Utracení jediná možnost?

S tím jste měli začít u dááávno. Když už pes startuje i po manželovi, bude to hodně těžké a nemyslím si, že to zvládnete sami, pokud vůbec.

Dejte vědět chovateli a klubu. Jestliže jste nezvládli povahu a nemáte u čaua autoritu, tak to dost těžko napravíte a utracení je dost zvrácené řešení. Bývají opakem společenských mazlů. Asi jste nevěděli, do čeho jdete.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Dejte vědět chovateli a klubu. Jestliže jste nezvládli povahu a nemáte u čaua autoritu, tak to dost těžko napravíte a utracení je dost zvrácené řešení. Bývají opakem společenských mazlů. Asi jste nevěděli, do čeho jdete.

Naprosto souhlasím. To, co píšete jsem měl na mysli, když jsem v r.1976 uvažoval o koupi tototo plemene. Pak jsem měl dalmatiny, akitu, což jsou též psi trochu zvláštní.
Léta uběhla, informací přibylo, ale stále jsou lidé, kteří vidí v psovi hračku pro svoji zábavu. Na to je nejlepší plyšák.

Moudivláček napsal(a):
Naprosto souhlasím. To, co píšete jsem měl na mysli, když jsem v r.1976 uvažoval o koupi tototo plemene. Pak jsem měl dalmatiny, akitu, což jsou též psi trochu zvláštní.
Léta uběhla, informací přibylo, ale stále jsou lidé, kteří vidí v psovi hračku pro svoji zábavu. Na to je nejlepší plyšák.

Já si myslím, že hodně zla napáchá i některými pomatenci prezentované tvrzení, že vše je jen o výchově...
Ne, není - velkou roli hraje genetika i specifika plemene!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já si myslím, že hodně zla napáchá i některými pomatenci prezentované tvrzení, že vše je jen o výchově...
Ne, není - velkou roli hraje genetika i specifika plemene!

Jj, hlášky typu "každý pes jde vychovat"... A že my to s tím mým africkým dingoušem dobře známe. Lidé chtějí v první řadě exteriér, a když se ten můj prezentuje jako klidný, přátelský a mazlivý slaďouš, protože v tu chvíli je prioritou drbání - v dohledu není veverka, přitažlivá holka nebo nepřátelská konkurence, tak se špatně vysvětluje, že tohle plemeno bez hlubších znalostí radši nebrat, protože standardně vychovat prostě nejde...

Manžel před naší fenkou měl fenku čau čaua 12 let a neměl s ní žádný problém. Já jsen nikdy předtím psa neměla a čau pro začátečníka je dost velký oříšek. Určitě byl od nás výběr psa neuvážený vzhledem tomu že máme dvě malé děti a já neman žadné zkušenosti. Utracení je podle nás taky špatný řešení a proto se snažíme získat informace a rady co sní dál, protože to není nornální pes, kterého vezmu na cvičák.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já si myslím, že hodně zla napáchá i některými pomatenci prezentované tvrzení, že vše je jen o výchově...
Ne, není - velkou roli hraje genetika i specifika plemene!

halelujá!
furt tvrdím, že hláška "pes je takový jakého si ho uděláš" a podobné jsou na trestní oznámení...

Jimmynko, obrať se na chovatele, klub, a napiš odkud jsi, nechť můžeme případně doporučit někoho znalého, kdo by tě/vás naučil, jak psa učit, vychovávat...

já, jako vždy, doporučím, a to velmi, Ostrava - Koira : http://www.koira.cz/psi-skola.php

Mám psa pasteveckého plemene, je to kapku labilní cholerik, jeho základní obrannou reakcí je útok, a to i vůči nám (resp. byl, už jsme dávno jinde...). Základním pravidlem je NETRESTAT, ale psa vést ke správnému chování = netrestat za špatné chování, ale místo toho ho učit chování správné, a za to odměňovat odměňovat a odměňovat!. Dám příklad - pes na gauči, chceš ho dostat dolů - jedna možnost je psa z gauče s řevem vykopat (potrestat), druhá je ho např. s povelem "dolů" na vodítku z toho gauče odvést, ze začátku třeba za biftekem v ruce , později ho tím biftekem až odměníš, až bude dole. Samozřejmě veškeré povely (jako dolů, vypadni místo, pusť atd atd.) nacvičuji v situacích neutrálních, kdy pes není emočně zapojen (jako povel dolů budu nacvičovat třeba venku na nějakém schodku, kmeni apod., a takto naučený povel používám v emotivních situacích).

Nechť má trvale obojek + couračku (hladká šňůra), nechť s ní můžete manipulovat bez fyzického kontaktu. Psovod musí mít tvrdší hlavu než pes, neboli být nekonečně důsledný a vytrvale laskavý.

Z toho ovšem vyplývá otázka - učíte fenku něco? Máte nějakou poslušnost? Nějakou spolupráci? Komunikaci? (ani to není vždy samozřejmé a pes se to musí učit)

Nauč ji na různé činnosti povely= pojmenuj to, aby to pro ni bylo dopředu známé -opět po dobrém. Nauč ji povel "obojek", aby věděla, co se bude po povelu dít a aby věděla, že je to pro ni dobré - vše uč po dobrém (jako ten obojek např. vezmeš do ruky obojek, řekneš povel + odměna, několikrát, pak obojek přiložíš k krku atd, atd.). Vřele doporučuji prostudovat si klikr trénink, v článcích bývá postupný trénink, krok po kroku, dobře popsán. A vřele doporučuji se i nad používáním klikru zamyslet, myslím, že v takovémto případě by se velmi šikl a byla by to velká pomoc.

i když, pokud je zde už teď (bez prokázání zdravotního průseru) úvaha o utracení ... mělo cenu psát takový sáhodlouhý canc?

Jimmynka napsal(a):
Manžel před naší fenkou měl fenku čau čaua 12 let a neměl s ní žádný problém. Já jsen nikdy předtím psa neměla a čau pro začátečníka je dost velký oříšek. Určitě byl od nás výběr psa neuvážený vzhledem tomu že máme dvě malé děti a já neman žadné zkušenosti. Utracení je podle nás taky špatný řešení a proto se snažíme získat informace a rady co sní dál, protože to není nornální pes, kterého vezmu na cvičák.

Je fajn, že se snažíte to řešit. Utrácet psa, kvůli typickým vlastnostem plemene, je hloupé.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
halelujá!
furt tvrdím, že hláška "pes je takový jakého si ho uděláš" a podobné jsou na trestní oznámení...

Jimmynko, obrať se na chovatele, klub, a napiš odkud jsi, nechť můžeme případně doporučit někoho znalého, kdo by tě/vás naučil, jak psa učit, vychovávat...

já, jako vždy, doporučím, a to velmi, Ostrava - Koira : http://www.koira.cz/psi-skola.php

Mám psa pasteveckého plemene, je to kapku labilní cholerik, jeho základní obrannou reakcí je útok, a to i vůči nám (resp. byl, už jsme dávno jinde...). Základním pravidlem je NETRESTAT, ale psa vést ke správnému chování = netrestat za špatné chování, ale místo toho ho učit chování správné, a za to odměňovat odměňovat a odměňovat!. Dám příklad - pes na gauči, chceš ho dostat dolů - jedna možnost je psa z gauče s řevem vykopat (potrestat), druhá je ho např. s povelem "dolů" na vodítku z toho gauče odvést, ze začátku třeba za biftekem v ruce , později ho tím biftekem až odměníš, až bude dole. Samozřejmě veškeré povely (jako dolů, vypadni místo, pusť atd atd.) nacvičuji v situacích neutrálních, kdy pes není emočně zapojen (jako povel dolů budu nacvičovat třeba venku na nějakém schodku, kmeni apod., a takto naučený povel používám v emotivních situacích).

Nechť má trvale obojek + couračku (hladká šňůra), nechť s ní můžete manipulovat bez fyzického kontaktu. Psovod musí mít tvrdší hlavu než pes, neboli být nekonečně důsledný a vytrvale laskavý.

Z toho ovšem vyplývá otázka - učíte fenku něco? Máte nějakou poslušnost? Nějakou spolupráci? Komunikaci? (ani to není vždy samozřejmé a pes se to musí učit)

Nauč ji na různé činnosti povely= pojmenuj to, aby to pro ni bylo dopředu známé -opět po dobrém. Nauč ji povel "obojek", aby věděla, co se bude po povelu dít a aby věděla, že je to pro ni dobré - vše uč po dobrém (jako ten obojek např. vezmeš do ruky obojek, řekneš povel + odměna, několikrát, pak obojek přiložíš k krku atd, atd.). Vřele doporučuji prostudovat si klikr trénink, v článcích bývá postupný trénink, krok po kroku, dobře popsán. A vřele doporučuji se i nad používáním klikru zamyslet, myslím, že v takovémto případě by se velmi šikl a byla by to velká pomoc.

i když, pokud je zde už teď (bez prokázání zdravotního průseru) úvaha o utracení ... mělo cenu psát takový sáhodlouhý canc?

Nechci být špatným prorokem, ale soused chodí svého psa tohoto plemene krmit s bedničkou na ruce, aby mohl odrazit případný útok. Objel republiku včetně všech možných pozitivních motivátorů a trénval jak o život, ale pes musí být oddělený od zbytku rodiny a je vysloveně nebezpečný i pro souseda, zkušeného člověka. Psa si aktivně nepořídil, ale jako ročního zdědil po svém otci.

scylla napsal(a):
Nechci být špatným prorokem, ale soused chodí svého psa tohoto plemene krmit s bedničkou na ruce, aby mohl odrazit případný útok. Objel republiku včetně všech možných pozitivních motivátorů a trénval jak o život, ale pes musí být oddělený od zbytku rodiny a je vysloveně nebezpečný i pro souseda, zkušeného člověka. Psa si aktivně nepořídil, ale jako ročního zdědil po svém otci.

A proč mu neporadíte, jak to má dělat správně - vždyť to máte v malíčku, a konečně byste se mohla v praxi uplatnit

"konečně byste se mohla v praxi uplatnit "
tož to by musela zadavatelku navštívit, tady to je a bude vždy jenom teorie...

"Nechci být špatným prorokem..."
no, bohužel věřím a vzhledem k plemeni (jako to je plemeno asi tak pro sadomasochistu) a věku feny také nejsem dvakrát optimista, ale to zadavatelce aktuálně nepomůže...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"konečně byste se mohla v praxi uplatnit "
tož to by musela zadavatelku navštívit, tady to je a bude vždy jenom teorie...

"Nechci být špatným prorokem..."
no, bohužel věřím a vzhledem k plemeni (jako to je plemeno asi tak pro sadomasochistu) a věku feny také nejsem dvakrát optimista, ale to zadavatelce aktuálně nepomůže...

Nemyslela jsem zadavatelku, ale toho chudáka souseda, co objíždí celou republiku, a přitom má nejlepšího odbornika za plotem...

Pro zadavatelku:
Jaké odpovědi vlastně čekáte? Zkušenosti se psy napříč rodinou v podstatě nulové, jen manžel cca 12 let soužití s asi bezproblémovou fenou čaučaua. Máte malé děti, v kombinaci s "divným" agresivním psem to může být v budoucnu hodně problém.
Osobně bych trvala na tom, aby fena šla z domu, nedokážu si představit, že budete objíždět republiku a hledat spásu u nějakého psího zaříkávače.
Nerozumím, čemu pomůže hraběcí rada, abyste kontaktovala kontaktovat chovatelský klub a chovatele (pokud je fena s PP) - ani jeden z nich nemá žádnou povinnost se s tím zabývat, je to Váš problém, Vy jste majitel.
Utratit je možná kruté, zvlášť z pohledu většiny zdejších diskutujících dam, ale přijde mi to naopak maximálně rozumné z pohledu budoucího soužití tohoto zvířete s lidmi - co myslíte, že ho čeká za život, až bude v lepším případě střídat majitele či v horším se dostane k lidem, které skutečně obere na tvrdo (útok na malé dítě apod)?
Ale pokud se domníváte, že se Vám podaří najít člověka, který celý život snil o agresivní feně čaučaua a doteď se mu bohužel nepoštěstilo si ji pořídit, tak zkuste dát inzeráty - ale buďte fér a nic o povaze nezatajujte, třeba se někdo takový opravdu najde.

Hodných psů je všude plno, nevím, proč ztrácet životní energii s agresivním psím de*bilem.

Navíc - pokud by se tak choval v zemi původu, pravděpodobně by byl již na pekáči, nedokážu si představit, že by i tam šla adorace plemene tak daleko, že by se orientálci nechali dobrovolně šikanovat od agresivního psa.

PS: místy píšu v jemné ironii, ale smysl mého příspěvku to nijak nemění, takový pes je velké riziko pro všechny, kdo s ním bydlí.

"Nerozumím, čemu pomůže hraběcí rada, abyste kontaktovala kontaktovat chovatelský klub a chovatele (pokud je fena s PP) - ani jeden z nich nemá žádnou povinnost se s tím zabývat, je to Váš problém, Vy jste majitel."
dost často nerozumíš...možná bude chovatel či nějaký ten činovník klubu znalý povahy a schopen poradit, či se o psa postarat, ne?!

"Navíc - pokud by se tak choval v zemi původu, pravděpodobně by byl již na pekáči, "
no byl, však ono to plemeno bylo i "krmné"

saola napsal(a):
Pro zadavatelku:
Jaké odpovědi vlastně čekáte? Zkušenosti se psy napříč rodinou v podstatě nulové, jen manžel cca 12 let soužití s asi bezproblémovou fenou čaučaua. Máte malé děti, v kombinaci s "divným" agresivním psem to může být v budoucnu hodně problém.
Osobně bych trvala na tom, aby fena šla z domu, nedokážu si představit, že budete objíždět republiku a hledat spásu u nějakého psího zaříkávače.
Nerozumím, čemu pomůže hraběcí rada, abyste kontaktovala kontaktovat chovatelský klub a chovatele (pokud je fena s PP) - ani jeden z nich nemá žádnou povinnost se s tím zabývat, je to Váš problém, Vy jste majitel.
Utratit je možná kruté, zvlášť z pohledu většiny zdejších diskutujících dam, ale přijde mi to naopak maximálně rozumné z pohledu budoucího soužití tohoto zvířete s lidmi - co myslíte, že ho čeká za život, až bude v lepším případě střídat majitele či v horším se dostane k lidem, které skutečně obere na tvrdo (útok na malé dítě apod)?
Ale pokud se domníváte, že se Vám podaří najít člověka, který celý život snil o agresivní feně čaučaua a doteď se mu bohužel nepoštěstilo si ji pořídit, tak zkuste dát inzeráty - ale buďte fér a nic o povaze nezatajujte, třeba se někdo takový opravdu najde.

Hodných psů je všude plno, nevím, proč ztrácet životní energii s agresivním psím de*bilem.

Navíc - pokud by se tak choval v zemi původu, pravděpodobně by byl již na pekáči, nedokážu si představit, že by i tam šla adorace plemene tak daleko, že by se orientálci nechali dobrovolně šikanovat od agresivního psa.

PS: místy píšu v jemné ironii, ale smysl mého příspěvku to nijak nemění, takový pes je velké riziko pro všechny, kdo s ním bydlí.

No, chovatel se kontaktuje proto, ze ne každému je jedno, co se děje s jeho odchovy, a může pomoci.
Kdyby byl v nesnázích můj odchov, tak si ho okamžitě beru zpět, ale kdybych se dozvěděla, že jej majitelé nezvládli, a pak jen tak utratili, na radu z nějaké anonymní diskuze, tak bych byla hodně zlá!

Určitě tu po mě někdo vystartuje, že ho doporučuji, ale pokud nikde neuspějete, zkuste pejska odložit u pana Desenského.

Víme obě o tom zvířeti kulové, ale na rozdíl od Vás se osobně spíše přikláním na základě informací zadavatelky k přesvědčení, že se nejedná o psa, který byl špatně vychován, ale o takového, u kterého se jedná o vadu povahy a charakteru, což jistě každý chovatel u svého odchovu rád akceptuje a upřímně uzná, a v plné šíři s majiteli spolupracuje v tom smyslu, že jim např. vrátí plnou kupní cenu štěněte, uhradí lékaře a psychickou újmu ze ztráty psa, protože si jej vezme k sbě a začne s ním intenzivně pracovat na zlepšení...blabla.
Netrpím ideály, že si chovatel vezme takové zvíře zpět a bude je intenzivně převychovávat, ani že majitelům poradí tajné zázračné resetovací tlačítko na pupíku psa, aby se vrátil zpět do továtního nastavení.
A poslední dovětek pro pišišvora: čaučau opravdu není povahově pracovní plemeno, nicméně soucit s vlastními odchovy Vám nijak neberu a nerozporuji

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nemyslela jsem zadavatelku, ale toho chudáka souseda, co objíždí celou republiku, a přitom má nejlepšího odbornika za plotem...

...a pak ještě zná určitě deset takovych psů v okolí.

saola napsal(a):
Víme obě o tom zvířeti kulové, ale na rozdíl od Vás se osobně spíše přikláním na základě informací zadavatelky k přesvědčení, že se nejedná o psa, který byl špatně vychován, ale o takového, u kterého se jedná o vadu povahy a charakteru, což jistě každý chovatel u svého odchovu rád akceptuje a upřímně uzná, a v plné šíři s majiteli spolupracuje v tom smyslu, že jim např. vrátí plnou kupní cenu štěněte, uhradí lékaře a psychickou újmu ze ztráty psa, protože si jej vezme k sbě a začne s ním intenzivně pracovat na zlepšení...blabla.
Netrpím ideály, že si chovatel vezme takové zvíře zpět a bude je intenzivně převychovávat, ani že majitelům poradí tajné zázračné resetovací tlačítko na pupíku psa, aby se vrátil zpět do továtního nastavení.
A poslední dovětek pro pišišvora: čaučau opravdu není povahově pracovní plemeno, nicméně soucit s vlastními odchovy Vám nijak neberu a nerozporuji

Nějak nechápu ten poslední odstavec - no a co, že není čau pracovní plemeno? Ten, kdo ho odchoval snad ví jaké plemeno a proč chová, tak snad i ví, jak s ním zacházet.
A ne, takovému majiteli bych kupní cenu nevrátila - nejsem půjčovna psů, a v případě utracení psa by mu taky nikdo nic nedal, naopak by mu vznikly náklady. Tohle bych udělala jako pomoc svému odchovu.
Mimochodem byste se divila, že spousta zkažených psů při změně prostředí to tlačítko na pupíku pro obnovu "továrního nastavení" má.

Jimmynka
To ji máte v bytě ?
To jste jistě četli:
Čau čau je velmi svéhlavý a svobodný pes,
který poslechne váš příkaz, protože chce, ne proto, že musí.
S výchovou se doporučuje začít co nejdříve,
abychom se vyhnuli neposlušnosti a přílišné tvrdohlavosti.
Dříve byl čau čau využíván jako lovecké plemeno,
lovecký instinkt má silně zakořeněný.
Proto mohou nastat menší problémy, pokud jsou v domácnosti i jiná zvířata.
I přesto, že čau čau miluje svobodu a samostatnost,
nehodí se jako pes do kotce nebo boudy.
Nedostatek kontaktu s majitelem může vyústit v negativní chování až agresivitu.
Čau čau se hodí pro chovatele, který hledá nezávislého a samostatně smýšlejícího psa,
kterému dá přiměřenou dávku lásky,
volnosti,
ale také pevné vedení.

rapotacka, ještě ti tam chybí další podstatné a to, že to je pes jednoho člověka, a to výrazně...

rapotacka11 napsal(a):
Jimmynka
To ji máte v bytě ?
To jste jistě četli:
Čau čau je velmi svéhlavý a svobodný pes,
který poslechne váš příkaz, protože chce, ne proto, že musí.
S výchovou se doporučuje začít co nejdříve,
abychom se vyhnuli neposlušnosti a přílišné tvrdohlavosti.
Dříve byl čau čau využíván jako lovecké plemeno,
lovecký instinkt má silně zakořeněný.
Proto mohou nastat menší problémy, pokud jsou v domácnosti i jiná zvířata.
I přesto, že čau čau miluje svobodu a samostatnost,
nehodí se jako pes do kotce nebo boudy.
Nedostatek kontaktu s majitelem může vyústit v negativní chování až agresivitu.
Čau čau se hodí pro chovatele, který hledá nezávislého a samostatně smýšlejícího psa,
kterému dá přiměřenou dávku lásky,
volnosti,
ale také pevné vedení.

Krásné kecy
Koukám, že internet snese vše, ale když to holt v tom světě zvířat píšou, tak je to jistě pravda...
http://svet-zvirat.cz/cau-cau/

Ach jo.
Pokud si podle takovýchhle zvratků vybírají lidé svého psa, není jim pomoci od žádného zaříkávače.

A přiom by stačilo napsat krátce - jedná se o primitivní plemeno, nevhodné pro dnešní běžné soužití s lidmi v bytě, kotci či na zahradě.

To je zajímavé - osobně vím o dvou případech, kdy čau čau kousl do obličeje člena rodiny, v jednom z těch případů potvrdil vet, že u tohoto plemene nic neobvyklého.
Asi má čau opravdu svoje specifika.

saola
Kecy ?
Kdyby si je přečetli a popřemýšleli trochu...

Osobně jsem znala 2 čauy - měli je starší lidi v paneláku,
pes a fena - vyrovnaní, na procházce si je i děti
pohladili.
Pak jsem znala 2 sestry a jejich pes miloval obě.
Holky ale věděly do čeho jdou, s problémy trochu počítaly,
ale žádné nebyly (žily v RD)
Kolegyně z práce měla psa, byl to rodinný pes,
milovaný a milující, často o něm vyprávěla, brzy o něj přišli
- zdraví bylo mizerné - nedožil 5 let. (taky v RD)
Nemyslím, že je čau problém, rozhodně není
ale pro každého.

Ahoj,
nemám sice zkušenost s čau čauem, ale s agresivním psem na utracení ano.
Vybrala jsem si v útulku křížence pitbulla a rhodského ridgebacka 43kg,5let (už samo o sobe náročná kombinace), který byl 2x do útulku vrácen kvůli agresivitě.
Nejdřív mi ho nechtěli ani ukázat, nakonec se k tomu nechali přemluvit, ale že budu pod dozorem. Pán mi ho přivedl s náhubkem, pes nejdřív vrtěl, skloněná hlava, ocas v přirozené výšce. Najednou mu cosi blesklo a vystartoval po mě. Teď mě budete někteří možná peskovat, ale šel okamžitě s výšky na zem na záda. Chtělo to dvakrát po sobě, protože se po tom prvním přetočení ještě vztekal. Uklidnil se, zůstal ležet, nechal se hladit, po chvíli usnul. Pán z útulku říkal že by to možná mohlo jít. Docházela jsem za ním asi měsíc, chodili jsme na vycházky, nakonec jsem si psa vzala. Doma byl první problém, protože vyjížděl po příteli.
Takže bohužel, ale doma jen s košem. Začali jsme 2x týdně chodit na cvičák, žádné pamlsky (když měl zatmění, mohli jste mu před čumákem mávat grilovanou krkovicí a ani si jí nevšimnul), ale tak trošku jiný pohled na věc. Jakmile si poslušnost osvojil se mnou, přišla řada na přítele. Žádný pes není hloupý a naučení se povelům mu trvalo asi 2 lekce. Horší je psa přemluvit, že je pro něj vlastně lepší, když poslechne, protože vůdce smečky prostě něco řekl a to platí. Mě to trvalo asi čtvrt roku než bylo spolehlivé přivolání a základní ovladatelnost na 30m. Druhého pána (přítele) pes nesl hodně těžko. Několikrát si vjeli do kožichu. Nakonec se naučili se prostě akceptovat. Tím, že přítel zjistil, jak se psem zacházet, si to ulehčili i doma (na povel se postavil když z pod něj vytahovalo tričko na kterým si ustlal apod a vyhli se tak zbytečným konfliktům). Prostě se vše řešilo přes povelovou techniku.
Nebylo to hned ale do 3/4 roka jsme měli psa v rámci mezí zvládnutého. Už nic venku nenapadal, doma to byl miláček. Chce to hodně úsilí a hlavně jednotnost a důslednost všech co s ním v domácnosti žijí. Ale určitě není utracení jediná možnost. A náš Aki toho byl důkazem. Na cvičák jsme chodit nepřestali. Stále to měl v sobě a tak jsme mu nechtěli nechat znovu narůst hřebínek a 1x týdně cvičák kde jsme se s přítelem později střídali, byla ideální možnost pro vyjasnění si postavení v domácnosti.
Pokud můžu něco doporučit, tak okamžitě najít vhodný cvičák v místě bydliště, připravit se na to, že to bude stát čas a úsilí a doma chodit s košem (nemá smysl riskovat, že to příště nebude ruka, ale třeba obličej až budete ohnutá třeba u zavazování tkaniček), ale stojí to za to!

Btw. pes se přes koš bez problému napije i poškrábe, na jídlo tzn chvíli bez náhubku byl prostě zavřenej v koupelně, ihned po jídle zase náhubek.

NeniVolnyLogin napsal(a):
Ahoj,
nemám sice zkušenost s čau čauem, ale s agresivním psem na utracení ano.
Vybrala jsem si v útulku křížence pitbulla a rhodského ridgebacka 43kg,5let (už samo o sobe náročná kombinace), který byl 2x do útulku vrácen kvůli agresivitě.
Nejdřív mi ho nechtěli ani ukázat, nakonec se k tomu nechali přemluvit, ale že budu pod dozorem. Pán mi ho přivedl s náhubkem, pes nejdřív vrtěl, skloněná hlava, ocas v přirozené výšce. Najednou mu cosi blesklo a vystartoval po mě. Teď mě budete někteří možná peskovat, ale šel okamžitě s výšky na zem na záda. Chtělo to dvakrát po sobě, protože se po tom prvním přetočení ještě vztekal. Uklidnil se, zůstal ležet, nechal se hladit, po chvíli usnul. Pán z útulku říkal že by to možná mohlo jít. Docházela jsem za ním asi měsíc, chodili jsme na vycházky, nakonec jsem si psa vzala. Doma byl první problém, protože vyjížděl po příteli.
Takže bohužel, ale doma jen s košem. Začali jsme 2x týdně chodit na cvičák, žádné pamlsky (když měl zatmění, mohli jste mu před čumákem mávat grilovanou krkovicí a ani si jí nevšimnul), ale tak trošku jiný pohled na věc. Jakmile si poslušnost osvojil se mnou, přišla řada na přítele. Žádný pes není hloupý a naučení se povelům mu trvalo asi 2 lekce. Horší je psa přemluvit, že je pro něj vlastně lepší, když poslechne, protože vůdce smečky prostě něco řekl a to platí. Mě to trvalo asi čtvrt roku než bylo spolehlivé přivolání a základní ovladatelnost na 30m. Druhého pána (přítele) pes nesl hodně těžko. Několikrát si vjeli do kožichu. Nakonec se naučili se prostě akceptovat. Tím, že přítel zjistil, jak se psem zacházet, si to ulehčili i doma (na povel se postavil když z pod něj vytahovalo tričko na kterým si ustlal apod a vyhli se tak zbytečným konfliktům). Prostě se vše řešilo přes povelovou techniku.
Nebylo to hned ale do 3/4 roka jsme měli psa v rámci mezí zvládnutého. Už nic venku nenapadal, doma to byl miláček. Chce to hodně úsilí a hlavně jednotnost a důslednost všech co s ním v domácnosti žijí. Ale určitě není utracení jediná možnost. A náš Aki toho byl důkazem. Na cvičák jsme chodit nepřestali. Stále to měl v sobě a tak jsme mu nechtěli nechat znovu narůst hřebínek a 1x týdně cvičák kde jsme se s přítelem později střídali, byla ideální možnost pro vyjasnění si postavení v domácnosti.
Pokud můžu něco doporučit, tak okamžitě najít vhodný cvičák v místě bydliště, připravit se na to, že to bude stát čas a úsilí a doma chodit s košem (nemá smysl riskovat, že to příště nebude ruka, ale třeba obličej až budete ohnutá třeba u zavazování tkaniček), ale stojí to za to!

Btw. pes se přes koš bez problému napije i poškrábe, na jídlo tzn chvíli bez náhubku byl prostě zavřenej v koupelně, ihned po jídle zase náhubek.

nemám sice zkušenost s čau čauem

První věta naprosto perfektně vystihla celý zbytek komentáře. Nemáte zkušenosti s primitivy a na to fakt nemůžete napasovat běžně agresívního psa.

impact napsal(a):
nemám sice zkušenost s čau čauem

První věta naprosto perfektně vystihla celý zbytek komentáře. Nemáte zkušenosti s primitivy a na to fakt nemůžete napasovat běžně agresívního psa.

Myslím že moji dva Kanaanští psi, které jsme měli asi před 17 lety, by mluvili jinak, ale omlouvámm se příště napíšu celou svoji historii.

A Jimmynka nevěště hlavu: vždy se s tím dá něco udělat. Jen to nepůjde tak snadno, jako kdyby jste chodili od štěnátka. Chodí s námi na cvičák čau čau,2x kavkazák, anatol... všichni s vlastním rozumem, ale našli společnou řeč.

NeniVolnyLogin napsal(a):
Myslím že moji dva Kanaanští psi, které jsme měli asi před 17 lety, by mluvili jinak, ale omlouvámm se příště napíšu celou svoji historii.

A ti dva kanaansti psi byli ve stavu "agresivni na utraceni" a Vy jste je dokazala prevychovat na uroven "milujeme vsechno, vsechny a za vsech okolnosti"? Vubec, ale vubec tomu neverim, protoze pak byste se nepokousela aplikovat stejne metody. Ti by Vas vyaplikovali raz dva.

impact napsal(a):
A ti dva kanaansti psi byli ve stavu "agresivni na utraceni" a Vy jste je dokazala prevychovat na uroven "milujeme vsechno, vsechny a za vsech okolnosti"? Vubec, ale vubec tomu neverim, protoze pak byste se nepokousela aplikovat stejne metody. Ti by Vas vyaplikovali raz dva.

Pořídil si je byvalý manžel ještě před tím než jsme se seznámili. Thaya a Gaspo (pes a fena). Já se k nim na statek nastěhovala až jim byli cca 4 roky. Nikdy nedychtili splnit povel jako NO, ale každý den jsem s nimi pracovala, měli jsme pár vyřizování, krmila jsem jenom já. Takže děláš bordel=nežereš. Správně aplikovaná hladovka zlomí každého psa (nedoporučuji požívat, když nevíte jak na to). Děláš bordel=seberu ti pelech a spíš na kachličkách. Nemá cenu, fyzicky trestat za nevhodné (agresivní) chování. Ten pes je ze své podstaty tak tvrdý, že by se mu to do mozku stejně nezapsalo. Spíš je potřeba najít na čem si pes zakládá a na tom pracovat, ale pozor-MUSÍ TO BÝT SPRAVEDLIVÉ! Pocit jedné křivdy nesl Gaspo hodně těžce a vrátilo nás to o pár měsíců zpět. Dospěli jsme do bodu, kdy jsme bez problémů žili na hromádce, psi mě akceptovali. Měli tendenci neposlechnout, když cítili v hlase, že to není nutné a nikdy mě nevítali jako bývalého manžela, ale nikdy už nedošlo na fyzický útok. Když jsem chtěla projít, prostě mi šli z cesty. Víc jsem po nich nechtěla, jen aby mě respektovali.

NeniVolnyLogin napsal(a):
Pořídil si je byvalý manžel ještě před tím než jsme se seznámili. Thaya a Gaspo (pes a fena). Já se k nim na statek nastěhovala až jim byli cca 4 roky. Nikdy nedychtili splnit povel jako NO, ale každý den jsem s nimi pracovala, měli jsme pár vyřizování, krmila jsem jenom já. Takže děláš bordel=nežereš. Správně aplikovaná hladovka zlomí každého psa (nedoporučuji požívat, když nevíte jak na to). Děláš bordel=seberu ti pelech a spíš na kachličkách. Nemá cenu, fyzicky trestat za nevhodné (agresivní) chování. Ten pes je ze své podstaty tak tvrdý, že by se mu to do mozku stejně nezapsalo. Spíš je potřeba najít na čem si pes zakládá a na tom pracovat, ale pozor-MUSÍ TO BÝT SPRAVEDLIVÉ! Pocit jedné křivdy nesl Gaspo hodně těžce a vrátilo nás to o pár měsíců zpět. Dospěli jsme do bodu, kdy jsme bez problémů žili na hromádce, psi mě akceptovali. Měli tendenci neposlechnout, když cítili v hlase, že to není nutné a nikdy mě nevítali jako bývalého manžela, ale nikdy už nedošlo na fyzický útok. Když jsem chtěla projít, prostě mi šli z cesty. Víc jsem po nich nechtěla, jen aby mě respektovali.

Samozřejmě než jsme dospěli do fáze, že jsem jim mohla aspoň do jisté míry věřit, byli jen s náhubkama-tím vyřizováním jsem měla na mysli fyzický útok.

upřímně se domnívám, že kanaán a čaučau jsou velmi odlišní a to přímo v podstatě...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
upřímně se domnívám, že kanaán a čaučau jsou velmi odlišní a to přímo v podstatě...

Není to o podstatě psa, ale o tom, že ke každému psovi vede cesta..jiná cesta. Není jedna šablona aplikovatelná na psy obecně ani na jedince v rámci rasy. Jen se snažím zadavatelce tématu vysvětlit, že vždy je cesta. To že zanedbali výchovu již od štěněte je jedna věc. Ale nemyslím si, že by si pes od nich nezasloužil, snahu a investici v podobě času, který tomu dají a aspoň se to pokusí změnit. Ano uspání je 100% řešení, výcvik a výchova nikdy 100% nebude, ale bylo by to k psovi fér.

Já bych snad jen dodala, že uspání řešení není.

Protože v zákoně jsou zcela jasně definované důvody k legálnímu usmrcení zvířete a že už psa nechcete/nezvládáte mezi nimi není.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já bych snad jen dodala, že uspání řešení není.

Protože v zákoně jsou zcela jasně definované důvody k legálnímu usmrcení zvířete a že už psa nechcete/nezvládáte mezi nimi není.

Bohužel se i v této době najdou veterináři, kteří to bez vyptávání udělají. Ale pořád lepší toto řešení, než nějaké z vesnice (jateční pistole a na pekáč, popř uvázání někde v lese apod) a nebo prodání někomu neověřenému přes internet, aby skočila fena jako zkušební pro psí zápasy.

NeniVolnyLogin napsal(a):
Bohužel se i v této době najdou veterináři, kteří to bez vyptávání udělají. Ale pořád lepší toto řešení, než nějaké z vesnice (jateční pistole a na pekáč, popř uvázání někde v lese apod) a nebo prodání někomu neověřenému přes internet, aby skočila fena jako zkušební pro psí zápasy.

Já bych řekla "díkybohu" jsou veterináři, kteří to udělaj, protože je jim jasný, jak pak to zvíře skončí.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já bych řekla "díkybohu" jsou veterináři, kteří to udělaj, protože je jim jasný, jak pak to zvíře skončí.

Jo to je asi přesnější formulace.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já bych snad jen dodala, že uspání řešení není.

Protože v zákoně jsou zcela jasně definované důvody k legálnímu usmrcení zvířete a že už psa nechcete/nezvládáte mezi nimi není.

Bodlinko, nedávno jste psala ve smyslu, že grilujete morčata, že pokud jsou zabitá předepsaným způsobem pro porážku, je vše v mezích zákona, akorát jejich maso nesmíte prodávat.
Jak je to u psu a koček? Je legální "je předepsaně" porazit a ugrilovat?
Teda omlouvám se za odbočení, prostě mě to napadlo, v dohledné době hodlám grilovat leda kapra, přísahám.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Bodlinko, nedávno jste psala ve smyslu, že grilujete morčata, že pokud jsou zabitá předepsaným způsobem pro porážku, je vše v mezích zákona, akorát jejich maso nesmíte prodávat.
Jak je to u psu a koček? Je legální "je předepsaně" porazit a ugrilovat?
Teda omlouvám se za odbočení, prostě mě to napadlo, v dohledné době hodlám grilovat leda kapra, přísahám.

Legální to není. Alespoň u psů. Toho můžete legálně zabít jen a pouze, pokud tak činíte za á v sebeobraně, za bé je-li zvíře ve zdravotním stavu neslučitelném se životem. Pes není hospodářské/užitkové zvíře a nesmíte ho jako takové využívat, tzn. nesmíte ho jíst a nesmíte si z jeho kožichu spíchnout kabát.
Známá vede pobočku opravny oděvů, v rámci nabídky tam měli i dva polštáře z psí kůže - za jeden platili kontrole 5 000.

Edit: Já teda nejsu bodlinka, tak sorry, že do toho kecám... Třeba tu zazní erudovanější odpověď.

Varaxi napsal(a):
Legální to není. Alespoň u psů. Toho můžete legálně zabít jen a pouze, pokud tak činíte za á v sebeobraně, za bé je-li zvíře ve zdravotním stavu neslučitelném se životem. Pes není hospodářské/užitkové zvíře a nesmíte ho jako takové využívat, tzn. nesmíte ho jíst a nesmíte si z jeho kožichu spíchnout kabát.
Známá vede pobočku opravny oděvů, v rámci nabídky tam měli i dva polštáře z psí kůže - za jeden platili kontrole 5 000.

Edit: Já teda nejsu bodlinka, tak sorry, že do toho kecám... Třeba tu zazní erudovanější odpověď.

není pravda.

zabít zvíře, protože se vám nelíbí nebo protože zlobí není zákonný důvod.

porážka k využití produktů ano. takže pokud psa zabijete bez způsobení utrpení a pak ho upečete a sníte, je to ok.

produkty z psí a kočičí kůže se nesmí v EU prodávat, to je něco jiného.

ale když si udělám vlastní kabát pro vlastní potřebu, je to ok.

a hospodářské zvíře je každé zvíře chované pro peníze. čistě striktně vzato je i pes v množírně zvíře hospodářské. stejně jako zvíře jatečné je jakékoliv, které jdu sežrat. není to žádný striktní seznam druhů.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
není pravda.

zabít zvíře, protože se vám nelíbí nebo protože zlobí není zákonný důvod.

porážka k využití produktů ano. takže pokud psa zabijete bez způsobení utrpení a pak ho upečete a sníte, je to ok.

produkty z psí a kočičí kůže se nesmí v EU prodávat, to je něco jiného.

ale když si udělám vlastní kabát pro vlastní potřebu, je to ok.

Hustý.

Zakladatelko, legální způsob jak se psa zbavit, je sežrat ho.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
rapotacka, ještě ti tam chybí další podstatné a to, že to je pes jednoho člověka, a to výrazně...

toto berte jen na odlehčení

to je pes jednoho člověka,

zlí jazykové za mého mládí rovněž tvrdily, že je tak blbej, že má v mozku jen 1 závit a prostě si víc jak jednoho člověka NEZAPAMATUJE

osobně jsem znal jen jednoho a ten kašlal na všechny, včetně pána
což u psa chovaněho po xxx generací jako jatečné zvíře, zas tolik nepřekvapuje

jeden kámoš při maturitě z Rj na otázku, co dělá ve volném čase odpověděl, že jezdí se psy (měl ČHP) a na doplňující, zda by mohl vyjmenovat nějaká plemena psů - začal : barzoja sobaka, lajka, ...a nakonec dal "zdravstvujtě-zdravstvujtě" čímž probral dřímajícího přísedícího, který odpověděl zdravstvujtě a zkouška byla ukončena

Jinak si myslím, že kontaktovat klub a chovatele je dobrej nápad

To je prostě život ...někdo se modlí, aby mu pánbůh psa zachoval, co nejdéle, protože už jen pomyšlení, že ho pes jednou opustí hodně bolí a pro někoho by byla smrt jeho psa vysvobozením.

NeniVolnyLogin napsal(a):
Pořídil si je byvalý manžel ještě před tím než jsme se seznámili. Thaya a Gaspo (pes a fena). Já se k nim na statek nastěhovala až jim byli cca 4 roky. Nikdy nedychtili splnit povel jako NO, ale každý den jsem s nimi pracovala, měli jsme pár vyřizování, krmila jsem jenom já. Takže děláš bordel=nežereš. Správně aplikovaná hladovka zlomí každého psa (nedoporučuji požívat, když nevíte jak na to). Děláš bordel=seberu ti pelech a spíš na kachličkách. Nemá cenu, fyzicky trestat za nevhodné (agresivní) chování. Ten pes je ze své podstaty tak tvrdý, že by se mu to do mozku stejně nezapsalo. Spíš je potřeba najít na čem si pes zakládá a na tom pracovat, ale pozor-MUSÍ TO BÝT SPRAVEDLIVÉ! Pocit jedné křivdy nesl Gaspo hodně těžce a vrátilo nás to o pár měsíců zpět. Dospěli jsme do bodu, kdy jsme bez problémů žili na hromádce, psi mě akceptovali. Měli tendenci neposlechnout, když cítili v hlase, že to není nutné a nikdy mě nevítali jako bývalého manžela, ale nikdy už nedošlo na fyzický útok. Když jsem chtěla projít, prostě mi šli z cesty. Víc jsem po nich nechtěla, jen aby mě respektovali.

Pokud v tom nevidíte rozdíl, ještě vás čeká kus cesty...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To je prostě život ...někdo se modlí, aby mu pánbůh psa zachoval, co nejdéle, protože už jen pomyšlení, že ho pes jednou opustí hodně bolí a pro někoho by byla smrt jeho psa vysvobozením.

To mi povídejte, momentálně opravdu čekáme na smrt psa jako na vysbození.
Několikrát jsme se rozhodli, že ho necháme utratit a pes nám několikrát ukázal, že má chuť žít.
Teď je moje, asi můžu napsat i naše, největší přání se ráno vzbudit a zjistit, že pes je mrtvý.

A čím hůře na tom pes je, tím se zdá spokojenější, jak kdyby se vracel do štěněčích let, je mu jedno, že nemůže chodit, že nehne ocasem, že mu krvácí nádory a funí jak lokomotiva, kadí pod sebe, on je vysmáty, vděčný za každý pohlazení a zdá se i šťastný - to prostě nejde utratit.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To mi povídejte, momentálně opravdu čekáme na smrt psa jako na vysbození.
Několikrát jsme se rozhodli, že ho necháme utratit a pes nám několikrát ukázal, že má chuť žít.
Teď je moje, asi můžu napsat i naše, největší přání se ráno vzbudit a zjistit, že pes je mrtvý.

A čím hůře na tom pes je, tím se zdá spokojenější, jak kdyby se vracel do štěněčích let, je mu jedno, že nemůže chodit, že nehne ocasem, že mu krvácí nádory a funí jak lokomotiva, kadí pod sebe, on je vysmáty, vděčný za každý pohlazení a zdá se i šťastný - to prostě nejde utratit.

Upřímně - psa dle Vašeho popisu, který nemůže chodit a krvácí, toho bych utratila už dávno. Jak víte, že mu to nevadí? Nevím, nejsem tam, nevidím ho na vlastní oči, není můj, neznám ho, ale stejně...

Varaxi napsal(a):
Upřímně - psa dle Vašeho popisu, který nemůže chodit a krvácí, toho bych utratila už dávno. Jak víte, že mu to nevadí? Nevím, nejsem tam, nevidím ho na vlastní oči, není můj, neznám ho, ale stejně...

Taky myslím. Pokud už ani nezavrti ocasem, má radost jen z pohlazení... je to život? Že ho nic nebolí, si člověk může jen myslet. Měla jsem fenu s rakovinou, metastázy měla už na plicích, což jsme zjistili až na rtg, nemohla skoro dýchat, ale nedavala to vůbec najevo, pořád byla i čistotna, ale nečekali jsme.

Varaxi napsal(a):
Upřímně - psa dle Vašeho popisu, který nemůže chodit a krvácí, toho bych utratila už dávno. Jak víte, že mu to nevadí? Nevím, nejsem tam, nevidím ho na vlastní oči, není můj, neznám ho, ale stejně...

On je opravdu spokojený. Fakt je vysmátý, je žravý, dle všeho ho nic nebolí, nejspíš mu nádory tlačí na míchu a postupně mu chromnou zadní nohy. Ale trápit ho nějakým větším vyšetřením už jsme my ani vet nechtěli, už jen ty převozy k vetovi jsou těžké, pes má 45 kg a téměř 15 let.
Ten pes má fakt chuť žít, to konstatoval i vet a nebylo to jen tahání peněz, těch si naučtoval hodně pomálu.
Navíc je to i solidární jednání k rodinným seniorům, kteří jsou na tom podobně a utracení psa by si brali osobně.
Je to těžké, doufala jsem, že to u svého psa nezažiju.

Je to těžké, doufala jsem, že to u svého psa nezažiju.

Taky jsem doufala a bohužel vždy marně, všechny 4 psy jsme museli nechat uspat. Poslední fenku loni v létě a ještě si pamatuju, jak se se mnou už poslední 2 dny ani nechtěla bavit.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To mi povídejte, momentálně opravdu čekáme na smrt psa jako na vysbození.
Několikrát jsme se rozhodli, že ho necháme utratit a pes nám několikrát ukázal, že má chuť žít.
Teď je moje, asi můžu napsat i naše, největší přání se ráno vzbudit a zjistit, že pes je mrtvý.

A čím hůře na tom pes je, tím se zdá spokojenější, jak kdyby se vracel do štěněčích let, je mu jedno, že nemůže chodit, že nehne ocasem, že mu krvácí nádory a funí jak lokomotiva, kadí pod sebe, on je vysmáty, vděčný za každý pohlazení a zdá se i šťastný - to prostě nejde utratit.

To je mi líto...mám podobnou vlastní zkušenost, i když ne tak strašnou...já držím psa při životě dokud pes nemá bolesti (tím teda nemyslím něco, co jde vyléčit a jedná se o přechodný stav) a dokud je schopen postavit se na nohy...třeba i s pomocí, jakmile vidím, že to nestojí za nic, tak okamžitě uspávám, jen pomyšlení na to, že můj pes trpí a já mu nejsem schopná pomoct je pro mě nesnesitelné...doufám, že až já na tom budu podobně, tak si budu moct říct taky "o utracení"...samozřejmě, kdyby nevyléčitelně nemocný pes umřel ve spánku, tak čistě sobecky by to pro mě bylo ideální, protože by odpadlo přemýšlení o tom, zda se ještě nedalo něco dělat, zda moje rozhodnutí nebylo předčasné...třeba by to nějak ještě šlo (i když vím, že nešlo)

Ale tohle jsem ale nemyslela...měla jsem na mysli, když je pes zdravej a majitel přesto uvažuje o utracení.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
není pravda.

zabít zvíře, protože se vám nelíbí nebo protože zlobí není zákonný důvod.

porážka k využití produktů ano. takže pokud psa zabijete bez způsobení utrpení a pak ho upečete a sníte, je to ok.

produkty z psí a kočičí kůže se nesmí v EU prodávat, to je něco jiného.

ale když si udělám vlastní kabát pro vlastní potřebu, je to ok.

Je rozdíl, když zvíře zlobí v běžném smyslu slova, a když je natvrdo agresivní a smrtelně vážně napadá lidi a kouše je třeba do obličeje. Doteď jsem byla přesvdčená, že nezvladatelná agresivita u psů důvodem k utracení bez debaty je.
Vy jako veterinář ale tvrdíte, že je to zakázané, že jej jako vet utratit z tohoto důvodu nesmíte?
A naopak ho smím - teď pozor pro místní ochranářky psů, myslím to hypoteticky - buď zabít v sebeobraně či krajní nouzi nebo podříznout a vykrvit v kuchyni a pozvat rodinu na nedělní svíčkovou z psíka a kůži po vlastnoručním vyčinění položit před krb?

To mi hlava tedy úplně nebere.
Opravdu je váš výklad zákona na ochranu zvířat proti týrání věcně správný?

saola napsal(a):
Je rozdíl, když zvíře zlobí v běžném smyslu slova, a když je natvrdo agresivní a smrtelně vážně napadá lidi a kouše je třeba do obličeje. Doteď jsem byla přesvdčená, že nezvladatelná agresivita u psů důvodem k utracení bez debaty je.
Vy jako veterinář ale tvrdíte, že je to zakázané, že jej jako vet utratit z tohoto důvodu nesmíte?
A naopak ho smím - teď pozor pro místní ochranářky psů, myslím to hypoteticky - buď zabít v sebeobraně či krajní nouzi nebo podříznout a vykrvit v kuchyni a pozvat rodinu na nedělní svíčkovou z psíka a kůži po vlastnoručním vyčinění položit před krb?

To mi hlava tedy úplně nebere.
Opravdu je váš výklad zákona na ochranu zvířat proti týrání věcně správný?

Ano, tuto věc jsme totiž diskutovali s kolegy v souvislosti s nějakým tím případem kdy kdosi přivedl psa k utracení pro agresivitu, veterinář to provedl a teď je z toho velké halo, protože psa přivedl příbuzný majitele, který o tom nevěděl a s tím, že je pes agresivní nesouhlasí...

prostě v zákoně na ochranu zvířat proti týrání se píše:
(2) Důvodem k usmrcení je:
a) využití produktů hospodářského zvířete,

b) slabost, nevyléčitelná nemoc, těžké poranění, genetická nebo vrozená vada, celkové vyčerpání nebo stáří zvířete, jsou-li pro další přežívání spojeny s trvalým utrpením,

c) bezprostřední ohrožení člověka zvířetem,

d) výkon práva myslivosti a rybářství podle zvláštních předpisů,2a)

e) nařízené mimořádné veterinární 2b) nebo hygienické opatření 2c) při ochraně před nákazami,2d)

f) ukončení pokusu na pokusném zvířeti, není-li v projektu pokusů stanoveno jinak,

g) regulování populace zvířat v lidské péči a volně žijících zvířat; tím nejsou dotčena ustanovení zvláštních právních předpisů,2a),2e)

h) deratizace 2c) a opatření v boji proti škodlivým organismům,2f)

i) uložené zvláštní opatření v případě nemožnosti identifikovat zvíře podle zvláštních právních předpisů.2g)

Je to jasně daný výčet, toto jsou jediné zákonné důvody. Takže ano, je psa možné zabít, pokud bezprostředně někoho ohrožuje, tzn. v sebeobraně, což samo o sobě vylučuje použití narkotik, protože když jsem psovi schopná píchnout injekci, kor do žíly, tak mě asi zrovna ten pes nevraždí. Nebo je možné ho zabít, abych mohla využít jeho produkty, to znamená sežrat ho a udělat si kožku. Protože výčet hospodářských zvířat začíná slovem "zejména", tzn. není úplný a pes mezi ně patřit prostě může.

Děkuji za odpověď.
Je to zvláštní - řekla bych, že utracení veterinářem je šetrnější než umlácení lopatou na dvoře nebo podobné domácí metody, ale legislativci to zřejmě vidí jinak.
Jediné, co mne napadá, napasovat tu agresivitu na vrozenou psychickou vadu, ale chápu, že v okamžiku, kdy přijde do ordinace neznámý člověk z ulice s neznámým psem, to v dnešní byrokratické době nemusí být pro veterináře úplně jednoduché. Na druhou stranu bych se nerada dožila doby, kdy se budu na veterině legitimovat dokladem totožnosti a kupními či jinými nabývacími smlouvami ke zvěři, protože bez toho má zvířata jinak neošetří.

Divná doba.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To mi povídejte, momentálně opravdu čekáme na smrt psa jako na vysbození.
Několikrát jsme se rozhodli, že ho necháme utratit a pes nám několikrát ukázal, že má chuť žít.
Teď je moje, asi můžu napsat i naše, největší přání se ráno vzbudit a zjistit, že pes je mrtvý.

A čím hůře na tom pes je, tím se zdá spokojenější, jak kdyby se vracel do štěněčích let, je mu jedno, že nemůže chodit, že nehne ocasem, že mu krvácí nádory a funí jak lokomotiva, kadí pod sebe, on je vysmáty, vděčný za každý pohlazení a zdá se i šťastný - to prostě nejde utratit.

...ježíši, to snad ne kadění pod sebe a krvácející nádory, nezlobte se to opravdu ne...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
není pravda.

zabít zvíře, protože se vám nelíbí nebo protože zlobí není zákonný důvod.

porážka k využití produktů ano. takže pokud psa zabijete bez způsobení utrpení a pak ho upečete a sníte, je to ok.

produkty z psí a kočičí kůže se nesmí v EU prodávat, to je něco jiného.

ale když si udělám vlastní kabát pro vlastní potřebu, je to ok.

Je to přesně tak, jen bych vložila, že je v zákoně uvedené, že zvíře (tedy i psa) smí usmrtit pouze osoba k tomu proškolená a způsobilá. Tedy každý si vlastního psa jen tak nesmí zabít.
Jinak i veterinář má jeden legální důvod, kdy může usmrcovat zdravé psy a je to regulace počtu zvířat.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
A proč mu neporadíte, jak to má dělat správně - vždyť to máte v malíčku, a konečně byste se mohla v praxi uplatnit

Protože s tímto plemenem nemám žádné zkušenosti a na rozdíl od vás se necítím být mistrem světa ve všech oborech kynologie.

NeniVolnyLogin napsal(a):
Pořídil si je byvalý manžel ještě před tím než jsme se seznámili. Thaya a Gaspo (pes a fena). Já se k nim na statek nastěhovala až jim byli cca 4 roky. Nikdy nedychtili splnit povel jako NO, ale každý den jsem s nimi pracovala, měli jsme pár vyřizování, krmila jsem jenom já. Takže děláš bordel=nežereš. Správně aplikovaná hladovka zlomí každého psa (nedoporučuji požívat, když nevíte jak na to). Děláš bordel=seberu ti pelech a spíš na kachličkách. Nemá cenu, fyzicky trestat za nevhodné (agresivní) chování. Ten pes je ze své podstaty tak tvrdý, že by se mu to do mozku stejně nezapsalo. Spíš je potřeba najít na čem si pes zakládá a na tom pracovat, ale pozor-MUSÍ TO BÝT SPRAVEDLIVÉ! Pocit jedné křivdy nesl Gaspo hodně těžce a vrátilo nás to o pár měsíců zpět. Dospěli jsme do bodu, kdy jsme bez problémů žili na hromádce, psi mě akceptovali. Měli tendenci neposlechnout, když cítili v hlase, že to není nutné a nikdy mě nevítali jako bývalého manžela, ale nikdy už nedošlo na fyzický útok. Když jsem chtěla projít, prostě mi šli z cesty. Víc jsem po nich nechtěla, jen aby mě respektovali.

Takže lámání psa jinak použitou silou, žádné pochopení, soužití, ale čisté vydírání a síla. Nedivím se jim, že vám šli z cesty.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Je to přesně tak, jen bych vložila, že je v zákoně uvedené, že zvíře (tedy i psa) smí usmrtit pouze osoba k tomu proškolená a způsobilá. Tedy každý si vlastního psa jen tak nesmí zabít.
Jinak i veterinář má jeden legální důvod, kdy může usmrcovat zdravé psy a je to regulace počtu zvířat.

jenže regulace populace zase neznamená, že veterinář zabije nějakého "nadpočetného" psa. je to navázané na další opatření, aby to bylo v cajku, například pokud teda zabít novorozená koťata, tak zároveň vykastrovat matku a tak.

a odborná způsobilost se týká jatek, ne domácí porážky.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
jenže regulace populace zase neznamená, že veterinář zabije nějakého "nadpočetného" psa. je to navázané na další opatření, aby to bylo v cajku, například pokud teda zabít novorozená koťata, tak zároveň vykastrovat matku a tak.

a odborná způsobilost se týká jatek, ne domácí porážky.

Ale pokud k vám někdo přinese novorozená koťata nebo jiná mlaďata s tím, že nejsou jeho, třeba je přinesl pes, matku nezná, koťata nehodlá piplat nebo mu jen umřela kočka a nemá zájem je odchovávat je pak utracení legálně možné?

Přece pokud by tady nebylo možné utracení, tak by to znamenalo, že zvíře se musí léčit vždy i pokud částka a čas tomu věnovaný byl pro člověka likvidační.

Takže provést domácí porážku vlastního psa jateční pistolí s následným podříznutím, například, za účelem snězení je možno?
Porážíme takto ovce.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ale pokud k vám někdo přinese novorozená koťata nebo jiná mlaďata s tím, že nejsou jeho, třeba je přinesl pes, matku nezná, koťata nehodlá piplat nebo mu jen umřela kočka a nemá zájem je odchovávat je pak utracení legálně možné?

Přece pokud by tady nebylo možné utracení, tak by to znamenalo, že zvíře se musí léčit vždy i pokud částka a čas tomu věnovaný byl pro člověka likvidační.

Nám vetka koťata uspala bez řečí, neboť jsme v jednu chvíli měli ve stáji asi 15 koček. Je to dlouho, tehdy se ještě tak často nekastrovalo. Podotek, stáj ani kočky nebyly moje.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ale pokud k vám někdo přinese novorozená koťata nebo jiná mlaďata s tím, že nejsou jeho, třeba je přinesl pes, matku nezná, koťata nehodlá piplat nebo mu jen umřela kočka a nemá zájem je odchovávat je pak utracení legálně možné?

Přece pokud by tady nebylo možné utracení, tak by to znamenalo, že zvíře se musí léčit vždy i pokud částka a čas tomu věnovaný byl pro člověka likvidační.

veterinář může utratit zvíře jen, pokud se na to dá aplikovat důvod číslo b) slabost, nevyléčitelná nemoc, těžké poranění, genetická nebo vrozená vada, celkové vyčerpání nebo stáří zvířete, jsou-li pro další přežívání spojeny s trvalým utrpením

že zvíře nemá matku se na to dá použít těžko.

stejně tak že nemá klient prachy na léčbu taky není důvod k utracení, ať si to nějak zařídí. nebo čas, to je vyloženě hnusný. proč má potom zvíře? to je taky zodpovědnost, víte?

Janinka Bosorka napsal(a):
Takže provést domácí porážku vlastního psa jateční pistolí s následným podříznutím, například, za účelem snězení je možno?
Porážíme takto ovce.

Jo, přesně. Pokud zvíře omráčíte a vykrvíte, aby bylo poživatelné, zákon celkem neřeší, co za zvíře to je. Řeší pak akorát veterinární zákon uvádění na trh a pokud to není drůbež nebo králík ze dvora nebo zvíře poražené na jatkách, tak takové maso prodávat nemůžete.

scylla napsal(a):
Takže lámání psa jinak použitou silou, žádné pochopení, soužití, ale čisté vydírání a síla. Nedivím se jim, že vám šli z cesty.

Pokud čekáte až si pes začne tak to není vydírání. Jak jsem psala - musí to být spravedlivé. Nejde chodit a provokovat k reakci, ale pokud pes začne sám od sebe lupmačit, potom je třeba konat. A jak už to uděláte záleží na tom, co na psa funguje, aby si uvědomil, že on prostě bezdůvodně konflikty vytvářet nebude.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ale pokud k vám někdo přinese novorozená koťata nebo jiná mlaďata s tím, že nejsou jeho, třeba je přinesl pes, matku nezná, koťata nehodlá piplat nebo mu jen umřela kočka a nemá zájem je odchovávat je pak utracení legálně možné?

Přece pokud by tady nebylo možné utracení, tak by to znamenalo, že zvíře se musí léčit vždy i pokud částka a čas tomu věnovaný byl pro člověka likvidační.

Rady a názory, které tu padly, mají dvě řešení tedy. Pokud uvidím opuštěná koťata, nebo i jiná zvířata, o která se nehodlám, nemohu, starat, nechat je být tam a tak, kde jsou. Nebo, riskantnější, odvézt je do útulku, s rizikem, že je nepřevezmou. Jinak, pokud si je přinesu domů, jsou vlastně mé, a starat se musím.

Fakt?
Nehádám se, jen mě to dost zaujalo! Jsem přesvědčená, že ani domácí porážku od určité velikosti zvířete si nesmí každý člověk provést sám. Zkusím se podívat do paragrafů. Vy to náhodou nemáte po ruce?
A co se týče té nucené kastrace, když chce někdo utratit vrh nechtěných mláďat, to se mi nechce věřit. Takový zákon nemůže existovat!
Přece není možný, aby přišel člověk na veterinu s košíkem koťat, která našel na půdě a veterinář je odmítl utratit pokud se nedá vykastrovat matka. Pominu to, že kočka může být polodivoká a majitel jí ani nechytí, ale kastrace nestojí malý peníze a třeba strarý člověk na vesnici to mít zrovna po ruce nemusí. To pak opravdu půjde k rybníku a hodí.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
jenže regulace populace zase neznamená, že veterinář zabije nějakého "nadpočetného" psa. je to navázané na další opatření, aby to bylo v cajku, například pokud teda zabít novorozená koťata, tak zároveň vykastrovat matku a tak.

a odborná způsobilost se týká jatek, ne domácí porážky.

Omlouvám se, dala jsem napřed komentář a teprve teď citaci na kterou reaguji.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Fakt?
Nehádám se, jen mě to dost zaujalo! Jsem přesvědčená, že ani domácí porážku od určité velikosti zvířete si nesmí každý člověk provést sám. Zkusím se podívat do paragrafů. Vy to náhodou nemáte po ruce?
A co se týče té nucené kastrace, když chce někdo utratit vrh nechtěných mláďat, to se mi nechce věřit. Takový zákon nemůže existovat!
Přece není možný, aby přišel člověk na veterinu s košíkem koťat, která našel na půdě a veterinář je odmítl utratit pokud se nedá vykastrovat matka. Pominu to, že kočka může být polodivoká a majitel jí ani nechytí, ale kastrace nestojí malý peníze a třeba strarý člověk na vesnici to mít zrovna po ruce nemusí. To pak opravdu půjde k rybníku a hodí.

výklad zákona: Regulací populace se rozumí soubor soustavně prováděných preventivních opatření, která mají přispět k udržení populace v určité zdravotní a genetické kvalitě a jejichž cílem je omezit rizika, která mohou vzniknout nárůstem populace v jejím teritoriu a zabránit vzniku utrpení zvířat a nadměrných škod, zejména šíření nákaz nebo jiných nežádoucích vlivů. Jedná se tedy o komplexní opatření, nikoliv o jednotlivé případy. Obsahem pojmu je komplex preventivních opatření, umožňující soužití populací zvířat a lidí bez vzniku rizik.
Utrácení zvířat je sice možné, ale mělo by být používáno pouze výjimečně, a to v případech nákazy většího množství zvířat a zároveň hrozící přenosem nákazy na lidi. V žádném případě se nesmí utrácení zvířat použít jako prvotní a jediné opatření, nebo utrácet zvířata z důvodu, že někomu vadí, nebo že o ně někdo ztratil zájem. Utrácení je možné pouze v případě, že preventivní opatření selhala.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
jenže regulace populace zase neznamená, že veterinář zabije nějakého "nadpočetného" psa. je to navázané na další opatření, aby to bylo v cajku, například pokud teda zabít novorozená koťata, tak zároveň vykastrovat matku a tak.

a odborná způsobilost se týká jatek, ne domácí porážky.

Bodlinko, je to OT, ale nejse náhodou Buub v jiném fóru?
Omlouvám se, jestli se pletu.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Bodlinko, je to OT, ale nejse náhodou Buub v jiném fóru?
Omlouvám se, jestli se pletu.

Roky diskutuji na iFAUNĚ v okrasném ptactvu. Sem jen zabloudím.
Odchovával jsem dalmatiny, ale to už je 30 let. Dnes mám 11 let psa AKITU j.
Proč reaguji?
Žasnu nad diskuzí, ze které vyplývá, že lidé si koupí plemeno, nic o něm neví, nezvládají ho a pak se ptají. Pes není hračka a kdo to nepochopil, pak se mu to vymstí. Ať hledá chybu u sebe.

Moudivláček napsal(a):
Roky diskutuji na iFAUNĚ v okrasném ptactvu. Sem jen zabloudím.
Odchovával jsem dalmatiny, ale to už je 30 let. Dnes mám 11 let psa AKITU j.
Proč reaguji?
Žasnu nad diskuzí, ze které vyplývá, že lidé si koupí plemeno, nic o něm neví, nezvládají ho a pak se ptají. Pes není hračka a kdo to nepochopil, pak se mu to vymstí. Ať hledá chybu u sebe.

No jo...ale na druhou stranu je asi potřeba to řešit dřív, než se fakt stane nějaký průšvih...Až jim uhryzne půl hlavy, už bude úplně jedno, u koho hledat chybu... :(.

Já už se dnes nedivím ničemu...lidi si pořídí psa, protože je to jediná "věc". která jim ještě schází. Na cvičiště chodit nebudou, protože by museli chodit každý týden a to přece ne, naposledy něco museli za minulýho režimu, dnes už se nemusí, tak proč by to dělali. Psa si pořídili pro svoje potěšení a že by psa mohla nějaká práce taky bavit, to je vůbec nenapadne. A se štěnětem spát v jedné místnosti? Ani náhodou, to bychom se nevyspali a toho jsme si u dětí užili až dost, se psem už tím projít nechceme. Stačí, že nám to malé všude leze a pořád nás otravuje.
A můžete mluvit a vysvětlovat, jak chcete.