Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.

Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod).

 
iFauna.cz » Diskuze » Psi »

Proč dávají něco takového

Nevím jestli to sem přímo patří ale dnes mě docela srazilo k zemi co dávali kolem poledne ve veterináři z Yorkshiru.Byla tam nějaká operace fenky snad se vším všudy, opakovaná zástava srdce, vnitřnosti venku, masivní krvácení, nakonec úmrtí.Mě je ještě teď z toho zle ale nedovedu si představit co to pak dělá třeba s dětskou psychikou když se na to zrovna nebo i náhodou dívají.Jisté je to, že už více na to koukat nehodlám, připomnělo mě to jen všechny staré rány
a dotyční na tom ještě vydělávají
Možná si řeknete, proč jsem na to koukala, viděla jsem před tím jen kousky nebylo tam nic hrozného zrovna vidět a vždy to dopadlo dobře, vím že je to reál ale tohle je už příliš, říkám si že ten svět jde fakt do háje.
Já jsem třeba díky tomuhle ráda že jsem fenu nedala operovat. Nicméně je to stejné jako proč přes den dávají dokumenty o válce... Pro mě nepřijatelné. A stejně to dávají.
Zdravím, televize se předhánějí ve sledovanosti, snaží se diváka nějak ohromit a protože vše ostatní - akce, humor, dokonalé dialogy, ufoni i sex už v tomto médiu začíná být nezajímavé, předhánějí se v nechutnostech. Vyhoďte televizi, nechte si rádio, internet, přečtěte si nějakou knížku nebo se více věnujte svým blízkým a zvířátkům. Mě už televize taky téměř nemá co nabídnout, snad jen zprávy a sem tam nějaký starší film, na který bych si sám ani nevzpomněl.
Mat
Medicína stejně jako historie je v pohodě, navíc bylo určitě na začátku pořadu upozornění na explicitní obsah. Nedělal bych z dětí chcípáčky, stejně jako v osmi vědí, co je to sex, vědí i co se děje při operaci a mají-li normální rodiče, tak pokud to náhodou uvidí, v pohodě to pochopí a vyrovnají se s tím. Co jim udělá bordel v hlavně jsou různé horory a thrillery, které jen vyvolávají strach a lidé si v nich bezdůvodně ubližují.

Nesmíme na takové věci jako je druhá světová válka zapomínat, stejně jako se musíme vzdělávat (I v medicíně). Samozřejmě se to musí prezentovat v přiměřené míře, ale pokud je vám po několika hodinách "ještě pořád zle", tak je spíš něco v nepořádku s vámi než s programem v televizi. Lidé se dnes moc patlají ve svých pocitech a nedokážou se s ničím vyrovnat. Vychováváme tím společnost neschopnou přežití.
Já tyhle věci zásadně nesleduju, neb už tak nějak tuším, co se tam může odehrávat. Nerada se dívám na přírodopisné dokumenty typu: lvi honí antilopu, krokodýl sežral buvola atd. Vím, že je to příroda, ale vidět to fakt nemusím. Onehdá jsem přepínala a bylo to o tom, jak se melou lvi o lvice v říji. Zaujalo mne to, neb mne zajímalo právě to, jak moc se melou. A potvrdilo se mi tedy, že ani tak moc se nemelou, jako u toho dělají bugr. Jasně, deseticentimetrovým drápem po ksichtu škrábanec zanechá, ale není to o život. Šel kolem muž a diví se: bože, vždycky při náznaku něčího sežrání řveš, ať to hned přepínám a teď na to čumíš?!? Tak jsem mu taky musela vysvětlit proč čumím
Děti nemám, ale myslím si, že právě u takového dokumentu ti, co už chápou, konečně pochopí, že to není hra, ale je to opravdu a špatně. A ti malí, ti nepochopí nic a taky dobře.
Děti jsou kolkrát "tvrdší" než dospělí a méně řeší. Jako malá jsem na chalupě na zabíjačce čekala, až mi dá řezník prasečí oko, abych ho skalpelem od rodinného kamaráda - lékaře mohla rozpitvat a pak mezi dětmi machrovat s panenkou (předtím jsme ve škole v rámci přírodovědy pitvali kapry vč. očí). Mámy se div nehroutily a děti? Ty obcházely zabíjačky a loudily materiál k bádání.
Ollie napsal(a):
Děti jsou kolkrát "tvrdší" než dospělí a méně řeší. Jako malá jsem na chalupě na zabíjačce čekala, až mi dá řezník prasečí oko, abych ho skalpelem od rodinného kamaráda - lékaře mohla rozpitvat a pak mezi dětmi machrovat s panenkou (předtím jsme ve škole v rámci přírodovědy pitvali kapry vč. očí). Mámy se div nehroutily a děti? Ty obcházely zabíjačky a loudily materiál k bádání.
Tak já právě zabijačky u babči přetrpěla v tom nejhorším rozpoložení. Jako dítě jsem se zavřela do jediné místnosti, kam se nechodilo a bulela, takže jsem ke stolu, kam jsem musela, přišla nafučená a uřvaná, z nikým jsem nemluvila. Jako puberťák, jsem několikrát dostala od taťky pár facek, protože jsem tam odmítla vůbec jít. Takže jsem z donucení šla a pozvracela se u stolu. Od té doby jsem nemusela
Sám tam ale u řezníka stál a napínalo ho...znáte to, když se vám už už chce to vyzvrátit a snažíte to vydržet. Takže jsem to měla po něm, jen jsem nehodlala dělat toho tvrďáka, jak musel on. Když ale děda rozhodnul zabít vietnamské prasátko Terezku, která byla ochočená jak pes, to byla poslední zabíjačka. Táta se rozbrečel a utekl s tím, že kamaráda on žrát nebude. Pro mne to tehdy bylo pořádné zadostiučení...za celé dětství, kdy jsem trpěla já.
lesnížínka napsal(a):
Tak já právě zabijačky u babči přetrpěla v tom nejhorším rozpoložení. Jako dítě jsem se zavřela do jediné místnosti, kam se nechodilo a bulela, takže jsem ke stolu, kam jsem musela, přišla nafučená a uřvaná, z nikým jsem nemluvila. Jako puberťák, jsem několikrát dostala od taťky pár facek, protože jsem tam odmítla vůbec jít. Takže jsem z donucení šla a pozvracela se u stolu. Od té doby jsem nemusela
Sám tam ale u řezníka stál a napínalo ho...znáte to, když se vám už už chce to vyzvrátit a snažíte to vydržet. Takže jsem to měla po něm, jen jsem nehodlala dělat toho tvrďáka, jak musel on. Když ale děda rozhodnul zabít vietnamské prasátko Terezku, která byla ochočená jak pes, to byla poslední zabíjačka. Táta se rozbrečel a utekl s tím, že kamaráda on žrát nebude. Pro mne to tehdy bylo pořádné zadostiučení...za celé dětství, kdy jsem trpěla já.
Tak jasně, mazlíci se nejí. Ale to je o něčem jiném. Když jsou třeba někde děti a v TV běží nějaký přírodovědný dokument, kde př. lvi zaživa trhají antilopu, tak já určitě nejásám a je mi jí líto, i když chápu, že je to prostě příroda. Sem tam se najde nějaký cíťa, ale děti kvůli takovým věcem většinou nepláčou.
V pořadu o veterináři dávali něco o operaci psa? No to je skandální.
Horší už je snad jen, že v Makru prodávají mražená selátka, a v ZOO krmili tygra částí těl býložravců. A co teprve vlk co sežral karkulku, nebo princ co usekal drakovi hlavy?
Úplně jsem se z toho opotil.

Lidi zamyslete se a neblbněte!
lesnížínka napsal(a):
Tak já právě zabijačky u babči přetrpěla v tom nejhorším rozpoložení. Jako dítě jsem se zavřela do jediné místnosti, kam se nechodilo a bulela, takže jsem ke stolu, kam jsem musela, přišla nafučená a uřvaná, z nikým jsem nemluvila. Jako puberťák, jsem několikrát dostala od taťky pár facek, protože jsem tam odmítla vůbec jít. Takže jsem z donucení šla a pozvracela se u stolu. Od té doby jsem nemusela
Sám tam ale u řezníka stál a napínalo ho...znáte to, když se vám už už chce to vyzvrátit a snažíte to vydržet. Takže jsem to měla po něm, jen jsem nehodlala dělat toho tvrďáka, jak musel on. Když ale děda rozhodnul zabít vietnamské prasátko Terezku, která byla ochočená jak pes, to byla poslední zabíjačka. Táta se rozbrečel a utekl s tím, že kamaráda on žrát nebude. Pro mne to tehdy bylo pořádné zadostiučení...za celé dětství, kdy jsem trpěla já.
Jste vegetariánka?
pan Brouček napsal(a):
V pořadu o veterináři dávali něco o operaci psa? No to je skandální.
Horší už je snad jen, že v Makru prodávají mražená selátka, a v ZOO krmili tygra částí těl býložravců. A co teprve vlk co sežral karkulku, nebo princ co usekal drakovi hlavy?
Úplně jsem se z toho opotil.

Lidi zamyslete se a neblbněte!
Ernya napsal(a):
Nevím jestli to sem přímo patří ale dnes mě docela srazilo k zemi co dávali kolem poledne ve veterináři z Yorkshiru.Byla tam nějaká operace fenky snad se vším všudy, opakovaná zástava srdce, vnitřnosti venku, masivní krvácení, nakonec úmrtí.Mě je ještě teď z toho zle ale nedovedu si představit co to pak dělá třeba s dětskou psychikou když se na to zrovna nebo i náhodou dívají.Jisté je to, že už více na to koukat nehodlám, připomnělo mě to jen všechny staré rány
a dotyční na tom ještě vydělávají
Možná si řeknete, proč jsem na to koukala, viděla jsem před tím jen kousky nebylo tam nic hrozného zrovna vidět a vždy to dopadlo dobře, vím že je to reál ale tohle je už příliš, říkám si že ten svět jde fakt do háje.
Televize má čudlík na vypnutí, dálkové ovládání taky. Jestliže to byl pořad o veterináři, tak tam těžko mohlo být něco jiného, než práce veterináře, ke které operace patří. A já kvituji s uznáním, že autoři, i když mohli předpokládat útlocitné hroutící se diváky, do toho šli a operaci ukázali se vším všudy. Někdy se to může hodit.
Neregistrovaný uživatel
Autor
Operace psa v televizi, no to je fakt strašný.
Co je na tom ? Proč ukazují mrtvé lidi, výbuchy, katastrofy, vraždy, požáry, zemětřesení, nemoci a další. Proč ukazují týraná zvířata, když polovina národa vypne čudlíka dělá že když to nevidí tak to není. A někdo se hroutí i z operace psa. Je to divný svět. Tyhle věci sep rostě dějí, je to život, je to realita. Operace psa někomu vadí ?Co je na tom ? Co by jste chtěli vidět, romantické telenovely kde se všichni mají rádi, stupidní komedie a záběry roztomiloučkých zvířátek které se mazlí? Televizi mám hlavně od toho aby mě přinášela zprávy a informace, abych věděla co se děje, tím že to nevidím se to dít nepřestane. Proboha co kdyby dítě vidělo operaci psa ? Možná by si uvědomilo že živí tvorové jsou z masa a kostí, že nikdo nejsme nesmrtelný a že to co má k obědu není masíčko ze supermarketu které se někde vyrábí ale bylo to opravdové prasátko nebo kravička, třeba. Pak by taky dítě nemělo hysterák, jako se nám to stalo při posledních zkouškách, kdy houbaři vystoupili z auta, zrovna když se vykládala mrtvá srnka, Nevím jestli s tím dítětem skončili na pohotovosti nebo jak to vyřešili, ale normální mě to nepřijde. Od mala sem žila na vesnici, viděla že slepice které máma usekla hlvu je mrtvá, oškube se a bude k obědu. Věděla sem že jsou zvířata i lidi smrtelní, a když se zraní nebo onemocní tak třeba umírají. Viděla sem jak se rodí kotata, jak se líhnou kuřata i jak se zabíjí prase. Nenechalo to na mě následky, nebo možná jo, sem divná v tomhle slepém světe, který si zakrývá oči před vším, protože život beru tak jak je a nemůže mě rozhodit operace nějakého psa v televizi.
habe napsal(a):
Operace psa v televizi, no to je fakt strašný.
Co je na tom ? Proč ukazují mrtvé lidi, výbuchy, katastrofy, vraždy, požáry, zemětřesení, nemoci a další. Proč ukazují týraná zvířata, když polovina národa vypne čudlíka dělá že když to nevidí tak to není. A někdo se hroutí i z operace psa. Je to divný svět. Tyhle věci sep rostě dějí, je to život, je to realita. Operace psa někomu vadí ?Co je na tom ? Co by jste chtěli vidět, romantické telenovely kde se všichni mají rádi, stupidní komedie a záběry roztomiloučkých zvířátek které se mazlí? Televizi mám hlavně od toho aby mě přinášela zprávy a informace, abych věděla co se děje, tím že to nevidím se to dít nepřestane. Proboha co kdyby dítě vidělo operaci psa ? Možná by si uvědomilo že živí tvorové jsou z masa a kostí, že nikdo nejsme nesmrtelný a že to co má k obědu není masíčko ze supermarketu které se někde vyrábí ale bylo to opravdové prasátko nebo kravička, třeba. Pak by taky dítě nemělo hysterák, jako se nám to stalo při posledních zkouškách, kdy houbaři vystoupili z auta, zrovna když se vykládala mrtvá srnka, Nevím jestli s tím dítětem skončili na pohotovosti nebo jak to vyřešili, ale normální mě to nepřijde. Od mala sem žila na vesnici, viděla že slepice které máma usekla hlvu je mrtvá, oškube se a bude k obědu. Věděla sem že jsou zvířata i lidi smrtelní, a když se zraní nebo onemocní tak třeba umírají. Viděla sem jak se rodí kotata, jak se líhnou kuřata i jak se zabíjí prase. Nenechalo to na mě následky, nebo možná jo, sem divná v tomhle slepém světe, který si zakrývá oči před vším, protože život beru tak jak je a nemůže mě rozhodit operace nějakého psa v televizi.
Nechalo, jste myslivec
Ne každý si zabití zvířete pro potěchu, dokáže jen tak omluvit. Já bych si nedokázala omluvit ani zabití zvířete z hladu. Ne, nejsem vegetariánka a v supermarketu se tvářím, že to maso tam vyrostlo. Jinak bych ho požít fakt nedokázala. Vyrostla jsem také na vesnici a nikdy by mne jako dítě nenapadlo sledovat, jak se cokoliv zabíjí, stahuje, porcuje. A nikdy ani dědu, který to musel dělat, nenapadlo nás děcka k tomu přizvat. Také byl toho názoru, že děcka tohle vidět nemusí(třeba se bál, že by jsme byli vegetariáni
) Tři z mých 5 sestřenic také nakonec jsou, asi tu útlocitnost máme nějak v rodině. Brácha má dcerku, teď jsou jí 4. Vždycky když z Prahy přijede k babičce, chce vidět králíčky. Na zimu se všichni zabijí(dělá to jeden vzdálený příbuzný) nechají se jen dvě samice. Máma jí říkala, že králíčci se prodali. Na jaře si všimnula napnutých kožek na vratech a prý: babi, co to je? A mamka, naštěstí pohotově: to jsou kožíšky králíčků, už je teplo, tak oni už takové kožíšky nepotřebují
Měla by jí říkat, že ti malincí králíčci, co si je chodila hladit vyrostlli a nechala je zabít, proboha a proč. Děcko do toho doroste samo. A teda by mne zajímal průzkum, komu operace ať už lidí, či zvířat v TV nevadí a se zaujetím hledí? Já všechny tyhle pořady sleduju, neb mne to zajímá z medicínského hlediska, ale na operaci bych se nedívala ani náhodou. Kdybych to vidět chtěla, tak jsem lékařka. Ale opravdu nechci. A ano, televize má čudlíky, tak to není problém. Kdo chce, ať se dívá, já nemusím vidět všechno.
Když jsem byla malá chtěla jsem být vetem. Tehdy dávali v televizi o operaci oka psa, nevadilo mi se na to dívat, ale nedovedla jsem si představit že bych dělala to samé, takže z mého snu sešlo protože jsem nechtěla dělat zvířátkům bolest. Dnes držím kachny, husy, slepice když se sekají hlavy, při zabijačce chytám krev, koním píchám injekce ošetřuji rány a asistuji při kastraci. Myslím že takovéto pořady patří do života protože jsou o životě a smrti a lidé si budou více vážit toho co mají na talíři, svých domácích zvířat a mazlíčku, a hlavně lidí kteří mají žaludek na to aby jim ty mazlíky opravili. Klidně bych na takový pořad nechala koukat i děti " a dělám to" kdoví kolik z nich se bude zajímat jak živý organismus vlastně funguje a stanou se z nich veti nebo třeba skvělí lékaři.
Nejsem z vesnice ale z předměstí, kde se v době mého dětství snad v každém domku chovali králíci a slepice. Králíky jsme si se sestrou mazlili a hráli si s nimi. Přesto jsme u zabíjení králíků i slepic byly, aniž by to na nás zanechalo nějaké následky v podobě vegetariánství či veganství, ani se pokrytecky netváříme v supermarketu, že tam to maso samo nějak vyrostlo. Králíka nezabiju, protože si nejsem jistá, že bych to udělala tak dobře, aby netrpěl, ale stáhnu a vyvrhnu bez problémů. Kapra taky nezabíjím, ale umím vyvrhnout, očistit a zpracovat. Nevím co je na tom, zabíjet pro jídlo...

Operace, je součástí života, mnohdy ten život zachrání, tak proč si ji ošklivit. Mě to třeba zajímá, nemám problém asistovat veterináři při operaci, což jsem už jednou absolvovala, když měl můj pes úraz. A bavilo mě to.
lesnížínka napsal(a):
Nechalo, jste myslivec
Ne každý si zabití zvířete pro potěchu, dokáže jen tak omluvit. Já bych si nedokázala omluvit ani zabití zvířete z hladu. Ne, nejsem vegetariánka a v supermarketu se tvářím, že to maso tam vyrostlo. Jinak bych ho požít fakt nedokázala. Vyrostla jsem také na vesnici a nikdy by mne jako dítě nenapadlo sledovat, jak se cokoliv zabíjí, stahuje, porcuje. A nikdy ani dědu, který to musel dělat, nenapadlo nás děcka k tomu přizvat. Také byl toho názoru, že děcka tohle vidět nemusí(třeba se bál, že by jsme byli vegetariáni
) Tři z mých 5 sestřenic také nakonec jsou, asi tu útlocitnost máme nějak v rodině. Brácha má dcerku, teď jsou jí 4. Vždycky když z Prahy přijede k babičce, chce vidět králíčky. Na zimu se všichni zabijí(dělá to jeden vzdálený příbuzný) nechají se jen dvě samice. Máma jí říkala, že králíčci se prodali. Na jaře si všimnula napnutých kožek na vratech a prý: babi, co to je? A mamka, naštěstí pohotově: to jsou kožíšky králíčků, už je teplo, tak oni už takové kožíšky nepotřebují
Měla by jí říkat, že ti malincí králíčci, co si je chodila hladit vyrostlli a nechala je zabít, proboha a proč. Děcko do toho doroste samo. A teda by mne zajímal průzkum, komu operace ať už lidí, či zvířat v TV nevadí a se zaujetím hledí? Já všechny tyhle pořady sleduju, neb mne to zajímá z medicínského hlediska, ale na operaci bych se nedívala ani náhodou. Kdybych to vidět chtěla, tak jsem lékařka. Ale opravdu nechci. A ano, televize má čudlíky, tak to není problém. Kdo chce, ať se dívá, já nemusím vidět všechno.
Moje děti na rovinu věděli že králíci v králikárně a prase v chlívku se zabije a sní nikdy s tím neměli problém, stejně jako neměli problém obrečet smrt domácího mazlíka nebo prodej koně. Naproti tomu švagr se mohl ulítat když dcerka odjela na prázdniny a chcípl jí křeček aby sehnal stejného. Já myslím že smrt patří k životu a děti by to měli vědět aby si toho života více vážili, zvlášt v dnešní době.
Neregistrovaný uživatel
Autor
lesnížínka napsal(a):
Nechalo, jste myslivec
Ne každý si zabití zvířete pro potěchu, dokáže jen tak omluvit. Já bych si nedokázala omluvit ani zabití zvířete z hladu. Ne, nejsem vegetariánka a v supermarketu se tvářím, že to maso tam vyrostlo. Jinak bych ho požít fakt nedokázala. Vyrostla jsem také na vesnici a nikdy by mne jako dítě nenapadlo sledovat, jak se cokoliv zabíjí, stahuje, porcuje. A nikdy ani dědu, který to musel dělat, nenapadlo nás děcka k tomu přizvat. Také byl toho názoru, že děcka tohle vidět nemusí(třeba se bál, že by jsme byli vegetariáni
) Tři z mých 5 sestřenic také nakonec jsou, asi tu útlocitnost máme nějak v rodině. Brácha má dcerku, teď jsou jí 4. Vždycky když z Prahy přijede k babičce, chce vidět králíčky. Na zimu se všichni zabijí(dělá to jeden vzdálený příbuzný) nechají se jen dvě samice. Máma jí říkala, že králíčci se prodali. Na jaře si všimnula napnutých kožek na vratech a prý: babi, co to je? A mamka, naštěstí pohotově: to jsou kožíšky králíčků, už je teplo, tak oni už takové kožíšky nepotřebují
Měla by jí říkat, že ti malincí králíčci, co si je chodila hladit vyrostlli a nechala je zabít, proboha a proč. Děcko do toho doroste samo. A teda by mne zajímal průzkum, komu operace ať už lidí, či zvířat v TV nevadí a se zaujetím hledí? Já všechny tyhle pořady sleduju, neb mne to zajímá z medicínského hlediska, ale na operaci bych se nedívala ani náhodou. Kdybych to vidět chtěla, tak jsem lékařka. Ale opravdu nechci. A ano, televize má čudlíky, tak to není problém. Kdo chce, ať se dívá, já nemusím vidět všechno.
No nevím ale tvrdit dětem že králíčci si na léto sundali kožíšky mě přijde strašně pokrytecké. Jako dítě sem běžela, nesla si stoličku, sedla k dědovi a koukala jak králíka stahuje z kožíšku, zajímalo mě co má vevnitř, děda vysvětloval, ukazoval střeva, játra, plíce, věděla sem že lidi to mají taky a strašně mě zajímalo jak to vypadá. Zajímalo mě jak máma kuchá rybu, slepici a všechno to umím taky udělat. Snažím se ošetřit zvíře když je třeba, nebojím se ošetřit člověka, nehroutím se z kapičky krve, natož z televizní obrazovky. Když je třeba umím zvíře i zabít, připadá mě to normální a správné. Rozhodně normálnější než žít ve světě nějakých iluzí a pokrytecky v něm nechávat žít i děti. Smrt je normální patří k životu, něco musí umřít aby mohlo jiné žít. Smrt patří k životu stejně jako narození. Chtěla sem být veterinářkou nebo zdravotní sestrou, ani jedno mě nevyšlo. Nepřipadám si bezcitná ani krutá, je mě líto trpících tvorů i trpících lidí, ale snažím se pomoct, nne zi zacpat uši a zavřít oči, tyhle reakce nesnáším. A pořad o operaci v televizi m to mě fakt nerozhodí. Rozhodí mě skutečnost, ale i tak nejdřív jednám a pak to lituji.Výchova v dnešní době je divná, všechno ze skrývá a z dětí vyrůstají lidé bez citu. To je mě milejší když čtyřletá dcerka kamaráda vezme do ruky mrtvého bažanta a oznámí mě to je pták, a hledá jestli holka nebo kluk, než děti co si myslí že kráva je fialová, králíčci si svlékají kožíšky a masíčko roste v supermarketech.
Mně tohleto třeba vůbec nevadí, televize má čudlík, můžeme ji vypnout nebo ji vůbec nezapínat. Myslím si, že lidi jsou moc přecitlivělí. Taky si radši koupím maso v balíčku v obchodě, ale vím, že to prase museli zabít a že divoká zvířata v přírodě se holt musí něčím živit, něco si ulovit, jinak nepřežijí. Hubíme pesticidy, insekticidy a jinými srágorami "škůdce", to nám nevadí a při lovu savců se budem hroutit? Vždyť to by za chvíli ty veterináře a vůbec i lidské chirurgy nemohl nikdo dělat. Docela nedávno jsem se taky kdesi na nějaké diskuzi četla, jak nějaká matka sháněla v době nepřítomnosti své dcery náhradního potkana co nejvíce podobného tomu, který jim doma umřel, aby to holka nepoznala. Ta se pak bude divit, až zjistí, že zvířata i lidi umírají.
A je taky naprosto v pořádku, že v tv jsou pořady o válce, lidstvo má totiž krátkou paměť.
Tak v pořadu o veterináři mi to nepřijde ani trochu divne. Naopak poučné - pokud by se člověku stalo se psem něco podobného, aspoň vi, ze moc velká šance na přežití není... někdy mi přijdou majitele psu a koček prasteni, protože nechají do psa/ kočky řezat, i kdyz je minimální šance na uzdravení a pokud se tak nestane, jeste nadávají na veterináře, takhle se třeba zamysli nad tim, ze ne vše se da "opravit".

Jinak jsem vyrostla na vsi, odmala mezi zvířaty a byla jsem při jejich zabiti. Nemám problém tak zabit drůbež, oškubat, vykuchat, zpracovat v kuchyni. To samé králíky, apod. ( mivali jsme zakrslé na mazla a klasicky velké na jídlo, odmala mi to nepřišlo divne, ze někteří jsou na jídlo, někteří na mazla). Asistovala jsem u zabíjení ovcí i prasat. Nedělá mi to nějakou radost, to fakt ne, ale z krve se mi špatně nedělá a beru to tak, ze s takovou bylo to zvire pořízeno - nařízeno, ze jednou skončí na talíři. Naopak je mi milejsi jist to zvire, které u nas vyrostlo a vim, ze se mělo odmala dobre nez "no name" maso z obchodu.

Nemam problém ošetřovat zvířatům různé rány, atd. u našich jsem byla hlavní ošetřovatelka... no, to jsem vlastně do teď i doma s manželem. :) Třeba pichnuti papoušky kvůli zjištění DNA rad nechal na me. :) Taky to umi, ale kdyz nemusí, nezene se do toho. Mame malou dcerku a taky ji k tomu povedu.
I já pocházím z vesnice a odmala jsem věděla, k čemu jsou hospodářská zvířata předurčena. Asistovala jsem u zabíjaček prasat, králíků, brojlerů, a jak už někdo výše psal, zajímalo mě, co je uvnitř. Řezník vysvětloval u prasete, děda u králíků... Trauma to ve mně nezanechalo. Věděla jem, že ti králíci, které jsme se sestrou vypiplaly od mimin, protože pošla samice, skončí na talíři. Dokonce jsme z okna základní školy měli výhled do dvora soukromého řeznictví. To už nebylo nic příjemného a tomu jsem se vyhýbala jako čert kříži.

Nevadí mi krev, operace, zranění, ale s jedním problém mám. Nedokázala bych zabít, a to ani když je to milosrdné a nezbytné. Mám s tím velký problém. Když mi doma narazí do okna ptáček a plácá sebou na zemi, vím, že umírá, ale nedokážu mu to urychlit. Donesu ho manželovi a otočím se. Vlastně i u těch zabíjaček jako dítě jsem přicházela "na scénu", až bylo zvíře mrtvé. Ten akt zabití si prostě ráda odpustím.
Já jsem teda panelákové dítě.
Pořad v televizi mě teda vůbec nevadí, operace mě vcelku fascinují a z lékařského hlediska mě zajímají, to samé různé rány, které nevypadají nijak dobře mě nijak nevadí. Válečné filmy koukáme s přítelem běžně, říkám si, že to bylo strašné, ale je potřeba to vědět. Miluju přírodopisné filmy třeba s těmi lvy nebo vlky, řeknu si chudák antilopa, ale chápu lva.
Čím jsem starší tím víc mi je líto kupovat maso ze supermarketu, asi jsem si to nikdy moc neudvědomovala, celá rodina jsme z města, na vesnici nikdo nebydle. Maso jím, a proto bych ráda byla co nejmenší pokrytec, takže radši dám peníze za toho králíčka, který se měl dobře někde u farmáře, než ze supermarketu. Nejlepší by bylo mít jednou své vlastní maso, ale to jsem zase měkkýš a nedokázala bych to pokrytecky zabít, nikdy jsem to neviděla, nedělala a nezvládla bych to.
Před dvěma dny jsem jela v autě a skočila mi do cesty srna, málem jsem ji sejmula, já brzdila ona utekla, dopadlo to dobře, pak jsem si říkala, ještě že se to nestalo, bylo by mi líto srny.
Já ještě dodám - operace a zabíjení zvířat v televizi vadí a výstava Bodies ne? Nebo zájezdy a focení se u pecí v krematoriu v Osvětimi? Lidi dnes mají všechno nějak naopak.
Sarah01 napsal(a):
Já ještě dodám - operace a zabíjení zvířat v televizi vadí a výstava Bodies ne? Nebo zájezdy a focení se u pecí v krematoriu v Osvětimi? Lidi dnes mají všechno nějak naopak.
Co vám vadí na výstavě bodies? Vím, četla jsem, že to mají být popravení čínští vězňové, ale nevím, jestli je to opravdu tak. To by mi samozřejmě vadilo. Ale pokud by to byli lidé, kteří by své tělo svěřili vědě, tak jak bych to ráda udělala i já, tak s tím žádný problém nemám. Nevadí mi člověk, který umře. Vadí mi ať už člověk, nebo jakékoliv zvíře, který je zabit. Nejsem věřící, jsem totálně nevěřící, ale prostě mi přijde, že nikdo nemá právo rozhodovat o něčím životěa tím míň o tom, jak dlouhý bude. A zastávám se sebevrahů, protože si myslím, že o svém životě mám právo rozhodovat jen já sama. Kopu v zahradě, přeseknu žížalu a: promiň já nechtěla, proboha promiň! Všechny co vidím, odhazuju pryč. Nikdy vědomě nezabiju nic a pokud je to nešťastná náhoda..je mi to pak děsně líto. A ani žádný hmyz nezabíjím žádnou chemií. Jediné co, že po několikadenních výhrůžkách nakonec plácnu otravnou mouchu. A zabíjím moly, potravinové, protože z těch šílím, pořád mi likvidují špajz. Larvy sypu rybám, ale dospělce praštím. To jo.
No tak teď si připadám jako divný dítě, že jsem se odmítala zůčastňovat porážení zvířat, že mě opravdu nezajímalo, co mají zvířata uvnitř...no asi jsem nebyla to zvídavý dítě, ale jenom ta outlocitná slečinka, která dokonce ještě i v dospělosti obrečela smrt sousedovo králíků, na které jsme se chodili s dětmi dívat a poňufat, která jako malá utíkala na chodbu, když se na vánoce zabíjel kapr...pozvání na zabíječky odmítám, odmítám se zůčastňovat akcí, kde se peče sele, to už mi totiž připadá jako kanibalismus, vždyť selátko je takové miminko, veselý, šťastný tvoreček...to samé jehně nebo kůzle...telátko...

Asi bych se nazvala pokrytcem, protože přes to všechno jím maso, ne moc, ale jím...vděčím za to lidem, kteří jatečné zvíře vykrmí, zabijí, naporcují a v anonymních balíčcích nabídnou v supermarketu...a nesmím o tom přemýšlet...
Mat
sardullah napsal(a):
No tak teď si připadám jako divný dítě, že jsem se odmítala zůčastňovat porážení zvířat, že mě opravdu nezajímalo, co mají zvířata uvnitř...no asi jsem nebyla to zvídavý dítě, ale jenom ta outlocitná slečinka, která dokonce ještě i v dospělosti obrečela smrt sousedovo králíků, na které jsme se chodili s dětmi dívat a poňufat, která jako malá utíkala na chodbu, když se na vánoce zabíjel kapr...pozvání na zabíječky odmítám, odmítám se zůčastňovat akcí, kde se peče sele, to už mi totiž připadá jako kanibalismus, vždyť selátko je takové miminko, veselý, šťastný tvoreček...to samé jehně nebo kůzle...telátko...

Asi bych se nazvala pokrytcem, protože přes to všechno jím maso, ne moc, ale jím...vděčím za to lidem, kteří jatečné zvíře vykrmí, zabijí, naporcují a v anonymních balíčcích nabídnou v supermarketu...a nesmím o tom přemýšlet...
Samozřejmě, že nejste divné dítě, každý snáší různé věci různě, ale je potřeba nežít v iluzi.
lesnížínka napsal(a):
Co vám vadí na výstavě bodies? Vím, četla jsem, že to mají být popravení čínští vězňové, ale nevím, jestli je to opravdu tak. To by mi samozřejmě vadilo. Ale pokud by to byli lidé, kteří by své tělo svěřili vědě, tak jak bych to ráda udělala i já, tak s tím žádný problém nemám. Nevadí mi člověk, který umře. Vadí mi ať už člověk, nebo jakékoliv zvíře, který je zabit. Nejsem věřící, jsem totálně nevěřící, ale prostě mi přijde, že nikdo nemá právo rozhodovat o něčím životěa tím míň o tom, jak dlouhý bude. A zastávám se sebevrahů, protože si myslím, že o svém životě mám právo rozhodovat jen já sama. Kopu v zahradě, přeseknu žížalu a: promiň já nechtěla, proboha promiň! Všechny co vidím, odhazuju pryč. Nikdy vědomě nezabiju nic a pokud je to nešťastná náhoda..je mi to pak děsně líto. A ani žádný hmyz nezabíjím žádnou chemií. Jediné co, že po několikadenních výhrůžkách nakonec plácnu otravnou mouchu. A zabíjím moly, potravinové, protože z těch šílím, pořád mi likvidují špajz. Larvy sypu rybám, ale dospělce praštím. To jo.
A co blechy, klíšťata, kloši? když máte psa, tak se tomu občas nevyhnete...
Myslím, že takovéto pořady jsou velmi poučné a komu to vadí, ať na to nekouká. Naopak - konkrétně v tomto případu by mě docela zajímalo, co za kre-tény byli majitelé tohoto pejska, že ho nechali očividně tak dlouho trápit. Tak obrovský nádor nevyroste za týden...
A taky si myslím, že různé počítačové hry a televizní horory jsou pro děti daleko nebezpečnější. Vzbuzuje to v nich pocit, že každý má x životů a tak si neváží ničeho živého.
Mat
lesnížínka napsal(a):
Co vám vadí na výstavě bodies? Vím, četla jsem, že to mají být popravení čínští vězňové, ale nevím, jestli je to opravdu tak. To by mi samozřejmě vadilo. Ale pokud by to byli lidé, kteří by své tělo svěřili vědě, tak jak bych to ráda udělala i já, tak s tím žádný problém nemám. Nevadí mi člověk, který umře. Vadí mi ať už člověk, nebo jakékoliv zvíře, který je zabit. Nejsem věřící, jsem totálně nevěřící, ale prostě mi přijde, že nikdo nemá právo rozhodovat o něčím životěa tím míň o tom, jak dlouhý bude. A zastávám se sebevrahů, protože si myslím, že o svém životě mám právo rozhodovat jen já sama. Kopu v zahradě, přeseknu žížalu a: promiň já nechtěla, proboha promiň! Všechny co vidím, odhazuju pryč. Nikdy vědomě nezabiju nic a pokud je to nešťastná náhoda..je mi to pak děsně líto. A ani žádný hmyz nezabíjím žádnou chemií. Jediné co, že po několikadenních výhrůžkách nakonec plácnu otravnou mouchu. A zabíjím moly, potravinové, protože z těch šílím, pořád mi likvidují špajz. Larvy sypu rybám, ale dospělce praštím. To jo.
Jsou to čínští vězni. Za příslib těla pro výstavu jim zkrátili trest.
balu napsal(a):
A co blechy, klíšťata, kloši? když máte psa, tak se tomu občas nevyhnete...
Jo, vlastně ano, na ty jsem zapomněla! Blechu rozmáčknu, kloše taky(na toho mám já celkem hnusnou reakci..alergickou) a klíště spláchnu do WC. Ale nemít zvířata tal se s nima skoro nepotkám
Dělám to z 99% kvůli nim
Mat napsal(a):
Jsou to čínští vězni. Za příslib těla pro výstavu jim zkrátili trest.
Zkrátili trest a až umřeli, tak nechali tělo vědě...nebo, zkrátili" trest?
No koukám, že to tu někteří docela nepochopili co jsem tím myslela, mě šlo hlavně o to že mě to připomnělo nedávno zemřelého psa rodičů, byly jsme u veta s ním mi a taky to probíhalo hrozně.Holka kamarádky včera u televize právě brečela to jsem se dozvěděla později co jsem s ní o tom mluvila..Takže je to ok...
Lidé jsou už otupělý právě tím co denně vidí v televizi a pak když něco podobného pak vidí na ulici, ještě si to třeba natáčí.Pro někoho je to v pořádku, budiž.Tak to už za chvíli budeme moci i na operační sály s rodinnými příslušníky, třeba nás na to do budoucna takto připravují.
sardullah napsal(a):
No tak teď si připadám jako divný dítě, že jsem se odmítala zůčastňovat porážení zvířat, že mě opravdu nezajímalo, co mají zvířata uvnitř...no asi jsem nebyla to zvídavý dítě, ale jenom ta outlocitná slečinka, která dokonce ještě i v dospělosti obrečela smrt sousedovo králíků, na které jsme se chodili s dětmi dívat a poňufat, která jako malá utíkala na chodbu, když se na vánoce zabíjel kapr...pozvání na zabíječky odmítám, odmítám se zůčastňovat akcí, kde se peče sele, to už mi totiž připadá jako kanibalismus, vždyť selátko je takové miminko, veselý, šťastný tvoreček...to samé jehně nebo kůzle...telátko...

Asi bych se nazvala pokrytcem, protože přes to všechno jím maso, ne moc, ale jím...vděčím za to lidem, kteří jatečné zvíře vykrmí, zabijí, naporcují a v anonymních balíčcích nabídnou v supermarketu...a nesmím o tom přemýšlet...
Tak konečně někdo stejný jako já
Ale jinak...mě to neva, ani kdybych byla jediný divný exemplář na celém světě, já jsem se svým přístupem spokojená a můj muž stejně(ten nezabije ani tu mouchu).
Jo a mimo to, mě až zas tak nevadí vidět operaci, záleží hodně na okolnostech.Nemám problém zabít slepici, vykuchat ji, se psem by asi měl problém každý.Jinak není docela pravda, že mrtvoly ukazují všude, alespoň ty schopnější programy mají to nejhorší zakryté, ani ve zprávách jsem se s tím nesetkala, také vám tam třeba neukáží rozjetého psa natož člověka
a je jedno jestli to zohavení dělá nějaký veterinář nebo je to výsledkem auta, obojí je hnusné bez ohledu na to co tomu předchází.
Andryseeek3 napsal(a):
Já jsem teda panelákové dítě.
Pořad v televizi mě teda vůbec nevadí, operace mě vcelku fascinují a z lékařského hlediska mě zajímají, to samé různé rány, které nevypadají nijak dobře mě nijak nevadí. Válečné filmy koukáme s přítelem běžně, říkám si, že to bylo strašné, ale je potřeba to vědět. Miluju přírodopisné filmy třeba s těmi lvy nebo vlky, řeknu si chudák antilopa, ale chápu lva.
Čím jsem starší tím víc mi je líto kupovat maso ze supermarketu, asi jsem si to nikdy moc neudvědomovala, celá rodina jsme z města, na vesnici nikdo nebydle. Maso jím, a proto bych ráda byla co nejmenší pokrytec, takže radši dám peníze za toho králíčka, který se měl dobře někde u farmáře, než ze supermarketu. Nejlepší by bylo mít jednou své vlastní maso, ale to jsem zase měkkýš a nedokázala bych to pokrytecky zabít, nikdy jsem to neviděla, nedělala a nezvládla bych to.
Před dvěma dny jsem jela v autě a skočila mi do cesty srna, málem jsem ji sejmula, já brzdila ona utekla, dopadlo to dobře, pak jsem si říkala, ještě že se to nestalo, bylo by mi líto srny.
V podstatě jako bych to psala já
, krom toho posledního odstavečku o srně.
Maso jím, ale minimálně, nemám problém se bez něj obejít. A pokud ho jím, není mi jedno, odkud pochází. V hypermakretu ho kupuju už jen psovi a i to se snažím omezit, pro lidi občas koupím něco z konkrétní farmy nebo dostanu od přátel.
Chov zvířat na maso mi nevadí až tak, pokud je s nimi zacházeno slušně a porážka je šetrná. Hodně mi vadí velkochovy čehokoliv, mléčných krav zejména.
lesnížínka napsal(a):
Co vám vadí na výstavě bodies? Vím, četla jsem, že to mají být popravení čínští vězňové, ale nevím, jestli je to opravdu tak. To by mi samozřejmě vadilo. Ale pokud by to byli lidé, kteří by své tělo svěřili vědě, tak jak bych to ráda udělala i já, tak s tím žádný problém nemám. Nevadí mi člověk, který umře. Vadí mi ať už člověk, nebo jakékoliv zvíře, který je zabit. Nejsem věřící, jsem totálně nevěřící, ale prostě mi přijde, že nikdo nemá právo rozhodovat o něčím životěa tím míň o tom, jak dlouhý bude. A zastávám se sebevrahů, protože si myslím, že o svém životě mám právo rozhodovat jen já sama. Kopu v zahradě, přeseknu žížalu a: promiň já nechtěla, proboha promiň! Všechny co vidím, odhazuju pryč. Nikdy vědomě nezabiju nic a pokud je to nešťastná náhoda..je mi to pak děsně líto. A ani žádný hmyz nezabíjím žádnou chemií. Jediné co, že po několikadenních výhrůžkách nakonec plácnu otravnou mouchu. A zabíjím moly, potravinové, protože z těch šílím, pořád mi likvidují špajz. Larvy sypu rybám, ale dospělce praštím. To jo.
Kdyby to bylo k poučení lékařů, odborníků, zkousnu to, ale takhle, jak je to prezentováno, mi to přijde přes čáru. Vlastně vůbec není jasný původ těch lidí, resp. jestli s tím souhlasili nebo ne, agentura tvrdí, že je to v pořádku, jak jinak. Ale to je mi fuk, připadá mi to jako neúcta k mrtvým, pokud s tím nesouhlasili. Prostě za peníze všechno.
Sarah01 napsal(a):
Kdyby to bylo k poučení lékařů, odborníků, zkousnu to, ale takhle, jak je to prezentováno, mi to přijde přes čáru. Vlastně vůbec není jasný původ těch lidí, resp. jestli s tím souhlasili nebo ne, agentura tvrdí, že je to v pořádku, jak jinak. Ale to je mi fuk, připadá mi to jako neúcta k mrtvým, pokud s tím nesouhlasili. Prostě za peníze všechno.
Souhlas.
Sarah01 napsal(a):
Kdyby to bylo k poučení lékařů, odborníků, zkousnu to, ale takhle, jak je to prezentováno, mi to přijde přes čáru. Vlastně vůbec není jasný původ těch lidí, resp. jestli s tím souhlasili nebo ne, agentura tvrdí, že je to v pořádku, jak jinak. Ale to je mi fuk, připadá mi to jako neúcta k mrtvým, pokud s tím nesouhlasili. Prostě za peníze všechno.
Nemyslím, že by s tím nesouhlasili, ale je to jen moje domněnka. Mrtvý člověk, už je jen tělo, je mrtvý. Ne, že bych k němu úctu neměla, ale je to jen tělo. Také nerada chodím tátovi na hrob a babičce a dědovi, protože tam s prominutím, jen hnijou jejich těla. Oni už tam prostě nejsou. Mnohem radši chodím k nim do baráku, protože tam pro mne jsou, tam jsou místa, kde jsem s nima všema byla, kde si je pamatuju, kde jsou pořád jejich stopy. Z toho důvodu mne i bolí předělávání domů po prarodičích mladýma. Vím, někde bydlet musí a skanzen z každého starého baráku nebude, jen zmizí i to poslední, kde jsou ještě téměř hmatatelní. Doslova. Ohmataná zeď, doslova zešoupaná tam, kde se celá léta můj kulhavý děda opíral, aby si obul boty...
Zapomněla jsem napsat: nevadí mi všechno, byla jsem jediná ošetřovatelka prarodičů v rodině, čistila jsem diabetické nohy a bércáky apod. Nikdo na to neměl, ani máma, ani teta. Vždycky jsem prarodiče léčila já. Jediné co nedám, je jakákoliv injekce. Když pak bába dostala pero, tak říkala: píchni mě tím perem, to ani nepoznáš, že je tam jehla. Mám dobrou představivost
Stačilo říct jehla a rozklepala jsem se tak, že bych ho ani nedokázala chytit do ruky. Nebo píchnout na otestování do prstu. Babča musela sama, mě se začal obracet žaludek a zdrhla jsem
Přitom vyrýpávat jehlou třísku či cokoliv, příbuzným nebo psu mi vůbec nevadí. Jen to nesmí být kolmo píchnout. Nevadí mi pohled na krev, ale když doktor řekl: vemem krev, začala jsem se potit za krkem a pak už si pamatuju jen, jak mne křísili
Ernya napsal(a):
Jo a mimo to, mě až zas tak nevadí vidět operaci, záleží hodně na okolnostech.Nemám problém zabít slepici, vykuchat ji, se psem by asi měl problém každý.Jinak není docela pravda, že mrtvoly ukazují všude, alespoň ty schopnější programy mají to nejhorší zakryté, ani ve zprávách jsem se s tím nesetkala, také vám tam třeba neukáží rozjetého psa natož člověka
a je jedno jestli to zohavení dělá nějaký veterinář nebo je to výsledkem auta, obojí je hnusné bez ohledu na to co tomu předchází.
Všimla jste si, jak strašně bývají pohádky pro děti brutální? Stačí Perníková chaloupka. Myslím tím literaturu, zfilmované jsou jen slabý odvar, to by kolikrát neprošlo. A ze současných Harry Potter? V podstatě akční krvák.
Ollie napsal(a):
Všimla jste si, jak strašně bývají pohádky pro děti brutální? Stačí Perníková chaloupka. Myslím tím literaturu, zfilmované jsou jen slabý odvar, to by kolikrát neprošlo. A ze současných Harry Potter? V podstatě akční krvák.
Viděla jsem pár filmů, které jsou dělané podle Grimmů, no byl to opravdu spíš horor. Koukala jsem na to asi jako desetiletá se starším bráchou.
Ale že se nad tím nikdo nepozastaví, že se odjakživa dávají děti do pece, ale když umřel teď v nějakým animáči dinosaur, tak to by se hned zakazovalo.
Sarah01 napsal(a):
Kdyby to bylo k poučení lékařů, odborníků, zkousnu to, ale takhle, jak je to prezentováno, mi to přijde přes čáru. Vlastně vůbec není jasný původ těch lidí, resp. jestli s tím souhlasili nebo ne, agentura tvrdí, že je to v pořádku, jak jinak. Ale to je mi fuk, připadá mi to jako neúcta k mrtvým, pokud s tím nesouhlasili. Prostě za peníze všechno.
Já jsem na Bodies byla, když tu byla prvně (cca 10 let dozadu). Nijak pohoršená jsem nebyla, naopak bylo to velmi zajímavé. Těžko někde uvidíte lidské tělo tak podrobně, pokud zrovna nepracujete v pitevně. Bylo tam i dost malých dětí, mohly vidět jak jejich vlastní tělo funguje - poučné. Jestli s tím lidé co byli použiti jako exponáty souhlasili je věc jiná, těžko se to někdy dozvíme a mrtví se tím nevzkřísí.
Ale neúcta k mrtvým? Ne to rozhodně ne. Byl jste někdo v kostnici v Kutné hoře? TO mi přišlo jako neúcta k mrtvým, lustr, poháry, pyramidy atd. z lidských kostí... to ale nikomu neuctivé a pobuřující nepřijde
. Tak nevím, Vám to nepřijde horší?
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_V%C5%A1ech_svat%C3%BDch_(Sedlec).
Andryseeek3 napsal(a):
Viděla jsem pár filmů, které jsou dělané podle Grimmů, no byl to opravdu spíš horor. Koukala jsem na to asi jako desetiletá se starším bráchou.
Ale že se nad tím nikdo nepozastaví, že se odjakživa dávají děti do pece, ale když umřel teď v nějakým animáči dinosaur, tak to by se hned zakazovalo.
Nebo Kytice, kterou jsme měli jako povinnou četbu na základce, to je taky slušná hororová sbírka.
Ollie napsal(a):
Nebo Kytice, kterou jsme měli jako povinnou četbu na základce, to je taky slušná hororová sbírka.
Jo jo "hlavička bez tělíčka a tělíčko bez hlavy"
ale pamatujeme si to všichni dodnes
A přežili jsme.
lesnížínka napsal(a):
Nemyslím, že by s tím nesouhlasili, ale je to jen moje domněnka. Mrtvý člověk, už je jen tělo, je mrtvý. Ne, že bych k němu úctu neměla, ale je to jen tělo. Také nerada chodím tátovi na hrob a babičce a dědovi, protože tam s prominutím, jen hnijou jejich těla. Oni už tam prostě nejsou. Mnohem radši chodím k nim do baráku, protože tam pro mne jsou, tam jsou místa, kde jsem s nima všema byla, kde si je pamatuju, kde jsou pořád jejich stopy. Z toho důvodu mne i bolí předělávání domů po prarodičích mladýma. Vím, někde bydlet musí a skanzen z každého starého baráku nebude, jen zmizí i to poslední, kde jsou ještě téměř hmatatelní. Doslova. Ohmataná zeď, doslova zešoupaná tam, kde se celá léta můj kulhavý děda opíral, aby si obul boty...
Taky máme dům, který jsme koupili po mrtvých, to mi vůbec nevadí. Prostě tu žili svůj život, dožili ho a zemřeli. Jejich děti si ho nechat nemohly, tak ho prodaly. Beru to tak, že ten dům má nějakého ducha, nějakou minulost, nový dům nemá nic. Mně to vyhovuje, neřeším to. Nakonec nemůžou se všechny domy, ve kterých někdo zemřel, zbourat.
Iliena napsal(a):
Já jsem na Bodies byla, když tu byla prvně (cca 10 let dozadu). Nijak pohoršená jsem nebyla, naopak bylo to velmi zajímavé. Těžko někde uvidíte lidské tělo tak podrobně, pokud zrovna nepracujete v pitevně. Bylo tam i dost malých dětí, mohly vidět jak jejich vlastní tělo funguje - poučné. Jestli s tím lidé co byli použiti jako exponáty souhlasili je věc jiná, těžko se to někdy dozvíme a mrtví se tím nevzkřísí.
Ale neúcta k mrtvým? Ne to rozhodně ne. Byl jste někdo v kostnici v Kutné hoře? TO mi přišlo jako neúcta k mrtvým, lustr, poháry, pyramidy atd. z lidských kostí... to ale nikomu neuctivé a pobuřující nepřijde
. Tak nevím, Vám to nepřijde horší?
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_V%C5%A1ech_svat%C3%BDch_(Sedlec).
Píšu o tom v souvislosti s tím, jaká je dnes doba, dětem se zamlčuje úmrtí rodinného mazlíčka, nebereme je na pohřby kvůli tomu, aby z toho neměly trauma, pohoršujeme se nad operacemi v televizi. Ale na výstavu Bodies je vezmeme, aby viděly, jak funguje lidské tělo. Myslím, že z toho stejně mají houby. Ale mně hlavně vadí, že se ta výstava dovezla z Číny a rýžují se na tom peníze, původ těl je nejasný a už vůbec se neví, jestli s tím ti lidi souhlasili. Vy když nebudete souhlasit s pitvou rodinného příslušníka, tak ji dělat nebudou. Kdyby to byla těla našich lidí a bude jasný původ těl a jejich souhlas, tak je mi to naprosto fuk. V kostnici v Sedleci jsem byla kdysi, i v kostnici v Brně a nepohoršuje mě to. Já v tom vidím rozdíl, je to dáno historiií, nynější podoba pochází z roku 1784 a kosti tam byly vystavené už o mnoho let dříve, je to dědictví minulosti. Zrovna tak můžeme vzpomenout první veřejnou pitvu Jana Jesenia v roce 1600, prostě to zkusil a lékaři ji uvítali, laická veřejnost odsoudila.
Sarah01 napsal(a):
Taky máme dům, který jsme koupili po mrtvých, to mi vůbec nevadí. Prostě tu žili svůj život, dožili ho a zemřeli. Jejich děti si ho nechat nemohly, tak ho prodaly. Beru to tak, že ten dům má nějakého ducha, nějakou minulost, nový dům nemá nic. Mně to vyhovuje, neřeším to. Nakonec nemůžou se všechny domy, ve kterých někdo zemřel, zbourat.
Ne, tak to nemyslím, to je v pořádku. Myslím to jako vnučka versus dům po prarodičích. Určitě, pokud bych tam či někdo z rodiny chtěl dále bydlet, musel by ho celý přestavět,. či možná zbourat a postavit úplně nový. Dnešním standartům bydlení prostě neodpovídá. Ale Propstě je mi to líto, že tím zmiznou ty stopy po mých předcích.
Sarah01 napsal(a):
Píšu o tom v souvislosti s tím, jaká je dnes doba, dětem se zamlčuje úmrtí rodinného mazlíčka, nebereme je na pohřby kvůli tomu, aby z toho neměly trauma, pohoršujeme se nad operacemi v televizi. Ale na výstavu Bodies je vezmeme, aby viděly, jak funguje lidské tělo. Myslím, že z toho stejně mají houby. Ale mně hlavně vadí, že se ta výstava dovezla z Číny a rýžují se na tom peníze, původ těl je nejasný a už vůbec se neví, jestli s tím ti lidi souhlasili. Vy když nebudete souhlasit s pitvou rodinného příslušníka, tak ji dělat nebudou. Kdyby to byla těla našich lidí a bude jasný původ těl a jejich souhlas, tak je mi to naprosto fuk. V kostnici v Sedleci jsem byla kdysi, i v kostnici v Brně a nepohoršuje mě to. Já v tom vidím rozdíl, je to dáno historiií, nynější podoba pochází z roku 1784 a kosti tam byly vystavené už o mnoho let dříve, je to dědictví minulosti. Zrovna tak můžeme vzpomenout první veřejnou pitvu Jana Jesenia v roce 1600, prostě to zkusil a lékaři ji uvítali, laická veřejnost odsoudila.
Já s vámi souhlasím, neměli bychom děti držet v bublině a dělat ze všeho vědu, smrt prostě je součást života.
Ale vážně nechápu proč vás tak pohoršuje Bodies a kostnice ne. Myslíte, že těch 40000 lidí dalo souhlas aby z jejich ostatků udělali lustr nebo erb? A na tom dědictví minulosti se taky akorát ždímou peníze, o historii vám poskládané kosti moc neřeknou a přeci tam byly plné autobusy japonských turistů
Iliena napsal(a):
Já s vámi souhlasím, neměli bychom děti držet v bublině a dělat ze všeho vědu, smrt prostě je součást života.
Ale vážně nechápu proč vás tak pohoršuje Bodies a kostnice ne. Myslíte, že těch 40000 lidí dalo souhlas aby z jejich ostatků udělali lustr nebo erb? A na tom dědictví minulosti se taky akorát ždímou peníze, o historii vám poskládané kosti moc neřeknou a přeci tam byly plné autobusy japonských turistů
Ale tak samozřejmě s tím ždímáním peněz taky máte pravdu. Já to myslela pouze tak, že je to dědictví minulosti a že to těžko bude někdo rušit. Já se v takových prostorách chovám s úctou, i když nejsem věřící, samozřejmě rozhodně nefotím. A byla jsem tam tak dávno, že to ještě žádní Japonci netušili, že nějaká kostnice je. Takovou hromadnou turistiku v dnešní době nemám ráda a těmto místům se zásadně vyhýbám.
Ollie napsal(a):
Všimla jste si, jak strašně bývají pohádky pro děti brutální? Stačí Perníková chaloupka. Myslím tím literaturu, zfilmované jsou jen slabý odvar, to by kolikrát neprošlo. A ze současných Harry Potter? V podstatě akční krvák.
To je fakt - O princezně Jasněnce a létajícím ševci je vyloženě horor,
Troška se vyřádil, dívat se na to nedá. A jak je to uječené, to je druhej horor.
honzapm napsal(a):
To je fakt - O princezně Jasněnce a létajícím ševci je vyloženě horor,
Troška se vyřádil, dívat se na to nedá. A jak je to uječené, to je druhej horor.
To ječení mi tam také vyloženě vadí...a to fakt nejsem z tiché rodiny
lesnížínka napsal(a):
To ječení mi tam také vyloženě vadí...a to fakt nejsem z tiché rodiny
Nejste? Fíha... A já myslel, že vaši rodiče jsou z Mechu a kapradí.
honzapm napsal(a):
To je fakt - O princezně Jasněnce a létajícím ševci je vyloženě horor,
Troška se vyřádil, dívat se na to nedá. A jak je to uječené, to je druhej horor.
Tuhle pohádku ne. Fakt ne.


Ještě k mentalitě a otrlosti dětí - odmala jsem snila o tom, že budu upírem nebo aspoň čarodějnicí. Žádné pohádky, vyrostla jsem na knížce Rej upírů (soubor upířích povídek), bible mého dětství od 8 let. I když... Nebylo to tak prvoplánově natur děsivé jako třeba ta Kytice nebo HP. Ale zas to mělo silný sexuální podtext, jak je u upírů obvyklé, což mi jako dítěti samo nedocházelo, já viděla jen ty nadpřirozené síly. Nicméně v dospělosti jsem normální, žádné úchylky ani traumata nemám.
Ollie napsal(a):
Tuhle pohádku ne. Fakt ne.


Ještě k mentalitě a otrlosti dětí - odmala jsem snila o tom, že budu upírem nebo aspoň čarodějnicí. Žádné pohádky, vyrostla jsem na knížce Rej upírů (soubor upířích povídek), bible mého dětství od 8 let. I když... Nebylo to tak prvoplánově natur děsivé jako třeba ta Kytice nebo HP. Ale zas to mělo silný sexuální podtext, jak je u upírů obvyklé, což mi jako dítěti samo nedocházelo, já viděla jen ty nadpřirozené síly. Nicméně v dospělosti jsem normální, žádné úchylky ani traumata nemám.
Jé tak to já zhruba ve stejným věku zase nonstop četla Stopy hrůzy, takový ty "hororový" knížečky. Neznáte? Vyšlo jich okolo stovky a myslím, že jsem četla všechny
a troufám si tvrdit, že taky beze škod

https://www.obrazky.cz/?q=stopy+hr%C5%AFzy#utm_source=search.seznam.cz&utm_medium=link&utm_term=stopy%20hr%C5%AFzy&utm_content=lista.
Proč to dávají... zmínený pořad jsem tedy neviděla, neznám.
Na Prima zoom před časem dávali - Do nitra obrů přírody - pitvali tam žirafu, velrybu. Myslím, že to bylo poučné, o spoustě zvláštních věcech na těch zvířatech jsem jako malá četla, dost si to pamatuju, ale představovala jsem si to z toho slovního popisu v knize a třeba pár kreslených obrázků úplně jinak. Ale vše jsem si vybavila. Děti jsou zvědavé, uměla jsem to skoro nazpaměť, tak jsem se u toho dnes možná i usmívala. Taková vzpomínka na dětství. Kdyby mě asi kdokoli viděl, řekne si cynik nebo tak něco.
Je to TV, jak se psalo, můžete odejít, vypnout. I v reálu, když se něco stane, prostě někteří lidi to nezvládnou tak s klidem (nebo co to vůbec je) jak jiní, ani to nejde úplně natrénovat. Nejde někomu mít za zlé, že to dělá, operuje, zabíjí zvířata pro jídlo, pitvá. Pokud to dělá účelně, dobře, s respektem a pokorou. Nic z toho samo o sobě není senzace. Senzaci z toho udělá fascinace lidí, kteří na to nemohou dosáhnout, ať fyzicky, vzdeláním, schopnostmi, či psychicky. Tam někde je i ten TV štáb, asi. Ale tak ani nemůžete mít za zlé někomu, že se na to v TV nechce dívat, protože je to taková už trochu deformovaná realita.
Reálná realita. To už je dnes na každém.
Věřím, že když se stane něco opravdu vážného, i ten největší "srábek" mobilizuje síly a pomůže.
Děti - snad jejich blízcí poznají, jak co dítě vnímá, podle toho s ním jednají. Taky nejsem úplně pro lhaní dětem. Jedno léto jsem dostala králíka, celé léto jsem se o něj starala, chodila jsem ho pouštět do trávy... Ale tak nějak jsem věděla, že si do domů vzít nemůžu, že ho pak snědí, protože to prostě bylo na venkově. Na konci prázdnin jsem brečela, ale tak prostě jsem to věděla, rozloučila jsem se s ním, nechtěla jsem brečet... Slíbili mi, že mi ho zas další prázdniny vrátí, že se o něho budou starat, volali mi, ať přijedu, že na mě čeká. Bylo to pěkně hnusné, samozřejmě, že ho sež rali a mě dali jiného. Bylo to ponižující. Věděla jsem, že se králíci zabíjejí, věděli, že to vím. Zbytečné lži.
Na "Bodies" bych osobně taky nešla, protože prostě ta těla jsou daná, vymodelovaná, do těch různých póz, což mě osobně přijde, ani nevím, jak to nazvat, prostě, tělo není modelína. Nadbytečná manipulace. Ani jsem se o to tím pádem víc nezajímala, až tady jsem se dozvěděla o těch nejasnostech původu...
Na druhou stranu, třeba, když jsem byla, taky ještě dítě, internet v začátcích smajlík - byly muž a žena, muž byl vězněn před popravou, kteří dali svá těla konkrétnímu projektu, kdy jejich těla byla zmrazena, a nařezána na tenké 1mm řezy, vyfoceno... Projekt byl detailně zpracovaný cca 10 let, v hlavách to měli ti vědci urcite už dlouho, ale realizovali to až v 90letech. Taky se strhl boj, co tím vlastně chtěli ti vědci říct, vždyť to nejsou ideální těla, je tam spousta patologie, etika,... No ale vlastně to bylo prvně, kdy bylo reálně vidět to, co teda jakoby má být vidět různými zobrazovacími metodami. Je to volně přístupné na internetu. Díky profesi mého otce jsem byla určitě jedno z prvních dětí v ČR, které viděly internet. Byl z toho strašný průšvih, velký účet. Proboha za co, dítě je ú chyl. Ale ono to opravdu všechno vypadalo jinak, než v atlasu anatomie smajlík
Iliena napsal(a):
Jé tak to já zhruba ve stejným věku zase nonstop četla Stopy hrůzy, takový ty "hororový" knížečky. Neznáte? Vyšlo jich okolo stovky a myslím, že jsem četla všechny
a troufám si tvrdit, že taky beze škod

https://www.obrazky.cz/?q=stopy+hr%C5%AFzy#utm_source=search.seznam.cz&utm_medium=link&utm_term=stopy%20hr%C5%AFzy&utm_content=lista.
Tak to já jsem vyrostla na Kájovi Maříkovi. Zanechalo to na mě následky - les můžu v jakékoliv podobě a jakémkoliv ročním období smajlík.
orionka napsal(a):
Tak to já jsem vyrostla na Kájovi Maříkovi. Zanechalo to na mě následky - les můžu v jakékoliv podobě a jakémkoliv ročním období smajlík.
Já na Lovcích mamutů
Nelovím, natož mamuty
Přírodu miluju, jsem v ní denně. A na Neználkovi...toho jsem fakt milovala.
Ollie napsal(a):
Tuhle pohádku ne. Fakt ne.


Ještě k mentalitě a otrlosti dětí - odmala jsem snila o tom, že budu upírem nebo aspoň čarodějnicí. Žádné pohádky, vyrostla jsem na knížce Rej upírů (soubor upířích povídek), bible mého dětství od 8 let. I když... Nebylo to tak prvoplánově natur děsivé jako třeba ta Kytice nebo HP. Ale zas to mělo silný sexuální podtext, jak je u upírů obvyklé, což mi jako dítěti samo nedocházelo, já viděla jen ty nadpřirozené síly. Nicméně v dospělosti jsem normální, žádné úchylky ani traumata nemám.
...já zase "Zbojnické historky" a máminy učebnice ze zdrávky a pak jsem vzadu v knihovně našich objevila takovou tenkou knížečku - v jedné polovině modlitby pro zemřelé, v druhé polovině detailně popsané jak upravit těla zesnulých do rakve - dítě, dospělého, muže, ženu a tak dále (strýc byl kněz, tak to asi bylo od něj)... osvěžovala jsem to pak pravidelnou četbou klasického Drákuly (pronesla z knihovny rodičů spolužačka...to vše zhruba od devíti let...od mala mi naši četli dokud jsem sama nezvládala pohádky bratří Grimů...na prvním studni jsem přelouskala Petrolejové lampy a další a další klasické skvosty z knihovny našich...
Iliena napsal(a):
Jé tak to já zhruba ve stejným věku zase nonstop četla Stopy hrůzy, takový ty "hororový" knížečky. Neznáte? Vyšlo jich okolo stovky a myslím, že jsem četla všechny
a troufám si tvrdit, že taky beze škod

https://www.obrazky.cz/?q=stopy+hr%C5%AFzy#utm_source=search.seznam.cz&utm_medium=link&utm_term=stopy%20hr%C5%AFzy&utm_content=lista.
No znám!
Iliena napsal(a):
Jé tak to já zhruba ve stejným věku zase nonstop četla Stopy hrůzy, takový ty "hororový" knížečky. Neznáte? Vyšlo jich okolo stovky a myslím, že jsem četla všechny
a troufám si tvrdit, že taky beze škod

https://www.obrazky.cz/?q=stopy+hr%C5%AFzy#utm_source=search.seznam.cz&utm_medium=link&utm_term=stopy%20hr%C5%AFzy&utm_content=lista.
...to na druhém stupni kamarádka vynášela potají otcovi kriminalistické sborníky - četly jsme to spolu u nás doma a občas to bylo fakt výživný,...no pak pronesla i učebnicí soudního lékařství, zvláště nás tam zaujala kapitola čeho byli schopni chlapci a chlapi aby byli vojny ušetřeni...
Mne mama čítala Erbenovu Kytici a následky sú tie, že keď počujem "lež" hneď si doplním "a nevstávej pánbůh tě potěš a mně též", a dnes je štvrtok "zejtra pátek, šiju šiju..."
mamkamaria napsal(a):
Mne mama čítala Erbenovu Kytici a následky sú tie, že keď počujem "lež" hneď si doplním "a nevstávej pánbůh tě potěš a mně též", a dnes je štvrtok "zejtra pátek, šiju šiju..."
Na tu Kytici jsem zapomněla. Nevím, už v kolika jsem ji poprvé vytáhnula z knihovny u báby, myslím, že někdy na tom druhém stupni, ale byla jsem jí nadšená, strašně mne bavila. Já jsem totiž od mala, neměla nic jiného na mysli než, že chci být víla
Žádná princezna, ale tancovat po lesích(ostatně jsem to taky celé dětství dělala
) A ta Kytice, to bylo všechno takové kouzelné, tajuplné, jsou tam všude bytosti, se kterýma jsem jako víla partila
mamkamaria napsal(a):
Mne mama čítala Erbenovu Kytici a následky sú tie, že keď počujem "lež" hneď si doplním "a nevstávej pánbůh tě potěš a mně též", a dnes je štvrtok "zejtra pátek, šiju šiju..."
Ano, Kytici mi četli odmalička, nejvíc jsem měla ráda Mateřídoušku a vždycky jsem k ní měla nekonečně otázek smajlík
Hmmm :) Tak co čekat od takového pořadu :)
Asi už tu někdo psal, ale máte přece právo volby a televizi vypnout nebo přepnout..Ale pokud chcete smutnit, tak pak se nedivím :).
Každý jsme jiný :)
Já fascinovaně sledovala Nemocnici Motol :) Operace v přímém přenosu :D.
Prima ZOOM a tyhle pořady je snad to jediné, na co jde na českých kanálech koukat (samozřejmě je spousta lepších, ale placených - NGC, Spectrum, Viasaty, History atd.).

Každý má přece možnost výběru. Výměna manželek, Prostřeno, Láďa Hruška, různí ti "Vyvolení", Ordinace SuperStar, nějaké ostrovy či co...

Všude samé sračky, tak proč by proboha jeden (ještě se dá i ČT2) jediný kanál nemohl dávat něco hodnotnějšího?
Teď jsem na ten díl koukla. Pěkně udělaný dokument s komentářem.
Chápu že ty záběry nejsou pro každého (nejen ta operace feny), ale to je každého věc na co chce koukat. Prostě je to dokument o práci veterináře.

Přidat reakci

Text tučně Kurzíva Potržený text


Souhlasím s pravidly diskuze.
Zrušit sledování diskuze « Zpět na výpis diskuzních vláken
ZPĚT NAHORU
Komerční sdělení Vytvořit zde reklamu
Výkonnost, svalstvo, fyzická kondice
Veterinární produkt Kingvet dodává životní energii. Posiluje kosterní a hladkou svalovinu. Zvyšuje fyzickou výkonnost.
Kosti, klouby, kostní tkáně, chrupavky
Veterinární produkt Skelevet regeneruje kostní tkáně, vyživuje kosti a klouby. Pomáhá při artróze a artritidě.
Pomozme společně pejskům z útulků
Udělejte v prosinci objednávku na mém e-shopu a já přispěji za každou objednávku na opuštěné pejsky.
winnerpet
Nové superperémiové krmivo od francouzského nezávislého výrobce. Od 8.12. do 10.12.2017 se slevou až 15%.