Hledám štěně papillona k odběru URGENT

S maminkou jsme už o tom mluvily, štěně chce. A já ji ho chci dát hned, protože je sama, kamarádky v podstatě nemá, takže jediné, co bude dělat je, že bude sedět a brečet. A to nechci. Kromě toho je to takový starací typ, že když ví, že ji někdo potřebuje, tak je spokojená a stará se.

I v útulku bývají štěňátka, i když chápu, že pro starší maminku asi budete chtít mít jistotu rasy, temperamentu a velikosti...

Ne, pejska z útulku nechci. Jak říkáte, potřebuji mít určité jistoty.

Vždyť je doba internetu...:

http://www.papillons.eu/index.php/cz/na-prodej

http://www.mksk.cz/index.php/inzerce/puppies-for-sale.html.

Ano, je doba internetu, taky pilně googlím, ale štěňata hned k odběru moc nenacházím. Co jsem nenapsala je, že bych potřebovala nějaké štěně v okolí Brna.

Podle čeho jste vybrala papillona?

-Veru- napsal(a):
S maminkou jsme už o tom mluvily, štěně chce. A já ji ho chci dát hned, protože je sama, kamarádky v podstatě nemá, takže jediné, co bude dělat je, že bude sedět a brečet. A to nechci. Kromě toho je to takový starací typ, že když ví, že ji někdo potřebuje, tak je spokojená a stará se.

Takže maminka zítra bude uspávat kočičku a souhlasila, že doma bude mít hned štěně? Nebo to je tak, že "A já ji ho chci dát hned, protože je sama" ? A co jestli ona sedět a brečet prostě potřebuje? Tohle rozhodování za jiné lidi nesnáším a nenávidím... Jestli ses s maminkou výhledově bavila o štěněti neznamená, že ho chce hned! Probůh, nech maminku nějak pobrat citově a rozumově, že zítra přijde o kočičku, a uvidí se!

-Veru- napsal(a):
S maminkou jsme už o tom mluvily, štěně chce. A já ji ho chci dát hned, protože je sama, kamarádky v podstatě nemá, takže jediné, co bude dělat je, že bude sedět a brečet. A to nechci. Kromě toho je to takový starací typ, že když ví, že ji někdo potřebuje, tak je spokojená a stará se.

Možná jsem jiná, ale já bych nechtěla ihned jiného parťáka.
Chtěla bych si obrečet ztrátu kočičáka jen sama se sebou a pak bych si pořídila štěně/kotě a kvůli kočičákovi už bych nebulela a radovala se z nového kámoše.
Přijde mi tak nějak nefér nad nových štěnětem/kotětem, které je samo vykulené z nového prostředí, ještě pobrekávat na ztrátou předchozího, kterého to nové nezažilo.

Trosku nefer vuci kocicce. Oplakat potrebuje. To je naprosto fyziologicke. Nefer vuci novemu steneti- nikdy nebude ona kocicka. Se ztratou je potreba se napred smirit. Na to potrebuje kszdy jinak dlouhy cas. Navic to resime ted, kdyz kocicka jeste zije, nejak na to nemam zaludek.

Lexaurin napsal(a):
Trosku nefer vuci kocicce. Oplakat potrebuje. To je naprosto fyziologicke. Nefer vuci novemu steneti- nikdy nebude ona kocicka. Se ztratou je potreba se napred smirit. Na to potrebuje kszdy jinak dlouhy cas. Navic to resime ted, kdyz kocicka jeste zije, nejak na to nemam zaludek.

Jo, taky to tak cítím, můj rozum toto nějak nebere.

Zkuste CHS ve Šlapanicích: http://zvirata.profit-inzerce.cz/papillon-motylek-s-pp-2630326/.

blackberry napsal(a):
Zkuste CHS ve Šlapanicích: http://zvirata.profit-inzerce.cz/papillon-motylek-s-pp-2630326/.

Ať se tam mamka zajde podívat.

-Veru- napsal(a):
Ahoj, velmi pravděpodobně zítra budeme muset uspat kočičáka, který s námi byl skoro 18 let. Vzhledem k tomu, že dělal společnost mé starší mamince, která bydlí sama, moc ráda bych jí hned zítra přivezla štěně. Bohužel bydlím na druhé straně republiky, takže jindy než o víkendu toto řešit nemůžu a čekat do toho příštího se mi zdá dlouho.
Ale k věci, neznáte někoho ověřeného, kdo má štěňata k odběru? Nepotřebuji nic výstavní kvality, může být nestandardně zbarvené i s menšími vadami, které ale nebudou mít vliv na zdraví. Štěně dostane výborný domov.

...víte je to šok když po tolika letech odejde chlupatý kamarád...také jsem si to prožila a za ta léta ne jednou, je zapotřebí aby si Vaše maminka odžila ten smutek...reakce je různá, neznám Vaši maminku, ale u mně to bylo tak, že jsem nejprve žádného psa (nebo kočku) nemohla ani vidět, vadilo mi i když se ke mně na ulici přiblížili, po nějaké době jsem zase začala jejich přítomnost vyhledávat a muchlovala jsem se s každým povolným psem (kočkou)...nakonec mně přítel vzal k chovatelce a tam prostě bylo jedno štěně, které jsem nějak intuitivně vzala do náručí a už ho nepustila...zbylo tam, ostatní jeho sourozenci už byli u svých nových majitelů...byla to láska na první pohled a sáhla jsem po něm, i když tam byla ještě jeho sestra, kterou si chovatelka nechávala pro sebe a několik dalších psů toho daného plemene...nakonec jsem zjistila, že se narodilo, když moje fenka odcházela na onen svět... myslím si, že by bylo rozumně nechat maminku chvilku být, povídat si s ní o novém štěněti, začít se v klidu na něj těšit - respektive těšit se budoucí přítomnost nového zvířecího kamaráda pak ji vzít podívat se tam, kde jsou štěňata, ať ona sama vidí o jakého pejska se v reálu jedná a ať ona sama si vybere...

Lexaurin napsal(a):
Trosku nefer vuci kocicce. Oplakat potrebuje. To je naprosto fyziologicke. Nefer vuci novemu steneti- nikdy nebude ona kocicka. Se ztratou je potreba se napred smirit. Na to potrebuje kszdy jinak dlouhy cas. Navic to resime ted, kdyz kocicka jeste zije, nejak na to nemam zaludek.

Mrtvému už je to jedno.
Jinak zakladatelku i její maminku chápu, taky potřebuji zvíře ihned po smrti starého, z toho důvodu dost často dělám kompromisy a nečekám na vysněné zvíře, jednoduše potřebuji zalepit díru co nejdříve.
A proč nefér k novému zvířeti? Snad nikdo nečeká klon starého zvířete.
Pár dní srovnáváte, ale nakonec vás nový tvor pohltí a dostane.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Mrtvému už je to jedno.
Jinak zakladatelku i její maminku chápu, taky potřebuji zvíře ihned po smrti starého, z toho důvodu dost často dělám kompromisy a nečekám na vysněné zvíře, jednoduše potřebuji zalepit díru co nejdříve.
A proč nefér k novému zvířeti? Snad nikdo nečeká klon starého zvířete.
Pár dní srovnáváte, ale nakonec vás nový tvor pohltí a dostane.

jednoduše potřebuji zalepit díru co nejdříve

Pokud si to maminka přeje, tak bych jí klidně štěně pořídila. Aspoň jí zvedne náladu a rozesměje. A když se bude muset starat o nového člena rodiny, tak se tak nebude soustředit na svůj smutek. To, že zemřelou kočičku nebude oplakávat týdny potoky slz a že bude mít nového kamaráda, neznamená, že na kočičku ze dne na den zapomene.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Mrtvému už je to jedno.
Jinak zakladatelku i její maminku chápu, taky potřebuji zvíře ihned po smrti starého, z toho důvodu dost často dělám kompromisy a nečekám na vysněné zvíře, jednoduše potřebuji zalepit díru co nejdříve.
A proč nefér k novému zvířeti? Snad nikdo nečeká klon starého zvířete.
Pár dní srovnáváte, ale nakonec vás nový tvor pohltí a dostane.

Já to mám stejně, jednou jsem rovnou z veteriny jela do útulku.

Nedělala bych to, nedokážu si to ani představit, že by mi umíral můj největší parťák, dlouholetý. A najednou by v den úmrtí bylo doma štěně. Ne, ne, ne..asi bych i nadávala, a možná to štěně zpočátku ani neměla ráda. Vždyť to se musí prožít..

Sedět doma, trpět a plakat nikomu neprospěje, a starému člověku obvzlášt ne. Neznamená to žádnou zradu na přrdchozím zvířátku, to už o tom neví. A z pořízením nového tvorečka přece nezapomínám na starého. Pohled na prázdný pelíšek a prázdný dům je hrozný, nový člen člověka zaměstná. A že bych štěně neměla ráda, to ne, mám ráda všechny zvířata.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Sedět doma, trpět a plakat nikomu neprospěje, a starému člověku obvzlášt ne. Neznamená to žádnou zradu na přrdchozím zvířátku, to už o tom neví. A z pořízením nového tvorečka přece nezapomínám na starého. Pohled na prázdný pelíšek a prázdný dům je hrozný, nový člen člověka zaměstná. A že bych štěně neměla ráda, to ne, mám ráda všechny zvířata.

Tak to já taky od myšky po slona. Ale mě osobně by štěně první den asi přitížilo. A hlavně je.to na každém člověku, a když už chce "náhradu" hned ten den, tak myslím, že si ho chce vybrat sám. Celkově darovat někomu zvíře i v jiné situaci mi přijde nerozumné.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Sedět doma, trpět a plakat nikomu neprospěje, a starému člověku obvzlášt ne. Neznamená to žádnou zradu na přrdchozím zvířátku, to už o tom neví. A z pořízením nového tvorečka přece nezapomínám na starého. Pohled na prázdný pelíšek a prázdný dům je hrozný, nový člen člověka zaměstná. A že bych štěně neměla ráda, to ne, mám ráda všechny zvířata.

Jenze ona to zadyvatelka resi v dobe, kdy ta kocka jeste je

Lexaurin napsal(a):
Jenze ona to zadyvatelka resi v dobe, kdy ta kocka jeste je

Já bych řekla, že kocourkovi se tím ani tak nijak víc nepřitíží...já bych pro zvířata za jejich života udělala první poslední, ale na nějakou pietu si příliš nepotrpím.
A jak je vidět ze zdějších příspěvků, evidentně to má každý nastavené jinak. A myslím, že zadavatelka zná svou maminku líp než celá ifauna, takže možná ví, co dělá.
Když mému tchánovi umřel knírač, rozhlásil všem svým dětem "ne, aby vás někoho napadlo..."
Nikoho samozřejmě nic nenapadlo, ale švagr tchána poprosil, jestli by přes víkend nepohlídal fenu jorka jeho přítelkyně, opravdu nevědí, kam s ní. Tchán pohlídal, vydali se spolu na dlouhé prochajdy jako chodíval s kníračem - a po víkendu už jorčice u něj zůstala

Lexaurin napsal(a):
Jenze ona to zadyvatelka resi v dobe, kdy ta kocka jeste je

A té kočce tím nějak ubližuje?

Mnoho lidí si pořizuje ke starému zvířeti zvíře nové, tak aby po smrti staršího zvířete nebyli sami. To je přece to samé, navíc zakladatelka ke kočce nemá moc vztah, pravděpodobně ji vidí občas a podrbe ji po hlavě.

Když mi umíralo poslední zvíře, drželo mě nad vodou brouzdání po inzerátech a hledání nového zvířete, těšení se mládě. Nakonec jsem se vzhledem ke věku posledního dítěte (1 rok) čekala ještě další rok a bylo to strašné, měla jsem si mládě pořídit hned a nečekat.
Teď tu mám dva už hodně staré zvířecí seniory a už naprosto přesně vím, co si místo nich pořídím, děsím se toho co mě v průběhu nového roku čeká, ale zároveň se těším na nová zvířata.
Připravuji na to děti, myslím, že i ony to zvládnou líp, pokud bude pelíšek ihned znovu obydlený a zaměstná je prcek.


Počítám, že zakladatelce není náct a svou mamku zní, ví že jí tím udělá radost, popřípadě je připravena se o štěně sama postarat. Člověčí senioři občas potřebují péči jako děti, dost často upadají do depresí a občas potřebují popostrčit, zakladatelka asi ví co dělá. Takže držím palce, aby vše dobře dopadlo.

Akorát teda kočka není pes, pes mi přijde pro seniora výhodnější, protože ho donutí chodit ven mezi lidi, ale pokud je mamka kočičí, pes jí neuspokojí.

"Jenze ona to zadyvatelka resi v dobe, kdy ta kocka jeste je "
A? Má starost o maminku a to je krásné, kočičákovi to je minimálně u zádele, a ještě daleko dál!

"Mnoho lidí si pořizuje ke starému zvířeti zvíře nové, tak aby po smrti staršího zvířete nebyli sami"
tož samozřejmě i u nás to byl jeden z důvodů, proč si pořídit druhého psa a jsem za to nesmírně ráda, i za tu kupu koček, protože ti nedovolí se uzavřít do své bolesti ale dokope tě do života.

Vlastně škoda, že tam ten pejsek nebyl už dřív...pokud samozřejmě maminka psa chce, protože to opravdu není kočka a znamená to pravidelně chodit ven, ať je jak je.

"pokud je mamka kočičí, pes jí neuspokojí"
tak to může vzít z jedné vody, kotě na klín a pejska na procházky...
(jinak teda musím konstatovat, že mě jako člověka kočičího ten pastevec víc než velmi uspokojuje ).

Veru, v každém případě musí být jasné, že se o zvíře bude mít kdo postarat, pokud maminka nebude moct...

Uz jsem mela strach, ze cela ifauna zna moji situaci lepe nez ja, takze dekuji druhe polovine prispevovatelu
Nevim, proc mam snahu to vysvetlovat ale: ke kocce jsem mela silny vztah i ja. Byla s nami skoro 18 let, bylo mi 12, kdyz k nam prisla. Shodou okolnosti jsme ten den sli uspat meho prvniho potkanka a odnesli jsme si kocku.
V mnoha vecech jsem pragmatik a realista. Kocku mam rada, maminka taky. Ale kdyz uz vim, ze se blizi konec a vim, ze mama proste potrebuje neco, o co se muze starat a mazlit, proc mam s vyberem cekat, nez kocka bude uspana? To radsi mamu nasmeruju na obrazky stenat driv, at si vybere, jaci psi se ji libi v klidu, kdyz jeste o nic nejde a zarovem se pomalu nenasilne pripravi na to, ze jednou kocka proste nebude a misto ni bude pes (uz dalsi kocku nechce a pes ji aspon vytahne vem pokecat s babkama, co venci dalsi sve psy...). Proc by to kruci melo znamenat, ze kocku nemame radi?
A taky nevim, kde jsem psala, ze proste poridim prvniho psa a mami starej se. Mela jsem urcity plan a alternativy podle toho, jak to mama ponese. Pro me nejlepsi pripad by byl, ze si rovnou prinese stene. Proto jsem shanela kde co je. Pokud by mi rekla, ze ted nic nechce a na zadne stene se nepodiva, kde jsem psala, ze ji svazu do kozelce a toho psa ji vnutim? Vite houby a prece mate tu drzost soudit...
Ted je situace takova, ze kocka uz neni, stene zatim taky ne, mama breci mezi ctyrma stenama a neji, takze o ni mam tak akorat strach, protoze je diabetik a ja bydlim na druhe strane republiky. Ocividne je toto pro vetsinu idealni stav, hlavne ze se kocka nezradi a mama ma cas truchlit...

Neviem, či väčšina alebo menšina, ale je veľa ľudí, ktorí sme podporili Váš zámer a všímajte si tých. Urobte ako to vyhovuje Vám a Vašej mamičke a ostatní nech robia po svojom, keď sa dostanú do takej situácie. Držím Vám palce, aby ste čím skôr našli nového zvieracieho miláčika

-Veru- napsal(a):
Uz jsem mela strach, ze cela ifauna zna moji situaci lepe nez ja, takze dekuji druhe polovine prispevovatelu
Nevim, proc mam snahu to vysvetlovat ale: ke kocce jsem mela silny vztah i ja. Byla s nami skoro 18 let, bylo mi 12, kdyz k nam prisla. Shodou okolnosti jsme ten den sli uspat meho prvniho potkanka a odnesli jsme si kocku.
V mnoha vecech jsem pragmatik a realista. Kocku mam rada, maminka taky. Ale kdyz uz vim, ze se blizi konec a vim, ze mama proste potrebuje neco, o co se muze starat a mazlit, proc mam s vyberem cekat, nez kocka bude uspana? To radsi mamu nasmeruju na obrazky stenat driv, at si vybere, jaci psi se ji libi v klidu, kdyz jeste o nic nejde a zarovem se pomalu nenasilne pripravi na to, ze jednou kocka proste nebude a misto ni bude pes (uz dalsi kocku nechce a pes ji aspon vytahne vem pokecat s babkama, co venci dalsi sve psy...). Proc by to kruci melo znamenat, ze kocku nemame radi?
A taky nevim, kde jsem psala, ze proste poridim prvniho psa a mami starej se. Mela jsem urcity plan a alternativy podle toho, jak to mama ponese. Pro me nejlepsi pripad by byl, ze si rovnou prinese stene. Proto jsem shanela kde co je. Pokud by mi rekla, ze ted nic nechce a na zadne stene se nepodiva, kde jsem psala, ze ji svazu do kozelce a toho psa ji vnutim? Vite houby a prece mate tu drzost soudit...
Ted je situace takova, ze kocka uz neni, stene zatim taky ne, mama breci mezi ctyrma stenama a neji, takze o ni mam tak akorat strach, protoze je diabetik a ja bydlim na druhe strane republiky. Ocividne je toto pro vetsinu idealni stav, hlavne ze se kocka nezradi a mama ma cas truchlit...

...pak tedy nechápu, proč jste se neobrátila rovnou na inzerci nebo klub chovatelů daného plemene, štěně by jste sehnala jistě velice rychle... pokud ale napíšete do diskuze, prostě se diskutuje a každý to napsal tak jak to opravdu cítí on sám...

Edánek napsal(a):
...pak tedy nechápu, proč jste se neobrátila rovnou na inzerci nebo klub chovatelů daného plemene, štěně by jste sehnala jistě velice rychle... pokud ale napíšete do diskuze, prostě se diskutuje a každý to napsal tak jak to opravdu cítí on sám...

Opět dedukce zakládající se na domněnkách. Samozřejmě, že jsem koukala po netu a obvolávala chovatele. A bohužel jsem si dovolila poprosit tady o pomoc, protože vím, že spousta štěňat se do inzerce nedostane. Ale poučila jsem se, už se na diskusích na nich neptat a poradit si sama...
Když člověk prochází složitou situací, ale musí zůstat nad věcí, protože to musí být on, kdo řekne, že uspat, kdo to musí zařídit a pak se postarat o tělo, kdo si nemůže dovolit jít do kouta a vybrečet se, protože tu musí být pro mámu, která to nezvládá a pak se tady dozví, že je necitelnej, že tu kočku zrazuje a je vlastně ten nejhorší, tak to opravdu pomůže (toto není mířeno na všechny, vím, že spousta lidí to tu vzala z jiného konce).
Je to diskuse, ano, ale já jsem položila jasný dotaz, na který jsem čekala jasnou odpověď. To, co vy tady řešíte v naprosté neznalosti situace já sama se sebou řeším už víc než rok. A posledních pár měsíců pomaloučku i s mámou.
Takže tak a tím bych to ukončila...

Víte, obracet se zrovna tady s takovou žádostí - to vypadá, že jste tu nikdy žádnou debatu nečetla. Navíc nevím jak ostatní, ale mě připadlo, že mamince je tak pomalu osmdesát či podobně. Předpokládám, že maminka to přežije ve zdraví, co nejdřív si pořídí štěňátko a nakonec je doba odrostlých koťat, všude jich je přehršel, tak proč ne parťáky dva?

-Veru- napsal(a):
Uz jsem mela strach, ze cela ifauna zna moji situaci lepe nez ja, takze dekuji druhe polovine prispevovatelu
Nevim, proc mam snahu to vysvetlovat ale: ke kocce jsem mela silny vztah i ja. Byla s nami skoro 18 let, bylo mi 12, kdyz k nam prisla. Shodou okolnosti jsme ten den sli uspat meho prvniho potkanka a odnesli jsme si kocku.
V mnoha vecech jsem pragmatik a realista. Kocku mam rada, maminka taky. Ale kdyz uz vim, ze se blizi konec a vim, ze mama proste potrebuje neco, o co se muze starat a mazlit, proc mam s vyberem cekat, nez kocka bude uspana? To radsi mamu nasmeruju na obrazky stenat driv, at si vybere, jaci psi se ji libi v klidu, kdyz jeste o nic nejde a zarovem se pomalu nenasilne pripravi na to, ze jednou kocka proste nebude a misto ni bude pes (uz dalsi kocku nechce a pes ji aspon vytahne vem pokecat s babkama, co venci dalsi sve psy...). Proc by to kruci melo znamenat, ze kocku nemame radi?
A taky nevim, kde jsem psala, ze proste poridim prvniho psa a mami starej se. Mela jsem urcity plan a alternativy podle toho, jak to mama ponese. Pro me nejlepsi pripad by byl, ze si rovnou prinese stene. Proto jsem shanela kde co je. Pokud by mi rekla, ze ted nic nechce a na zadne stene se nepodiva, kde jsem psala, ze ji svazu do kozelce a toho psa ji vnutim? Vite houby a prece mate tu drzost soudit...
Ted je situace takova, ze kocka uz neni, stene zatim taky ne, mama breci mezi ctyrma stenama a neji, takze o ni mam tak akorat strach, protoze je diabetik a ja bydlim na druhe strane republiky. Ocividne je toto pro vetsinu idealni stav, hlavne ze se kocka nezradi a mama ma cas truchlit...

Krom papilonka zkuste se mrknout i na jine plemena které by byla i vhodnější ke staršímu člověku..klidně i nějakou placatku já bych ji zkusila ukazat i mopsíka jsou to mazlicí a povahou jsou to něco jako kočkopsi a i docela nenároční na péči i pohyb a možná bude štěně rychleji sehnatelné.

-Veru- napsal(a):
Opět dedukce zakládající se na domněnkách. Samozřejmě, že jsem koukala po netu a obvolávala chovatele. A bohužel jsem si dovolila poprosit tady o pomoc, protože vím, že spousta štěňat se do inzerce nedostane. Ale poučila jsem se, už se na diskusích na nich neptat a poradit si sama...
Když člověk prochází složitou situací, ale musí zůstat nad věcí, protože to musí být on, kdo řekne, že uspat, kdo to musí zařídit a pak se postarat o tělo, kdo si nemůže dovolit jít do kouta a vybrečet se, protože tu musí být pro mámu, která to nezvládá a pak se tady dozví, že je necitelnej, že tu kočku zrazuje a je vlastně ten nejhorší, tak to opravdu pomůže (toto není mířeno na všechny, vím, že spousta lidí to tu vzala z jiného konce).
Je to diskuse, ano, ale já jsem položila jasný dotaz, na který jsem čekala jasnou odpověď. To, co vy tady řešíte v naprosté neznalosti situace já sama se sebou řeším už víc než rok. A posledních pár měsíců pomaloučku i s mámou.
Takže tak a tím bych to ukončila...

...ještě taková rada, pokud ji přimete...papillon ač se to nezdá je pejsek, který je sice doma v klidu a zabaví se i sám, ale potřebuje velké množství pohybu a vyžití se...sama mám doma takřka sedmiměsíční štěně, odbourala jsem pokud se dal MHD a všude svižnou chůzí pěšky, znám i jeho bratra, který nachodí v tomto věku i přes deset kilometrů po horách a jejich bratranec s páníčkem také poměrně dlouhé výlety, pak jsou doma opravdu klidní a úžasní společníci...asi bych pro maminku s diagnózou diabetu volila klidnější a na pohyb ne tak náročné plemeno...moje kamarádka je těžká diabetička, pejska mi venčí hodinu když mám pejska v práci a je to pro ni tak akorát...

Edánek napsal(a):
...ještě taková rada, pokud ji přimete...papillon ač se to nezdá je pejsek, který je sice doma v klidu a zabaví se i sám, ale potřebuje velké množství pohybu a vyžití se...sama mám doma takřka sedmiměsíční štěně, odbourala jsem pokud se dal MHD a všude svižnou chůzí pěšky, znám i jeho bratra, který nachodí v tomto věku i přes deset kilometrů po horách a jejich bratranec s páníčkem také poměrně dlouhé výlety, pak jsou doma opravdu klidní a úžasní společníci...asi bych pro maminku s diagnózou diabetu volila klidnější a na pohyb ne tak náročné plemeno...moje kamarádka je těžká diabetička, pejska mi venčí hodinu když mám pejska v práci a je to pro ni tak akorát...

Ano i to je můj názor, pokud zadavatelka nemá s papillonem OSOBNÍ zkušenost, měla by se tu poradit především s výběrem plemene. Papillon, ač se to mnohým nezdá, je značně akční pes a nějaké postávání na rohu při drbání s babkami mu rozhodně stačit nebude. Od svých lidí vyžaduje, aby se skutečně hýbali a nejen courali po parku. Pro člověka, který má věk, nebude jako my všichni mládnout a byl zvyklý na klidnou kočičí parťačku to nemusí být zrovna ideální volba.

manbea napsal(a):
Ano i to je můj názor, pokud zadavatelka nemá s papillonem OSOBNÍ zkušenost, měla by se tu poradit především s výběrem plemene. Papillon, ač se to mnohým nezdá, je značně akční pes a nějaké postávání na rohu při drbání s babkami mu rozhodně stačit nebude. Od svých lidí vyžaduje, aby se skutečně hýbali a nejen courali po parku. Pro člověka, který má věk, nebude jako my všichni mládnout a byl zvyklý na klidnou kočičí parťačku to nemusí být zrovna ideální volba.

...souhlasím plně... neustále něco vymýšlíme, někde jsme...doma má tři kočičí parťáky a ty mají občas "očistec" co si je schopný na ně vymyslet, vrcholem jeho snažení je když rozpohybuje našeho kocoura o kterém si mnozí myslí, že ani běhat neumí ale pak je schopný se mnou být dvanáct hodin pod stolem nebo na šatně v práci a stát se neviditelným a neslyšitelným - podmínkou ale je hodinová svižné chůze do práce a z práce a hodinová venčící teta na psím hřišti s házením aportů v mezičase...

Tak každý z nás to nese jinak - někomu víc vyhovuje pořídit si nové zvířátko za nějaký čas, někdo raději okamžitě.

Pochopila jsem ale správně - že zadavatelka o tom s maminkou mluvila a ta souhlasila a pejska chce? Tak proč potom ty odsuzující komentáře...

Já si myslím, že pokud člověk bydlí sám - je starší, takže už nechodí do práce atd., pak je docela pochopitelné, že nechce čekat.

A po kočičce se bude stýskat i za týden, za měsíc...to se přeci nevylučuje.

-Veru- napsal(a):
Uz jsem mela strach, ze cela ifauna zna moji situaci lepe nez ja, takze dekuji druhe polovine prispevovatelu
Nevim, proc mam snahu to vysvetlovat ale: ke kocce jsem mela silny vztah i ja. Byla s nami skoro 18 let, bylo mi 12, kdyz k nam prisla. Shodou okolnosti jsme ten den sli uspat meho prvniho potkanka a odnesli jsme si kocku.
V mnoha vecech jsem pragmatik a realista. Kocku mam rada, maminka taky. Ale kdyz uz vim, ze se blizi konec a vim, ze mama proste potrebuje neco, o co se muze starat a mazlit, proc mam s vyberem cekat, nez kocka bude uspana? To radsi mamu nasmeruju na obrazky stenat driv, at si vybere, jaci psi se ji libi v klidu, kdyz jeste o nic nejde a zarovem se pomalu nenasilne pripravi na to, ze jednou kocka proste nebude a misto ni bude pes (uz dalsi kocku nechce a pes ji aspon vytahne vem pokecat s babkama, co venci dalsi sve psy...). Proc by to kruci melo znamenat, ze kocku nemame radi?
A taky nevim, kde jsem psala, ze proste poridim prvniho psa a mami starej se. Mela jsem urcity plan a alternativy podle toho, jak to mama ponese. Pro me nejlepsi pripad by byl, ze si rovnou prinese stene. Proto jsem shanela kde co je. Pokud by mi rekla, ze ted nic nechce a na zadne stene se nepodiva, kde jsem psala, ze ji svazu do kozelce a toho psa ji vnutim? Vite houby a prece mate tu drzost soudit...
Ted je situace takova, ze kocka uz neni, stene zatim taky ne, mama breci mezi ctyrma stenama a neji, takze o ni mam tak akorat strach, protoze je diabetik a ja bydlim na druhe strane republiky. Ocividne je toto pro vetsinu idealni stav, hlavne ze se kocka nezradi a mama ma cas truchlit...

Aha, nečetla jsem před svým prvním příspěvkem.

Z těch komentářů si nic nedělejte on to nikdo nemyslí špatně! a byť se tady často odpovídá na úplně jinou otázku, než která je položena - tak každý chce prostě jen pomoct. Nějak.

Už máte štěňátko vybrané?

To je celkem zábavné jak se najednou doporučují krátkolebá plemena, přičemž v jiných diskuzích se hodně psalo, že toto by být nemělo, týrání, zakázat, na co ti psi vlastně jsou...
Tak třeba, nejen - na "toto"..

No a druhá stránka věci je, že paní i když letitá může být velmi aktivní, takže nebude mít problém ani s papilonem ani s jiným akčnějším plemenem. Může to být přesně naopak. Nemluvě o tom, že je v důchodu...tedy všechen svůj čas a energii věnuje zvířeti..

Osobně takové "důchodce" znám.
A jednomu na kterého jsem si právě vzpoměla akční pes doslova zachránil život. Tím, že byl akční...

Zadavatelka musí svou mámu znát nejlépe a tak jistě ví, které plemeno ano a které ne.