Týrané štěně z útulku

Tak já bych prostě vůbec zpočátku nekárala. Ubytujte štěně tam, kde nic neprovede a nevadí, když se omylem vyvenčí -chodba, (velká) koupelna, dlážděná kuchyně apod. Nejdříve bych si získala důvěru a až pak "trestala". Ale odměny - ty hned, co nejvíc a co nejčastěji, za každou maličkost. Asi u tohoto štěněte to budou odměny=pamlsky, protože ještě neocení pohlazení či slovní pochvalu, to ho musíte teprve naučit. Chce to hlavně spoustu trpělivosti, pokud nejste "ve formě" - utahaní, naštvaní apod., štěně vyvenčete, nakrmte, ale nevychovávejte a necvičte. Můžete nadělat víc škody než užitku. Jste prima, že jste se takového pejska ujali, ale moc za něj prosím, teď to teprve bude náročnější, tak to vydržte. On se vám za to odvděčí věrností a láskou.

Tři měsíční stěně ještě bude dělat potřebu tam kde chce
Dejte ho do místní kde vám to nevadí naucte ho na noviny a tx pak posunujte ke dveřím chodte často ven
A další pokud se stěně boji tak ho nepronasleduj, ale sedni si na zem a zacni knucet jak stěně a cekej na reakci.

Mame ho 4 dny, ano kratce, ale je hrozne jak si nejde pro pohlazeni a kdyz se k nemu naklonim utece..trha mi to srdce..bydlime v byte, kde nevadi louze nic..venku delame kolecka kolem baraku aby si pomalu zvykal..v utulku nam rekli ze se na nem nekdo pekne 'vyradil' a ze ho nasli venku..pravdu se uz asi nikdo nedozvi..kazdopadne je to bojovnik :) a dekuji za odpovedi.

W. napsal(a):
Mame ho 4 dny, ano kratce, ale je hrozne jak si nejde pro pohlazeni a kdyz se k nemu naklonim utece..trha mi to srdce..bydlime v byte, kde nevadi louze nic..venku delame kolecka kolem baraku aby si pomalu zvykal..v utulku nam rekli ze se na nem nekdo pekne 'vyradil' a ze ho nasli venku..pravdu se uz asi nikdo nedozvi..kazdopadne je to bojovnik :) a dekuji za odpovedi.

Časem to přejde, ale dej mu čas.

Nekárejte, všechno byste mohli zhoršit. Dokonce v jeho přítomnosti nekárejte ani druhého psa, případně děti, pokud máte. A dokonce se v jeho přítomnosti ani nehádejte. I to by mohlo štěně stresovat.

Taky se nad něho neohýbejte, ale dřepněte si k němu.Nehlaďte ho po hlavě a po uších, ale normálně po zádech.Krmte ho co nejvíce z ruky.Mluvte na něj veselým a pozitivním tónem.Absolutně vynechte kárání, mohl by se počůrávat strachy.Když se něčeho bojí, nechlácholte ho, ale dělejte, jako by nic.Chce to čas, ale pak budete mít věrného parťáka na život a na smrt.

Ale zase až tak moc času bych mu nedávala. Několikrát denně bych ho vzala do ruky,
přitulila, hladila - zatím krátce. Zvykne si, že mu neubližujete.

W. napsal(a):
Mame ho 4 dny, ano kratce, ale je hrozne jak si nejde pro pohlazeni a kdyz se k nemu naklonim utece..trha mi to srdce..bydlime v byte, kde nevadi louze nic..venku delame kolecka kolem baraku aby si pomalu zvykal..v utulku nam rekli ze se na nem nekdo pekne 'vyradil' a ze ho nasli venku..pravdu se uz asi nikdo nedozvi..kazdopadne je to bojovnik :) a dekuji za odpovedi.

Bylo by dobré dodržovat několik zásad. Štěněti dejte obojek a vodítko, i pro doma, takové, aby se nemohlo o nic zachytit. Nedívejte se mu na hlavu, nechoďte přímo k němu, ale jděte obloukem a nedívejte se při tom přímo na něj. Mluvte na něj klidným, příjemným hlasem, nekárejte, netrestejte. Snažte se, aby bylo co nejvíc s vámi, mohlo sledovat vaše chování. Když se na vás podívá, pohlaďte ho očima. Když se něčeho hodně bojí, jděte k tomu, dotkněte se toho a pořádně si zívněte, několikrát po sobě. Zívnout si můžete i tehdy, kdy jdete kolem štěněte. Pokud je v takovém stresu, jak píšete, pamslky vám asi moc jíst nebude.

Když ho budete chtít pohladit, hlaďte rukou s dlaní nahoru a dbejte na to, aby celou dobu rukku vidělo. Pomalu, citlivě. Jesli se nechá, pohlaďte mu jemně tváře, jako když ho maminka olizuje. To je hodně uklidňující a mají to rádi. Nikam ho netlačte, na všechno vlídně, klidně a pomalu. Nemáte kam spěchat.

Nechoťe k němu, když nemá kam uhnout, nenaklánějte se nad něj, dřepněte na bobek, ramenem k němu, hlavu trošku skloněnou, ne bradu dopředu.

scylla napsal(a):
Bylo by dobré dodržovat několik zásad. Štěněti dejte obojek a vodítko, i pro doma, takové, aby se nemohlo o nic zachytit. Nedívejte se mu na hlavu, nechoďte přímo k němu, ale jděte obloukem a nedívejte se při tom přímo na něj. Mluvte na něj klidným, příjemným hlasem, nekárejte, netrestejte. Snažte se, aby bylo co nejvíc s vámi, mohlo sledovat vaše chování. Když se na vás podívá, pohlaďte ho očima. Když se něčeho hodně bojí, jděte k tomu, dotkněte se toho a pořádně si zívněte, několikrát po sobě. Zívnout si můžete i tehdy, kdy jdete kolem štěněte. Pokud je v takovém stresu, jak píšete, pamslky vám asi moc jíst nebude.

Když ho budete chtít pohladit, hlaďte rukou s dlaní nahoru a dbejte na to, aby celou dobu rukku vidělo. Pomalu, citlivě. Jesli se nechá, pohlaďte mu jemně tváře, jako když ho maminka olizuje. To je hodně uklidňující a mají to rádi. Nikam ho netlačte, na všechno vlídně, klidně a pomalu. Nemáte kam spěchat.

Nechoťe k němu, když nemá kam uhnout, nenaklánějte se nad něj, dřepněte na bobek, ramenem k němu, hlavu trošku skloněnou, ne bradu dopředu.

Super, za tohle palec nahoru. Mám tu dost často v dočasce psíky, kteří si prošli ničím moc dobrým a ačkoliv se pak snažím novým majitelům vysvětlit jak s takovým psíkem pracovat, málokdo to chce chápat. Většinou první reakce je, že jdou na psa zezhora jak dravci, zaženou ho do kouta a snaží se mu sahnout zezhora na hlavu. Stále vysvětluju - z počátku žádný přímý oční kontakt, psa "nelovit", ale snažit se zaujmout aby se začal zajímat co to ten člověk dělá a přišel blíž sám... ale je to jak hrách na stěnu házet, jsem za blbečka, že takhle přeci fungovat nejde, že ten pes musí a musí... Děkuju, že se najde ještě člověk, který zraněné psí dušičce rozumí.

Zadavatelko, dejte mu čas, jděte na něj v klidu. Napřed vám musí začít důvěřovat a to nejde zlomit nějakým lovením psa. Snažte se být zajímavá, sedněte si k němu na zem, hrajte si sama s nějakou hračkou, která ho zaujme. Za zájem klidně zkuste i pamlsek, ale zpočátku si ho asi nevezme z ruky, stačí opatrně "poslat" po podlaze směrem k němuu. Ovšem bez prudkých pohybů a napřahování. Klidně si při tom povídat jakoby pro sebe, vydržte to deset patnáct minut, pak si jdete dělat své, jen po očku koukněte zda vás sleduje, pokud ano, slovně ho pochvalte, klidně zase kousek mňamky jeho směrem. Pokud by měl zájem přijít blíž, sedněte na zem, natahněte ruku směrem k němu, ale nekoukejte přímo na něj. Ideálně mluvit a mluvit, co vás napadně, to je fuk. Nechat ho aby přišel co nejblíž, očichal ruku, pokud se nechá dobrovolně, podrbat pod bradičkou nabo na tváři. Ale určitě vše bez násilí a nahánění. Držím palce, pokud budete v klidu a dáte mu čas, který potřebuje, zvládnete to, nebojte.

Dekuji...vidime den ode dne pokroky, kdyz jsem v kuchyni nebo v jine mistnosti prijde se podivat a uz čumakuje..pamlsek si z ruky vezme, sice hodne opatrne ale vezme..venku uz i 'mrcasi' z pritele ma vetsi strach asi blba zkusenost s muzi..do postele jde spat uz i s nama takze spime ve Ctyrech akorat nevime, venku se dvakrat vycura a po 5 min doma se pocura..asi je to tim ze nadmerne pije, muze to byt stresem?

Může, ale nechte ho zkontrolovat u veta. Stres zrychluje metabolismus, ale tu kontrolu na ledviny a močové cesty by to chtělo.

Dobre, diky a Charlie zdravi :).

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

scylla napsal(a):
Může, ale nechte ho zkontrolovat u veta. Stres zrychluje metabolismus, ale tu kontrolu na ledviny a močové cesty by to chtělo.

Chtěla bych věřit, že ho vet vyšetřil, než ho vydali.

Tomu nevěřím a hlavně nevěřím většině veterinářů, kteří spolupracují s různými OS. Takže bych volila svého, dobrého veterináře.

W. napsal(a):
Dobre, diky a Charlie zdravi :).

No ten je úžasnej Podle těch tlapek vypadá, že to nebude žádný tintítko .

Byl ockovany, odcerveny a od bleseny to bylo v ockovaku..kdyz jsme byli u vet.nameril mu teplotu 39 ale pry to je stresem, zmenou prostedi a asi i prujmem ktery mel uz v utulku.takze jsme nasadili ryzi mrkev maso a zitra jdem na kontrolu tak snad to bude dobry..

Krásné štěndo...určo z něj bude, až překonáte jeho trauma, super parťák

Kalamita napsal(a):
Tři měsíční stěně ještě bude dělat potřebu tam kde chce
Dejte ho do místní kde vám to nevadí naucte ho na noviny a tx pak posunujte ke dveřím chodte často ven
A další pokud se stěně boji tak ho nepronasleduj, ale sedni si na zem a zacni knucet jak stěně a cekej na reakci.

conty napsal(a):
No ten je úžasnej Podle těch tlapek vypadá, že to nebude žádný tintítko .

Ty tlapy ale můžou mást. Náš měl šílená tlapiska jako štěně - všichni "Připravte se na obra!" No a váží kolem 13 - 14kg!

W. napsal(a):
Dobre, diky a Charlie zdravi :).

Krasavec, vypadá na kříženeve RR a NO.

Kalamita napsal(a):
Tři měsíční stěně ještě bude dělat potřebu tam kde chce
Dejte ho do místní kde vám to nevadí naucte ho na noviny a tx pak posunujte ke dveřím chodte často ven
A další pokud se stěně boji tak ho nepronasleduj, ale sedni si na zem a zacni knucet jak stěně a cekej na reakci.

"Kalamito", jste to Vy, co máte toho Havanského psíka?

Jo.
(nepoznáváte ji, že ?).

rapotacka11 napsal(a):
Jo.
(nepoznáváte ji, že ?).

Právě...
A hlavně - vůbec nevím, co si o tom myslet...

W. napsal(a):
Dobry den, vzali jsme si z utulku tyrane 3 mes. štene, ktere se samozrejme kvuli tomu cim si musel projit velice boji lidi, utika kdyz jen vstanu nebo chci kolem nej projit..s nasi fenkou si velice rozumi a je to jeho jediny kamos..chtela bych se zeptat kdy by z nej mohl ten strach vyprchat a jak ho pokarat za neco spatneho?(louze atd)nemate nekdo zkusenosti?

Mám útulkačku od štěněte.Je to posera a poserou zůstane. V začátku jí moc pomohla druhá čuba, které v té době bylo 13 měsíců a "stará čuba", které bylo v té době 11 let a útulkačce 2,5 měsíce. Útulkačka se bála téměř všeho, letadel, popelářů, křiku dětí, rachejtlí, troubení - prostě všeho a dnes po pár letech se pořád některých zvuků bojí víc a jiných méně, některých vůbec. K fenkám a nám jako lidem přilnula útulkačka velmi brzy, takže jsme ji vychovávali jako všechna ostatní štěňata, která jsme kdy měli. Je pravda, že doma na žádné štěně neřvu a nemlátím ho, ani mu nemáchám čumák v loužích, jen mu prostě zlehka vynadám, že se mi to jako nelíbí. Kárám jen za louži nebo bobek udělaný v mé přítomnosti nebo po vyvenčení, nikdy nekárám po příchodu z práce např. místo polední pauzy, takže po 4-5 hodinách. Stejně ale ani nijak bouřlivě nechválím venku za "splněný úkol". Útulkačka se chovala podle staré i mladé fenky. Nic méně doma vynadáno prostě dostala. Vzhledem k tomu, že přilnula jak k lidské, tak psí části smečky, ve chvílích "ohrožení" letěla venku k nejbližšímu členovi (pes, člověk) a čekala, co se bude dít. Nedělo se nic, nikdo ji neuklidňoval. Fenkám bylo jedno, že letělo letadlo a mně třeba dlouho trvalo než mi došlo, že letělo letadlo . Jen při rachejtli, klidně v dáli, prchala a prchá útulkačka dodnes. Prima je, že prchá vždy směrem vchodové dveře od domu. V prosinci na volno téměř nechodí, aby ona měla dojem, že je bezpečí a nemusela nikam prchat.
V útulku byla téměř od narození (našli ji s matkou a sourozenci asi jako týdenní štěnda), nic neznala, všeho se bála. Průjem měla cca 3 měsíce, zřejmě tělu trvalo než si zvyklo na kvalitní granule.

Tohle je moje zkušenost s bázlivým štěnětem z útulku a u nás to dopadlo dobře.

Nebojte se ničeho a štěně vychovávejte podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, ta doba, kdy to je mimino, které vstřebává, se už nikdy nevrátí a co podceníte, se bude blbě napravovat.
Myslím, že nejdůležitější je, aby jste si spolu vybudovali vztah a štěndo ve vás mělo důvěru, resp. důvěru, že se od vás ničeho hnusného bát nemusí a že jste páníček, který ho "ochrání".

Pokud se vás vaše štěně bojí, nechoďte kolem něj - já bych si sedla nebo lehla na zem a třeba si hrála s míčkem, mňamkama a nebo se mazlila s druhou čubou. Pokud je na to teda vaše fenka zvyklá. Je to štěně, bude zvědavé, co tam máte nebo bude "žárlit", že se mazlí fenka a půjde se taky kouknout a zjistí, že ty ruce hladí . Tak bych to prostě udělala já a protože jsem zvyklá si lehat na zem ke psům, nové štěndo by časem prostě taky přišlo, aby to vyzkoušelo , zatím to zabralo na všechna štěnda.

Fiona.Praha napsal(a):
Mám útulkačku od štěněte.Je to posera a poserou zůstane. V začátku jí moc pomohla druhá čuba, které v té době bylo 13 měsíců a "stará čuba", které bylo v té době 11 let a útulkačce 2,5 měsíce. Útulkačka se bála téměř všeho, letadel, popelářů, křiku dětí, rachejtlí, troubení - prostě všeho a dnes po pár letech se pořád některých zvuků bojí víc a jiných méně, některých vůbec. K fenkám a nám jako lidem přilnula útulkačka velmi brzy, takže jsme ji vychovávali jako všechna ostatní štěňata, která jsme kdy měli. Je pravda, že doma na žádné štěně neřvu a nemlátím ho, ani mu nemáchám čumák v loužích, jen mu prostě zlehka vynadám, že se mi to jako nelíbí. Kárám jen za louži nebo bobek udělaný v mé přítomnosti nebo po vyvenčení, nikdy nekárám po příchodu z práce např. místo polední pauzy, takže po 4-5 hodinách. Stejně ale ani nijak bouřlivě nechválím venku za "splněný úkol". Útulkačka se chovala podle staré i mladé fenky. Nic méně doma vynadáno prostě dostala. Vzhledem k tomu, že přilnula jak k lidské, tak psí části smečky, ve chvílích "ohrožení" letěla venku k nejbližšímu členovi (pes, člověk) a čekala, co se bude dít. Nedělo se nic, nikdo ji neuklidňoval. Fenkám bylo jedno, že letělo letadlo a mně třeba dlouho trvalo než mi došlo, že letělo letadlo . Jen při rachejtli, klidně v dáli, prchala a prchá útulkačka dodnes. Prima je, že prchá vždy směrem vchodové dveře od domu. V prosinci na volno téměř nechodí, aby ona měla dojem, že je bezpečí a nemusela nikam prchat.
V útulku byla téměř od narození (našli ji s matkou a sourozenci asi jako týdenní štěnda), nic neznala, všeho se bála. Průjem měla cca 3 měsíce, zřejmě tělu trvalo než si zvyklo na kvalitní granule.

Tohle je moje zkušenost s bázlivým štěnětem z útulku a u nás to dopadlo dobře.

Nebojte se ničeho a štěně vychovávejte podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, ta doba, kdy to je mimino, které vstřebává, se už nikdy nevrátí a co podceníte, se bude blbě napravovat.
Myslím, že nejdůležitější je, aby jste si spolu vybudovali vztah a štěndo ve vás mělo důvěru, resp. důvěru, že se od vás ničeho hnusného bát nemusí a že jste páníček, který ho "ochrání".

Pokud se vás vaše štěně bojí, nechoďte kolem něj - já bych si sedla nebo lehla na zem a třeba si hrála s míčkem, mňamkama a nebo se mazlila s druhou čubou. Pokud je na to teda vaše fenka zvyklá. Je to štěně, bude zvědavé, co tam máte nebo bude "žárlit", že se mazlí fenka a půjde se taky kouknout a zjistí, že ty ruce hladí . Tak bych to prostě udělala já a protože jsem zvyklá si lehat na zem ke psům, nové štěndo by časem prostě taky přišlo, aby to vyzkoušelo , zatím to zabralo na všechna štěnda.

Kdybyste s ní takto nevhodně nezacházela, nezůstala by poserou, jak píšete, se strachem se musí pracovat.

Chovejte se přirozeně, normálně, aby si štěně zvykalo na normální provoz domácnosti.

scylla napsal(a):
Kdybyste s ní takto nevhodně nezacházela, nezůstala by poserou, jak píšete, se strachem se musí pracovat.

Chovejte se přirozeně, normálně, aby si štěně zvykalo na normální provoz domácnosti.

Co to plácáte? Jaké nevhodné zacházení?
Že jsem se k ní chovala jako k jinému štěněti?
Váš názor je mi vlastně jedno, očekávala jsem, že přijde někdo, kdo má patent na vše a bude komentovat. Svůj příspěvek jsem vložila jako náš příběh se štěnětem poserou a jsem spokojená, jak to dopadlo. Jsem přesvědčená, že z "posery" odvážný pes nebude, kdybyste "pracovala se strachem" 24 hodin denně.
Reakci neočekávám, resp. mne nezajímá.

Fiona.Praha napsal(a):
Co to plácáte? Jaké nevhodné zacházení?
Že jsem se k ní chovala jako k jinému štěněti?
Váš názor je mi vlastně jedno, očekávala jsem, že přijde někdo, kdo má patent na vše a bude komentovat. Svůj příspěvek jsem vložila jako náš příběh se štěnětem poserou a jsem spokojená, jak to dopadlo. Jsem přesvědčená, že z "posery" odvážný pes nebude, kdybyste "pracovala se strachem" 24 hodin denně.
Reakci neočekávám, resp. mne nezajímá.

No vidíte a já mám zkušenost opačnou u více než 10 psů, které se podařilo vrátit do normálního života beze strachu. Je mi líto, že vás to nezajímá, pejskovi by to pomohlo. Vaše volba.

Štěně s takovými projevy vůbec nemuselo být týrané a nemuselo nic špatného zažít, dost často tak reagují psi, kteří v době vtiskávání jen nedostávali ty správné podněty.

Budete mít krušné začátky a nikdy to nebude ok.

No on bude trošku rozdíl, mezi nervově víceméně pevným psem, který se do nějakého takového stavu dostal špatným zacházením, a rozeným labilem.

apbtbreeder napsal(a):
Štěně s takovými projevy vůbec nemuselo být týrané a nemuselo nic špatného zažít, dost často tak reagují psi, kteří v době vtiskávání jen nedostávali ty správné podněty.

Budete mít krušné začátky a nikdy to nebude ok.

Taky si to myslím.
Nechtěla jsem brát zad. naději.
Je dobře, že má druhého psa, pro
štěně - později psa, to bude snadnější.
No, později uvidíte.
Třeba se stane zázrak....

rapotacka11 napsal(a):
Taky si to myslím.
Nechtěla jsem brát zad. naději.
Je dobře, že má druhého psa, pro
štěně - později psa, to bude snadnější.
No, později uvidíte.
Třeba se stane zázrak....

Děkuji.

Ale vysvětlujte to nějakému dobroserovi. Zákonitě všechno co prošlo útulkem muselo být týrané a potřebuje to teď ňuňat. ;-).

Je to posera asi tak jako kazde štene..venku se neboji vubec, hluku taky ne, asi si zvykl za ten cas co musel prozit venku sam..boji se lidi a nikdo nerekl ze mu musel byt tyrany, jen jeho chovani tomu naznacuje..nejsem zadny specialista, jen clovek co miluje psy..jsem rada za vsechny nazory, dekuju.vedeli jsme, ze s takovym psem to nebude jednoduche, ale myslim ze vsemu se da naucit...

Neni u nas ani tyden a ty pokroky jsou obrovske !

scylla napsal(a):
Kdybyste s ní takto nevhodně nezacházela, nezůstala by poserou, jak píšete, se strachem se musí pracovat.

Chovejte se přirozeně, normálně, aby si štěně zvykalo na normální provoz domácnosti.

Opravdu nepotřebuji radu od nikoho, kdo mne ani mou útulkačku nezná a z pár vět, v kterých jsem popsala, naše začátky se štěnětem poserou, pozná prd, ale označí to za nevhodné zacházení
Fakt nechci poradit ani náhodou.
Jsem ráda, jaká je dnes naše útulkačka a nikdo mi do výchovy nekecá a proto jsem tu svůj příběh popsala pro zadavatele/ku, aby neztrácel/a hlavu.
Pokud je pes labil, tak z něj nikdy nebude seběvědomý vyrovnaný pes. A proto jsem ráda, že se má útulkačka bojí už jenom něčeho.

W. napsal(a):
Je to posera asi tak jako kazde štene..venku se neboji vubec, hluku taky ne, asi si zvykl za ten cas co musel prozit venku sam..boji se lidi a nikdo nerekl ze mu musel byt tyrany, jen jeho chovani tomu naznacuje..nejsem zadny specialista, jen clovek co miluje psy..jsem rada za vsechny nazory, dekuju.vedeli jsme, ze s takovym psem to nebude jednoduche, ale myslim ze vsemu se da naucit...

Tak to takový posera, jako byla ta naše není
Nemusel být týraný (to jsou teď slova, na která se "slyší"), může mít jen blbou zkušenost nebo lidi vůbec nezná, pokud teda musel být venku sám. Netuší, že k čemu člověk je To se poddá, neztrácejte hlavu.
Třeba to nebude tak strašné, nepotřebujete, aby "miloval" všechny lidi. Stačí, když bude důvěřovat vám a vaší lidské smečce, ne? Nebojte, to dobře dopadne, držím pěsti.

scylla napsal(a):
Kdybyste s ní takto nevhodně nezacházela, nezůstala by poserou, jak píšete, se strachem se musí pracovat.

Chovejte se přirozeně, normálně, aby si štěně zvykalo na normální provoz domácnosti.

A tak já tedy nevím...co udělala "Fiona.Praha" ve výchově bojácného štěněte tak špatného, že ji tak kritizujete?

Jak se má štěndo?

W. napsal(a):
Neni u nas ani tyden a ty pokroky jsou obrovske !

Hlavně vůbec neřešte to čůrání doma... prostě se snažte ho brát ven dostatečně často, kromě jiného po každém žrádle, po každém napití i po každém probuzení... a i mezi tím:)
Je to ještě mimčo, které má právo na to, aby nerozlišovalo doma - venku. Každý pes to má nastavené jinak a záleží jak na jeho psychice, tak i na vývoji jeho močového ústrojí. Zatím se seznamujete a tohle je v této etapě to nejmíň podstatné.
Čůrání doma pomiňte (později můžete "hartusit na hadr" kterým vytíráte), čůrání venku přiměřeně (!) pochvalte...

fikovnice napsal(a):
A tak já tedy nevím...co udělala "Fiona.Praha" ve výchově bojácného štěněte tak špatného, že ji tak kritizujete?

Stačí si přečíst její úvodní příspěvek.

Scylla-pokud nezijete na samote ale ve.meste.neexistuje zpusob jak psa zbavit panicke hruzy ze strelby a Fiona ma ode.mne 100 palcu nahoru. Neskace jak pes piska ale vychovava.

anonymx napsal(a):
Scylla-pokud nezijete na samote ale ve.meste.neexistuje zpusob jak psa zbavit panicke hruzy ze strelby a Fiona ma ode.mne 100 palcu nahoru. Neskace jak pes piska ale vychovava.

Děkuji, děkuji a děkuji.
Nechápu poznámku, že neskáču jak pes píská, ale vychovávám.
Se svou výchovou, socializací a zbavování strachu u naší útulkačky jsem spokojená, zvyká si stále víc. Jen rachejtle v prosinci jsou prostě peklo, nemá potřebu se venčit a v bytě tiše odchází do koupelny, která je uprostřed bytu. Ale jak řekl veterinář, můžu doufat, že časem, až nebude tak dobře slyšet, tak se to zlepší
Kamarádka to samé řešila s pudlem, nevyřešila, dnes je pudlovi skoro 14 let a v podstatě už skoro neslyší. Té pro změnu doporučil veterinář prášky na zklidnění, že by je mohla dát psovi na Silvestra, kdy je to nejhorší a pes ho stráví v koupelně, na záchodě nebo ve skříni. A nebo... když nechce dávat prášky psovi, má si ho vzít sama .

Dobry den, štendo se ma suprove, je to lepsi a jen lepsi! :) uz to zacina byt pekny vykuk a to mě hřeje u srdce :D konecne je to trochu to 'normalni šteně'...uz se i mazlí, vítá :).

S cim myslite ze je zkrizeny?vlcak a..?:D.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

W. napsal(a):
S cim myslite ze je zkrizeny?vlcak a..?:D.

Možná ridgeback nebo rotvík.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Možná ridgeback nebo rotvík.

Taky mě jako první napadl ridgeback .

Aji mě Je moc pěknej

Tak buď je hodně podobnej, nebo je to ten váš ?

Pardon:

http://www.sbazar.cz/utulek.jimlinuloun/detail/14166125-citron-c4777-nejspise-krizenec-asi-6-mesicu.

Nene to neni urcite nas :).