Máme doma dvojročné "šteňa" zlatého retrievera :) Doma je poslušný, ale problém nastáva pri venčení. Dcéra chodí s ním von každý večer von na prechádzky, ale vôbec sa nám ho nedarí odnaučiť. Už som skúsili aj škrtiaci obojok ale dostal i paličkou po zadku. Nezaberá nič. Už uvažujeme o kúpe elektrického obojka lebo je i ťažký ma 40 kg a keď tak fajne potiahne je s tým čo robiť a to nie sú prechádzky.
Na lúke ani nepočuje na meno jeho prioritou sú všetky pachy a nie to, že tam na neho kričíme.
Neviete mi poradiť ?
Uživatel s deaktivovaným účtem
"Dcéra chodí s ním von každý večer von na prechádzky, ale vôbec sa nám ho nedarí odnaučiť. "
a odnaučit CO?
"Už som skúsili aj škrtiaci obojok ale dostal i paličkou po zadku. Nezaberá nič. Už uvažujeme o kúpe elektrického obojka lebo je i ťažký ma 40 kg a keď tak fajne potiahne je s tým čo robiť a to nie sú prechádzky.
Na lúke ani nepočuje na meno jeho prioritou sú všetky pachy a nie to, že tam na neho kričíme."
člověče, a proč by měl nějak na něco z toho poslouchat? A co má jako dělat, to jste mu někdo už vysvětlili?!
Neboli, učte ho to, co MÁ dělat. A učte ho to tak, aby to dělat chtěl, tedy s radostí a dobrovolně a to se dělá pomocí odměn a ne trestů.
Uživatel s deaktivovaným účtem
No tak hlavně rychle zapomeńte na elektrický obojek.
Naučit přivolání a používat stopovačku.
Odnaučit tahání jde, ale chce to opravdu trpělivost a důslednost. Počítejte, že třeba 100m půjdete hodinu.
A zkoušeli jste to i po dobrém?
http://blog.koira.cz/nezarazene/pojd-se-mnou
Zkuste, ale vytrvale a důsledně, ale s láskou, ne se psem bojovat a nechat se tahat.
A začít s ním něco dělat, venku ho dát na louce na stopovačku, mít kupu jeho milovaných pamlsků a hraček a hrát si s ním, schovávat se mu, utíkat. Aby věděl, že je s vámi sranda i venku. Učit ho povely venku, ale jen na stopovacce, když vůbec nevnímá.
Uživatel s deaktivovaným účtem
chovatel94
napsal(a):
Máme doma dvojročné "šteňa" zlatého retrievera :) Doma je poslušný, ale problém nastáva pri venčení. Dcéra chodí s ním von každý večer von na prechádzky, ale vôbec sa nám ho nedarí odnaučiť. Už som skúsili aj škrtiaci obojok ale dostal i paličkou po zadku. Nezaberá nič. Už uvažujeme o kúpe elektrického obojka lebo je i ťažký ma 40 kg a keď tak fajne potiahne je s tým čo robiť a to nie sú prechádzky.
Na lúke ani nepočuje na meno jeho prioritou sú všetky pachy a nie to, že tam na neho kričíme.
Neviete mi poradiť ?
Zase jeden, co chce svoji neschopnost vychovat psa, řešit elektrikou. Je mi zle.
1. Psa naučte co má dělat a ne to co dělat nemá.
2. Neubližujte mu. To je vaše chyba že jste ho nenaučil jak se má chovat. Vemte si paličku a mlaťte se s ní po hlavě. Třeba se proberete.
3. Nezneužívejte toho, že máte psa který pro vás udělá všechno a cokoliv bez větších problémů snese. Kdybyste se takto choval k mému psovi, sežere vás.
4. Navštivte cvičák na kterém nebudou učit psa poslouchat ale naučí vás jak zacházet se psem.
5. Prosím nepořizujte si dalšího psa.
Mnoho lidí si neuvědomuje, že psi se nerodí poslušní a s dovedností chůze na vodítku. Pokud jste tyto věci nenaučili pejska jako štěně, chová se teď, ve dvou letech, naprosto normálně, tak, jak mu velí psí přirozenost. Není to žádný extra nezvladatelný pes, na kterého je nutno pořizovat škrtící nebo elektrický obojek. Používáním těchto věcí trestáte nic netušícího psa za vlastní neschopnost a vlastní chyby - to si nevysvětlujte špatně, chyby děláme všichni, jen je třeba VĚDĚT, že je děláme a chtít to změnit.
Že pejsek doma poslouchá a v přírodě "ohluchne", je zcela normální. Doma má jen vás, venku má tisíc zajímavějších věcí, To, že k vám nepřiběhne na zavolání, neznamená nic víc a nic míň, než že ty ostatní věci jsou zajímavější a atraktivnější než vy.
Berte si ven pamlsky, odměňujte pejska za uposlechnutí, nejdřív na místech, kde není nic moc zajímavého, postupně můžete přidávat na obtížnosti. Hrajte si, blbněte, ukažte mu, že s vámi je velká zábava.
Zlatý retrívr je přátelské, ale hodně akční plemeno, dvouletý pes má obrovskou potřebu pohybu a zaměstnání, jedna delší procházka denně mu nestačí. Jak radí ostatní, zkuste najít v okolí nějaký dobrý cvičák - ukážou vám tam, jak na to, pes se tam vyblbne, unaví.
Andrýsek dávala dobrý odkaz k chůzi na vodítku, já mám ráda tenhle - hravý
http://neviditelnypes.lidovky.cz/jak-je-dulezite-hrat-si-se-psem-de4-/p_zviretnik.aspx?c=A150414_122154_p_zviretnik_kosa.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Katy12
napsal(a):
1. Psa naučte co má dělat a ne to co dělat nemá.
2. Neubližujte mu. To je vaše chyba že jste ho nenaučil jak se má chovat. Vemte si paličku a mlaťte se s ní po hlavě. Třeba se proberete.
3. Nezneužívejte toho, že máte psa který pro vás udělá všechno a cokoliv bez větších problémů snese. Kdybyste se takto choval k mému psovi, sežere vás.
4. Navštivte cvičák na kterém nebudou učit psa poslouchat ale naučí vás jak zacházet se psem.
5. Prosím nepořizujte si dalšího psa.
6. Kupte elektrický obojek nasaďte si ho a dávejte si rány. Dokud se vám nerozbřeskne.
V určitých situacích nejsem proti EO (sama ho teď používám), ale vám bych ho opravdu nedoporučila.
Jinak, měla jsem podobný problém. Jako dítě jsem měla zlatého retrívra. Od štěněte jsem se mu hodně věnovala, to ale tak, že doma jsme si hráli, cvičili a venku na procházkách jsem ho nechávala dělat si co chtěl - což byla chyba. Byl malý, roztomilý a mě se líbilo že si prostě venku jen tak pobíhá a čmuchá, nic jsme po něm nechtěla.
Jenže pak přišel problém, on v podstatě dělal pořád jen to, na co byl zvyklý, ale měl o dost kg navíc a už to byl problém. Takže mě vláčel na vodítku, venku nereagoval ani na jméno, pamlsky ho nezajímalo - prostě dělal to co jako štěně - běhal si a čmuchal. Ve dvou letech když mi došlo, že je to fakt problém, že procházky jsou spíše noční můry jsem s ním začala dojíždět na cvičák. Dost mi tam pomohli. Začala jsem postupně psa učit věci, které už doma uměl dobře i venku, začala jsem ho venku lákat ke hrám, schovávat pamlsky, dělat ty procházky zajímavější. Ukázat mu, že je lepší dělat venku něco semnou, než si jen čmuchat. A tím, jak jsem se mu postupně aktivně víc a víc věnovala (nemyslím jen to, že jsme šli na procházku, to jsme chodili i předtím, ale hlavně to, že jsme na procházce spolu i něco dělali) tak se začal zlepšovat vztah mezi námi a pes začínal fungovat. Kolikrát jsem měla sto chutí to vzdát, když se něco nepovedlo, ale parta na cvičáku mě vždy podpořila, ať to nevzdávám, že to půjde.
Nakonec se zadařilo, pes venku normálně fungoval, vnímal. A procházky jsme si začali užívat oba. Nikdy z něho nebyl závislák, který by si mne venku hlídal, ale už mě bral jako "kamaráda" a poslouchal.
Opravdu bych být vámi zkusila nějaký dobrý cvičák - ono už jen to, že tam budete docházet a budete spolu něco dělat "posílí" vztah mezi Vámi a psem.
K tomu co tu bylo napsáno dodám jednu důležitou věc - musíte hledat co vašeho psa motivuje. A někdy to není úplně snadné. Mám teď čerstvě v rukou desetiměsíční štěně německého ohaře. Velmi dynamické zvíře, nebezpečné ne svou povahou, ale svým pohybem. Sobě i okolí. A tím kde a jak doposud vyrůstalo je na tom tak, že neumí nic a nezná spolupráci s člověkem a nemá venku potřebu spolupráce s člověkem. Musí se to naučit. Pamlsky v polích? Nula. Hračka v polích? Nula. Jediný její zájem je - táhnout do prostoru, mít možnost v něm lítat. To jí teď ale dát nemůžu, potřebuju, a by se naučila vnímat člověka. Tak co s tím? Vím, že miluje žvýkání. A vím, že v polích to tedy musí být něco extra, co jí dostane. A taky vím, že když budeme uprostřed toho pole, bude to na ni moc, pole ji zahltí a já nemám šanci dostat jeji pozornost. Co s tím? Vzala jsem si rukavici, obří syrovou kost s klouby, krátké vodítko a šly jsme pouze na kraj pole. Tak, aby ji pole ještě nepohltilo a moje kost v ruce byla silnější, než volání pole. A počkala jsem si trpělivě, až si uvědomila, že jsem tam s ní. A mohla ji nadšeně pochválit a současně ji nabídnout to, ať se zahlodne do tý megaskvělý smrdutý věci a požvejká si chvilku. Pak jsem ji oslovila jménem, řekla, jdeme a kousek jsme popošly, velmi malý kousek, řekla jsem její jméno a její otočení ke mně odměnila pochvalou a požvejkáním...a takhle jsme si to několikrát zopakovaly. Ale ne moc dlouho, aby to psa neunavilo a měl ještě zájem a chuť se mnou komunikovat. Pak jsme šly domů. Obě spokojené. Já z toho, že mě konečně opravdu vnímala, ona z toho, že byla tak šikovná a ještě si užila chroupání.
Při práci se psem berte v potaz to, co psa opravdu zajímá a nikdy nepracujte zbytečně moc dlouho, abyste neztratili jeho koncentraci.
Zrzavci
napsal(a):
K tomu co tu bylo napsáno dodám jednu důležitou věc - musíte hledat co vašeho psa motivuje. A někdy to není úplně snadné. Mám teď čerstvě v rukou desetiměsíční štěně německého ohaře. Velmi dynamické zvíře, nebezpečné ne svou povahou, ale svým pohybem. Sobě i okolí. A tím kde a jak doposud vyrůstalo je na tom tak, že neumí nic a nezná spolupráci s člověkem a nemá venku potřebu spolupráce s člověkem. Musí se to naučit. Pamlsky v polích? Nula. Hračka v polích? Nula. Jediný její zájem je - táhnout do prostoru, mít možnost v něm lítat. To jí teď ale dát nemůžu, potřebuju, a by se naučila vnímat člověka. Tak co s tím? Vím, že miluje žvýkání. A vím, že v polích to tedy musí být něco extra, co jí dostane. A taky vím, že když budeme uprostřed toho pole, bude to na ni moc, pole ji zahltí a já nemám šanci dostat jeji pozornost. Co s tím? Vzala jsem si rukavici, obří syrovou kost s klouby, krátké vodítko a šly jsme pouze na kraj pole. Tak, aby ji pole ještě nepohltilo a moje kost v ruce byla silnější, než volání pole. A počkala jsem si trpělivě, až si uvědomila, že jsem tam s ní. A mohla ji nadšeně pochválit a současně ji nabídnout to, ať se zahlodne do tý megaskvělý smrdutý věci a požvejká si chvilku. Pak jsem ji oslovila jménem, řekla, jdeme a kousek jsme popošly, velmi malý kousek, řekla jsem její jméno a její otočení ke mně odměnila pochvalou a požvejkáním...a takhle jsme si to několikrát zopakovaly. Ale ne moc dlouho, aby to psa neunavilo a měl ještě zájem a chuť se mnou komunikovat. Pak jsme šly domů. Obě spokojené. Já z toho, že mě konečně opravdu vnímala, ona z toho, že byla tak šikovná a ještě si užila chroupání.
Při práci se psem berte v potaz to, co psa opravdu zajímá a nikdy nepracujte zbytečně moc dlouho, abyste neztratili jeho koncentraci.
Mám také chronického žvejkala a je naprosto unesen z telecích kopyt ze Zoohitu. Přestože patří k malému společenskému plemeni, schovaná kopyta umí dokonale vyhledávat i stopovat . Žvýkat je vydrží celé hodiny. Kopyta jsou dutá, takže pro zvýšení atraktivity se dají i naplnit něčím ještě o třídu zajímavějším.
To je jen tip pro případnou obměnu pamlsků.
Přeji hodně úspěchů při výchově a výcviku NKO, oni mají opravdu velmi bujaré mládí, ale pak jsou z nich dokonalí psi
manbea
napsal(a):
Mám také chronického žvejkala a je naprosto unesen z telecích kopyt ze Zoohitu. Přestože patří k malému společenskému plemeni, schovaná kopyta umí dokonale vyhledávat i stopovat . Žvýkat je vydrží celé hodiny. Kopyta jsou dutá, takže pro zvýšení atraktivity se dají i naplnit něčím ještě o třídu zajímavějším.
To je jen tip pro případnou obměnu pamlsků.
Přeji hodně úspěchů při výchově a výcviku NKO, oni mají opravdu velmi bujaré mládí, ale pak jsou z nich dokonalí psi
Díky za nápad, to se bude hodit. I když v jejím podání by to chtělo spíš kopyto od slona - kdyby slon kopyta měl. A dík za přání úspěchů, budu to potřebovat . Bohužel neměl člověk možnost ji naučit ty základní věci, dokud byla malá a teď je to "průser" v tom, že je to malinké velmi dynamické štěně v hodně velkým těle, s obrovskou dynamikou pohybu, s nulovým pudem sebezáchovy, a obrovskou potřebou upustit páru, což vzhledem k tý dynamičnosti bohybu je nebezpečný pro okolí i pro ni. Potřebovala bych být Ota Zaremba, abych měla lepší statiku a sílu, když se do toho pustí. Předchozí majitele bych... za to, že teď je to pro ni těžký. Je to milý stvoření s velkou potřebou kontaktu u lidí, psů. Je to jako snažit se udržet poršáka nastartovanýho do plnejch. Moje ruce a záda dost dostávají kouř.
- by to chtělo spíš kopyto od slona - kdyby slon kopyta měl.
"""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""
A slon nemá kopýtka ?
Slon indický má silný dlouhý chobot s jedním prstíkem, který slouží k uchopování předmětů. Na zadních končetinách má čtyři a na předních pět kopýtek.
Zdroj
http://www.zooliberec.cz/slon-indicky.html.
rapotacka11
napsal(a):
- by to chtělo spíš kopyto od slona - kdyby slon kopyta měl.
"""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""
A slon nemá kopýtka ?
Slon indický má silný dlouhý chobot s jedním prstíkem, který slouží k uchopování předmětů. Na zadních končetinách má čtyři a na předních pět kopýtek.
Zdroj
http://www.zooliberec.cz/slon-indicky.html.
Tjo... já nikdy tu jejich obrtlapajznu vlastně jako kopyto nebrala. je pravda, že je tam mají, a ne jedno. dík.
No nic, ale slony kvůlivá ty potrhlici o kopýtka připravovat nebudeme.
Uživatel s deaktivovaným účtem
NKO je dost složitý pes na výcvik. Ovšem pro zadavatele.Vycvičit goldena není těžké, chce to jen trošku času, snahy a citu. Rozhodně ne elektrický obojek, to v žádném případě. retrívr je pes s velkou snahou zavděčit se, za piškot a pochvalu vám udělá stojku na čumáku. jen musí cítit že ho máte rádi a pak vypustí i duši pro vás. Chce to v první řadě máknout na sobě, potom na psovi. U psů platí důslednost a láska, u retrívra tohle platí trojnásob. žádná elektrika, žádné mlácení paličkou nebo čím to píšete, ale hra, odměna a hlavně pořádná a upřímná pochvala, tím dosáhnete u retrívrů nejvíc.