Veselé příběhy našich čtyřnohých kamarádů

Danczéz napsal(a):
Super téma! Tak rovnou přispěji. Moje útulačka je učenlivý a téměř bezproblémový pes, nicméně odpadkový koš je prostě nepřekonatelné lákadlo. Moc dobře ví, že se to nesmí, ale občas, když se z koše line smrad, nemůže odolat. Přemohlo jí to i jednou v noci, když jsme s přítelem oba spali. Jala se rabovat všechny ty sáčky a obaly, jenže mě to v tu chvíli náhodou vzbudilo a bosa jsem došla do kuchyně. Přes tu šustění mě neslyšela, takže jsem jí došla až za zadek a (šeptem) povídám: "Co tu děláš?" V tu chvíli vyskočila asi metr do vzduchu (snad bych byla bývala přísahala, že udělala i přemet vzad) a s naprosto hrůzou běžela zpátky do pelechu. Vytrestalo ji to, ale ne dostatečně: nerabuje v noci, ale hlavně když jsme pryč a náhodou zůstane koš otevřený (do zavřeného se nedostane)- a tahle situace nastala před pár dny- přítel odešel a já shodou okolností asi za deset minut přišla domů. Trošku jsem se divila, že mě nikdo nevítá hned u dveří, ale až po chvilce přibíhá, uši sklopené a omluvně se okolo mne kroutí. S neblahou předtuchou jdu do kuchyně- koš sice zůstal otevřený, ale nikde žádný nepořádek. Jdu blíž, to už je chudák úplně nervózní. "Ty jsi se koukala do koše?" ptám se naprosto klidně. Podle následné reakce mi bylo jasné, že ano, koukala Není nad to dát takovou výchovnou lekci: "panička není půl dne doma ale ve chvíli, kdy se jenom PODÍVÁM do koše, přijde domů a načapá mě!".

Zasmála jsem se od srdce při představě, jak ta vaše přistižená pejsina vyskočila metr do výšky.Musela bych v tu chvíli honem odejít a za dveřmi se dosyta, ale potichu vysmát.
Když jsem já přistihla ty moje dvě bufeťačky s hlavami v odpadkovém koši, páneček mi potom vedle v obýváku vysvětlil, že ony jenom zodpovědně kontrolují, jestli já dobře hospodařím a zbytečně nevyhazuji ještě použitelné potraviny.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zasmála jsem se od srdce při představě, jak ta vaše přistižená pejsina vyskočila metr do výšky.Musela bych v tu chvíli honem odejít a za dveřmi se dosyta, ale potichu vysmát.
Když jsem já přistihla ty moje dvě bufeťačky s hlavami v odpadkovém koši, páneček mi potom vedle v obýváku vysvětlil, že ony jenom zodpovědně kontrolují, jestli já dobře hospodařím a zbytečně nevyhazuji ještě použitelné potraviny.

To víte, že s mi chtělo smát strašně moc! Tak jsem akorát předstírala, že jdu "naštvaně" zpátky do postele, protože v tom stavu bych klasické divadlo: "ty jsi ale zlobivý pes!" asi nezvládla.

To je pěkné veselé téma. Tak taky přidám troškou do mlýna. V září si brácha bez vědomí kohokoliv z rodiny přivedl třicetikilového drobečka z útulku. Je asi jasné, že stačil jeden kukuč a všechny si omotal kolem tlapek, i když jsme velkého psa nechtěli. Je to milej, vcelku bezproblémovej pes, ale taky děsná hračička a popelnice. U našeho malýho na to nejsme zvyklí. Před Vánoci naši přivezli tašku dárečků pro oba psy. A to tak sedíme v obýváku, nic zlého netuše, když si to velkej nakráčel středem s jedním z dárečků v tlamě. Tak se táta zvedl, hračku mu sebral, zavřel dveře do obýváku a šel dárečky lépe schovat. Jenže máme dveře vysklené a místo skla je přes ně natažená jenom látka a velkej, sotva zapadla západka, se zvedl a s naprostou samozřejmostí prošel zavřenými dveřmi za tátou.
Ono vůbec Vánoce byly veselé. Na Štěpána jsme se chystali na procházku a v obýváku na stole byly ještě nějaké zbytky cukroví a poslední kousek štrůdlu, kterej si tam mamka šetřila na svačinu. Než jsem sundala z věšáku vodítko a obojek, tak přišel spokojeně tvářící se pes a na stolku byly jenom bravurně umyté tácky. Malej jídlo nekrade, takže nikoho nenapadlo to uklidit do vyšších sfér. Na Silvestra jsem mu zase tahala z tlamy zrníčkovou veku. Od tý doby už si na jídlo porůznu zapomenutý na stole nebo na lince dáváme bacha.

šavlozubka napsal(a):
To je pěkné veselé téma. Tak taky přidám troškou do mlýna. V září si brácha bez vědomí kohokoliv z rodiny přivedl třicetikilového drobečka z útulku. Je asi jasné, že stačil jeden kukuč a všechny si omotal kolem tlapek, i když jsme velkého psa nechtěli. Je to milej, vcelku bezproblémovej pes, ale taky děsná hračička a popelnice. U našeho malýho na to nejsme zvyklí. Před Vánoci naši přivezli tašku dárečků pro oba psy. A to tak sedíme v obýváku, nic zlého netuše, když si to velkej nakráčel středem s jedním z dárečků v tlamě. Tak se táta zvedl, hračku mu sebral, zavřel dveře do obýváku a šel dárečky lépe schovat. Jenže máme dveře vysklené a místo skla je přes ně natažená jenom látka a velkej, sotva zapadla západka, se zvedl a s naprostou samozřejmostí prošel zavřenými dveřmi za tátou.
Ono vůbec Vánoce byly veselé. Na Štěpána jsme se chystali na procházku a v obýváku na stole byly ještě nějaké zbytky cukroví a poslední kousek štrůdlu, kterej si tam mamka šetřila na svačinu. Než jsem sundala z věšáku vodítko a obojek, tak přišel spokojeně tvářící se pes a na stolku byly jenom bravurně umyté tácky. Malej jídlo nekrade, takže nikoho nenapadlo to uklidit do vyšších sfér. Na Silvestra jsem mu zase tahala z tlamy zrníčkovou veku. Od tý doby už si na jídlo porůznu zapomenutý na stole nebo na lince dáváme bacha.

Živě v duchu vidím toho vašeho velkého pesana, jak prochází zavřenými dveřmi, aby vyšpiónil nový úkryt dárků. A připomnělo mi to naši první jezevčici Almu, kterou bych charakterizovala jako psí kleptomanku.

Tak ještě o naší Almičce, která je už přes 20 let za duhovým mostem.

Přestěhovali jsme se tenkrát na vesnici a náš synek začal toužit po pejskovi.K narozeninám, svátku nebo k vánocům. Nechtěl nic jiného než malého jezevčíčka.
Já byla kategoricky proti, ale dítko tak dlouho vytrvale prosilo a žadonilo, až jsem prohlásila, že tedy pejska dostane, když bude mít na konci roku samé jedničky.A hned jsem svůj slib vesele pustila z hlavy, protože jsem byla přesvědčená, že k takové události stejně nikdy nedojde.
Jenomže …. ÓÓÓ HRŮZO … samé jedničky byly a mně, tedy nám, nezbývalo než shánět psa a ke všemu ještě jezevčíka.
Jezdili jsme po celém okrese i mimo něj, až se konečně zadařilo a my koupili půlroční černou špagetku Almičku. A tak se naše rodina rozrostla o nekonečnou průšvihářku, kradenici a útěkářku v jednom. A té ostudy co se nadělala! Dožila se šestnácti let, tak si dovedete představit, co všechno stihla natropit.
Třeba tenkrát, když jsem nastoupila na nové působiště.
Stavila se u mne na kus řeči a na kafe moje nadřízená.Tašku postavila v předsíni pod věšák, pomazlila se s Almou a potom jsme se obě spokojeně uvelebily v obýváku a povídaly si o všem možném, jen ne o práci.Při odchodu se velice dojemně loučila s naší Almičkou a ….. vzpomněla si, vždyť k večeři koupila šunku, to by si Alminka možná ráda kousek dala.Horlivě se přehrabovala v tašce a přitom líčila, jak si psí holka pochutná. Jenže šunka nikde! Psí holka ležela natažená uprostřed předsíně a bedlivě sledovala, jak se dotyčná spravedlivě rozčiluje na prodavačky v masně.Slibovala, že jim to tedy nedaruje a okamžitě volala do masny.Tam jí sdělili, že se nikde žádná šunka nenašla.To ji rozpálilo do běla a prohlásila, že ode dneška si bude jezdit nakupovat maso a uzeniny do sousedního města.Naposledy opusinkovala Almičku, nasedla do auta a poměrně prudce se rozjela.
Dodělala jsem si běžné domácí práce a vzpomněla si, že musím Almě vyklepat pelíšek.Měla ho takový rozhrabaný, tak jsem zdvihla deku a ….panečku…..pod dekou na mě svítil kus bílého papíru co hodně, velice hodně voněl po šunce.Nezbývalo nic jiného než dojít k telefonu a přiznat domácího delikventa.
A žádnému, opravdu žádnému zloději na světě se nestane, aby si okradený dělal starosti o jeho zdravotní stav, / neb té šunky bylo celých 40 dkg/příští den donesl ještě další porci původně ukradeného zboží a ke všemu radostně sledoval, jak mu chutná.

:D To mi připomnělo našeho malýho (mimo jiné taky špageťák - mix drsňáka s hlaďasem). Když byl mladší, tak byl větší žrout než teď. Když pominu to, že se jako štěně pásl se želvou na salátu a na výletě uždiboval lesní jahody, tak jednou v nestřeženém okamžiku ukradl dědovi dančí klobásku. Našli jsme ji schovanou za televizí na horší časy. S věkem ho to kradení přešlo a teď před ním může ležet jídlo, třeba na zemi a nevšimne si ho. Za to je expert na vyhýbání se fyzické aktivitě.
To jsem takhle jednou chtěla jít s na procházku a volám "Berte, Bertíku" a samozřejmě nic. Prohledala jsem celej byt a pes nikde. Už jsem si říkala, to snad není možný, nám zmizel pes ze zavřenýho baráku, když mě napadlo, že se ještě jednou podívám do ložnice. Ale jak jsem chtěla nadzvednout peřinu, tak se mi zdála nějaká těžká. Koukám dovnitř do toho fusaku a z něj na měl koukal Bertík s výrazem "co mě budíš?". Matla si vlezl do toho obalu a rozhodně se mu nechtělo ven.

Poslední dva dny se na ifauně nemůžu přestat smát .Taky přidám trošku do mlýna.Též máme jezevčíka, fenu Nastěnku a s ní není o lumpárny nouze.Když jsme vedle dílny měli ještě jednu dřevěnou s dřevěnou podlahou tak se tam rádi schovávali různí myšáci a Nasťa se pod podlahu té dílny ráda podhrabávala a lovila je tam, pod celou tou podlahou měla vybudovaný různý cestičky, a jednou se stalo že tam vlezla, lovila a už nevěděla kudy zpátky tak jsme kvůli milostpaní jezevčici museli vyndat pár prkem z podlahy aby mohla ven .

kobylatko napsal(a):
Poslední dva dny se na ifauně nemůžu přestat smát .Taky přidám trošku do mlýna.Též máme jezevčíka, fenu Nastěnku a s ní není o lumpárny nouze.Když jsme vedle dílny měli ještě jednu dřevěnou s dřevěnou podlahou tak se tam rádi schovávali různí myšáci a Nasťa se pod podlahu té dílny ráda podhrabávala a lovila je tam, pod celou tou podlahou měla vybudovaný různý cestičky, a jednou se stalo že tam vlezla, lovila a už nevěděla kudy zpátky tak jsme kvůli milostpaní jezevčici museli vyndat pár prkem z podlahy aby mohla ven .

No bodejť, jezevčíci ! Všechno znají, všude byli dvakrát a od všeho mají klíče.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No bodejť, jezevčíci ! Všechno znají, všude byli dvakrát a od všeho mají klíče.

Jednou prý uvízla i pod obrovských stohem sena, zase kvůli myši , a musel se celý rozebrat.Ale to bylo ještě před mým nastěhováním k příteli.
Nebo, hrabala v popelišti a kdo by to byl řekl, zase kvůli myším .

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Tak když jste tady rozjeli ty jezevčíky:) Moje babička měla před mnoha lety rozmazlenou jezevčici, tvrdohlavou až hrůza a historek s ní je požehnaně. Třeba: jednou babičce vyžrala maso z nákupní tašky: bylo to nějaké vepřové a ta malá mrcha vyjedla jen to libové zprostředka a ten tuk okolo tam zůstal ležet jak opuštěná guma od trenek, ještě v papíru Jako štěně zase strhala tapety: dole je chytla za okraj a tahala, až sloupala celou předsíň, než se babča vrátila z práce.

Když už jsme u jezevčíků. Tak jedna o jejich drzosti. Vyprávěla mi mamka, jak chtěla psiska podělit o kus šunky. Kousek velkýmu, menší kousek malýmu. No a malej místo aby počkal na svůj příděl, tak prý tu šunku zcela suverénně sežral velkýmu přímo z tlamy. Velkej prej nestačil ani mrknout.

šavlozubka napsal(a):
Když už jsme u jezevčíků. Tak jedna o jejich drzosti. Vyprávěla mi mamka, jak chtěla psiska podělit o kus šunky. Kousek velkýmu, menší kousek malýmu. No a malej místo aby počkal na svůj příděl, tak prý tu šunku zcela suverénně sežral velkýmu přímo z tlamy. Velkej prej nestačil ani mrknout.

Když už jsme u té drzosti.Pořídila jsem venkovnímu kocourovi pelíšek, má ho daný u velkýho psa vedle matraček, Nasťu máme doma jako "gaučáka" a každý ráno ji přítel pouští na dvůr jak jede do práce, já vstávám nějak kolem devátý /jsem bez práce tak dělám "ženu v domácnosti" /a pak jdu v jedenáct do schránky pro poštu a noviny, otevřu dveře a koukám jestli je v pelechu kocour že bych ho případně pomuchlala a místo kocoura tam byla nasádlená Nastice a úplně vklidečku tam spala jakoby nic a kocour chudák seděl uražený o kousek dál na bečkách s krmením pro slepice .

Před Korou jsem měla rovněž milovanou NO Nelly. Je to přes 13 let co je už také za duhovým mostem.

Bylo to v létě, trochu jsme s Nelly cvičily a ona při přeskakování překážky nějak špatně dopadla a nemohla si stoupnout na pravou přední packu.Po chvíli na ni přece jenom trochu stoupla a odkulhala domů.Oddechla jsem si, protože na zlomenou by se nepostavila.
Nelly zalehla na svém místě a já hned namáčela utěrky a dávala je do mražáku, aby ledování packy bylo co nejlepší.Musím říci, že ta moje holka byla naprosto ukázkový pacient.Pokaždé mi podala packu, já ji vyměnila obklad, do pusy jí strčila něco dobrého a tak se to opakovalo celé odpoledne.K večeru Nelly chtěla jít ven se vyvenčit.Musela jsem ji pochválit, jaká je hodná, jak dává pozor, aby se jí obklad nesesmekl. A jak tak šla, zadívala jsem se o něco pozorněji.Bože, lidi! Vždyť ona ta černá opice měla obklad na levé noze a ne na pravé. Takže mi celé odpoledne vzorně podávala zdravou packu a já d.e.ment jí ji balila do ledových obkladů.A ještě si za to ode mne brala odměny.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Před Korou jsem měla rovněž milovanou NO Nelly. Je to přes 13 let co je už také za duhovým mostem.

Bylo to v létě, trochu jsme s Nelly cvičily a ona při přeskakování překážky nějak špatně dopadla a nemohla si stoupnout na pravou přední packu.Po chvíli na ni přece jenom trochu stoupla a odkulhala domů.Oddechla jsem si, protože na zlomenou by se nepostavila.
Nelly zalehla na svém místě a já hned namáčela utěrky a dávala je do mražáku, aby ledování packy bylo co nejlepší.Musím říci, že ta moje holka byla naprosto ukázkový pacient.Pokaždé mi podala packu, já ji vyměnila obklad, do pusy jí strčila něco dobrého a tak se to opakovalo celé odpoledne.K večeru Nelly chtěla jít ven se vyvenčit.Musela jsem ji pochválit, jaká je hodná, jak dává pozor, aby se jí obklad nesesmekl. A jak tak šla, zadívala jsem se o něco pozorněji.Bože, lidi! Vždyť ona ta černá opice měla obklad na levé noze a ne na pravé. Takže mi celé odpoledne vzorně podávala zdravou packu a já d.e.ment jí ji balila do ledových obkladů.A ještě si za to ode mne brala odměny.

No to né! Ale připomněla jste mi další historku. Babička po oné jezevčici měla další fenku, vořešandu, malé ale inteligentní zvířátko. Babička, neobratná a nepozorná jí občas přišlápla packu. Mrcha se naučila jí stoupnout za záda a při prvním kroku vyjeknout: pak následovala šunka, mazlení apod. Než jsme to jednou náhodou přišli, že prostě jen ječí i bez fyzické újmy ale ví, že to je přesně ta situace, které musí využít

My máme denně takový specifický druh veselých příhod, i když... Jak pro koho. Můj pes je z rodu lupičů, kteří "co neukradnou, to nemají a zaručeně umřou hlady". Ví dobře, že loupežná přepadení netoleruji a už se podle toho zařídil. Takže když nese kolemjdoucí nějakou tašku, nebo ucítí v pejskařově pamlskovníku (ale i v kapse) něco dobrého, nevrhá se hned, ale jde úplně v klidu a pak najednou bleskový výpad i dva metry stranou. Postřeh mám dobrý, ale stane se, že to nestihnu. Díky za jeho neodolatelný ksichtík, většinou se tomu i s obětí zasmějeme.

kobylatko napsal(a):
Jednou prý uvízla i pod obrovských stohem sena, zase kvůli myši , a musel se celý rozebrat.Ale to bylo ještě před mým nastěhováním k příteli.
Nebo, hrabala v popelišti a kdo by to byl řekl, zase kvůli myším .

Bože, tak oni kvůli té nevinné psí tváři museli rozebrat stoh? Lámu se tady smíchy, moje představivost je veliká.

Nelly měla ze všeho na světě nejraději obložené chlebíčky.Jak uviděla na stole připravenou veku, nehnula se ode mne ani na krok.Však také každou chvilku něco dobrého dostala. Věděla, že všechna nepovedená kolečka salámu a šunky budou její, že dostane menší kousky veky s vlašským salátem, vajíčka, sýr a nakonec i úplně obložené chlebíčky.Tak tomu bylo pokaždé, kdykoli jsem tuhle mňamku vyráběla.
Bylo tomu tak i tenkrát před vánoci na chaloupce. Postavila jsem mísu s hotovými chlebíčky na kraj stolu a odešla na chvilku do předsíně. Když jsem se vracela, zahlédla jsem Nelly sedící těsně u stolu, s čumajdou zdviženou k chlebíčkům.Jeden chlebíček trochu víc přesahoval přes okraj tácu.Nelly ho hypnotizovala očima a sváděla vnitřní boj.Dostala sice všeho dost, ale ten chlebíček tak krááásně voněl, navíc přečuhoval přes tác a co kdyby… třeba …spadnul? Drcla do něj čumákem a chlebíček se malinko vysunul ven.Chvilku počkala, drcla do něj znovu, zase se trochu posunul. Tentokrát vypadal, že už, už spadne.Drcla do něj tedy pořádně ještě jednou a chlebíček se poroučel k zemi. Nóóó, ze země by pánečkové přece nic nejedli, to si může sníst, ne? Dělala jsem jakoby nic a šla si po své práci. Nelly mezitím zalehla na gauč, pokukovala po mně, ale tvářila se provinile. Bylo mi ji až líto.Vzala jsem z tácu chlebíček a nabídla jí ho. Olízla mi ruku a odvrátila hlavu.Chlebíček v mé ruce zůstal nedotčený.Vím, že nechtěla krást.Zkrátka to vyřešila v danou chvíli po svém.Věděla ale, že ten chlebíček nespadl sám od sebe.Bylo to poprvé a naposledy v jejim životě co si něco vzala bez dovolení.

Co se chlebíčků týče, tak naše ovčanda si nikdy nic neukradla, ale jakmile se daly do obýváku na konferenčák chlebíčky, tak chvíli chodila okolo a pak rychle jeden olízla...a jakoby nic pokračovala v chůzi...no bylo jasné, že mi už ten chlebíček jíst nebudeme a dostala ho feňule...za to ale samozřejmě nemohla...příčinou byla naše bábi, která když to holka naše psí udělala poprvé, tak jí chlebíček dala...

Když už jsme u toho kradení .Ben, pastevec, nikomu do baráku mezi nohama neproklouzne a nedělá "naschvály" ani návštěvě ale skorotchána má u zadele tak mu to dělá /on je totiž i líný psovi říct zůstaň tak se psovi ani nedivím že z něj má srandu/.Jednou šel sebrat vajíčka do kyblíku a pak je postavil na chodbu na zem ke dveřím do sklepa a jak šel ven tak jako obvykle mi pustil pastevce do baráku, já seděla u počítače a čučela na film tak jsem nevěděla že tu je, no a aby Benouš skorotchánovi dokázal že ho má fakt u zadele tak celý kyblík s vajíčkama vyluxoval , no naštěstí jsem pak šla dolů Benouše odporoučela na dvůr a zahladila stopy jako že on nic .

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Bože, tak oni kvůli té nevinné psí tváři museli rozebrat stoh? Lámu se tady smíchy, moje představivost je veliká.

Jen malinko mimo téma - my rozebírali měsíce postavenou kuchyňskou linku (přišroubovanou!), za kterou nám, tehdy ještě neznalcům, uvízla 2 malá koťata.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Co se chlebíčků týče, tak naše ovčanda si nikdy nic neukradla, ale jakmile se daly do obýváku na konferenčák chlebíčky, tak chvíli chodila okolo a pak rychle jeden olízla...a jakoby nic pokračovala v chůzi...no bylo jasné, že mi už ten chlebíček jíst nebudeme a dostala ho feňule...za to ale samozřejmě nemohla...příčinou byla naše bábi, která když to holka naše psí udělala poprvé, tak jí chlebíček dala...

Jo chlebíčky... To jsme kdysi čekali nějakou důležitou návštěvu, ne kamarády, ale cosi ofi. Vše připravené, děti u babičky, na stole zákusky a chlebíčky, jen se tak trochu doupravit, že? Přijdu a jen zírám - u stolu sedí naše naprosto poslušná postarší boxerka, na stole je tácek s krásně nakrájenými krajíčky, ale dokonale čistými krajíčky veky. No, šunku, vejce, sýr atd. jsem ještě měla, ale veku ne... Nové nazdobené chlebíčky návštěvě náramně chutnaly, dokonce se podělili i s naší báječnou boxinou.

conie napsal(a):
Jo chlebíčky... To jsme kdysi čekali nějakou důležitou návštěvu, ne kamarády, ale cosi ofi. Vše připravené, děti u babičky, na stole zákusky a chlebíčky, jen se tak trochu doupravit, že? Přijdu a jen zírám - u stolu sedí naše naprosto poslušná postarší boxerka, na stole je tácek s krásně nakrájenými krajíčky, ale dokonale čistými krajíčky veky. No, šunku, vejce, sýr atd. jsem ještě měla, ale veku ne... Nové nazdobené chlebíčky návštěvě náramně chutnaly, dokonce se podělili i s naší báječnou boxinou.

To je jak u nás doma...současní pesani by to zbodli komplet, ale když jsem měla afgána, tak podobná situace, ale místo chlebíčků na stole jednohubky (klasika:rohlík, klobása, okurka, párátko)...jdeme přivítat návštěvu...pes tvrdě spí...přijdeme do obýváku...pes tvrdě spí...na stole vše, ale rozebráno a klobása pečlivě vyjedena...

conie napsal(a):
Jo chlebíčky... To jsme kdysi čekali nějakou důležitou návštěvu, ne kamarády, ale cosi ofi. Vše připravené, děti u babičky, na stole zákusky a chlebíčky, jen se tak trochu doupravit, že? Přijdu a jen zírám - u stolu sedí naše naprosto poslušná postarší boxerka, na stole je tácek s krásně nakrájenými krajíčky, ale dokonale čistými krajíčky veky. No, šunku, vejce, sýr atd. jsem ještě měla, ale veku ne... Nové nazdobené chlebíčky návštěvě náramně chutnaly, dokonce se podělili i s naší báječnou boxinou.

, kamarádi s oblibou užíraj psům maso z misky než jim to jdu dát , prý "takový krásný maso, to cheš dát psovi jó" , už né jeden čověk mně říkal že by chtěl být u mně psem .

conie napsal(a):
Jo chlebíčky... To jsme kdysi čekali nějakou důležitou návštěvu, ne kamarády, ale cosi ofi. Vše připravené, děti u babičky, na stole zákusky a chlebíčky, jen se tak trochu doupravit, že? Přijdu a jen zírám - u stolu sedí naše naprosto poslušná postarší boxerka, na stole je tácek s krásně nakrájenými krajíčky, ale dokonale čistými krajíčky veky. No, šunku, vejce, sýr atd. jsem ještě měla, ale veku ne... Nové nazdobené chlebíčky návštěvě náramně chutnaly, dokonce se podělili i s naší báječnou boxinou.

, Předpokládám, že ta návštěva neví nic o této diskuzi.

conie napsal(a):
Jo chlebíčky... To jsme kdysi čekali nějakou důležitou návštěvu, ne kamarády, ale cosi ofi. Vše připravené, děti u babičky, na stole zákusky a chlebíčky, jen se tak trochu doupravit, že? Přijdu a jen zírám - u stolu sedí naše naprosto poslušná postarší boxerka, na stole je tácek s krásně nakrájenými krajíčky, ale dokonale čistými krajíčky veky. No, šunku, vejce, sýr atd. jsem ještě měla, ale veku ne... Nové nazdobené chlebíčky návštěvě náramně chutnaly, dokonce se podělili i s naší báječnou boxinou.

S těmi chlebíčky jste mi připomněli jednu historku. Jak říkám náš malej si obvykle jídla na stole a ani na zemi nevšímá. Jednak ví, že se vždycky najde nějaká dobrá duše, která mu něco podstrčí, druhak si hlídá štíhlou linii a je schopen se znechuceně odvrátit i od masa, když nemá zrovna hlad. Těch pár lupičských výprav se stalo v dávnověku, kdy byl ještě pažravý dorostenec. Nicméně, je to asi tak rok, měl strašnej průjem. Na veterině nařídili den hladovky a pak týden dietu. Jenže odpoledne drobkovi otrnulo a začal mít hlad. Jenže misku měl samozřejmě prázdnou. Naši zrovna slavili něčí svátek či narozeniny, takže babi připravila chlebíčky. A šla jenom pro pití do kuchyně, naši seděli v obýváku u toho stolku s chlebíčky a povídali si a nikdo z nich si nevšiml, že malej se rozhodl, že tu nespravedlnost napraví a přímo před nosem jim stáhl z jednoho chlebíčku šunku a zbytek tam nechal, že by jeden nepoznal, že je něco špatně. Tedy až na tu chybějící šunku. Když mi to vyprávěli, tak jsme nevěděla jestli se mám smát a nebo se vztekat, že ho nehlídali.

Také se podělím. Jednou jsem takhle ležela na zemi a čučela na film. Vedle sebe jsem měla položený tácek se sušeným masem (jím to i já) a pesoň se ke mě plížil, a když jsem si vzpomněla, že tam mám vlastně jídlo a otočila jsem se, tak tam byl přikrčenej pes, jako když se plíží a "natahoval" jazyk. A teď tam tak jako zatuhl a čekal, co jako bude. No miláček

kobylatko napsal(a):
, kamarádi s oblibou užíraj psům maso z misky než jim to jdu dát , prý "takový krásný maso, to cheš dát psovi jó" , už né jeden čověk mně říkal že by chtěl být u mně psem .

Pamatuji si, že jako malá jsem pořád jedla hovězí vývar, celá rodina ho už nesnášela a máma rozdávala po sousedech. Náš jezevčík totiž jedl zásadně a pouze vařené hovězí. Chudák táta mu ale sem tam ujedl z papiňáku, když máma nekoukala.

Pak ještě jeden trapas na chalupě - mamka naservírovala tátovi do obýváku svíčkovou a jezevec hned běžel kontrolovat, jestli to není jeho hovězí. Jak strkal chobot do talíře, tam máma to zmerčila a zařvala: "Bobe, nejez tátovi to žrádlo!" Táta akorát vešel do chalupy.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Pamatuji si, že jako malá jsem pořád jedla hovězí vývar, celá rodina ho už nesnášela a máma rozdávala po sousedech. Náš jezevčík totiž jedl zásadně a pouze vařené hovězí. Chudák táta mu ale sem tam ujedl z papiňáku, když máma nekoukala.

Pak ještě jeden trapas na chalupě - mamka naservírovala tátovi do obýváku svíčkovou a jezevec hned běžel kontrolovat, jestli to není jeho hovězí. Jak strkal chobot do talíře, tam máma to zmerčila a zařvala: "Bobe, nejez tátovi to žrádlo!" Táta akorát vešel do chalupy.

Podobný trapas se stal sehře. Měla navštěvu, donesla jim oběd a její štěndo šlo omrknou, co že to návštěva dostala za baštu, na to ségra zareagovava: Bacha ať vám nevleze do žrádla, já mu hned dám taky najíst. návštěva docela koukala.

Měli jsme synkovu černou špagetku Almu už druhým rokem.Bylo čtvrtého října a já měla chřipku a bylo výročí naší svatby.A tehdy jsem od svého muže dostala náušnice a dalšího psa.Skoro půlroční štěně dlouhosrstého jezevčíka, Bettynku..Nemám ráda zlato a ze štěněte mě málem kleplo.Bože! Co ho to napadlo?!? Jeden pes už tady je, na co druhý? Tvářila jsem se všelijak, ale mému mužskému nic nedošlo a přikládal moji zdrženlivost celkovému vyčerpání z nemoci a horečce.
Nějak v té době mi zemřel tatínek. Maminka chtěla prozatím zůstat na chaloupce, kde byla zvyklá a tak jsme každý pátek odpoledne absolvovali tříhodinovou jízdu vlakem s námi třemi a dvěma jezevčíma holkama. Potom ještě hodinu cesty přes vesnici, lesem a byli jsme u maminky.
Když jsme takhle v plném počtu přijeli poprvé, obě psiny byly na volno bez vodítek. Maminka nám otevřela domovní dveře, kde na chodbě seděly její čtyři kočky a zvědavě hleděly ven, kdo že to k nim jde. Alma s Betty je zahlédly, na nic nečekaly a vtrhly do síně. Kočky vyskákaly na co se dalo, mimo jiné i na skříňku s plným košíkem vajec a sklenicemi s naloženými okurkami. Vajec bylo asi čtyřicet a sklenic osm.Kam se potom člověk podíval, všude se vyskytovaly žloutky, skořápky a bílky. Na zdi, na kočkách, na psech, dokonce i na mamince, na dveřích a na podlaze pro změnu se střepy spolu s kyselými okurkami.
Maminka stála u dveří bílá jako stěna. Možná by nás nejraději poslala zase pěkně zpátky, kdyby nehrozilo, že budeme muset nocovat v lese.Uklízeli jsme tu spoušť za nevybíravého proklínání našich psů dlouho, dlouho přes půlnoc.
Od toho dne ale naše psí holky a maminčiny kočky uzavřely chladný, obezřetný mír.
A maminka ? Ta se s námi při odchodu loučila se slovy:" Ráda jsem vás viděla." Přejela očima psí holky a pravila k nim : " Ještě radši vás vidím odcházet.".

Přidám taky jednu historku. Bratr měl jezevčíka kolem osmi let. Moc dobře mně znal. On pracoval v jednom rekreačním středisku a ti dva bez sebe neudělali krok.
Bydlel přímo tam, měl jeden pokoj, kuchynku a takovou šatnu. Jednou musel odjet dopoledne do Ostravy a požádal mně abych tam po práci zajel a vyvenčil jej, že se vrátí až večer.Fido, jak se pes jmenoval byl poprvé tak dlouho sám.
Přijel sem tedy za Fidošem, otevřu byt, a pes nikde. Volám na něj nic. Prohledám ten malý prostor několikrát, pořád jej volám ale nic.
Volám tedy bratra že tam pes není. On že to není možné, at zajdu na recepci jestli někomu nedávali klíče. Tam mi řekli že ne a personál se podílel na pátrání po Fodošovi.
Marné volání, hledání a pak mi brácha říká že tam musí být že to není možné at to projdu pořádně.
Tak jsem se vrátil na pokoj a volám na něj, bez odezvy. Pak mně napadla mezera mezi sešroubovanýma válendama asi 15 cm a ejhle Fidoš s vykulenýma očima tam byl. Uplně v zadu u zdi.
Byl chudák tak vystresovaný, že se ani neozval. Zůstal jsem s ním až do večera než se bratr vrátil.

Zvláštní je, že nejvíc všelijakých veselých zážitků bylo právě s naší první špagetkou Almou.Včera jsem potkala majitelku s jejím prapravnoučetem, které jakoby Almičce vypadlo z oka.Nutno podotknout, že tento potomek nepochází ze štěňátek z mojí dnešní vzpomínky.


Alma byla moc pěkná špagetka a manželův kamarád, veterinář naléhal, ať se jí postaráme o ženicha Hučel do manžela, až ten si dal říci a pověřil kamaráda, aby jí tedy nějakého vhodného, chytrého a hezkého jezevčího kluka obstaral. Kamarád sehnal a čekalo se jen na vhodnou chvíli. Ta nadešla a oba pánové brzy ráno vyrazili s nevěstou až někam na sever Moravy. Vrátili se pozdě večer s koleny u kalhot od trávy zelenými a s tím, že k ničemu nedošlo.Ženich by údajně chtěl, ale Almě se i přes jeho urozený původ nelíbil. O pár dnů později se podhrabala pod plotem a zamilovala se do třínohého pudla nepřizpůsobivých. Kamarád veterinář ho viděl a zkonstatoval, že chudák má asi prašivinu. Manžel udělal opatření proti podhrabání, ale už zbytečně, Protože po čase bylo jasné, že Almička čeká rodinu.Narodila se jí čtyři černá štěňátka.A přesně v ten den, / zvláštní náhoda, ale moc milá/ kdy porodila, přišel k našemu plotu jejich pudlí tatínek.Alma vstala, chviličku s ním postála a zase se honem vrátila k tomu svému černému chlupatému štěstí.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zvláštní je, že nejvíc všelijakých veselých zážitků bylo právě s naší první špagetkou Almou.Včera jsem potkala majitelku s jejím prapravnoučetem, které jakoby Almičce vypadlo z oka.Nutno podotknout, že tento potomek nepochází ze štěňátek z mojí dnešní vzpomínky.


Alma byla moc pěkná špagetka a manželův kamarád, veterinář naléhal, ať se jí postaráme o ženicha Hučel do manžela, až ten si dal říci a pověřil kamaráda, aby jí tedy nějakého vhodného, chytrého a hezkého jezevčího kluka obstaral. Kamarád sehnal a čekalo se jen na vhodnou chvíli. Ta nadešla a oba pánové brzy ráno vyrazili s nevěstou až někam na sever Moravy. Vrátili se pozdě večer s koleny u kalhot od trávy zelenými a s tím, že k ničemu nedošlo.Ženich by údajně chtěl, ale Almě se i přes jeho urozený původ nelíbil. O pár dnů později se podhrabala pod plotem a zamilovala se do třínohého pudla nepřizpůsobivých. Kamarád veterinář ho viděl a zkonstatoval, že chudák má asi prašivinu. Manžel udělal opatření proti podhrabání, ale už zbytečně, Protože po čase bylo jasné, že Almička čeká rodinu.Narodila se jí čtyři černá štěňátka.A přesně v ten den, / zvláštní náhoda, ale moc milá/ kdy porodila, přišel k našemu plotu jejich pudlí tatínek.Alma vstala, chviličku s ním postála a zase se honem vrátila k tomu svému černému chlupatému štěstí.

Něco podobného vyprávěla moje babička. Žili na vesnici, v poválečné době. Měla pejska, fenku. Každé hárání někam utekla nebo někdo utekl za ní. A pokaždé, v ten den, kdy porodila, stál před brankou pes, který byl podezřele stejně zbarvený, jako aktuální štěňata.

Přidám svoje... bývalá tchýně byla abnormálně spořivá... sáček od mouky desEtkrát použila... a stejně s igelitovýma pytlíkama. Jakékoli zbytky jídel dávala do sáčků, do mražáku. I když vyplachovala plech po upečení kuřete, šlo to do sáčku, a do mražáku, že tím někdy psovi zalije žrádlo. Tchán dělal na kombajnu, v ve žních dostal od babky svačinu, v desetkrát umytém igelitovém sáčku. Nechal si svačinu v lednici, a v poledne jim to agronom posbíral, a vezl na pole. Všem cestou nechal přečíst poslední čitelnou nálepku na igelitovém pytlíku, kde měl děda dva lepeňáky - SRA*KA PRO PSA - NEBRAT!

Hodonak napsal(a):
Přidám svoje... bývalá tchýně byla abnormálně spořivá... sáček od mouky desEtkrát použila... a stejně s igelitovýma pytlíkama. Jakékoli zbytky jídel dávala do sáčků, do mražáku. I když vyplachovala plech po upečení kuřete, šlo to do sáčku, a do mražáku, že tím někdy psovi zalije žrádlo. Tchán dělal na kombajnu, v ve žních dostal od babky svačinu, v desetkrát umytém igelitovém sáčku. Nechal si svačinu v lednici, a v poledne jim to agronom posbíral, a vezl na pole. Všem cestou nechal přečíst poslední čitelnou nálepku na igelitovém pytlíku, kde měl děda dva lepeňáky - SRA*KA PRO PSA - NEBRAT!

Šiš to s tím vyškrabováním plechu po pečení jakýhokoliv masa dělá můj skorotchán taky akorát to nedává do sáčků ale do krabiček od zmrzliny třeba a prdne do mrazáku a až dostane chuť/hlad, nevím , vytáhne krabičku s tou hmotou, nakrájí si chleba a sbouchá to .

Danczéz napsal(a):
Něco podobného vyprávěla moje babička. Žili na vesnici, v poválečné době. Měla pejska, fenku. Každé hárání někam utekla nebo někdo utekl za ní. A pokaždé, v ten den, kdy porodila, stál před brankou pes, který byl podezřele stejně zbarvený, jako aktuální štěňata.

Tak tedy podle toho co vyprávěla vaše babička, pudlí taťulda za Almičkou nepřišel náhodou. Když tam tenkrát u té branky spolu stáli, vážně vypadali, jako když si sdělují něco moc hezkého.

Hodonak napsal(a):
Přidám svoje... bývalá tchýně byla abnormálně spořivá... sáček od mouky desEtkrát použila... a stejně s igelitovýma pytlíkama. Jakékoli zbytky jídel dávala do sáčků, do mražáku. I když vyplachovala plech po upečení kuřete, šlo to do sáčku, a do mražáku, že tím někdy psovi zalije žrádlo. Tchán dělal na kombajnu, v ve žních dostal od babky svačinu, v desetkrát umytém igelitovém sáčku. Nechal si svačinu v lednici, a v poledne jim to agronom posbíral, a vezl na pole. Všem cestou nechal přečíst poslední čitelnou nálepku na igelitovém pytlíku, kde měl děda dva lepeňáky - SRA*KA PRO PSA - NEBRAT!

Tak to si dovedu představit, jak si potom z chudáka vašeho tchána chlapi utahovali.Zřejmě to potom mělo dohru i doma.