Dobrý den, mám čistě teoreticky dotaz k pořízení druhého psa. Myslím si, že co do psa vložím prvního půl roku jeho života, se mi bude vracet po celý jeho život, proto bych si chtěla druheho psa pořídit až budu mít čas minimálně ten půl rok... Ještě podotknu, že současnému psu jsou téměř 4 roky, naštěstí se jeho výchova povedla a nedělá problémy doma a je v rámci mezi poslušný, takže spoléhám na to, že by i nového něco dobrého naučil sám.
Jenže momentální zaměstnání mi nedovolí mít tolik času, abych se naplno věnovala stěneti (klasickych 8h denne po-pa), ale do pár let plánujeme s partnerem první dítě. Tak mě napadlo, jestli by to nešlo skloubit a pořídit si štěně ke konci mého těhotenství, protože mi ze zatím ne-maminkovskeho pohledu přijde, že budu mít asi nejvíc času a když se lidské dítě začne batolit, chodit atd, štěně už bude odrostle. Co si o tom myslíte? Je to dobrý timing? A kdy byste si štěně v mojí situaci pořídili vy? Samozřejmě můžu čekat, až dítě odrostle, ale toho by se už zřejmě nedozil můj stávající pes a to by mě mrzelo... Dekuji.
Uživatel s deaktivovaným účtem

burunduk
napsal(a):
Ve Vašich obavách je skryta odpověď - ano, není to správné načasování.
Nepořizovala bych žádné štěně.
Až se dítě narodí, budete ráda, když vyšetříte pul hodinky denně pro sebe. Natož se drbat se štěnětem a výchovou a vším kolem něj.
Za mě nepořizovat.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Paprinka
napsal(a):
A kdy ano? Před dítětem? Po dítěti? K jak starému? Nedovedu si to představit zatím jako bezdetna.. :) díky.
Nebo budete mít klidné a spavé ditě a na psa bude dost času.
Já se u prvního dítěte toliko nudila, že jsem ze zoufalství skládala puzzle a chodila s kočárem na mnohahodinové túry..
Uživatel s deaktivovaným účtem

Nevíte, jaké bude vaše těhotenství, nevíte, jestli budete schopná se psu věnovat, jestli nebudete třeba ležet v porodnici na udržování... Nevíte, jaké bude dítě, může vám dávat tak zabrat, že nebudete zvládat ani stávajícího psa... Někdy je třeba dělat kompromis - psa máte vychovaného, buďte ráda, nepřidělávejte si starosti štěnětem.
Paprinka
napsal(a):
A kdy ano? Před dítětem? Po dítěti? K jak starému? Nedovedu si to představit zatím jako bezdetna.. :) díky.
Ano teď před těhotenstvím. :D Zbytek je jen věštění z koule, protože ono dost hodně záleží na konkrétním dítěti. Celkem jistota to je až tak ve věku dítěte 4+, kdy už se nemusí hlídat jak ostříž a to je asi pravděpodobné, že budete mít druhé. :D.
Dobrý den,
nemyslím si, že konec těhotenství je vhodná doba. Nechci nic přivolávat, ale může se stát, že po narození budete nějakou dobu v nemocnici. Přítel/manžel asi bude volný čas trávit raději tam s Vámi než vytíráním loužiček po štěndu a venčením co pár hodin. Prvního půl roku pro Vás bude hodně hektických a většinu, ne-li všechen Váš volný čas bude potřebovat to malé (myslím dítě), pak budou na žebříčku hodnot také Vaše potřeby a manžel. Pro malé štěně, které potřebuje co pár hodin ven nezbude moc času. Myslím, že nejvhodnější čas bude, až budete moct s mimčem trávit spoustu času venku, bude malinko větší, Vy si doma zvyknete na nový rodičovský režim a tak nějak se všechno ustálí. To už potom poznáte sami, jestli půjde o půl rok od narození nebo rok a půl.
Jen názor z vlastní zkušenosti
Hodně zdravíčka až to příjde
Paprinka
napsal(a):
Dobrý den, mám čistě teoreticky dotaz k pořízení druhého psa. Myslím si, že co do psa vložím prvního půl roku jeho života, se mi bude vracet po celý jeho život, proto bych si chtěla druheho psa pořídit až budu mít čas minimálně ten půl rok... Ještě podotknu, že současnému psu jsou téměř 4 roky, naštěstí se jeho výchova povedla a nedělá problémy doma a je v rámci mezi poslušný, takže spoléhám na to, že by i nového něco dobrého naučil sám.
Jenže momentální zaměstnání mi nedovolí mít tolik času, abych se naplno věnovala stěneti (klasickych 8h denne po-pa), ale do pár let plánujeme s partnerem první dítě. Tak mě napadlo, jestli by to nešlo skloubit a pořídit si štěně ke konci mého těhotenství, protože mi ze zatím ne-maminkovskeho pohledu přijde, že budu mít asi nejvíc času a když se lidské dítě začne batolit, chodit atd, štěně už bude odrostle. Co si o tom myslíte? Je to dobrý timing? A kdy byste si štěně v mojí situaci pořídili vy? Samozřejmě můžu čekat, až dítě odrostle, ale toho by se už zřejmě nedozil můj stávající pes a to by mě mrzelo... Dekuji.
Já jsem si pořídila svého prvního psa právě ke konci těhotenství.
To byly krásné chvíle, kdy mi štěndo spalo na břiše (byla jsem jak koule) a já si pila odpolední kafíčko.
U nás ovšem pejsek nebyl jen můj, ale manžel s ním chodil na procházky a výcvik a později dělal i zkoušky z výkonu.
Pokud tedy budete mít oporu v rodině, jděte do toho. Ženská zvládne neuvěřitelné množství činností a pokud jí to baví, tak ještě víc.
Jako matka 3 letého dítěte - nijak hyperaktivního, ale kluka paličatýho - a majitelka rok a půl starého a rozměrově velkého ultravořecha... si myslím, že pořizovat psa ve věku dítěte 3 a výš... než půjde o školky a vy do znovu do práce... je taky nerozum. Dítě mne honí po hřištích, kroužcích a odrážedlových trasách. Hlídat a vychovát ještě u toho psa je o nervy. Takže to teď řeším tak, že pes je v kotci na cvičáku po dobu než se dítě vyblbne. Pak letím pro psa, pocvičíme - dítě je votrávený, jdeme dělat stopy - dítě je votrávený ultra. Když chci na delší procházku - ať se pes pořádně zrelaxuje musím vzít kočárek. Tlačit 15 kg dítě terénem vhodným pro psa je úmorné. Jediný den, kdy se můžu plně věnovat psovi je neděle... to maj chlapi pánskou jízdu. Každej den jsem odvařená, doma neuklizeno, nevypráno atd.... ale pes i dítě jsou vylítaný. Jsou dny, kdy nic nepodnikneme, ale na mladém psovi je to druhej den už znát. Muž jezdí domů až večer, takže možnost na něj přehodit dítě a věnovat se psu jaksi chybí... a on taky není zrovna každý chlap na vrcholu blaha, když po příchodu z práce se musí hned věnovat dítěti.
Když si to vezmu zpátky, pes se u nás vyskytl když dítěti byl rok a půl... dítě bylo v pohodě a na štěně jsem měla hafo času... to co jsem do něj vložila v té době sklízím do teď. Ale v současném stavu je to blbě načasovaný... dítě je temperamentnější a pes ještě nedozrálej. Mám ještě 8 letého čivaváka... ten byl v těhotenství a v prvním roce dítěte nejlepší... krátký procházky, kdy dítě spí v kočárku nebo doma v zabezpečené postýlce. Jednou rukou jsem házela čivavákovi míček, druhou šimrala dítě.
Za mne tedy rozhodně pořídit psa alespoň o tři roky dříve než dítě. Nebo si na psa počkat až bude dítě spíš předškolní nebo školní. Ale to už zase vzhledem k chození do práce budete tam, kde jste teď. V případě, že máte aktivně výpomožnou babičku nebo partnera, asi by nebyl problém psa pořídit i v prvním roce dítěte. Ale nejhorší varianta je, když budete na dítě a psa víc jak pět hodin sama... alespoň pro mne je to limit.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Paprinka
napsal(a):
Dobrý den, mám čistě teoreticky dotaz k pořízení druhého psa. Myslím si, že co do psa vložím prvního půl roku jeho života, se mi bude vracet po celý jeho život, proto bych si chtěla druheho psa pořídit až budu mít čas minimálně ten půl rok... Ještě podotknu, že současnému psu jsou téměř 4 roky, naštěstí se jeho výchova povedla a nedělá problémy doma a je v rámci mezi poslušný, takže spoléhám na to, že by i nového něco dobrého naučil sám.
Jenže momentální zaměstnání mi nedovolí mít tolik času, abych se naplno věnovala stěneti (klasickych 8h denne po-pa), ale do pár let plánujeme s partnerem první dítě. Tak mě napadlo, jestli by to nešlo skloubit a pořídit si štěně ke konci mého těhotenství, protože mi ze zatím ne-maminkovskeho pohledu přijde, že budu mít asi nejvíc času a když se lidské dítě začne batolit, chodit atd, štěně už bude odrostle. Co si o tom myslíte? Je to dobrý timing? A kdy byste si štěně v mojí situaci pořídili vy? Samozřejmě můžu čekat, až dítě odrostle, ale toho by se už zřejmě nedozil můj stávající pes a to by mě mrzelo... Dekuji.
..základní otázkou je, proč vlastně druhého psa, když tenhle bezproblémově funguje...nevíte jaké budete mít těhotenství - můžete mít rizikové, kdy budete ležet střídavě doma i v nemocnici...až se narodí mimi budete lítat okolo něj a do toho chodit několikrát za hodinu se štěnětem a uklízet po něm si opravdu nedokážu představit...budete utahaná, nevyspalá a vyhledávat každou chvíli kdy si budete moci odpočinout...i stávající poslušný pes půjde na čas možná stranou...počkejte až bude potomkovi minimálně rok anebo ještě později... já mladá prvorodička (24 let) byla na rizikovém od čtvrtého měsíce i když tomu do té doby nic nenapovídalo a do roka své dcery jsem se pořádně nevyspala, manžel mi nepomáhal a vyžadoval plný servis - také tomu nic před tím nenapovídalo, takže celá domácnost na mně...psa jsem si pořídila když se vše uklidnilo a dceři byl rok, ale byla zlatá, tak to šlo, strávila se psem dětství a bylo to nádherné...ale dříve si to opravdu nedokážu představit...
Paprinka
napsal(a):
Dobrý den, mám čistě teoreticky dotaz k pořízení druhého psa. Myslím si, že co do psa vložím prvního půl roku jeho života, se mi bude vracet po celý jeho život, proto bych si chtěla druheho psa pořídit až budu mít čas minimálně ten půl rok... Ještě podotknu, že současnému psu jsou téměř 4 roky, naštěstí se jeho výchova povedla a nedělá problémy doma a je v rámci mezi poslušný, takže spoléhám na to, že by i nového něco dobrého naučil sám.
Jenže momentální zaměstnání mi nedovolí mít tolik času, abych se naplno věnovala stěneti (klasickych 8h denne po-pa), ale do pár let plánujeme s partnerem první dítě. Tak mě napadlo, jestli by to nešlo skloubit a pořídit si štěně ke konci mého těhotenství, protože mi ze zatím ne-maminkovskeho pohledu přijde, že budu mít asi nejvíc času a když se lidské dítě začne batolit, chodit atd, štěně už bude odrostle. Co si o tom myslíte? Je to dobrý timing? A kdy byste si štěně v mojí situaci pořídili vy? Samozřejmě můžu čekat, až dítě odrostle, ale toho by se už zřejmě nedozil můj stávající pes a to by mě mrzelo... Dekuji.
v těhotenství fakt ne. Co to má být vůbec za rasu? jenže co když bude rizikové, po porodu venčení bude mnohem složitější. To bude šílená kombinace, odrostlé štěně a mimino. Vzala bych štěně k trošku většímu dítěti, cca 2,5 roku. Já poslední těhotenství proležela od 8-22tt a i pak sjem nesměla nic tahat , dcera se narodila v 34tt a do 3měsíců jsme jí měla celé dny na rukou, do toho si fakt neumim představit štěně. ted zrovna máme štěně 14 dnů, nejmladší má 6 let a je to malé plemeno ale i tak venčí se fakt často, k miminu fakt ne
Uživatel s deaktivovaným účtem

Já pořizovala štěndo, když byl dceři rok a synovi čtyři...ovčandě v tu dobu 7 let spolehlivě ovladatelná i bez vodítka...už to nebyl takový záhul jako s malým mimčem a tak jsem to vzala z jedný vody na čisto...někdo možná řekne, že by se člověk-matka měl věnovat naplno dětem a pak možná pes až děti odrostou...mě naopak přišlo tohle období ideální, na mateřské jsem byla dlouho, takže po pořízení štěněte ještě 3 roky...ale pořizovala jsem si plemeno - chrta, které nepotřebuje žádnou speciální činnost...každodenní procházky v přírodě, kde se vylítal mu stačili ke štěstí...doma o něm člověk vlastně nevěděl...zaujmul své místo na gauči nebo si vzal ze svojí bedýnky svoje hračky a hrál si...on k tomu nikoho nepotřeboval...nebo si lehnul na zem k dětem, co si tam hrály a byl spokojenej...
K těhotenství/malým dětem již bylo řečeno dost, já bych jen ještě dodala, že 100% se spoléhat, že současný pes je vycvičený a bude i dál bezproblémový v kombinaci se štěndem, je také trochu risk. Nám třeba mladá hodně "kazila" do té doby skvěle poslouchající fenku. Ta když viděla, že štěndo nereaguje/reaguje pomaleji na povel, tak to také začala dost "flákat" nehledě na to, že dva psi už jsou smečka a je to hodně znát na chování k jiným psům. Ta starší, do té doby naprosto bezkonfliktní, je nyní připravená vystartovat po každém psu, co se na mladou křivě podívá.
Mě taky zaráži zaklínadlo "že co do psa vložím prvního půl roku jeho života, se mi bude vracet po celý jeho život". Osobně si myslím, že nejtěžší práce s výcvikem psa začíná právě po tom půlroce... v období puberty. Základ tam nějaký může být, ale ten taky může zmizet mávnutím kouzelného proutku zvaného hormony a dospívání.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Ruzena_Ruzova
napsal(a):
Mě taky zaráži zaklínadlo "že co do psa vložím prvního půl roku jeho života, se mi bude vracet po celý jeho život". Osobně si myslím, že nejtěžší práce s výcvikem psa začíná právě po tom půlroce... v období puberty. Základ tam nějaký může být, ale ten taky může zmizet mávnutím kouzelného proutku zvaného hormony a dospívání.
já s tím ale velmi souhlasím, i když ne u každého plemene je to výrazné. Třeba u pastevce to bylo ale echt znát, v prvním půlroce nasával cokoliv jako houba... Pubertou nic nezmizí, jenom přibude další ztěžující faktor a pak velmi záleží, jak moc a dobře to ono bylo v tom prvním půlroce vybudované, jak solidní základ byl postaven. A tím "to ono" nemyslím jenom konkrétní cviky ale obecně princip spolupráce s psovodem a vybudovaná autorita psovoda, vztah.
Jinak je pro mě dost zajímavá ta touha po psu v mateřství. Vždyť věnovat se dětem a domácnosti je práce na plný úvazek, si to vůbec nedovedu představit, že bych se při malých dětech mohla věnovat psu tak, jak jsem se mu věnovala (a jinak bych to nechtěla, z jakého důvodu bych ho pak měla?)...jsem si tak říkala...šla kolem nás matka s 2 malými dětmi, mimčo v jakémsi vaku na břiše, mladej na kole (tak 3-4 roky) + ani ne roční skoroBŠO...krásný veselý přátelský kluk, ale tak nějak samospádný, že by ho paní ;moc ovládala, tak to ani náhodou...a ani se moc nesnažila, prostě si tak žijou vedle sebe...
Uživatel s deaktivovaným účtem

Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
já s tím ale velmi souhlasím, i když ne u každého plemene je to výrazné. Třeba u pastevce to bylo ale echt znát, v prvním půlroce nasával cokoliv jako houba... Pubertou nic nezmizí, jenom přibude další ztěžující faktor a pak velmi záleží, jak moc a dobře to ono bylo v tom prvním půlroce vybudované, jak solidní základ byl postaven. A tím "to ono" nemyslím jenom konkrétní cviky ale obecně princip spolupráce s psovodem a vybudovaná autorita psovoda, vztah.
Jinak je pro mě dost zajímavá ta touha po psu v mateřství. Vždyť věnovat se dětem a domácnosti je práce na plný úvazek, si to vůbec nedovedu představit, že bych se při malých dětech mohla věnovat psu tak, jak jsem se mu věnovala (a jinak bych to nechtěla, z jakého důvodu bych ho pak měla?)...jsem si tak říkala...šla kolem nás matka s 2 malými dětmi, mimčo v jakémsi vaku na břiše, mladej na kole (tak 3-4 roky) + ani ne roční skoroBŠO...krásný veselý přátelský kluk, ale tak nějak samospádný, že by ho paní ;moc ovládala, tak to ani náhodou...a ani se moc nesnažila, prostě si tak žijou vedle sebe...
Věřte...dá se to...teda nepořizovala bych plemeno, které bych měla-chtěla intenzivně cvičit, když si vzpomenu kolik času jsem první dva roky věnovala ovčandě, než z ní byla "slečna dokonalá", tak to bych při dětech fakty nedala...nebo možná za pomoci hlídacích babiček dala, ale bylo by to náročný...ale pes, kterej je prostě spokojenej, že je ve vaší přítomnosti...kterej je spokojenej, že si lehne k dětem a oni mu vypráví "něco" (jak už to dětičky umějí)...kterej je šťastnej, že může lítat na volno a je mu srdečně jedno, že panička sebou "táhne" ještě kočár a další dítě na kole, protože v tu chvíli jsou mu jeho lidi, tak říkajíc naprosto ukradení a na prvním místě je ta volnost...ano s takovým psem můžete žít vedle sebe ke spokojenosti obou...