iv.koc

XXX.XXX.20.121
Pěkné ráno, chtěla bych poprosit o radu.
Máme 5letého křižence. Je z útulku. Vychovaný, trošku hyperktivní. Ke všem psům přátelský, v kontaktu s agresí se buďto schová, uteče nebo se snaží podřídit, pokud to jde.
Teď jsme si k němu pořídilo štěně, také kříženec, momentálně 11 týdnů.
Jsou spolu 2 týdny a pejsi se dobře sehráli. Učí ho "jak se krmí slepice" a co to znamená, když se posedí na určité místo v garáži, atd. Jediné, kdy na pejska jemně vrčí je když mu chce vlézt do jídla, zaímco on jí. To si misku hlídá. Ale štěně to pochopilo hned a nechává ho být.
Problém máme s hraním. Přiznám se, že jsem tak trochu koza. Vůbec mi nedošlo, že náš pejsek si pravděpodobně neumí hrát s ostatními pejsky. Kontakt s pejsky máme často a já si nebyla schopná všimnout, že on si nehraje (Jakože by se s nimi třeba honil) ale pouze za nimi běhá, protože chce být s nimi. Prostě jsem ten rozdíl neviděla. Brali jsme si ho z útulku už jako povyrostlé šťěnátko (4 měs.) a to zjevně zapříčinilo, že nechápe hru.
A štěně teď samozřejmě pejska vybízí ke hře a on na něj kouká jako puk. Nejvíce mě to mrzí ohledně hraček. Náš pejsek je velmi velmi velmi orientovaný na hračky. (víc než na jídlo :D ), rád se přetahuje a podobné. A když si s ním chce štěně hrát (chytne druhou stranu míčku) jemně ho kouše a chce aby si zablbli, tak náš pes míček pustí a "jako správný taťka" nechá míček škvrněti a jde si najít jiný. A takhle to jde pořád dokola. To samé, když se chce honit, nebo tak. Náš pejsek to prostě necháme.
Neporadíte, jak ho to zkusit naučit? Jde to ještě?
Uživatel s deaktivovaným účtem

Můj pes - jako roční ke mně přišel z útulku - si taky nevěděl rady, když s překvapením zjistil, že existuje možnost si s nějakým psím samcem hrát (místo snahy o preventivní vraždu). Naučil se to časem, když takové situace potkával častěji. Já ho jen mírně podporuju v tom, že občas klidným hlasem pochvalně komentuju, že to je takhle správně (případně že není, když se začíná vytáčet apod.).
Vy to máte jednodušší, že je pejsek hodnej a že s ním ty situace nemusíte vyhledávat, protože to máte doma. Uvidíte, že se časem oba naučí, jak si spolu hrát, i když to třeba nebude vypadat přesně podle vašich představ :).
Ja mám plemeno psov, ktoré sa nehrá vôbec, ani navzájom. Je to trochu ťažšie pretože ak sme spolu na vychádzke s viacerými psami, všetci spolu šantia a tie naše sa len motkajú za nami. Prípadné pokusy o hranie od iných psov vnímajú rôzne - jedna sučka sa bojí a stiahne sa, prípadne uhne bokom a druhá sa bojí ešte viac a od hrôzy začne rafať druhého psa, ale našťastie len akože. Cvakanie zubov je reálne, ale vidím, že sa snaží psa netrafiť.
Obvykle iné psy vycítia, že naše sučky sú v tomto odlišné a ani ich veľmi nevyzývajú k hre.
Chvíľku som sa ich snažila preučiť (obe sú adoptované), ale potom som si uvedomila, že sú aké sú. Ak sa náhodou stane, že sa stretnem s niekým koho pes sa chce hrať, vysvetlím mu, že naše sú proste asociálky.
Ale stáva sa mi, že natrafíme na psa, ktorý sa našim babám veľmi páči a začnú sa aj trochu hrať, neviem však odhadnúť podľa čoho si to vyberajú. A je to asi tak raz za rok :D.
Treba ich nechať tak, každý pes má inú povahu :). Časom sa navzájom naučia kde má ktorý hranice a ako sa spolu hrať :).
Nás pejsek z utulku si nehral vubec, ani se to nenaucil. Tak jednou za mesic mel svou "divokou" blbnouci chvilku...pricaply, rychle behy, rarasky v očích. Vzali jsme to jako fakt a nechali ho, aby zůstal svůj. Jeho domenou byly hory - uvidel nachystany batoh a radosti se mohl zblaznit.
Fenka je mazel u lidi, nehraje si...taky je adoptovana. Maximálně fixovana na lidi. Psiho brachu respektovala, ale jako spravna zenska mu obcas dala za ucho, kdyz neco provedl, i kdyz vazi polovinu. Pes tuhle jeji vychovu naprosto respektoval .
Nechte pejsany, at si to vyresi po svem .
Ono, dospělý 5. letý pes už si stejně moc nehraje. Viděla jsem to na svých psech, kteří spolu vyrůstali jako štěnda a od mala si spolu hráli, honili se s hračkama, okusovali atd. Jak stárli, četnost se snižovala. Když jeden ze psů v 8 letech umřel, druhý už si neměl vůbec s kým hrát. Až se tady v okolí vyskytnul psí puboš, takový skorobull, který ho vyzíval ke hře, tak po dlouhé době jsem viděla, že můj pes to opakuje a chce si pohrát,. U psích samců je stejně hra pořád akorát o náznacích chování..je to jak folklorní vystoupení Hru jsem u psů podporovala nejvíc tím, že jsem si hrála s nima. Měli jsme takový malý ručníček a s tím si hrály nejraděj. Já ho držela uprostřed a buď běžela a táhla štěnda za sebou, každého na jednom konci, nebo jsme se jen tak přetahovali, rvali o něj. Když jsem jim házela gumovou hračku, musela být dost dlouhá, aby ji dokázali chytit a nést oba. Na to musí být, ale mírumilovná plemena, tam je dost riziko, že snahu přepísknou a nakonec do sebe vletí