Mám dvouměsíční stěně Staforda. Hned jak jsem si ho dovezla domů, jsem ho dávala vykonávat potřebu na zahradu. Se zahradou nemá žádný problém a hned jak je na zahradě tak se jde vyvenčit. Ven před dům ani nepáchne. Chtěla bych s ním chodit na delší procházky než 2 metry od domu. Povedlo se mi ho dostat jednou cca 200 metrů od domu s tím, že to teda trvalo přes 2 hodiny a nedokázal se vyvenči venku a čekal než se dostane domů či na zahradu. Strašně se bojí a vždy se začne vzpírat a kňučet. Pamlsky ani hračky nepomáhají. Nechci aby si zvykl venčit se jen na zahradě. Jedna paní mi doporučila ho tahat v náručí s tím, že si okouká prostředí a bude chodit sám. Dělala jsem to tak týden a nepomohlo mu to. Tak by mě zajímalo zda mám dále pokračovat v nošení nebo jestli je to kravina či nějaké jiné nápady.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Není to kravina, chvilku poponést, chvilku nechat běhat, hlavně si s ním hrát.Bojí se, musí si zvyknout, štěnata to dělají. Někdy pomůže společnost dospělého přátelského psa, pokud máte nějaké kamarády se psy.
Uživatel s deaktivovaným účtem
novosa
napsal(a):
Mám dvouměsíční stěně Staforda. Hned jak jsem si ho dovezla domů, jsem ho dávala vykonávat potřebu na zahradu. Se zahradou nemá žádný problém a hned jak je na zahradě tak se jde vyvenčit. Ven před dům ani nepáchne. Chtěla bych s ním chodit na delší procházky než 2 metry od domu. Povedlo se mi ho dostat jednou cca 200 metrů od domu s tím, že to teda trvalo přes 2 hodiny a nedokázal se vyvenči venku a čekal než se dostane domů či na zahradu. Strašně se bojí a vždy se začne vzpírat a kňučet. Pamlsky ani hračky nepomáhají. Nechci aby si zvykl venčit se jen na zahradě. Jedna paní mi doporučila ho tahat v náručí s tím, že si okouká prostředí a bude chodit sám. Dělala jsem to tak týden a nepomohlo mu to. Tak by mě zajímalo zda mám dále pokračovat v nošení nebo jestli je to kravina či nějaké jiné nápady.
Můj pejsek byl taky zkraje bázlivější...před brankou zalehnul a konec...odešla jsem na délku vodítka, dřepla na bobek a přilákala ho k sobě, ale jakmile jsem chtěla pokračovat v chůzi, tak zase zalehnul...tak jsme se pohybovali defakto přískokama vpřed...takže klíďo bych v náručí nosila (taky jsem poponášela)...a časem se naučil "nebát"
Je to normální štěněčí chování, údajně to tak zařídila příroda, aby se mláďata netoulala daleko od nory.
Naše fenka to cca kolem třech měsíců dělala taky, pomohlo poponést dál od domova, třeba k lesu, tam už běhala normálně.
Nic bych nedělala násilím, do stádia vzpírání a kňučení by to nemělo dojít. Štěněti by se mělo s vámi venku líbit, stačí, když dnes dojde jen o pět metrů dál než včera, ale v pohodě.
Dlouhých procházek se určitě dočkáte, teď není kam spěchat, psí mimina většinou nejsou extra turisti.
Llypo
XXX.XXX.53.182
Moje fenka to v tomhle věku dělala taky, vlastně neznám štěně, které ne. . Řešila jsem to tak, že jsem ji cestou do na procházku nosila v náručí a cestou domů jsem ji pustila na zem a to už chodila pěkně sama. Možná trochu paradoxně mi pomohlo i to, že jsem jí pustila z vodítka, nejspíš jí došlo, že není s paničkou spojena "tou velkou šňůrou" a musí si ji hlídat.
Navažte štěně na svoji osobu. Pak bude sledovat vás tam, kam půjdete. Když se bojí, neutěšujte, ale dejte mu svojí podporu, oporu, tělesný kontakt. Hračky ani pamlsky vám nepomohou. Když ho vezmete do náruče a poponesete na vzálenější místo, bude to OK.
Normální chování to není a žádné štěně, co jsme kdy měli, nemělo problém jít za námi tam, kam jsme ho vedli. Je to jen o tom, aby vám věřilo a hledalo u vás oporu a ochranu.
alenkapisalka
XXX.XXX.102.81
Dobrý den, ale četli jste kolik je štěněti? Dvouměsíční štěně, nemá kompletní očkování, tudíž bych ho rozhodně netahala nikam daleko. Dvě hodiny na procházce je pro takhle malé štěně naprosto vyčerpávající. A stačí ho přece poponést za branku tam ho nechat vykonat potřebu a nechat ho dojít radostně domů.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.197.228
Llypo
napsal(a):
Moje fenka to v tomhle věku dělala taky, vlastně neznám štěně, které ne. . Řešila jsem to tak, že jsem ji cestou do na procházku nosila v náručí a cestou domů jsem ji pustila na zem a to už chodila pěkně sama. Možná trochu paradoxně mi pomohlo i to, že jsem jí pustila z vodítka, nejspíš jí došlo, že není s paničkou spojena "tou velkou šňůrou" a musí si ji hlídat.
Normální chování to není, a díky bohu tohle žádné z našich štěňat nedělalo!
... ale to poponesení je v tomto případě dobrá věc. Spíš se hrozím kombinace: povahově špatný staford x nezkušený majitel.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Není to normální ani nenormální, některá štěnata to dělají a některá ne. V tomhle věku to nic neznamená, je malý musí si zvyknout. Venku je prostě nejistý. Až si na majitelku zvykne a zjistí že mu venku nic nehrozí bude se těšit jako všichni ostatní psi. Můj poslední pes to dělal taky, musela sem ho nosit aby pak ušel pár kroků zpátky. Nebyl vzatý brzo od mámy, je z pp, nevyrostlo z něj problémové a labilní zvíře, ale naprosto dokonalý pes s perfektní na zkouškách několikrát posuzovanou vyrovnanou povahou.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.197.228
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Není to normální ani nenormální, některá štěnata to dělají a některá ne. V tomhle věku to nic neznamená, je malý musí si zvyknout. Venku je prostě nejistý. Až si na majitelku zvykne a zjistí že mu venku nic nehrozí bude se těšit jako všichni ostatní psi. Můj poslední pes to dělal taky, musela sem ho nosit aby pak ušel pár kroků zpátky. Nebyl vzatý brzo od mámy, je z pp, nevyrostlo z něj problémové a labilní zvíře, ale naprosto dokonalý pes s perfektní na zkouškách několikrát posuzovanou vyrovnanou povahou.
To jo, protože váš pes má zkušeného majitele, který ví co a jak.
Můj první vlastní pes měl naprosto katastrofální povahu (úplný labil + agresívní ze strachu), ale protože měla dobré vedení, tak to navenek nebylo poznat. Taky jsem s ní zkouškovala, závodila, a taky si všichni mysleli, že je to dobrá vyrovnaná fena. Kdyby ji ale měl někdo nezkušený, tak by to nedopadlo.
Nemyslím, že bych měla zvlášť labilní štěně a nebyla to žádná hysterie, panika nebo tak něco. Prostě jen nějak kolem věku tří měsíců najednou nechuť vzdalovat se od domu. Kolem baráku spokojeně řádila, když jsme někam dojeli autem nebo jí donesli, tak taky.
Jen při vycházkách se prostě v jisté vzdálenosti od domu začala táhnout jako smrad a pokud jsme otočili domů, znatelně ožila. Řešila jsem tenkrát, že procházky dělám asi málo zábavné a kdesicosi, pak jsem se ale dočetla, že je to v tomto věku celkem obvyklé a dočasné.
Opravdu to přešlo, netrvalo to možná ani měsíc, od té doby si vycházky užívá od začátku až do konce a labilní štěně si představuju jinak
Labilní štěně možná jde vyrobit, pokud ho člověk nutí obejít zvolenou trasu za každou cenu, třeba tahem za vodítko nebo výhrůžkami. Pro malé štěně není turistika moc přirozená, spíš raději blbne na place.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Já nejsem žádnej cvičitel ani kynologický odborník...takže pro mě je nejdůležitější ukázat štěněti, že se na mě může spolehnout, aby věřilo, že se mnou se mu nic nestane, že je se mnou v bezpečí...myslím, že po nějaké době, až to cvaldovi dojde je to v poho, jak se rozhlédne po světě, nebude ho to děsit...do té doby klidně štěně budu nosit na rukou...i z mého bázlivějšího chlapečka je dnes sebevědomý psí kluk...musím říct, že se bál jen na chodníku kolem silnice, jak jsme došli na polňačku šlapal jedna radost...já takové situace zahrnuju do "socializace", tak jako štěně učím chodit ven...tak ho beru do výtahu, na nádraží, do zoo, mezi ostatní psy...atd.atd...
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Já nejsem žádnej cvičitel ani kynologický odborník...takže pro mě je nejdůležitější ukázat štěněti, že se na mě může spolehnout, aby věřilo, že se mnou se mu nic nestane, že je se mnou v bezpečí...myslím, že po nějaké době, až to cvaldovi dojde je to v poho, jak se rozhlédne po světě, nebude ho to děsit...do té doby klidně štěně budu nosit na rukou...i z mého bázlivějšího chlapečka je dnes sebevědomý psí kluk...musím říct, že se bál jen na chodníku kolem silnice, jak jsme došli na polňačku šlapal jedna radost...já takové situace zahrnuju do "socializace", tak jako štěně učím chodit ven...tak ho beru do výtahu, na nádraží, do zoo, mezi ostatní psy...atd.atd...
A taky do metra a na jezdící schody. A mezi davy lidí.
A jó, v Chomutově metro není.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Aliens_II
napsal(a):
A taky do metra a na jezdící schody. A mezi davy lidí.
A jó, v Chomutově metro není.
Metro nemáme...ale tam mám trochu úzkost i já ...to bych to nejdřív musela natrénovat, abych byla úplně klidná než tam vezmu psího štuce...a jezdící schody už i k nám do Chomutova došly ale jen v jednom obchoďáku a tam psi nesměj...takže ani toto jsme neučili
(ale pozor...jezdící schody máme...ne moc příkrý a jedoucí normální rychlostí...ne ty vaše v metru, kdy konce nevidět a mají raketovej pohon )