Pomohl vám nový pejsek překonat stesk?

Přidejte téma
Přidejte téma
Otočit řazení příspěvků Otočit řazení příspěvků
21.6.2016 08:07
Fine

XXX.XXX.129.20

A za jakou dobu jste si ho pořídili?

Uživatel s deaktivovaným účtem

21.6.2016 08:35
Uživatel s deaktivovaným účtem

Ano pomohl, a vždycky za co nejkratší možnou dobu. Nikdy to nevyšlo hned, takže pár dní to vždycky trvalo, a těch pár dnů bylo hrozných a táhlo se to jako roky. S novým štěnětem pak přišla radost, neznamená to že jsem zapoměla na předešlého psa, na ty nikdy nezapomenu a nikdo mě je nenahradí, ale každý pes je úplně jiný a nemůžu říct že bych některého měla ráda víc a některého míň. Miluju je všechny stejně a připadá mě že všichni žijí dál v tom posledním.

21.6.2016 08:39
rapotacka11

XXX.XXX.32.174

Já jsem tedy hned nikdy nemohla.(až po dlouhém čase)
Ale se vším dalším to mám stejně, jako Habe.

21.6.2016 08:48
lavacca

XXX.XXX.9.93

Fine napsal(a):
A za jakou dobu jste si ho pořídili?

My teda máme vždy smečku 3-7 psů. Minulé pondělí jsme museli uspat v necelých 14 letech kavkazačku a měla jsem velkou tendenci hledat štěně už jak ochořela (skoro měsíc zpět), protože chci specificky zbarvenou fenku a bylo mi jasné, že to hnedka nebude...ale nějak se na to necítím... mám jasno, že chci zase kavkazáčka v její barvě, ale ne hnedka...klidně až za rok dva...

Nicméně předtím jsme většinou nové štěně přivezli za 14 dní až měsíc od úmrtí starého psa. Vždy to pomohlo.

21.6.2016 08:49
Arni

XXX.XXX.7.14

Přes první reakci že druhého ne, jsme nevydrželi. Hrozné ticho, špatná komunikace mezi námi v důsledku smutku. Za týden jsme přivezli druhého pejska. A vzpomínáme na něj i s juniorem.

21.6.2016 09:14
manbea

XXX.XXX.70.116

Mně můj první pejsek umřel hned jako štěně. Byl rok 1986 a tehdy se republikou převalila vlna parvovirózy. Koupili jsme štěně už nakažené u chovatele,3 den nám onemocněl a o jeho život jsme marně bojovali 19 dní.
Když umřel, byl to pro mne šok, ale ještě horší bylo to prázdno co po něm zůstalo. I když si kvůli nemoci nemohl hrát a fungovat jako zdravá štěňata a měli jsme ho v podstatě jen pár dní, vryl se mi do srdce a je tam dodnes. Po jeho odchodu veterinář nedoporučoval mít 1/2 roku nového pejska, vydrželi jsme to rok, ale zařekla jsem se, že pokud to jen trochu půjde, chci mít vždy víc psů najednou. Když jeden odejde, zůstanou ti druzí a pomohou člověku toto smutné období snadněji překonat. To prázdno, opuštěný pelíšek, misky a hračky už nějak nechci zažít.
S pořízením nového pejska to má každý jinak. Moje dvě kamarádky si např. pořizují okamžitě nového psa ještě ten den, co původní zemřel, já bych to asi nedokázala. Ale nový pejsek vás určitě rozptýlí a pomůže překonat smutek. Jen je potřeba nesrovnávat ho a neočekávat stejné projevy a chování jako měl jeho předchůdce.

21.6.2016 09:16
amiš

XXX.XXX.11.245

Doma jsme vždy psy měli, ale nebyl jenom můj. Vždy jsem psi milovala, jakmile jsem se osamostatnila a mohla si to dovolit, pořídila jsme si z útulju asi 4 měsíční fenku, vyrostla z ní úžasná psí dáma, vážící 33 kg a dožila se 13 a půl roku (zhruba). Až naklouby bala zdravá, pak šup a během měsíce byla pryč. Byla můj srdeční pes, oddaná, poslušná, krásná. Možná mohla odejít o pár dnů dřív, ale byla jsem sobecká a věřila v zázrak. Pomyšlení, že budu bez psa bylo hrozné a ačkoli je to možná divné, už v posledních pár dnech jejího života jsem koukala do inzerátů. Nakonec odešla 19 června a 21 července jsme už jeli pro novou holku. Bohužel, už je to devět let, a protože feňule je stejně skvělá, jako byla její přechůdkyně, ačkoli je zdravá, stejně se už člověk začíná klepat. Je to holt velký pes. Ale až to přijde, pokud to bude možné, hned budu mít dalšího psa.

21.6.2016 09:36
katkaa1

XXX.XXX.43.146

Čím skôr. Keď nám pred 3 rokmi nečakane urmela naša milovaná fenka tak som si myslela, že iného psa už ani nebudem chcieť. Našťastie po troch dňoch revu ma kamarátka nasadila do auta a zobrala k jednej chovateľke čo mala akurát šteniatka. Už dopredu som mala vybavenú aj rezerváciu a samozrejme som si jedno hneď vybrala. Museli sme na neho ešte mesiac čakať ale aspoň sme sa začali tešiť a prišli na krajšie myšlienky. A našu milovanú spomíname stále, príchod nového psíka to nijako nezmenil iba nám moc pomohol. Ten prázdny dvor bol hrozný

21.6.2016 10:37
inusanka

XXX.XXX.98.58

Pes je u nás opravdu člen rodiny, ale po jeho odchodu se snažíme zalepit to prázdné místo jak to jde. Naposledy nikde nebyly štěňata, hledali jsme čtyři měsíce a nakonec si vzali osmiměsíční puberťačku. Budeme spolu zanedlouho šest let a i když se hrozím chvíle, kdy se rozloučíme, bez psího člena rodiny už nebudeme tak dlouho. Ale po každém zůstane prázdno.

21.6.2016 11:21
amiš

XXX.XXX.11.245

amiš napsal(a):
Doma jsme vždy psy měli, ale nebyl jenom můj. Vždy jsem psi milovala, jakmile jsem se osamostatnila a mohla si to dovolit, pořídila jsme si z útulju asi 4 měsíční fenku, vyrostla z ní úžasná psí dáma, vážící 33 kg a dožila se 13 a půl roku (zhruba). Až naklouby bala zdravá, pak šup a během měsíce byla pryč. Byla můj srdeční pes, oddaná, poslušná, krásná. Možná mohla odejít o pár dnů dřív, ale byla jsem sobecká a věřila v zázrak. Pomyšlení, že budu bez psa bylo hrozné a ačkoli je to možná divné, už v posledních pár dnech jejího života jsem koukala do inzerátů. Nakonec odešla 19 června a 21 července jsme už jeli pro novou holku. Bohužel, už je to devět let, a protože feňule je stejně skvělá, jako byla její přechůdkyně, ačkoli je zdravá, stejně se už člověk začíná klepat. Je to holt velký pes. Ale až to přijde, pokud to bude možné, hned budu mít dalšího psa.

No, to jsem tam nasekala chyb a překlepů, píšu z práce a občas mi někdo rozptyluje.
Ale ještě k tématu. Zrovna tu byla známá, měli stařičkou fenku, která dožívala. Ačkoli mají domek se zahradou, děti jí jdou teď do školy a tak nového psa prý až příští rok. Zatím koupili morčátko a králíčka, aby nebylo smutno. No a dnes mi přišla ukázat novou fenku, stará jim v pátek odešla a veškerá předsevzetí vylétla oknem a v neděli si jeli pro nové štěndo .

Uživatel s deaktivovaným účtem

21.6.2016 12:39
Uživatel s deaktivovaným účtem

Fine napsal(a):
A za jakou dobu jste si ho pořídili?

Ihned...fenečku jsme měli už zamluvenou k našemu chrťákovi a když nás náhle opustil tak jsme jí odebrali místo v devátém týdnu (jak bylo domluveno) v nedokončeném osmém (asi o dva dny), což není ideální, ale mě to tedy pomohlo moc...navíc za dva dny jsme jeli ještě pro jejího bratra a péče o dvě psí mimina mě pohltila...neměla jsem prostě tolik času chrťáka oplakávat...pláču pro něj dodnes, ale už to není s tou intenzivní bolestí, co mě paralyzovala ve chvíli, kdy mě opustil

21.6.2016 16:11
Zrzavci

XXX.XXX.65.169

Fine napsal(a):
A za jakou dobu jste si ho pořídili?

Pomohl. i když mu to trochu trvalo, měl to těžký, odešel mi nečaně srdcový král. To se potom jednomu těžko pomáhá, měl docela šichtu, hošíček. Ale povedlo se mu to, to ne že ne. Je to takový malý pan Líbeznil, nafasovala jsem přesně to, co jsem potřebovala, aniž bych to tušila. Nicméně příšel domů až po půl roce. A to ještě ne z mojí iniciativy. Nechtěla jsem, nemohla jsem. Ale jsem ráda, že jsem byla přemluvena- resp. že jsem byla oblafnuta .

21.6.2016 17:04
fikovnice

XXX.XXX.30.49

Arni napsal(a):
Přes první reakci že druhého ne, jsme nevydrželi. Hrozné ticho, špatná komunikace mezi námi v důsledku smutku. Za týden jsme přivezli druhého pejska. A vzpomínáme na něj i s juniorem.

Připojím se souhlasem. U mě to tak bylo s odchodem kocourka, ale nevidím v tom rozdíl (pes vs. kočka). Pořizovala jsem 2 dny od úmrtí mého milovaného kocourka a nikdy jsem ani na vteřinu nezapochybovala. Ale každý to může mít jinak, někdo potřebuje čas.

21.6.2016 17:06
fikovnice

XXX.XXX.30.49

amiš napsal(a):
Doma jsme vždy psy měli, ale nebyl jenom můj. Vždy jsem psi milovala, jakmile jsem se osamostatnila a mohla si to dovolit, pořídila jsme si z útulju asi 4 měsíční fenku, vyrostla z ní úžasná psí dáma, vážící 33 kg a dožila se 13 a půl roku (zhruba). Až naklouby bala zdravá, pak šup a během měsíce byla pryč. Byla můj srdeční pes, oddaná, poslušná, krásná. Možná mohla odejít o pár dnů dřív, ale byla jsem sobecká a věřila v zázrak. Pomyšlení, že budu bez psa bylo hrozné a ačkoli je to možná divné, už v posledních pár dnech jejího života jsem koukala do inzerátů. Nakonec odešla 19 června a 21 července jsme už jeli pro novou holku. Bohužel, už je to devět let, a protože feňule je stejně skvělá, jako byla její přechůdkyně, ačkoli je zdravá, stejně se už člověk začíná klepat. Je to holt velký pes. Ale až to přijde, pokud to bude možné, hned budu mít dalšího psa.

"...už v posledních pár dnech jejího života jsem koukala do inzerátů."

Až poté, co jste toto napsala, nacházím odvahu snad poprvé napsat, že jsem to měla stejně jako Vy (a vcelku logicky s obrovskými výčitkami svědomí)...

22.6.2016 08:55
amiš

XXX.XXX.59.208

fikovnice napsal(a):
"...už v posledních pár dnech jejího života jsem koukala do inzerátů."

Až poté, co jste toto napsala, nacházím odvahu snad poprvé napsat, že jsem to měla stejně jako Vy (a vcelku logicky s obrovskými výčitkami svědomí)...

Ano, také jsem měla výčitky svědomí, ale pokud bych se takto neutěšovala, tak bych se asi zbláznila. Také když odešla, cítila jsem úlevu, že už je po všem a že hlavně moje milovaná fenka už se netrápí a já už mám po tom těžkém rozhodnutí. A zároveň (což jsem tušila), nastal absťák, že mi nikdo doma nevítá, že je tam prázdno. Takže to hledání po inzerátech je asi u někoho sebezáchovný proces.

Uživatel s deaktivovaným účtem

22.6.2016 09:21
Uživatel s deaktivovaným účtem

fikovnice napsal(a):
"...už v posledních pár dnech jejího života jsem koukala do inzerátů."

Až poté, co jste toto napsala, nacházím odvahu snad poprvé napsat, že jsem to měla stejně jako Vy (a vcelku logicky s obrovskými výčitkami svědomí)...

Nemusíte mít výčitky svědomí, dělá to hodně lidí, v posledních pár měsících už jsem přemýšlela kdo bude nástupcem mých psů. Jednou jsme zareagovala nepromyšleně a po utracení psa jsem navštívila odpoledne útulek v návalu emocí odjela domů s podobně zbarveným štěnětem a přineslo mě to jen další pláč a zoufalství když mě následně umíralo pod rukama na parvovirozu. Od té doby prostě přemýšlím, inzeráty jsem sice neprojížděla ale měla sem jasno kdo se bude shánět

Uživatel s deaktivovaným účtem

22.6.2016 09:49
Uživatel s deaktivovaným účtem

Já už pročítám a vybírám nového psa dnes (teoreticky, sbírám informace, sleduju chovky a pod.)...a prosím nemyslete, že jsem nějakej cynik, co svoje psy nemiluje, spíš naopak...blíží se nám kvapem sedmý rok života...psi jsou zatím zdraví, ale vím, že už se nám společný čas krátí...a vybírání nového psího přítele tlumí PANIKU, co se mě zmocňuje jen při pomyšlení na okamžik, kdy zůstanu "opuštěná"...nemůžu o tom ani psát, hrnou se mi slzy do očí...pokud bych nezačla hned pečovat o psí miminko, tak mám pocit, že bych bolest po ztrátě psího přítele nevydržela...
Moje kamarádka je přesně opačný typ...musí si psa pořádně odtruchlit a pak třeba za několik měsíců, let pořizuje jiného, moje teta taky...

22.6.2016 12:43
vava69

XXX.XXX.136.28

Měli jsme dva psy, když ten starší v 15 letech vloni umřel. Zároveň jsem měla ale už zamluvené štěně u chovatelky s tím, že budou doma tři. Manžel byl proti, ale takhle se to vyřešilo. Věděli jsme, že ten starší tu už dlouho nebude. Mladší byl doma sám tři měsíce, smutnil, ploužil se - byla jsem na prášky spíš z něj, než z odchodu staršího pejska. (Samozřejmě jsme ho oplakali, ale čekali jsme to.) Se štěnětem přišel svěží vítr a psi spolu fungují jedna radost :) a nám se ulevilo že mladší pes ožil, nesmutnil a my nakonec taky tolik ne. Štěndo ty chmury rozptýlí.

Neregistrovaný uživatel

22.6.2016 13:02
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.60.1

Hned
Jakmile cítím, že mě jeden z mých psů pomalu opouští, už mám dávno v merku nějaké chatelské stanice a vrh na blízku...

Protože za ta léta jsem poznala, že stesk se nejlíp zažene štěnětem - štěně člově natolik zaměstná, že přestává myslet na to, že ho jeden pejsek opustil...
Loni jsem musela nechat uspat mého milového berňáka (od ledna minulého roku jsem věděla, že vánoce s námi již neztráví, tak zhruba od února jsem lustrovala chovatelské stanice (o plemeni jsem měla jasno) a nakonec jsem vybrala, vrh se narodil začátkem září a mě berňáček opustil koncem října, takže se minuly jen o 2 týdny...

Se štěnětem jde prostě všechno líp a radostněji

Neregistrovaný uživatel

22.6.2016 13:05
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.60.1

fikovnice napsal(a):
"...už v posledních pár dnech jejího života jsem koukala do inzerátů."

Až poté, co jste toto napsala, nacházím odvahu snad poprvé napsat, že jsem to měla stejně jako Vy (a vcelku logicky s obrovskými výčitkami svědomí)...

Mám to stejně...

22.6.2016 18:22
sisi58

XXX.XXX.191.1

Během dvou měsíců jsem z veselé fenky Choďáka měla fenku těžce nemocnou. Po kastraci.
Ještě jsem jí odvezla do nemocnice s tím, že jí snad pomohou, jenže nic a ještě mě přemlouvali, ať ji tam nechám, že to bude lepší
Místo, aby mi doktor jasně řekl, vemte ji domů a rozlučte se s ní. Nebylo jí pomoci.
Přes přemlouvání jsem ji vzala domů, bohužel jen umřít.
Dodnes si to vyčítám. Měla být doma.
V sobotu ráno, pár dní před Štědrým dnem odešla za duhový most.

Tentýž den jsem si z útulku vzala pejska. Dospělého. Nikdo ho nechtěl, byl po úrazu. Takový šupáček.
A tento pejsek mi pomohl překonat smutek z odchodu fenky a za týden i z odchodu koníka.
Špatné Vánoce.

24.6.2016 12:23
fikovnice

XXX.XXX.30.49

amiš napsal(a):
Ano, také jsem měla výčitky svědomí, ale pokud bych se takto neutěšovala, tak bych se asi zbláznila. Také když odešla, cítila jsem úlevu, že už je po všem a že hlavně moje milovaná fenka už se netrápí a já už mám po tom těžkém rozhodnutí. A zároveň (což jsem tušila), nastal absťák, že mi nikdo doma nevítá, že je tam prázdno. Takže to hledání po inzerátech je asi u někoho sebezáchovný proces.

Měla jsem to stejně jako Vy.

24.6.2016 15:50
fikovnice

XXX.XXX.131.20

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Mám to stejně...

Přidejte reakci

Přidat smajlík