Pes si vyžaduje pozornost u přítele

assil napsal(a):
Pes není blbej a uz se naučil, že u přítele dřív nebo pozdějc dosáhne svého. A čím dýl mu to bude vycházet, tím hůř se to bude odnaučovat a tím horší to bude. U vás ví že nemá šanci, tak to nezkouší. Procvičování povelů přítelem to nespraví. Spraví to jedině přítelova dlouhodobá důslednost nevšímat si psa, když si to pes vynucuje.

Jo je mi jasné, že je to proto, že se naučil že mu to vyjde. Takže podle vás já se do toho vůbec nemám motat? Má ho přítel prostě ignorovat dokud pes nepřestane? Tím procvičováním povelů jsem to myslela tak, že by s ním přítel taky dělal něco jiného, než jen si hrál a mazlil se.

assil napsal(a):
Pes není blbej a uz se naučil, že u přítele dřív nebo pozdějc dosáhne svého. A čím dýl mu to bude vycházet, tím hůř se to bude odnaučovat a tím horší to bude. U vás ví že nemá šanci, tak to nezkouší. Procvičování povelů přítelem to nespraví. Spraví to jedině přítelova dlouhodobá důslednost nevšímat si psa, když si to pes vynucuje.

Jsem stejného názoru. U mne si taky pes nedovolí to, co u muže, protože já jsem na péči a výchovu, muž je ten hodný, na prochajdy a na hraní a nosí mu nejlepší jídlo dne - večeři Taky psa málokdy odpoveluje někam, to spíš řekne: ať se tu nemotá, ať sem nejde, ať to nežere...tedy: paničko vyřeš. Pes už je starý a teď už i rozmazlovaný, takže už mi to neva.

podle mě hledáte zbytečně problémy tam kde nejsou - prostě jednou řeknu ať toho nechá, a když ne, tak mu balonek seberu, a je po žížalách.

Řešila jsem úplně stejnou situaci. Pes přítele, absolutního nepejskaře, který v životě neměl ani křečka, naprosto zbožňoval, ale nerespektoval. Také se od něj nechal téměř vždy ukecat ke hře, k pamlsku apod. a nedokázal jej následně odvolat, aby si pes přestal vyžadovat pozornost.
Pomohlo až to, když jsem se snažila přítele učit, jak se psem zacházet, což nebylo vůbec jednoduché, protože když člověk netuší, jak se zvířetem zacházet, jak reagovat, nemá na to cit, jde to tedy ztuha.
Vyžadovala jsem, aby spolu cvičili každý den alespoň pět minut a aby byl k něm důrazný. Aby trval na povelu, který mu dal, atd. Šlo o klasické "cvičákování" (sedni, lehni, vstaň, k noze, ke mně) a bylo vidět, že to opravdu začíná fungovat.
Každopádně nečekejte zázraky od nepejskaře. Dle mého jde jednoduše o to, že ten člověk prostě neví, jak se ke psu chovat, aby jej pes měl důvod brát vážně.
A to byl náš pes naprosté zlatíčko, vychovaný a vycvičený. Moc dobře věděl, co po něm přítel chce, ale také věděl, že mu "vzpoura" vždy projde, protože přítel si s ním a s takovými situacemi poradit nedovedl :)
Takže za mne to chce hlavně trpělivost a učit přítele, protože on je ten, kdo něco neumí a pes mu to jen svým chováním dává najevo :).

Oni někteří ti chlapi jsou v tomhle možná trochu měkoni...já když třeba odvelim čubinu spát - na místo, tak automaticky jde za mužem, udělá na něj ten svůj kukuč "já jsem nejnešťastnější pes na světě panička mě vyhodila "...no přesně ví, že páník řekne "copak ty moje kočičko, panička tě vyhazuje, viď, tak pojď k páníkovi"...ona ví, že ho ukecá...protože i když muž řekne "Sárino mazej, já tě taky nechci¨"...tak feňule přitvrdí, vleze mu do klína, dá mu pusu a pokud má páník snahu jí ze sebe odstrčit, tak se ho drží "zuby nehty" a zintenzivní "pusinkovací útok"...to už muž nevydrží, začne se smát a čubina má vyhráno...a prej, že já jsem v naší rodině ten, co rozmazluje psy

Prostě a jasně...máte inteligentního psa, který ví...že dosáhne svého

Záleží na povaze psa, ale rozhodně bych nenechala přítele, ať si ve vaší přítomnosti se psem na začátku poradí sám. Pokud jste u toho oba, tedy vy i přítel, je povelování psa na vás. když pes obtěžuje přítele, je to stejné, jako by se věnoval jiné nežádoucí činnosti - prostě ho místo neurčitého povelu pošlete na místo, ať neprudí. Pokud je přítel nový, pes ho nemusí zařadit do smečky nad sebe, a proč by to taky dělal, že? Jak dlouho je přítel členem vaší domácnosti?
Pokud je se psem přítel sám, musí si i poradit sám, pokud ho pes v takové situaci obtěžuje a naučit se s ním komunikovat. Ale doporučila bych mu vyhnout se povelům a intonacím, které používáte vy, protože pes ho respektovat nebude a pokud nemáte poslušnost (vy a pes) skutečně pevnou, může se časem rozmnělnit i vaše povelování.
Pro psa je to nový člen smečky, ale dokud s vámi nebude přítel bydlet a sdílet komplet denní režim, bude pro psa vždy jen návtěva. Nějaké povelování a poslušnost je záležitost delšího vztahu.

koukám, že všichni chlapi jsou fakt stejní...

"A teď se ptám, zda je správné, abych to řešila já?"
tak v prvé řadě - a to je to podstatné - pokud je co řešit, tak se to řešit musí! A pokud neřeší on, tak musí ona, je to jednoduché.

neboli - musíš vychovávat jak psa, tak chlapa...

Děkuji za rady a zkušenosti.

ispektor pišišvor - ten balonek byl spíš takový příklad, pokud mu ho seberu tak půjde za přítelem stejně a bude se dožadovat pozornosti jinak.


saola je to cca 3 měsíce co u mě přítel tráví fakt hodně času, mimo pár dní se se psem vidí denně. Je pravda, že od začátku si s ním prostě jen hraje a mazlí se. Hraje si s ním tak, že ho totálně rozblázní a to se psovi líbí. A teď si prostě zvyknul na to, že kdykoli přijde a zkusí to, tak by z toho mohlo něco bejt...

hmn - on třeba taky zkouší psa ignorovat, nebo ho posílat na místo - ale pes ho neposlechne. Takže to pak vždycky vyřeším já. Bude to těžký, hlavně vychovat toho chlapa bude těžký . Včera večer zase, pes k němu přišel a chtěl mazlit, tak mu říkám ať ho prostě pošle pryč, ať ho ignoruje - a už to začalo, nee vždyť nic nedělá, on tak smutně kouká, tak jenom chviličku

marcelaamax napsal(a):
Děkuji za rady a zkušenosti.

ispektor pišišvor - ten balonek byl spíš takový příklad, pokud mu ho seberu tak půjde za přítelem stejně a bude se dožadovat pozornosti jinak.


saola je to cca 3 měsíce co u mě přítel tráví fakt hodně času, mimo pár dní se se psem vidí denně. Je pravda, že od začátku si s ním prostě jen hraje a mazlí se. Hraje si s ním tak, že ho totálně rozblázní a to se psovi líbí. A teď si prostě zvyknul na to, že kdykoli přijde a zkusí to, tak by z toho mohlo něco bejt...

hmn - on třeba taky zkouší psa ignorovat, nebo ho posílat na místo - ale pes ho neposlechne. Takže to pak vždycky vyřeším já. Bude to těžký, hlavně vychovat toho chlapa bude těžký . Včera večer zase, pes k němu přišel a chtěl mazlit, tak mu říkám ať ho prostě pošle pryč, ať ho ignoruje - a už to začalo, nee vždyť nic nedělá, on tak smutně kouká, tak jenom chviličku

Hlavně bych si v první řadě ujasnila, co od psa s přítelem chcete.
Pokud pes přijde ve chvíli, kdy nechci, aby otravoval, pošlu ho na místo a pes má jít na místo = přítel nemusí nic řešit ;) pokud místo toho pes jde za přítelem, není to problém v tom, že pes neposlouchá jeho - neposlouchá ani Tebe.
Takže bych to asi řešila nějak takhle - pes otravuje, pošlu na místo, pokud si s ním přítel chce pohrát, může si ho pak přivolat a začít hru z vlastní iniciativy.
Tohle je celkem běžná situace, u nás např. u rodičů, babičky atd.. - psi od nich chtějí urvat pamlsek, loudí jídlo, dokonce na ně zkoušeli i skákat.. ne, pes nemá co otravovat a já jsem tam od toho, abych si to pohlídala, takže odesílám pryč a nepejskař nic řešit nemusí, případně si pak se psem zacvičí pod dohledem podle instrukcí, které dám :) To bych určitě do vašeho soužití zařadila a přítele postupně učila, jak má se psem zacházet.

Doporučuji zavést každodenní pravidelný řád, např. se psem se hraje od pěti do šesti, následuje vycházka, pak opakování povelů, pak jídlo a hotovo (nebo jakýkoli jiný systém vyhovující Vám, partnerovi i psovi - nevyběhaný pes bude ještě horší). Mimo povolené kvóty se nehraje, neblbne, nevyšiluje, nepamlskuje. Hru vždy zahajuje člověk.
Nemusíte to mít samozřejmě napořád, stačí do doby, než si pes vštípí lepší chování. Pak to lze hodně uvolnit, pokud přítel nebude moc rozmazlovat.

Varaxi napsal(a):
Doporučuji zavést každodenní pravidelný řád, např. se psem se hraje od pěti do šesti, následuje vycházka, pak opakování povelů, pak jídlo a hotovo (nebo jakýkoli jiný systém vyhovující Vám, partnerovi i psovi - nevyběhaný pes bude ještě horší). Mimo povolené kvóty se nehraje, neblbne, nevyšiluje, nepamlskuje. Hru vždy zahajuje člověk.
Nemusíte to mít samozřejmě napořád, stačí do doby, než si pes vštípí lepší chování. Pak to lze hodně uvolnit, pokud přítel nebude moc rozmazlovat.

Proč by měli psa takhle buzerovat? Proč by nemohl dát najevo, že chce pozornost, pomazlení a tak ? Nic se nemá přehánět, ani ta buzerace a pověry, že hru musí začínat člověk. Připadá mi, že řešíte nesmysly - když pes přijde a něco chce a je to nevhodná doma, drbnu, řeknu, že teď ne a je pohoda a nemusím vymýšlet, že s ním bude nepejskař cvičit sedni/lehni a tak, to nemá s výchovou moc společného.

Pokud psa pošlu na místo já, tak bez problémů jde. Aby měl přímo dané, kdy si může hrát a kdy se může mazlit, jako ve kterou hodinu, tak to se mi nelíbí. Pokud se přijde pomazlit a mám čas a náladu tak ho bez problémů pomazlim. Pokud ne, tak ho pošlu pryč a zavolám si ho třeba později. V tom bych problém neviděla. Budu to teda nadále dělat tak, že psa pošlu na místo já. A k tomu zkusím s přítelem formou hry cvičit to, aby jo ldokázal na místo poslat i on - pes bude otravovat s balonkem, přítel mu ho vezne, řekne místo a s balonkem nebo pamlskem psa odvede na místo. Nejdříve jho tam necha chvilku, pak pochvali a pohraje si a postupně to bude prodlužovat. Prostě jako by se to pes učil celé od začátku. To by šlo ne? Bude to ale chtít hlavně důslednost, což si myslím už teď, že bude u přítele problém.

Zase na druhou stranu...u nás to funguje tak, že každej člen rodiny to má se psy po svém...nejsme ta ukázková rodinka, která se domluví, jakým stylem bude psa vychovávat a pak postupují všichni důsledně dle této dohody...příklad: pro mě bylo nejdůležitější vést od mala psy, aby po nikom neskákali, ono u štěněte to vypadá jako legranda, ale aby po mě skákala dvě padesátikilová telata, když přijdu z práce to fakt ne nebo aby mi při vítání porazili a udupali mamču, která váží možná ještě míň než psi...to je vážně nežádoucí, takže pesani opravdu neskáčou, synovi bylo v době pořízení štěňat 15 let a naopak si učil štěňata povelem skákat...dnes když přijdem společně dom, tak kolem mě pesani kroužej a poskakujou, na kluka rovnou hupsnou a daj mu hubičku...chce to tak, naučil si je tak, jeho věc...
A stejně tak...já si hrát nechci...pošlu pesany pryč a jestli oni následně překecaj jinýho člena rodiny, tak to neřešim...takže já bych se v téhle situaci snažila korigovat chování psa a přítele pouze v případě, že by to obtěžovalo mě a to tak, že bych je sprdla oba najednou na tři doby...u nás je to klasická situace...někdo mi volá, do toho přijde syn, za ním psy a začnou se tahat o uzlík a štěkat, že člověk neslyší vlastního slova, no tak prostě vylítnu z kuchyně a houknu ať toho laskavě nechaj, jinak dostanou na zadel všichni...a je klid...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Zase na druhou stranu...u nás to funguje tak, že každej člen rodiny to má se psy po svém...nejsme ta ukázková rodinka, která se domluví, jakým stylem bude psa vychovávat a pak postupují všichni důsledně dle této dohody...příklad: pro mě bylo nejdůležitější vést od mala psy, aby po nikom neskákali, ono u štěněte to vypadá jako legranda, ale aby po mě skákala dvě padesátikilová telata, když přijdu z práce to fakt ne nebo aby mi při vítání porazili a udupali mamču, která váží možná ještě míň než psi...to je vážně nežádoucí, takže pesani opravdu neskáčou, synovi bylo v době pořízení štěňat 15 let a naopak si učil štěňata povelem skákat...dnes když přijdem společně dom, tak kolem mě pesani kroužej a poskakujou, na kluka rovnou hupsnou a daj mu hubičku...chce to tak, naučil si je tak, jeho věc...
A stejně tak...já si hrát nechci...pošlu pesany pryč a jestli oni následně překecaj jinýho člena rodiny, tak to neřešim...takže já bych se v téhle situaci snažila korigovat chování psa a přítele pouze v případě, že by to obtěžovalo mě a to tak, že bych je sprdla oba najednou na tři doby...u nás je to klasická situace...někdo mi volá, do toho přijde syn, za ním psy a začnou se tahat o uzlík a štěkat, že člověk neslyší vlastního slova, no tak prostě vylítnu z kuchyně a houknu ať toho laskavě nechaj, jinak dostanou na zadel všichni...a je klid...

Jasně, rozumím. Mám to podobné třeba s kámoškou, která ke mě často chodí. Od štěněte jsem učila, že na lidi se neskáče, ale ona ho naopak hecovala, aby po ní skákal, takže to dělá doteď - na ní.

A jinak s tím hraním, pokud by si přítel chtěl hrát tak to taky neřeším. Ale tady jde o to, že už to pak právě třeba obtěžuje i přítele když je to v 1 v noci kdy lezime v posteli. A jelikož není důsledný, řekne mu třeba třikrát na místo, ale pak si s ním stejně začne hrát, tak pes brzo zjistil že dosáhne svého. Takže pak psa musim poslat pryč já.Protoze kdybych to neudělala, tak je schopný se rozblaznit tak, že pres nás začne skákat. Budu muset prostě naučit přítele trošku té důslednosti, a asi je nechat pod mym
dohledem cvičit nějaké základy, aby pes pochopil, že přítel tu není jen od hraní a mazlení, ale že v určitých věcech se musí taky poslouchat.

marcelaamax napsal(a):
Jasně, rozumím. Mám to podobné třeba s kámoškou, která ke mě často chodí. Od štěněte jsem učila, že na lidi se neskáče, ale ona ho naopak hecovala, aby po ní skákal, takže to dělá doteď - na ní.

A jinak s tím hraním, pokud by si přítel chtěl hrát tak to taky neřeším. Ale tady jde o to, že už to pak právě třeba obtěžuje i přítele když je to v 1 v noci kdy lezime v posteli. A jelikož není důsledný, řekne mu třeba třikrát na místo, ale pak si s ním stejně začne hrát, tak pes brzo zjistil že dosáhne svého. Takže pak psa musim poslat pryč já.Protoze kdybych to neudělala, tak je schopný se rozblaznit tak, že pres nás začne skákat. Budu muset prostě naučit přítele trošku té důslednosti, a asi je nechat pod mym
dohledem cvičit nějaké základy, aby pes pochopil, že přítel tu není jen od hraní a mazlení, ale že v určitých věcech se musí taky poslouchat.

No jo no...výcvik chlapů holt není tak jednoduchý... ...tak držím palec, aby se co nejdřív zadařilo...

Moc díky. Já jsem hlavně ráda, že ho pes vzal tak, jak ho vzal a teď už to zvládneme. Vůbec nevím jak bych to řešila kdyby to byl jeden z těch, kteří se mu hned na první pohled nelíbí.

Vykouklo na mě zajímavé video (hlavně pro ty, kteří mají názor, že vždy všechno musí vycházet od majitele a pes nic nesmí )

https://www.facebook.com/groups/1101270556632187/.

Je to trošku mimo, jen mi to nedá. Psi uměli, že když panička pracuje v zahradě, oni leží a pozorujou, můžou si hrát spolu. Občas přišel, jeden druhý, pro pohlazení. Teď, když už je pes sám, se mu víc toleruje. Včera jsem potřebovala dokončit čištění jahod, než se setmí. Dvakrát jsem vyháněla sousedovic slečny JRT a zadělávala díry, aby se už nedostaly(jsou to kámošky, bohužel nesnáší kočky, tak u nás být nemůžou) Takže zdržení. Do toho před finišem přišel pes somrovat, že by se mohlo jít na prochajdu. Pomazlím se s ním, vysvětluju, že mne musí teď nechat být, aby sem to rychle dodělala a mohli jsme jít alespoň obejít tady kolem polí a sousedů. Asi napotřetí a už ráznějším odeslání si lehnul vedle a čekal(jinak jak klečím, se na mne navalí a olizuje mi hubu, až by mi sežral nos ) Jenže už mi bliká varovná kontrolka: je mu 10, zítra už tu být nemusí, važ si toho, že tu s tebou je...i když zrovna trochu otravuje Tím samozřejmě nechci říct, že ho Marcela nemá usměrňovat, když jim v noci skáče po hlavách.

lesnížínka napsal(a):
Je to trošku mimo, jen mi to nedá. Psi uměli, že když panička pracuje v zahradě, oni leží a pozorujou, můžou si hrát spolu. Občas přišel, jeden druhý, pro pohlazení. Teď, když už je pes sám, se mu víc toleruje. Včera jsem potřebovala dokončit čištění jahod, než se setmí. Dvakrát jsem vyháněla sousedovic slečny JRT a zadělávala díry, aby se už nedostaly(jsou to kámošky, bohužel nesnáší kočky, tak u nás být nemůžou) Takže zdržení. Do toho před finišem přišel pes somrovat, že by se mohlo jít na prochajdu. Pomazlím se s ním, vysvětluju, že mne musí teď nechat být, aby sem to rychle dodělala a mohli jsme jít alespoň obejít tady kolem polí a sousedů. Asi napotřetí a už ráznějším odeslání si lehnul vedle a čekal(jinak jak klečím, se na mne navalí a olizuje mi hubu, až by mi sežral nos ) Jenže už mi bliká varovná kontrolka: je mu 10, zítra už tu být nemusí, važ si toho, že tu s tebou je...i když zrovna trochu otravuje Tím samozřejmě nechci říct, že ho Marcela nemá usměrňovat, když jim v noci skáče po hlavách.

Já vám rozumím, já jen nechci aby měl pes pocit, že si s přítelem může dělat úplně všechno. Ono i když si hrají - tak pokud si hrajeme spolu tak si nedovolí mě stisknout nějak víc třeba ruku, na přítele když se rozdovádí tak si i to dovolí, takže i tam to usměrňuji. Ale nemyslím si, že by to pro psa bylo nějak vyloženě omezující - není to tak že ho v 8 večer pošlu do pelechu a do rána se nesmí hnout, to vůbec. Normálně s námi spí i v posteli - když je hodnej, když si právě začne vynucovávat tu pozornost tak ho pošlu na místo, on je chvíli tam a v noci stejně přijde spát k nám. Jinak přes den má pozornosti a zaměstnání dost

Edit. : zrovna včera jsme nějak nemohli spát, pes se ve 3 ráno nacpal mezi nás a lehnul si na záda - tak jsme ho dobrou půl hodinu hladili a drbali, každej z jedný strany a u toho si povídali :D.

scylla napsal(a):
Proč by měli psa takhle buzerovat? Proč by nemohl dát najevo, že chce pozornost, pomazlení a tak ? Nic se nemá přehánět, ani ta buzerace a pověry, že hru musí začínat člověk. Připadá mi, že řešíte nesmysly - když pes přijde a něco chce a je to nevhodná doma, drbnu, řeknu, že teď ne a je pohoda a nemusím vymýšlet, že s ním bude nepejskař cvičit sedni/lehni a tak, to nemá s výchovou moc společného.

Tahle buzerace naučí psa řádu. Pes může dávat najevo, že chce pozornost a pomazlení, samozřejmě, je to součástí komunikace a je naprosto nezbytné, aby pes komunikovat mohl. Hru nemusí začínat jen člověk navždycky, je to jen na pár dnů či týdnů, než se pes a přítel sehrají a ujasní si pravidla.
Když tento pes příjde za tím přítelem, tak ten právě neřekne teď ne a ta pohoda zkrátka nenastane. Proto je třeba přijít s alternativním řešením. Pravidelný řád dává jistotu na obě strany, jak psu, který si dost pohraje a vydovádí se, tak i lidem, že pes brzy přestane rozmazleně trvat na hře ve tři ráno, když se přítel vrátí z koupelny.
Nepsala jsem, že cvičit sedni lehni má ten přítel, psala jsem to z pohledu psa, a to ještě jako příklad; pokud se se psem cíleně necvičí, pak samozřejmě cvičit není nezbytné, většina psů se naučí provozní poslušnost i bez výcviku.
Přeložím Vám to ještě jinak. Jediné, co přítel potřebuje, je naučit se říkat NE a trvat důsledně na tom. Řád mu dá konkrétní čas, kdy se mohou věnovat jeden druhému, nebude to tehdy, až skončí ten film nebo až dojíme nebo až bude nálada nebo až se vyspíme nebo..., bude to např. ve tři hodiny. A hotovo. Usnadní mu jak to NE, tak i tu důslednost. Jestliže toto bude fungovat pár dnů až týdnů, je možné řád hodit za hlavu, protože přítel už bude vědět, jak psovi říct, že teď se to nehodí, a pes bude naučen, že si nevynutí svoje přání. Zároveň ten řád zaručuje, že se psovi bude přítel věnovat. Všichni budou spokojení.

Varaxi napsal(a):
Tahle buzerace naučí psa řádu. Pes může dávat najevo, že chce pozornost a pomazlení, samozřejmě, je to součástí komunikace a je naprosto nezbytné, aby pes komunikovat mohl. Hru nemusí začínat jen člověk navždycky, je to jen na pár dnů či týdnů, než se pes a přítel sehrají a ujasní si pravidla.
Když tento pes příjde za tím přítelem, tak ten právě neřekne teď ne a ta pohoda zkrátka nenastane. Proto je třeba přijít s alternativním řešením. Pravidelný řád dává jistotu na obě strany, jak psu, který si dost pohraje a vydovádí se, tak i lidem, že pes brzy přestane rozmazleně trvat na hře ve tři ráno, když se přítel vrátí z koupelny.
Nepsala jsem, že cvičit sedni lehni má ten přítel, psala jsem to z pohledu psa, a to ještě jako příklad; pokud se se psem cíleně necvičí, pak samozřejmě cvičit není nezbytné, většina psů se naučí provozní poslušnost i bez výcviku.
Přeložím Vám to ještě jinak. Jediné, co přítel potřebuje, je naučit se říkat NE a trvat důsledně na tom. Řád mu dá konkrétní čas, kdy se mohou věnovat jeden druhému, nebude to tehdy, až skončí ten film nebo až dojíme nebo až bude nálada nebo až se vyspíme nebo..., bude to např. ve tři hodiny. A hotovo. Usnadní mu jak to NE, tak i tu důslednost. Jestliže toto bude fungovat pár dnů až týdnů, je možné řád hodit za hlavu, protože přítel už bude vědět, jak psovi říct, že teď se to nehodí, a pes bude naučen, že si nevynutí svoje přání. Zároveň ten řád zaručuje, že se psovi bude přítel věnovat. Všichni budou spokojení.

Vím, že problém je v přítelově důslednosti, respektive nedůslednosti. Ale ten řád, který píšete, kdy by si měl pes hrát ve stejnou hodinu atd. u nás není ani možný. Oba dva děláme na směny, navíc mám se psem ještě spoustu aktivit - koloběžka, bull sporty, poslušnost, obrany, coursing. A prostě je neproveditelné to všechno naplánovat tak, aby to bylo vždy ve stejnou hodinu.

marcelaamax napsal(a):
Vím, že problém je v přítelově důslednosti, respektive nedůslednosti. Ale ten řád, který píšete, kdy by si měl pes hrát ve stejnou hodinu atd. u nás není ani možný. Oba dva děláme na směny, navíc mám se psem ještě spoustu aktivit - koloběžka, bull sporty, poslušnost, obrany, coursing. A prostě je neproveditelné to všechno naplánovat tak, aby to bylo vždy ve stejnou hodinu.

To mi došlo - jen co jsem to odeslala, četla jsem příspěvek od Vás na jiném vlákně, že pracujete na tři směny. Ale už to nešlo editovat.
Jinak souhlasím, problém vůbec není ve psu.

Nevím, co poradit. Pokud přítel chápe a rozumí problému, ale není ochoten či schopen se dle toho zařídit, je to opravdu těžké. Něco podobného mám s otcem - nastavím pravidla, dle kterých celá rodina jedeme, jen táta to prostě nedává. Je prostě příliš měkký a ta hnědá psí kukadla ho vždycky ukecají. Zkoušela jsem všechno, v rámci možností zabírají dvě metody:
1) Jak sis psa vychoval, takového ho máš, čili problémy, které nejsou životně důležité, nechávám řešit tátu. Pes ti tahá na vodítku, ačkoli u mě jde na prověšeném? Tady máš knihy a časopisy, nastuduj si a zařiď se dle svého.
2) Stokrát nic umořilo vola, aneb vysvětluji a opakuji pořád dokola základní pravidla, na která nelze uplatnit metodu 1 (např. že psovi nedáváme od stolu); tátovi došlo, že je lepší jet podle mých pravidel, než o nich po zbytek života poslouchat v průměru hodinu denně. Upozorňuji, že táta je nepejskař. Psovi bude 12 let, tak to z velké části neřeším, protože takto starého psa už vážně nemá smysl otravovat s nějakými přísnými pravidly, přes která nejede vlak, nebo jim bránit ve společných vycházkách, na které se oba těší.
Ovšem mám pocit, že Váš přítel je na tom podstatně lépe, než můj otec důchodového věku, kterému jsem musela ze začátku vysvětlovat, že pes nikdy nebude na řetězu a nebude žrát zbytky od oběda, ačkoli „to tak dřív měli všichni“. Nemyslím si, že by to byl ztracený případ. Prostě si s ním sednout a promluvit si nejde? On je to i bezva nácvik, až jednou třeba budete řešit společnou výchovu dětí. Přece není možné, abyste nedošli k rozumnému kompromisu.

Varaxi napsal(a):
Tahle buzerace naučí psa řádu. Pes může dávat najevo, že chce pozornost a pomazlení, samozřejmě, je to součástí komunikace a je naprosto nezbytné, aby pes komunikovat mohl. Hru nemusí začínat jen člověk navždycky, je to jen na pár dnů či týdnů, než se pes a přítel sehrají a ujasní si pravidla.
Když tento pes příjde za tím přítelem, tak ten právě neřekne teď ne a ta pohoda zkrátka nenastane. Proto je třeba přijít s alternativním řešením. Pravidelný řád dává jistotu na obě strany, jak psu, který si dost pohraje a vydovádí se, tak i lidem, že pes brzy přestane rozmazleně trvat na hře ve tři ráno, když se přítel vrátí z koupelny.
Nepsala jsem, že cvičit sedni lehni má ten přítel, psala jsem to z pohledu psa, a to ještě jako příklad; pokud se se psem cíleně necvičí, pak samozřejmě cvičit není nezbytné, většina psů se naučí provozní poslušnost i bez výcviku.
Přeložím Vám to ještě jinak. Jediné, co přítel potřebuje, je naučit se říkat NE a trvat důsledně na tom. Řád mu dá konkrétní čas, kdy se mohou věnovat jeden druhému, nebude to tehdy, až skončí ten film nebo až dojíme nebo až bude nálada nebo až se vyspíme nebo..., bude to např. ve tři hodiny. A hotovo. Usnadní mu jak to NE, tak i tu důslednost. Jestliže toto bude fungovat pár dnů až týdnů, je možné řád hodit za hlavu, protože přítel už bude vědět, jak psovi říct, že teď se to nehodí, a pes bude naučen, že si nevynutí svoje přání. Zároveň ten řád zaručuje, že se psovi bude přítel věnovat. Všichni budou spokojení.

Tohle většinou vede k rozhození psa, pak není možné denní řád dodržet a pes je ve stresu. Pes a člověk, kteří si rozumí, komunikují spolu, komunikují na daleko vyšší úrovni než na bázi povelování, řádu, ujasňování pozic a podobných věcí. Vůbec bych se nedivila, kdyby zadavatelka byla u psa na druhé koleji a pes dal přednost jejímu příteli i v poslušnosti. Dávám přednost komunikačním než buzeračním postupům.

Varaxi napsal(a):
To mi došlo - jen co jsem to odeslala, četla jsem příspěvek od Vás na jiném vlákně, že pracujete na tři směny. Ale už to nešlo editovat.
Jinak souhlasím, problém vůbec není ve psu.

Nevím, co poradit. Pokud přítel chápe a rozumí problému, ale není ochoten či schopen se dle toho zařídit, je to opravdu těžké. Něco podobného mám s otcem - nastavím pravidla, dle kterých celá rodina jedeme, jen táta to prostě nedává. Je prostě příliš měkký a ta hnědá psí kukadla ho vždycky ukecají. Zkoušela jsem všechno, v rámci možností zabírají dvě metody:
1) Jak sis psa vychoval, takového ho máš, čili problémy, které nejsou životně důležité, nechávám řešit tátu. Pes ti tahá na vodítku, ačkoli u mě jde na prověšeném? Tady máš knihy a časopisy, nastuduj si a zařiď se dle svého.
2) Stokrát nic umořilo vola, aneb vysvětluji a opakuji pořád dokola základní pravidla, na která nelze uplatnit metodu 1 (např. že psovi nedáváme od stolu); tátovi došlo, že je lepší jet podle mých pravidel, než o nich po zbytek života poslouchat v průměru hodinu denně. Upozorňuji, že táta je nepejskař. Psovi bude 12 let, tak to z velké části neřeším, protože takto starého psa už vážně nemá smysl otravovat s nějakými přísnými pravidly, přes která nejede vlak, nebo jim bránit ve společných vycházkách, na které se oba těší.
Ovšem mám pocit, že Váš přítel je na tom podstatně lépe, než můj otec důchodového věku, kterému jsem musela ze začátku vysvětlovat, že pes nikdy nebude na řetězu a nebude žrát zbytky od oběda, ačkoli „to tak dřív měli všichni“. Nemyslím si, že by to byl ztracený případ. Prostě si s ním sednout a promluvit si nejde? On je to i bezva nácvik, až jednou třeba budete řešit společnou výchovu dětí. Přece není možné, abyste nedošli k rozumnému kompromisu.

Takže jste tatínka v podstatě ukecala do rezignace.

scylla napsal(a):
Tohle většinou vede k rozhození psa, pak není možné denní řád dodržet a pes je ve stresu. Pes a člověk, kteří si rozumí, komunikují spolu, komunikují na daleko vyšší úrovni než na bázi povelování, řádu, ujasňování pozic a podobných věcí. Vůbec bych se nedivila, kdyby zadavatelka byla u psa na druhé koleji a pes dal přednost jejímu příteli i v poslušnosti. Dávám přednost komunikačním než buzeračním postupům.

Tím chcete říct že já psa buzeruju? Tak to není, jen prostě jsou určité veco pres které vlak nejede. Jako například to, že na přivolání musí přijít, když ho pošlu pryč tak prostě jde atd... Ale rozhodně to nevidím jako buzeraci...

lesnížínka napsal(a):
Je to trošku mimo, jen mi to nedá. Psi uměli, že když panička pracuje v zahradě, oni leží a pozorujou, můžou si hrát spolu. Občas přišel, jeden druhý, pro pohlazení. Teď, když už je pes sám, se mu víc toleruje. Včera jsem potřebovala dokončit čištění jahod, než se setmí. Dvakrát jsem vyháněla sousedovic slečny JRT a zadělávala díry, aby se už nedostaly(jsou to kámošky, bohužel nesnáší kočky, tak u nás být nemůžou) Takže zdržení. Do toho před finišem přišel pes somrovat, že by se mohlo jít na prochajdu. Pomazlím se s ním, vysvětluju, že mne musí teď nechat být, aby sem to rychle dodělala a mohli jsme jít alespoň obejít tady kolem polí a sousedů. Asi napotřetí a už ráznějším odeslání si lehnul vedle a čekal(jinak jak klečím, se na mne navalí a olizuje mi hubu, až by mi sežral nos ) Jenže už mi bliká varovná kontrolka: je mu 10, zítra už tu být nemusí, važ si toho, že tu s tebou je...i když zrovna trochu otravuje Tím samozřejmě nechci říct, že ho Marcela nemá usměrňovat, když jim v noci skáče po hlavách.

Mám to podobně, byť mým psům bude "teprve" 9 let...fena je mazel neuvěřitelnej a čím je starší tím víc vyhledává fyzický kontakt...nejraději by doma neustále ležela na někom nalepená i teď si o mě opírá hlavu, objímá mě tlapajznou a spokojeně pochrupuje...nemám problém psy poslat na místo...hlavně proto, že vůči nim mám opravdu čisté svědomí a vím, že jim věnuju hodně pozornosti...ale to "odhánění" praktikuju čím dál tím méně a naopak si moc přeju, aby se ke mně ty moje bestie tulily co nejdéle...doufám, že nám to ještě pár let vydrží a až jejich čas přijde, tak nechci litovat jediný minuty, kterou jsem si s nima neužila i když jsem mohla...