Proč je první pes pes osudový?

Přidejte téma
Přidejte téma
Otočit řazení příspěvků Otočit řazení příspěvků
27.6.2018 21:17
zuz15

XXX.XXX.139.69

Proc je pro vetsinu kynologu prvni pes pes osudový? Casto jako nejlepsiho psa lide oznacuji toho prvniho. Kazdy dalsi pes byt sice fajn, ale uz na nej tolik nevzpominaji jako na toho prveho a casto mluvi o tom, ze tak skveleho psa uz nikdy nemeli. Cim to?
Pred par dny mi zemrel v temer 15 letech muj prvni pes- fena sheltie. Uz za jejiho života mi prisla naprosto uzasna. Absolutne verna, inteligentni, krasna, jedinecna osobnost s kterou mam mnoho vzpominek. Po ni prisli dalsi dva psi, ktere mam rada, ale uz to neni uplne ono. Jeji smrt me hodne zasahla. Nejak to furt nemuzu pochopit, ze tu najednou neni a co hur nikdy nebude a podobneho psa mit uz ani nebudu. Nemuzu se divat na zadny fotky kde je, jeji hracky... snazim se ji z hlavy vytesnit.
Pritom to byla fena kterou jsem si vybrala jako dite z jedne CHS rychle bez podrobneho sledovani ruznych rodokmenu predispozic pro sport atd a clovek i tak narazi na neprekonatelneho psa.. cim to je?

Uživatel s deaktivovaným účtem

27.6.2018 22:31
Uživatel s deaktivovaným účtem

zuz15 napsal(a):
Proc je pro vetsinu kynologu prvni pes pes osudový? Casto jako nejlepsiho psa lide oznacuji toho prvniho. Kazdy dalsi pes byt sice fajn, ale uz na nej tolik nevzpominaji jako na toho prveho a casto mluvi o tom, ze tak skveleho psa uz nikdy nemeli. Cim to?
Pred par dny mi zemrel v temer 15 letech muj prvni pes- fena sheltie. Uz za jejiho života mi prisla naprosto uzasna. Absolutne verna, inteligentni, krasna, jedinecna osobnost s kterou mam mnoho vzpominek. Po ni prisli dalsi dva psi, ktere mam rada, ale uz to neni uplne ono. Jeji smrt me hodne zasahla. Nejak to furt nemuzu pochopit, ze tu najednou neni a co hur nikdy nebude a podobneho psa mit uz ani nebudu. Nemuzu se divat na zadny fotky kde je, jeji hracky... snazim se ji z hlavy vytesnit.
Pritom to byla fena kterou jsem si vybrala jako dite z jedne CHS rychle bez podrobneho sledovani ruznych rodokmenu predispozic pro sport atd a clovek i tak narazi na neprekonatelneho psa.. cim to je?

první pes je prostě první a to prvenství mu nikdo nesebere.

akorát nesouhlasím s tím, že ten první bude automaticky ten nejlepší, "osudový".

ono jestli vám uhynula před pár dny, všechno je takové čerstvé a člověk v té chvíli prostě truchlí. že další dva psi nejsou tak skvělí jako ona ještě neznamená, že čtvrtý nebude ještě lepší.

já mám teď třetího psa. a zatím je skvělá. má všechno, co měli ti dva předtím mínus bázlivost.

28.6.2018 07:21
scylla

XXX.XXX.150.32

zuz15 napsal(a):
Proc je pro vetsinu kynologu prvni pes pes osudový? Casto jako nejlepsiho psa lide oznacuji toho prvniho. Kazdy dalsi pes byt sice fajn, ale uz na nej tolik nevzpominaji jako na toho prveho a casto mluvi o tom, ze tak skveleho psa uz nikdy nemeli. Cim to?
Pred par dny mi zemrel v temer 15 letech muj prvni pes- fena sheltie. Uz za jejiho života mi prisla naprosto uzasna. Absolutne verna, inteligentni, krasna, jedinecna osobnost s kterou mam mnoho vzpominek. Po ni prisli dalsi dva psi, ktere mam rada, ale uz to neni uplne ono. Jeji smrt me hodne zasahla. Nejak to furt nemuzu pochopit, ze tu najednou neni a co hur nikdy nebude a podobneho psa mit uz ani nebudu. Nemuzu se divat na zadny fotky kde je, jeji hracky... snazim se ji z hlavy vytesnit.
Pritom to byla fena kterou jsem si vybrala jako dite z jedne CHS rychle bez podrobneho sledovani ruznych rodokmenu predispozic pro sport atd a clovek i tak narazi na neprekonatelneho psa.. cim to je?

Myslím, že to není pravda. Všichni naši psi, a bylo jich hodně, byli úžasní a milovali jsme je a jsme jim vděční. Ale osudoví byl dva a ti přišli v mých 40 letech. Prvního psa jsem měla v 7 letech.

28.6.2018 07:55
inusanka

XXX.XXX.98.58

Momentálně mám pátého psa, první byl vymodlený ještě před prvním dítětem. Na všechny čtyři vzpomínám jako na osudové, každý z nich pro mne mnoho znamenal - první vytoužený pejsek, kterého jsem si konečně v 25 letech mohla pořídit. A tomu jsem bohužel musela najít novou rodinu. Druhý, kámoš mých dětí, fantastický šašek odešel jako mladý a i po pětadvaceti letech se na to špatně vzpomíná. Můj první NF z útulku nám ukázal, jak fantastické je to plemeno, miloval mne celým svým velkým srdíčkem, druhý vypiplaný od miminka, korunní princ, pes obrovský s obrovskou láskou a momentálně madam, fena, kterou jsem nikdy nechtěla, vždy to byl pes. Rozumíme si beze slov, už teď se děsím toho, až odejde. Všichni byli osudoví.

Uživatel s deaktivovaným účtem

28.6.2018 08:18
Uživatel s deaktivovaným účtem

zuz15 napsal(a):
Proc je pro vetsinu kynologu prvni pes pes osudový? Casto jako nejlepsiho psa lide oznacuji toho prvniho. Kazdy dalsi pes byt sice fajn, ale uz na nej tolik nevzpominaji jako na toho prveho a casto mluvi o tom, ze tak skveleho psa uz nikdy nemeli. Cim to?
Pred par dny mi zemrel v temer 15 letech muj prvni pes- fena sheltie. Uz za jejiho života mi prisla naprosto uzasna. Absolutne verna, inteligentni, krasna, jedinecna osobnost s kterou mam mnoho vzpominek. Po ni prisli dalsi dva psi, ktere mam rada, ale uz to neni uplne ono. Jeji smrt me hodne zasahla. Nejak to furt nemuzu pochopit, ze tu najednou neni a co hur nikdy nebude a podobneho psa mit uz ani nebudu. Nemuzu se divat na zadny fotky kde je, jeji hracky... snazim se ji z hlavy vytesnit.
Pritom to byla fena kterou jsem si vybrala jako dite z jedne CHS rychle bez podrobneho sledovani ruznych rodokmenu predispozic pro sport atd a clovek i tak narazi na neprekonatelneho psa.. cim to je?

Taky nemůžu říct, že by pro mě byl první pes osudový. Ale já tak vůbec slovo "osud" nerada používám. Pro mě je každý můj pes jedinečný a každýho svým způsobem miluju. Ne sice tak, jako dítě, ale dost podobně, a spousta lidí to nechápe. Pokaždé, když některý odchází, je to, jako kdyby mi odešel někdo z rodiny. A nebýt těch dalších, asi bych se z toho taky hroutila velmi dlouho. Když odešel náš první rodinný pejsek v 15ti letech, tak jsem ještě dlouho slýchávala jeho ťapání po chodbě.

28.6.2018 10:23
Santinan

XXX.XXX.146.31

Na prvniho psa se proste vzdy bude vzpominat, protoze to proste byl TEN prvni pes... Na druhou stranu moje nynejsi cuba ma vic vad "na krase", nez mela moje prvni cubina, co jsem dostala jako mala a vse jsme se ucili spolu.. Nynější princezna mi toho dala mnohem, mnohem vic, nez ten prvni, protoze mi dovolila stat se jejim stredem vesmiru stejne jako je ona muj... Takze ne vzdy je prvni pes ten osudovy, pro me se osudem stal pes druhý, ktery mi tu momentalne zahriva nohy a ma vic psychickych poruch nez ja

Uživatel s deaktivovaným účtem

28.6.2018 10:44
Uživatel s deaktivovaným účtem

Pro mě byl nej ten první. Bylo mi čtrnáct, když jsem jej získala. Měla jsem na něj nejvíc času, byla jsem nadšená do výcviku. Přišel ke mně jako cca roční, byl to nalezenec, kterého našli lidé, od kterého jsem ho měla, jako malého uvázaného u stromu v lese. Časem jsme si rozuměli beze slov. Předvídal, co chci říct, co udělat. Byl z mých psů nejlépe vychovaný, nejposlušnější. Ale i ti další byli nezapomenutelní. Každý byl jiný, každý mi dal něco jiného. Vzpomínám na ně často.

Uživatel s deaktivovaným účtem

28.6.2018 21:48
Uživatel s deaktivovaným účtem

Každý pes před tím dalším byl "lepší", protože jsme s ním žili déle než se současným, už jsme se znali skrz naskrz, nemuselo se vše říkat 100x stačilo jen pomyslet (to si myslíne teď, když už není, ale občas to bylo nemlich to samé přemlouvání ), až se to současné štěně naučí, prostě souznění beze slov, bude také lepším.

Uživatel s deaktivovaným účtem

28.6.2018 22:45
Uživatel s deaktivovaným účtem

Musím přiznat, že můj osudový pes je ten aktuální. S mým prvním jezevčíkem od věku dítěte jsme fungovali na myšlenku, jinak byl taky svéráz a byl úžasný, ale teď je to prostě povaha pro mě. Sice mě ve srovnání s jezevcem někdy trochu rozčiluje, že neposlouchá, ale jinak je to takový hodně citlivý vztah. Dost se mnou diskutuje a často se snaží nesouhlasit, ale o to víc se vzájemně učíme chápat. A hlavně mi důvěřuje a já jsem ta, kam běží pro záchranu života, když je nejistý nebo dokonce panikaří. Klasika jedináček.

29.6.2018 10:36
Lexaurin

XXX.XXX.83.127

Pro mě je osudový třetí pes

Uživatel s deaktivovaným účtem

29.6.2018 11:07
Uživatel s deaktivovaným účtem

Měla jsem celkem 9 psů, určitě pro mě nebyl osudový ten 1. ale 4. a nej, nej ze všech nej byl 8. takový už asi nebude nikdy a bohužel se nejmíň dožil, pouhých 5 let. Nej pes-nejnižší věk, kdy zemřel. Nejblbší je současný.

29.6.2018 18:58
koně

XXX.XXX.174.63

zuz15 napsal(a):
Proc je pro vetsinu kynologu prvni pes pes osudový? Casto jako nejlepsiho psa lide oznacuji toho prvniho. Kazdy dalsi pes byt sice fajn, ale uz na nej tolik nevzpominaji jako na toho prveho a casto mluvi o tom, ze tak skveleho psa uz nikdy nemeli. Cim to?
Pred par dny mi zemrel v temer 15 letech muj prvni pes- fena sheltie. Uz za jejiho života mi prisla naprosto uzasna. Absolutne verna, inteligentni, krasna, jedinecna osobnost s kterou mam mnoho vzpominek. Po ni prisli dalsi dva psi, ktere mam rada, ale uz to neni uplne ono. Jeji smrt me hodne zasahla. Nejak to furt nemuzu pochopit, ze tu najednou neni a co hur nikdy nebude a podobneho psa mit uz ani nebudu. Nemuzu se divat na zadny fotky kde je, jeji hracky... snazim se ji z hlavy vytesnit.
Pritom to byla fena kterou jsem si vybrala jako dite z jedne CHS rychle bez podrobneho sledovani ruznych rodokmenu predispozic pro sport atd a clovek i tak narazi na neprekonatelneho psa.. cim to je?

Myslím, že je trochu chyba ty další přirovnávat, srovnávat a "vážit" podle toho prvního.
Přece není nikdy žádný jedinec naprosto identický, nemůže být.Každý je originál a podle toho je beru.
Můj první pan vysněný dokonalý, koliák, Koupili mi ho rodiče.Měla jsem ho, co to šlo pořád všude ssebou, Byl to úžasný parťák pro mladou bláznivou holku s partou, na vandry, ke koním, na dovolené, na běžky, na kolo, k vodě, do hospody, do města, i na ten cvičák, prostě kamkoli.
Když umřel, bylo mu 13let, byla jsem chvíli bez psa.Protože mi bylo jasné, že takový už nikdy nebude.Ale zas jsem si taky drobet uvědomovala, že já už taky ne
Přišlo těhotenství, hektické budování vlastního statku, a já věděla, že kolii už bych pořádné vyžití nedokázala poskytnout.Tak přišla moje další psí hvězda, mopslička.Slečna, které ke štěstí stačilo být se mnou.Lhostejno, jestli koukala v maštali, jak kydám X koní, nebo doma přebaluji řvoucí dítě, či nahazuji příčky v baráku.Ideál byl, když se ke mně přitulila večer, při televizi do křesla.Když ta odešla po 12tém roce do psího nebe, byla jsem hodně rozhozená.
Ale už i jako rodina víme, že bez psa nebudeme.
Takže se do věci vložily děti.Chtěli "hracího" psa.Jakožto matce málo chápavé mi bylo vysvětleno, že psa, co by si s nimi hrál, hodně hrál
Mopslička byla hodná, ale když začala rozum brát dcera, byla už taková usedlejší, malé děti nevyhledávala.
Máme statek, zvířata, bydlíme v absolutní pr... a jsme povětšinou doma, nebo kmitáme kolem statku.Tak byl vybraný australský honácký pes.Fenka je opravdu hrací, aktivní, kalamita Je to osobnost se vším všudy, je pořád s námi, asistuje u všeho.Po třech letech už je i docela rozumná a k dohodnutí
Ale nemůžu tyhle pejsky srovnávat.Každý se mnou prošel určité životní období a byla a jsem s nimi šťastná.
I když tedy, možná, doufám, že ke mně třeba zas na stará kolena ten osud zavane podobnou milou, mopsličku

Uživatel s deaktivovaným účtem

29.6.2018 21:11
Uživatel s deaktivovaným účtem

mám to podobně...moje první fena - německá ovčanda byla prostě dokonalost sama.říkala jsem si, že už si nikdy nepořídim nic jiného než německého ovčouna...ale když přišly děti, tak jsem chtěla psa, se kterým se nemusí pracovat, který si nic nedělá z toho, že se mu člověk doma nějak extra nevěnuje, který je prostě spokojenej, že je ve společnosti svojí rodiny a byl to afgán...klidně bych to tak nazvala...osudový pes, až s ním jsem si uvědomila, že mi vyhovuje žít s psí samostatnou jednotkou i za cenu toho, že prostě neposlechne na slovo...resp., když nechce, tak neposlechne vůbec.
Moji současní psi byli sázka do loterie - kříženci, ale fena je to pravé ořechové - možná by mohla být míň mazlivá, ale nikdo není dokonalý a můj pes...to je moje zlatíčko, sluníčko, štěstíčko, mimulka, nedala bych ho za nic na světě, ale doufám, že už žádnýho psa s takovou povahou mít nebudu. Už hlavně proto, že život defakto počítám na počet psů, které si ještě (doufám) budu moci pořídit a tím jak stárnu, tak není prostor na experimentování a doufám, že u další psí holky budu mít stejně šťastnou ruku, jako jsem měla řízením osudu u té mojí současné.

Přidejte reakci

Přidat smajlík