Rozumí nám psi?

Já jsem přesvědčená že psi rozumí nejenom intonaci a pohybům, ale i slovům. Třeba můj labrador zná a rozumí 170 slovům a slovním spojením (i celé věty). Kdysi jsem si s tím dala práci a sepsala to. Jsou to povely, ale i obyčejné slovní výrazy kdy buď ví co má udělat, co se bude dít, kdo přijde, co ho čeká, názvy hraček, různých předmětů atd.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já jsem přesvědčená že psi rozumí nejenom intonaci a pohybům, ale i slovům. Třeba můj labrador zná a rozumí 170 slovům a slovním spojením (i celé věty). Kdysi jsem si s tím dala práci a sepsala to. Jsou to povely, ale i obyčejné slovní výrazy kdy buď ví co má udělat, co se bude dít, kdo přijde, co ho čeká, názvy hraček, různých předmětů atd.

Jo s tím souhlasím. Ale myslím, že to má spíš spojené celkově s naším výrazem, postojem a tak dále. A jsou to věci, které slýchá často, takže si to spojí dohromady. Také to tak máme. Ale nemyslím si, že by rozuměl vyloženě slovům. Teď jsem třeba zkoušela psovi místo sedni říkat jiná slova, ale stejně jako mu říkám sedni, pokud řeknu třeba "deb*l" sedne si taky.

Jo názvy hraček zná taky, ale to se prostě naučí podle vzhledu hračky a třeba délky slova. Alespoň takhle si to myslím já. Třeba jako pochvalu používám "pašák" když je to něco co udělá fakt dobře tak "supeeeer" a to se pak prostě raduje. Když mu řeknu "pašák" nebo "super" neutrálním tónem, tak se radovat nezačne.

marcelaamax napsal(a):
Jo s tím souhlasím. Ale myslím, že to má spíš spojené celkově s naším výrazem, postojem a tak dále. A jsou to věci, které slýchá často, takže si to spojí dohromady. Také to tak máme. Ale nemyslím si, že by rozuměl vyloženě slovům. Teď jsem třeba zkoušela psovi místo sedni říkat jiná slova, ale stejně jako mu říkám sedni, pokud řeknu třeba "deb*l" sedne si taky.

Jo názvy hraček zná taky, ale to se prostě naučí podle vzhledu hračky a třeba délky slova. Alespoň takhle si to myslím já. Třeba jako pochvalu používám "pašák" když je to něco co udělá fakt dobře tak "supeeeer" a to se pak prostě raduje. Když mu řeknu "pašák" nebo "super" neutrálním tónem, tak se radovat nezačne.

To jsme zkoušeli, a má to po každé jinak. Třeba když říkám "No ty jsi hodnej kluk, No kdopak je hodnej kluk", tak radostně přiběhne, vrtí ocasem, a lísá se. Když mu budu říkat, ty jsi ale debil*, stejným tónem tak bude reagovat stejně. Pokud ale řeknu zklesle jdeme ven, tak začne vrtět ocasem stejně jako,. když to řeknu radostně. Nebo řeknu podobné slovu, tomu které zná a taky jásá. Nerozumí, má spojená slova z akcí a ještě posílená intonací atd.. ale je úžasné, kolik věcí si dokáží spojit, naučit, "pojmenovat". A já si se svým normálně povídám, sice pouze slovama, ktere zná. Něco jako: Půjdeme k babičce, ale nejdřív bude hamání a pak půjdeme ven a k babičce, a barnysek bude hodnej kluk..a takový další infantilní blbosti. A on moc dobře ví, co bude.

marcelaamax napsal(a):
Jo s tím souhlasím. Ale myslím, že to má spíš spojené celkově s naším výrazem, postojem a tak dále. A jsou to věci, které slýchá často, takže si to spojí dohromady. Také to tak máme. Ale nemyslím si, že by rozuměl vyloženě slovům. Teď jsem třeba zkoušela psovi místo sedni říkat jiná slova, ale stejně jako mu říkám sedni, pokud řeknu třeba "deb*l" sedne si taky.

Jo názvy hraček zná taky, ale to se prostě naučí podle vzhledu hračky a třeba délky slova. Alespoň takhle si to myslím já. Třeba jako pochvalu používám "pašák" když je to něco co udělá fakt dobře tak "supeeeer" a to se pak prostě raduje. Když mu řeknu "pašák" nebo "super" neutrálním tónem, tak se radovat nezačne.

Pokud zaměnujete slova, tak se pes soustředí spíš na váš mimoslovní projev. To třeba sedni a lehni fakt říkáte s tak odlišnou intonací, aby to poznal jen podle intonace? Samozřejmě že reaguje i na intonaci, ale jen intonací by nerozlišili tolik významů. Moje psice si třeba ze začátku hodně pletly španělské "ven" = pojď a české ven. Presto že je to jiný přízvuk i intonace, tak je mátlo použití stejného slova. A Tori česky pořád ještě moc neumí, i když je moje intonace víceméně stejná, tak říct "ven aqui" poslechne hned a s úsměvem, na "pojď ke mě" se na mě jen otočí a kouká, jestli to bylo na ní a co chci.

Andrýsek3 napsal(a):
To jsme zkoušeli, a má to po každé jinak. Třeba když říkám "No ty jsi hodnej kluk, No kdopak je hodnej kluk", tak radostně přiběhne, vrtí ocasem, a lísá se. Když mu budu říkat, ty jsi ale debil*, stejným tónem tak bude reagovat stejně. Pokud ale řeknu zklesle jdeme ven, tak začne vrtět ocasem stejně jako,. když to řeknu radostně. Nebo řeknu podobné slovu, tomu které zná a taky jásá. Nerozumí, má spojená slova z akcí a ještě posílená intonací atd.. ale je úžasné, kolik věcí si dokáží spojit, naučit, "pojmenovat". A já si se svým normálně povídám, sice pouze slovama, ktere zná. Něco jako: Půjdeme k babičce, ale nejdřív bude hamání a pak půjdeme ven a k babičce, a barnysek bude hodnej kluk..a takový další infantilní blbosti. A on moc dobře ví, co bude.

Jojo, taky si s ním takhle povídám. Byla sranda když se u mě nedávno stavovala kamarádka. Zrovna jsem si se psem povídala, občas si k němu jen tak lehnu a povídám si s ním (ne, že bych se tím chlubila, ale myslím, že tady to pochopíte) . Měla jsem otevřenou ventilačku. Nezvonil nám zvonek a kamarádka čekala chvíli venku, pak jí napadlo zapískat. Tak jsem jí z okna řekla ať jde dál. Ona přišla a hrozně se divila, že nikdo není doma, že mě slyšela si s někým povídat

Andrýsek3 napsal(a):
To jsme zkoušeli, a má to po každé jinak. Třeba když říkám "No ty jsi hodnej kluk, No kdopak je hodnej kluk", tak radostně přiběhne, vrtí ocasem, a lísá se. Když mu budu říkat, ty jsi ale debil*, stejným tónem tak bude reagovat stejně. Pokud ale řeknu zklesle jdeme ven, tak začne vrtět ocasem stejně jako,. když to řeknu radostně. Nebo řeknu podobné slovu, tomu které zná a taky jásá. Nerozumí, má spojená slova z akcí a ještě posílená intonací atd.. ale je úžasné, kolik věcí si dokáží spojit, naučit, "pojmenovat". A já si se svým normálně povídám, sice pouze slovama, ktere zná. Něco jako: Půjdeme k babičce, ale nejdřív bude hamání a pak půjdeme ven a k babičce, a barnysek bude hodnej kluk..a takový další infantilní blbosti. A on moc dobře ví, co bude.

Tak nejsem jedinej mago_r, vedu podobný rozhovory s Larou a občas si říkám, jestli už to není na chocholouška.

Jinak musím souhlasit i s tím zbytkem. Ono záleží, jak co. Třeba náš starouš rozhodně zná význam slova piškot. Ať se to řekne jakkoli, vždycky jde a už čeká, odkud přiletí. Ale když na něj chci zavolat, aby přišel (nemluvím teď o žádné vyhrocené situaci, kdy bych ho potřebovala přivolávat. Spíš třeba na zahradě, když je někde zalezlý a sháním ho, že půjdeme na procházku), to už je pak jedno, jestli se volá "Dragouši, kde jsi? Jdeme ven." nebo "hele, vole smradlavej, pojď sem ty pitomečku" Jednou jsme se sestrou úplně stejným tónem, jako ho běžně voláme, zkusily mlet naprosté nesouvislé nesmysly a stejně přišel a běžel k bráně. Kdyby rozuměl slovům, určitě by z toho nepobral, že se jde na procházku, to jsem si jistá.

marcelaamax napsal(a):
Jo s tím souhlasím. Ale myslím, že to má spíš spojené celkově s naším výrazem, postojem a tak dále. A jsou to věci, které slýchá často, takže si to spojí dohromady. Také to tak máme. Ale nemyslím si, že by rozuměl vyloženě slovům. Teď jsem třeba zkoušela psovi místo sedni říkat jiná slova, ale stejně jako mu říkám sedni, pokud řeknu třeba "deb*l" sedne si taky.

Jo názvy hraček zná taky, ale to se prostě naučí podle vzhledu hračky a třeba délky slova. Alespoň takhle si to myslím já. Třeba jako pochvalu používám "pašák" když je to něco co udělá fakt dobře tak "supeeeer" a to se pak prostě raduje. Když mu řeknu "pašák" nebo "super" neutrálním tónem, tak se radovat nezačne.

To jo, ale já mu třeba jen tak v řeči řeknu - tak běž si lehnout do koupelny, tam se ochladíš a on jde. Nebo mu řeknu ať mně ukáže kde si mám umýt ruky (po procházce třeba) a on jde a dovede mně do koupelny k umyvadlu. Přitom jsem ho to nikdy neučila, prostě ví že někdy řeknu že si jdu ještě umýt ruky a pak mu dám vodu atd a potom když se zeptám tak si to sám spojí. Říkám to stejně jako když mluvím s kýmkoliv jiným.

Další věc co mě docela fascinuje - když dostane novou hračku - ví co znamená nová (nový). To je pokaždé jiná věc. A když mu řeknu přines mně tu novou hračku tak on ji přinese. Jednou je to míček, podruhé nějaké zvířátko z latexu, teď naposledy plyšová kvákající žába. Prostě ta poslední hračka co dostal jako dárek.

Ale určitě souhlasím s tím že když něco často slyší tak potom si to spojí. To je pravda.

Myslím, že to, že pes "rozumí" se hodně odvíjí od toho, jak si se psem povídáme...ten, co se na něj používají jen povely, protože mluvit se psem je blbost, prostě rozumí jen povelům, ten se kterým celý den komunikujete se prostě naučí rozumět víc...myslím, že psi mají dar i když jsou jiný živočišný druh, s námi velmi dobře komunikovat, ale musí se to nějakým způsobem naučit, prostě jako u dětí...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Pokud zaměnujete slova, tak se pes soustředí spíš na váš mimoslovní projev. To třeba sedni a lehni fakt říkáte s tak odlišnou intonací, aby to poznal jen podle intonace? Samozřejmě že reaguje i na intonaci, ale jen intonací by nerozlišili tolik významů. Moje psice si třeba ze začátku hodně pletly španělské "ven" = pojď a české ven. Presto že je to jiný přízvuk i intonace, tak je mátlo použití stejného slova. A Tori česky pořád ještě moc neumí, i když je moje intonace víceméně stejná, tak říct "ven aqui" poslechne hned a s úsměvem, na "pojď ke mě" se na mě jen otočí a kouká, jestli to bylo na ní a co chci.

Fakt? To je zajímavé. Já myslela, že psi s přeučením "jazyků" nemají problém.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To jo, ale já mu třeba jen tak v řeči řeknu - tak běž si lehnout do koupelny, tam se ochladíš a on jde. Nebo mu řeknu ať mně ukáže kde si mám umýt ruky (po procházce třeba) a on jde a dovede mně do koupelny k umyvadlu. Přitom jsem ho to nikdy neučila, prostě ví že někdy řeknu že si jdu ještě umýt ruky a pak mu dám vodu atd a potom když se zeptám tak si to sám spojí. Říkám to stejně jako když mluvím s kýmkoliv jiným.

Další věc co mě docela fascinuje - když dostane novou hračku - ví co znamená nová (nový). To je pokaždé jiná věc. A když mu řeknu přines mně tu novou hračku tak on ji přinese. Jednou je to míček, podruhé nějaké zvířátko z latexu, teď naposledy plyšová kvákající žába. Prostě ta poslední hračka co dostal jako dárek.

Ale určitě souhlasím s tím že když něco často slyší tak potom si to spojí. To je pravda.

Tak jasně, on si třeba spojí, že když říkáte ať už jemu nebo komukoli jinému, že se jdete umýt, tak jdete do koupelny. To já třeba taky když řeknu, že jdu na záchod, tak pes dost často vyletí a už čeká u záchodu Ale neví co je záchod, jen ví, že když to říkám tak jdu tam .

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To jo, ale já mu třeba jen tak v řeči řeknu - tak běž si lehnout do koupelny, tam se ochladíš a on jde. Nebo mu řeknu ať mně ukáže kde si mám umýt ruky (po procházce třeba) a on jde a dovede mně do koupelny k umyvadlu. Přitom jsem ho to nikdy neučila, prostě ví že někdy řeknu že si jdu ještě umýt ruky a pak mu dám vodu atd a potom když se zeptám tak si to sám spojí. Říkám to stejně jako když mluvím s kýmkoliv jiným.

Další věc co mě docela fascinuje - když dostane novou hračku - ví co znamená nová (nový). To je pokaždé jiná věc. A když mu řeknu přines mně tu novou hračku tak on ji přinese. Jednou je to míček, podruhé nějaké zvířátko z latexu, teď naposledy plyšová kvákající žába. Prostě ta poslední hračka co dostal jako dárek.

Ale určitě souhlasím s tím že když něco často slyší tak potom si to spojí. To je pravda.

Jooo to om takyy, minule jsem mu koupila novou hračku, pískací. A tak mu říkám, běž ukázat tatínkovi (ano je to tatínek ), co jsem ti dnes koupila, honem, přines tu hračku, tak hledal, No viděl na zemi starou, tak hledal dál a pak nemohl ji najít, tak asi abych měla radost donesl tu starou, říkám, nee, běž najít tu novou a fakt ji našel a donesl. Nebo běž se podívat z okna, jestli tam není pejsek nebo mu minule přítel řekl, běž se napíta šel. To ho nikdo neučil a umí.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Myslím, že to, že pes "rozumí" se hodně odvíjí od toho, jak si se psem povídáme...ten, co se na něj používají jen povely, protože mluvit se psem je blbost, prostě rozumí jen povelům, ten se kterým celý den komunikujete se prostě naučí rozumět víc...myslím, že psi mají dar i když jsou jiný živočišný druh, s námi velmi dobře komunikovat, ale musí se to nějakým způsobem naučit, prostě jako u dětí...

No asi tak, všechno je to prostě o tom, že má okoukané různé situace a s něčím je má spojené. Pokud pes žije v domě a normálně na něho během dne mluvíte, tak těch činností má spojených víc. Pokud je pes venku a jde se s ním jednou denně na procházku, tak asi tolik "rozumět" nebude.

Ale asi to i o tom, že ten pes i nějak z vás cítí, co se bude dít. My když jdeme ven, tak říkám normálně jdeme ven, když jedeme na cvičák, říkám to samé. Oblékám si ty samé věci. To co si beru na cvičák mám v autě, takže neberu nic neobvyklého. Ale přesto, když jdeme na procházku a řeknu jdeme ven, tak psa pustím a on běží ke vratům. Pokud jedem na cvičák a řeknu to samé tak běží rovnou auto, jakoby to tušil. Nevím, možná fakt dělám něco jinak, podle čeho to pozná, ale nemůžu přijít na to co.

marcelaamax napsal(a):
Fakt? To je zajímavé. Já myslela, že psi s přeučením "jazyků" nemají problém.

Tak kdyby to byly čistě povely doplněné posunky, tak se to přeučí rychleji, ale já si se psy většinou jen povídám a prostě na tu intonaci se fakt spoléhají míň než by člověk čekal.

Atheira napsal(a):
Tak nejsem jedinej mago_r, vedu podobný rozhovory s Larou a občas si říkám, jestli už to není na chocholouška.

Jinak musím souhlasit i s tím zbytkem. Ono záleží, jak co. Třeba náš starouš rozhodně zná význam slova piškot. Ať se to řekne jakkoli, vždycky jde a už čeká, odkud přiletí. Ale když na něj chci zavolat, aby přišel (nemluvím teď o žádné vyhrocené situaci, kdy bych ho potřebovala přivolávat. Spíš třeba na zahradě, když je někde zalezlý a sháním ho, že půjdeme na procházku), to už je pak jedno, jestli se volá "Dragouši, kde jsi? Jdeme ven." nebo "hele, vole smradlavej, pojď sem ty pitomečku" Jednou jsme se sestrou úplně stejným tónem, jako ho běžně voláme, zkusily mlet naprosté nesouvislé nesmysly a stejně přišel a běžel k bráně. Kdyby rozuměl slovům, určitě by z toho nepobral, že se jde na procházku, to jsem si jistá.

Neboj, teď tady je ta společnost co si se psy povídá a uspává je pod peřinou, takže psychiatra potřebujeme všechny. Ještě nám tu chybí lesnížínka, ta myslím, vede taky zajímavé rozhovory se svými psy. A ještě pár dalších bláznů.

Andrýsek3 napsal(a):
Neboj, teď tady je ta společnost co si se psy povídá a uspává je pod peřinou, takže psychiatra potřebujeme všechny. Ještě nám tu chybí lesnížínka, ta myslím, vede taky zajímavé rozhovory se svými psy. A ještě pár dalších bláznů.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

No mě už někdy i přijde, že je pes telepat...ležím na gauči a myslím si.."už jsme dlouho nečistili uši"...a jakmile se zvednu...ještě jsem ani nevyrazila směrem ke koupelně ani psům nic neřekla a fena okamžitě zalézá do kuchyně pod stůl...naopak, když si pomyslím, že mě honí mlsná a zvednu se, abych zkontrolovala v kuchyni, čím bych chutě zahnala, tak feňule už stojí v kuchyni a vrtí ocasem...jak to dělá fakt nevim, jestli je to něco v mém pohybu, výrazu tváře, změní se můj pach? netuším...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No mě už někdy i přijde, že je pes telepat...ležím na gauči a myslím si.."už jsme dlouho nečistili uši"...a jakmile se zvednu...ještě jsem ani nevyrazila směrem ke koupelně ani psům nic neřekla a fena okamžitě zalézá do kuchyně pod stůl...naopak, když si pomyslím, že mě honí mlsná a zvednu se, abych zkontrolovala v kuchyni, čím bych chutě zahnala, tak feňule už stojí v kuchyni a vrtí ocasem...jak to dělá fakt nevim, jestli je to něco v mém pohybu, výrazu tváře, změní se můj pach? netuším...

OT: Ale dělá to jen fena? Pes to nedělá? A vůbec tak všeobecně jsem si všimla, že víc píšete o feně, pes je samostatnější?

marcelaamax napsal(a):
OT: Ale dělá to jen fena? Pes to nedělá? A vůbec tak všeobecně jsem si všimla, že víc píšete o feně, pes je samostatnější?

No pejsek je můj mamáneček...ano dělá to jen fena, pes mi přijde pomalejší v myšlení oproti feně...není vysloveně hloupý, ale jak to říct...má delší vedení...prostě takovej "tentroubapes"...
už jsem to tady několikrát i psala, že i lépe poslouchá, ale že je to jen tím, že např. dostane povel např. "na místo" zamyslí se, jak to udělat, aby poslechnout nemusel, ale nic nevymyslí, tak nakonec poslechne, zatímco fena vám vymyslí "tisíce" způsobů, jak se povelu vyhnout...
Takže zatímco fena už dopředu ví, že se budou čistit uši a že je záhodno udělat se neviditelnou, tak pesanovi to musím oznámit "Mimíšku, jdeme čistit ouška..." on to na rozdíl od feny miluje, takže hned letí do koupelny, aby byl první na řadě...
Pes rozumí velmi dobře, ale ta reakční doba je prostě delší ...je to holt naše Mimiňo

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No pejsek je můj mamáneček...ano dělá to jen fena, pes mi přijde pomalejší v myšlení oproti feně...není vysloveně hloupý, ale jak to říct...má delší vedení...prostě takovej "tentroubapes"...
už jsem to tady několikrát i psala, že i lépe poslouchá, ale že je to jen tím, že např. dostane povel např. "na místo" zamyslí se, jak to udělat, aby poslechnout nemusel, ale nic nevymyslí, tak nakonec poslechne, zatímco fena vám vymyslí "tisíce" způsobů, jak se povelu vyhnout...
Takže zatímco fena už dopředu ví, že se budou čistit uši a že je záhodno udělat se neviditelnou, tak pesanovi to musím oznámit "Mimíšku, jdeme čistit ouška..." on to na rozdíl od feny miluje, takže hned letí do koupelny, aby byl první na řadě...
Pes rozumí velmi dobře, ale ta reakční doba je prostě delší ...je to holt naše Mimiňo

Super Děkuji za vysvětlení

Jinak můj pes nesnáší když mu vyndávám klíšťata. A když na něm klíště najdu, tak než si dojdu pro kleštičky tak už je někde zalezlý. Na tohle byl starší pes zlatý, ten si prostě sednul a držel, nebylo nic co by mu vadilo, byl to flegmouš

Jinak když jsme u toho co zvířata rozumí a cítí, tak zrovna nedávno mi vyprávěla babičky, je to sice o kočce, tak snad to nevadí. Mají kočku (vevnitř v baráku), která je samostatná jednotka, nesnáší mazlení, ani jakékoli pohlazení, prostě se jen nají, spí, chce pustit ven, dovnitř a jinak člověka k životu nepotřebuje a vyloženě jí otravuje když na ní někdo sahá nebo jen mluví, nebo si jí prostě někdo všímá. Teď asi poslední týden se k nim kočka pořád tulila, bylo jim to divné, ale ona za nima fakt pořád lezla a otírala se. Nakonec zjistili, že měla blechy. Kočku odblešili a od té doby už je zase stejná jako dřív. Chtěla jim jen ukázat, že má blechy, ať ji pomůžou a teď na ně zase kašle

marcelaamax napsal(a):
Super Děkuji za vysvětlení

No moje děti o něm říkaj, že je někdy "mentálně, momentálně mimo"...někdy je tak zamyšlenej, že mu říkáme.."haló, pane, je někdo doma?"...ale i tak ho samozřejmě milujeme ...
Když jsem to říkala naší známé, co od ní štěňata máme, tak říkala, že bude asi po tatínkovi bernardýnovi, ona na to měla pojmenování "rozvážný molos"..

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No moje děti o něm říkaj, že je někdy "mentálně, momentálně mimo"...někdy je tak zamyšlenej, že mu říkáme.."haló, pane, je někdo doma?"...ale i tak ho samozřejmě milujeme ...
Když jsem to říkala naší známé, co od ní štěňata máme, tak říkala, že bude asi po tatínkovi bernardýnovi, ona na to měla pojmenování "rozvážný molos"..

Koukám, musíte mít doma také veselo . Úplně živě vidím tu frázi jestli je někdo doma

marcelaamax napsal(a):
Koukám, musíte mít doma také veselo . Úplně živě vidím tu frázi jestli je někdo doma

Když on je fakt hroznej ...on bude štěndo asi do smrti a to už je mu sedm...
Je to jako když máte doma dvě děti a to jedno už v patnácti má diplom s jaderné fyziky a druhý není schopno ani odmaturovat... No a náš Jack je prostě takovej náš "oslíček IÁČEK" ..to na něj sedí...takový naše kuřátko melancholik

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Když on je fakt hroznej ...on bude štěndo asi do smrti a to už je mu sedm...
Je to jako když máte doma dvě děti a to jedno už v patnácti má diplom s jaderné fyziky a druhý není schopno ani odmaturovat... No a náš Jack je prostě takovej náš "oslíček IÁČEK" ..to na něj sedí...takový naše kuřátko melancholik

vy to vzdycky dokážete tak krásně popsat. Sama mám doma něco podobného. Nedávno jsem je v polích přivolala jen tak - Tori přiběhne jak triskomyš s pitbulím úsměvem, Čert přikluše, zívne si "stačí? Můžu už jít?", Andí se zamyslí, nic nevymyslí, tak rozvážným krokem míří ke mě, párkrát se zastaví, zamyslí, stále nic, tak dojde až ke mě.

marcelaamax napsal(a):
Jinak můj pes nesnáší když mu vyndávám klíšťata. A když na něm klíště najdu, tak než si dojdu pro kleštičky tak už je někde zalezlý. Na tohle byl starší pes zlatý, ten si prostě sednul a držel, nebylo nic co by mu vadilo, byl to flegmouš

Jinak když jsme u toho co zvířata rozumí a cítí, tak zrovna nedávno mi vyprávěla babičky, je to sice o kočce, tak snad to nevadí. Mají kočku (vevnitř v baráku), která je samostatná jednotka, nesnáší mazlení, ani jakékoli pohlazení, prostě se jen nají, spí, chce pustit ven, dovnitř a jinak člověka k životu nepotřebuje a vyloženě jí otravuje když na ní někdo sahá nebo jen mluví, nebo si jí prostě někdo všímá. Teď asi poslední týden se k nim kočka pořád tulila, bylo jim to divné, ale ona za nima fakt pořád lezla a otírala se. Nakonec zjistili, že měla blechy. Kočku odblešili a od té doby už je zase stejná jako dřív. Chtěla jim jen ukázat, že má blechy, ať ji pomůžou a teď na ně zase kašle

Když už jste nakousla ty kočky - moje sestra má dvě, postelový povalečky. Teda, ten jeden je kocour, ale je to víc princezna než kdejaká pravá šlechtična. :D Holka je o čtyři roky starší, část jejího života jsem se ségrou žila ještě s ní, tak se důvěrně známe.

No, abych to zbytečně nerozepisovala - nejsem úplně kočkomil, dělá mi radost si z ní dělat srandu. Ne, že bych ji nějak týrala, ale když si můžu udělat srandu, že se jí klepe špek, udělám to a ještě si do toho špeku šťouchnu. (Jinak jsem ale milá a štědrá tetička )
Kočka je vztahovačná mrcha. Myslí si, že veškerý svět se točí jen kolem ní, takže automaticky i předpokládá, že pokaždé, když se směju nebo o něčem vtipkuju, je to na její účet, tak se na mě hned kouká jak na největšího zlouna a je jí vidět na očích, že by mě nejradši zfackovala.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):

vy to vzdycky dokážete tak krásně popsat. Sama mám doma něco podobného. Nedávno jsem je v polích přivolala jen tak - Tori přiběhne jak triskomyš s pitbulím úsměvem, Čert přikluše, zívne si "stačí? Můžu už jít?", Andí se zamyslí, nic nevymyslí, tak rozvážným krokem míří ke mě, párkrát se zastaví, zamyslí, stále nic, tak dojde až ke mě.

No tak přesně víte o čem mluvim

Atheira napsal(a):
Tak nejsem jedinej mago_r, vedu podobný rozhovory s Larou a občas si říkám, jestli už to není na chocholouška.

Jinak musím souhlasit i s tím zbytkem. Ono záleží, jak co. Třeba náš starouš rozhodně zná význam slova piškot. Ať se to řekne jakkoli, vždycky jde a už čeká, odkud přiletí. Ale když na něj chci zavolat, aby přišel (nemluvím teď o žádné vyhrocené situaci, kdy bych ho potřebovala přivolávat. Spíš třeba na zahradě, když je někde zalezlý a sháním ho, že půjdeme na procházku), to už je pak jedno, jestli se volá "Dragouši, kde jsi? Jdeme ven." nebo "hele, vole smradlavej, pojď sem ty pitomečku" Jednou jsme se sestrou úplně stejným tónem, jako ho běžně voláme, zkusily mlet naprosté nesouvislé nesmysly a stejně přišel a běžel k bráně. Kdyby rozuměl slovům, určitě by z toho nepobral, že se jde na procházku, to jsem si jistá.

Není to na chocholouška, to už by nás tam byl zástup což o to rozhovory doma se psem jsou ještě v pohodě, ale já mám ve zvyku si s ní povídat i venku. Když couráme v lese nebo po loukách, tak to ještě jde, ale když jdeme městem a já jí automaticky začnu něco vyprávět, nebo jen tak mlít stylem "No jo, koukej na ty kačeny, ale ty se neloví víš? Necháme je hezky plavat..." tak je fakt sranda jak na mě lidi zírají

Já mám u tý mojí můry ověřeno, že některá slova se vyloženě naučila. Stačí totiž, když si s přítelem povídáme a jedno z těch slov zaslechne. Co si teď tak narychlo vybavím, tak je to kočka, slepičky, Astička, půjdeme, kulička... a samozřejmě napapat, ňaminka, masíčko pro tyhle profláknutý slova v běžným hovoru už používáme jen zkratky zvířatko na k, pejsek na A atd

Iliena napsal(a):
Není to na chocholouška, to už by nás tam byl zástup což o to rozhovory doma se psem jsou ještě v pohodě, ale já mám ve zvyku si s ní povídat i venku. Když couráme v lese nebo po loukách, tak to ještě jde, ale když jdeme městem a já jí automaticky začnu něco vyprávět, nebo jen tak mlít stylem "No jo, koukej na ty kačeny, ale ty se neloví víš? Necháme je hezky plavat..." tak je fakt sranda jak na mě lidi zírají

Já mám u tý mojí můry ověřeno, že některá slova se vyloženě naučila. Stačí totiž, když si s přítelem povídáme a jedno z těch slov zaslechne. Co si teď tak narychlo vybavím, tak je to kočka, slepičky, Astička, půjdeme, kulička... a samozřejmě napapat, ňaminka, masíčko pro tyhle profláknutý slova v běžným hovoru už používáme jen zkratky zvířatko na k, pejsek na A atd

Áááá tak proto na mě někteří lidi po vesnici tak divně hledí Já tak mluvím se psem běžně, a ještě i "hůř" kolikrát mu i vysvětluju co potřebuju udělat až přijdeme domů tak ať už zrychlí, že tady jsme čichali už dost dlouho Mně to většinou ani nepřijde, bavím se s ním tak odjakživa

Iliena napsal(a):
Není to na chocholouška, to už by nás tam byl zástup což o to rozhovory doma se psem jsou ještě v pohodě, ale já mám ve zvyku si s ní povídat i venku. Když couráme v lese nebo po loukách, tak to ještě jde, ale když jdeme městem a já jí automaticky začnu něco vyprávět, nebo jen tak mlít stylem "No jo, koukej na ty kačeny, ale ty se neloví víš? Necháme je hezky plavat..." tak je fakt sranda jak na mě lidi zírají

Já mám u tý mojí můry ověřeno, že některá slova se vyloženě naučila. Stačí totiž, když si s přítelem povídáme a jedno z těch slov zaslechne. Co si teď tak narychlo vybavím, tak je to kočka, slepičky, Astička, půjdeme, kulička... a samozřejmě napapat, ňaminka, masíčko pro tyhle profláknutý slova v běžným hovoru už používáme jen zkratky zvířatko na k, pejsek na A atd

Jak to psi dělají a co se jim děje v mozku ( viz článek ) jsem nezkoumala, ale že slovům rozumí, je prostě fakt.
Jedna z fen, co jsme měli, byla velký kočkobijec a tak musel mít člověk radar, aby kočku shlédl první, opatrně upozornil spoluvenčitele "kočka" a fenu uvázat. Časem přesně věděla, co kočka je a tak se přešlo na latinu - felina neznala a nereagovala.

A s povídáním se psy - také docházelo k pikantním situacím.
Venčila jsem psa, předcházel nás člověk, vlály za ním šosy baloňáku. Přesně jsem viděla na psu, jak se chystá vyletět a ty šosy pocuchat. Tak jsem na něj jen syčela : Ať tě to ani nenapadne, nech si zajít chuť a ani nešpítni. No pán se otočil s roztrpčeným "Prosííím?"
Ono při venčení v sídlišti se člověk nezavděčil. Když jsem v podobné situaci jen houkla "Fuj je to", zas to bylo špatně a slyšela jsem " To jako já jsem fuj?".

Můj má taky šestý smysl.
Jdeme ven, žádný rozdíl oproti cestě do práce pěšky/autem - batoh jako vždycky, oblečení běžné. Ani denní doba se neliší, na dni v týdnu nezáleží. Jenže už při odchodu šílí, po nalodění do auta začne kvíkat, jak se těší - jedeme totiž na výlet se ségrou (jeho).

Prší, sedím v křesle, koukám do noťasu. Najednou mi bleskne hlavou, že je čas venčit, ani se u toho nehnu. Najednou slyším, jak se hrabe z aktuální lože někde v bytě a pálí do boudy předstírat, že tvrdě spí a je neprobuditelný - mokro smrtelně nerad.
Zvednu se s úmyslem zamířit do kuchyně a vzít si v lednici třeba víno (tekuté :). Ani se nehne. Pokud mám v plánu jogurt, jako když do něj střelí a už tam na mě čeká.
To jsou prostě věci, které nedáte najevo gesty, zvlášť když pes spí zarachaný pod dekou nebo v jiné místnosti (zpravidla postel v ložnici přes dva pokoje). S jezevčíkem jsem to měla stejně, jen s tím rozdílem, že při myšlence na venčení vystartoval radostí, i kdyby mi proběhlo hlavou, že jdeme až za hodinu, tak u něj jsem si konkrétně na tuhle myšlenku dávala bacha.

A když k nám fena na roce přišla, znala pozdrav "Dobrý den" a reagovala na něj startem a řevem. Nevím, kde k tomu přišla - to byla ta nejmenší zátěž, kterou měla.
Tak jsem na procházkách zdravila imaginární postavy všude kolem sebe, aby se naučila, že to nic neznamená. Stokrát jsem mohla do prostoru pozdravit a pokaždé vyletěla, aspoň se podívat, kde někdo je.
Teď když v místnosti řeknu Dobrý den, letí se podívat k oknu, ale většinou už neřve.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A s povídáním se psy - také docházelo k pikantním situacím.
Venčila jsem psa, předcházel nás člověk, vlály za ním šosy baloňáku. Přesně jsem viděla na psu, jak se chystá vyletět a ty šosy pocuchat. Tak jsem na něj jen syčela : Ať tě to ani nenapadne, nech si zajít chuť a ani nešpítni. No pán se otočil s roztrpčeným "Prosííím?"
Ono při venčení v sídlišti se člověk nezavděčil. Když jsem v podobné situaci jen houkla "Fuj je to", zas to bylo špatně a slyšela jsem " To jako já jsem fuj?".

Bydlíme v židovské čtvrti, tak tu často chodí pánové v tradičních oděvech a psa jedna jejich součást děsně baví. Jednou jsem na něj v předtuše problému houkla: "Opovaž se, ty potvoro zrzavá, těch cicitů (šňůrky s jakoby uzlíky, co mají představovat Hosp. přikázání, a s třásněmi na koncích) se ani nedotkneš!" Pán se otočil a shodou okolností šel přímo za ním jeden ultra zrzavý turista.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Bydlíme v židovské čtvrti, tak tu často chodí pánové v tradičních oděvech a psa jedna jejich součást děsně baví. Jednou jsem na něj v předtuše problému houkla: "Opovaž se, ty potvoro zrzavá, těch cicitů (šňůrky s jakoby uzlíky, co mají představovat Hosp. přikázání, a s třásněmi na koncích) se ani nedotkneš!" Pán se otočil a shodou okolností šel přímo za ním jeden ultra zrzavý turista.

To je přesně ono !

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Áááá tak proto na mě někteří lidi po vesnici tak divně hledí Já tak mluvím se psem běžně, a ještě i "hůř" kolikrát mu i vysvětluju co potřebuju udělat až přijdeme domů tak ať už zrychlí, že tady jsme čichali už dost dlouho Mně to většinou ani nepřijde, bavím se s ním tak odjakživa

Jsem tady Ano, u nás navlas stejné kecy venku: Wori opatrně! Nehoň moc tu srnečku, aby si neudělala bolinko, třeba na pacince, víš jak to pak bolí a nemohla by už běžkat(to za ním řvu, když ji žene do křoví) Nebo přijde k záhonu, jak tak klečím a sázím kytky, dá mi packu na rameno, jako že už by se mělo jít na prochajdu, že už je zde, připravený: ano Worinku, já vím, panička musí ještě dosázet tady ty kytičky, uklidit kolečko, kytičky zalít a navíc...ještě nezašlo sluníčko víš, že na prochajdu se chodí až zajde sluníčko a není taková vedrovka..Za 10minut zajde slunce nízko nad obzorem za mrak a už ho vidím, jak se zvedne ze svého místa a šourá se ke mně: ne Woruško, ještě nezašlo, to je jen na chvilinku, ještě je málo hodinek, vydrž, já ti pak určitě řeknu, neboj. Tak se v půli cesty zarazí, otočí a jde si zase lehnout. Když řeknu: máme to, panička se jde převléct..vystartuje a se štěkáním začne pobíhat ví, že to už se jde A u nás je právě samojed ten míň chápavější. V šifrách se mluvilo před berňákem, ten vážně normálně rozuměl mluvenému slovu, snad i větám. X krát jsme byli s mužem v němém úžasu, když zareagoval na něco, o čem jsme mluvili, ale nebylo určené přímo jemu.

Taky jsem budila veselí, když jsem na psa hartusila : Pojď, přijde teta, tak ať tam nečeká - Jo, ták, oni vaši psi mají i tetu!

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Taky jsem budila veselí, když jsem na psa hartusila : Pojď, přijde teta, tak ať tam nečeká - Jo, ták, oni vaši psi mají i tetu!

Zrovna včera mi začal v teritoriu držkovat na obří "bojovou" konkurenci: "Jen blbni, trotle, tenhle kolega tě vdechne a xx xxx je v pr..." Po čtvrthodinové konverzaci z 10 m o cenách psů slyším: "To byl hezkej pejsek, co? A ani se tě nebál. Tak pojď, mamča ti koupila krůtu a do rejžičky bude i jogurt". Něco v podobném stylu vypadlo i ze mě.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A s povídáním se psy - také docházelo k pikantním situacím.
Venčila jsem psa, předcházel nás člověk, vlály za ním šosy baloňáku. Přesně jsem viděla na psu, jak se chystá vyletět a ty šosy pocuchat. Tak jsem na něj jen syčela : Ať tě to ani nenapadne, nech si zajít chuť a ani nešpítni. No pán se otočil s roztrpčeným "Prosííím?"
Ono při venčení v sídlišti se člověk nezavděčil. Když jsem v podobné situaci jen houkla "Fuj je to", zas to bylo špatně a slyšela jsem " To jako já jsem fuj?".

Mám podobný úlovek. Venčila jsem asi předloni na podzim s mamkou psa a on se sám pozval k někomu na zahradu, protože měli otevřenou bránu. Tak na něj mamka houkla: "Hele ty, dědku jeden, koukej mazat z tý zahrady." Z vedlejšího pozemku se od jednoho staršího pána ozvalo: "Prosim? Co si to dovolujete?" :D.

To je skvělý. Všichni.
My si venku zase tolik nepovídáme (tolik jako vy), ale občas to něco málo stačí, aby na mě někdo koukal jak na blázna. Tak pojď miláčku půjdeme tudy. Babka oči na vrh hlavy a co, že to vlastně tomu čoklovi říkám. Nebo pes se načepejří a kouká, říkám ano jsou tam holoubci a jaký jsou krasny, za těma nepoběžíme. Když jsou u nás rodiče, tak minule mamka nechápala, jakto že mi rozumí, když jsem mu řekla ať přinese ukázat nějakou hračku, nebo ať se jde podívat z okna.
Nevím, jestli to vaši psi dělají taky, ale když jdeme tak se ke mně často bafan nakloní usmívá se a čumí na mě říká"jsem to ale hodnej kluk viď", tak ho podrbu pod bradou, a že jako je moc hodnej. Dělá to několikrát za procházku, když je na vodítku a nejvíc, když jdeme s někým známým, to to.pak dělá i jiným, a oni vůbec nevědí, co chce.. prostě ho musím utvrdit, jak je šikovný a hodný kluk. Nebo když přijde poděkovat po večeři, to taky miluju.

Andrýsek3 napsal(a):
To je skvělý. Všichni.
My si venku zase tolik nepovídáme (tolik jako vy), ale občas to něco málo stačí, aby na mě někdo koukal jak na blázna. Tak pojď miláčku půjdeme tudy. Babka oči na vrh hlavy a co, že to vlastně tomu čoklovi říkám. Nebo pes se načepejří a kouká, říkám ano jsou tam holoubci a jaký jsou krasny, za těma nepoběžíme. Když jsou u nás rodiče, tak minule mamka nechápala, jakto že mi rozumí, když jsem mu řekla ať přinese ukázat nějakou hračku, nebo ať se jde podívat z okna.
Nevím, jestli to vaši psi dělají taky, ale když jdeme tak se ke mně často bafan nakloní usmívá se a čumí na mě říká"jsem to ale hodnej kluk viď", tak ho podrbu pod bradou, a že jako je moc hodnej. Dělá to několikrát za procházku, když je na vodítku a nejvíc, když jdeme s někým známým, to to.pak dělá i jiným, a oni vůbec nevědí, co chce.. prostě ho musím utvrdit, jak je šikovný a hodný kluk. Nebo když přijde poděkovat po večeři, to taky miluju.

My když jdeme na prochajdu, tak to vypadá tak, že pes je neustále na konci flexiny, třikrát do minuty mi trhne rukou, když chce za něčím vypálit. Že mu něco říkám, říkám cokoliv, ať na něj šišlám(jako obvykle) či mu nadávám, že mu vypráším kožich, jestli ještě jednou trhne, je mu to šumák a ani okem po mně nehodí, natož aby se přišel pomuconit. Když ho já chci třeba pochválit za to, že se vy...do křoví, aby do toho náhodou někdo nešlápnul, dřepnu si, že ho pohladím a dám mu nějakou dobrotku(šunku) tak mne i s nataženou rukou oběhne obloukem a valí si po svých(na konec flexiny. Takže chápu, jak vás tohle těší, taky by mne těšilo To byl náš berňák, tohle éro se muconí jen, když se nudí...a ani to ne kolikrát. Včera jsme byli u neteře na oslavě a pak jsem si šla lehnout k telce, že si po 14dnech dřiny prostě udělám odpočinkový den. Stejně sem tam něco sprchnulo, venku se nedalo už nic a ten bord.el v baráku jsem si prostě nechala na dnes. Večer zavolám mokrého psa do obyvču, ať je taky s náma, že se pomazlíme a nevadí, že je jako prase, tam už to horší nebude Pes rozzívaný přijde, já už přichystaná sedím u sedačky na zemi a on sebou práskne v jídelně a kouká znuděně na mne, s výrazem: božínku babo, co zase otravuješ Po cca 5 minutách pobízení a podbízení se...se tedy milostivě zvedně a přijde si lehnout ke mně. Já se na něj vrhnu, chvilku ho muchlám stylem: čí jsou to očinky, ušinky, pušinky...no našeho Worinky pejsinky...a všechno mu opusinkovávám Kouká na mne celkem znuděně a po 5 minutách se zvedne, že je mu tu horko a chce ven. Nevadí mu ani technopárty na vedlejším pozemku, kdy před barákem nebylo prakticky slyšet vlastního slova - radši byl tam

lesnížínka napsal(a):
My když jdeme na prochajdu, tak to vypadá tak, že pes je neustále na konci flexiny, třikrát do minuty mi trhne rukou, když chce za něčím vypálit. Že mu něco říkám, říkám cokoliv, ať na něj šišlám(jako obvykle) či mu nadávám, že mu vypráším kožich, jestli ještě jednou trhne, je mu to šumák a ani okem po mně nehodí, natož aby se přišel pomuconit. Když ho já chci třeba pochválit za to, že se vy...do křoví, aby do toho náhodou někdo nešlápnul, dřepnu si, že ho pohladím a dám mu nějakou dobrotku(šunku) tak mne i s nataženou rukou oběhne obloukem a valí si po svých(na konec flexiny. Takže chápu, jak vás tohle těší, taky by mne těšilo To byl náš berňák, tohle éro se muconí jen, když se nudí...a ani to ne kolikrát. Včera jsme byli u neteře na oslavě a pak jsem si šla lehnout k telce, že si po 14dnech dřiny prostě udělám odpočinkový den. Stejně sem tam něco sprchnulo, venku se nedalo už nic a ten bord.el v baráku jsem si prostě nechala na dnes. Večer zavolám mokrého psa do obyvču, ať je taky s náma, že se pomazlíme a nevadí, že je jako prase, tam už to horší nebude Pes rozzívaný přijde, já už přichystaná sedím u sedačky na zemi a on sebou práskne v jídelně a kouká znuděně na mne, s výrazem: božínku babo, co zase otravuješ Po cca 5 minutách pobízení a podbízení se...se tedy milostivě zvedně a přijde si lehnout ke mně. Já se na něj vrhnu, chvilku ho muchlám stylem: čí jsou to očinky, ušinky, pušinky...no našeho Worinky pejsinky...a všechno mu opusinkovávám Kouká na mne celkem znuděně a po 5 minutách se zvedne, že je mu tu horko a chce ven. Nevadí mu ani technopárty na vedlejším pozemku, kdy před barákem nebylo prakticky slyšet vlastního slova - radši byl tam

Teda, a vám vyhovuje takováhle povaha? Já si to nedokážu představit, nevyhovovalo by mě to. Já mám závisláka, v baráku je tam, kde jsem já. Často sám přijde, položí si na mě hlavu a chce se mazlit, nebo na mě vyskočí předníma packama a snaží se mě pusinkovat. Když si lehnu, okamžitě se zvedne ať leží kdekoli a jde si lehnout tak, aby se mě alespoň kouskem těla dotýkal, čím blíž tím líp . Venku po mě kouká každou chvilku, protože je zvyklý, že se bude něco dít, že si budeme hrát, nebo že dostane nějaký "úkol". Když mě něco trápí tak se odemě už vůbec nehne, cítí to. Tohle je pro mě ideální pes, soužití se psem jakého jste popisovala si nedokážu moc představit, ale chápu, že někomu to může i vyhovovat

lesnížínka napsal(a):
My když jdeme na prochajdu, tak to vypadá tak, že pes je neustále na konci flexiny, třikrát do minuty mi trhne rukou, když chce za něčím vypálit. Že mu něco říkám, říkám cokoliv, ať na něj šišlám(jako obvykle) či mu nadávám, že mu vypráším kožich, jestli ještě jednou trhne, je mu to šumák a ani okem po mně nehodí, natož aby se přišel pomuconit. Když ho já chci třeba pochválit za to, že se vy...do křoví, aby do toho náhodou někdo nešlápnul, dřepnu si, že ho pohladím a dám mu nějakou dobrotku(šunku) tak mne i s nataženou rukou oběhne obloukem a valí si po svých(na konec flexiny. Takže chápu, jak vás tohle těší, taky by mne těšilo To byl náš berňák, tohle éro se muconí jen, když se nudí...a ani to ne kolikrát. Včera jsme byli u neteře na oslavě a pak jsem si šla lehnout k telce, že si po 14dnech dřiny prostě udělám odpočinkový den. Stejně sem tam něco sprchnulo, venku se nedalo už nic a ten bord.el v baráku jsem si prostě nechala na dnes. Večer zavolám mokrého psa do obyvču, ať je taky s náma, že se pomazlíme a nevadí, že je jako prase, tam už to horší nebude Pes rozzívaný přijde, já už přichystaná sedím u sedačky na zemi a on sebou práskne v jídelně a kouká znuděně na mne, s výrazem: božínku babo, co zase otravuješ Po cca 5 minutách pobízení a podbízení se...se tedy milostivě zvedně a přijde si lehnout ke mně. Já se na něj vrhnu, chvilku ho muchlám stylem: čí jsou to očinky, ušinky, pušinky...no našeho Worinky pejsinky...a všechno mu opusinkovávám Kouká na mne celkem znuděně a po 5 minutách se zvedne, že je mu tu horko a chce ven. Nevadí mu ani technopárty na vedlejším pozemku, kdy před barákem nebylo prakticky slyšet vlastního slova - radši byl tam

No on to dělá jen když je a vodítku, nějak si to zafixoval, když je na volno a přivolám a chci ho jen pohladit tak uhýbá a letí pryč. Přece se nebude mazlit s mámou, ještě by ho viděla nějaká fešná fenečka, No to by bylo. Doma se přijde mazlit jen v noci, a to na něj musím jen tak lehce sahat, aby ho to moc neštvalo..Ale že mu pusinkuju celou hlavu už si nějak zvyknul.

Vyhovuje proto tady i často píšu, že za něj jeho psí problémy neřeším, ty ať si řeší sám On se mazlí taky rád, ale jen když přijde sám(a rozhodně ne venku, to má na práci tisíc jiných věcí ) a když celý den makám v zahradě a kolikrát spěchám, abych to třeba do tmy stihnula navozit, vysadit, zalít...tak jsem i ráda, když někde v klidu leží a neasistuje Třeba když jsem v pátek makala jak blázen, protože hlásili ty deště, tak ne jen, že on chodil každých 10minut, že máme jít na prochajdu, ale taky přišla sousedovic háravka a skákali mi po sobě v sázených kytkách, pak si tam madam lehnula mě 20cm od ksichtu a každé 2 minuty mne chtěla olíznout, protože žebrala pamlsky, co mám soustavně v kapse. Mokrá a zablácená jako prase, protože jim bylo horko, tak se chladili v potůčku, kde už je kvůli suchu jen černé mazlavé bláto. Mému psu stačí říct, ať mi po kytkách nelozí a jde si zalézt někam do stínu trav. Tahle opice tam otravkovala snad hodinu a mně už tekly nervy, ale nechci na ní být ošklivá, stačí, že doma na ni kašlou(proto je taky denně u nás).

lesnížínka napsal(a):
Vyhovuje proto tady i často píšu, že za něj jeho psí problémy neřeším, ty ať si řeší sám On se mazlí taky rád, ale jen když přijde sám(a rozhodně ne venku, to má na práci tisíc jiných věcí ) a když celý den makám v zahradě a kolikrát spěchám, abych to třeba do tmy stihnula navozit, vysadit, zalít...tak jsem i ráda, když někde v klidu leží a neasistuje Třeba když jsem v pátek makala jak blázen, protože hlásili ty deště, tak ne jen, že on chodil každých 10minut, že máme jít na prochajdu, ale taky přišla sousedovic háravka a skákali mi po sobě v sázených kytkách, pak si tam madam lehnula mě 20cm od ksichtu a každé 2 minuty mne chtěla olíznout, protože žebrala pamlsky, co mám soustavně v kapse. Mokrá a zablácená jako prase, protože jim bylo horko, tak se chladili v potůčku, kde už je kvůli suchu jen černé mazlavé bláto. Mému psu stačí říct, ať mi po kytkách nelozí a jde si zalézt někam do stínu trav. Tahle opice tam otravkovala snad hodinu a mně už tekly nervy, ale nechci na ní být ošklivá, stačí, že doma na ni kašlou(proto je taky denně u nás).

No jo, ale tak to je spíš o výchově, ne o povaze. To že za vámi lezla a otravovala. Já jsem sice psala, že pes je mi rád pořád na blízku, ale to neznamená, že mě musí otravovat i když něco dělám, pokud mu řeknu ať jde pryč tak se prostě sebere a jde

lesnížínka napsal(a):
My když jdeme na prochajdu, tak to vypadá tak, že pes je neustále na konci flexiny, třikrát do minuty mi trhne rukou, když chce za něčím vypálit. Že mu něco říkám, říkám cokoliv, ať na něj šišlám(jako obvykle) či mu nadávám, že mu vypráším kožich, jestli ještě jednou trhne, je mu to šumák a ani okem po mně nehodí, natož aby se přišel pomuconit. Když ho já chci třeba pochválit za to, že se vy...do křoví, aby do toho náhodou někdo nešlápnul, dřepnu si, že ho pohladím a dám mu nějakou dobrotku(šunku) tak mne i s nataženou rukou oběhne obloukem a valí si po svých(na konec flexiny. Takže chápu, jak vás tohle těší, taky by mne těšilo To byl náš berňák, tohle éro se muconí jen, když se nudí...a ani to ne kolikrát. Včera jsme byli u neteře na oslavě a pak jsem si šla lehnout k telce, že si po 14dnech dřiny prostě udělám odpočinkový den. Stejně sem tam něco sprchnulo, venku se nedalo už nic a ten bord.el v baráku jsem si prostě nechala na dnes. Večer zavolám mokrého psa do obyvču, ať je taky s náma, že se pomazlíme a nevadí, že je jako prase, tam už to horší nebude Pes rozzívaný přijde, já už přichystaná sedím u sedačky na zemi a on sebou práskne v jídelně a kouká znuděně na mne, s výrazem: božínku babo, co zase otravuješ Po cca 5 minutách pobízení a podbízení se...se tedy milostivě zvedně a přijde si lehnout ke mně. Já se na něj vrhnu, chvilku ho muchlám stylem: čí jsou to očinky, ušinky, pušinky...no našeho Worinky pejsinky...a všechno mu opusinkovávám Kouká na mne celkem znuděně a po 5 minutách se zvedne, že je mu tu horko a chce ven. Nevadí mu ani technopárty na vedlejším pozemku, kdy před barákem nebylo prakticky slyšet vlastního slova - radši byl tam

Jako by to byla moje čubajs

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jako by to byla moje čubajs

Rotvajlerka? Já znám rotvíky spíš závisláky, mazlíci

K tomu všemu, co jste sem napsali a pod co se mohu klíďo podepsat a tetelit se štěstím, že nejsem jediný blázen bych ještě připojila v mém případě ještě povely...
Přivezete si štěně a už si dáváte předsevzetí, jak ho hezky vycvičíte (žádný crcání, jste přece cvičitelka takže striktně SEDNI, LEHNI, KE MNĚ...)...koukáte na tu svojí chlupatou kuličku a chcete dát povel "Jacku, ke mně!...Jacku sedni!", ale slyšíte se jak říkáte "Mimíšku honem k mamince a udělej hačánky"...výsledek je stejnej, štěně přijde a sedne si, tak si říkáte, že v pohodě, že je jedno na jaký povel se to pes naučí, hlavně, že pes poslouchá, přestane to být vtipný, když je z vašeho nynaného štěňátka buldozer, který má více než padesát kilo a vy stále voláte "štěňatááá, honéém k mamince", prostě proto, že na tohle slyší nejlíp...zem se třese a k vám se řítí dva vyřehtaní medvědi, kteří štěňata nepřipomínají ani omylem...
Jste na zahrádce v restauraci, vejde velkej chlap a hrne se ke mě, pes ho nezná, neví, že je to kamarád, který mě jde pozdravit a vyhodnotí ho jako nebezpečí, takže zařve jak pes baskervillský, naježením srsti vypadá ještě větší a známej slyší, jak téhle krvelačné bestii říkám "Mimíšku, to je kamarád, tak nedělej bububu, udělej hačánky a nezlob maminku" ...
A pak snad ještě příklad povelu APORT nebo chcete-li PŘINES...hodím míček pes pro něj běží, nese ho zpátky, ale nechce ho pustit, raději by se honil...normální člověk řekne pusť...já říkám "Jacku! (zde si prosím všimněte drsného oslovení, aby pes věděl, že to myslím vážně ) k opětovnému hození míčku je nutné míček nejprve odevzdat"...on se zamyslí a někdy ho odevzdá...

marcelaamax napsal(a):
Rotvajlerka? Já znám rotvíky spíš závisláky, mazlíci

Jj, má spíš původní "pasteveckou" povahu, není místní

lesnížínka napsal(a):
My když jdeme na prochajdu, tak to vypadá tak, že pes je neustále na konci flexiny, třikrát do minuty mi trhne rukou, když chce za něčím vypálit. Že mu něco říkám, říkám cokoliv, ať na něj šišlám(jako obvykle) či mu nadávám, že mu vypráším kožich, jestli ještě jednou trhne, je mu to šumák a ani okem po mně nehodí, natož aby se přišel pomuconit. Když ho já chci třeba pochválit za to, že se vy...do křoví, aby do toho náhodou někdo nešlápnul, dřepnu si, že ho pohladím a dám mu nějakou dobrotku(šunku) tak mne i s nataženou rukou oběhne obloukem a valí si po svých(na konec flexiny. Takže chápu, jak vás tohle těší, taky by mne těšilo To byl náš berňák, tohle éro se muconí jen, když se nudí...a ani to ne kolikrát. Včera jsme byli u neteře na oslavě a pak jsem si šla lehnout k telce, že si po 14dnech dřiny prostě udělám odpočinkový den. Stejně sem tam něco sprchnulo, venku se nedalo už nic a ten bord.el v baráku jsem si prostě nechala na dnes. Večer zavolám mokrého psa do obyvču, ať je taky s náma, že se pomazlíme a nevadí, že je jako prase, tam už to horší nebude Pes rozzívaný přijde, já už přichystaná sedím u sedačky na zemi a on sebou práskne v jídelně a kouká znuděně na mne, s výrazem: božínku babo, co zase otravuješ Po cca 5 minutách pobízení a podbízení se...se tedy milostivě zvedně a přijde si lehnout ke mně. Já se na něj vrhnu, chvilku ho muchlám stylem: čí jsou to očinky, ušinky, pušinky...no našeho Worinky pejsinky...a všechno mu opusinkovávám Kouká na mne celkem znuděně a po 5 minutách se zvedne, že je mu tu horko a chce ven. Nevadí mu ani technopárty na vedlejším pozemku, kdy před barákem nebylo prakticky slyšet vlastního slova - radši byl tam

Není ten váš náhodou příbuzný našeho jezevčíka. Jako kdybych četla o Bertíkovi. Ten obvykle někde leží, tlapky složený jak lord a s povzneseným výrazem "ach ty lidi" sleduje cvrkot. Pomazlit se přijde jednou za uherák a to už musí bejt a když ho přijdu pomazlit já, tak nasadí naprosto otrávený výraz. Když vidí někde hrající si psy, tak se tváří ještě povzneseněji. Jako by si říkal, že nějaký lítání je pod jeho důstojnost. Svou důstojnost poruší jenom před mými kamarády. Všichni mí kamarádi jsou totiž ty nejleší hračky a drbači (kdežto teroristku má pořád) a to se pak lísá. Ale je fakt, že jsem spíš ráda, že je taková samostatná jednotka, protože když to srovnám s bráchovým psem... Toho má člověk v jednom kuse za zadkem, u všeho musí asistovat. Popravdě mi to přijde až moc.
Ale ono je to možná daný i tím, že já sama nejsem moc kontaktní člověk, tak to má malej po mě. Ale taky si povídáme. Vůbec celá rodina si sním povídá a kolikrát říkám, že už by jenom mohl začít mluvit.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
K tomu všemu, co jste sem napsali a pod co se mohu klíďo podepsat a tetelit se štěstím, že nejsem jediný blázen bych ještě připojila v mém případě ještě povely...
Přivezete si štěně a už si dáváte předsevzetí, jak ho hezky vycvičíte (žádný crcání, jste přece cvičitelka takže striktně SEDNI, LEHNI, KE MNĚ...)...koukáte na tu svojí chlupatou kuličku a chcete dát povel "Jacku, ke mně!...Jacku sedni!", ale slyšíte se jak říkáte "Mimíšku honem k mamince a udělej hačánky"...výsledek je stejnej, štěně přijde a sedne si, tak si říkáte, že v pohodě, že je jedno na jaký povel se to pes naučí, hlavně, že pes poslouchá, přestane to být vtipný, když je z vašeho nynaného štěňátka buldozer, který má více než padesát kilo a vy stále voláte "štěňatááá, honéém k mamince", prostě proto, že na tohle slyší nejlíp...zem se třese a k vám se řítí dva vyřehtaní medvědi, kteří štěňata nepřipomínají ani omylem...
Jste na zahrádce v restauraci, vejde velkej chlap a hrne se ke mě, pes ho nezná, neví, že je to kamarád, který mě jde pozdravit a vyhodnotí ho jako nebezpečí, takže zařve jak pes baskervillský, naježením srsti vypadá ještě větší a známej slyší, jak téhle krvelačné bestii říkám "Mimíšku, to je kamarád, tak nedělej bububu, udělej hačánky a nezlob maminku" ...
A pak snad ještě příklad povelu APORT nebo chcete-li PŘINES...hodím míček pes pro něj běží, nese ho zpátky, ale nechce ho pustit, raději by se honil...normální člověk řekne pusť...já říkám "Jacku! (zde si prosím všimněte drsného oslovení, aby pes věděl, že to myslím vážně ) k opětovnému hození míčku je nutné míček nejprve odevzdat"...on se zamyslí a někdy ho odevzdá...

To je skvělý
Teď jsem si tady na tu diskuzi vzpomněla, protože jsem chtěla namazat Tarince škrábanec co si přinesla z procházky. A vypadalo to asi takto:
"Zlatíčko, co to máš na nožičce? Ukaž mi to broučku...no ty si ale nemehlo, to musíme namazat. Tak teď půjdeme do kuchyně, tam na to máme lepší světlo, lehneš si na záda a hezky mi ukážeš pupík a ještě zkontrolujeme jestli nemáš pupínky (alergie)." o 15 vteřin později v kuchyni na zemi "No ty jsi šikulka! Vydrž zlatíčko vydrž, ještě druhý podpaží...tááák, no ty jsi šikulka, tak teď to mázneme...no a je to. Ty jsi pašák, pašák, tady si asi někdo zaslouží ňaminku, no pojď honem najdeme nějakou dobrou ňamku. Dej si zlatíčko a ne že si tu mastičku hned slížeš..." načež jsem sama nad sebou dostala záchvat smíchu a s úlevou si vzpomněla, že takových nás je víc

Iliena napsal(a):
To je skvělý
Teď jsem si tady na tu diskuzi vzpomněla, protože jsem chtěla namazat Tarince škrábanec co si přinesla z procházky. A vypadalo to asi takto:
"Zlatíčko, co to máš na nožičce? Ukaž mi to broučku...no ty si ale nemehlo, to musíme namazat. Tak teď půjdeme do kuchyně, tam na to máme lepší světlo, lehneš si na záda a hezky mi ukážeš pupík a ještě zkontrolujeme jestli nemáš pupínky (alergie)." o 15 vteřin později v kuchyni na zemi "No ty jsi šikulka! Vydrž zlatíčko vydrž, ještě druhý podpaží...tááák, no ty jsi šikulka, tak teď to mázneme...no a je to. Ty jsi pašák, pašák, tady si asi někdo zaslouží ňaminku, no pojď honem najdeme nějakou dobrou ňamku. Dej si zlatíčko a ne že si tu mastičku hned slížeš..." načež jsem sama nad sebou dostala záchvat smíchu a s úlevou si vzpomněla, že takových nás je víc

U nás tedy lidská konverzace zásadně, ale ne vždy je to o ňuňánkování. Před chvílí, po asi dvaceti tryskových okruzích po bytě, samozřejmě s mou účastí a bonusem ve formě laškovného štípnutí, kdy mě omylem trefil trochu víc - au: "Přestaň si ze mě dělat srandu, ty zmetku zrzavej, už mě to nebaví. A švihej do tý koupelny, ať ti konečně můžu vyčistit zuby. A pak pomažeš do postele, bez debat." Už to zalomil, ale na gauči.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No tak přesně víte o čem mluvim

Jo, přesně. I včetně těch triků Čerta na zabavení pamlsků, na které Anděl vždycky naletí a následně si jde postěžovat. Zajímalo by mě na kolik je to tím, že jsou to taky dvojčata. Dneska se Čertovi poved ještě lepší "úlovek". Manžel seděl na gauči, sledoval film, Čert na něj dělá psí voči aby jí otevřel dveře na schody. Tak jí jde otevřít a Čert mu okamžitě zabrala místo na gauči. A jakou radost z toho měla, že na takovej starej trik naletěl.

Zná to snad každý,
kdo se psem žije .

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jo, přesně. I včetně těch triků Čerta na zabavení pamlsků, na které Anděl vždycky naletí a následně si jde postěžovat. Zajímalo by mě na kolik je to tím, že jsou to taky dvojčata. Dneska se Čertovi poved ještě lepší "úlovek". Manžel seděl na gauči, sledoval film, Čert na něj dělá psí voči aby jí otevřel dveře na schody. Tak jí jde otevřít a Čert mu okamžitě zabrala místo na gauči. A jakou radost z toho měla, že na takovej starej trik naletěl.

Čert je fena?

Já si myslím že, pes je taky jenom člověk,

marcelaamax napsal(a):
Čert je fena?

Jo. Když jsme je přinesli, tak zalezla do boudy a držkovala na mě. Tak jsem jí řekla nečerti se čerte, a už jí to zůstalo. Ukecaná je pořád. Tak mi aspoň odpovídá, když s ní mluvím.