Uživatel s deaktivovaným účtem

Zhruba v posledním roce (pes se mnou žije 8 let) se nemohu zbavit dojmu, že se pes naučil načítat si, jak se cítím fyzicky (psychicky a emoce načítá odjakživa) a vypadá to, jako kdyby si ten můj fyzickej stav zkopíroval do svýho. Je to hrozně divný, ale když jsem třeba kvůli rýmičce hrozně unavená a táhnu se na procházce jak šnek, pes se taky tváří, jakoby byl děsně unavenej a táhne se se mnou, i když mu vůbec nic není.
Dřív to určitě nedělal, zamlada. Takže to bude asi prohloubením našeho vztahu + jeho věkem.
Ale nemívám vážnější problémy než rýmičku, takže nemohu posoudit, co by dělal třeba v případě sádry nebo opravdu nemoci.
Ja se teď kuryruju s kolenem. Zraněné od stavebního výtahu. A bígl hned začal pomáhat s podáváním věcí a ovčák mi začal sám dělat opěrku při vstávání a sedání si. :) a jelikož si nedosahnu moc na nohu tak jsem zvědavá jestli si bígl vzpomene jak se sundavá ponozka. ale na rymicku a podobné moc nereagujou. Naopak se mě snaží co nejvíc tahat na vzduch a z postele. Ale při něčem jako angína už leží u postele a hlídají aby mě nikdo nerusil.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Jo chovají, vždycky a každý se psů toho využíval. Věděli že mě není dobře, že je příliš nesleduju, neposlouchali a dělali kraviny.
Iliena
napsal(a):
Určitě, já tedy byla nemocná 2x za tu dobu co ji máme a pokaždé se přepla do režimu "chůvička". Prakticky se ode mě nehne, leží vedle mě, nezlobí, ani mě netahá hrát si nebo ven. Když jsem měla zánět dutin tak se čumákem pořád dotýkala mého čela a tváře .
Ten muj je taky vice pritulny. Bezne spi u nohou na posteli v dostatecnem odstupu, anebo v kennelce. Kdyz jsem nemocna, nebo mi je zle, lehava vedle mne v urovni hrudi. Je takovy vice pritulny, jakoby statostlivy. Hafani proste poznaji, ze vam neni fajn a podle toho se chovaji :).
Enter
napsal(a):
Když jsem měla výron a berle, náš pes z toho měl srandu, ohlodával ty gumové konce a jeho cílem bylo vytrhnout berli z pod ramene. Chvíli mu trvalo než pochopil, že to fakt není sranda . Ale je to štěně...
Já když měla berle, tak bígl byl nejvzornejsi na světě. Na té části co se drží v ruce tak visel kyblicek s mlskama a bígl chodil zásadně u nohy a dobrovolně.
Normálně mi na kyblik s dobrotama kaslal, ale s berli bych s ním udělala z fleku BH třeba :).
Tedysek
napsal(a):
Já když měla berle, tak bígl byl nejvzornejsi na světě. Na té části co se drží v ruce tak visel kyblicek s mlskama a bígl chodil zásadně u nohy a dobrovolně.
Normálně mi na kyblik s dobrotama kaslal, ale s berli bych s ním udělala z fleku BH třeba :).
Nová výcviková pomůcka
Uživatel s deaktivovaným účtem

Ten náš vždy sedí a nadšeně kouká déle než jindy co se bude dít, spíš mě u toho dokáže i rozesmát, protože přemýšlím, co se tak v té jeho hlavičce asi odehrává.Když jsem si musela pravidelně měřit tlak, tak už věděl a rychle přiběh, pak čekal, že tu hračku co mám na ruce a vydává zvláštní zvuk, že mu jí konečně hodím...
Uživatel s deaktivovaným účtem

Mému psovi je úplně fuk můj fyzický stav, reflektuje pouze psychiku, ale na tu je citlivý extrémně. Tzn. i kdybych měla rýmičku a vypadala jako v posledním tažení, nicméně bych měla dobrou náladu (blbost, ale jen př.), tak prostě nepochopí, že s ním nebudu hodiny trajdat po parcích. Musím se tvářit jako skoromrtvola, jinak mám smolíka. Ale zas musím dávat pozor i na nadávání na ostatní řidiče v autě, protože hned nastoupí výraz 'ježišikriste, co se stalo, můžu za to já?' a musím jásavě uklidňovat.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.242.18
Já mám strašně bezohlednou jednu fenu co se týká procházek, kdysi se mi podařilo být nemocná v době, kdy manžel byl pracovně pryč přes týden a zůstala jsem sama s angínou, normálně mě vždycky psi obskládali v posteli a pohoda, jenže mám jednu fenu co prostě chce chodit denně na procházky a nespokojí se, se zahradou a otravuje, otrevuje tak, že buď do vás rýpe svým mokrým, studeným čenichem, nebo stojí mezi dveřma z ložnice do chodby a mraští, mrčí, pofňukává, když ji vyhodím ať si teda táhne na zahradu, tak skáče na dveře a zas mraští, to je taková ta chvíle, kdy jste rádi že žijete, bolí vás hlava a psa byste nejradši něčím praštili ať už ztichne takže musím vzít telefon a sehnat někoho ochotného kdo s nimi půjde ven, většinou to schytá moje mamka posledně šla se všemi třemi, ale vzala si s sebou na pomoc taťku, ale opravdu Chiquita je absolutně netolerantní, neempatická mrcha, co zkrátka něco chce a je to pěknej sobec...
...poslední týden v červnu doma přibylo štěně papillona, jedenáctého července jsem si ošklivě zlomila ruku v zápěstí (za čtrnáct dní nato operace a zdrátování)...bylo to hrozné protože jsem se štěnětem chodila co chvíli ven aby se naučil...kupodivu se naučilo tak nějak samo chodit vez tahání na vodítku - to jsem měla zaháknuté za prsty levé ruky vykukující ze sádry (vymodlila jsem si aby mi nechali prsty co nejvíce venku), naučilo se také tak nějak od sebe chodit po schodech pomalu za mnou, ve výtahu si automaticky sednout a počkat až otevřu dveře...nicméně doma se mi po sádře v posteli válelo s velkým gustem a mělo z toho legraci, rovněž velice rádo sádru oždibávalo...na druhou stranu tři kočky které mám, tak ty mi sádru a prsty obložily a vrněly co to dalo...protože mám dlouhodobé problémy s poruchou krvetvorby, tak občas jsem opravdu ve stavu, kdy nemůžu nic a jsem ráda, že žiju, to zase respektovala fenka jorka a byla ticho jako pěna, nic nevyžadovala a naopak mi podávala věci...velký kocour mně nechal se o něj opřít a zvednout se...kocour je vůbec kapitola sama pro sebe, ten jediný mně poctivě ošetřuje když mi jaksi úplně nesedne sklenička vína...to se okolo mně v posteli vine, já si tam tak pěkně pofňukávám on do toho tak zvláštně povrkává, pořád mně hubičkuje přičemž se mu daří vrazit mi své dlouhé tvrdé vousy tu do oka, ucha či nosu...
Uživatel s deaktivovaným účtem

Já mám taky chůvičku-feňuli...ta moje chudinka se mnou leží celý den v postýlce, stará se o mě jak o vlastní, neustále mě kontroluje...ale musím říct, že pes, přesto, že to je moje Mimiňo, tak zdaleka tak empatický není, on sice s náma taky poleží, ale jen proto, že jsme tam s fenou obě, o můj zdravotní stav se nestará...
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Já mám taky chůvičku-feňuli...ta moje chudinka se mnou leží celý den v postýlce, stará se o mě jak o vlastní, neustále mě kontroluje...ale musím říct, že pes, přesto, že to je moje Mimiňo, tak zdaleka tak empatický není, on sice s náma taky poleží, ale jen proto, že jsme tam s fenou obě, o můj zdravotní stav se nestará...
..oni to ty "holky" asi mají tak nějak víc v sobě...i když můj největší pečovatel je kocour - kastrát...
Tak mému psu to bylo úplně šumák a vyžadoval se lítání venku snad ještě víc, ale když jsem byla naposledy nemocná, tak byl štěně. Teď už je klidnější, tak uvidíme.. Jinak psychický stav asi taky nijak neřeší, ale leží u mě každý den s hlavou v klíně a oblizuje, tak asi ani nemám možnost být smutná, takhle pečuje pořád, ale musí být vylítaný.