XXX.XXX.102.140
Zdravím,
zajímalo by mě, jaký máte názor na to, zda by měl do rodiny první přijít pes a až potom dítě, nebo nejprve dítě a potom pes.
Jsem zastáncem první varianty, ale včera jsem na toto téma měla velmi "vášnivou" diskuzi a názor druhé strany byl, že pokud je v rodině pes první, nese pak příchod dítěte těžce a může to končit i velice špatně.
Osobně si myslím, že je to naprostá kravina. Pokud mám psa a chovám se k němu jako k psovi (nikoli jako k dítěti apod.), takže je dobře vychovaný a socializovaný, přijme nového člena rodiny prostě jako fakt a nebude to více méně řešit (nějaké lehké žárlení na začátku nepočítám).
Jasně, pokud si někdo psem nahradí dítě a podle toho se k němu i chová (pes může vše, je nevychovaný a navíc "alfa" smečky), tak bych se nedivila, že by z toho mohly být problémy. A to nejen ohledně příchodu děcka.
Má představa je, že pes přijde první, budu se mu dostatečně věnovat na to, aby byl perfektně socializovaný a vychovaný, a až dospěje (3-4), tak může přijít i dítě s tím, že si nemyslím, že by nastal jakýkoliv problém.
Jaký je Váš názor a především Vaše zkušenosti?
Díky a hezký den :).
XXX.XXX.171.68
Podle mě to je jedno, taky upřednostňuji nejprve vychovaný pes a k němu dítě, ale předpokládám, že až bude dítě, tak postupně budou přicházet i psy, takže vlastně obě varianty. Jediný, co bych nedělala je, že bych nepořizovala miminko a štěně současně a pokud psa až po dítěti, tak aby dítě bylo už lehce samostatné. Ale jinak myslím, že za život dítěte se vystřídá i hodně štěňat.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Celkem mě baví představa, že by si někdo plánoval, jak nejprve pořídí a vychová psa, a pak v nějakým jeho konkrétním věku pořídí dítě. V době, kdy má čím dál víc párů problém vůbec otěhotnět... pak to trvá roky, najednou je třicítka pryč, a nakonec vám ten vychovanej pes umře dřív, než stihnete dítě pořídit.
Nicméně souhlasím, že když se se psem zachází normálně a vychová se to, nevidím důvod, proč by mělo bejt pořízení dítěte k již stávajícímu psovi problém.
XXX.XXX.240.228
Andrýsek3
napsal(a):
Podle mě to je jedno, taky upřednostňuji nejprve vychovaný pes a k němu dítě, ale předpokládám, že až bude dítě, tak postupně budou přicházet i psy, takže vlastně obě varianty. Jediný, co bych nedělala je, že bych nepořizovala miminko a štěně současně a pokud psa až po dítěti, tak aby dítě bylo už lehce samostatné. Ale jinak myslím, že za život dítěte se vystřídá i hodně štěňat.
Ale jinak myslím, že za život dítěte se vystřídá i hodně štěňat. - tak to zase ani ne. Prvního pejska jsem dostala někdy v 5letech(přesně si nikdo nevzpomněl, ale když byl pejsek na fotkách štěně, bylo mi 5) a ten s námi byl do mých 22let. Takže za život dítěte to rozhodně nebylo hodně štěňat Své nynější psy jsem si pořizovala s tím, že budou první oni a pak někdy dítě. To jsem po pár letech zamítla nadobro, když jsem zjistila, že žádné dítě bych nemilovala tak jako psy. Ale byla to ta první varianta, jak píše Puma. A věřím tomu, že bych psy na příchod mimča dokázala dostatečně připravit tak, jako jsem je naučila, že malí pejsci a štěníci jsou křehcí a musí se s nima opatrně A ano, mí psi jsou moje děti, přesto nejsou rozmazlení, nevychovaní a žijou si myslím fajn psí život. Nesnáším nevychované děti, takže s nima by to bylo totéž
XXX.XXX.102.140
Tak mít štěně a mimino zároveň, to by musel být buď šílený záhul, nebo by ani pes ani dítě nedostali ani minimum péče, které by potřebovali. Bohužel to ale člověk kolem sebe vídá poměrně často..
A jasně, neříkám, že přesně v době, kdy budou psovi tři roky, přijde dítě. Spíše jsem to myslela tak, že pes už by měl být minimálně vychovaný, vycvičený a mít to v hlavě srovnané, než si něco ukřičeného a úplně bez rozumu přivedete domu :)
Určitě je lepší starší pes k miminu, než mladý nevybouřený puberťák :).
XXX.XXX.240.228
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Celkem mě baví představa, že by si někdo plánoval, jak nejprve pořídí a vychová psa, a pak v nějakým jeho konkrétním věku pořídí dítě. V době, kdy má čím dál víc párů problém vůbec otěhotnět... pak to trvá roky, najednou je třicítka pryč, a nakonec vám ten vychovanej pes umře dřív, než stihnete dítě pořídit.
Nicméně souhlasím, že když se se psem zachází normálně a vychová se to, nevidím důvod, proč by mělo bejt pořízení dítěte k již stávajícímu psovi problém.
Mne zase podivuje, že se v dnešní době nechá ještě někdo neplánovaně zbouchnout a pak řeší, co dál...
XXX.XXX.1.226
PumaCZ
napsal(a):
Tak mít štěně a mimino zároveň, to by musel být buď šílený záhul, nebo by ani pes ani dítě nedostali ani minimum péče, které by potřebovali. Bohužel to ale člověk kolem sebe vídá poměrně často..
A jasně, neříkám, že přesně v době, kdy budou psovi tři roky, přijde dítě. Spíše jsem to myslela tak, že pes už by měl být minimálně vychovaný, vycvičený a mít to v hlavě srovnané, než si něco ukřičeného a úplně bez rozumu přivedete domu :)
Určitě je lepší starší pes k miminu, než mladý nevybouřený puberťák :).
Já myslím, že se dítě a štěně (nějakého normálního plemene) zaráz zbytečně démonizují. Dítě je náročnější než pes, to by nikdo nemohl mít děti dvě s malým věkovým rozestupem.
Samozřejmě, že je to těžké, ale nemyslím si, že vychovávat dítě a štěně nelze. Jen je třeba vědět, do čeho jdu.
XXX.XXX.14.251
To jsou fakt problémy. 
Oboje si pořídím, když budu vědět, že bude dostatek času na výchovu a financí na obživu a zdravotní péči.
U nás byl první pes, pak dítě, hned vzápětí další pes. Troufám si tvrdit, že mám děti i psy vychované dobře.
XXX.XXX.171.68
lesnížínka
napsal(a):
Ale jinak myslím, že za život dítěte se vystřídá i hodně štěňat. - tak to zase ani ne. Prvního pejska jsem dostala někdy v 5letech(přesně si nikdo nevzpomněl, ale když byl pejsek na fotkách štěně, bylo mi 5) a ten s námi byl do mých 22let. Takže za život dítěte to rozhodně nebylo hodně štěňat Své nynější psy jsem si pořizovala s tím, že budou první oni a pak někdy dítě. To jsem po pár letech zamítla nadobro, když jsem zjistila, že žádné dítě bych nemilovala tak jako psy. Ale byla to ta první varianta, jak píše Puma. A věřím tomu, že bych psy na příchod mimča dokázala dostatečně připravit tak, jako jsem je naučila, že malí pejsci a štěníci jsou křehcí a musí se s nima opatrně A ano, mí psi jsou moje děti, přesto nejsou rozmazlení, nevychovaní a žijou si myslím fajn psí život. Nesnáším nevychované děti, takže s nima by to bylo totéž
No vy jste si je hlavně pořizovala dohromady, já bych chtěla alespoň dva psy, klidně i tři (pokud bude prostor), a to tak, že Barnymu budou teď 3, třeba za 2 roky další pes, pak děti, no a to bude barney už děda, a pak se teda pořídí další pes, a pak jeden umře, tak pak zase další štěně a to už to dítě zažije 2 stávající psy, a dvě štěňata. Možná jsme se do toho zamotala :D.
Uživatel s deaktivovaným účtem
PumaCZ
napsal(a):
Tak mít štěně a mimino zároveň, to by musel být buď šílený záhul, nebo by ani pes ani dítě nedostali ani minimum péče, které by potřebovali. Bohužel to ale člověk kolem sebe vídá poměrně často..
A jasně, neříkám, že přesně v době, kdy budou psovi tři roky, přijde dítě. Spíše jsem to myslela tak, že pes už by měl být minimálně vychovaný, vycvičený a mít to v hlavě srovnané, než si něco ukřičeného a úplně bez rozumu přivedete domu :)
Určitě je lepší starší pes k miminu, než mladý nevybouřený puberťák :).
Kdy jindy je lepší čas na pořízení štěněte? Mimino dvacet hodin denně spí, na výchovu psa zbývá mnoho času, určitě je víc času na psa než při hození do práce.
S batoletem je pořízení horší, ale zase, kolik hodin denně se aktivně věnujete dítěti? Opět to těch osm hodin práce to nedá ani náhodou. A jako bonus jste doma, máte psa neustále u sebe.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Puma chtěla zkušenosti - jednu přidám.
Sestra s manželem si pořídili pitta (bez PP). Bezproblémový pes, miláček. Pak přišlo dítě a žádné problémy s reakcí psa na mimino nebyly. Reakce (jediná) se objevila v době, kdy dítě začalo chodit, pohybovat se po bytě, tedy cca po roce. Jednou klučík procházel kolem psa, řekněme 30 cm od něj, nestoupnul na něj, nezavadil o něj, nepolekal ho, prostě jen špacíroval po obýváku, pes ho sundal k zemi a stál nad ním, vrčel mu do obličeje, vůbec to nebylo hezké...
Psa pryč nedali, nakonec se spolu sžili a pes klukovi nikdy nic neudělal, ale ten zážitek byl prý hrozný.
Já pořídila psa k dětem, žádné problémy nebyly.
Uživatel s deaktivovaným účtem
PumaCZ
napsal(a):
Zdravím,
zajímalo by mě, jaký máte názor na to, zda by měl do rodiny první přijít pes a až potom dítě, nebo nejprve dítě a potom pes.
Jsem zastáncem první varianty, ale včera jsem na toto téma měla velmi "vášnivou" diskuzi a názor druhé strany byl, že pokud je v rodině pes první, nese pak příchod dítěte těžce a může to končit i velice špatně.
Osobně si myslím, že je to naprostá kravina. Pokud mám psa a chovám se k němu jako k psovi (nikoli jako k dítěti apod.), takže je dobře vychovaný a socializovaný, přijme nového člena rodiny prostě jako fakt a nebude to více méně řešit (nějaké lehké žárlení na začátku nepočítám).
Jasně, pokud si někdo psem nahradí dítě a podle toho se k němu i chová (pes může vše, je nevychovaný a navíc "alfa" smečky), tak bych se nedivila, že by z toho mohly být problémy. A to nejen ohledně příchodu děcka.
Má představa je, že pes přijde první, budu se mu dostatečně věnovat na to, aby byl perfektně socializovaný a vychovaný, a až dospěje (3-4), tak může přijít i dítě s tím, že si nemyslím, že by nastal jakýkoliv problém.
Jaký je Váš názor a především Vaše zkušenosti?
Díky a hezký den :).
...prvního psa jsme pořizovali když byl dceři rok a něco, ale byla hodně šikovná, běhala a chodila na nočník i když byla jištěná plenou, nezlobila a bylo to takové sluníčko bezproblémové...byla jsem s dcerou doma čtyři roky, takže pro psa ideální (mohly jsme spolu být na chalupě každou chvilku)...jsem sice co se týká zvířat a zejména psů a koček blá.zen, ale v těhotenství a do roka dítěte bych si pořídit psa nedokázala já sama za sebe představit - těhotenství komplikované a u dcery nedobré spaní, takže do cca 3/4 roku permanentně nevyspalá...na druhou stranu v roce jsem byla s dcerou sehraná už tak, že nebyl problém štěně přinést domů...dcera se psem vyrůstala a nikdy se nestalo, že by mu jakkoli ubližovala a nikdy se nestal malér - kousnutí...v tomto duchu zase ona vychovává mého vnuka - toho si pořizovala s partnerem, když jejich psu bylo pět let - je to ale dítě takřka vymodlené - opět od mala veden jak se ke psům a zvířatům vůbec chovat - ty miluje - neustále je chodí krmit a nabízet dudlíka - zvířatům doma počínaje a ovcím venku konče, ty když viděl poprvé, tak ho od nich nemohli odtrhnout...
Uživatel s deaktivovaným účtem
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Kdy jindy je lepší čas na pořízení štěněte? Mimino dvacet hodin denně spí, na výchovu psa zbývá mnoho času, určitě je víc času na psa než při hození do práce.
S batoletem je pořízení horší, ale zase, kolik hodin denně se aktivně věnujete dítěti? Opět to těch osm hodin práce to nedá ani náhodou. A jako bonus jste doma, máte psa neustále u sebe.
...to jste mně rozesmála...to jsem si také myslela, leč dcera byla jiného názoru a do cca 3/4 roku - jejího, jsem byla permanentně nevyspalá - prostě nechtěl spát a budila se každou chvilku...
Uživatel s deaktivovaným účtem
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
...to jste mně rozesmála...to jsem si také myslela, leč dcera byla jiného názoru a do cca 3/4 roku - jejího, jsem byla permanentně nevyspalá - prostě nechtěl spát a budila se každou chvilku...
Já mám zlatý děti, na krmení jsme je museli budit a měla bych to budoucna zaklepat. S prvním dítětem jsem se natolik nudila, že jsem skládala puzzle, které nesnášim.
Ale dle mého je jedno, jestli pes před nebo po dítěti nebo dokonce štěně při dětech. Prostě jak to vyjde, tak to bude. My měli psa před dětmi a nikdy nebyl žádný problém.
XXX.XXX.131.211
lesnížínka
napsal(a):
Mne zase podivuje, že se v dnešní době nechá ještě někdo neplánovaně zbouchnout a pak řeší, co dál...
Lesní žínko, to není o "neplánovaném zbouchnutí". V dnešní době odkládaného mateřství žena při plánování rodičovství často není v ideálním fertilním věku a nezřídka na otěhotnění čeká i léta. A když se to pak konečně povede, je to vlastně neplánované .
Sama jsem si to zažila - po několika letech neúspěšného "chtění" jsem už tak nějak počítala s alternativou, že žádné dítě nejspíš nebude. A najednou jsem stála s pozitivním těhotenským testem v třesoucí se ruce a počítala, co vše musím v následujících pár měsících rychle přeorganizovat. Měnili jsme datum svatby, protože původní termín vycházel těsně po mém porodu. Scháněli jsme větší byt, jelikož bydlet se třema psy a miminem v 1+1 by nebylo zcela ideální. Pořizovali jsme auto s větším kufrem, abychom mohli současně odvézt psy i kočárek atd.
První kluk přišel na svět, když bylo psům kolem 5-6 let, druhý se narodil o 3 roky později. Psiska je přijali naprosto bez problémů. Naopak velice ocenili, že jsem najednou pořád doma a díky trajdáni s kočárkem trávíme víc času venku.
Kombinace dětí a dospělých, již "zcivilizovaných" psů byla naprosto pohodová záležitost. Umím si však představit vychovat při nich i štěně. Nicméně musím přiznat, že jsem značně relaxovaná matka s postojem "děťátko jako štěňátko, všechno se vychovává +/- stejně" .
Nejnáročnější období pro mě nastalo po ukončení mateřské, když jsem najednou měla na krku čerstvého školáka, předškoláka, práci, domácnost a psiska. Neumím si představit, kde bych v tomhle garde našla čas na výchovu štěněte. To byl také důvod, proč jsem si poté, co psiska postupně odešli stářím, dala pejskařskou pauzu. S pořízením dalšího jsem počkala pár let, než kluci trochu odrostli a byli poměrně samostatní.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Já mám zlatý děti, na krmení jsme je museli budit a měla bych to budoucna zaklepat. S prvním dítětem jsem se natolik nudila, že jsem skládala puzzle, které nesnášim.
Ale dle mého je jedno, jestli pes před nebo po dítěti nebo dokonce štěně při dětech. Prostě jak to vyjde, tak to bude. My měli psa před dětmi a nikdy nebyl žádný problém.
...tak to závidím...já už byla okolo dceřina půl roku z nevyspání takřka šílená (začala jsem tak nějak chápat labilnější matky, co to nevydrží)...ale kromě toho s ní žádné problémy nebyly a naopak ráno vstávala do školky bez jakýchkoli problémů a ochotně...
XXX.XXX.240.228
balisek
napsal(a):
Lesní žínko, to není o "neplánovaném zbouchnutí". V dnešní době odkládaného mateřství žena při plánování rodičovství často není v ideálním fertilním věku a nezřídka na otěhotnění čeká i léta. A když se to pak konečně povede, je to vlastně neplánované .
Sama jsem si to zažila - po několika letech neúspěšného "chtění" jsem už tak nějak počítala s alternativou, že žádné dítě nejspíš nebude. A najednou jsem stála s pozitivním těhotenským testem v třesoucí se ruce a počítala, co vše musím v následujících pár měsících rychle přeorganizovat. Měnili jsme datum svatby, protože původní termín vycházel těsně po mém porodu. Scháněli jsme větší byt, jelikož bydlet se třema psy a miminem v 1+1 by nebylo zcela ideální. Pořizovali jsme auto s větším kufrem, abychom mohli současně odvézt psy i kočárek atd.
První kluk přišel na svět, když bylo psům kolem 5-6 let, druhý se narodil o 3 roky později. Psiska je přijali naprosto bez problémů. Naopak velice ocenili, že jsem najednou pořád doma a díky trajdáni s kočárkem trávíme víc času venku.
Kombinace dětí a dospělých, již "zcivilizovaných" psů byla naprosto pohodová záležitost. Umím si však představit vychovat při nich i štěně. Nicméně musím přiznat, že jsem značně relaxovaná matka s postojem "děťátko jako štěňátko, všechno se vychovává +/- stejně" .
Nejnáročnější období pro mě nastalo po ukončení mateřské, když jsem najednou měla na krku čerstvého školáka, předškoláka, práci, domácnost a psiska. Neumím si představit, kde bych v tomhle garde našla čas na výchovu štěněte. To byl také důvod, proč jsem si poté, co psiska postupně odešli stářím, dala pejskařskou pauzu. S pořízením dalšího jsem počkala pár let, než kluci trochu odrostli a byli poměrně samostatní.
Ale to jste spíš ten druhý případ, ten, na který jsem reagovala u Keriton. A jsem ráda, že vám to vyšlo S tím mám ostatně zkušenost u většiny příbuzných a přátel, co nemohli mít děti. Až když to takříkajíc zabalili a soustředili se na jiné věci, tak to přišlo. Já měla na mysli to, co tady vidím ještě občas kolem, i když v dnešní době, už mnohem míň, než v mé generaci. V 19 těhotná, v pětadvaceti rozvedená, se dvěma dětma...
XXX.XXX.240.228
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Kdy jindy je lepší čas na pořízení štěněte? Mimino dvacet hodin denně spí, na výchovu psa zbývá mnoho času, určitě je víc času na psa než při hození do práce.
S batoletem je pořízení horší, ale zase, kolik hodin denně se aktivně věnujete dítěti? Opět to těch osm hodin práce to nedá ani náhodou. A jako bonus jste doma, máte psa neustále u sebe.
Ve chvíli, kdy máte batole, je pes ve věku, kdy potřebuje vychovávat nejvíc a hlavně je to nabušené torpédo. Pokud to tedy není nějaký gaučový povaleč Tady asi bude záležet i na té rase. Nechci nějak házet do jednoho pytle, ale co tak sleduju, tak těm klasickým společenským plemenům nějak stačí pár set metrů denně. Když je hnusně, s bišonem se nejde, kdo by ho pořád koupal, ať si cvkne před barákem.
XXX.XXX.98.58
Tohle se fakt nedá přesně naplánovat. Já měla obě děti upíry, nespalo to ani v noci, natož ve dne. Prvního psa jsme měli před prvním dítětem, a musím říct, že to byl silný závislák. Miminko hlídal a když kluk povyrostl a byl v ohrádce, byli jedno družstvo. Neuvěřitelně spolu komunikovali, takže hlídání spícího dítěte v kočárku byla psí záležitost a vysvobození kluka z ohrádky taky. Dokonce ho nosil za plíny. Určitě bych preferovala příchod dítěte do rodiny s dobře socializovaným psem.
Uživatel s deaktivovaným účtem
lesnížínka
napsal(a):
Ve chvíli, kdy máte batole, je pes ve věku, kdy potřebuje vychovávat nejvíc a hlavně je to nabušené torpédo. Pokud to tedy není nějaký gaučový povaleč Tady asi bude záležet i na té rase. Nechci nějak házet do jednoho pytle, ale co tak sleduju, tak těm klasickým společenským plemenům nějak stačí pár set metrů denně. Když je hnusně, s bišonem se nejde, kdo by ho pořád koupal, ať si cvkne před barákem.
Jestli si ty děti moc nedémonizujete.
Dítě se frkne do kočáru, pevně se přikšíruje a je dost času na věnování se psu. V té době jsem chodila s kočárem a se psem několika hodinové túry.
Na zahradě se dítě vypustí s kočáru nechá se svému osudu, samozřejmě je stále na očích, ale nemusíte z něj ometat každé smítko a opět máte dost času na psa.
RD je báječný čas, kdy je dost času na vše. Po nástupu do práce začne jiný kolotoč.
XXX.XXX.168.147
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Kdy jindy je lepší čas na pořízení štěněte? Mimino dvacet hodin denně spí, na výchovu psa zbývá mnoho času, určitě je víc času na psa než při hození do práce.
S batoletem je pořízení horší, ale zase, kolik hodin denně se aktivně věnujete dítěti? Opět to těch osm hodin práce to nedá ani náhodou. A jako bonus jste doma, máte psa neustále u sebe.
Tak mě ani jedno dítě nespalo dvacet hodin ani náhodou a miminkovský věk uteče jak voda - a dítě po půl roce věku spí třeba jen hodinu 2x denně. Co se týče batolete, tak jsem se oběma dětem věnovala v podstatě celý den (asi to moc prožívám...) - ukazovala věci, hrála si, hlídala aby se nepřizabilo...jako představa, že takto malé děcko šoupnu na dlouhou dobu do ohrádky nebo přivážu v kočáře a nechám ho tak, abych se mohla věnovat štěněti, to se mi moc nelíbí. Ale holt každá to máme jinak - k nám do domu se přistěhovala rodina s 10ti měsíčním dítětem. Po přistěhování si pořídili štěně velkého plemene, za 8 měsíců další štěně. Vždy když tu maminku vidím, tak jde se psy první (je teda spíše vlečena), a s velkým odstupem za ní cape ten malý špunt - za každého počasí (déšť, sníh), děcko (teď má necelé dva roky) kolikrát pláče, sotva mámě stačí, ta se často ani neohlídne. Když psy pustí, tak si hraje s nimi a dítěte si víceméně nevšímá. Nikdy jsem ji nepotkala s dítětem samotným, že by si s ním šla hrát ven a věnovala se jen jemu. Takže ano, psům se i přesto, že má dítě věnuje dost...
Když to trochu přeženu, tak mě ještě napadá jeden příměr - když tu někdo napíše, že si k jednomu štěněti chce pořídit druhé, tak hned se mu dostane rad, že má prvně vychovat jedno štěně a pak si pořídit další. Ano, dítě rozhodně není pes, ale s nadsázkou řečeno, obě to jsou mláďata, která vyžadují hodně pozornosti (dítě víc), a docela nechápu, proč bych měla před svým mládětem upřednostňovat to psí.
Ale samozřejmě vždycky záleží okolnostech - pokud si do domku pořídím ke spavému mimču štěně, tak je to dost něco jiného než štěně k nespavému miminu do bytu...
Takže za mě (protože nejsem superžena) - prvně vychovaný pes a pak dítě je rozumná varianta. Anebo dítě starší jednoho (lépe dvou) roku, kdy už člověk ví co může čekat.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Ano pořídila jsem si štěně z útulku a už jsem věděla, že jsem v tom...chodilo se mnou do práce, pracovala jsem do poslední chvíle-prostě jak se dřív odcházelo na mateřskou, několik týdnů před porodem. Doma jsme to zvládali v pohodě, když se chce, všechno jde, jen malé děti se nosí...mám pocit, že se strašně v dnešní době všechno moc řeší(nějaký povědomí být musí to jo) Co museli naše matky zvládat nám připadá nemyslitelné- naprosté scifi(např.2děti rok po sobě, bez auta, furt někde v poklusu bez času na sebe a kámošky)
Já u kočáru odrovnala dvoje kolečka...
Uživatel s deaktivovaným účtem
Mám vyzkoušené všechny varianty a pro mě nejpohodlnější byla varianta vychovaný dospělý pes a dítě, s tím, že psa, který do té doby neměl zkušenosti s malými dětmi, neřku-li novorozenci, jsem do výchovy a péči o dítě plně (v rámci možností psa) zapojila, prostě takový pomocník k nezaplacení...další velmi pohodlná varianta je větší dítě a štěně-dítě už nevyžaduje neustálou pozornost, zvládá i nějakou základní pomoc se psem a štěněti se tedy naplno může věnovat celá rodina.
Štěně a malé dítě také není problém, ale tam už jsem měla pocit, že jsem si štěňátko "tolik neužila"
Nikdy jsem neměla problém ve vztahu pes-dítě, přikládám to k tomu, že děti jsou se psem odmalinka velmi dobře "socializovány" a jsou nastavená pravidla, jak se ke psu chovat, v tomto musím teda velmi vychválit všechny psy, co jsem měla, to, jak se mají chovat k dítěti (opatrně) pochopili všichni velmi rychle.
XXX.XXX.255.116
Díky za reakce, jen jste mi potvrdili více méně to, co jsem si sama myslela :)
Dítě zatím vůbec neplánuji, ale diskuzi pošlu oponentovi, dle kterého by starší pes dítě div neroztrhal :D.
Uživatel s deaktivovaným účtem
lesnížínka
napsal(a):
Ale to jste spíš ten druhý případ, ten, na který jsem reagovala u Keriton. A jsem ráda, že vám to vyšlo S tím mám ostatně zkušenost u většiny příbuzných a přátel, co nemohli mít děti. Až když to takříkajíc zabalili a soustředili se na jiné věci, tak to přišlo. Já měla na mysli to, co tady vidím ještě občas kolem, i když v dnešní době, už mnohem míň, než v mé generaci. V 19 těhotná, v pětadvaceti rozvedená, se dvěma dětma...
Ovšem lepší v devatenácti těhotná a v pětadvaceti s dvěma dětmi, než odkládat mateřství jak je to teď moderní, a pak nemoci otěhotnět i přes snahu lékařů.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Ovšem lepší v devatenácti těhotná a v pětadvaceti s dvěma dětmi, než odkládat mateřství jak je to teď moderní, a pak nemoci otěhotnět i přes snahu lékařů.
Přesně tak. A ze svyho okolí mám zkušenost, že nejdřív se berou hormony, aby se nedejbože neotěhotnělo, a pak až se to teda hodí a prášky se vysadí, tak ono to najednou nejde. Tak se zase berou nějaké jiné hormony, aby to šlo, případně se v nejhorším volí umělé oplodnění.
Jinak když si to tak uvědomuju, psa jsme vždy pořizovali, až mělo dítě tak 3 roky. Ale nebylo to nikdy plánovaný, prostě nás to naráz napadlo. Tak jako s dětma