Dobrý den, máme 4 roční fenečku (italského chrtíka), která je s námi nespokojená. Dříve s námi bývala velmi spokojená hrála si, běhala s námi a tak dále, ale minulý rok se mi narodila sestrička a každé malé štěknutí naší fenky sestru budilo, proto jsme ji začínali čím dál častěji dávat o patro níže k prarodičům. U prarodičů byla zvyklá, protože s nimi bývala pravidelně, když jsme nebyli doma, ale v momentě, když jsme přijeli domů šla k nám a vesele nás všechny vítala. V této chvíli už je sestřička starší a tolik se pejsků nebojí a tak se snažím fenečku zase přeučovat k nám, ale všechny mé pokusy jsou neúspěšné. Vždy k nám přijde vezme si laskomku a v průběhu 10 minut nervózně postává u dveří na signál, že ji máme postit k prarodičům. Snažím se si s ním hrát, chodit na dlouhé procházky a všemožně si ji uplácet, jenže je to vše marné. Nevím už, co mám dělat, proto Vás prosím o rady. Děkuji mockrát.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Nelámejte to přes koleno, pokud prarodičům nevadí, že jí mají u sebe. Venčete, hrajte si s ní, komunikujte apod., ale nechte to na ní. Psovi po letech nemůžete nakázat, že je zase váš a šmitec. Zvlášť když má páničky o patro níž.
Tessa15
napsal(a):
Dobrý den, máme 4 roční fenečku (italského chrtíka), která je s námi nespokojená. Dříve s námi bývala velmi spokojená hrála si, běhala s námi a tak dále, ale minulý rok se mi narodila sestrička a každé malé štěknutí naší fenky sestru budilo, proto jsme ji začínali čím dál častěji dávat o patro níže k prarodičům. U prarodičů byla zvyklá, protože s nimi bývala pravidelně, když jsme nebyli doma, ale v momentě, když jsme přijeli domů šla k nám a vesele nás všechny vítala. V této chvíli už je sestřička starší a tolik se pejsků nebojí a tak se snažím fenečku zase přeučovat k nám, ale všechny mé pokusy jsou neúspěšné. Vždy k nám přijde vezme si laskomku a v průběhu 10 minut nervózně postává u dveří na signál, že ji máme postit k prarodičům. Snažím se si s ním hrát, chodit na dlouhé procházky a všemožně si ji uplácet, jenže je to vše marné. Nevím už, co mám dělat, proto Vás prosím o rady. Děkuji mockrát.
No, kdyby to nekdo udelal mne, brala bych to jako zradu, a uz bych k lidem, kteri se me vzdali, nenasla duveru. Pokud to takto vnima i vase fenka, nedivte se, ze chce tam, kde se ji dosud nikdo nevzdal, i kdyz vase motivy mohou byt sebeuslechtilejsi, ten pejsek ma evidentne jasno.
Nechte to na nem.
Já vás chápu, ale my jsme se ji nevzdali. Byli jsme s ní každý den, ale ne tak často jako před narozením sestry. Nejdříve chodila k prarodičům pouze, když sestra spala a poté i na noci. Jenže úplně jsme se ji nikdy nevzdali. Nejde na ni vidět, že by nám nevěřila, spíše je tak velmi opatrná k sestře a jde na ni vidět, že v její přítomnosti je nesvá. Děkuji za Vaše odpovědi.
Tessa15
napsal(a):
Já vás chápu, ale my jsme se ji nevzdali. Byli jsme s ní každý den, ale ne tak často jako před narozením sestry. Nejdříve chodila k prarodičům pouze, když sestra spala a poté i na noci. Jenže úplně jsme se ji nikdy nevzdali. Nejde na ni vidět, že by nám nevěřila, spíše je tak velmi opatrná k sestře a jde na ni vidět, že v její přítomnosti je nesvá. Děkuji za Vaše odpovědi.
Take muze hrat roli, jestli byly do socializace zahrnuty mimca. Pokud ne, je to pro ni nove, nevi co s "tim" a co od "toho" cekat, tak se radeji stahuje do bezpeci.
Lexaurin
napsal(a):
Take muze hrat roli, jestli byly do socializace zahrnuty mimca. Pokud ne, je to pro ni nove, nevi co s "tim" a co od "toho" cekat, tak se radeji stahuje do bezpeci.
Taky mi přijde, že hladá bezpečnější varinatu , protože když jsme spolu doma samy dvě je taková spokojenější, ale jěště ne úplně jako dříve, chce to čas . Asi si na sebe budou muset zvyknout. Jěště jednou moc děkuji moc za Vaše rady a poznatky. Moc mi pomáhají k pochopení fenčinného chování :).
aktevi

XXX.XXX.243.228
Moja fenka keď ešte žila milovala byť doma. Moji rodičia bývajú tiež o poschodie nižšie, ona milovala ich a rodičia zase ju, denne bola s nimi v kontakte, ale akonáhle bola dole u nich stála celý čas pri schodoch, že chce ísť domov ku mne. A to robila povedzme aj u susedov alebo brata. Všetkých velmi dobre poznala, byť im rýchlo obehla a už stála pri dverách že chce domov.
Nechajte psíka, nech je tam, kde sa cíti dobre. Ako písali hrajte sa s nou, chodievajte na prechádzky, často budťe pri nej u starkých dole a neberte ju nasilu hore. Ono sa to nakoniec vyvŕbi samé.
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Nelámejte to přes koleno, pokud prarodičům nevadí, že jí mají u sebe. Venčete, hrajte si s ní, komunikujte apod., ale nechte to na ní. Psovi po letech nemůžete nakázat, že je zase váš a šmitec. Zvlášť když má páničky o patro níž.
Děkuji moc. Určitě nepřestanu s věnováním se fenečce. Pokusím se dohodnou s prarodiči a vymyslet variantu, která bude vyhovovat především naší fenečce. Ještě jednou děkuji
aktevi
napsal(a):
Moja fenka keď ešte žila milovala byť doma. Moji rodičia bývajú tiež o poschodie nižšie, ona milovala ich a rodičia zase ju, denne bola s nimi v kontakte, ale akonáhle bola dole u nich stála celý čas pri schodoch, že chce ísť domov ku mne. A to robila povedzme aj u susedov alebo brata. Všetkých velmi dobre poznala, byť im rýchlo obehla a už stála pri dverách že chce domov.
Nechajte psíka, nech je tam, kde sa cíti dobre. Ako písali hrajte sa s nou, chodievajte na prechádzky, často budťe pri nej u starkých dole a neberte ju nasilu hore. Ono sa to nakoniec vyvŕbi samé.
Děkuji moc si toho cením Vašich rad. Doufám, že si k nám ještě fenečka najde cestu a vše dobře dopadne.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Tessa15
napsal(a):
Děkuji moc. Určitě nepřestanu s věnováním se fenečce. Pokusím se dohodnou s prarodiči a vymyslet variantu, která bude vyhovovat především naší fenečce. Ještě jednou děkuji
Ještě k socializaci s mladší sestřičkou - můj jako štěně párkrát dostal ránu od nehlídaných malých dětí a pak se jich bál. Byli pro něj nevypočitatelní agresoři. Tak jsme po dohodě s ochotnými maminkami zapracovali na socializaci a vyšlo to. Dítě bylo poučeno, že nemá křičet, mávat rukama, že má psa pomalu hladit po zádech, do ruky dostalo pamlsek. Musíte pomalu seznamovat, učit sestru, jak se chovat k pejskovi a uvidíte. Chce to trochu času. ;).
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Ještě k socializaci s mladší sestřičkou - můj jako štěně párkrát dostal ránu od nehlídaných malých dětí a pak se jich bál. Byli pro něj nevypočitatelní agresoři. Tak jsme po dohodě s ochotnými maminkami zapracovali na socializaci a vyšlo to. Dítě bylo poučeno, že nemá křičet, mávat rukama, že má psa pomalu hladit po zádech, do ruky dostalo pamlsek. Musíte pomalu seznamovat, učit sestru, jak se chovat k pejskovi a uvidíte. Chce to trochu času. ;).
Sestřička ještě nemá moc rozumu (má 11 měsíců), ale snažíme se, ayb si na sebe zvykali. Největší problám je, že sestra už párkrát chytla čumáček nebo zatahala za ocas. V tomto je naše fenečka úžasná, že se neohnala nebo nezavrčela pouze odešla na druhou stranu místnosti. Dávám i sestře pamlsky ať jí je dává, ale přesto je fenečka taková odtažitá. Snažíme se na tom pracovat nic se nezlepší přes noc Moc děkuju za Vaše rady.
Tessa15
napsal(a):
Já vás chápu, ale my jsme se ji nevzdali. Byli jsme s ní každý den, ale ne tak často jako před narozením sestry. Nejdříve chodila k prarodičům pouze, když sestra spala a poté i na noci. Jenže úplně jsme se ji nikdy nevzdali. Nejde na ni vidět, že by nám nevěřila, spíše je tak velmi opatrná k sestře a jde na ni vidět, že v její přítomnosti je nesvá. Děkuji za Vaše odpovědi.
Protože jste neudělali nic pro to, aby věděla, jak se k sestře chovat, přestali jste jí poskytovat oporu a vyšoupli jí pryč. Nechte jí u prarodičů, kde našla oporu a klid.
scylla
napsal(a):
Protože jste neudělali nic pro to, aby věděla, jak se k sestře chovat, přestali jste jí poskytovat oporu a vyšoupli jí pryč. Nechte jí u prarodičů, kde našla oporu a klid.
Děkuji, ale nehodlám se svého psa vzdát. Budeme se ji více věnovat a snažit se, aby se sestrou k sobě našli cestu.
Tessa15
napsal(a):
Děkuji, ale nehodlám se svého psa vzdát. Budeme se ji více věnovat a snažit se, aby se sestrou k sobě našli cestu.
No ale jestli si ten pes nemysli, ze uz ste se ho vzdali...v podstate ste ho vykopli a on nevi, proc. Byt na jeho miste, myslim si, ze kdyz nastane problem, tak ho bez vycitek vykopnete znova. A ze muze nastat vetsi problem nez to, ze zasteka...
Uživatel s deaktivovaným účtem

No teď už je to asi jedno...ale nechápu, proč jste fenečce "nezatrhli" to štěkání...je fakt, že když jsem měla mimino, tak manžel odpojil klasický zvonek, protože ten byl spouštěč štěkotu a měli jsme jen takové "klinkátko", ale jinak pes ví, že doma se může štěkat pouze v případě nouze...
S fenečkou to postupně zkoušejte, hlavně aby měla se sestřičkou hodně pozitivních zážitků a uvidíte jak to pude...nejdřív bych si jí zkusila tzv. půjčovat...v nějakým režimu, aby si zvykla a dobu postupně prodlužovala, pokud by to nešlo, tak bych jí nechala tam, kde je...ono pejskovi nevysvětlíte, že jste majitel vy, feňulka si prostě zvykla na jiný domov, kde je jí pravděpodobně dobře a prostě chce domů a pro ní je doma u prarodičů
Jen takové zamyšlení...kam by feňulka šla, kdyby prarodiče nebydleli o patro níž..., prostě mi jen přijde divný přestěhovat psa, když do rodiny přijde mimčo, naopak u mě byl pes vždycky zapojen do "výchovy a péče" o dítě hned po příjezdu s porodnice...neberte to jako rýpání, jen mi to prostě přijde divný...
jolyha

XXX.XXX.229.101
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
No teď už je to asi jedno...ale nechápu, proč jste fenečce "nezatrhli" to štěkání...je fakt, že když jsem měla mimino, tak manžel odpojil klasický zvonek, protože ten byl spouštěč štěkotu a měli jsme jen takové "klinkátko", ale jinak pes ví, že doma se může štěkat pouze v případě nouze...
S fenečkou to postupně zkoušejte, hlavně aby měla se sestřičkou hodně pozitivních zážitků a uvidíte jak to pude...nejdřív bych si jí zkusila tzv. půjčovat...v nějakým režimu, aby si zvykla a dobu postupně prodlužovala, pokud by to nešlo, tak bych jí nechala tam, kde je...ono pejskovi nevysvětlíte, že jste majitel vy, feňulka si prostě zvykla na jiný domov, kde je jí pravděpodobně dobře a prostě chce domů a pro ní je doma u prarodičů
Jen takové zamyšlení...kam by feňulka šla, kdyby prarodiče nebydleli o patro níž..., prostě mi jen přijde divný přestěhovat psa, když do rodiny přijde mimčo, naopak u mě byl pes vždycky zapojen do "výchovy a péče" o dítě hned po příjezdu s porodnice...neberte to jako rýpání, jen mi to prostě přijde divný...
Nevík kolik zkušeností máte s italáčky, ono je to dost specifické plemeno. A vzhledem k jeho křehkosti, malé děcko pro něj může být dost nebezpečné a tihle psíci si to narozdíl od jiných malých psích "sebevražedných" plemen dost uvědomují. Bývají na sebe často dost opatrní. I co se týká štěkání, oni většinou neřvou tak jako jiní prťavci. Oni svým způsobem se svými lidmi hlasově komunikují. Mívala jsem jich čtyřčlennou "smečku" na hlídání. Nebyli uřvaní, ale když něco chtěli, štěkli si o to. Ať už to bylo puštění ven, něco dobrého, v misce došla voda, trpěli nepohodlím a potřebovali doplnit deku do pelíšku. Když s nimi člověk byl déle, vypozoroval, že každé štěknutí o něco mělo jinou intonaci. Prostě po pár hlídáních už jsem nemusela jít koukat co konkrétního potřebují. Ten jeden štěk stačil, bylo to jak kdyby si člověk slovně řekl co chce. Jsou fakt zvláštní, v něčem více jak kočky než jako psi.
Zadavatelko, vydržte, dělejte vše tak jak děláte doposud. Jak vaše sestřička poroste, psík v ní bude získávat důvěru, zatím je se sestra pro fenku nevypočitatelná a feňulka prostě neví co od ní může očekávat. Musíte tomu dát čas, rok dva to klidně může trvat než sestra poporoste a stane se pro fenku "čitelná". Teď by mohla být pro fenku i nebezpečná, myslím, že fenečka si je toho vědoma a proto se drží dál. Ono pokud si batole nechtěně hrcne na velkého psa, nic se nestane. Pokud stejným způsobem upadne přes italáčka, může to mít ošklivé následky v podobě zlámaných psích nožek apod.
jolyha
napsal(a):
Nevík kolik zkušeností máte s italáčky, ono je to dost specifické plemeno. A vzhledem k jeho křehkosti, malé děcko pro něj může být dost nebezpečné a tihle psíci si to narozdíl od jiných malých psích "sebevražedných" plemen dost uvědomují. Bývají na sebe často dost opatrní. I co se týká štěkání, oni většinou neřvou tak jako jiní prťavci. Oni svým způsobem se svými lidmi hlasově komunikují. Mívala jsem jich čtyřčlennou "smečku" na hlídání. Nebyli uřvaní, ale když něco chtěli, štěkli si o to. Ať už to bylo puštění ven, něco dobrého, v misce došla voda, trpěli nepohodlím a potřebovali doplnit deku do pelíšku. Když s nimi člověk byl déle, vypozoroval, že každé štěknutí o něco mělo jinou intonaci. Prostě po pár hlídáních už jsem nemusela jít koukat co konkrétního potřebují. Ten jeden štěk stačil, bylo to jak kdyby si člověk slovně řekl co chce. Jsou fakt zvláštní, v něčem více jak kočky než jako psi.
Zadavatelko, vydržte, dělejte vše tak jak děláte doposud. Jak vaše sestřička poroste, psík v ní bude získávat důvěru, zatím je se sestra pro fenku nevypočitatelná a feňulka prostě neví co od ní může očekávat. Musíte tomu dát čas, rok dva to klidně může trvat než sestra poporoste a stane se pro fenku "čitelná". Teď by mohla být pro fenku i nebezpečná, myslím, že fenečka si je toho vědoma a proto se drží dál. Ono pokud si batole nechtěně hrcne na velkého psa, nic se nestane. Pokud stejným způsobem upadne přes italáčka, může to mít ošklivé následky v podobě zlámaných psích nožek apod.
Děkuji moc za Vaše rady. Je pravda, že její štěkot je dost zvláštní. Nikdy jsem na tím nepřemýšlela. Ještě jednou děkuji moc:).
Jen takové zamyšlení..
kam by feňulka šla, kdyby prarodiče nebydleli o patro níž...,
prostě mi jen přijde divný přestěhovat psa, když do rodiny přijde mimčo,
naopak u mě byl pes vždycky zapojen do "výchovy a péče" o dítě hned po příjezdu s porodnice...neberte to jako rýpání, jen mi to prostě přijde divný...
"""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""
Pro fenku je to ideální řešení - když už ta možnost je.
Mimčo se učí chodit, kecne si na křehkého pejska a pes to odnese.
Dítě je hlasité, psa znepokojuje,
pes štěkne, děcko ruší.
Prarodiče dole, to je dar.
Dítě v tomhle období rodiče plně zaměstná.
Uživatel s deaktivovaným účtem

rapotacka11
napsal(a):
Jen takové zamyšlení..
kam by feňulka šla, kdyby prarodiče nebydleli o patro níž...,
prostě mi jen přijde divný přestěhovat psa, když do rodiny přijde mimčo,
naopak u mě byl pes vždycky zapojen do "výchovy a péče" o dítě hned po příjezdu s porodnice...neberte to jako rýpání, jen mi to prostě přijde divný...
"""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""
Pro fenku je to ideální řešení - když už ta možnost je.
Mimčo se učí chodit, kecne si na křehkého pejska a pes to odnese.
Dítě je hlasité, psa znepokojuje,
pes štěkne, děcko ruší.
Prarodiče dole, to je dar.
Dítě v tomhle období rodiče plně zaměstná.
Tak je pravda, že s "křehkými" pejsky nemám zkušenost...když byl dceři rok, tak jsme pořídili štěndo afgánského chrta, taky žádný echt bytelný stvoření, i když bytelnější než italský chrtík...ale to už byla dcera "socializovaná" s mou ovčandou, která už byla "zkušená psí teta", odchovala-vychovala mého syna...samozřejmě pokud možnost psa takto umístit, tak je to samozřejmě výhoda...prostě jen mě tak napadlo, jak to dělají majitelé čivav, jorků, krysaříků a pod., když se jim narodí mimčo a není kam psa na určité období odložit...opravdu to nebylo nic proti zadavatelce, spíš taková úvaha...já jsem zastánce psa "pomocníka" při výchově dítěte, takže mi takový režim přijde nemyslitelný...
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Tak je pravda, že s "křehkými" pejsky nemám zkušenost...když byl dceři rok, tak jsme pořídili štěndo afgánského chrta, taky žádný echt bytelný stvoření, i když bytelnější než italský chrtík...ale to už byla dcera "socializovaná" s mou ovčandou, která už byla "zkušená psí teta", odchovala-vychovala mého syna...samozřejmě pokud možnost psa takto umístit, tak je to samozřejmě výhoda...prostě jen mě tak napadlo, jak to dělají majitelé čivav, jorků, krysaříků a pod., když se jim narodí mimčo a není kam psa na určité období odložit...opravdu to nebylo nic proti zadavatelce, spíš taková úvaha...já jsem zastánce psa "pomocníka" při výchově dítěte, takže mi takový režim přijde nemyslitelný...
Jak to dekaji? No prece deti dostanou "alergii" a psi musi z domu
Uživatel s deaktivovaným účtem

Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Tak je pravda, že s "křehkými" pejsky nemám zkušenost...když byl dceři rok, tak jsme pořídili štěndo afgánského chrta, taky žádný echt bytelný stvoření, i když bytelnější než italský chrtík...ale to už byla dcera "socializovaná" s mou ovčandou, která už byla "zkušená psí teta", odchovala-vychovala mého syna...samozřejmě pokud možnost psa takto umístit, tak je to samozřejmě výhoda...prostě jen mě tak napadlo, jak to dělají majitelé čivav, jorků, krysaříků a pod., když se jim narodí mimčo a není kam psa na určité období odložit...opravdu to nebylo nic proti zadavatelce, spíš taková úvaha...já jsem zastánce psa "pomocníka" při výchově dítěte, takže mi takový režim přijde nemyslitelný...
No jak to dělají, úplně normálně Spíš mně to přijde jednodušší mít malé dítě v kombinaci s jorkem než třeba bych to měla já s labradorem. Ale jako neměnila bych ani omylem.
Brácha mají jorkšíra (4 roky) a chlapečka rok a půl. Malý je skvělý, náš miláček. Ale někdy trošku vztekloun. Na jorkšíra se jejich pes chová výborně, málokdy štěká... malý ho má moc rád, hrají si spolu, jsou skvělá dvojka. Ale občas ho má tendence brát jako plyšáčka a tahat ho za srst, ocas nebo honit. Taky mu zkouší brát jeho hračky. No ale rodiče jsou rozumní, prostě pořád hlídají psa i dítě. A malého usměrňují, vysvětlují mu jak se má chovat. Dokonce už v zimě ho malý vodil na flexině kolem paneláku
jolyha

XXX.XXX.229.101
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Tak je pravda, že s "křehkými" pejsky nemám zkušenost...když byl dceři rok, tak jsme pořídili štěndo afgánského chrta, taky žádný echt bytelný stvoření, i když bytelnější než italský chrtík...ale to už byla dcera "socializovaná" s mou ovčandou, která už byla "zkušená psí teta", odchovala-vychovala mého syna...samozřejmě pokud možnost psa takto umístit, tak je to samozřejmě výhoda...prostě jen mě tak napadlo, jak to dělají majitelé čivav, jorků, krysaříků a pod., když se jim narodí mimčo a není kam psa na určité období odložit...opravdu to nebylo nic proti zadavatelce, spíš taková úvaha...já jsem zastánce psa "pomocníka" při výchově dítěte, takže mi takový režim přijde nemyslitelný...
Většinou to dělají tak, že mají oči na stopkách a v době kdy se děcko učí chodit, opatří pro pesana ohrádku apod. S trochou nadsázky se dá říct, že buď je v ohrádce pes nebo dítě.