puppy.v
XXX.XXX.203.216
Dobrý večer.Právě jsme si pořídili štěně kolie dlouhosrsté, je mu 5 měsíců.Potřebovali bychom ho vyčesat, ale chvilku nepostojí.Není na kartáč asi dostatečně navyklý.Snažím se ho předtím unavit, ale stejně mi pak začne blbnout.Poradíte mi prosím, jak na to?Děkuji za odpovědi.
Nepostojí ?
Tak ho položte.
Česala jsem vždy před vycházkou.
Jak viděl, že nesu košík, obojek a vodítko
sám si lehl a nastavoval se jak bylo třeba.
Začněte po troškách, zaveďte si třeba taky nějaký rituál...
Nebo ho postavte na stůl, hlídejte ho (dva), aby nespadl
a vrhněte se do díla .
Zkusit salon ?
Je to štěně. Je to hra. Je to legrace. Proč by nebyla? Líp než kdyby se bál. Zkoušejte to pomalu, za nějakou odměnu. Nebo třeba když je nějaká "slabá chvilka" hlazení a mazlení, tak ruce prostřídat s kartáčem. Možná třeba začít s rukavicí nebo hřebínkem, aby ho to moc netahalo a neznechutilo se mu to, jestli na to nebyl zatím vůbec zvyklý. Slavnostní chvilka, něco mu za to vždy dát, pohrát si hezky, nebo co prostě má rád.
Osobně, pokud nebudete toho psa chtít na stole česat pravidelně, bych ho tam vůbec nedávala.
Měla jsem křížence špice s teriérem, strašně hustá srst, jako štěně si myslel, že je česání strašně legrační hra, furt chňapal po rukách, když viděl kartáč, hopsal jak blázen, postupně se naučil vydržet to až do konce. Vydrželo mu ta radost z kartáče až nafurt, protože měl pak to poňuchňání, kdy si mohl z legrace zavrčet a kousnout do paničky pak za odměnu.
NO nelibost k česání, asi z dřívějších dob, kdy se s ní nikdo nemazal, ale vydržela to, tak nějak útrpně, bez problémů.
Babičky fenka byla schopná si zavrčet a ukázat zuby, když ji to tahalo, nebo když zrovna neměla náladu, jako štěně se česání bála, pak se to nějak naučila za odměnu. Stejně u toho občas dělala tyhle scénky.
Současný pes, srst zhruba jak flat coated retrívr, česání a péči nemá rád, bojí se, ale drží. Odmala. Jednou za čas ho babička vezme do salónu, drápky, žlázky a zarovnat, občas tam udělá nějakou ostudu, podle toho, jaká tam je střihačka. Někdy se tam strachy počurá, na tom stole, dělá to i u veterináře. Přitom nijak ho tam nelámou, nikdo mu neubližuje, tváří se, že tam přišel rád a pak na něho sahnou a je ostuda.
Moji psové jsou teda se srstí úplně někde jinde, nemám s nimi moc práce, fenku jsem ale musela dřív hodně často koupat včetně hlavy, hodně jí pečovat o uši a tlapy, ob den všechno, cca hodinová procedůra, uši a tlapy dvakrát denně cca půl hodiny, ale tak vždycky jsem si s ní u toho povídala, sem tam legrace, vždycky odměna a je v pohodě, nechá si udělat všechno. Jako malá taky při česání byla "neposedná".
Teď pejsek je při péči taky střela, kouše, různě se převrací a kroutí, ale beru to jako pozitivum, časem se trochu uklidní. postupně zvládá větší a větší část. Ale jak volám učesat, jdou oba nadšeně do koupelny.
Naučila jsem to i kamarádky fenku, když jsem ji hlídala, hodně česací plemeno, neměla to ráda, začínala jsem česat, kde má ráda drbání (u ocasu) a postupně to vypracovaly, že taky už se pak těšila.
No zvyknout si nějak musí, protože co lidi k tomu občas vypráví, jaké mají boje, to je pro mě až nepochopitelné, když ty psy měli odmalička.
Takže bych tu živost, neposednost brala zkrátka spíš jako pozitivum.
puppy.v
napsal(a):
Dobrý večer.Právě jsme si pořídili štěně kolie dlouhosrsté, je mu 5 měsíců.Potřebovali bychom ho vyčesat, ale chvilku nepostojí.Není na kartáč asi dostatečně navyklý.Snažím se ho předtím unavit, ale stejně mi pak začne blbnout.Poradíte mi prosím, jak na to?Děkuji za odpovědi.
Udělejte z česání super příjemnou věc, jeden tah kartáčem, jedno pohlazení, spousta mazlení prokládaných česáním, aby se na to těšil. U nás všichni psi stojí na česání frontu, protože to milují.
Ma tri cesaci psi, cesu vleze na trimovacím stole- vi, ze na stole jsou ty nej pamlsky a na stul se těší. Tu největší cesu i 4 hodiny- az večer v neděli, kdy je max unavena, tak si u toho spi. Doporucuji cesani postupne prodlužovat. Proste, každý den kousek psa. A, cesani vždy zacinam slovy: "Jdeme cesat +jmeno.
Měli jsme ten samý problém, naše štěně BOC utíkalo před kartáčem a nechtělo držet. Až jednou přijela známá, velká pejskařka a říká...tenhle kartáč zahoď a přines ten, s kterým si sama foukáš hlavu.Tak jsem obětovala svůj kulatý kartáč a fenka stála jako beránek a od té doby si česání užívá a já také.Ten drahý hřeben ze zverimexu jí asi škrábal, i když se nezdálo, že by byl ostrý...