí, ale zdánlivě. Píšu to proto, že oni někdy nemají jak jinak komunikovat. Pes, kterého popsala scylla neměl moc jinou možnost, jak coby dominantní jedinec /tedy ten co chrání, zaštiťuje, atd./ tu situaci řešit, když ona mu nešla naproti, neb mu nerozumněla. MOje fenka taky neměla moc možností jak mi říct - hele já vím co dělám! Mohla jsem jí upovelovat, trvat si tvrdě na svém a být ten kdo velí. Naštěstí jsem někde uvnitř vnímala, že ač se pořád tvrdí, že když kurnik vydám jááá ten povel, tak ho pes musí splnit i kdyby skály na něj měly padat, tak že to tak není úplně vždy, protože kdybych to tak bývala udělala, byla by to vůči ní hodně, ale hodně velká nespravedlnost. Máme bohužel mezery v té komunikaci. Oni nám rozumí mnohem víc, než my jim. A to bychom měli mít sakra pořád na paměti.

To je skvělý příklad toho, že někdy máme toho psa nechat myslet a konat a nemyslet si, že my víme vše nejlíp
Dominantní je něco jako přirozená autorita u lidí. Nemusí řvát, nemusí se prát, přesto ho rádi následují...

lesnížínka napsal(a):
To je skvělý příklad toho, že někdy máme toho psa nechat myslet a konat a nemyslet si, že my víme vše nejlíp
Dominantní je něco jako přirozená autorita u lidí. Nemusí řvát, nemusí se prát, přesto ho rádi následují...

Ne přesto, ale právě proto.

tlupa napsal(a):
Ne přesto, ale právě proto.

scylla napsal(a):
Měla jsem tu čest dva takové psy potkat a pomáhala jsem se o ně několik let starat. Nepatřili mi, ale byla jsem s nimi hodně času.

Chovali se klidně, suveréně, nervali se s jinými psy, ale komunikovali s nimi a psi je plně respektovali a podřizovali se jim. Ke štěnatům byli velice jemní a laskaví, k fenám galantní, ale neměli problém je usměrnit. Nidky nepoužili sílu, když byla jiná možnost. Při hrách smečky občas představovali kořist.
Vůči lidem byli celkem tolerantní, některých lidí si vysloveně nevšímali a absolutně je nerespektovali, prostě na ně z vysoka kašlali. Některé lidi vyhledávali a domluvili se s nimi. Se mnou to bylo - já pán, ty pán, dohodneme se. Neměla jsem u nich takový respekt jako jejich majitel, ale fungovali jsme spolu a v běžných situacích poslouchali. Jednou mě jeden z nich srazil na zem, když vyhodnotil, že jistá osoba představuje velké nebezpečí. Já chtěla onu ječící a nadávající osobu jít uklidnit, pes se postavil mezi nás čelem k ní. Já ho obešla a šla dál, on manévr zopakoval a zavrčel na mě. Obešla jsem ho podruhé, on mě zval za nohavici a podrazil mi nohu a stoupl si opět mezi nás. To byl můj jediný dohovor s jedním z těchto psů za 4 roky fungování s nimi.
Ošetrovat a česat se běžně nechali. Byli úžasní a hodně člověka naučili.

Skôr by som povedal, že boli sebavedomí a nie dominantní. To je rozdiel...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Skôr by som povedal, že boli sebavedomí a nie dominantní. To je rozdiel...

To není rozdíl, to je v podstatě totéž.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Skôr by som povedal, že boli sebavedomí a nie dominantní. To je rozdiel...

No, já je na rozdíl od vás znala. Čsv vedl několik let smšenou smečku několika čsv, hovík, NO, rtw a mnoho dalších psů a vedl jí učebnicově skvěle. Byl to pes, který si nenechal foukat do kaše a zjedat si respekt i u lidí a neměl s tím problém. Kavkazák se uměl chovat jako plyšák vůči dětem, ženám, slabším psům, ale také si uměl zjednat respekt jak u lidí tak ostatních psů, bez síly, jen komunikací, sílu skoro nepoužíval. Oba uměli jen gesty zabránit neshodě jiných psů nebo případný spor bleskem rozhodit. Byli to oba skvělí psi.