Uživatel s deaktivovaným účtem
Ahoj, hodněkrát jsem četla nebo viděla, že když je na prochajdě pes daleko, tak mu dají povel a pejsem nepřijde úplně k noze ale je naučený aby přišel tak 7m od páníčka. Prostě mu dáte povel aby věděl že už je moc daleko a aby se přiblížil. Ale jak ho to naučit že nemusí úplně k noze? Má s tím někdo zkušenost? Jo-moc dobře neumim vysvětloval, ale snad chápete.
Děkuji za odpovědi.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Když to učím štěňata, tak používám povel "dotkni se"...to znamená, že pochvalu (pamlsek) nedostanou hned za přiblížení, ale až za to, že se čumákem dotknou mé ruky...
Samozřejmě záleží na tom, jak hodně má být povel "ke mně!" vytuněný...klasika je, že pes má na povel přijít a předsednout a následně zařadit se vedle páníka po povelu k noze...ale myslím, že pro běžnou pejskařskou praxi je to zbytečné, stačí když pes přijde...
Např. u chrta jsem byla ráda, že vůbec přišel na povel do mé blízkosti
Můj pes to, dá se říct neumí, ale dovedu si představit, že až má pes perfektně zvládnutý povel k noze, tak příště, až se ke mně na tento povel bude vracet, tak ve chvíli, kdy už bude ve vzdálenosti, kterou vyžaduju, řeknu něco, co budu na tohle používat. Já říkám psu, když se zastaví tam, kde není za zatáčkou vidět a čeká, až já (a jestli vůbec ) ze zatáčky vyjdu Dobrý, vidím tě...a to znamená, že si zase může jít po svých, ale ne moc daleko...
Uživatel s deaktivovaným účtem
Naši psi mají několik povelů.Ke mně - kdy přiběhnou a předsednou přede mě, je jedno jestli po-té následuje K noze či Volno.Pak povel K noze, kdy buď přisednou k noze nebo se k noze přiřadí za chůze.Pak Zpět kdy se jen vrátí do mé blízkosti, ale zase mohou volně pokračovat.
My máme povel Tady pojď. V tu se bude mění směr nebo pokud jdu stále rovně se pes přiblíží, a nevím jak jsem to učila, asi jen tou změnou směru. Jinak mám naučeného psa, aby se moc nevzdaloval, nebo dám povel čekej. Psa mám kolem těch 10ti metrů tak nějak pořád u sebe, takže to asi nepotřebuju, dal se nechce vzdalovat.
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Naši psi mají několik povelů.Ke mně - kdy přiběhnou a předsednou přede mě, je jedno jestli po-té následuje K noze či Volno.Pak povel K noze, kdy buď přisednou k noze nebo se k noze přiřadí za chůze.Pak Zpět kdy se jen vrátí do mé blízkosti, ale zase mohou volně pokračovat.
Mám to taky tak. Pes by měl mít na každou činnost určitý povel. Ty je nutno důsledně dodržovat, a to všemi členy rodiny.
Když říkám "zpět", tak když se pes vrací a je tak 10 m ode mne, pochválím ho (slovně, samozřejmě) a zase vyšlu vpřed, nebo do stran. Pes pochopí, že zpět není totéž co ke mně, že stačí jen přijít blíž.
Jak píše koňadra. Každá činnost má svůj povel. Já mám svoji fenku naučenou na písknutí. Ví, že po písknutí se mi musí přijít ukázat. Chci jí mít do 2 metrů, klidně v běhu kolem mě, ale musí se prohnat u mě. Když jsem ji to učil, tak jsem používal povel "Pojď sem" plus písknutí. "Pojď sem" používám, když netrvám na tom, aby za mnou bezpodmínečně přišla. Třeba na zahradě apod. Povel "Ke mně" neexistuje neposlechnout. Přes to vlak nejede. Musí přijít a předsednout.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Já mám povelů na ovládání psa taky vícero...člověk si to ani u počítače neuvědomí...teď jsme přišli z prochajdy a zjistila jsem, že vzdálenost psa ode mne nejvíc určují povely
"kam ženeš?"...když se pes vzdaluje rychleji a dále než chci a povel "kde seš?" to když nepřijde až ke mně, když ho chci mít u sebe...jinak klasika "pomalu"..."tudy jdeme"..."tamtudy nejdeme"..."čekej"..."nikam nechoď", když jdou psi na volno, ale chci aby byli u mě...nemusí jít nutně u nohy..a to nejvíc, na ten se pesani naučili jako malá psí mimina a furt zabírá nejlíp "štěňatááá...honééém k mamince", ten teda na veřejnosti používám nerada, protože se přiřítí dva mastodonti, kteří mají ke štěňatům hodně daleko a já pak vypadám jako blázen , no a když potom ještě pochválím psa stylem "ty jsi ale hodné malé Mimi" tak je vymalováno úplně...
Řekla bych, že spoustu povelů člověk ani cíleně necvičí, že se používají časem, čím víc je člověk se psem sehranější...a ani bych to nenazvala povely, ale normální konverzací...
Leeee
XXX.XXX.79.50
Také máme těch povelů víc...u nás je základ zapískání/zavolání jména (podle toho jak se nám chce řvát, jak jsou psi daleko, kde se zrovna nacházíme), na které se psi musí ukázat a navázat oční kontakt. Pak následuje buď pochvala - pes může pokračovat, nebo povel ("k noze", "ke mně", "čekej" - klidně si tam čmuchej, ale nechoď dál, dokud nedostaneš svolení, nebo "zůstaň tam" - kecni si na zadek a čekej další pokyny), ale nejvíc práce u výcviku nám dalo to "čekej tam" a "ke mně" - "k noze" a "čekej" jim šlo celkem samo. no a pokud nechceme, aby se tolik nevzdalovali, tak je to spíš takový monolog - neutíkej tak, kam zase letíš?, drž se blízko...většinou stačí spíš to, že mluvíme a oni se nevzdalují, aby jim nic neuteklo