Vyjíždění do obličeje

david125 napsal(a):
Zdravím všechny a prosím o radu

Jindy šikovné štěně (14 týdnu) které má od nás opravdu hodně věnovaného času, lásky, pochopení, hraní, chválení a odměnování, když se mu ale něco hodně nelíbí (třeba jít domů kdy on zrovna nechce, nebo být tam kde nechce, nebo když se mu snažíme něco zakázat jako třeba kousat sedačku nebo kabely pod proudem) tak občas (né vždycky) na nás dost tvrdě vyjede. A to kousnutím do obličeje nebo krku ze silou až do krve. Nepomáha zvýšení hlasu, FUJ ani nic jiného, to spíš ještě přitvrdí. Vůbec se mi nechce používat fyzické tresty, prý z něho může vyrůst agresor, ale co v tomhle případě dělat? Všude čtu jenom jak netrestat atd, vím že je to štěně ale také poznám kdy si hraje a kdy útočí a tohle je prostě normální vzdorující útok.Jak mu tohle vysvětlit ? děkuji.

Jednoduše - nezakazovat ale ukazovat, nefujovat, ale učit a přestat se bát 14 týdenního štěněte. Místo chválení a odměňování vychovávat, učit, vést, ukazovat, motivovat a nezakazovat, odvádět pozornost od nežádoucího chování učit to, co má dělat. Nenutit ho vzdorovat pomocí zákazů a fujování, přestat přemýšlet o trestech, ale začít uvažovat o učení a motivaci. Přestat věřit pověrám a mít ho rád.

scylla napsal(a):
Jednoduše - nezakazovat ale ukazovat, nefujovat, ale učit a přestat se bát 14 týdenního štěněte. Místo chválení a odměňování vychovávat, učit, vést, ukazovat, motivovat a nezakazovat, odvádět pozornost od nežádoucího chování učit to, co má dělat. Nenutit ho vzdorovat pomocí zákazů a fujování, přestat přemýšlet o trestech, ale začít uvažovat o učení a motivaci. Přestat věřit pověrám a mít ho rád.

A co jste teď podle vás zadavateli poradila? Co si má z hromady abstraktních pojmů vzít? Kde je nějaký konkrétní návod, jak v dané situaci postupovat?

lina225 napsal(a):
A co jste teď podle vás zadavateli poradila? Co si má z hromady abstraktních pojmů vzít? Kde je nějaký konkrétní návod, jak v dané situaci postupovat?

A od kdy se živý tvor řeší podle návodů?

Muzu dat konkretni příklad: jsem s nim u rodičů, mají také psa, hraje si, posloucha vsechno ok. Jak je treba jit domu sedne si, diva se na mě a nereaguje na přivolání ani na pamlsek na nic, z voditkem bych ho musel tahat po zemi. Proste si postavi hlavu. Nemam cas tam byt cely den proto ho zvednu do rukou a v tu chvili ( ne vzdycky) sebou zacne skubat a utoci na oblicej. Cela situace je asi jako kdyz v obchode zacne male dite vyvadet kdyz mu nekoupite hracku co videlo. V takovem pripade bud dostane dite prez zadek v ramci vychovy nebo dostane co chce a to dobre urcite neni, a ted co ale ze stenetem?

david125 napsal(a):
Muzu dat konkretni příklad: jsem s nim u rodičů, mají také psa, hraje si, posloucha vsechno ok. Jak je treba jit domu sedne si, diva se na mě a nereaguje na přivolání ani na pamlsek na nic, z voditkem bych ho musel tahat po zemi. Proste si postavi hlavu. Nemam cas tam byt cely den proto ho zvednu do rukou a v tu chvili ( ne vzdycky) sebou zacne skubat a utoci na oblicej. Cela situace je asi jako kdyz v obchode zacne male dite vyvadet kdyz mu nekoupite hracku co videlo. V takovem pripade bud dostane dite prez zadek v ramci vychovy nebo dostane co chce a to dobre urcite neni, a ted co ale ze stenetem?

Nemůžete srovnávat dítě se psem. Noste s sebou přetahovadlo (uzel) a zaujměte ho tím (prudkými pohyby po zemi) nebo míčkem na šňůře. Rozhodně ho neberte na ruce, to je blbost.

scylla napsal(a):
A od kdy se živý tvor řeší podle návodů?

Docela bych řekla, že odjakživa. Než se vám narodí mimino, také si koupíte knížku Naše dítě. Přečtete si návody a pak si je podle svého dítěte upravíte.
Podobně je to i se psem. Než si pořídíte štěně, máte "psí" knihovničku, ale pak je najednou problém, o kterém se v knize nepíše...
Asi by bylo potřeba vědět plemeno, nebo aspoň velikost. Jinak se bude radit, když půjde o pidipsa ( vemte ho podpaží, aby se k obličeji neměl šanci dostat ) a jinak o "psíka" 20 kilo. Tomu bych asi dala ještě na zemi náhubek ( asi blbé ). Úplně nejlepší by bylo nezvedat a zkusit ho povelovat - to je učit 100% přivolání ( tak tedy 99% ), aby přišel v každé situaci - ale to bude chvíli trvat.
Učit ho přivolání v klidném prostředí, kde poslouchá rád. Nepožadovat přivolání jen když potřebujete někam jít ( odejít ), ale při hře. Aby si povel utvrdil tak, že poslechne, i když se mu nechce. A při učení odměňovat, chválit.

david125 napsal(a):
Muzu dat konkretni příklad: jsem s nim u rodičů, mají také psa, hraje si, posloucha vsechno ok. Jak je treba jit domu sedne si, diva se na mě a nereaguje na přivolání ani na pamlsek na nic, z voditkem bych ho musel tahat po zemi. Proste si postavi hlavu. Nemam cas tam byt cely den proto ho zvednu do rukou a v tu chvili ( ne vzdycky) sebou zacne skubat a utoci na oblicej. Cela situace je asi jako kdyz v obchode zacne male dite vyvadet kdyz mu nekoupite hracku co videlo. V takovem pripade bud dostane dite prez zadek v ramci vychovy nebo dostane co chce a to dobre urcite neni, a ted co ale ze stenetem?

To je ale Váš problém, nikoliv problém štěněte. Pro ně byste normálně měl být středobod vesmíru. Vždy by v takovém případě šlo tam, kam jdete Vy, vždyť Vy vedete, patří do Vaší smečky a následuje Vás.
Pokud to tak není, něco je ve Vašem vztahu špatně. Jakékoliv rádobyvýcvikářské návody jsou k ničemu, protože na výcvik jako takový můžete ještě dlouho zapomenout - základem je vybudovat si se psem vztah.
To znamená zabývat se jím, věnovat mu čas, hrát si s ním, chodit ven, seznamovat ho se světem a také zvykat ho na jakoukoliv manipulaci - česání, kontrolu tlapek, uší, probírání srsti, zvedání, otočení na bok a na záda, nošení...pak nebude reagovat kousnutím. BuĎte pro něj čitelný, naučte ho, že zvednutí neznamená žádnou hrůzu.

Proč jste si vlastně pořizoval psa? Dle toho, jak výklad jeho reakcí posouváte do příkladu dítěte, usuzuji, že o psech nevíte mnoho. Je to pes, ne dítě, tak ho "neponižujte" polidšťováním.

lina225 napsal(a):
A co jste teď podle vás zadavateli poradila? Co si má z hromady abstraktních pojmů vzít? Kde je nějaký konkrétní návod, jak v dané situaci postupovat?

poradila přesně to pravé ořechové a přesně to, co musí vědět a dělat!

"Jak je treba jit domu sedne si, diva se na mě a nereaguje na přivolání ani na pamlsek na nic, z voditkem bych ho musel tahat po zemi. "
takže správné chování = chůze.
Tak štěně nauč např. povel "jdeme", ne když nebude chtít, ale když bude v pohodě, když budete třeba vycházet na procházku (a vždy když budete vycházet), tak v okamžiku, kdy vykročí řekneš "jdeme" a odměníš ho pamlskem...a dokola a dokola. A pak ten naučený povel použiješ v takové situaci - dáš štěně na vodítko, povel vykročíte (i kdybys měl zatáhnout vodítkem) - hned odměna, další povel+odměna...po pár krocích se třeba zastavte, pohlaď ho v sedu, pokud se na tebe soustředí, opakuj výcvik. A zakonči to nějakou hrou, nebo i jen krátkou procházkou...

a vždy - řekni si, když pes "zlobí", jak bys se v takové situaci měl chovat a NAUČ ho to.

a asi bych mu nechala trvale couračku (krátkou šňůrku), abys na něm v případě nutnosti nemusel sahat, ale mohl ho ovládat pomocí vodítka (couračky)

a psa veď - předcházej jeho chybám, dřív než nějakou udělá ho naveď na to správné chování.

Že se tady vzdycky najde takovy chytrak psa jsem mel, dozil se uctyhodnych 18ti roku a prikazy jsem mu daval ocima. Pak byla ale delsi pauza tak uz si ty prvni mesice moc nevybavuji zeo, taky jsem pro nazory jako vase zduraznoval né vzdycky! A taky mi jde pouze o ten utok na oblicej zrovna

david125 napsal(a):
Že se tady vzdycky najde takovy chytrak psa jsem mel, dozil se uctyhodnych 18ti roku a prikazy jsem mu daval ocima. Pak byla ale delsi pauza tak uz si ty prvni mesice moc nevybavuji zeo, taky jsem pro nazory jako vase zduraznoval né vzdycky! A taky mi jde pouze o ten utok na oblicej zrovna

Tak tahle reakce mi přijde hodně mimo. Zvlášť, když se zařadila pod příspěvek hmn, která si dala tu práci, že vám úplně srozumitelně poradila.
Další, kdo má problém a chce jednoduchý návod a zkratku a je nejchytřejší.
Co chcete slyšet? Když vám vyjede po obličeji, hoďte ho na zem a šlápněte na něj. Víckrát si to nedovolí. A jestli je to menší pes - už si nedovolí vůbec nic.

To nebylo na vas, to bylo k prispevku na saola, naopak vasich rad si vazim a dekuju za ne.

saola napsal(a):
To je ale Váš problém, nikoliv problém štěněte. Pro ně byste normálně měl být středobod vesmíru. Vždy by v takovém případě šlo tam, kam jdete Vy, vždyť Vy vedete, patří do Vaší smečky a následuje Vás.
Pokud to tak není, něco je ve Vašem vztahu špatně. Jakékoliv rádobyvýcvikářské návody jsou k ničemu, protože na výcvik jako takový můžete ještě dlouho zapomenout - základem je vybudovat si se psem vztah.
To znamená zabývat se jím, věnovat mu čas, hrát si s ním, chodit ven, seznamovat ho se světem a také zvykat ho na jakoukoliv manipulaci - česání, kontrolu tlapek, uší, probírání srsti, zvedání, otočení na bok a na záda, nošení...pak nebude reagovat kousnutím. BuĎte pro něj čitelný, naučte ho, že zvednutí neznamená žádnou hrůzu.

Proč jste si vlastně pořizoval psa? Dle toho, jak výklad jeho reakcí posouváte do příkladu dítěte, usuzuji, že o psech nevíte mnoho. Je to pes, ne dítě, tak ho "neponižujte" polidšťováním.

Středobod vesmíru? Je spousta plemen, kteří se na ten Váš středobod zvysoka vy-víte-co.. A rozhodně to pak automaticky neznamená, že by v jejich vztahu bylo něco špatně.

david125:
A teď si představte tu hrůzu, že byste na tříměsíční štěně ani vodítko ve volnosti či při odchodu z návštěvy vůbec nepotřeboval? Tedy ve městě, na silnici, ve vlaku ano, ale jinak?

Dokážete si představit, že by Vás ochotně následovalo jen na tlesknutí či lusknutí prsty?

No jo, no, to jen my chytráci máme takové nápady...místo buzerace tříměsíčního štěněte na vodítku a upamlskování co krok, až ke smrti přežráním nebo k zardoušení Vás, když Vám pamlsky nedej Bože náhodou dojdou...

A ještě jedna šťouravá otázka:
Jak Vám buzerace na vodítku ohledně chůze pomůže v tom, aby - až štěně zase zvednete - Vám neprokouslo konečně krční tepny?

och saola, to jsou zase perly...

david125 napsal(a):
Muzu dat konkretni příklad: jsem s nim u rodičů, mají také psa, hraje si, posloucha vsechno ok. Jak je treba jit domu sedne si, diva se na mě a nereaguje na přivolání ani na pamlsek na nic, z voditkem bych ho musel tahat po zemi. Proste si postavi hlavu. Nemam cas tam byt cely den proto ho zvednu do rukou a v tu chvili ( ne vzdycky) sebou zacne skubat a utoci na oblicej. Cela situace je asi jako kdyz v obchode zacne male dite vyvadet kdyz mu nekoupite hracku co videlo. V takovem pripade bud dostane dite prez zadek v ramci vychovy nebo dostane co chce a to dobre urcite neni, a ted co ale ze stenetem?

Jako majitelka feny, která byla to, co lidi často s oblibou nazývají "agresivní štěně"...bych ohledně těch útoků byla v klidu, spíš musíte najít způsob, jak tu útočnou energii nasměrovat někam jinam, najít činnost, která bude lepší než ten útok...moje zkušenost je stejná jako vaše, pokud se snažíte štěněti v útoku zabránit, tak většinou ještě přitvrdí a ještě víc se do toho opře...my jsme fenu nakonec prostě "umazlili", protože žádný jiný způsob nefungoval...dnes je z té agresivní štěněcí nestvůry nejvíc mazlivá psí holka na světě navíc úžasně opatrná, i když si hrajeme na boj a pereme se, tak je super opatrná...

Píšete, že štěndo zvednete...proč ne, rychlé elegantní řešení, nevím tedy, co máte za plemeno...pro mě by to třeba řešení nebylo...ve 14 týdnech by to ještě bylo proveditelné, ale třeba za pár týdnů, kdo by se s těma mýma obludama tahal ...popřemýšlejte, zaveďte nějaký odchodový rituál, já bych osobně zkusila odchod obou psů najednou, prostě ať vás jdou rodiče s jejich psem vyprovodit... každý můj pes byl jiný, ale jedno vím naprosto přesně...všichni moji pesani už ve štěněcím věku se těšili ven...protože venku byla zábava...a tolik zajímavého...nikdo je nemusel přemlouvat, naopak... já používám slovo-povel "obojek" a garantuju vám, že to stačí říct celkem normálně polohlasem a pesové jsou nastoupený v chodbě a nemůžou se dočkat až vyrazíme (teda pokud tím psem není afgán a venku není zrovna deštivé počasí)...nikdy jsem neměla štěně, které by se ven netěšilo...co takhle zkusit popřemýšlet, jak to udělat, aby se pes na odchod vysloveně těšil protože...co já vim...venku si zaházíme aportík...zahrajem na schovávačku...na honěnou...
Případně bych zkusila druhý způsob...při odchodu se se štěndem zavřít do chodby, aby tam bylo jen štěndo a vy...otevřít dveře ven a naprosto suverénně s povelem "jdeme"-jestli nemáte natrénováno, tak doučit...popř. jiný povel, který zvládáte a naprosto suverénně odejít ze dveří a počkat na štěndo někde venku, aby na vás štěndo nevidělo...
Hlavně si na ten tréning odchodů udělejte čas...když budete spěchat a bude z vás cítit netrpělivost, možná už i naštvanost, tak se může štěně může šprajcnout ještě víc.

Ještě snad technická...píšete-nereaguje na pamlsek...a jaký pamlsek, je dostatečně atraktivní?...je štěndo vůbec typ na pamlskování, dá se jím motivovat?...já jsem extrémista, já bych si klidně vzala něco naprosto nevhodného pro psa...třeba opečenej párek, sedla bych si ke dveřím na bobek, otočila se ke štěněti zády a tam bych ho jedla a dávala najevo, jak mi chutná...jestli je štěně alespoň trochu na jídlo, tak se přijde kouknout a tam už je šance, že získám jeho pozornost...jo jasně dostaneš kousek párečku, ale až venku...

EDIT: pokud máte psa - samostatnou jednotku, která se namotivovat nedá, tak tam funguje dle mého jen režim: tohle se musí, přes to vlak nejede...u mě např. nesbírat venku žádný eklhafy ze země a nevláčet mě na vodítku...a režim, kdy je potřeba se na nějakém provozu rozumně dohodnout třeba "no kámo, je mi jasný, že ti tvoje hrdost nedovolí přijít na zavolání...co takhle, kdyby ses na povel zastavil a já si došla pro tebe"...a pes neřekne ani tak ani tak...ale když řeknete čekej, tak se to naštěstí zrovna shoduje s okamžikem, kdy je potřeba něco očuchat a nebo se rozhlédnout po okolí.

saola napsal(a):
david125:
A teď si představte tu hrůzu, že byste na tříměsíční štěně ani vodítko ve volnosti či při odchodu z návštěvy vůbec nepotřeboval? Tedy ve městě, na silnici, ve vlaku ano, ale jinak?

Dokážete si představit, že by Vás ochotně následovalo jen na tlesknutí či lusknutí prsty?

No jo, no, to jen my chytráci máme takové nápady...místo buzerace tříměsíčního štěněte na vodítku a upamlskování co krok, až ke smrti přežráním nebo k zardoušení Vás, když Vám pamlsky nedej Bože náhodou dojdou...

A ještě jedna šťouravá otázka:
Jak Vám buzerace na vodítku ohledně chůze pomůže v tom, aby - až štěně zase zvednete - Vám neprokouslo konečně krční tepny?

učení na vodítku je buzerace? opravdu?

já mám tříměsíčního pastevce a povel "pojď, jdeme" na netahavou chůzi na vodítku teda cvičím. s úspěchem. funguje to i bez pamlsků, protože proto. následovat umí, ale výrazně pomaleji a je prostě blbost riskovat, že se zasní zrovna uprostřed silnice nebo prostě na blbém místě. když o nic nejde a pes potřebuje vymyslet, jestli teda jde dál nebo co že se bude dělat, tak není problém na ní počkat, až to vymyslí, nebo tomu pomoci povelem ke mně, nebo se schovat za roh, ale v divočině, kde by vodítko nebylo nikdy potřeba, prostě nežijeme.

zadavateli bych asi poradila, aby si ten čas na psa udělal a prostě to vymyslel tak, aby si pes myslel, že vlastně jít chce dobrovolně a ok. mám asi výhodu, že Nora nefunguje na tlak, prostě se zabejčí, takže se nic nedá uspěchat a zároveň je to telátko, takže nějaké přenášení nespolupracujícího zvířete taky moc nejde a časem nepůjde vůbec. prostě musím na okolo, sranda zábava všechno, co vymyslím, a rozumíme si.

Chápete rozdíl mezi situacemi, kdy:
- Vás štěně ochotně a dobrovolně následuje ve volnosti (protže patří do Vaší smečky a má s Vámi vztah) a Vy k tomu pozvolna časem přidáte pohyb na vodítku, a naopak
- pokud, jako david, štěně nezajímáte ani když před ním odcházíte z něvštěvy, nenásleduje Vás a zůstavá raději bez Vás v cizím prostředí a když ho zvednete, rafne Vás a vy k tomu přidáte teda to kouzelné vodítko a začnete buzerovat?

Dovednost porozumět psanému textu mizí přímo úměrně s výcvikovým fanatismem (to není na Vás, bodlinko)

Divím se, že se ti dnešní odmala granuláči už nerodí přímo s obojkem a vodítkem na krku, aby to i ta fena měla se štěňaty jednodušší...

Jak psi mohli prožít tisíce let s člověkem bez vodítek, obojků, halti, elektriky a bůhví čeho...asi zázrak prostě nebo co

ale tak přece je to tak, že vodítko i následování nebo povel ke mně člověk cvičí se psem v klidu, nebo v rámci procházek, kdy v okolí nikdo není a o nic nejde, a pak když to člověk potřebuje občas fakt použít, pes už to má zadrátované v hlavě a nepřepaluje se mu z toho mozek, ne?

No, evidentně david125 postupuje jinak a má taky jiné výsledky

Ale tak abych nebyla nařčena jen ze sžíravéhou sarkasmu, v jeho situaci bych štěně silou nepřemlouvala, nikam bych ho na vodítku nesmýkala, prostě bych chvíli počkala, a pak bych ho vynesla ven (z bytu, domu, zahrady...) a pak bychom prostě odešli, ať už na vodítku či na volno.
Koneckonců, nějak tam přijít museli, takže stejným způsobem bych odešla.
Ale situaci, že by mne moje tříměsíční štěně z návštěvy v cizím prostředí při odchodu nenásledovalo, si vůbec neumím představit. To je prostě u malého štěněte, které máte buď od narození nebo cca měsíc, prostě nemyslitelné, pokud se mu adekvátně věnujete.
Pokud ne, tak to holt na návštěvě na místě žádným mávnutím kouzelné hůlky nenapravíte..

saola napsal(a):
No, evidentně david125 postupuje jinak a má taky jiné výsledky

Ale tak abych nebyla nařčena jen ze sžíravéhou sarkasmu, v jeho situaci bych štěně silou nepřemlouvala, nikam bych ho na vodítku nesmýkala, prostě bych chvíli počkala, a pak bych ho vynesla ven (z bytu, domu, zahrady...) a pak bychom prostě odešli, ať už na vodítku či na volno.
Koneckonců, nějak tam přijít museli, takže stejným způsobem bych odešla.
Ale situaci, že by mne moje tříměsíční štěně z návštěvy v cizím prostředí při odchodu nenásledovalo, si vůbec neumím představit. To je prostě u malého štěněte, které máte buď od narození nebo cca měsíc, prostě nemyslitelné, pokud se mu adekvátně věnujete.
Pokud ne, tak to holt na návštěvě na místě žádným mávnutím kouzelné hůlky nenapravíte..

S tímhle nesouhlasím, asi jste tak samostatné štěně ještě nezažila.

..."Ale situaci, že by mne moje tříměsíční štěně z návštěvy v cizím prostředí při odchodu nenásledovalo, si vůbec neumím představit".
Jednak to není tak úplně cizí prostředí ( víte jak umí babičky děti, respektive psy rozmazlovat ? ),
jednak záleží na situaci - co když se tam zrovna chystá večeře pro druhého psa, nebo tam voní jiné dobroty...
Vyjíždí jenom tam, nebo i jindy? ( Nenaučili jste si ho to nějakým nedomyšleným kouskem ? U maličkého štěněte je ledacos roztomilé ).

Někdy mám dojem, že někteří "rádci" snad ani nečtou zadání nebo jen částečně. Radit couračku na 14 týdenní štěně a další moudra.. Jestli se teď nad výchovou psů (a dětí ) někdy nepřemýšlí až nadměrně. Jsem u všeho zastáncem zdravého rozumu - štěně potřebuje mít pocit bezpečí ve smečce a ten mu dávají i nastavené hranice - omezení. Já osobně bych v případě zadavatele nevymýšlela nic složitého, ale prostě bych štěně popadla a odnesla ven, pokud by se mě snažilo "rafnout" do obličeje, chytla bych mu čumáček, podržela a prostě si prosadila svou. A ano, mám zkušenosti se svéhlavými a svébytným plemeny. Usměrnění s láskou a citem, ale nekompromisně a důsledně, pochopí každé štěně.

conie napsal(a):
Někdy mám dojem, že někteří "rádci" snad ani nečtou zadání nebo jen částečně. Radit couračku na 14 týdenní štěně a další moudra.. Jestli se teď nad výchovou psů (a dětí ) někdy nepřemýšlí až nadměrně. Jsem u všeho zastáncem zdravého rozumu - štěně potřebuje mít pocit bezpečí ve smečce a ten mu dávají i nastavené hranice - omezení. Já osobně bych v případě zadavatele nevymýšlela nic složitého, ale prostě bych štěně popadla a odnesla ven, pokud by se mě snažilo "rafnout" do obličeje, chytla bych mu čumáček, podržela a prostě si prosadila svou. A ano, mám zkušenosti se svéhlavými a svébytným plemeny. Usměrnění s láskou a citem, ale nekompromisně a důsledně, pochopí každé štěně.

Naprostý souhlas.Nikdy jsem žádnou couračku nepoužívala, ale vždy ať u psů či dětí, jsem postupovala vlastně stejně.Nastavit pravidla a trvat na dodržení.Přímočaře, jednoduše, hned.Třeba tibeťák, narozdíl od čuvačů, byl od začátku samostatný, nebojácný a následoval mě až když uznal za vhodné.Pokud nechtěl jít, prostě jsem pro něj musela dojít.vyjel po mě jednou když našel nějaký fujtabl.Dostal lepana, chytila jsem ho za tlamku a podržela s prosloven v náležité intonaci a víc ho to ani nenapadlo.Následovat mě začal postupem času, kdy uznal, že jsem si to zasloužila.Nyní je mu 7 a je to můj největší mazel a ocásek který se ode mne nehne.

"Ale situaci, že by mne moje tříměsíční štěně z návštěvy v cizím prostředí při odchodu nenásledovalo, si vůbec neumím představit"

Štěně neodchází z cizího prostředí, má tam kámoše, se kterým se mu krásně blbne, co je na tom divného, že se zapomene a nechce odejít? Nebo najde super smradlavou kost, zaujme ho noha židle, dráty pod proudem... a protestuje, když mu páníček tu úžasnou věc bere... je to ani ne 4měsíční mimino, které se učí prosazovat se (anebo spolupracovat) ve smečce.

Zadavateli:
Postupujte podle situace- třeba na té návštěvě se domluvte, aby rodiče nejdřív odvedli jejich psa jinam, a po zklidnění situace (nikam nepospíchejte), kdy se štěně probere s hrací euforie, ho zkuste zavolat a nalákat na pamlsek, na jeho oblíbenou hračku, a když přijde, následuje super pochvala, pomazlení a klidné odnesení- odvedení "přes práh" ven... musíte si dát patřičný čas, tedy, ne, že zavelíte až v okamžiku odchodu.
Taky přemýšlejte, jaká je situace- jestli při odchodu nenastane takový ten rozlučkový chvat, do kterého vy napjatým hlasem lákáte štěně, které sedí a kouká, a protože nemáte čas, tak k němu "v nervózním módu" přijdete, bafnete ho do ruky a chcete pryč, protože tam nemůžete "být celý den". Štěněti je to nepříjemné, doteď si super hrálo, a teď se situace zásadně změnila a všechno je jinak, takže se chce vymanit a čím víc ho držíte, tím vehementněji se brání. A jak se má bránit, když ho držíte, než že vám chňape po obličeji?

Musíte o tom přemýšlet komplexně, co je jinak, než v okamžicích, kdy je štěně, jak píšete "šikovné". Změna atmosféry, vaše nervozita, chvat, tón hlasu, vaše držení těla, jak se na psa díváte (myslím třeba upřený pohled, který je každému tvorovi nepříjemný), víc lidí, kteří vám do toho v ten okamžik zasahují...
S malým štěnětem berte vše, i návštěvu u rodičů, jako svým způsobem výcvik, myslím ve smyslu- výcvik k socializaci. A Každou situaci musíte využít k výchově, štěně s sebou nemáte jenom jako přívažek, který "zdržuje". Když jste někde se štěnětem, je štěně to nejdůležitější, jemu podřizujte vše, co můžete podřídit. Zrovna třeba i ten čas a ceremoniál odchodu - než se pejsek naučí, že jeho Bůh jste vy.

conie napsal(a):
Někdy mám dojem, že někteří "rádci" snad ani nečtou zadání nebo jen částečně. Radit couračku na 14 týdenní štěně a další moudra.. Jestli se teď nad výchovou psů (a dětí ) někdy nepřemýšlí až nadměrně. Jsem u všeho zastáncem zdravého rozumu - štěně potřebuje mít pocit bezpečí ve smečce a ten mu dávají i nastavené hranice - omezení. Já osobně bych v případě zadavatele nevymýšlela nic složitého, ale prostě bych štěně popadla a odnesla ven, pokud by se mě snažilo "rafnout" do obličeje, chytla bych mu čumáček, podržela a prostě si prosadila svou. A ano, mám zkušenosti se svéhlavými a svébytným plemeny. Usměrnění s láskou a citem, ale nekompromisně a důsledně, pochopí každé štěně.

Někteří rádci by se měli začít řídit rozumem a citem a nevykládat o tom, že štěněti dávají bezpečnost omezení, to je naprostá hloupost, to si může myslet jen vyznavač tzv. "pozitivní" motivace, a trestat štěně chytáním za čumák v náručí majitele je opravdu blbost jako hrom. Majitel potřebuje docílit, aby mu štěně věřilo a cítilo se u něho dobře. Tedy ne že ho bezohledně popadne a odnese a bude ho ještě trestat, tím si zadělá na to, že před ním štěně bude uhýbat a bude se bránit preventivě.

Zadavateli, tímhle se prosím neřiďte, to je rada na to, abyste si vaše štěně pokazil ještě víc.

impact napsal(a):
Středobod vesmíru? Je spousta plemen, kteří se na ten Váš středobod zvysoka vy-víte-co.. A rozhodně to pak automaticky neznamená, že by v jejich vztahu bylo něco špatně.

Jezevčíci?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Naprostý souhlas.Nikdy jsem žádnou couračku nepoužívala, ale vždy ať u psů či dětí, jsem postupovala vlastně stejně.Nastavit pravidla a trvat na dodržení.Přímočaře, jednoduše, hned.Třeba tibeťák, narozdíl od čuvačů, byl od začátku samostatný, nebojácný a následoval mě až když uznal za vhodné.Pokud nechtěl jít, prostě jsem pro něj musela dojít.vyjel po mě jednou když našel nějaký fujtabl.Dostal lepana, chytila jsem ho za tlamku a podržela s prosloven v náležité intonaci a víc ho to ani nenapadlo.Následovat mě začal postupem času, kdy uznal, že jsem si to zasloužila.Nyní je mu 7 a je to můj největší mazel a ocásek který se ode mne nehne.

Když už používáte takovéhle hloupé metody, tak je aspoň neraďte dál.

david125 napsal(a):
Muzu dat konkretni příklad: jsem s nim u rodičů, mají také psa, hraje si, posloucha vsechno ok. Jak je treba jit domu sedne si, diva se na mě a nereaguje na přivolání ani na pamlsek na nic, z voditkem bych ho musel tahat po zemi. Proste si postavi hlavu. Nemam cas tam byt cely den proto ho zvednu do rukou a v tu chvili ( ne vzdycky) sebou zacne skubat a utoci na oblicej. Cela situace je asi jako kdyz v obchode zacne male dite vyvadet kdyz mu nekoupite hracku co videlo. V takovem pripade bud dostane dite prez zadek v ramci vychovy nebo dostane co chce a to dobre urcite neni, a ted co ale ze stenetem?

Takže si to shrneme - štěně si hraje, super se baví, přijde majitel, bafne ho do náruče a silou ho odnese. S majitelem přišlo přerušení příjemné činnosti a nastaly nepříjemnosti. Tedy před majitelem bude za chvíli třeba uhnout a bránit se. Je to naprosto logické, že se štěně brání. Zkuste to jinak - štěně si hraje, majitel se přidá, zapojí do hry, naváže štěně na sebe a odvede ho - s majitelem přišlo něco příjemného, co štěně bude chtít a bude se na to těšit a vyhledávat přítomnost majitele. nešlo by to takto? Dávalo by to logiku.

saola napsal(a):
No, evidentně david125 postupuje jinak a má taky jiné výsledky

Ale tak abych nebyla nařčena jen ze sžíravéhou sarkasmu, v jeho situaci bych štěně silou nepřemlouvala, nikam bych ho na vodítku nesmýkala, prostě bych chvíli počkala, a pak bych ho vynesla ven (z bytu, domu, zahrady...) a pak bychom prostě odešli, ať už na vodítku či na volno.
Koneckonců, nějak tam přijít museli, takže stejným způsobem bych odešla.
Ale situaci, že by mne moje tříměsíční štěně z návštěvy v cizím prostředí při odchodu nenásledovalo, si vůbec neumím představit. To je prostě u malého štěněte, které máte buď od narození nebo cca měsíc, prostě nemyslitelné, pokud se mu adekvátně věnujete.
Pokud ne, tak to holt na návštěvě na místě žádným mávnutím kouzelné hůlky nenapravíte..

Vy jste asi nepotkala samostatného psa?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Docela bych řekla, že odjakživa. Než se vám narodí mimino, také si koupíte knížku Naše dítě. Přečtete si návody a pak si je podle svého dítěte upravíte.
Podobně je to i se psem. Než si pořídíte štěně, máte "psí" knihovničku, ale pak je najednou problém, o kterém se v knize nepíše...
Asi by bylo potřeba vědět plemeno, nebo aspoň velikost. Jinak se bude radit, když půjde o pidipsa ( vemte ho podpaží, aby se k obličeji neměl šanci dostat ) a jinak o "psíka" 20 kilo. Tomu bych asi dala ještě na zemi náhubek ( asi blbé ). Úplně nejlepší by bylo nezvedat a zkusit ho povelovat - to je učit 100% přivolání ( tak tedy 99% ), aby přišel v každé situaci - ale to bude chvíli trvat.
Učit ho přivolání v klidném prostředí, kde poslouchá rád. Nepožadovat přivolání jen když potřebujete někam jít ( odejít ), ale při hře. Aby si povel utvrdil tak, že poslechne, i když se mu nechce. A při učení odměňovat, chválit.

Nezlobte se, ale vychovávat děti a psy podle literatury je docela průšvih. Hlavní by měl být rozum.

saola napsal(a):
Chápete rozdíl mezi situacemi, kdy:
- Vás štěně ochotně a dobrovolně následuje ve volnosti (protže patří do Vaší smečky a má s Vámi vztah) a Vy k tomu pozvolna časem přidáte pohyb na vodítku, a naopak
- pokud, jako david, štěně nezajímáte ani když před ním odcházíte z něvštěvy, nenásleduje Vás a zůstavá raději bez Vás v cizím prostředí a když ho zvednete, rafne Vás a vy k tomu přidáte teda to kouzelné vodítko a začnete buzerovat?

Dovednost porozumět psanému textu mizí přímo úměrně s výcvikovým fanatismem (to není na Vás, bodlinko)

Divím se, že se ti dnešní odmala granuláči už nerodí přímo s obojkem a vodítkem na krku, aby to i ta fena měla se štěňaty jednodušší...

Jak psi mohli prožít tisíce let s člověkem bez vodítek, obojků, halti, elektriky a bůhví čeho...asi zázrak prostě nebo co

Jako děcko si vybavuji, že naší ulicí projela za půl dne 2 slovy dvě auta. Psi bývali na dvorku/zahradě.
Nějak nebylo zvykem, chodit se psy na procházky.Já si tedy pamatuji na vodítkách spíš myslivecké psy a psy služební.
Bohužel je dnes přepsováno a přeautováno. Bez vodítka a náhubku se tedy majitel psa neobejde, nehledě na to, že v některých lokalitách to máte nařízeno vyhláškou. A někde dokonce i stanovili délku vodítka.
Takže v tomhle bych já viděla ten důvod, proč dřív ne a nyní ano.

scylla napsal(a):
Nezlobte se, ale vychovávat děti a psy podle literatury je docela průšvih. Hlavní by měl být rozum.

..."Přečtete si návody a pak si je podle svého dítěte upravíte"...
Scyllo, chytáte se jen půlky mého vyjádření. Nejsme v Africkém pralese a než se "pustíme do nějaké činnosti", něco si přečteme.
Nebo vy jste si domů přinesla miminko a když jste ho rozbalila, všimla jste si, že má 4 končetiny a to bylo všechno, co jste věděla?

scylla napsal(a):
Nezlobte se, ale vychovávat děti a psy podle literatury je docela průšvih. Hlavní by měl být rozum.

Rozum je fajn, ale žádný učený z nebe nespadl. I na nastavení blbé napáječky pro kočku máte návod. Stejně tak máte různé návody na výchovu dětí a štěňat. I tu všichni radí a zadavatel to čte. Jak jinak by se dozvěděl, co potřebuje?
Něco jiného je striktní dodržování návodu.
To je ok u té napáječky.
Něco jiného u dítěte a u štěněte. Ale z něčeho vycházet musíte. Základní věci u dětí i jiných mláďat jsou stejné. Musíte je krmit, chránit, zahřívat(chladit) aj. To je stejné u všech. Ostatní se liší podle toho kterého mláděte.
Ale ty základní a zásadní věci se musíte nějak dozvědět. Buď vám to někdo řekne nebo si to přečtete.

scylla napsal(a):
Někteří rádci by se měli začít řídit rozumem a citem a nevykládat o tom, že štěněti dávají bezpečnost omezení, to je naprostá hloupost, to si může myslet jen vyznavač tzv. "pozitivní" motivace, a trestat štěně chytáním za čumák v náručí majitele je opravdu blbost jako hrom. Majitel potřebuje docílit, aby mu štěně věřilo a cítilo se u něho dobře. Tedy ne že ho bezohledně popadne a odnese a bude ho ještě trestat, tím si zadělá na to, že před ním štěně bude uhýbat a bude se bránit preventivě.

Zadavateli, tímhle se prosím neřiďte, to je rada na to, abyste si vaše štěně pokazil ještě víc.

Možná by vám prospělo trochu získat všeobecný přehled - teoretický ohledně etologie apod. Mláďata prostě potřebují hranice a to jasně a srozumitelně stanovené a důsledně dodržované. Pokud toto nevíte, tak vaše škoda. Zajímavé, že napadáte každého, kdo se vyjádří. Svědčí to spíše o vaší potřebě oponovat než o odbornosti .Zkuste se jít proběhnout ven se psy a tak si vyventilovat napětí. Předpokládám, že zadavatel je normálně inteligentní člověk, rady si přebere a vybere. A vzhledem k tomu, kolik psů jsem vychovala a vycvičila, nejen svých, si vážně troufám předat zkušenosti a stojím si za nimi. Že vy špatně chápete, nebo spíše nechcete chápat nic od nikoho jiného než od sebe, je vážně váš problém. Ale vnucovat všem, že jen vy máte pravdu, to je dost velikášské, možná směšné až ubohé.

"nebo kabely pod proudem"
davide, životu nebezpečné záležitosti samozřejmě musíš štěněti znepřístupnit.

sisi58 napsal(a):
Rozum je fajn, ale žádný učený z nebe nespadl. I na nastavení blbé napáječky pro kočku máte návod. Stejně tak máte různé návody na výchovu dětí a štěňat. I tu všichni radí a zadavatel to čte. Jak jinak by se dozvěděl, co potřebuje?
Něco jiného je striktní dodržování návodu.
To je ok u té napáječky.
Něco jiného u dítěte a u štěněte. Ale z něčeho vycházet musíte. Základní věci u dětí i jiných mláďat jsou stejné. Musíte je krmit, chránit, zahřívat(chladit) aj. To je stejné u všech. Ostatní se liší podle toho kterého mláděte.
Ale ty základní a zásadní věci se musíte nějak dozvědět. Buď vám to někdo řekne nebo si to přečtete.

taky pak ty výsledky vypadají pode toho.

conie napsal(a):
Možná by vám prospělo trochu získat všeobecný přehled - teoretický ohledně etologie apod. Mláďata prostě potřebují hranice a to jasně a srozumitelně stanovené a důsledně dodržované. Pokud toto nevíte, tak vaše škoda. Zajímavé, že napadáte každého, kdo se vyjádří. Svědčí to spíše o vaší potřebě oponovat než o odbornosti .Zkuste se jít proběhnout ven se psy a tak si vyventilovat napětí. Předpokládám, že zadavatel je normálně inteligentní člověk, rady si přebere a vybere. A vzhledem k tomu, kolik psů jsem vychovala a vycvičila, nejen svých, si vážně troufám předat zkušenosti a stojím si za nimi. Že vy špatně chápete, nebo spíše nechcete chápat nic od nikoho jiného než od sebe, je vážně váš problém. Ale vnucovat všem, že jen vy máte pravdu, to je dost velikášské, možná směšné až ubohé.

Pokud mi někdo napíše, že pocit bezpečí zajistí omezení, tak je to prostě hloupost. Nikoho nenapadám, a asi by vám prospělo, kdybyste si něco o té etologii zjistila, než budete kritizovat.

scylla napsal(a):
taky pak ty výsledky vypadají pode toho.

Promluvil odborník.
Podle vás je špatně se zeptat i nezeptat. Číst i nečíst, přemýšlet i nepřemýšlet.

Mám takovou stájovou kolegyni, jako jste vy, u koní. Její jediné štěstí je, že její kůň je naprostý dobrák, který zatím vydržel vše, co s ním dělala. Jiný kůň by ji, v lepším případě, zabil, v horším, zmrzačil.

..."pocit bezpečí zajistí omezení"...to není hloupost, to je pravda pravdoucí.
Když si přinesete domů štěně, nesvalí se uprostřed kuchyně, ale zaleze si do domácí boudičky, když mu ji nachystáte, nebo pod gauč, když ji nemá. Zaleze si do omezeného prostoru, kde se cítí bezpečně ( To jsem si nepřečetla, to mám vyzkoušené ).
V jiné diskuzi si fena vyhrabala noru - v omezeném prostoru je jí líp.
A dítě, resp. štěně, které má stanovené mantinely - omezení - je šťastnější než to, které je nemá a nikdy vlastně neví, co je dobře a co špatně.
( Škoda, že tu není tapina (?), vysvětlila by nám to psychologicky. ).

K tomu:..."pocit bezpečí zajistí omezení": Připadá mi to tady jako u blbých na dvorečku, není nic jednoduššího, než vytrhnout dvě tři slova, vyložit je po svém a začít se na tom točit (viz scylla).

Pes miluje rituály- kdy věci probíhají dle nějakého vzorce. Ten vzorec psa naučíme soužitím. Každá smečka má rituály jiné. Omezuje psa ten rituál? V určitém směru ano. Ale majitel může počítat s chováním psa, obě strany jsou tedy "čitelné. Majitel má (většinou) vyšší IQ než pes, tudíž je na něm ty mantinely nastavit a celý rituál řídit. Pokud je rituál dodržen, pes se cítí v bezpečí.

2/ fyzické omezení: pokud opravdu, ale opravdu nechceme, aby pes něco dělal (třeba právě okusoval ty dráty pod proudem), tak mu k nim omezíme přístup, jakkoliv, ale účinně. Když nemá šanci onu nechtěnou věc dělat, nemusíme ho následně peskovat. Na majiteli psa je psa vychovávat při omezení situací, kdy by mohlo dojít k rozdílnému vnímání psem a člověkem... Štěněti omezím přístup k drátům pod proudem, vychovaný pes se jich později nevšimne. Štěněti nedám možnost ukradnout jídlo se stolu, dospělého vychovaného psa to ani nenapadne, i když je u toho prostřeného stolu sám. Atd...

scylla napsal(a):
Když už používáte takovéhle hloupé metody, tak je aspoň neraďte dál.

Hlavně, že ty vaše jsou chyré.Způsobů výchovy je spousta a každý si může vyzkoušet a vybrat co vyhovuje jemu a jeho psu.Psů jsem vychovala, vycvičila řadu a problém jsem neměla nikdy se žádným.Také jsem si ve smečce nikdy nevšimla, že by psi měli couračku a vodili se navzájem, zato vídám dnes a denně, že pokud některý udělá něco co nemá. jiný ho usměrní a to někdy i dost tvrdě i štěně.Přesto spolu fungují a spolupracují.

scylla napsal(a):
Někteří rádci by se měli začít řídit rozumem a citem a nevykládat o tom, že štěněti dávají bezpečnost omezení, to je naprostá hloupost, to si může myslet jen vyznavač tzv. "pozitivní" motivace, a trestat štěně chytáním za čumák v náručí majitele je opravdu blbost jako hrom. Majitel potřebuje docílit, aby mu štěně věřilo a cítilo se u něho dobře. Tedy ne že ho bezohledně popadne a odnese a bude ho ještě trestat, tím si zadělá na to, že před ním štěně bude uhýbat a bude se bránit preventivě.

Zadavateli, tímhle se prosím neřiďte, to je rada na to, abyste si vaše štěně pokazil ještě víc.

To je zvláštní, jak každá vnímáme radu Conie jinak...vy jako trestání štěněte v náručí majitele...já jako naprosto neškodné vynesení štěněte ven (samozřejmě pokud to "popadnutí štěněte" proběhne bez emocí jako je vztek apod...pokud ze strany páníčka proběhne v klidu) nejsem vyznavač nějakých pozitivních metod, ale zároveň jsem odpůrcem fyzických trestů...ke psům přistupuju vždy v klidu, pokud mě totál vytočí-stane se, ne že ne, tak si raději napočítám do deseti a pak na ně teprve promluvím a to co Conie popsala mi přijde ok. Pokud člověk štěndo v pohodě unese, tak proč ne.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
..."pocit bezpečí zajistí omezení"...to není hloupost, to je pravda pravdoucí.
Když si přinesete domů štěně, nesvalí se uprostřed kuchyně, ale zaleze si do domácí boudičky, když mu ji nachystáte, nebo pod gauč, když ji nemá. Zaleze si do omezeného prostoru, kde se cítí bezpečně ( To jsem si nepřečetla, to mám vyzkoušené ).
V jiné diskuzi si fena vyhrabala noru - v omezeném prostoru je jí líp.
A dítě, resp. štěně, které má stanovené mantinely - omezení - je šťastnější než to, které je nemá a nikdy vlastně neví, co je dobře a co špatně.
( Škoda, že tu není tapina (?), vysvětlila by nám to psychologicky. ).

no ale tohle není o tomtéž, jako sevřít pravděpodobně zmítajícímu se nas.ranému štěněti tlamu při odnášení, žejo...
Samozřejmě že vždy musí být stanovená pravidla, mantinely, omezení! Ony jsou ale různé způsoby, jak štěně tato pravidla naučit, že...

"Když si přinesete domů štěně, nesvalí se uprostřed kuchyně, ale zaleze si do domácí boudičky, když mu ji nachystáte, nebo pod gauč, když ji nemá. Zaleze si do omezeného prostoru, kde se cítí bezpečně ( To jsem si nepřečetla, to mám vyzkoušené )."
tož hovík si mi vlezl na klín, já seděla uprostřed obýváku...
a pastevec si nezalezl vůbec nikam ale vířil prostorem...
taky mám vyzkoušeno...
(ale ano, zcela vím jak to myslíš, jsou psi, kteří k pocitu bezpečí potřebují "noru", malé bezpečné místo, a to nejen jako malá štěňata)

".já jako naprosto neškodné vynesení štěněte ven "
no, ale nevadí ti, že přesně tohle zadavatel dělá a je to problém?
krom toho, že tohle je jen jedna konkrétní situace a on řeší obecně agresivní reakce štěněte, jak píše "vzdorující útok"...takže možná bude dobré se dostat do takového stavu, kdy jeho pes potřebu vzdoru mít nebude, protože svého člověka uzná za dobrého a moudrého vůdce

"zato vídám dnes a denně, že pokud některý udělá něco co nemá. jiný ho usměrní a to někdy i dost tvrdě i štěně.Přesto spolu fungují a spolupracují."
za prvé, smečka psů a smečka pes + lidi opravdu, ale opravdu není totéž!
za druhé, i tohle může být cesta, jak štěně dospěje k tomu, že nejlepší obranou je útok...(mimochodem, proč si máme tak lustrovat matku, při výběru štěněte...).

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To je zvláštní, jak každá vnímáme radu Conie jinak...vy jako trestání štěněte v náručí majitele...já jako naprosto neškodné vynesení štěněte ven (samozřejmě pokud to "popadnutí štěněte" proběhne bez emocí jako je vztek apod...pokud ze strany páníčka proběhne v klidu) nejsem vyznavač nějakých pozitivních metod, ale zároveň jsem odpůrcem fyzických trestů...ke psům přistupuju vždy v klidu, pokud mě totál vytočí-stane se, ne že ne, tak si raději napočítám do deseti a pak na ně teprve promluvím a to co Conie popsala mi přijde ok. Pokud člověk štěndo v pohodě unese, tak proč ne.

Není důležité, jak to vnímáme my, ale jak to vnímá to štěně. A to štěně jasně říká, že to vnímá jako negativní věc, tedy je na přímé cestě se manipulaci vyhnout nebo se preventivně bránit. Proč používat sílu, když můžu použít rozum a udělat potřebné tak, že to bude štěněti příjemné a bude se učit se na manipulaci a majitele těšit?

Šarina napsal(a):
K tomu:..."pocit bezpečí zajistí omezení": Připadá mi to tady jako u blbých na dvorečku, není nic jednoduššího, než vytrhnout dvě tři slova, vyložit je po svém a začít se na tom točit (viz scylla).

Pes miluje rituály- kdy věci probíhají dle nějakého vzorce. Ten vzorec psa naučíme soužitím. Každá smečka má rituály jiné. Omezuje psa ten rituál? V určitém směru ano. Ale majitel může počítat s chováním psa, obě strany jsou tedy "čitelné. Majitel má (většinou) vyšší IQ než pes, tudíž je na něm ty mantinely nastavit a celý rituál řídit. Pokud je rituál dodržen, pes se cítí v bezpečí.

2/ fyzické omezení: pokud opravdu, ale opravdu nechceme, aby pes něco dělal (třeba právě okusoval ty dráty pod proudem), tak mu k nim omezíme přístup, jakkoliv, ale účinně. Když nemá šanci onu nechtěnou věc dělat, nemusíme ho následně peskovat. Na majiteli psa je psa vychovávat při omezení situací, kdy by mohlo dojít k rozdílnému vnímání psem a člověkem... Štěněti omezím přístup k drátům pod proudem, vychovaný pes se jich později nevšimne. Štěněti nedám možnost ukradnout jídlo se stolu, dospělého vychovaného psa to ani nenapadne, i když je u toho prostřeného stolu sám. Atd...

Jo, já mám stejný pocit.

"Když si přinesete domů štěně, nesvalí se uprostřed kuchyně, ale zaleze si do domácí boudičky, když mu ji nachystáte, nebo pod gauč, když ji nemá. Zaleze si do omezeného prostoru, kde se cítí bezpečně ( To jsem si nepřečetla, to mám vyzkoušené )."

Zvláštní, když jsem si přinesla štěně voříška, čsv, bšo, několik štěňat NO, českých fousků a dalších psů, nikam nezalézala, ale držela se u mně a lehala tak, aby se mě mohla dotýkat, většinou na gauči nebo vedle mých nohou. To jsem nevyčetla, to mám vyzkoušené. Případně lehala tak, aby měla přehled - výhled na všechny možné strany, které mohly být vidět, většinou mezi dveře... čím to asi bude?

"Když si přinesete domů štěně, nesvalí se uprostřed kuchyně, ale zaleze si do domácí boudičky, když mu ji nachystáte, nebo pod gauč, když ji nemá. Zaleze si do omezeného prostoru, kde se cítí bezpečně ( To jsem si nepřečetla, to mám vyzkoušené )."

Ani jedno ze štěňat, která jsme měli, nemělo tendenci někam zalézt, spíš naopak. Štěňata byla v naší blízkosti, tak, jak to píše scylla, nebo šmejdila okolo. To znamená, že neměla pocit ohrožení. Štěně, které zalézá do těsných prostor, nevěří okolí, bojí se...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
..."pocit bezpečí zajistí omezení"...to není hloupost, to je pravda pravdoucí.
Když si přinesete domů štěně, nesvalí se uprostřed kuchyně, ale zaleze si do domácí boudičky, když mu ji nachystáte, nebo pod gauč, když ji nemá. Zaleze si do omezeného prostoru, kde se cítí bezpečně ( To jsem si nepřečetla, to mám vyzkoušené ).
V jiné diskuzi si fena vyhrabala noru - v omezeném prostoru je jí líp.
A dítě, resp. štěně, které má stanovené mantinely - omezení - je šťastnější než to, které je nemá a nikdy vlastně neví, co je dobře a co špatně.
( Škoda, že tu není tapina (?), vysvětlila by nám to psychologicky. ).

..já tedy nevím, ale všechna štěňata co jsem si kdy přinesla se držela u mně a nesnažili se nikam zalézt...předposlední štěně jorka jsem od chovatele vezla s sebou na noční a štěně už cestou metrem zapomnělo že bylo uzmuto od feny a druhého štěněte...spalo mi spokojen na klíně a ráno jsme šli domů, tam si vše prohlédlo a zase nikam nezalézalo...před rokem papillon, který mi spokojeně v autě seděl na klíně, doma ho obklopily kočky, které si prohlídnul a prohlídnul si i králíka, protože jsme přijeli až skoro k půlnoc, tak po vyčůrání spal spokojeně celou noc mezi mnou a přítelem, spíš jsme se nevyspali my dva, protože zatímco se štěně blaženě rozvalovalo v posteli s nejmladší kočkou, my dva jsme spali každý na svém kraji postele trnouc abychom ho nezalehli...plakání po původní rodině se nekonalo, zrovna tak jakékoli zalézání kamkoli...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Hlavně, že ty vaše jsou chyré.Způsobů výchovy je spousta a každý si může vyzkoušet a vybrat co vyhovuje jemu a jeho psu.Psů jsem vychovala, vycvičila řadu a problém jsem neměla nikdy se žádným.Také jsem si ve smečce nikdy nevšimla, že by psi měli couračku a vodili se navzájem, zato vídám dnes a denně, že pokud některý udělá něco co nemá. jiný ho usměrní a to někdy i dost tvrdě i štěně.Přesto spolu fungují a spolupracují.

Vy umíte tak dobře komunikovat po psím, že si dovolíte toto napsat? Protože soužití ve smečce je o komunikaci, ne o tvrdém usměrňování.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
..."pocit bezpečí zajistí omezení"...to není hloupost, to je pravda pravdoucí.
Když si přinesete domů štěně, nesvalí se uprostřed kuchyně, ale zaleze si do domácí boudičky, když mu ji nachystáte, nebo pod gauč, když ji nemá. Zaleze si do omezeného prostoru, kde se cítí bezpečně ( To jsem si nepřečetla, to mám vyzkoušené ).
V jiné diskuzi si fena vyhrabala noru - v omezeném prostoru je jí líp.
A dítě, resp. štěně, které má stanovené mantinely - omezení - je šťastnější než to, které je nemá a nikdy vlastně neví, co je dobře a co špatně.
( Škoda, že tu není tapina (?), vysvětlila by nám to psychologicky. ).

Jasně, nastavování mantinelů jde dělat tak, že se štěně něčemu učí a je k něčemu vedeno, aby pochopilo, případně je trestáno hrubou manipulací a ještě se tu zadavatel dočte, jak ho má chytat za čumák. Ono jde o to, jak to uděláte a jestli ty mantinely dávají smysl.

Okamžitě chytit za kuži na krku položit na záda a naznacit rukou kousnuti, tak jsem zkrotila svého pejsana NO Přeji at se daří.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Okamžitě chytit za kuži na krku položit na záda a naznacit rukou kousnuti, tak jsem zkrotila svého pejsana NO Přeji at se daří.

A myslíte, že to funguje i na lidi? Můžu to na Vás vyzkoušet? Ještě tedy s dovolením nasadím stahovací oboječek nebo EO..., ju?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Okamžitě chytit za kuži na krku položit na záda a naznacit rukou kousnuti, tak jsem zkrotila svého pejsana NO Přeji at se daří.

...ale FUJ...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Okamžitě chytit za kuži na krku položit na záda a naznacit rukou kousnuti, tak jsem zkrotila svého pejsana NO Přeji at se daří.

No tak gratuluju ke zkrocení...já to nepraktikuju, protože si kupuju psa-štěně a ne divou zvěř

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Okamžitě chytit za kuži na krku položit na záda a naznacit rukou kousnuti, tak jsem zkrotila svého pejsana NO Přeji at se daří.

A víte, že ze pes tuhle "metodu" vnímá jako to nejbrutálnější co mu můžete udělat?

Asi jsem to napsala blbě.jasně že vše jemně ne že s ním švihnu o zem.už jsem mela několik pesanu i jinou havět nikdy zduraznuji nikdy jsem je neuhodila svá zvířátka miluji.

aapropo takle učí fena štěnata od ní to mám okoukané

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
aapropo takle učí fena štěnata od ní to mám okoukané

Když pro začátek štěně jen trošku otočím na záda, jen trochu chytím za krkem a jen maličko něco popovídám trošičku zvýšeným hlasem,
co udělám, až štěně provede něco, co se mi nebude líbit víc než to, proč jsem pejska otočila teď ?

Fena do potomka jen neznatelně šťouchne. Hlavou do boku. A to štěně se zastaví na místě. Hned. Dál už nejde. Ten lehký dotek zastavil horu energie. Proč feně to funguje a člověk musí použít "útok" ?
No protože člověk není pes, neumí odhadnout jejich sílu, na milion procent netušíme, co fena říká očima, pachem, postojem. Nikdy psa nenapodobíme.

Jak začneme s tímto, za chvíli nestačí zvýšený hlas, ale už je potřeba tvrdších metod.

Už jste třeba zkusila postavit se před psa jinak než obvykle ? Bokem, když chcete, aby přišel. Dlaní ukázat podobně jako když chcete na přechodu zastavit auto, pes se zastaví. Když dáte věc ke svým nohám, pes ji nesebere. To prostě psi dělají, narodí se s tím. Bez výcviku to umí.
Tak proč jim to takto kazit ?

No já jen chtěla sdělit svoji zkušenost na každém je jak se s výchovou popere a přeji at mate super pejska ahojky.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
aapropo takle učí fena štěnata od ní to mám okoukané

Kolikery štěňata a jakého plemene ste odchovala, že tvrdíte takovej nesmysl ?

"Když si přinesete domů štěně, nesvalí se uprostřed kuchyně, ale zaleze si do domácí boudičky, když mu ji nachystáte, nebo pod gauč, když ji nemá. Zaleze si do omezeného prostoru, kde se cítí bezpečně ( To jsem si nepřečetla, to mám vyzkoušené )."
Vidím, že jsem to napsala úplně nepřesně. Jasně, že štěně se drží u svých lidí, dokud je tam má. Když jsme odešli ( do práce, do školy ), nastěhovala se fenka pod kuchyňský gauč, odkud viděla na dveře a měla přehled a cítila se tam bezpečně a na náš pelíšek v rohu místnosti se nám vybodla.
Postupně se nastěhovala na ten gauč nahoru a byl psí.

Německý ovčák, odchováno 18 miminek v současnosti mám akitu, ovčandu a čínský chochol. a přeji dobrou noc.

Enter napsal(a):
A myslíte, že to funguje i na lidi? Můžu to na Vás vyzkoušet? Ještě tedy s dovolením nasadím stahovací oboječek nebo EO..., ju?

Další ú.ch.y.l, předpokládám že ženská, takže úchylačka...

Proč by se mělo cokoliv z metod či nástrojů pro chov a výcvik zvířat zkoušet na lidech?
To při té představě masturbujete?

Copak lidé normálně chodí s obojkem, na vodítku, s náhubkem, tahají za sebou stopovačku, občas jim někdo na výstavě prohlídne zuby a prohmátne varlata? Nosíte uzdu a udidlo? Kolik času trávíte v kleci, jako slípky, od kterých máte vejce? Kolikrát vás dojili dojičkou? Kolikrát za týden si vyzkoušíte elektrický ohradník, nebo skáčete pro kachny do rybníka?
A na porážku byste někoho poslat nechtěl(a) ?

Nic proti úchylům nemám, ale brzděte. Tohle je přesně důvod, proč vás lidé nemají rádi...

Takže děláte deviantům medvědí službu.

PS: tady je " ú ch y l " prý vulgarismus. No to jsou věci. Asi neexistují úchylky...

no to ne, lidem něco tak dobrého, jako je elektrika, nedáme !
konec, tohle už nepřekonáte.

a proto mají broučka všichni rádi...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Okamžitě chytit za kuži na krku položit na záda a naznacit rukou kousnuti, tak jsem zkrotila svého pejsana NO Přeji at se daří.

Hovadina 1. stupně. Neraďte hlouposti.

Nevíte někdo, na čem ten člověk (nebo tedy brouk) ujíždí?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Asi jsem to napsala blbě.jasně že vše jemně ne že s ním švihnu o zem.už jsem mela několik pesanu i jinou havět nikdy zduraznuji nikdy jsem je neuhodila svá zvířátka miluji.

To by mě zajímalo, jak zacházíte se zvířaty, která nemilujete, když těm milovaným děláte takové prasárny.

scylla napsal(a):
To by mě zajímalo, jak zacházíte se zvířaty, která nemilujete, když těm milovaným děláte takové prasárny.

Ty roztáčené, mokré psy páníčci prý taky milují! Kde jen je ten článek.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Okamžitě chytit za kuži na krku položit na záda a naznacit rukou kousnuti, tak jsem zkrotila svého pejsana NO Přeji at se daří.

Mě to nedá...připomíná mi to trochu "svazarmovský" časy...rady kynologů..."jakmile to pes zkusí, jakmile si něco dovolí, tak se mu musí dát jasně najevo, kdo je tady pánem"...V tý době jsem byla mladá, nezkušená a majitelka svojí první feny...taky jsem si s rošťandou užila svoje, ale nikdy jsem "neukázala feně, kdo je tady pánem"...no a světe div se, jakmile prošla pubertou - to byla někdy fakt na zabití a zkouška mých nervů to byla maximální...jakmile se jí v hlavince rozsvítilo, tak se všechna práce a trpělivost se zúročila...
Ale garantuju vám, že jako štěně byla fakt děsná kousalka a útočnice, to bychom jí museli na těch zádech držet nonstop...záměrně píšu o téhle feně - taky NO...a nezmiňuju se o té mé současné psí holce, která jako malá byla ještě podstatně horší...

Asi u nemá cenu sdílet své zkušenosti, musel by každy jeden z vás posoudit mé pejsky u mě doma
Moji pejsani mají svoji hlavu a určitě nemají žadný dril přeji všem jen hodná zvířátka...

pan Brouček napsal(a):
Další ú.ch.y.l, předpokládám že ženská, takže úchylačka...

Proč by se mělo cokoliv z metod či nástrojů pro chov a výcvik zvířat zkoušet na lidech?
To při té představě masturbujete?

Copak lidé normálně chodí s obojkem, na vodítku, s náhubkem, tahají za sebou stopovačku, občas jim někdo na výstavě prohlídne zuby a prohmátne varlata? Nosíte uzdu a udidlo? Kolik času trávíte v kleci, jako slípky, od kterých máte vejce? Kolikrát vás dojili dojičkou? Kolikrát za týden si vyzkoušíte elektrický ohradník, nebo skáčete pro kachny do rybníka?
A na porážku byste někoho poslat nechtěl(a) ?

Nic proti úchylům nemám, ale brzděte. Tohle je přesně důvod, proč vás lidé nemají rádi...

Takže děláte deviantům medvědí službu.

PS: tady je " ú ch y l " prý vulgarismus. No to jsou věci. Asi neexistují úchylky...

I vy sexistické prasátečko... . Evidentně jste, broučku zlatý, chyběl, když se ve škole probíralo, co je to IRONIE, že? Na porážku bych ráda poslala třeba vás..., ale škoda tupit nože...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Asi u nemá cenu sdílet své zkušenosti, musel by každy jeden z vás posoudit mé pejsky u mě doma
Moji pejsani mají svoji hlavu a určitě nemají žadný dril přeji všem jen hodná zvířátka...

Asi nemá cenu diskutovat...každý to řešíme po svém, každý si o podobném postupu myslíme svoje, ale přijde mi docela odvážné radit tento postup někomu, kdo se psy resp. takovým chováním štěněte nemá zkušenosti...podle mě by pak takový postup mohl být kontraproduktivní...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Okamžitě chytit za kuži na krku položit na záda a naznacit rukou kousnuti, tak jsem zkrotila svého pejsana NO Přeji at se daří.

Neberte to prosím jako rýpání... Ale to takhle "pacifikujete" i svoji Akitu?

Tak na akitu neni třeba, na tu je potřeba trpělivost a vy to zveličujete prostě když už je na zádech tak to končí hrou a končím s tímhle povídáním nikdy jsem žádné zvíře neuhodila a nehodlám o tom nikoho přesvědčovat jen jsem vyslovila návrh na každém je co jsi z toho vezme mějte se všichni fajn.

prý není třeba no ony jim pak mezi zuby uvíznou ruce, kdo to má furt čistit, že jo.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
prý není třeba no ony jim pak mezi zuby uvíznou ruce, kdo to má furt čistit, že jo.

Známý má americkou akitu ( na vsi, ale každý den s ním chodí na procházky do lesa, na turistickou cestu, která vede okolo ), městský provoz tedy nezná. Majitel určitě neví, kdo je Šusta, Eichler a Šilhavý. Tak nějak ho vychovali, citem a rozumem. Kromě kloubů s ním nemají žádný problém.
Válí se doma po gauči, na požádání sleze, strpí návštěvu v obýváku...

scylla napsal(a):
Vy umíte tak dobře komunikovat po psím, že si dovolíte toto napsat? Protože soužití ve smečce je o komunikaci, ne o tvrdém usměrňování.

Tak to jste asi neviděla smečku, která musí fungovat sama a mnohdy i sama pracovat.Asi toho o zvířatech moc nevíte, ale každá smečka, stádo, hejno má svoji hierarchii aby mohla bez problémů fungovat.Většinou si její vůdce své místo musí vybojovat.Ano jsou jedinci kteří se na vyšší pozice netlačí, jsou jedinci na které stačí zaimponovat, ale jsou i jedinci kteří jdou tvrdě za vyšším postavením a pak je poměření sil nevyhnutelné.Naše smečka musí spolupracovat a rozhodovat se ikdyž tam nejsme a proto musí mít svoji hierarchii.Nemohou čekat, že je někdo bude řídit a navádět.Zrovna nedávno nám na dvůr vlezla liška, psi je nechytili, ale utekla jim do kurníku a psi ji 7 hodin hlídali aby z toho kurníku neutekla, jelikož za ní se nedostali.Vždy jeden hlídal díru u kurníku a ostatní hlídali pozemek.Když jsme večer přišli běžel vůdčí pes hlásit a ukázat, že tam je vetřelec a hlídali ji ještě než přišel myslivecký hospodář a zastřelil ji.Takovýchto příhod kdy se psi musí dohodnout a rozhodnou máme za léta soužití s nimi a ostatními zvířaty řadu.Možná byste se i divila, jak matka dokáže tvrdě zpacifikovat svého 4 měsíčního syna, který chytil králíka, který utekl z králíkárny.Dostal tak tvrdou lekci, že už si králíka běhajícího po dvoře ani nevšiml a přesto ho to nijak nepoznamenalo.