Tak se musím vypovídat

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Měla jsem to podobně, nakonec jsme společně přestaly venčit.

A také jen s jedním konkrétním psem? Já bych tady jinak neskuhrala, kdyby se to stávalo častěji, ale fakt je to jen s jednou jedinou. Přitom jindy jdeme ve skupině 5-6 psů a poslouchá jako hodinky, bez ohledu na ostatní...

Nevenčila bych s nimi, pokud by majitelka druhého psa nebyla moje velmi dobrá kamarádka - pak bych to jančení svého psa kvůli ní skousla.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nevenčila bych s nimi, pokud by majitelka druhého psa nebyla moje velmi dobrá kamarádka - pak bych to jančení svého psa kvůli ní skousla.

No, to je právě to...Bývala to velmi, velmi dobrá kamarádka, ale každá jsme se v životě už posunula trošku jinam a musím teda říct, že když se postavím před volbu: ona nebo můj pes? Vyhraje na plné čáře pohodlí mezi mnou a mým pejskem. přijde mi, že to prostě nikomu nepřináší žádný užitek.

No jestli jste velmi dobré kámošky a chodíte ven s fenkami pokecat, tak bych to dělal na střídačku. Jednou s Vaší a podruhé s její.

A co ji vzít na vodítko? Zkusit to. A nebo na vodítku tu druhou. Jen to zkusit. Jestli bude taky poděs.

Danczéz napsal(a):
A také jen s jedním konkrétním psem? Já bych tady jinak neskuhrala, kdyby se to stávalo častěji, ale fakt je to jen s jednou jedinou. Přitom jindy jdeme ve skupině 5-6 psů a poslouchá jako hodinky, bez ohledu na ostatní...

Ona ta známá má psy 3 a chodily jsme kdysi spolu, když byla naše čuba a její MSP ještě štěňata, navíc její druhá čuba byla dost (vychovávající), což mi vadilo a známá jí moc neměla šanci okřikovat a navíc se ta známá divila, že se ta moje čuba pokaždé nezastaví na tom obrubníku...Když MSP vyrostl už pak nesnesl ani psy ani feny, tak se to tím vyřešilo.

Aliens_II napsal(a):
No jestli jste velmi dobré kámošky a chodíte ven s fenkami pokecat, tak bych to dělal na střídačku. Jednou s Vaší a podruhé s její.

A co ji vzít na vodítko? Zkusit to. A nebo na vodítku tu druhou. Jen to zkusit. Jestli bude taky poděs.

(Hoho, druhá na vodítku nikdy nechodí. Jak píšu v úvodu, má to hodně volné. )
Jo, pak jsem jí na vodítko také dala, už jsem neměla nervy. Ale to je právě to, co zvažuju: vycházka, kdy je vše ok, pes si jde na volno se super poslušností nebo vycházka, kde bude jediná přivázaná a ani se nevylítá? (a ještě se bude škrtit, protože má fakt chvílema úplně vypnuto...) Zatím mi to vychází jen tak, že společné vycházky úplně zrušíme. V zachování mé nervové soustavy a vzájemného vztahu s psiskem.

Danczéz napsal(a):
(Hoho, druhá na vodítku nikdy nechodí. Jak píšu v úvodu, má to hodně volné. )
Jo, pak jsem jí na vodítko také dala, už jsem neměla nervy. Ale to je právě to, co zvažuju: vycházka, kdy je vše ok, pes si jde na volno se super poslušností nebo vycházka, kde bude jediná přivázaná a ani se nevylítá? (a ještě se bude škrtit, protože má fakt chvílema úplně vypnuto...) Zatím mi to vychází jen tak, že společné vycházky úplně zrušíme. V zachování mé nervové soustavy a vzájemného vztahu s psiskem.

No. Potom není co řešit. A věřte, soucítím s Vámi a vím, co prožíváte. Ta má holka je poděs na full time, venku.

Aliens_II napsal(a):
No. Potom není co řešit. A věřte, soucítím s Vámi a vím, co prožíváte. Ta má holka je poděs na full time, venku.

Už jsem Vás tu trošku postřehla. Klobouček dolů, mne už by hráblo. Fandím.
Ta moje také bývala, ale to bylo hlavně zezačátku, časem se to výchovou krásně poddalo. Proto mne dokáže vytočit do běla, když během hodiny uděláme skok zpět o půl roku...

Danczéz napsal(a):
(Hoho, druhá na vodítku nikdy nechodí. Jak píšu v úvodu, má to hodně volné. )
Jo, pak jsem jí na vodítko také dala, už jsem neměla nervy. Ale to je právě to, co zvažuju: vycházka, kdy je vše ok, pes si jde na volno se super poslušností nebo vycházka, kde bude jediná přivázaná a ani se nevylítá? (a ještě se bude škrtit, protože má fakt chvílema úplně vypnuto...) Zatím mi to vychází jen tak, že společné vycházky úplně zrušíme. V zachování mé nervové soustavy a vzájemného vztahu s psiskem.

Tak pokud jste dobre kamosky tak obcas zajdete jen spolu, bez psu, na kafe.A vencete solo.Nemusi byt jedno na ukor druheho, ne?

Danczéz napsal(a):
Už jsem Vás tu trošku postřehla. Klobouček dolů, mne už by hráblo. Fandím.
Ta moje také bývala, ale to bylo hlavně zezačátku, časem se to výchovou krásně poddalo. Proto mne dokáže vytočit do běla, když během hodiny uděláme skok zpět o půl roku...

No nesmite se vracet. Už je taková jaká je a jste s ní spokojená. A jestli to je jen jeden malý problémek ve formě jiné feny, tak nic, nejdůležitější je jen to Vaše a Váš svět.
A ani ty nervíky a vyčitky nebudou, kde že je vlastně chyba.

Já bych se zvencnul, mít takové myšlenky na zpět. Nesmím ji nic dát najevo, pořád postŕeh a čistou hlavu, i když je to těžké, dost často. Ale poslední dobou skutecně narážím na dobré a chápající pejskaře a to mi taky dost pomáhá.

Lexaurin napsal(a):
Tak pokud jste dobre kamosky tak obcas zajdete jen spolu, bez psu, na kafe.A vencete solo.Nemusi byt jedno na ukor druheho, ne?

No jasně, tak jsem to myslela. Asi to blbě vyznělo: myslela jsem, že úplně zrušíme společné PSÍ vycházky. Ona na mě nevrčí, s ní na kafe zajdu.
Jen musím nějak taktně podat, že s psiskama už nikdy.
Ona tu mojí vidí jen v tomhle běsnění, musí si myslet, že to je u nás normální tak jí to nepřijde, ale já fakt trpím.

Danczéz napsal(a):
No jasně, tak jsem to myslela. Asi to blbě vyznělo: myslela jsem, že úplně zrušíme společné PSÍ vycházky. Ona na mě nevrčí, s ní na kafe zajdu.
Jen musím nějak taktně podat, že s psiskama už nikdy.
Ona tu mojí vidí jen v tomhle běsnění, musí si myslet, že to je u nás normální tak jí to nepřijde, ale já fakt trpím.

Hlavne na sobe nepachat zadne nasili, jde o volny cas a ten musi cloveka tesit!

Já jsem jednu dobu myslela, že přestanu brát na vycházky manžela. S kýmkoli na vycházce ok, vzorňačka, za přítomnosti manžela neustále na vodítku zaškrcená a lítající všemi směry. Štěkající po všem. Jako bych měla jiného psa. Nakonec jsme to zvládli

Co se týká psů, taky jsme se s jednou venčící parťačkou musely rozejít, feny se začaly prát. Zdánlivě kvůli ničemu. Zdánlivě rvačka přišla ze hry. Nebylo to kvůli míčku, pozornosti nebo něčemu takovému. Bylo to prostě protože si nesedly, povahově. Fenka ovčáka chtěla tu moji organizovat, moje fenka to nechápala, ovčanda přitvrdila, moje se ohradila a už to bylo. Když byly na vodítku nebo každá za svými úkoly, tak ok, ale ponechány samy sobě, abychom si s kolegyní povídaly, to nešlo.

Jinak ovčandu občas brává s jinými psi, prý bez problémů. Ta moje si hodně vybírá, kdo se jí nezdá, toho si moc k tělu nepouští. Kdo se jí líbí, toho zahrnuje maximální pozorností.

Jéžiš...neřešte
S kamarádkou jděte na kafe bez psů a společně nevenčete. Živě si to umím představit, zažila jsem to jak s minulým psem, tak s koněm- a to je o fous horší
Prostě jakmile jsem se věnovala společenské konverzaci a zvířeti jen okrajově, stálo to vždy za houby a měla jsem pak z toho výčitky.
Navíc každý to má se zvířaty nastavené jinak, někdo spoustu věcí neřeší, zatímco vy řešíte...jenže v zájmu plynulosti vycházky a konverzace neřešíte a následně z toho nemáte dobrý pocit. A občas se i člověk před tím druhým stydí, že bazíruje na takových prkotinách...znám to.
Prostě s některými lidmi chodím na kafe a s jinými venčím zvířata

tapina napsal(a):
Já jsem jednu dobu myslela, že přestanu brát na vycházky manžela. S kýmkoli na vycházce ok, vzorňačka, za přítomnosti manžela neustále na vodítku zaškrcená a lítající všemi směry. Štěkající po všem. Jako bych měla jiného psa. Nakonec jsme to zvládli

Co se týká psů, taky jsme se s jednou venčící parťačkou musely rozejít, feny se začaly prát. Zdánlivě kvůli ničemu. Zdánlivě rvačka přišla ze hry. Nebylo to kvůli míčku, pozornosti nebo něčemu takovému. Bylo to prostě protože si nesedly, povahově. Fenka ovčáka chtěla tu moji organizovat, moje fenka to nechápala, ovčanda přitvrdila, moje se ohradila a už to bylo. Když byly na vodítku nebo každá za svými úkoly, tak ok, ale ponechány samy sobě, abychom si s kolegyní povídaly, to nešlo.

Jinak ovčandu občas brává s jinými psi, prý bez problémů. Ta moje si hodně vybírá, kdo se jí nezdá, toho si moc k tělu nepouští. Kdo se jí líbí, toho zahrnuje maximální pozorností.

Ja nikdy nevencim s nikym konkretnim, ale potkavame ruzne psy, s nekterymi si hraje, s nekterymi ne, proste podle psa.Navic se snazim, abychomse pri spolecnem venceni co nejvice uzily my dve

Jo a nerada si pri venceni povidam s nekym jinym, nez se svym psem .Proste kdyz mam psa navolno, potrebuji aby mel moji plnou pozornost on a okoli

Terven napsal(a):
Jéžiš...neřešte
S kamarádkou jděte na kafe bez psů a společně nevenčete. Živě si to umím představit, zažila jsem to jak s minulým psem, tak s koněm- a to je o fous horší
Prostě jakmile jsem se věnovala společenské konverzaci a zvířeti jen okrajově, stálo to vždy za houby a měla jsem pak z toho výčitky.
Navíc každý to má se zvířaty nastavené jinak, někdo spoustu věcí neřeší, zatímco vy řešíte...jenže v zájmu plynulosti vycházky a konverzace neřešíte a následně z toho nemáte dobrý pocit. A občas se i člověk před tím druhým stydí, že bazíruje na takových prkotinách...znám to.
Prostě s některými lidmi chodím na kafe a s jinými venčím zvířata

Vy jste to vystihla na chlup přesně! Jojo, to je ono, sama nebo s jinými páníčky podobného ražení máme oči na cestě a přehled i při kecání, tady to prostě nějak nejde a malér je tu.
Rovnám v hlavě myšlenky a už neřeším. Jsem cíťa a navíc musím mít vše pod kontrolou (a především psa), tak mi pak udělá líp to prodiskutovat a hodit za hlavu.

No jo, každej to má jinak, můj manžel by byl třeba uražený, kdybych ho s sebou ven nevzala. Ale chodí na směny, tak máme i procházky pro sebe. Jindy jsme zas někde s rodinou. Na procházkách se taky náhodným setkáním nevyhýbáme, ale máme i lidi a psy, co potkáváme obzvlášť rády. Někdy fenku trénuju a vymýšlím jí aktivity, někdy spolu sportujem, někdy si jen tak běhá a já si přemýšlím. Prostě, co den dá.

tapina napsal(a):
No jo, každej to má jinak, můj manžel by byl třeba uražený, kdybych ho s sebou ven nevzala. Ale chodí na směny, tak máme i procházky pro sebe. Jindy jsme zas někde s rodinou. Na procházkách se taky náhodným setkáním nevyhýbáme, ale máme i lidi a psy, co potkáváme obzvlášť rády. Někdy fenku trénuju a vymýšlím jí aktivity, někdy spolu sportujem, někdy si jen tak běhá a já si přemýšlím. Prostě, co den dá.

Vypadla mi tam citace, to bylo hlavně reakce na Lexaurin

Když už tady máte takové príma téma, tak já si přihodím.
Spousta lidí říká, či píše. Ten můj hafan, fenka, tak jak někoho nezná, tak bafáme na cizí psy, neradi se kamarádíme, chodíme si okolo, nebo se známýma. Na volno pohoda, úžasné chování a pohádka. Na louce, v lese. No já krutě závidím a jsem si jist, že to nebylo zadarmo, mít takové hafany. Na druhou stranu, třá tady v té mé městské časti je evidováno k osmi tisícům psů a ostatní části jsou na tom stejně. Vím, že má fenka má nervy před každým psem, kterého nezná. A ty co zná a stačí kontakt, no sice se zuby, nebo s námahou v klidu a pak ho zbožuje. A mě napadaly myšlenky, sakra chlape, nejlepší bude znát všechny psy v Praze. Ale to prostě nejde, i když už jich je mraky teda co známe.
Takže vím, že to nejde a snažím se pracovat na tom, ať poděs není. Pomalu a jistě. A vim, ze se zklidní. A máme na to fůru času.
Pak už je člověk i klidnější, první dobrá zkušenost, opakující se dobrá zkušenost, více klidu a více energie jít dál.
A se omlouvám za elaborát, ale když si tady povídáme, tak jsem se přidal.

tapina napsal(a):
No jo, každej to má jinak, můj manžel by byl třeba uražený, kdybych ho s sebou ven nevzala. Ale chodí na směny, tak máme i procházky pro sebe. Jindy jsme zas někde s rodinou. Na procházkách se taky náhodným setkáním nevyhýbáme, ale máme i lidi a psy, co potkáváme obzvlášť rády. Někdy fenku trénuju a vymýšlím jí aktivity, někdy spolu sportujem, někdy si jen tak běhá a já si přemýšlím. Prostě, co den dá.

No tak nejak , manzel se mnou napred chodit chtel, ale pak sam uznal ze na ty moje ochcapinky se psem nema chut, on proste potrebuje nasadit tempo a jit a jit, no tak asi tak:"mame s manzelem harmonicke manzelstvi, pravidelne chodime na prochazky, ja v 16,00, on v 17 "

Aliens_II napsal(a):
Když už tady máte takové príma téma, tak já si přihodím.
Spousta lidí říká, či píše. Ten můj hafan, fenka, tak jak někoho nezná, tak bafáme na cizí psy, neradi se kamarádíme, chodíme si okolo, nebo se známýma. Na volno pohoda, úžasné chování a pohádka. Na louce, v lese. No já krutě závidím a jsem si jist, že to nebylo zadarmo, mít takové hafany. Na druhou stranu, třá tady v té mé městské časti je evidováno k osmi tisícům psů a ostatní části jsou na tom stejně. Vím, že má fenka má nervy před každým psem, kterého nezná. A ty co zná a stačí kontakt, no sice se zuby, nebo s námahou v klidu a pak ho zbožuje. A mě napadaly myšlenky, sakra chlape, nejlepší bude znát všechny psy v Praze. Ale to prostě nejde, i když už jich je mraky teda co známe.
Takže vím, že to nejde a snažím se pracovat na tom, ať poděs není. Pomalu a jistě. A vim, ze se zklidní. A máme na to fůru času.
Pak už je člověk i klidnější, první dobrá zkušenost, opakující se dobrá zkušenost, více klidu a více energie jít dál.
A se omlouvám za elaborát, ale když si tady povídáme, tak jsem se přidal.

Náhodou, pěkný elaborát! Vidíte a mne zas vaše situace připadá jako výhoda. Máte jistotu, že cizí pes zezačátku ne, tak připnete vodítko a pak známý už vždy ano a kámoš. U nás to občas bývá: "cože? já tě znám? nééé, jdi pryč!" anebo naopak: "tebe vůbec neznám ale budu tě honit i když se ti to nelíbí" nebo ještě lépe: "znám tě, ale dnes se mi moc nelíbíš!" On asi každý pes má něco.

Danczéz napsal(a):
Náhodou, pěkný elaborát! Vidíte a mne zas vaše situace připadá jako výhoda. Máte jistotu, že cizí pes zezačátku ne, tak připnete vodítko a pak známý už vždy ano a kámoš. U nás to občas bývá: "cože? já tě znám? nééé, jdi pryč!" anebo naopak: "tebe vůbec neznám ale budu tě honit i když se ti to nelíbí" nebo ještě lépe: "znám tě, ale dnes se mi moc nelíbíš!" On asi každý pes má něco.

Vodítko neodepínám. Jen na hřišti za plotem a nebo opravdu s domlouvou s páníčkem, nebo paničkou, kdyz naléhavě prosí, jestli bychom jim nevylítali hafany. Ale to jsem udělal zatím jen ve dvou případech a oba to byli "borderkoliáci" Jimmi a ten druhý snad Beemi, či jak.
Volno u mě jestě ne e.

Danczéz napsal(a):
A diskuze tady mi většinou zlepší náladu. Nehledám radu, spíš jen chci podiskutovat.

Byla jsem dnes venčit se známými. Vím, že se naše fenky nemusí...No, spíš jsou tak strašně odlišné, že to způsobuje občas problémy, které si neumí vyříkat, ale o to vlastně ani tak nejde.
Hlavně, moje se vždy na vycházce v téhle skupině chová jako, s prominutím, magor. Každému se chlubím, jak jsem jí za tu dobu, co ji mám z útulku naučila chodit bez vodítka, má krásné přivolání, holuby prohání jen na povel, nehne se ode mne na pár kroků, vnímá každé moje slovo i pohyb, prostě za poslední dobu, za x týdnů/měsíců žádné pochybení z její strany...A jdeme ven s nimi a od první minuty se chová jako smyslů zbavená. Lítá do silnice (nikdy, nikdy jindy sama obrubník nepřekročí, pokud ji neřeknu), štěká na psy za plotem (když jdeme jindy, chodí k nim čmuchat a vrtí ocasem a většina psů díky tomu chování ani neštěká a jen se okukují přes plot), utíká, loví zvěř, neposlechne na zavolání, je roztěkaná a chvílemi má úplně vypnuto... Nechala jsem si tím dnes pekelně zkazit náladu, tak jsem si doma, po dvouhodinovém vydýchávání, zkusila udělat analýzu, proč to tak je. Za prvé myslím, že to je tím, že druhá fenka má mnohem volnější režim a jinou výchovu, do silnice může, jen si jí pak majitelka odvolá, když jede auto apod. a ta moje se tím chováním nechá strhnout. Za druhé jsem ta příčina já, protože jsem už od začátku nervózní co zas bude a přenáším to na svojí fenu. Za třetí, kvůli tomu, že si nerozumí (moje fenka by se ráda "seznámila", očmuchala se, udělala pár psích gest a pak třeba přátelskou hru, ta druhá chce absolutní ignoraci od ostatních psů a o žádný kontakt nestojí) jí to chce ta moje "nandat", stylem: když mě ignoruješ, udělám všechno abych na sebe strhla pozornost.
Ze začátku jsem řešila, aby se teda ignorovaly a každá si šla po svém, což se nám podařilo, jenže pak trpím já, protože místo pohodové vycházky, jak jsem zvyklá, naháním naprosto příšerné zvíře, které neposlouchá a nakonec vypadám jako ten šílenec já...
Jo a ještě předesílám, že normálně chodíme na společné vycházky s různými psy (čsv, jiní kříženci apod.) a tenhle problém v žádné jiné skupině řešit nemusím.
Myslím prostě, že tihle parťáci k nám nejdou I to tempo nám moc nevyhovuje...
No, uvítám veškeré příspěvky do diskuze. Jo a doufám, že jste si dnešní krásný den užili lépe, než já

A já bych na procházky z takovou kamarádkou občas chodila. A využívala bych je jako trenažér k výcviku mého psa. Ono je totiž úplně jedno co cizí pes dělá, kam lítá apod. musíte tu svou naučit že to dělat nebude, at před ní ta druhá dělá třeba stojky na čenichu. není to snadné ale jde to a, budete mít supr vychovaného psa.Já třeba využívám fenu svého otce, je to dvorkový pes, nic moc se s ním nedělá, ale když jdeme na společné vycházky tak můj pes prostě chápe že on půjde u nohy zatímco ona letí před námi a čmuchá kdekoliv. že on nebude lítat jak magor když to nedovolím a jí nějaká ta neposlušnost semtam projde, Prostě to funguje a bude to fungovat i vám, pokud se budete snažit.

Lexaurin napsal(a):
Jo a nerada si pri venceni povidam s nekym jinym, nez se svym psem .Proste kdyz mam psa navolno, potrebuji aby mel moji plnou pozornost on a okoli

Mám to stejně - jsem venku s nimi, pro ně. Oni byli celý den doma, hnípali a teď přišel jejich čas. Chodíme občas s někým to jo, ale ty samostatné procházky si užijeme nejvíc. V zimě o víkendech chodíváme se známými a já jsem hodně času na chvostu celý skupiny, protože se prostě se psy zaobírám ( a to i s těmi co nejsou moji, protože se prostě připojí, když vidí zábavu )

Danczéz

ono je to hodně taky o tom, že člověk má v takových momentech rozptýlenou pozornost a oni to vycítí, takže zkouší, ešivááá vono by to třebas nešlo. Myšlenka habe mi nepřijde jako špatný nápad s tím, že bych se na tom domluvila s tou kamarádkou, aby předem věděla, že během prvních procházek, než si to sedne, bude moje pozornost upnutá spíš na fenku. Než bych vyrazila s nimi na společnou prochajdu, šla bych s feňulí krátce sama a projela třeba krátkou poslušnost, aby se jí nastartovala pozornost. Stejně tak bych, pokud blázní od prvního momentu, kdy má volno, si na vodítku udělala něco malého z poslušnosti, třeba krátkou chůzi na vodítku s obraty v takovém rychlejším tempu a hlavně v pohodovém módu /slouží to k tomu, aby si pesan uvědomil, že se má na mě koncentrovat/, vy ho máte za co pochválit, pohrát si a pak jí dejte volno s tím, že jí máte pod dozorem a snažíte se jí v klidu vést /myslím takové ty běžné provozní pokyny/. Tím že jí budete monitorovat jkao když jste spolu sami, máte možnost ji zastavit ještě před tím, než do tý situace vstoupí. Ona se musí naučit, že tam nesmí i když tam jde někdo jiný. princip je stejný, jako když psa učíte, že tam nesmí ani, když mu tam vlítne míček. Nezříkala bych se toho úplně, kamarádce bych vysvětlila o co mi jde a poprosila ji o pomoc, resp. aby mi se svou fenkou dělali výcvikovou pomůcku

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A já bych na procházky z takovou kamarádkou občas chodila. A využívala bych je jako trenažér k výcviku mého psa. Ono je totiž úplně jedno co cizí pes dělá, kam lítá apod. musíte tu svou naučit že to dělat nebude, at před ní ta druhá dělá třeba stojky na čenichu. není to snadné ale jde to a, budete mít supr vychovaného psa.Já třeba využívám fenu svého otce, je to dvorkový pes, nic moc se s ním nedělá, ale když jdeme na společné vycházky tak můj pes prostě chápe že on půjde u nohy zatímco ona letí před námi a čmuchá kdekoliv. že on nebude lítat jak magor když to nedovolím a jí nějaká ta neposlušnost semtam projde, Prostě to funguje a bude to fungovat i vám, pokud se budete snažit.

To já jsem s ní doteď trénovala a v 99% případech máme zvládnuto: někde výše to píšu: skupina šesti psů, každý si dělá to svoje ale moje poslouchá stejně jako vždycky, bez rozdílu jaké vopičárny vyvádí ostatní. Akorát u tohohle jednoho jediného psa to nějak nejde...A já se prostě obávám, že ten prvotní impuls pochází ode mne.. Nějak nedokážu pochopit, proč by pes měl běhat po silinici jenom proto, že on chce a jíst ze stejného talíře apod...jasně, není to moje věc, ani vlastně nevím proč to tak řeším, ale moje fenka je na mě hodně fixovaná a každé moje rozpoložení se na ní přenáší, takže zřejmě mými, jinak nepostřehnutelnými signály na ni nevědomky přenáším: "tomuhle psovi to musíme nandat!" a ona se zařídí podle sebe...Když je panička divná, musím se také chovat jinak...

Zrzavci napsal(a):
Mám to stejně - jsem venku s nimi, pro ně. Oni byli celý den doma, hnípali a teď přišel jejich čas. Chodíme občas s někým to jo, ale ty samostatné procházky si užijeme nejvíc. V zimě o víkendech chodíváme se známými a já jsem hodně času na chvostu celý skupiny, protože se prostě se psy zaobírám ( a to i s těmi co nejsou moji, protože se prostě připojí, když vidí zábavu )

Danczéz

ono je to hodně taky o tom, že člověk má v takových momentech rozptýlenou pozornost a oni to vycítí, takže zkouší, ešivááá vono by to třebas nešlo. Myšlenka habe mi nepřijde jako špatný nápad s tím, že bych se na tom domluvila s tou kamarádkou, aby předem věděla, že během prvních procházek, než si to sedne, bude moje pozornost upnutá spíš na fenku. Než bych vyrazila s nimi na společnou prochajdu, šla bych s feňulí krátce sama a projela třeba krátkou poslušnost, aby se jí nastartovala pozornost. Stejně tak bych, pokud blázní od prvního momentu, kdy má volno, si na vodítku udělala něco malého z poslušnosti, třeba krátkou chůzi na vodítku s obraty v takovém rychlejším tempu a hlavně v pohodovém módu /slouží to k tomu, aby si pesan uvědomil, že se má na mě koncentrovat/, vy ho máte za co pochválit, pohrát si a pak jí dejte volno s tím, že jí máte pod dozorem a snažíte se jí v klidu vést /myslím takové ty běžné provozní pokyny/. Tím že jí budete monitorovat jkao když jste spolu sami, máte možnost ji zastavit ještě před tím, než do tý situace vstoupí. Ona se musí naučit, že tam nesmí i když tam jde někdo jiný. princip je stejný, jako když psa učíte, že tam nesmí ani, když mu tam vlítne míček. Nezříkala bych se toho úplně, kamarádce bych vysvětlila o co mi jde a poprosila ji o pomoc, resp. aby mi se svou fenkou dělali výcvikovou pomůcku

Děkuju, já jsem samozřejmě na vycházce mnohé z toho zkusila- a překvapivě se super výsledkem. začala jsem vidět, že už je to moc, tak jsem dala povel "se mnou" (=k noze) a ta moje chuděra šla opravdu vzorně třeba 15min u nohy, zatímco ostatní blbnuli. Takže to jde. Jenže pak jsem mi jí zželelo, dala jsem volno a ona mi nesmyslně utekla za první zvířetem v dáli. Jenom proto, aby všem ukázala. Opravdu si myslím, že to je způsobené tím, že nechápe chování té druhé feny a chce jí alespoň ukázat, že ve všem nejlepší (všude první, první na lovu, štěkat apod.), když nemají šanci si to vyjasnit jako ostatní psi...
Ještě teda abych trošku vysvětlila: na vycházce mne mají za šíleného despotu a magora, který svého psa "úkoluje". Já neříkám, že ta druhá fenka nějak neposlouchá, ale prostě se nemusela nic učit, nemá zájem o jiné psy ani nic jiného, chce jen míček nebo jen tak běhat dokola, takže tam odpadly všechny těžkosti spojené s nějakou konkrétní výchovou nebo učením jako u jiných psů. Navíc teda ještě vše ostatní má hodně benevolentní, takže si prostě nedokážu představit, že řeknu kamarádce, že se budeme něco učit, ona to prostě nezná a jen nahodí ten její soucitný výraz, jaký je můj pes strašná chudinka, že musí pořád plnit nějaké povely. takže já o to v závěru už ani nemám takový zájem, přemáhat svého psa (když je jí to očividně nepříjemné) a navíc ještě sebe...
Nicméně si cením hezky napsané rady

Danczéz napsal(a):
Děkuju, já jsem samozřejmě na vycházce mnohé z toho zkusila- a překvapivě se super výsledkem. začala jsem vidět, že už je to moc, tak jsem dala povel "se mnou" (=k noze) a ta moje chuděra šla opravdu vzorně třeba 15min u nohy, zatímco ostatní blbnuli. Takže to jde. Jenže pak jsem mi jí zželelo, dala jsem volno a ona mi nesmyslně utekla za první zvířetem v dáli. Jenom proto, aby všem ukázala. Opravdu si myslím, že to je způsobené tím, že nechápe chování té druhé feny a chce jí alespoň ukázat, že ve všem nejlepší (všude první, první na lovu, štěkat apod.), když nemají šanci si to vyjasnit jako ostatní psi...
Ještě teda abych trošku vysvětlila: na vycházce mne mají za šíleného despotu a magora, který svého psa "úkoluje". Já neříkám, že ta druhá fenka nějak neposlouchá, ale prostě se nemusela nic učit, nemá zájem o jiné psy ani nic jiného, chce jen míček nebo jen tak běhat dokola, takže tam odpadly všechny těžkosti spojené s nějakou konkrétní výchovou nebo učením jako u jiných psů. Navíc teda ještě vše ostatní má hodně benevolentní, takže si prostě nedokážu představit, že řeknu kamarádce, že se budeme něco učit, ona to prostě nezná a jen nahodí ten její soucitný výraz, jaký je můj pes strašná chudinka, že musí pořád plnit nějaké povely. takže já o to v závěru už ani nemám takový zájem, přemáhat svého psa (když je jí to očividně nepříjemné) a navíc ještě sebe...
Nicméně si cením hezky napsané rady

Jo v pohodě, pokud už padlo rozhodnutí, tak není co řešit a je to tedy spíš jen doplnění k tématu .
Taky patřím k těm, kteří po psu něco chtějí. A to i vzhledem k temperamentu a plemeni. Pro některé majitele psů to nebude pochopitelné. Ale pokud i dobře zvládnutému lovečákovi nedám při procházkách podněty, bude se nudit. A zcela pochopitelně si bude hledat zábavu sám. Ale zároveň mají oba prostor pro to, být jen tak psem, není to o tom, že se mnou musí furt něco dělat. Ale i pak mají mou plnou pozornost, protože si monitoruju, co dělají, abych v případě nutnosti zasáhla dřív, než je nutné.
ještě jednu důležitou věc- jsou to živý bytosti a někdy se prostě stane, že nám rozhodějí sandály, každý i sebehodnější pes má slabinu, a slabou chvilku a má na to nárok. Je dobrý se tím nenechat moc rozhodit. A vzít tu situaci, jako že se stala, pro příště už vím a jedeme dál. Netáhnout to s sebou, nenechat se tím moc rozhodit /protože se to pak promíítne do našeho chování k nim a to ne dóbře ) Tak pevný nerv.

Zrzavci napsal(a):
Jo v pohodě, pokud už padlo rozhodnutí, tak není co řešit a je to tedy spíš jen doplnění k tématu .
Taky patřím k těm, kteří po psu něco chtějí. A to i vzhledem k temperamentu a plemeni. Pro některé majitele psů to nebude pochopitelné. Ale pokud i dobře zvládnutému lovečákovi nedám při procházkách podněty, bude se nudit. A zcela pochopitelně si bude hledat zábavu sám. Ale zároveň mají oba prostor pro to, být jen tak psem, není to o tom, že se mnou musí furt něco dělat. Ale i pak mají mou plnou pozornost, protože si monitoruju, co dělají, abych v případě nutnosti zasáhla dřív, než je nutné.
ještě jednu důležitou věc- jsou to živý bytosti a někdy se prostě stane, že nám rozhodějí sandály, každý i sebehodnější pes má slabinu, a slabou chvilku a má na to nárok. Je dobrý se tím nenechat moc rozhodit. A vzít tu situaci, jako že se stala, pro příště už vím a jedeme dál. Netáhnout to s sebou, nenechat se tím moc rozhodit /protože se to pak promíítne do našeho chování k nim a to ne dóbře ) Tak pevný nerv.

Teď jste mne přivedla teda na myšlenku: ona se na té vycházce nebetyčně NUDÍ! No jo! Zajímavého, stejně velkého psa si nesmí všímat a když se k němu náhodou přiblíží, on zděšeně pustí míček, ke kterému nesmí ani čmuchnout, když náhodou začne běhat ta druhá kolem ní běhá a štěká a ona si jí i přesto nemá všímat, já si jí skoro nevšímám a navíc jdeme hrozně pomalu; nevyklusáváme do kopečka a ani si nehraje s kolemjdoucími psy, protože ti, se kterými jdeme, je svým chováním odeženou... Tady bude jádro pudla.
Chuděrka moje malá. Já jí na vycházce jinak nechávám podle mne dost prostoru: aby si mohla čmuchat a rýt čumákem ve sněhu a dělat spoustu svých psích věcí, za druhé má spoustu úkolů: hlídat si mě, hlídat kde končí chodník, občas mne doběhnout, splnit povel, dostat pamlsek, obejít v klidu divného psa a zase dostat pamlsek.- a tak se nám to oběma líbí nejvíc.
Tohle přesně potřebuju: podiskutovat, slyšet nezávislý názor!

No tedy, závěrem: asi by se to dalo různými ústupky a kompromisy zvládnout, nicméně mé nové (únorové) předsevzetí bude: že vždy dám přednost tomu, abychom měly pohodovou vycházku hlavně my dvě a nebudem se trápit něčím, co nám prostě nesedlo.

Olééééé

Povedlo se.

Zrzavci napsal(a):
Jo v pohodě, pokud už padlo rozhodnutí, tak není co řešit a je to tedy spíš jen doplnění k tématu .
Taky patřím k těm, kteří po psu něco chtějí. A to i vzhledem k temperamentu a plemeni. Pro některé majitele psů to nebude pochopitelné. Ale pokud i dobře zvládnutému lovečákovi nedám při procházkách podněty, bude se nudit. A zcela pochopitelně si bude hledat zábavu sám. Ale zároveň mají oba prostor pro to, být jen tak psem, není to o tom, že se mnou musí furt něco dělat. Ale i pak mají mou plnou pozornost, protože si monitoruju, co dělají, abych v případě nutnosti zasáhla dřív, než je nutné.
ještě jednu důležitou věc- jsou to živý bytosti a někdy se prostě stane, že nám rozhodějí sandály, každý i sebehodnější pes má slabinu, a slabou chvilku a má na to nárok. Je dobrý se tím nenechat moc rozhodit. A vzít tu situaci, jako že se stala, pro příště už vím a jedeme dál. Netáhnout to s sebou, nenechat se tím moc rozhodit /protože se to pak promíítne do našeho chování k nim a to ne dóbře ) Tak pevný nerv.

Přesně tak, moc se mi ten názor líbí. Zvířata žijou přítomností, my bychom se to občas od nich měli učit.
Pokud se stane blbá nevýchovná příhoda, mnohem víc psovi uškodí, že vy z ní budete po zbytek procházky rozhození, než ta příhoda sama.

Danczéz napsal(a):
Teď jste mne přivedla teda na myšlenku: ona se na té vycházce nebetyčně NUDÍ! No jo! Zajímavého, stejně velkého psa si nesmí všímat a když se k němu náhodou přiblíží, on zděšeně pustí míček, ke kterému nesmí ani čmuchnout, když náhodou začne běhat ta druhá kolem ní běhá a štěká a ona si jí i přesto nemá všímat, já si jí skoro nevšímám a navíc jdeme hrozně pomalu; nevyklusáváme do kopečka a ani si nehraje s kolemjdoucími psy, protože ti, se kterými jdeme, je svým chováním odeženou... Tady bude jádro pudla.
Chuděrka moje malá. Já jí na vycházce jinak nechávám podle mne dost prostoru: aby si mohla čmuchat a rýt čumákem ve sněhu a dělat spoustu svých psích věcí, za druhé má spoustu úkolů: hlídat si mě, hlídat kde končí chodník, občas mne doběhnout, splnit povel, dostat pamlsek, obejít v klidu divného psa a zase dostat pamlsek.- a tak se nám to oběma líbí nejvíc.
Tohle přesně potřebuju: podiskutovat, slyšet nezávislý názor!

No tedy, závěrem: asi by se to dalo různými ústupky a kompromisy zvládnout, nicméně mé nové (únorové) předsevzetí bude: že vždy dám přednost tomu, abychom měly pohodovou vycházku hlavně my dvě a nebudem se trápit něčím, co nám prostě nesedlo.

Tak ! Určitě je důležitý to, abyste si procházku užili, nemá to být utrpení. Pokud by moje psy někdo strhával k činnosti, která se mi nelíbí ať už chováním a nebo tím, jaký je průběh procházky, taky bych to nějakým způsobem pořešila /buď nějakým kompromisem, či využítím situace k nácviku něčeho - tedy bych si z toho udělala výcvikovou pomůcku /situaci a nebo bych to zkrouhla úplně, to by záleželo na situaci. Kolegyně feňule si ze spolených víkendů s kamarády a jejich psy tahá dost blbý zlozvyky, to by mi vadilo dost a to bych utla rázně. Vždy si to zařiďte tak, aby to bylo ku prospěchu a ne obráceně.

Danczéz napsal(a):
(Hoho, druhá na vodítku nikdy nechodí. Jak píšu v úvodu, má to hodně volné. )
Jo, pak jsem jí na vodítko také dala, už jsem neměla nervy. Ale to je právě to, co zvažuju: vycházka, kdy je vše ok, pes si jde na volno se super poslušností nebo vycházka, kde bude jediná přivázaná a ani se nevylítá? (a ještě se bude škrtit, protože má fakt chvílema úplně vypnuto...) Zatím mi to vychází jen tak, že společné vycházky úplně zrušíme. V zachování mé nervové soustavy a vzájemného vztahu s psiskem.

A co začit s fenou pracovat...znovu od začátku v přítomnosti psa kamarádky...to že zrovna s ní vám fenka jančí není její vina ale spíš vaše a jen vám to ukazuje že fenka není tak zvladnutá jak si myslite.To že před tím utečete tak že s ní přestanete venčit vám problem nevyřeší.

ivulka2 napsal(a):
A co začit s fenou pracovat...znovu od začátku v přítomnosti psa kamarádky...to že zrovna s ní vám fenka jančí není její vina ale spíš vaše a jen vám to ukazuje že fenka není tak zvladnutá jak si myslite.To že před tím utečete tak že s ní přestanete venčit vám problem nevyřeší.

Když já s tou svojí nemůžu pracovat normálně jako vždy, protože se neumím hodit do pohody tak, aby to na mne ona nepoznala. Sama před sebou i před ostatními vypadám stejně jako vždy, ale mám nějaký vnitřní problém, který ona pozná a špatně mi kvůli tomu rozumí. Takže ona očividně zvládnutá je, já bohužel ne.

Danczéz napsal(a):
Když já s tou svojí nemůžu pracovat normálně jako vždy, protože se neumím hodit do pohody tak, aby to na mne ona nepoznala. Sama před sebou i před ostatními vypadám stejně jako vždy, ale mám nějaký vnitřní problém, který ona pozná a špatně mi kvůli tomu rozumí. Takže ona očividně zvládnutá je, já bohužel ne.

Klid, klid, klid. Moc si to berete.
Když tak řádí a voláte na ni, vnímá Vás? Nebo fakt je to trdlo střelené?
Jste rázná, to dáte.


Já když bojuju se psem, že mě neposlouchá ( za plotem štěká na psy, kteří jsou vně, že chce s nimi běhat, když lítá, nevnímá, když jdeme a vyskakuje na vodítku na jiné psy a ták) a jsou u tuho přítomní jiní pejskaři s vychovanými psy, tak bych se hambou propadl, je to pro mě očistec, ale jdu dál, to ji přece neudělám, ani sobě, abych cokoli vzdal.

Teď jsem měl rozhovor v parku s pánem, už psy nemá, ale že. Pořídil jsem si boxera, tak jsem ho zkoušel vychovávat a vzdal jsem to. A byl to rarach. Potom jsem si pořídil rotvika, ten byl lepší.
Už je to tedy důchodce a psy nemá, ale jak to vypadalo, ti jeho hafani? To já bych nedal, to vzdávat.

Aliens_II napsal(a):
Klid, klid, klid. Moc si to berete.
Když tak řádí a voláte na ni, vnímá Vás? Nebo fakt je to trdlo střelené?
Jste rázná, to dáte.


Já když bojuju se psem, že mě neposlouchá ( za plotem štěká na psy, kteří jsou vně, že chce s nimi běhat, když lítá, nevnímá, když jdeme a vyskakuje na vodítku na jiné psy a ták) a jsou u tuho přítomní jiní pejskaři s vychovanými psy, tak bych se hambou propadl, je to pro mě očistec, ale jdu dál, to ji přece neudělám, ani sobě, abych cokoli vzdal.

Teď jsem měl rozhovor v parku s pánem, už psy nemá, ale že. Pořídil jsem si boxera, tak jsem ho zkoušel vychovávat a vzdal jsem to. A byl to rarach. Potom jsem si pořídil rotvika, ten byl lepší.
Už je to tedy důchodce a psy nemá, ale jak to vypadalo, ti jeho hafani? To já bych nedal, to vzdávat.

No, normálně vnímá a "uřvu" vlastně cokoliv. proto jsem tak zírala, že to najednou nefungovalo. Navíc se i v jednu chvíli zastavila, ale pak se sama rozhodla, že bude pokračovat v honu a to mě definitivně dopálilo...
Bývala děsný poděs, přece jen dospělý pes, který nebyl socializován naprosto na nic, vzala jsem si jí z útulku, užili jsme si také svoje.
Teď jsem s jejím chováním naprosto spokojená. Až teda na ten včerejšek.
Jinak je strašně tvárná, já jsem jen laik a teoretik, mám hrozné štěstí, že mne chápe a spoustu věcí se naučila, protože je žravá a za pamlsek udělá cokoliv.

Také jsem to nevzdala. A to dělala horší věci.

My tedy nemáme problém konkrétně se psem, ale zrovna včera jsem řešila jiný problém. Byli jsme na louce cvičit - já, známá - jejího psa můj pes zná od mala a jsou to kámoši, a pak paní, kterou viděl poprvé v životě, taky se psem.

Nejdřív jsme pocvičili, to bylo všechno v pohodě, cvičil jako vždycky. Pak jsme pustili psy aby se vylítali a že půjdeme kousek na procházku.Potom si pro mého psa neznámá paní ale přinesla z auta peška, no to byla katastrofa. Jak viděl, že má peška, tak se ho prostě dožadoval (a to jinak k cizím lidem moc nejde), po paní skákal, peška chytal. Tak jsem ho vždycky chytla a rázně to zatrhla. Přitom měl puštěného toho druhého psa, se kterým vždycky řádí, ale ani on ho nezajímal, chtěl prostě jen toho peška... Nedovedu si představit, že by s námi ta paní šla pak také na procházku, protože on by chtěl celou cestu jen toho peška. Vytáhla jsem tedy našeho peška a lákala na něho. Chvíli to mělo účinek, ale paní měla většího peška a prostě byl zajímavější Pokud jsem si ho zavolala a začala cvičit, tak to zase přepnul a vnímal, ale jakmile jsem dala volno, šel po pešku. To je to samé, jako se zvěří, pokud si hrajeme, nebo cvičíme, je to v pohodě, ale pokud má volno, tak ho zajímá zvěř, ten zmíněný pešek a podobně. A já prostě nějak nevím, jak ho mám naučit co má dělat když má volno, když necvičíme, nehraju si s ním, asi budu muset vymyslet nějakou činnosti, kterou by pořád dělal, aby na tohle neměl čas.

A ještě k těm psům. Moje nejlepší kamarádka má psa, se kterým chodíme spolu často ven. Jelikož chodíme po loukách, polích, polních cestách atd, tak si pes může lítat kde chce i když jdeme sami. Jenže chci, aby přiběhl kdykoli ho zavolám. Jenže kamarádky pes ho nenechá - on sám prostě neposlechne když má vedle sebe psa. Já pokud zavolám, tak můj pes se opravdu snaží a hrne se ke mě, jenže ten druhý ho válcuje, drží, skáče po něm a nechce ho pustit. Tak taky nevím, zda to tedy nemám řešit a nevolat ho (což mi přijde blbé, abych ho celou procházku nechala si dělat co chce), a nebo ho volat i přesto, že to bude mít složité se ke mě dostat. Jelikož tady není moc psů, tak jsem ráda, že můžeme alespoň s nějakým chodit se vylítat. Doteď jsem to tedy dělala tak, že než jsme se potkali, nebo když už jsme psa viděli v dáli tak jsme pocvičili. Během společné procházky jsem ho zavolala jen párkrát - a to většinou když se druhý pes začuchal a věděla jsem, že ten můj to stihne. A když jsme se rozešli, tak jsme si zase pocvičili.