Psí historky, aneb člověk by je zabil

Andrýsek3 napsal(a):
Tak založím téma, které by mohlo být zábavné, určitě máte nějaké historky, které vám, když se stali asi úplně vtipné nepřipadali, nejradši by jste psisko zabili, ale časem už se nad tím jen zasmějete.

Začnu historkou z dnešního rána. Jelikož se stala teprve dnes, měla bych mít chuť to psisko zašlapat do země, ale spíš se nad tím usmívám, neboť mi bylo trapno spíše ze mě, pes mě do situace dostal, ale zbytek už byl na mě. Vracíme se z veteriny, psovi bylo vedro, tak jsem ho pustila, a pokud by šel do řeky, tak to nebudu řešit. Mladej uviděl schody směrem k řece a už letěl, no tak čekám nahoře, to jsme ale nevěděla, že nám schody zatarasili, ale on se do vody stejně dostal, z vody však už ne. Tak jsem šla pro něj, bohužel mě nenapadlo lepší řešení, než slézt za ním do řeky a přebrodit řeku, kde už to v pohodě vylezeme po travnatém srázu. Upozorňuji, že bydlím ve větším městě, kde kolem řeky chodí opravduuu hoodně lidí, a opravdu hoodně lidí toto sledovalo. Voda nebyla hluboká, pes si lítal kolem, nadšenej, že s ním jdu řekou, běžel si na druhou stranu ke srázu, po té zase dolů za mnou, kde já se prala v žabkách s proudem vody..žabka mi tak trochu uplavala, naštěstí jsem ji chytla, dobrodila jsem se na druhou stranu, kde kolem mě lítal nadšený pubertální parchant a podrážel mi nohy. Sráz, ale nebyl až tak v pohodě, byl porostlý malinami, všude hlína, na kterou když jsem šlápla sesouvala se dolů, v půlce mi opět zákeřná žabka spadla dolů...Nakonec jsem se nahoru vyškrábala. Úsměvných pohledů všech těch, který tuhle show sledovali bylo opravdu dost.. No ten můj pes je miláček.

Dobrý . Přidám taky něco, co pobavilo lid. Jako pubertální čtrnáctka bydlící v Praze 7, jsem chodila venčit pubertálního středního knírače do Stromovky. Protože na začátku byl zákaz pouštění psů, chodili jsme až na psí louku, kde se prolítal. Nicméně, kráčím si to tím směrem, ale hned zkraje Stromovky, kde stojí pražské Planetárium a chodí davy, nějaká babka sypala ptáčkům. Ten můj nenažranec to zpozoroval, zabral a vyškubl mi vodítko z ruky. A hned začal žrát chleba a rohlíky (doma se jich ani netknul). Babka začla ječet, ať si ho chytím, ale pes se nedal a rafinovaně kličkoval kolem hromádky pečiva a ječící babky. To už se zastavovali lidi a pozorvali, co se děje. Najednou se objevili dva uniformovaní policisté. Naštěstí mi rovnou nedali pokutu za volné pobíhání psa, ale galantně se ho jali chytat. Takže nastala humorná scéna, pes, kroužící dokola a evidentně si užívající tu srandu, ječící babka (proč pořád ječela nevím), já, rudá hambou, dva policisté, snažící se dupnout na vodítko a volající na sebe hlášky typu: běží k tobě, počkej, nadeženu ti ho apod. a dav, který se prohýbal smíchy a radil. Trvalo to několik dlouhých, pro mně tehdy pokořujících minut, než se jednomu příslušníkovi podařilo přišlápnout vodítko a psa mi přivézt.Z davu se ozval potlesk a já, rudá hambou prchala nejbližším směrem pryč. Ale dnes si už říkám, že to fakt musela být podívaná za všechny prachy

To je žrádlo si to číst. Jo, jó. Díky, dílky.

Holky to je dobrý. Byli jsme trénovat se psy vodu. Vodítko pěkně kolem těla, jak už to na zkouškách musí být a stojím si tak v klidu, pes sedí u nohy a já tak čumím okolo než na mě dojede řada a kolega kousek dál zavelí svému psovi zvučným hlasem, Na vodu ! a co myslíte že udělal ten můj debža byla ten den večer docela zima

Jdu si takhle s jedním z jezevčíků kolem Orlice na procházku, nikde nikdo, jen rybáři sedí u vody.Jdeme takhle kolem jednoho, který má za zády malý kbelíček s návnadou na ryby.
Jdu dál a najednou vidím že fenka nikde, tak volám, vrátím se zpět a zjistím, že ona potichounku sežrala rybářovi z kbelíčku veškerou návnadu na ryby co tam měl.
Bůhví co to bylo...

Tak já přidám story, které se dokážu smát až dnes - po téměř třech letech :D Když jsme si přivezli naši praštěnku, ta starší už byla skoro dospělá a rozumná. Bydleli jsme v bytě a starší čubina byla naučená chodit se v létě chladit do sprcháče, kde jsem párkrát za den pustila vodu, aby byla vanička sprcháče mokrá a holky tam mohly ležet. Od té starší se to totiž naučila i ta mladší. Jenže tenkrát jsem netušila, že se toho naučila víc...
Když jsem odešla se synem v kočárku k doktorovi (holky bývaly doma samotné minimálně, ale obě vždycky moc hodné a puštěné po celém bytě), po návratu mě málem švihlo... Voda se valila ze třetího patra po schodech, po celé chodbě... všichni sousedi na nohou a zjišťovali, odkud to je... No, bylo to od nás - moje malá šikulka totiž okoukala nejen to, že je fajn si lehnout do mokré vaničky sprcháčku, ale taky to, jak se pákovou baterií voda pouští a udělala si z bytu jeden velikej bazén... pustila sprchu, lehly si do vaničky, ucpaly tím odtok a než jsme se za čtyři hodiny vrátili domů, bylo hotovo. Drahé to bylo dost - dvojím sousedům jsme platili komplet vymalování a ještě vymalování a úklid společné chodby.
Asi nikdy v životě nezapomenu ten pohled, kdy jsem odemkla dveře a ta malá opice mě celá mokrá letěla vítat... Tomu se totiž říká POHLED K NEZAPLACENÍ

aneleh napsal(a):
Tak já přidám story, které se dokážu smát až dnes - po téměř třech letech :D Když jsme si přivezli naši praštěnku, ta starší už byla skoro dospělá a rozumná. Bydleli jsme v bytě a starší čubina byla naučená chodit se v létě chladit do sprcháče, kde jsem párkrát za den pustila vodu, aby byla vanička sprcháče mokrá a holky tam mohly ležet. Od té starší se to totiž naučila i ta mladší. Jenže tenkrát jsem netušila, že se toho naučila víc...
Když jsem odešla se synem v kočárku k doktorovi (holky bývaly doma samotné minimálně, ale obě vždycky moc hodné a puštěné po celém bytě), po návratu mě málem švihlo... Voda se valila ze třetího patra po schodech, po celé chodbě... všichni sousedi na nohou a zjišťovali, odkud to je... No, bylo to od nás - moje malá šikulka totiž okoukala nejen to, že je fajn si lehnout do mokré vaničky sprcháčku, ale taky to, jak se pákovou baterií voda pouští a udělala si z bytu jeden velikej bazén... pustila sprchu, lehly si do vaničky, ucpaly tím odtok a než jsme se za čtyři hodiny vrátili domů, bylo hotovo. Drahé to bylo dost - dvojím sousedům jsme platili komplet vymalování a ještě vymalování a úklid společné chodby.
Asi nikdy v životě nezapomenu ten pohled, kdy jsem odemkla dveře a ta malá opice mě celá mokrá letěla vítat... Tomu se totiž říká POHLED K NEZAPLACENÍ

Tak to je teda síla. Je dobré, že se tomu už teď zasmějete.

Maju2 napsal(a):
Tak to je teda síla. Je dobré, že se tomu už teď zasmějete.

No, ona toho od té doby vyvedla ještě spoustu, takže tak nějak jsme si zvykli, že je střelená a naučili se předvídat... Ona nezlobí, ale bohužel je neuvěřitelně chytrá a dokáže svou inteligenci využít i tam, kde by to člověka vůbec nenapadlo :D Takže jsme se naučili její výmysly brát s humorem, no a dneska už mi tady lítají i dvě její děti, které jsou do puntíku stejné... Holt jsem nepoučitelná, ale neměnila bych - miluju je :).

lesnížínka napsal(a):
tohle je a podobně máme taktéž poměrně často. Včera: šlapeme z prochajdy hnusné vedro, já schvácená i když už bylo cca 21h. Jdeme naší ulicí a poslední zastávka je u kámošky kavkazačky. Má nový plot, dřevěný, neprostupný, neb metrový plůtek jim párkrát přeskočila. Takže se k ní dostanu jen tak, že se nahnu přes roh skoro od sousedů k bočnímu plotu, který ještě nevymělnili a jsou tam takové větší ozdobné díry vyřízlé, kudy ji podrbu a dostane kokčo. Tak se tam tak kolem sloupku natahuju, Molina se lísá, mručí u drbání uší a můj pes na flexině nezájem(bo nehárá, tak co ) stojí na cestě a čeká. Najednou vyštěknutí a než jsem nějak stačila zareagovat vypálil za kočkou, co si šlapala v klidu kousek dál přes cestu a já švihla tlamou o kovový sloupek...naštěstí ne zubama, ale jen tváří

Jo teď jsem nedávno popisovala, že se mi stalo něco podobného...chci přejít silnici, tak se otočím, abych se koukla jestli nejede auto a v tu chvíli vyběhla ze zahrady před čumákem feně kočka...ruku jsem měla málem vyškublou z kloubu a jen tak tak, že jsem si nenamlela hubu...

aneleh napsal(a):
No, ona toho od té doby vyvedla ještě spoustu, takže tak nějak jsme si zvykli, že je střelená a naučili se předvídat... Ona nezlobí, ale bohužel je neuvěřitelně chytrá a dokáže svou inteligenci využít i tam, kde by to člověka vůbec nenapadlo :D Takže jsme se naučili její výmysly brát s humorem, no a dneska už mi tady lítají i dvě její děti, které jsou do puntíku stejné... Holt jsem nepoučitelná, ale neměnila bych - miluju je :).

Taky mám takového malého chytrého draka. :) Vždycky, když něco provede, uteče na zahradu a když na něj volám, tak nejdřív letí ke mně, jak o závod, pak už jen běží, potom kluše, jde, jde pomalu, přikrčí se, začne se plazit, jako voják, pak se plazí už jen předními tlapkami, pak začne válet sudy, než skončí u mě a čeká na zádech z hlavou směřující jinam na "vylágoš", který stejně moc nedostane, protože mi to přijde děsně srandovní. :D:D:D.

Tak já za těch pár měsíců toho mám taky dost, ale na mysl mě přišla téměř každodenní činnost a jak ta potvora vnímá a zkouší.
Chodíme denně ven a už jsem přestal používat vodítko a místo toho mám 10m flexi. Přiznám se, že už druhou. První padla za vlast technicky, ale i byla několikrát přešívána, neb madam prostě, když vidí psa, tak se snaží osvobodit. Srandovní je, že když jsme s vícero na prochajdě, tak začíná kousat a osvobozovat ty druhé psy. No tak jsem se jal učit, že jako to né, nesmíš, flexina už neměla 10m, ale tak už sedm.

Vypiplal jsem to ale do situace stávající, kdy potvora zahledíc psa, vezme tu novou flexinu do huby a čumí na mě, jestli jako že budu protestovat, ale nekouše. Stačí se jen nadechnout k protestu a šup, vypustí ji z tlamy a jééé, já nic, podívej, běžíc za mnou, nikde ani náznak kousnutí.

Když se ale nepodívám, tak ji potajmu hryzá, otočím se a šup, ne, ne, já nic. Ale už to konečně dokážu ohlídat, že mě poslechne a bojí se kousnout, když ji vidím. Ale ten pohled, to je každý den prča. Můžu? Ne! Aha, tak jo, no.

Dobré téma Bez těch potvor chlupatých bychom se stejně hrozně nudili, takhle máme alespoň nějaké zpestření

Když jsem byla ještě malá, měli jsme basseta. Byl to miliónový pes, hrozně hodný, ale úplně neskutečně žravý, sežral by fakt všechno. Jednou k nám přijeli příbuzní a nechali otevřená dvířka, pes obvykle neutíkal, jen se šel projít před barák a zase zpátky (dřív to tak bylo na vesnicích běžné). Jenže ten den se šel zrovna projít o pár baráků dál. Tam byla také otevřená vrata, pes šel dovnitř. Ve stodole tam byl připravený šrot pro prasata. To naše čuně sežralo na posezení kýbl šrotu. Přivedl nám ho známý (majitel prasátek) s tím, že mu sežral večeři pro prasata. Pes byl jak koule, totálně přežraný, tenkrát jsme se báli aby mu něco nebylo. Byli jsme s ním u vesnického veterináře a ten říkal, že to snad bude dobré, ať dáme pár dní hladovku. Pes asi dva dny jen polehával, dobře mu asi nebylo, asi tři dny nedostal nažrat (ale chuť měl pořád). Naštěstí to dobře dopadlo a psovi se nic nestalo

Vždycky když čtu jak má někdo nežravého psa, tak mi to přijde divné, protože my měli vždycky psy, co sežrali všechno :-D Po bassetovi následoval zlatý retrívr, který byl také popelnice. A teď roční kříženec je to samé. Chodívám s ním teď často na procházku kolem vody a pak také kolem hospody, kde si občas sedneme a osvěžíme se. Chodí tam pán, který u sebe skoro vždy má tvrdý chleba (sbírá to pro nějaká zvířata). Já pak vypadám jako nějaký tyran co nedá psovi nažrat, protože pes teď už jen co pána vidí tak jde a somruje Minule dokonce odmítl masové pamlsky od britu a šel si radši pro ten chleba, na tom si pochutná nejvíc. Už si tam ze mě dělali srandu, že tam chodíme jen proto, aby se pes nažral

Ebi napsal(a):
Jdu si takhle s jedním z jezevčíků kolem Orlice na procházku, nikde nikdo, jen rybáři sedí u vody.Jdeme takhle kolem jednoho, který má za zády malý kbelíček s návnadou na ryby.
Jdu dál a najednou vidím že fenka nikde, tak volám, vrátím se zpět a zjistím, že ona potichounku sežrala rybářovi z kbelíčku veškerou návnadu na ryby co tam měl.
Bůhví co to bylo...

Kolem Orlice? To jste třeba blízko nás. Jinak naši psi to taky rybářům u rybníka udělali. Vyžrali jim kýbl šrotu

Jo žraní? Tak to kolega v práci měl o Vánocích rodinnou sešlost. Jeho bratr přijel s rodinkou a pažravým labíkem. Rodina se sešla, udělalo se pět kilo bram. sálátu a dal se chladit ven do sněhu. No jak to asi dopadlo netřeba řešit. Pes u hrnce totálně přežranej, beztak mu muselo být zle a salát nikde.

Já když byl malý, dostal jsem oběd od táty, byla to rajská s kusem masa a kolínka.
Otec. Pojď jíst, máš tu jídlo. Sednu, prohrábnu talíř a čumím na něj a říkám. A kde mám maso, už nezbylo? Co? Dostal jsi tam pořádný kus! No jó, šel jsem do obýváku a madam pudlice červenou držku od rajské a jak rychle se oblizovala, že jako nic.
Stačily vteřiny a nikdo nic neviděl a vzala jen to "potopené" maso. Potvora.

To ta moje dámička. Ó, nevezme nic. Sice trochu čenichem zapátrá, očuchne z blízka, ale nedovolí si. Asi je to pod její úroveň.

Tak s kradením jídla máme taky své zkušenosti.
Jednou jsme dělaly s mámou na oslavu plno řízků. Měly jsme obaleno, naskládáno na tácech a připraveno na smažení. Jenže jsme potřebovaly připravovat i další věci, na lince nebylo místo, tak jsme tácy poskládaly v kuchyni kde jsme mohly, včetně míst né až tak vysokých. No v jednu chvíli jsme se odebraly obě pryč z místnosti.

Později vyjdu z chodby a vidím psici jak kluše od kuchyně směrem k pelechu, uši stažené až na její velectěné pozadí a huba něčím zacpaná... No nezapomněly my jsme zavřít tu kuchyň?! V době naší nepřítomnosti si ta potvora Jackie bez zdráhání vzala na co dosáhla. No můžu říct, že jsem se poučila

Našemu štěněti začíná puberta, a naučil se štěkat, takže štěká při každé příležitosti.
Před pár dny jsme šli na procházku, odepnu ho v místě kde to zná a kde poslouchá. Zavolám ho že ho připnu, zřejmě se mu nechtělo, začal tam skákat kolem mě, tahat mě za svetr na zádech, strašná sranda, začne tam na mě štěkat. Každej kouká, já naprosto neschopná ho chytit, on z toho strašnou srandu. Do toho mu na štěkání začnou odpovídat psi v okolí.

Mám toho nežravého psa, ale poňurkat, co dobrého kdo nechal v obyvču na stolku, to jde. Tedy hlavně když ví, že ho nikdo nenačapá a je strašně opatrný s ničím ani nepohne. Pokud třeba čokoládu přikryjem časákem, tak se toho nedotkne. Válely se tam už týden miňonky, ze kterých muž snědl dvě, ale nebyly čerstvé, tak zbytek nechal...že je třeba dojedu Já na ně chuť ale taky neměla. Zazvonila sestřenka, že jednou s malou a tetou od koní na kolech a chytnul je liják, tak se jdou k nám schovat. A že smrdí od koní, tak zůstanou pod pergolou venku. Malá pořád, že kde je Woriček, tak jsem ho přes barák odzadu přivedla. Worka se tam pomotal a pak zase přes barák někam odcupital, já ale myslela, že leží za mnou, jak jsem stála ve dveřích a kecala s nima. Za chvíli kolem mne projde ven, v hubě opatrně ten přeložený otevřený balíček miňonek( jak ho muž nechal) a šel se všem pochválit, co má za kořist Já:Worinku zlato, tak se to nepapá, pojď sem, to je odpaďocha(obal) já ti to vytáhnu. Přicupital, odevzdal...no tak jsem mu ty tři dát musela, co už ...když byl tak hodný a nesežral to tajně už v obycču

Moje čubina se bojí bouřky. sice se to trošku věkem lepší, ale pomalu.. mno a loni jsem šla v noci spát a bylo vidět na netu na meteoradaru, že se od západu ženou bouřky.. tak jsem si říkala, třeba se to v noci rozpadne, přeprší a ráno v klidu vyvenčíme.. ve tři ráno jsem se vzbudila, koukám na mobilu na radar, bouřky se nerozpadly, šla snad nějaká fronta či co.. a bylo to tak třicet kiláků od nás.. mno co, bylo léto, tak jsem na pyžamo hodila mikinu a říkám si, že lepší jít vyvenčit teď než ráno nemoct venčit kvůli bouřce.. tak jdem sídlištěm, jindy akční fena na tom vodítku vyloženě spala.. dojdem za sídliště kde je zvyklá se venčit.. a ona na mě hodila takovej rozespalej pohled jako "už ses prošla? už můžem jít konečně domů spát?" mno a samo se nevyvenčila.. a než jsem ráno vstávala do práce, tak se bouřka kus od nás rozpadla a venčila jsem za slunečného rána :D.

A ještě jsem si vzpoměla.. šla jsem tak jednou s psicí po sídlišti, bylo teplo a lidi měli otevřený okna.. najednou se z jednoho okna ozval ženský dost naštvaný křik - ticho! a sednou! a koukám a čubina okamžitě ukončila čmuchání a sedla raděj taky :D.

Bouřky se ta moje bojí také, štěká jak pominutá. Ale bouřky v noci a doma se bojím i já.

Aliens_II napsal(a):
Bouřky se ta moje bojí také, štěká jak pominutá. Ale bouřky v noci a doma se bojím i já.

Bouřka v noci? Nej čas pustit si nějaký horor...ničeho se netřeba báti, zlá obluda se mnou leží v posteli a bubákům by ukázala zač je toho loket

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Bouřka v noci? Nej čas pustit si nějaký horor...ničeho se netřeba báti, zlá obluda se mnou leží v posteli a bubákům by ukázala zač je toho loket

Dělám to tak, že rozsvěcuji, zapínám telku a čumím co kde jde, až se buď unavím a padnu a nebo až buřina skončí. Prostě ano, obavu mám a nevím proč.

Aliens_II napsal(a):
Bouřky se ta moje bojí také, štěká jak pominutá. Ale bouřky v noci a doma se bojím i já.

Heh mám to stejně s tou bouřkou , ale je divný že přes den mi nevadí ale v noci se bojim bojim .

Jéé, tak jsem ráda jak se téma rozjelo.
Pažravých historek máme taky hodně, třeba Záhada ztracených vepřových kotletek, nebo Záhada "Kdo mi sežral šunku!"

Ze štěněčího období máme taky jednu Hru na honěnou.. S miláčkem jsme si to štrádovali domů, byl tak 5ti měsíční, ten syčák ťapkal u mě na volno, pak se mi někam začmuchal, a tak jsem chvilinku nedávala pozor a co on to vytáhnul? Hadr, hnědý hadr, hadr který byl po*s... No myslela, jsem, že budu blít, jak si ho z chutí žvýkal v tlamě..Opatrně jsem se snažila ho nalákat, aby mi tu chuťovku odevzdal, bohužel jsem ho naučila, že jakmile najde ňamku, maminka ho polapí a nic si nesní..(jsme, ale blbá) a jelikož bydlíme ve městě, tak kousek pizzy tam, kousek kebabu jinde a tak jediná možnost, jak si tuhle hnědou bezdomoveckou chuťovku v klidu zbaštit byl útěk. To moje voňavý zlatíčko letělo na trávu, před zahrádku hospody, kde jsem ho naháněla, klasická hra na honěnou, mě určitě nechytíš mámo. Naštěstí byl podzimn a na zahrádce nikdo nebyl, až na jednoho pána, který opřený o zábradlí se vcelku nahlas smál. Pomalu jsem padala na hubu, když jsem po tom malým ďábloj skákala. Část hadru už spolykal..no už ani nevím za jak dlouho a jak jsem ho chytla, ale měla jsem takovou chuť ho přetrhnout vejpul! Fuj, ještě teď mi je špatně. Tomuhle se snad nesměju ani po těch 9ti měsících.

kobylatko napsal(a):
Heh mám to stejně s tou bouřkou , ale je divný že přes den mi nevadí ale v noci se bojim bojim .

S pastevcem po boku?...koho, čeho byste se bála? ...max ostřelovače z blízka nikdo nemá šanci ani bouřka

kobylatko napsal(a):
Heh mám to stejně s tou bouřkou , ale je divný že přes den mi nevadí ale v noci se bojim bojim .

Já taky! Konečně vím, že v tom nejsem sám. Ach díky Kobylárko.

Proč to tak je? To nedokážu říci. A když jsem venku, v autě, nic. Nevadí.

Já měla ohaře, který jakožto správný lovecký pes nevynechal na procházce žádné křoví. Nic venku nežral, takže měl naprostou svobodu pohybu. Z nějakého důvodu mi nosil všechno možné, co v křovích našel, takže mj. např. zahozené peněženky od kapesních zlodějů, krabici mléka (nenačatou), kabelky, knihy, míče, parfémy, oblečení, cestovní pas a jednou i kytici se zmuchlaným milostným dopisem. Je neuvěřitelné, co všechno lidé v parku zahodí do křoví .

manbea napsal(a):
Já měla ohaře, který jakožto správný lovecký pes nevynechal na procházce žádné křoví. Nic venku nežral, takže měl naprostou svobodu pohybu. Z nějakého důvodu mi nosil všechno možné, co v křovích našel, takže mj. např. zahozené peněženky od kapesních zlodějů, krabici mléka (nenačatou), kabelky, knihy, míče, parfémy, oblečení, cestovní pas a jednou i kytici se zmuchlaným milostným dopisem. Je neuvěřitelné, co všechno lidé v parku zahodí do křoví .

Co když ten dopis byl určen Vám?

Věřila byste třebas tomu, kdyby Vás sledoval tajemný ctitel a pak by rozhazoval dopisy, které by byly určené Vám. Nó?

To by byla romantika. Wau. Krutě přísná.

Třebas já bych to dal.

I když, dopisy se už nenosí. A že jsem jich napsal. A to i ve verších.

Ale prrr. To sem nepatří.

Já si teď vybavuju historku jak ten můj milovník jídla ukradl piškoty. Jezdí k nám občas babička a pořád psovi vozí piškoty. Vzhledem k tomu že jsem ráda že na něj myslí a moc nechápe že mu dávám jen kvalitní a pro psy zdravé potraviny tak jsem to vzdala a párkrát do roka má povolené mu 2-3 piškoty dát když přijede.

No ale ona si pro jistotu vozí v kapse půl sáčku. Jednou v zimě přijela na návštěvu, přivítala se se psem a dala mu povolené 3 piškotky. Šli jsme nahoru do patra (pes zůstal sám v přízemí) a jak šla domů, oblékla si kabát, strčila ruku do kapsy a prý kde má ty piškoty. Říkám jí jaké, však si mu je už dala. Ona že tam měla aspoň 10 ještě. Kabát visel na věšáku na chodbě, v chumlu dalších kabátů a bund. Miláček si je vyčenichal, nechápal proč mu je jako nedala když je vozí pro něho a prostě si je z kapsy vytáhl a obsloužil se sám

Aliens_II napsal(a):
Co když ten dopis byl určen Vám?

Věřila byste třebas tomu, kdyby Vás sledoval tajemný ctitel a pak by rozhazoval dopisy, které by byly určené Vám. Nó?

To by byla romantika. Wau. Krutě přísná.

Třebas já bych to dal.

I když, dopisy se už nenosí. A že jsem jich napsal. A to i ve verších.

Ale prrr. To sem nepatří.

No teda A teď se nám holkám tady rozbušilo srdce ! Muž s chrtem a ještě píšící milostné dopisy! To je něco pro raka

Ale jo, pár nápadníků v tom parku bylo.

manbea napsal(a):
No teda A teď se nám holkám tady rozbušilo srdce ! Muž s chrtem a ještě píšící milostné dopisy! To je něco pro raka

Ale jo, pár nápadníků v tom parku bylo.

No vidíte! Funguje to.
A ano. Rak jsem a pro raka, hmmm.
Přečtěte si rak vs rak.

Aliens_II napsal(a):
No vidíte! Funguje to.
A ano. Rak jsem a pro raka, hmmm.
Přečtěte si rak vs rak.

Rak vs Rak, když by se oba snažili, prý značka ideál
Ale to je se všemi znameními a vztahy, vždy je to o kompromisech a snaze pochopit, vcítit se a respektovat toho druhého. Nicméně chrťáci by to s námi měli dobrý .

Im29 mi připomněla podobnou příhodu - v kapse dlouhého a pěkného zimního kabátu (padla na něj skoro celá moje první výplata v životě ) jsem nechala pár piškotů co zbyly z ranní procházky. Moje azavačí slečna se na ně nemohla nějak dostat a tak do kapsy zvenčí vykousala pěknou díru. Dodnes si pamatuji na ten údiv, když jsem si kabát vzala na sebe, sáhla do kapsy a ruka mi vyjela ven a i na ten záchvat smíchu, co mne tehdy postihl. Přestože byl zimník na odpis, nezlobila jsem se na ní, ale zimu jsem tehdy už dochodila v jarní bundě

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
S pastevcem po boku?...koho, čeho byste se bála? ...max ostřelovače z blízka nikdo nemá šanci ani bouřka

No bouřka je zákeřná .Jsem asi nějaký pesimista nebo co ale z bouřky v noci mám strach spíš z toho že to může prásknout do baráku, že může začít hořet, nedejbože kulovej blesk... .

kobylatko napsal(a):
No bouřka je zákeřná .Jsem asi nějaký pesimista nebo co ale z bouřky v noci mám strach spíš z toho že to může prásknout do baráku, že může začít hořet, nedejbože kulovej blesk... .

Netřeba se obhajovat. Mám to stejně. A kór, když mě buřina vzbudí. Špatný, špatný.

kobylatko napsal(a):
No bouřka je zákeřná .Jsem asi nějaký pesimista nebo co ale z bouřky v noci mám strach spíš z toho že to může prásknout do baráku, že může začít hořet, nedejbože kulovej blesk... .

Mám to podobně. Bouřky mám tedy ráda, řekla bych, že se až úchylně na ně těším, páč minimálně to znamená, že u nás zaprší, což se poslední léta ukazuje, jako velká vzácnost...Taťka to měl stejně, koukali jsme z okna na blesky, obdivovali. V té době se ještě hromosvody moc nenosily, měli jsme tehdy celkem nový dům, ale hromosvod ne. Ale před domem velkou lípu, vyšší než dům. Táta vždycky říkal, že se bát nemusíme, že pokud do něčeho už uhodí, bude to do lípy.45let, co ji znám, zatím přežila bez újmy. Na svém novém domě jsem rozpolcená. Bouřky mám pořád moc ráda, hromosvod máme, ale stejně je dům už poměrně velký majetek a byla by to velká ztráta, takže trochu obava je vždycky. Navíc, jsme jedinný velký dům v polích, naštěstí nedaleko(pro blesky nedaleko) máme vysoké topoly, tak také trochu doufám zase v jejich ochranu, neb já je chráním, jak můžu(před sousedy ) Berňák se trochu bouřky začínal bát s věkem. nebyla to žádná hrůza, ale trochu nervozita u něj vidět byla. Samojed...tak ten je celá mamka v klidu chrápe, i když se kolem žení všichni čerti

Za ty roky soužití se čtyřnohými miláčky mám historek spoustu, tak jen přemýšlím, která by nejvíc pobavila..
Tak např.: jsem spíš sova, chodím spát dlouho, takže ještě kdysi ve městě v paneláku noční venčení kolem půl jedné - čivava 2 kg, brabantička 4 kg a boxerka 28 kg, všechno dámy v nejlepších letech, vychované a poslušné, takže v noci na okraji sídliště všechny na volno.. Malé holky kousek ode mě, boxinka decentně zaběhla do hustého křoví. V té chvíli přijíždí po ulici auto - PČR. Hoši se zřejmě na noční nudí, takže zastaví, spolujezdec spustí okýnko až dolů a prý:"Mladá paní, víte, že máte mít pejska na vodítku? No a vy dokonce máte dva! Co s tím uděláme?" Malá sebevědomá čivava začala štěkat, brabantička se raději schovala za mnou...a z křovíčka vyběhla zvědavá a lidi neskutečně milující boxerka. A rovnou hup do okýnka, co kdyby ty lidičky měli něco dobrého nebo jí aspoň podrbali! Na první povel jsem ji odvolala, okýnko vylítlo nahoru a příslušníci urychleně pokračovali v hlídkové jízdě. Ono taková uslintaná tlama v okýnku...
A ještě jedna podobná, z doby ještě vzdálenější - odpoledne venčím 2 frbulky, v dobách, kdy pejsci ještě mohli klidně bez vodítka a nikdo to neřešil. Obě holky byly dospělé a poslušné, jen ta černá neskutečně milovala cestování autem. U chodníku stálo auto, v protisměru, otevřené dveře u řidiče a ten téměř ležel pod volantem a cosi tam opravoval. Černá frbulka okamžitě s obrovským nadšením naskočila do auta - řidiči jakoby k nohám. Chudák majitel zařval, praštil se hlavou o volant a po několika vteřinách se mu teprve podařilo se z auta vynořit. Čubinu jsem odvolala, radši bych se neviděla, začala jsem se omlouvat. Pán byl úžasný, holky se mu moc líbily a nakonec jsme tam stáli snad půl hodiny a povídali o psech a pán obě holky mazlil.

conie napsal(a):
Za ty roky soužití se čtyřnohými miláčky mám historek spoustu, tak jen přemýšlím, která by nejvíc pobavila..
Tak např.: jsem spíš sova, chodím spát dlouho, takže ještě kdysi ve městě v paneláku noční venčení kolem půl jedné - čivava 2 kg, brabantička 4 kg a boxerka 28 kg, všechno dámy v nejlepších letech, vychované a poslušné, takže v noci na okraji sídliště všechny na volno.. Malé holky kousek ode mě, boxinka decentně zaběhla do hustého křoví. V té chvíli přijíždí po ulici auto - PČR. Hoši se zřejmě na noční nudí, takže zastaví, spolujezdec spustí okýnko až dolů a prý:"Mladá paní, víte, že máte mít pejska na vodítku? No a vy dokonce máte dva! Co s tím uděláme?" Malá sebevědomá čivava začala štěkat, brabantička se raději schovala za mnou...a z křovíčka vyběhla zvědavá a lidi neskutečně milující boxerka. A rovnou hup do okýnka, co kdyby ty lidičky měli něco dobrého nebo jí aspoň podrbali! Na první povel jsem ji odvolala, okýnko vylítlo nahoru a příslušníci urychleně pokračovali v hlídkové jízdě. Ono taková uslintaná tlama v okýnku...
A ještě jedna podobná, z doby ještě vzdálenější - odpoledne venčím 2 frbulky, v dobách, kdy pejsci ještě mohli klidně bez vodítka a nikdo to neřešil. Obě holky byly dospělé a poslušné, jen ta černá neskutečně milovala cestování autem. U chodníku stálo auto, v protisměru, otevřené dveře u řidiče a ten téměř ležel pod volantem a cosi tam opravoval. Černá frbulka okamžitě s obrovským nadšením naskočila do auta - řidiči jakoby k nohám. Chudák majitel zařval, praštil se hlavou o volant a po několika vteřinách se mu teprve podařilo se z auta vynořit. Čubinu jsem odvolala, radši bych se neviděla, začala jsem se omlouvat. Pán byl úžasný, holky se mu moc líbily a nakonec jsme tam stáli snad půl hodiny a povídali o psech a pán obě holky mazlil.

No a pak nás má policie chránit, když je vystraší i pes

manbea napsal(a):
No teda A teď se nám holkám tady rozbušilo srdce ! Muž s chrtem a ještě píšící milostné dopisy! To je něco pro raka

Ale jo, pár nápadníků v tom parku bylo.

Mnooo pro raka jooo to je na vás jak dělaný.. jen nás ledové čumáky kozorohy to nějak nechává chladné :D ale to si neberte Aliens II osobně, kozoroh už jinej nebude :D
aneb citováno z jendoho článku:
Mám kamarádku Rybu, která chodila pár týdnů s Kozorohem. Nezapomenu na její slova: Připadal mi jako kus špalku. Po mém emotivním monologu na téma ubohý děti v Kosovu pravil, že jezdim v prosinci na letních gumách. Je to kamenožrout.

Šli jsme takhle na procházku. Pes na volno s košíkem. Jdeme po cestě. Naproti nám kráčí tři holky. Cesta je hodně úzká a holky se roztahují přes celou její délku. Pes jde kousek před námi, vidí ty tři a v hlavě mu to šrotuje, kudy je obejde. Ještě je nutno vysvětlit, že nás bezmezně miluje a rád se mazlí, ale vůči cizím je děsně nedůvěřivý a ostražitý a lidí si - pokud nemusí - nevšímá. Každopádně nakonec mezi dvěma najde dost širokou mezírku, kterou vzápětí proklouzne. Těsně za zadkem těch holek jedenkrát hlasitě vyštěkne, jakoby říkal: "To máte za to, že jste nechtěly uhnout!" a rozběhne se jako magor pryč. Nejhorší na tom je, že z jeho výrazu tváře lehce vyčtete, jakou z toho měl radost.

nexxi napsal(a):
Mnooo pro raka jooo to je na vás jak dělaný.. jen nás ledové čumáky kozorohy to nějak nechává chladné :D ale to si neberte Aliens II osobně, kozoroh už jinej nebude :D
aneb citováno z jendoho článku:
Mám kamarádku Rybu, která chodila pár týdnů s Kozorohem. Nezapomenu na její slova: Připadal mi jako kus špalku. Po mém emotivním monologu na téma ubohý děti v Kosovu pravil, že jezdim v prosinci na letních gumách. Je to kamenožrout.

Nebrala bych to tak tragicky. Zkuste si vyhledat šance kozroh (já) + beran (muž). A jsme spolu 27 let. Vychovali jsme úspěšně 2 děti,11 našich fen, dost štěňat,8 koček a pár dalších zvířátek. Takže ne vše je tak, jak se to uvádí.

conie napsal(a):
Nebrala bych to tak tragicky. Zkuste si vyhledat šance kozroh (já) + beran (muž). A jsme spolu 27 let. Vychovali jsme úspěšně 2 děti,11 našich fen, dost štěňat,8 koček a pár dalších zvířátek. Takže ne vše je tak, jak se to uvádí.

Mnooo berana mám rodiče a a psisko :D.

nexxi napsal(a):
Mnooo pro raka jooo to je na vás jak dělaný.. jen nás ledové čumáky kozorohy to nějak nechává chladné :D ale to si neberte Aliens II osobně, kozoroh už jinej nebude :D
aneb citováno z jendoho článku:
Mám kamarádku Rybu, která chodila pár týdnů s Kozorohem. Nezapomenu na její slova: Připadal mi jako kus špalku. Po mém emotivním monologu na téma ubohý děti v Kosovu pravil, že jezdim v prosinci na letních gumách. Je to kamenožrout.

No klasickej kozoroh...

Já bych řekla, že na mě docela sedí i toto:

Dítě Kozoroha
Jako dítě bývá Kozoroh poměrně vážné a předčasně vyspělé, působí tak spíš dojmem malého dospělého. Hravost a veselost se pak u něj postupně objevuje až s jeho přibývajícím věkem.


Chudák moje mamka, místo veselého dítěte se jí narodil malej kozoroh, zato teď...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No klasickej kozoroh...

Já bych řekla, že na mě docela sedí i toto:

Dítě Kozoroha
Jako dítě bývá Kozoroh poměrně vážné a předčasně vyspělé, působí tak spíš dojmem malého dospělého. Hravost a veselost se pak u něj postupně objevuje až s jeho přibývajícím věkem.


Chudák moje mamka, místo veselého dítěte se jí narodil malej kozoroh, zato teď...

Jéé tak to ke mě třeba ještě dorazí.. já jsem zatím pořád ledovej čumák :D a absolutní neromantik :D.

nexxi napsal(a):
Jéé tak to ke mě třeba ještě dorazí.. já jsem zatím pořád ledovej čumák :D a absolutní neromantik :D.

Ale zase všechno přežijem, ještě umravníme a ukázníme cestou ostatní, to taky není k zahození. Když občas vidím, slyším nebo čtu, z čeho se lidi hroutí, tak to já bych asi už dávno nebyla nebo byla nadoživotí pod zámkem!

nexxi napsal(a):
Jéé tak to ke mě třeba ještě dorazí.. já jsem zatím pořád ledovej čumák :D a absolutní neromantik :D.

S tím neromantikem, to jste jak můj přítel .

conie napsal(a):
Nebrala bych to tak tragicky. Zkuste si vyhledat šance kozroh (já) + beran (muž). A jsme spolu 27 let. Vychovali jsme úspěšně 2 děti,11 našich fen, dost štěňat,8 koček a pár dalších zvířátek. Takže ne vše je tak, jak se to uvádí.

Tedy, fakt je, že dodnes občas "trkáme", ale zvládáme to přes všechny předpovědi. Nakonec - nejlepším důkazem je to, že já jsem z něj - koččičího člověka - udělala pejskaře a on ze mě. pejskaře i kočičího člověka.

conie napsal(a):
Ale zase všechno přežijem, ještě umravníme a ukázníme cestou ostatní, to taky není k zahození. Když občas vidím, slyším nebo čtu, z čeho se lidi hroutí, tak to já bych asi už dávno nebyla nebo byla nadoživotí pod zámkem!

Jako to je fakt.. že mi přijde že hodně lidí řeší blbinky.. ted byl zrovna na novinkách článek o odstraňování etiket z různých předmětů.. a věta o tom, že pokud někomu nevadí zbytky staré etikety na sklenici do které si chtějí něco zavařit, tak patří ke šťastným lidem.. já spíš považuju za nešťastné ty, co řeší každou drobnost a jsou z ní rozhozený. pokud je problém, tak se jde a vyřeší se. pokud je to detail, tak se jde dál.

Když občas vidím, slyším nebo čtu, z čeho se lidi hroutí, tak to já bych asi už dávno nebyla nebo byla nadoživotí pod zámkem!


Též to tak mám a to jsem ryba .

nexxi napsal(a):
Jako to je fakt.. že mi přijde že hodně lidí řeší blbinky.. ted byl zrovna na novinkách článek o odstraňování etiket z různých předmětů.. a věta o tom, že pokud někomu nevadí zbytky staré etikety na sklenici do které si chtějí něco zavařit, tak patří ke šťastným lidem.. já spíš považuju za nešťastné ty, co řeší každou drobnost a jsou z ní rozhozený. pokud je problém, tak se jde a vyřeší se. pokud je to detail, tak se jde dál.

já spíš považuju za nešťastné ty, co řeší každou drobnost a jsou z ní rozhozený

Jste mi připoměla jednoho člověka co se udivoval a nechápal proč si obaluju knížky.Že jemu to připomíná ZŠ, že on si knihy neobaluje.Šiš proč asi si lidi obalují knihy .

kobylatko napsal(a):
já spíš považuju za nešťastné ty, co řeší každou drobnost a jsou z ní rozhozený

Jste mi připoměla jednoho člověka co se udivoval a nechápal proč si obaluju knížky.Že jemu to připomíná ZŠ, že on si knihy neobaluje.Šiš proč asi si lidi obalují knihy .

Protože mají doma moc novin?

nexxi napsal(a):
Jéé tak to ke mě třeba ještě dorazí.. já jsem zatím pořád ledovej čumák :D a absolutní neromantik :D.

No necitlivka (mimo zvířat) jsem furt akorát že v pozdní pubertě ...a na romantiku mě taky neužije...

Tak ať se neuchylujeme od tématu. U vrat hlídá dospělá šarplaninka a s ní dospělá čivava. Kolemjdoucí - "Hele, tady je máme se štěňátkem!".

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

conie napsal(a):
Tak ať se neuchylujeme od tématu. U vrat hlídá dospělá šarplaninka a s ní dospělá čivava. Kolemjdoucí - "Hele, tady je máme se štěňátkem!".

Jsně - překlep - MÁMA.

nexxi napsal(a):
Jako to je fakt.. že mi přijde že hodně lidí řeší blbinky.. ted byl zrovna na novinkách článek o odstraňování etiket z různých předmětů.. a věta o tom, že pokud někomu nevadí zbytky staré etikety na sklenici do které si chtějí něco zavařit, tak patří ke šťastným lidem.. já spíš považuju za nešťastné ty, co řeší každou drobnost a jsou z ní rozhozený. pokud je problém, tak se jde a vyřeší se. pokud je to detail, tak se jde dál.

Tak ten článek jsem taky četla a kroutila jsem nad tím hlavou. Jsem taky kozoroh. Mě náhodou baví, když vytáhnu okurky a na etiketě je sto let stará červená řepa, nebo marmelády v majolce Prostě něco dolů jde a něco nejde. Kvůli tomu se fakt nepověsím. A je pravda, že dost lidi vytáčím tím, že jsem víceméně pořád v klidu. Taky už mi není dvacet a nehodlám si ničit zdraví rozčilováním kvůli nějakým ptákovinám nebo nad něčím, co stejně nezměním.

Teď mě napadla historka, ale je to dost zdlouhavé. Dodnes mě mrzí, že nás někdo nenatočil na kameru.Vidím to jako dneska - po nedělním obědě ležím na gauči, koukám na Batmana , na břiše mi leží náš jezevčík hlavou k mému obličeji. Najednou začne dávit, takže jsem vystřelila, chytla psa do náručí k sobě zády a letím do vany, ať se nepoblije v obýváku. A jelikož máme dveře chodba - koupelna do pravého úhlu, beru zatáčku dost zprudka, jenže mezitím se pes poblil dopředu přede mě, mě v tom podklouzla noha, padla jsem na záda, na roh botníku, levou nohu v pravém úhlu pod sebou a pes nablil ještě na mě Když jsem se z toho vyhrabala, zjistila jsem, že mám na břiše nablitou myš - ještě jí bylo vidět srdíčko.Fakt super. Dodnes nechápu, jakto že jsem si nic nezlomila a navíc se nepozvracela taky. Všechno jsem to svlíkla, dala do pračky, psa umyla, dala do pokoje a když jsem vytřela, přišel syn a pravil - Ben ti poblil pelech. Takže znovu uklízet, do pračky a pro změnu se v pračce rozsypal sýpek a v celé pračce byly molitanové kostičky. Fakt super nedělě

vava69 napsal(a):
Teď mě napadla historka, ale je to dost zdlouhavé. Dodnes mě mrzí, že nás někdo nenatočil na kameru.Vidím to jako dneska - po nedělním obědě ležím na gauči, koukám na Batmana , na břiše mi leží náš jezevčík hlavou k mému obličeji. Najednou začne dávit, takže jsem vystřelila, chytla psa do náručí k sobě zády a letím do vany, ať se nepoblije v obýváku. A jelikož máme dveře chodba - koupelna do pravého úhlu, beru zatáčku dost zprudka, jenže mezitím se pes poblil dopředu přede mě, mě v tom podklouzla noha, padla jsem na záda, na roh botníku, levou nohu v pravém úhlu pod sebou a pes nablil ještě na mě Když jsem se z toho vyhrabala, zjistila jsem, že mám na břiše nablitou myš - ještě jí bylo vidět srdíčko.Fakt super. Dodnes nechápu, jakto že jsem si nic nezlomila a navíc se nepozvracela taky. Všechno jsem to svlíkla, dala do pračky, psa umyla, dala do pokoje a když jsem vytřela, přišel syn a pravil - Ben ti poblil pelech. Takže znovu uklízet, do pračky a pro změnu se v pračce rozsypal sýpek a v celé pračce byly molitanové kostičky. Fakt super nedělě

Hlídala jsem kudrnatou fenu. Byli jsme s ní a mými knírači na procházce v přilehlém lese. Na jeho okraji byly tenisové kurty, malé parkovišťátko pro tenisáky ( co tam hráli tenis ) a malý rybníček.
Kudrnka si nejdříve zaplavala v rybníčku, pak se "utřela" do hrabanky a pak přišel člověk k zaparkovanému žlutému žigulu s bílými beránky na zadním sedadle. Jak otevřel, byla kudrnka na zadním sedadle dřív než tenisové rakety. Na ten řev jsem zbaběle reagovala tím, že ten pes není můj, že já mám úplně jiné psy a že mi stačí. "Uraženě" a hlavně zbaběle jsem odešla - prchla - a kudrnka se k nám zase "přidala" a pádila za námi
.

Tyhle historky miluju, vždycky mi úžasně zvednou náladu . Přemýšlela jsem jestli vůbec zažila. Nakonec jsem si vzpomněla na jednu (možná uz jsem ji tu psala).
U nás v rodině jsem se ocitla asi omylem, u nás nikdy nikdo neměl vztah ke zvířatům. Když jsem se přestěhovala k příteli koukali na mě jak na blázna, protože jsme si pořídili slepice a králíky. Naprostý vrchol pro mé rodiče bylo, když jsme si pořídili psa a to do domu s tím, že s námi bude spát v posteli. Když jsme štěndo měli doma asi dva týdny pozvala jsem rodiče na návštěvu aby viděli, že dům stojí a stěně doma neznamená katastrofu. Pili jsme v kuchyni kafe a ja ji vychvalovala do nebes, jak je hodná, že celou noc spí a že doma neudělala ani jednu louži. Po chvíli jsme s mámou šli projít po domě aby se podívala na kytky, stěně hopkalo nadšeně kolem a v zápalu rozdovádění před ní skočilo do postele a začlo čůrat! Přítel přiskočil, rychle ji vzal, že jí vynese ven. Jenomže ona to nestopla a v tom jak jí zvedl a rychle se otočil ohodil čůránkama nejenom sebe a mě, ale samozřejmě i mámu . Pohled k nezaplacení, no do pěti minut byli rodiče pryč . Ale naštvaní jsme nebyli, naopak, smáli jsme se tomu s přítelem i druhý den. A to i přesto, že jsme museli koupit novou peřinu

Iliena napsal(a):
Tyhle historky miluju, vždycky mi úžasně zvednou náladu . Přemýšlela jsem jestli vůbec zažila. Nakonec jsem si vzpomněla na jednu (možná uz jsem ji tu psala).
U nás v rodině jsem se ocitla asi omylem, u nás nikdy nikdo neměl vztah ke zvířatům. Když jsem se přestěhovala k příteli koukali na mě jak na blázna, protože jsme si pořídili slepice a králíky. Naprostý vrchol pro mé rodiče bylo, když jsme si pořídili psa a to do domu s tím, že s námi bude spát v posteli. Když jsme štěndo měli doma asi dva týdny pozvala jsem rodiče na návštěvu aby viděli, že dům stojí a stěně doma neznamená katastrofu. Pili jsme v kuchyni kafe a ja ji vychvalovala do nebes, jak je hodná, že celou noc spí a že doma neudělala ani jednu louži. Po chvíli jsme s mámou šli projít po domě aby se podívala na kytky, stěně hopkalo nadšeně kolem a v zápalu rozdovádění před ní skočilo do postele a začlo čůrat! Přítel přiskočil, rychle ji vzal, že jí vynese ven. Jenomže ona to nestopla a v tom jak jí zvedl a rychle se otočil ohodil čůránkama nejenom sebe a mě, ale samozřejmě i mámu . Pohled k nezaplacení, no do pěti minut byli rodiče pryč . Ale naštvaní jsme nebyli, naopak, smáli jsme se tomu s přítelem i druhý den. A to i přesto, že jsme museli koupit novou peřinu

Jo, stalo se mi něco podobného. A to už byl pes velký (cca 10 měsíců) a čistotný. Bobek doma udělal naposledy snad někdy ve 3 měsících. Rodiče sice mají rádi zvířata, ale zastávají ten názor, že jakýkoli větší pes patří ven. Můj pes cca 30 kg je postelový a pro rodiče je to nepochopitelné. Když jsem u nich spala, tak pes k ránu došel do obýváku, vykadil se na gauč a přišel zpátky ke mě do postele a vesele spal dál. Táta pak v obýváku snídal a divil se, co tam cítí, no a on bobek. Dodnes nechápu proč to udělal, neměl ani průjem že by to bylo tak akutní a hlavně nevím proč na gauč. Nikdy předtím ani po tom to doma neudělal

Takových příběhů je za léta tisíce, ale dodnes nezapomenu: babička měla pidi zahrádku plnou stromků - nízké kmeny a vedené naplocho. Štěňátka našla někde klubko provázku a radostně mezi tím pobíhala. Jim to trvalo asi 10 minut, mně půl dne s nůžkama...
1 štěně - přes noc roznesená taková ta obrovská homole vyskládaného dřeva... mužskej to předtím skládal asi týden...
velikánský uzel rozebraný na jednotlivé nitky...
štěně pobíhající radostně s kamerou v tlamě...
mokrý zabahněný pes nastupující do cizího auta (tak rychle jsem nikdy neutíkala)
To by vydalo na knihu.

Tak přesně toto téma by si měl přečíst člověk než si pořídí štěně, ještě dřív než se začne zajímat o to, jak se štěně vychovává a čím se krmí a říct si, možná to bude dělat i ten můj...budu mít na to nervy? jsem ochoten něco takového vůbec podstoupit?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak přesně toto téma by si měl přečíst člověk než si pořídí štěně, ještě dřív než se začne zajímat o to, jak se štěně vychovává a čím se krmí a říct si, možná to bude dělat i ten můj...budu mít na to nervy? jsem ochoten něco takového vůbec podstoupit?

No jelikož ty příběhy jsou vesměs podobné, ne-li stejné a jedno jestli to je vestaj, nebo král a nebo slon, tak jako prvnotní info, co pes je vůbec zač a co dokáže, je to k nezapalcení.

Přesně, dnes jsou ty historky pro nás úsměvné, ale když se dály...zabít, nebo si to hodit ?
Když jsem vytopila těch 5 pater pode mnou, naštěstí jsem nemusela přiznat, že to bylo dílo miláčků - prostě praskla hadice.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak přesně toto téma by si měl přečíst člověk než si pořídí štěně, ještě dřív než se začne zajímat o to, jak se štěně vychovává a čím se krmí a říct si, možná to bude dělat i ten můj...budu mít na to nervy? jsem ochoten něco takového vůbec podstoupit?

Možná je to možné.Ale jeden člověk mi tvrdil že když jeho pes byl štěně tak že nikdy nic neudělal, nikdy nic nezničil...atd .

kobylatko napsal(a):
Možná je to možné.Ale jeden člověk mi tvrdil že když jeho pes byl štěně tak že nikdy nic neudělal, nikdy nic nezničil...atd .

Taky jsem měl psa, který nikdy nic nespáchal a neponičil. jen jedinkrát: Otevřel si skříň která normálně otevřít prostě nešla! A rozkousal lyžařskou přilbu, potápěčský žaket, neoprénový oblek, prokousnul hadici na potápěčské automatice a sežvýkal I. stupěň tamtéž. celková škoda odhadem 60 tisíc. A stejně jsem ho miloval nadevše!

To vava
Stalo se mi něco podobného.
Měli jsme trpasličího jezevčíka a manžel s ním byl na očkování.
Vetka měla nějakou novou vakcínu, prý super.
On měl ale jezevčík stěží 4 kg a zřejmě neodhadla dávku, či co.
Jezevčík spával samozřejmě v posteli a ten den si na noc ustlal u mé hlavy. No proč ne, hezky hřál.
Uprostřed noci mě probraly nějaké nezvyklé zvuky, ale než jsem se úplně vzpamatovala, vyhodil mi náš miláček večeři za krk.
Nejspíš ta vakcína nebyla tak úplně super.

Půjčila jsem si fotečku z fotek na netu, před 15 lety jsme fotili ještě na obyč papír. fotky.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

kobylatko napsal(a):
Možná je to možné.Ale jeden člověk mi tvrdil že když jeho pes byl štěně tak že nikdy nic neudělal, nikdy nic nezničil...atd .

No já si třeba taky nepamatuju, že by ovčanda něco doma zničila, zase byla zahradnický expert, tchýně zasadila cibulky tulipánů a druhej den je měla venku...kousací období měla taky, babička za sebou tahala koště, aby malá Sárinka kousala košťátko a nebyla imrvére zakousnutá do její nohy, no taky jsme to vydrželi, pak u z ní byl super pes...

Je ale asi lepší počítat s tím, že budu mít doma demoliční jednotku a pak být příjemně překvapená jak je pejsek hodný než naopak

To já jednou vidím jak jde fena, " hlavně nenápadně", a snaží se zmizet v kuchyni pod stůl, vidím, jak jí něco černýho kouká z tlamy, takže spustím svoje výchovné řeči o tom, že nám nemaj chybět ponožky, když je furt někde kradou a rozkusujou, jako by nestačilo, že je vždycky záhadným způsobem začaruje pračka(samozřejmě vždy jen jednu z páru, takže mám plnou tašku nepárových ponožek, ke kterým doufám, že se časem objeví druhá, neobjeví a ještě mi připadá, že mi přibývaj nějaké, které nejsou naše, asi si je pračky mezi sebou vyměňujou bo co...a říkám jí, aby to pustila, samozřejmě, že to nepustila, protože válečná kořist se bez boje nedává...ale já jsem taky bojovnice, tak jsem jí to šla vytáhnout z tlamy...no ponožka to nebyla, byl to ožužlanej rozkousanej kos...blééé

Kamarádka kdysi měla fenu NO, a ta byla hrozně pažravá.Měla ji v boxu kousek od bytu a žrádlo jí tam nosila v poctivé silonové puntíkované tašce s ušima, určitě ji tu někdo bude pamatovat.No a v téhle tašce měla hrnec plný masa s přílohou.
Před odchodem feně žrádlo vykydla a tašku s hrncem odnesla.Jenže ten den nešla rovnou domů, tak tašku i s prázdným hrncem zavěsila ke stropu.Jako, že jí zítra vyzvedne.Další den našla na zemi hrnec, ale taška zmizela.
Takže jsme další dny při venčení postupně, při každé psí stolici, stály nastartované s klacíčkem.Kusy trvanlivého silonu, který, nebýt trochu roztrhán, by bez jakékoli úhony na barvě či šití, prošel trávicím traktem, jsme pomalu natáčely a poctivě sledovaly, zda už bude taška celá!
Divadlo pro kolemjdoucí, kdy jedna osoba drží kadící fenu a druhá klečící jí kvrdlá klacíčkem u řiti.U toho, nechápavě čumíc, asistoval ještě můj pes.Pohled to musel být k popukání

Anděl se honí s Tori po kuchyni, Čert se schová za stůl, a když probíhají kolem tak na Tori vybafne. Tori se lekne, padne na záda, začne strachy čůrat a v rámci usmiřovacích gest zuřivě vrtí ocasem a cáká moč po půlce kuchyně, včetně otevřených polic s nádobím i přihlížejícího dvounožce. Čertice se s rozzářenýma očima chlubí, že za to všechno může ona.


U stánku se zeleninou - papoušek majitelů sedí na okraji pultu a uždibuje zeleninu, psi prvně vidí papouška, tak je chválím, že se jen dívají a neloví. Pak Anděla napadne, že se podívá zblízka, obejde pult, papouch se lekne, skočí na zelí, skutálí se dolů, spadne na zem, Čert se lekne a ve snaze o utišení opeřence ho rychle schová v tlamě.
Na povel "vyplivni ho" naštěstí vyplivla a papoušek s hlasitým nadáváním utekl do obchodu za majitelem. Omluvili jsme se, jen výlet do psí tlamy jsme taktně zamlčeli, prostě se jen leknul psů, no. Jen nevím, jestli nás pak přihlížející nenapráskali, když jsme odešli.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To já jednou vidím jak jde fena, " hlavně nenápadně", a snaží se zmizet v kuchyni pod stůl, vidím, jak jí něco černýho kouká z tlamy, takže spustím svoje výchovné řeči o tom, že nám nemaj chybět ponožky, když je furt někde kradou a rozkusujou, jako by nestačilo, že je vždycky záhadným způsobem začaruje pračka(samozřejmě vždy jen jednu z páru, takže mám plnou tašku nepárových ponožek, ke kterým doufám, že se časem objeví druhá, neobjeví a ještě mi připadá, že mi přibývaj nějaké, které nejsou naše, asi si je pračky mezi sebou vyměňujou bo co...a říkám jí, aby to pustila, samozřejmě, že to nepustila, protože válečná kořist se bez boje nedává...ale já jsem taky bojovnice, tak jsem jí to šla vytáhnout z tlamy...no ponožka to nebyla, byl to ožužlanej rozkousanej kos...blééé

Mám podobnou historku. Fena na silnici něco sebrala, fuj, dej to ven, nedám, kořist se nedává, otevři tu hubu, přece tě to nenechám spolknout a vytáhla jsem ji pomalu až z krku rozježděnou placatou žábu. Blééééé.
Jo a s těma ponožkama - vnoučata mě naučila párovat ponožky v něčem si podobné. Modré proužky a červené puntíky, zelené proužky a oranžové proužky...atd. Přijala jsem tuhle velkou módu s nadšením - stále se mám co učit. Tak žádné schraňování a hledání zapadlých stejných. Každá se dá s něčím spárovat.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Mám podobnou historku. Fena na silnici něco sebrala, fuj, dej to ven, nedám, kořist se nedává, otevři tu hubu, přece tě to nenechám spolknout a vytáhla jsem ji pomalu až z krku rozježděnou placatou žábu. Blééééé.
Jo a s těma ponožkama - vnoučata mě naučila párovat ponožky v něčem si podobné. Modré proužky a červené puntíky, zelené proužky a oranžové proužky...atd. Přijala jsem tuhle velkou módu s nadšením - stále se mám co učit. Tak žádné schraňování a hledání zapadlých stejných. Každá se dá s něčím spárovat.

...tak teď nevím, co je horší...placatá žába je opravdu taky bléééé ...

Já takhle měla fenku, která nesnesla být jako štěně sama doma a tak musela být v předsíni, protože tam stihla "jenom" zničit obrazy a tapety, ale co čert nechtěl, zapomněla jsem zavřít k sobě do pokoje a přisahám, že ta destruktivní potvora udělala i nemožné, tenkrát jsem měla pubertální pokoj plný šminek a laků na nehty a takový make up na zdi se blbě sundavat, make up byl všude, lak na nehty všude, no bylo to na novou podlahu, možná lepší vyhořet teď je sice hodná, ale umí si otvírat dveře, po příchodu z procházky jde hned otevřít koš, strčí tam hlavu, jestli tam jako nááááhodou nic neni, problém je, že to po ní opakuje druhej pes, který už tak ladný a zdatný není, takže někdy při pokusu nakouknout do koše celý koš převrátí a utíká pryč. Inu, je s nimi vážně sranda. NĚKDY

S ptákem v hubě mám taky jednu, už jsem to někdy někam psala. Jsem někde po baráku a rána do okna. Sakra pták, kdo zase, snad to přežil?!?(bohužel i přes nálepky u nás častá věc, s 50% úmrtností ) Letím postupně kolem všech oken a až u bazénových, kde se to nestávalo vůbec, vidím scénu, kdy nad ledňáčkem sedí kočka(známý to ptákožrout) a přemýšlí, jestli tohle je fakt taky pták? Přijde k ní samík, ukaž, co to tu máš...tak to se zabavuje!" a chramst, s ledňáčkem v hubě odchází někam po cestě Vyletěla jsem s řevem ze dveří, , stůj"! Zastavil se, , proboha co to máš?!? Ptáčka, hned ho pusť trdlo!" Tak pes poctivě opatrně odevzdal a byl moc pochválený, neb ledňáček, vypadal neporušeně, jen otřeseně, ještě asi po té ráně do okna. Dala jsem ho do krabice od bot a tam ho za nějaké dvě hodiny zkontrolovala. Už seděl, nepadala mu hlavička na stranu, tak jsem ho postavila na terasu, aby až se úplně vzpamatuje, mohl kdykoliv bezpečně odletět. Za další cca dvě hodiny, když jsem za ním přišla, tak jak mne zaregistroval, takovým trochu opileckým letem odletěl. Doufala jsem, že někde nedodýchá. Má to zajímavou dohru. Ledňáček je velmi plachý ptáček, jakmile zaregistruje člověka, uletí dopryč. Tak to bylo do té doby i u nás. Po této epizodě, snad za týden sedíme na molu u vody a přiletí ledňáček - do teď nevídaná věc. Sedne naproti na vrbu a začne pískat, přeletí na druhou a píská, pak těsně nad hlavama udělá kolečko s veselým vypísknutím, jako by nám zavolal na pozdrav a, děkuju" Přísahám, že ten pták nám opravdu přiletěl poděkovat. Byla jsem ohromená. Od té doby se sem tam u vody objevoval, ale už zase se choval plaše. A od té doby věřím na to, že i to nejmenší zvířátko, i ten nejmenší hmyz, má city. Tady je důkaz záchrany

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Čerstvá příhoda ze včera :

jeli jsme na svatbu jako hosté, muž světle šedý oblek, já světle levandulové krajkové šaty. Nastupovali jsme zrovna před naším domem do auta, když se k nám nadšeně přiřítilo 5 ti měsíční štěně velkého švýcara, které si pořídili naši známí z ulice. Feňule je jak neřízená střela, už i dost velká, ale to by nevadilo, kdyby nebyla po celé jedné straně čerstvě vyválená v kravinci.
Bouřlivé vítání znamenalo to, že zmazala nejen nás oba, ale ještě vlítla do otevřeného auta, zmazala sedačky i polstrování a prošlápla svatební dar. Během 3 minut jsme všichni smrděli jak kravín, převlékání, čištění auta a přebalování dárku nás zdrželo o hodinu a půl. Svatbu jsme stihli, ale přes všechno koupání a praní mám pocit, že ten hnůj cítím doteď A obávám se, že stejný pocit měli i někteří svatební hosté...

kobylatko napsal(a):
Možná je to možné.Ale jeden člověk mi tvrdil že když jeho pes byl štěně tak že nikdy nic neudělal, nikdy nic nezničil...atd .

No, nevím jestli jsou malí psi výjimka? Ale máma má jorkšírku, od mala je volně po celém domě a ta opravdu nezničila ani Ň

koně napsal(a):
Kamarádka kdysi měla fenu NO, a ta byla hrozně pažravá.Měla ji v boxu kousek od bytu a žrádlo jí tam nosila v poctivé silonové puntíkované tašce s ušima, určitě ji tu někdo bude pamatovat.No a v téhle tašce měla hrnec plný masa s přílohou.
Před odchodem feně žrádlo vykydla a tašku s hrncem odnesla.Jenže ten den nešla rovnou domů, tak tašku i s prázdným hrncem zavěsila ke stropu.Jako, že jí zítra vyzvedne.Další den našla na zemi hrnec, ale taška zmizela.
Takže jsme další dny při venčení postupně, při každé psí stolici, stály nastartované s klacíčkem.Kusy trvanlivého silonu, který, nebýt trochu roztrhán, by bez jakékoli úhony na barvě či šití, prošel trávicím traktem, jsme pomalu natáčely a poctivě sledovaly, zda už bude taška celá!
Divadlo pro kolemjdoucí, kdy jedna osoba drží kadící fenu a druhá klečící jí kvrdlá klacíčkem u řiti.U toho, nechápavě čumíc, asistoval ještě můj pes.Pohled to musel být k popukání

Známým ve vesnici se zase stalo, že jim fena NO sežrala mikinu - celou. Oni to samozřejmě nevěděli. Pak viděli fenku jak se snaží vykadit, nějak ztěžka. Přišli blíž a zjistili, že z ní leze kovový zip, tak jí ho pomohli vytáhnout a bylo to

Taky přispěji s historkou. Když jsme měli fenku křížence shibi tak k jedněm vánocům dostal syn sedací vak ve tvaru fotbalového míče. Jednou jsme odpo odjeli nakoupit a když jsme se vrátili tak byt vypadat, že se tam prohnala sněhová kalamita Polystyrenový kuličky úúúplně všude, vysát to nešlo, když jsem to zametala tak to odskakovalo, elektrizovalo, masakr. Do večera jsem měla co dělat a kuličky po bytě jsem nacházela ještě hoooodně dlouho.

Mě pes mokrý a zabahněný z deště vběhl do obýváku těsně před příchodem návštěvy..