Vhodný pes k dětem

Jj Špic, Český Chodský pes...

https://search.seznam.cz/?q=d%C3%A1nsko-%C5%A1v%C3%A9dsk%C3%BD+farm%C3%A1%C5%99sk%C3%BD+pes&oq=d%C3%A1nsko+%C5%A1v%C3%A9dsk%C3%BD&sourceid=szn-HP&sgId=_Vj7kAIduZun9ZkO4bPyuNwoknmjkSwokSq7YGRvTL%3D%3D&thru=sug&su=c&aq=0.

Rádi bychom vyrovnaného klidného procházkáře, který by mohl občas ukázat, že nevítaného člověka zažene

Jen bych chtěla podotknout, že ten i "klidný procházkář" je nejdřív štěnětem, poté pubescentem, poté mlaďochem a může to trvat 2,3,4...roky, než z něj takový pes bude ...

Jinak s odpovědí na tuto otázku váhat nebudu...za mě jednoznačně německý ovčák...naprosto univerzální stvoření...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Rádi bychom vyrovnaného klidného procházkáře, který by mohl občas ukázat, že nevítaného člověka zažene

Jen bych chtěla podotknout, že ten i "klidný procházkář" je nejdřív štěnětem, poté pubescentem, poté mlaďochem a může to trvat 2,3,4...roky, než z něj takový pes bude ...

Jinak s odpovědí na tuto otázku váhat nebudu...za mě jednoznačně německý ovčák...naprosto univerzální stvoření...

Naopak, klidný procházkář nerovná se NO, tedy z prac.linie.

Jak moc malé jsou děti?

to "vyrovnaný a klidný" je o nervové soustavě-temperamentu psa a tudíž o výběru konkrétního štěněte.
jinak si zase umím představit i hovawarta

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
to "vyrovnaný a klidný" je o nervové soustavě-temperamentu psa a tudíž o výběru konkrétního štěněte.
jinak si zase umím představit i hovawarta

Mnó já znám sice jen dva hoviky-fenky a obě to jsou vážně labilky a fest. Může to být náhoda, může to být v paničkách, protože ty si s nimi moc nevědí rady.Vládnou jim i nějakým tím kousancem(štípancem). Hovik asi bude Vaše srdeční záležitost.

forester, pokud píšu plemeno, tak mám v prvé řadě na mysli standard, plemeno nelze soudit podle jednotek zástupců. A pak - a v prvé řadě, platí má první a klíčová věta o výběru konkrétního štěněte, ono labily najdeš v jednom každém plemeni (teď pomíjím problém na straně lidí)
A je pravda, že jsem měla hovawarta tak vyrovnaného, že mohl sloužit jako mezinárodní etalon vyrovnanosti.

Forester napsal(a):
Mnó já znám sice jen dva hoviky-fenky a obě to jsou vážně labilky a fest. Může to být náhoda, může to být v paničkách, protože ty si s nimi moc nevědí rady.Vládnou jim i nějakým tím kousancem(štípancem). Hovik asi bude Vaše srdeční záležitost.

Jednak je to majiteli - labilní hysterik dokáže vychovat snad z každého zástupce jakéhokoliv plemene labila. To, co jste napsal o HVW, můžu já napsat třeba o bernských salašníkách.
Měl by to být pohodový, veselý a statečný pes ( btw který dokáže hlídat a bránit ) a kolik takových dnes potkáte?

nóóó...
tak pokud vezmu v potaz pouze toto :

"Rádi bychom vyrovnaného klidného procházkáře, který by mohl občas ukázat, že nevítaného člověka zažene, ale hlavně milujícího člena rodiny. Máme baráček s "akorát" zahrádkou a domácího kocourka. Nejsme ultra sportovci, občas kolo, brusle, ale hlavně chodíme na delší procházky. "

tak musím zmínit rovněž pyrenejáka (pyr. horského), k tomuto zadání ideál (přičemž a samozřejmě a vždy platí to o výběru konkrétního štěněte)

...i když, žejo, i když...

jinak teda jako uštěkané nerváky mám zase já zafixované špice

Dost zásadní otázka je, jak malé jsou děti a jak moc velký máte zájem se psem něco dělat, a v neposlední řadě, jak moc jste výkonná.
Přece jen pes přinese do domácnosti s maličkými dětmi trochu neřádu ( opak řádu ), o pozornost, kterou věnujete štěněti - psovi, přece jen tak nějak ošidíte děti.
Pamatuji v blízkosti rodinu, kde si pořídili psa ( docela živé temperamentní plemeno ), když byla paní těhule - aby neseděla doma, ale chodila na procházky. Pořád dobrý, když mělo děcko vylézt z kočárku a běhat - najednou to nešlo a tak se jezdilo s kočárem, až si sousedky myslely, že dítě je postižené. Aby se pes vyběhal, chodilo se na procházky po okolí - dobré, jen dítě jezdilo na kočáře ve věku, kdy si ostatní hrály na písku, na hřišti - jak se psem na hřiště? A nechat ho doma - tolik času, aby se chodilo s každým zvlášť zase nebylo.
Názor toho dítěte dnes : Psa? Nikdy! Protože bylo vlastně celé dětství psem omezováno.
Tak si nemyslím, že by každá rodina s malými dětmi nutně musela mít psa. Tam kde je kynologie koníčkem rodičů - tam je to něco jiného.

Tak si nemyslím, že by každá rodina s malými dětmi nutně musela mít psa. Tam kde je kynologie koníčkem rodičů - tam je to něco jiného.

Dobrý den Ivano,
Rád bych Vás upozornil, že každý pes není miláček. Často se urodí i hovado. Někdy se s tím dá vydržet, je-li zastřeno vnějším vlivem, jindy nelze. Doporučuji Vám vyhnout se aktivním, nebo dochovaným pracovním plemenům, ta jsou pro pejskaře ve standardu, pro zvýšené nároky, nevhodná (pejskaři jsou nekompetentní k jejich vedení). Nicméně optimální přístup v tomto případě kupodivu nevede přes výběr plemene. Naprosto ideální je přímý povahový výběr. Já osobně považuji za vhodné, je-li rodinné zvíře excitovaně přátelské a abnormálně submisivní (sebevědomé) ve vztahu k lidem (včetně agresora v teritoriu). Takového psa ovšem mezi štěňaty nepoznáte. Ideální je v takovém případě odběr dospělého jedince. Na podobném principu se vybírá i elitní pracovní pes- zjednodušeně lze říci, že bez ohledu na původ. Původ a plemenitba nás zajímá pro chovatelské účely (a potentci). Valná většina plemen je dnes s ohledem na povahu množena náhodným způsobem- tedy bez ohledu na povahu. To bohužel platí dvojnásob u plemen společenských, jejichž chovatelé jsou kynologicky negramotní nýmandi :D Být Vámi, seznámím se s mnoha dostupnými tříletými zvířaty (v útulku, v inzerci, nebo třeba v nejlepších chovech) a vyberu si tak dobré, jak jen chci. Pokud tedy chcete.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
forester, pokud píšu plemeno, tak mám v prvé řadě na mysli standard, plemeno nelze soudit podle jednotek zástupců. A pak - a v prvé řadě, platí má první a klíčová věta o výběru konkrétního štěněte, ono labily najdeš v jednom každém plemeni (teď pomíjím problém na straně lidí)
A je pravda, že jsem měla hovawarta tak vyrovnaného, že mohl sloužit jako mezinárodní etalon vyrovnanosti.

S tím nejde než souhlasit. Měl jsem dva psy stejné rasy a povahově nemohli být rozdílnější...

Děkuji všem za reakce. Použila jsem špatné spojení..."vyrovnaný a klidný"... mohlo to vyznít i tak, že bychom si měli pořídit psa plyšového Rozmanitosti povah u štěňat jsem si vědoma a také své občasné nedůslednosti a proto se snažím najít parťáka, u kterého se nebudu bát podívat jinam, když u něj bude syn ( 2 roky ). Znám pravidlo nenechávat psa s dětmi o samotě, i když je to sebevětší miláček...
Určitě neplatí pravidlo děti+pes= štěstí, ale mně chybí psí kámoš, který Vás miluje takové jací jste a dokáže Vám pkaždé zvednout náladu

vetřelec napsal(a):
Dobrý den Ivano,
Rád bych Vás upozornil, že každý pes není miláček. Často se urodí i hovado. Někdy se s tím dá vydržet, je-li zastřeno vnějším vlivem, jindy nelze. Doporučuji Vám vyhnout se aktivním, nebo dochovaným pracovním plemenům, ta jsou pro pejskaře ve standardu, pro zvýšené nároky, nevhodná (pejskaři jsou nekompetentní k jejich vedení). Nicméně optimální přístup v tomto případě kupodivu nevede přes výběr plemene. Naprosto ideální je přímý povahový výběr. Já osobně považuji za vhodné, je-li rodinné zvíře excitovaně přátelské a abnormálně submisivní (sebevědomé) ve vztahu k lidem (včetně agresora v teritoriu). Takového psa ovšem mezi štěňaty nepoznáte. Ideální je v takovém případě odběr dospělého jedince. Na podobném principu se vybírá i elitní pracovní pes- zjednodušeně lze říci, že bez ohledu na původ. Původ a plemenitba nás zajímá pro chovatelské účely (a potentci). Valná většina plemen je dnes s ohledem na povahu množena náhodným způsobem- tedy bez ohledu na povahu. To bohužel platí dvojnásob u plemen společenských, jejichž chovatelé jsou kynologicky negramotní nýmandi :D Být Vámi, seznámím se s mnoha dostupnými tříletými zvířaty (v útulku, v inzerci, nebo třeba v nejlepších chovech) a vyberu si tak dobré, jak jen chci. Pokud tedy chcete.

Děkuji za názor. Je to jako s lidmi, každý není miláček. Asi se snažím mít natolik zodpovědný přístup k výběru nového člena rodiny, že skončím u plyšáka U staršího psa bych se právě obávala jeho minulosti a jeho zkušenostech v různých situacích, které u štěněte mohu pozitivně ovlivnit. Pravda je, že jsme měli křížence z útulku, brali jsme si ho, když mu byl rok a byl to úžasný pes. Měli jsme štěstí.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Dost zásadní otázka je, jak malé jsou děti a jak moc velký máte zájem se psem něco dělat, a v neposlední řadě, jak moc jste výkonná.
Přece jen pes přinese do domácnosti s maličkými dětmi trochu neřádu ( opak řádu ), o pozornost, kterou věnujete štěněti - psovi, přece jen tak nějak ošidíte děti.
Pamatuji v blízkosti rodinu, kde si pořídili psa ( docela živé temperamentní plemeno ), když byla paní těhule - aby neseděla doma, ale chodila na procházky. Pořád dobrý, když mělo děcko vylézt z kočárku a běhat - najednou to nešlo a tak se jezdilo s kočárem, až si sousedky myslely, že dítě je postižené. Aby se pes vyběhal, chodilo se na procházky po okolí - dobré, jen dítě jezdilo na kočáře ve věku, kdy si ostatní hrály na písku, na hřišti - jak se psem na hřiště? A nechat ho doma - tolik času, aby se chodilo s každým zvlášť zase nebylo.
Názor toho dítěte dnes : Psa? Nikdy! Protože bylo vlastně celé dětství psem omezováno.
Tak si nemyslím, že by každá rodina s malými dětmi nutně musela mít psa. Tam kde je kynologie koníčkem rodičů - tam je to něco jiného.

Synovi jsou dva a ještě bychom rádi jedno, takže pokud by pes přišel dříve, měl by uznávat i "podějipříchozího" do smečky. Děkuji za příklad a hlavně nový pohled na věc.. zajímavý pohled dítěte Výkonná si myslím jsem cvičák není problém i základní výcvik zvládnu. Co se týká temperamentu psa, bych právě raději volila klidnější plemeno, protože se nechci aktivně věnovat agility, dog-dancingu, záchranářství či ho vést pracovně, na to momentálně a ani v pozdějších letech mít čas nebudeme, i když kdo ví...
Pokud si sousedi pořídili border kolii, která je u rodin v kurzu, tak můžu zodpovědně říct, že na tu nemám... ta je dost živá

Já bych do rodiny s dětmi volila klasickou dlouhosrstou kolii, její vztah k dětem a rodinnému životu je všeobecně známý. Nebo zlatého retrívra, znám jich hodně a všichni plní roli rodinného psa také na 100 %. My měli mj. i dalmatina - fenku a ta byla také úžasná, přiměřeně aktivní, trpělivá, oddaná, poslušná a velice moudrá.

K prvnímu dítěti jsme měli velššpringšpaněly, myslím, že jsme jim plně nedali, co by potřebovali. Když bylo dětem víc, pořídili jsme si prvního fudláka ( cca 8 + 5). Ty jsme měli postupně tři, k dětem vlastním, oddílovým, vnučkám, poslední právě hlídá měsíční vnučku. Je to hodně vyrovnaný a tak od 5 let klidný pes, ale jako mladí byli všichni dost akční. Možná to je i tím, že denně chodíme dvakrát a máme i tu zahrádku.
Takže já nedám dopustit na fudláka, kamarádka úplně stejně na malého knírače. Je to hodně i o té výchově a náladě v rodině.

Souhlasím s manbeou, retrívři - labrador, zlaťák jsou prostě už rodinný psi a jsou úžasní, pokud se vychovají. Ale o tom u zakladatelky nepochybuji, bere to zodpovědně. Pak třeba BŠO, ta kolie, nevím jaké máte nároky na velikost, ale co taková Německá doga? Se zdravím to je ale bída..

si vždycky vzpomenu na toho labíka z výstavní linie ( ) jednoho známého - no minimálně 2 roky totálně neřízená střela, jaderná elektrárna před výbuchem...nešťastní z něj, i uvažovali ho dát pryč...říkal, zlatý rotvík!

jako na takové obecné zadání je hafo plemen, jak z řad molossů, tak ovčáků, i jiných skupin (třeba velký salašník) i těch pastevců...ale každá skupina (plemeno) je jinak náročné a vyžaduje zjednodušeně jiného člověka, a to si musí zadavatelka ujasnit sama (jako já bych se asi zbláznila z ovčáků , jiný by absolutně nedal pastevce, a zástupci z obou skupin by tomu zadání vyhovovali... )

velký salašnický
fundlák
landseer
leonberger
hovawart
CC
KK, DK
atdatd

Když oni jsou trošku sloni v porcelánu noo..
Hodně lidí je teď nemá rádo, ale ta povaha je pro mě neskutečná. Dítě bych mu klidně mohla naservírovat do misky. Ale zlaťák k malým dětem bude asi vhodnější..

Andrýsek3 napsal(a):
Když oni jsou trošku sloni v porcelánu noo..
Hodně lidí je teď nemá rádo, ale ta povaha je pro mě neskutečná. Dítě bych mu klidně mohla naservírovat do misky. Ale zlaťák k malým dětem bude asi vhodnější..

No jo, jenže když ten pes občas ani nemá ponětí o své velikosti, natož třeba o tom, že má i zadní část těla... Do misky dítě klidně, pak projde druhý za ním a on ti ho přisedne. Já nevím, mně ti labradoři prostě přijdou fakt jako děsný nemehla, co neví, kolik mají nohou a kde vlastně končí jejich tělo, který umí bourat věci a povalovat lidi.

Atheira napsal(a):
No jo, jenže když ten pes občas ani nemá ponětí o své velikosti, natož třeba o tom, že má i zadní část těla... Do misky dítě klidně, pak projde druhý za ním a on ti ho přisedne. Já nevím, mně ti labradoři prostě přijdou fakt jako děsný nemehla, co neví, kolik mají nohou a kde vlastně končí jejich tělo, který umí bourat věci a povalovat lidi.

To není pravda! No dobře, o jednom rodinném labísovi by se to říct dalo, ale ten má asi 60 kg. Barney takovej úplně není, jak je lehčí konstrukce, ale neříkám, že si mi nedokáže sednout na hlavu.. to zase jo

Mně přijde, že všichni zlaťáci jsou i zamlada o dost klidnější než labradoři. Proto jsem tam toho labíka nenapsala. Nicméně v případě zadavatelky bych z provozních důvodů volila podstatně menší plemeno, protože pokud chtějí psa jako společníka do rodiny a k dětem, měl by se jim vejít do auta i s kočárkem, menší pes také při hře dítě neporazí, lépe se současně s dětmi ovládá (fyzicky) apod. Napadá mě třeba havanský bišonek, tento malý střapatý pejsek nezkazí žádnou legraci, je lehce ovladatelný a roli přizpůsobivého rodinného psíka splní na jedničku.

Mohl by občas ukázat, že nevítaného člověka zažene, no to ten Kubáneček asi nee.

Atheira napsal(a):
No jo, jenže když ten pes občas ani nemá ponětí o své velikosti, natož třeba o tom, že má i zadní část těla... Do misky dítě klidně, pak projde druhý za ním a on ti ho přisedne. Já nevím, mně ti labradoři prostě přijdou fakt jako děsný nemehla, co neví, kolik mají nohou a kde vlastně končí jejich tělo, který umí bourat věci a povalovat lidi.

Jedinej pes, co mi malé děti nikdy nepovalil...co si budem povídat u právě začínajícího dětského chodiče stačí k povalení i mávnutí ocasem, popř. rychlé proběhnutí kolem, což dítě překvapí tak, že si samo sedne...absolutně bezkonkurenční chrt, v mém případě afgán, ale myslím, že chrtí povahy budou v tomto podobné...
I při naprosto krizové situaci, kdy nám pošťačka "sáhla" na schránku...a bylo nutno ihned a rychlostí blesku zasáhnout tudíž letět (v případě chrta doslova) ke dveřím se chrťák v letu vyhnul stojícímu čtyřletému synovi, který mu stál v dráze běhu a sedící roční dceru přeskočil...nikdy se nestalo, že by byť svojí horlivostí děti porazil a to byl v mladých letech docela divoch...je to velmi klidný procházkář a nemusí se mu věnovat hafec času...stačí najít bezpečný prostor, kde se chrťák během půl hoďky vysprintuje a je spokojený, ale užije si i procházky na vodítku...doma neotravuje ani o něm nevíte...jediné negativum (jestli se to negativem dá nazvat) ve vztahu k dětem je, že nemá tendenci si s nimi hrát (alespoň toho mého to ani nenapadlo a afgán, kterého vlastnila moje sestřenice, když já byla děcko, mě taky přehlížel jak žitnej lán), ale je schopnej u dítěte hodiny ležet, pozorovat, jak si hraje a poslouchat, jak mu dítě vypráví...jediná hra s dětmi, která ho bavila byla hra "na cvičák", při které pod vedením mojí malé dcery předváděl cviky s přesností a rychlostí, kterou by mu leckterý NO mohl tiše závidět...samozřejmě pouze doma v obýváku a do doby než dceři došly piškoty
Vím, že to není typický pes k dětem a ani není vhodný pro každého...ale člověk se při tomtu psu může sobecky a plně věnovat dětem, protože pesanovi stačí, když je s vámi, nepotřebuje extra pozornost, nepotřebuje, aby jste mu vymýšleli činnost...stačí když ho budete respektovat, milovat a dopřejete mu pohyb...nevím, jak ostatní chrti, ale afgán byl vynikající hlídač, neváhající zasáhnout, přitom, ale nebyl zbytečně uštěkaný a i venku se přede mne postavil, když nás obtěžoval ožrala...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jedinej pes, co mi malé děti nikdy nepovalil...co si budem povídat u právě začínajícího dětského chodiče stačí k povalení i mávnutí ocasem, popř. rychlé proběhnutí kolem, což dítě překvapí tak, že si samo sedne...absolutně bezkonkurenční chrt, v mém případě afgán, ale myslím, že chrtí povahy budou v tomto podobné...
I při naprosto krizové situaci, kdy nám pošťačka "sáhla" na schránku...a bylo nutno ihned a rychlostí blesku zasáhnout tudíž letět (v případě chrta doslova) ke dveřím se chrťák v letu vyhnul stojícímu čtyřletému synovi, který mu stál v dráze běhu a sedící roční dceru přeskočil...nikdy se nestalo, že by byť svojí horlivostí děti porazil a to byl v mladých letech docela divoch...je to velmi klidný procházkář a nemusí se mu věnovat hafec času...stačí najít bezpečný prostor, kde se chrťák během půl hoďky vysprintuje a je spokojený, ale užije si i procházky na vodítku...doma neotravuje ani o něm nevíte...jediné negativum (jestli se to negativem dá nazvat) ve vztahu k dětem je, že nemá tendenci si s nimi hrát (alespoň toho mého to ani nenapadlo a afgán, kterého vlastnila moje sestřenice, když já byla děcko, mě taky přehlížel jak žitnej lán), ale je schopnej u dítěte hodiny ležet, pozorovat, jak si hraje a poslouchat, jak mu dítě vypráví...jediná hra s dětmi, která ho bavila byla hra "na cvičák", při které pod vedením mojí malé dcery předváděl cviky s přesností a rychlostí, kterou by mu leckterý NO mohl tiše závidět...samozřejmě pouze doma v obýváku a do doby než dceři došly piškoty
Vím, že to není typický pes k dětem a ani není vhodný pro každého...ale člověk se při tomtu psu může sobecky a plně věnovat dětem, protože pesanovi stačí, když je s vámi, nepotřebuje extra pozornost, nepotřebuje, aby jste mu vymýšleli činnost...stačí když ho budete respektovat, milovat a dopřejete mu pohyb...nevím, jak ostatní chrti, ale afgán byl vynikající hlídač, neváhající zasáhnout, přitom, ale nebyl zbytečně uštěkaný a i venku se přede mne postavil, když nás obtěžoval ožrala...

Zajímavý příspěvek. Záleží, po čem zadavatelka touží. Jestli po rase s "kočičí"povahou, co není moc kontaktní a nepřijde si pro pohlazení, anebo něco jako Stafbulíka, ktery se k člověku pořád tiskne, má u toho tisíc průpovídek a za pomazleni by život dal...

sice bych si ho sama nepořídila, ale co bostonský teriér? Mají ho známí, s dětmi si dokáže donekonečna hrát, je chytrý, přiměřeně temperamentní a pokud vám nevadí pejsci s kratším čumáčkem, tak by to nemusela být špatná volba.

Dochovaná pracovně-sportovní plemena chrtů vhodná nejsou. Jsou to instinktivně zušlechtěná zvířata s vysokými nároky na odborné vedení. Dokonce mohou být při nedostatečné péči vyloženě nebezpeční svému okolí. Proto je v tomto případě nezbytné se vyhnout zejména anglickým a španělským greyhoundům, salukám, slugám, podenkům včetně faraonů, whippetům, sicilským etnám a několika dalším spíše exotičtějším plemenům chrtů a lurcherům. :)

Pokud mohu poradit tak také corso nikoli a labradora jedině z řádně přesměrovaného chovu např. dle eventuálního přímého doporučení místní memberky Flipky...

Jinak je bezpodmínečné zapracovat na teoretických znalostech a pozměnit vyhlídky.

Výběr dospělého zvířete je nejbezpečnější a nejpřesnější. S ohledem na pravděpodobnost výskytu se dobré zvíře (v racionálním pojetí) přes štěně pořídit v podstatě ani nedá. Vysoce přátelská zvířata se prostě rodí tu a tam. Ve srovnání s dobrým psem je roztomilost štěněte sprostá lež. Závažné podnícené behaviorální problémy jsou v 99% případů naprosto evidentní na první-druhý pohled i úplnému amatérovi, zradou by snad mohl být vědomý podvod v podobě utajené nemoci, nebo urychlené předání.

manbea napsal(a):
Já bych do rodiny s dětmi volila klasickou dlouhosrstou kolii, její vztah k dětem a rodinnému životu je všeobecně známý. Nebo zlatého retrívra, znám jich hodně a všichni plní roli rodinného psa také na 100 %. My měli mj. i dalmatina - fenku a ta byla také úžasná, přiměřeně aktivní, trpělivá, oddaná, poslušná a velice moudrá.

Při svém zadávání dotazu jsem schválně neuváděla plemena, která mi přišla k nám vhodná, byla to dlouhosrstá/krátkosrstá kolie či zlatý retriever, bohužel u retrieverů bych se obávala nemocí... poptávka je stále vysoká a bohužel to poznamenává jejich zdravotní zatíženost. Dalmatin mne vůbec nenapadl, mám je za velmi temperamentní psy, což záleží zase na jednici plemene, ale co mne neuvěřitelně pobavilo je jejich "úsměv"... to bylo naprosto úžasný

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jedinej pes, co mi malé děti nikdy nepovalil...co si budem povídat u právě začínajícího dětského chodiče stačí k povalení i mávnutí ocasem, popř. rychlé proběhnutí kolem, což dítě překvapí tak, že si samo sedne...absolutně bezkonkurenční chrt, v mém případě afgán, ale myslím, že chrtí povahy budou v tomto podobné...
I při naprosto krizové situaci, kdy nám pošťačka "sáhla" na schránku...a bylo nutno ihned a rychlostí blesku zasáhnout tudíž letět (v případě chrta doslova) ke dveřím se chrťák v letu vyhnul stojícímu čtyřletému synovi, který mu stál v dráze běhu a sedící roční dceru přeskočil...nikdy se nestalo, že by byť svojí horlivostí děti porazil a to byl v mladých letech docela divoch...je to velmi klidný procházkář a nemusí se mu věnovat hafec času...stačí najít bezpečný prostor, kde se chrťák během půl hoďky vysprintuje a je spokojený, ale užije si i procházky na vodítku...doma neotravuje ani o něm nevíte...jediné negativum (jestli se to negativem dá nazvat) ve vztahu k dětem je, že nemá tendenci si s nimi hrát (alespoň toho mého to ani nenapadlo a afgán, kterého vlastnila moje sestřenice, když já byla děcko, mě taky přehlížel jak žitnej lán), ale je schopnej u dítěte hodiny ležet, pozorovat, jak si hraje a poslouchat, jak mu dítě vypráví...jediná hra s dětmi, která ho bavila byla hra "na cvičák", při které pod vedením mojí malé dcery předváděl cviky s přesností a rychlostí, kterou by mu leckterý NO mohl tiše závidět...samozřejmě pouze doma v obýváku a do doby než dceři došly piškoty
Vím, že to není typický pes k dětem a ani není vhodný pro každého...ale člověk se při tomtu psu může sobecky a plně věnovat dětem, protože pesanovi stačí, když je s vámi, nepotřebuje extra pozornost, nepotřebuje, aby jste mu vymýšleli činnost...stačí když ho budete respektovat, milovat a dopřejete mu pohyb...nevím, jak ostatní chrti, ale afgán byl vynikající hlídač, neváhající zasáhnout, přitom, ale nebyl zbytečně uštěkaný a i venku se přede mne postavil, když nás obtěžoval ožrala...

Afgáni jsou krásní, ale ráda bych aby si pes užíval přítomnost dětí kolem sebe, než-li je jen toleroval. Pak by to nemusel být šťastný pes a to je jedna z nejsmutnějších věcí...

vetřelec napsal(a):
Dochovaná pracovně-sportovní plemena chrtů vhodná nejsou. Jsou to instinktivně zušlechtěná zvířata s vysokými nároky na odborné vedení. Dokonce mohou být při nedostatečné péči vyloženě nebezpeční svému okolí. Proto je v tomto případě nezbytné se vyhnout zejména anglickým a španělským greyhoundům, salukám, slugám, podenkům včetně faraonů, whippetům, sicilským etnám a několika dalším spíše exotičtějším plemenům chrtů a lurcherům. :)

Pokud mohu poradit tak také corso nikoli a labradora jedině z řádně přesměrovaného chovu např. dle eventuálního přímého doporučení místní memberky Flipky...

Jinak je bezpodmínečné zapracovat na teoretických znalostech a pozměnit vyhlídky.

Výběr dospělého zvířete je nejbezpečnější a nejpřesnější. S ohledem na pravděpodobnost výskytu se dobré zvíře (v racionálním pojetí) přes štěně pořídit v podstatě ani nedá. Vysoce přátelská zvířata se prostě rodí tu a tam. Ve srovnání s dobrým psem je roztomilost štěněte sprostá lež. Závažné podnícené behaviorální problémy jsou v 99% případů naprosto evidentní na první-druhý pohled i úplnému amatérovi, zradou by snad mohl být vědomý podvod v podobě utajené nemoci, nebo urychlené předání.

Dospělé zvíře je sázka na jistotu v tom případě, pominu-li průkaz původu, znalost obou rodičů a jejich historie či sourozence, dobrá znalost osoby která jej vychovává. Já osobně bohužel nikoho neznám, ale to je i tím, že se nepohybuji mezi lidmi, kteří se aktivně zajímají či živí kynologií. Štěně roztomilé je, ale je to také velká práce a starost, stejně jako o malé dítě.

Abych vyvrátila možné domněnky, neočekávám, že se pes narodí a bude přesně takový jako jsem vypsala výše. Šlo mi spíše o zkušenosti majitelů se psy a hlavně o charakterové dispozice plemen jako takových... upřímně, mladý pes, který by při procházce byl letargický a neměl zájem o dění kolem sebe by mi značil spíše nemoc než-li zdravé zvíře.

A asi nejvíc by mne mrzelo právě to, že přijdu o ty štěněcí a dorostenecké roky a neplechy, které by nás čekali. Za svého psa a jeho výchovu jsem zodpovědná přeci já

manbea napsal(a):
Mně přijde, že všichni zlaťáci jsou i zamlada o dost klidnější než labradoři. Proto jsem tam toho labíka nenapsala. Nicméně v případě zadavatelky bych z provozních důvodů volila podstatně menší plemeno, protože pokud chtějí psa jako společníka do rodiny a k dětem, měl by se jim vejít do auta i s kočárkem, menší pes také při hře dítě neporazí, lépe se současně s dětmi ovládá (fyzicky) apod. Napadá mě třeba havanský bišonek, tento malý střapatý pejsek nezkazí žádnou legraci, je lehce ovladatelný a roli přizpůsobivého rodinného psíka splní na jedničku.

Máte pravdu vysněný leonberger se hůře vměstnává do auta s kočárkem, než bišonek Uvažuji spíš o středním plemenu, tihle mrňouskové jsou většinou až moc uštěkaní a vůbec, což ale může být ta pravá výzva

IvanaM napsal(a):
Máte pravdu vysněný leonberger se hůře vměstnává do auta s kočárkem, než bišonek Uvažuji spíš o středním plemenu, tihle mrňouskové jsou většinou až moc uštěkaní a vůbec, což ale může být ta pravá výzva

A co třeba ""nanny dog"-Stafordšírský bulteriér, skladny, kontaktní, lidi a děti obzvláště milujicí pejsek?

IvanaM napsal(a):
Afgáni jsou krásní, ale ráda bych aby si pes užíval přítomnost dětí kolem sebe, než-li je jen toleroval. Pak by to nemusel být šťastný pes a to je jedna z nejsmutnějších věcí...

No musím se chrťáka zastat...děti opravdu miloval a jejich přítomnost vyhledával...jen byl s nima šťastný tím svým chrtím způsobem...sice sám ke hře nevybízel, úplně mu stačilo, když si k hrajícím dětem lehnul, ale k činnostem, které měl rád, se nechal přemluvit...honičky (ty teda hlavně když byl mladší)...házení míčku, prostě běhání...afgán, se kterým jsem měla tu čest trávit čas jako dítě, mě přehlížel respektive díval se někam za mě do dáli, tak jak to chrti umí..ale stačilo se zeptat "Aroušku, půjdeme ven?" a ledová socha náhle roztála a místo ní kolem vás pobíhal naprosto normální natěšenej pes.
Ono to u afgánka není "jen" tolerance...obecně pokud se má u vás chrt dobře (samozřejmě dobře z chrtího pohledu), tak svojí rodinu zbožňuje, jen to prostě nedává, tak okatě najevo...jeho způsob lásky naprosto chápu, mám to totiž stejně...
Je to o tom, co člověk od psa "k dětem" očekává- já bezpečného psa, který dětem neublíží ani neúmyslně a psa, kterému v případě nouze (děti jsou nemocné, ale ještě malé na to, abych vyrazila se psem na hoďku ven a je nechala samotné doma) stačí vyběhnout ven...pes udělá pár sprintů a za deset minut máte psa vyvenčeného a vyběhaného a připraveného zbytek dne ležet na gauči a čučet s dětma na telku, ale chrt opravdu není pes pro každého člověka...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No musím se chrťáka zastat...děti opravdu miloval a jejich přítomnost vyhledával...jen byl s nima šťastný tím svým chrtím způsobem...sice sám ke hře nevybízel, úplně mu stačilo, když si k hrajícím dětem lehnul, ale k činnostem, které měl rád, se nechal přemluvit...honičky (ty teda hlavně když byl mladší)...házení míčku, prostě běhání...afgán, se kterým jsem měla tu čest trávit čas jako dítě, mě přehlížel respektive díval se někam za mě do dáli, tak jak to chrti umí..ale stačilo se zeptat "Aroušku, půjdeme ven?" a ledová socha náhle roztála a místo ní kolem vás pobíhal naprosto normální natěšenej pes.
Ono to u afgánka není "jen" tolerance...obecně pokud se má u vás chrt dobře (samozřejmě dobře z chrtího pohledu), tak svojí rodinu zbožňuje, jen to prostě nedává, tak okatě najevo...jeho způsob lásky naprosto chápu, mám to totiž stejně...
Je to o tom, co člověk od psa "k dětem" očekává- já bezpečného psa, který dětem neublíží ani neúmyslně a psa, kterému v případě nouze (děti jsou nemocné, ale ještě malé na to, abych vyrazila se psem na hoďku ven a je nechala samotné doma) stačí vyběhnout ven...pes udělá pár sprintů a za deset minut máte psa vyvenčeného a vyběhaného a připraveného zbytek dne ležet na gauči a čučet s dětma na telku, ale chrt opravdu není pes pro každého člověka...

...známá má už v pořadí druhého barzoje - oba vodí do domu seniorů a staroušci jsou nadšeni, žijí s kočkami v naprosté shodě, nechají se hladit, mazlit...na psí louce jsem poznala vipetku - nádherná psí dáma, našeho papillona dokáže vylítat jako žádný jiný pes a ač kastrovaná, on je do ní zamilovaný a odmítá k ní pustit jiné psy, ona se opět nechává hladit, je moc příjemná...začínám mít pro chrty velkou slabost...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
...známá má už v pořadí druhého barzoje - oba vodí do domu seniorů a staroušci jsou nadšeni, žijí s kočkami v naprosté shodě, nechají se hladit, mazlit...na psí louce jsem poznala vipetku - nádherná psí dáma, našeho papillona dokáže vylítat jako žádný jiný pes a ač kastrovaná, on je do ní zamilovaný a odmítá k ní pustit jiné psy, ona se opět nechává hladit, je moc příjemná...začínám mít pro chrty velkou slabost...

Pro mě je chrt láska na celý život...bohužel manželovi naopak chrtí povaha moc nesedí, afgána sice miloval, ale dalšího už nechce...možná kdybychom neměli psa, ale fenu, tak by měl jiný názor...co jsem poznala afgání slečny, tak to byly větší "šmajchlířky" než psí kluci stejné rasy.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Pro mě je chrt láska na celý život...bohužel manželovi naopak chrtí povaha moc nesedí, afgána sice miloval, ale dalšího už nechce...možná kdybychom neměli psa, ale fenu, tak by měl jiný názor...co jsem poznala afgání slečny, tak to byly větší "šmajchlířky" než psí kluci stejné rasy.

...nezapomenutelným zážitkem pro mně bylo vidět úpravu chrtů na mezinárodní výstavě - byli skvostní...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
...nezapomenutelným zážitkem pro mně bylo vidět úpravu chrtů na mezinárodní výstavě - byli skvostní...

No pro mě byla úprava afgána taky vždycky nezapomenutelným "zážitkem" několik hodin koupání a následného vysoušení, protože srst se nemůže nechat mokrá, zacuchala by se, udělaly by se žmolky...obzvlášť, když jsme denně chodili na procházky lesem a kolem neudržovaných-nevyužívaných polí, po procházce kartáč a komplet psa vyčesat.
Vydržela jsem to cca 5 let, pak jsem chrta stříhala na délku srsti kolem 15-20 cm a to už bylo super, pes vypadal jako mlaďoch a taky se tak začal chovat...přísahala bych, že se mu ulevilo...
Známá má výstavní afgány...psi znaj pouze speciální kus zahrady upravené skoro jako golfový trávníček...nějaký les nebo pole, vyděli tak max z auta, když jedou na výstavu...

Ale je pravda...načesaný afgán už není pes, ale psí víla...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No pro mě byla úprava afgána taky vždycky nezapomenutelným "zážitkem" několik hodin koupání a následného vysoušení, protože srst se nemůže nechat mokrá, zacuchala by se, udělaly by se žmolky...obzvlášť, když jsme denně chodili na procházky lesem a kolem neudržovaných-nevyužívaných polí, po procházce kartáč a komplet psa vyčesat.
Vydržela jsem to cca 5 let, pak jsem chrta stříhala na délku srsti kolem 15-20 cm a to už bylo super, pes vypadal jako mlaďoch a taky se tak začal chovat...přísahala bych, že se mu ulevilo...
Známá má výstavní afgány...psi znaj pouze speciální kus zahrady upravené skoro jako golfový trávníček...nějaký les nebo pole, vyděli tak max z auta, když jedou na výstavu...

Ale je pravda...načesaný afgán už není pes, ale psí víla...

Sardullah, k tomu Vašemu střihu na 15-20cm, takhle původně měli afgháni srst dlouhou a navíc se jim necuchala, to jen chovatelé opět zprznili plemeno "na krásu"

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Sardullah, k tomu Vašemu střihu na 15-20cm, takhle původně měli afgháni srst dlouhou a navíc se jim necuchala, to jen chovatelé opět zprznili plemeno "na krásu"

No vidíte, takže jsem defakto psa přiblížila původnímu vzhledu...se srstí, která je až na zem, je pes opravdu na procházky v terénu nepraktický.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No vidíte, takže jsem defakto psa přiblížila původnímu vzhledu...se srstí, která je až na zem, je pes opravdu na procházky v terénu nepraktický.