Druhý pes k asociální fence

S takovou fenou bych do stenete nesla. Fenu bude stene trapit. Ne fyzicky. To je v moznostech lidi zajistit. Ale psychicky. A vas to pak bude mrzet. Fena ma zajety nejaky chovani a nevidela bych nejak moc nadejne ze z ni nekdy bude takovej "psomil" ze by zvladla stene v rodine.

Nepořizovala bych k takovému zvířeti další. Stres pro oba zúčastněné, a i pro vás, pro majitele. Nezbývá Ti než vyčkat, až fene odejde za duhu. Pak si splň svůj výstavní sen.

scylla napsal(a):
Je tam víc věcí, co ne vypadají v pořádku. Hodně toho na ní necháváte, místo abyste za ní věci řešili vy - ona vyjíždí proto, že se bojí a ví, že od vás se ochrany nedočká. Druhý problém je ta kastrace - mnoho kastrovaných fen se chová podobným způsobem. Také musíte počítat s tím, že kastrovaná fena nebude štěně respektovat, jako by to udělala dobře vychovaná fena nekastrovaná.

Co ještě nevypadá v pořádku? Myslím to dobře, rád se nechám poučit :)

Nevím právě, jak jí ukázat, že je to v pohodě a nemusí bejt nervózní.. zkoušel jsem různý způsoby jak reagovat, ale přišlo mi, že to spíš zhoršuju..

Tedysek napsal(a):
S takovou fenou bych do stenete nesla. Fenu bude stene trapit. Ne fyzicky. To je v moznostech lidi zajistit. Ale psychicky. A vas to pak bude mrzet. Fena ma zajety nejaky chovani a nevidela bych nejak moc nadejne ze z ni nekdy bude takovej "psomil" ze by zvladla stene v rodine.

Toho se právě trošku obávám, no..

samous napsal(a):
Toho se právě trošku obávám, no..

Oprávněně.
Jak říkám, nech to být. Štěně pořídíš pak. Vždyť o nic nejde. Kdo si počká, ten se dočká :).

Díky za reakce každopádně..

Možná jsem to popsal trochu dramatičtější, než to je.. zas taková hrůza to většinou není, potkáváme denně x psů, který hystericky řvou a zmítaj se na vodítku na každýho psa, to ona nedělá.. Mám pocit, že to má hodně podle "ksichtu".. Když potkáme ridgebacka nebo hnědýho labradora, na 90% vím že z něj bude nervózní už na dálku.. když se budem míjet s nějakym malym smetáčkem, ani si ho nevšimne.. nevyjíždí nesmyslně na každýho psa, kterýho potká.. jen je problém s tím seznamováním zblízka, to se jí většinou nelíbí..

naopak třeba potkáváme psa, kterej vypadá úplně stejně jako ona, jsou jako z jednoho vrhu, a toho miluje.. za tím mě vždycky táhne a chce se kamarádit.. je to taky tím, že on je dost podobná povaha, v klidu stojí, hezky se nechá očuchat, nelítá okolo ní jako magor, a to se jí líbí..
takovýho mít doma, tak budou podle mě kámoši jak hrom

no, samous, z mého pohledu bych neviděla největší problém ve feně, ale v tobě, stručně řečeno - dle popsaného - nejsi psovod v tom nejširším slova smyslu, fenu nevedeš, necháváš ji plácat se v tom samotnou...

samous napsal(a):
Díky za reakce každopádně..

Možná jsem to popsal trochu dramatičtější, než to je.. zas taková hrůza to většinou není, potkáváme denně x psů, který hystericky řvou a zmítaj se na vodítku na každýho psa, to ona nedělá.. Mám pocit, že to má hodně podle "ksichtu".. Když potkáme ridgebacka nebo hnědýho labradora, na 90% vím že z něj bude nervózní už na dálku.. když se budem míjet s nějakym malym smetáčkem, ani si ho nevšimne.. nevyjíždí nesmyslně na každýho psa, kterýho potká.. jen je problém s tím seznamováním zblízka, to se jí většinou nelíbí..

naopak třeba potkáváme psa, kterej vypadá úplně stejně jako ona, jsou jako z jednoho vrhu, a toho miluje.. za tím mě vždycky táhne a chce se kamarádit.. je to taky tím, že on je dost podobná povaha, v klidu stojí, hezky se nechá očuchat, nelítá okolo ní jako magor, a to se jí líbí..
takovýho mít doma, tak budou podle mě kámoši jak hrom

Už chápu. Ty už seš prostě rozhodlej, tak je zbytečné se tu ptát, jestli pořídit/nepořídit.

Co budeš dělat, když se nesnesou? Deset patnáct let je oddělovat a stresovat? Stres je i při oddělení, protože samozřejmě to zvíře ví o existence toho druhého, byť někde zavřeného.

samous napsal(a):
Ahoj, ještě jedno téma takhle navečer.. předem se omlouvám, že to bude asi dooost dlouhý, předem děkuju všem co to zvládnou přečíst a poradit :)

Zkusim to nějak ve zkratce.. kolem psů se motám odjakživa, a vždycky jsem si plánoval že si jednou pořídím PP psa a budu jezdit po výstavách - chovat nechci, spíš jen tak pro radost, bavilo by mě to.. Osud tomu chtěl jinak a před 4 lety jsme si vzali z útulku cca roční kříženku, takovej zakrslej zlaťák mixlej nějakym lovečákem,15kg, kastrovaná. Je to miláček, trochu Jekyll a Hyde, doma umazlený mimino, venku lehce hyperaktivní střela s výrazným loveckým pudem :) Měla spoustu zlozvyků, ale zžili jsme se myslím perfektně, neměnil bych ji za nic.. Na to, že ji nezajímá nic jinýho než čuchání a že sežere všecko co kde najde (a aktivně to i hledá) jsme si už zvykli. Ve svých asi 5 letech už se i trochu vyklidnila, tak už ani moc nezdrhá za zvěří, a když jo, vrátí se hned, už pochopila, že na to nemá toho zajíce dohnat..

No a tak mě napadlo, že bychom si k ní pořídili ještě jednoho psa.. ne hned, třeba za rok, ale chci to mít promyšlený dopředu.. je už klidnější než dřív, my máme volnýho času dost, financí taky, byt dostatečně velkej.. a mohl bych si splnit ten sen o výstavákovi :)

Tím se ale dostávám k jedinýmu problému, kterej mě u té naší fenky štve, a kterej už asi neodstraníme, a to je to, že prostě nemá ráda psy není agresivní, v životě žádnýho psa nekousla, ale je prostě asociál.. cizích psů se bojí, tak radši preventivně vyjíždí, jen aby dala najevo, že ji mají nechat na pokoji a mohla si jít zase po svym čuchání.. když jsme třeba v parku na vodítku, je ráda, když cizí psy radši obejdeme, to je v klidu.. když k nám přiběhne cizí pes navolno, nechá se očuchat, a pak vyjede, odežene ho a jde si dál v klidu po svejch.. když je navolno i ona, nedovolí si, takže stojí jak tvrdý y, nechá se očuchat a nenápadně se odšourá pryč.. s psama který zná je to v pohodě, ale taky je spíš ignoruje.. když přijedem k našim, kde má taťka RTW, tak se normálně v klidu očuchaj, on se jde někam vyvalit, ona jde očuchávat zahradu a už si sebe navzájem vubec nevšímaj.. leží pak vedle sebe na zápraží a opalujou se, ale dělaj že tam ten druhej není - takovej vztah se psy jí vyhovuje nejvíc jedinej pes, kterej je jí aspoň trochu blízkej je takovej vesnickej vořech na dvoře u tchýně - to je jedinej pes na světě, s kterym je si schopná hrát, tahat se o hračky, honit se po zahradě a tak.. asi je to tím, že se vídají dost často, on se jí podřizuje a hlavně je menší než ona..

no.. máte někdo podobnou zkušenost? šli byste do štěněte v tomhle případě? jako nemyslim si že by to bylo neřešitelný.. věřím, že až si zvykne, bude v pohodě.. akorát je riziko, že se s tím novým psem nebude nikdy nějak extra kamarádit a bude se snažit ho spíš ignorovat.. což asi bude krušný se štěnětem, který ji bude otravovat, bude si chtít hrát, a ona ho bude neustále usměrňovat a odhánět od sebe.. dá se na to připravit? zvolit nějakej spešl přístup?

a další věc.. mám nějaký tipy na plemeno, ale rád bych znal váš názor, doporučení.. nemám žádný konkrétní preference, jen bych rád aby se k nám tak nějak hodil.. ideálně podobné velikosti, max těch 20kg.. spíš chlupáč, než hladkosrstej.. ne přehnaně aktivní, aby si vystačil s vyběháním na bežných procházkách ve všední dny (venčíme 5x denně, dvě delší procházky, tři kratší), ale aby zase zvládl o víkendu třeba celodenní chození po horách..organizovaně nějakej sport nebo cvičák asi provozovat nechci..

díky moc!

...proč druhého psa za každou cenu - i tu, že to nebude pro Vaši fenku šťastná volba...proč si přidělávat komplikace, já bych se snažila udělat vše pro Vašeho současného psa aby neměl problémy co má...proč Vám vlastně nestačí jeden pes, opravdu by mně to zajímalo...máte jí pro radost, dá se s ní podnikat spousta aktivit a sportů...proč jí komplikovat život dalším psem...

burunduk napsal(a):
Už chápu. Ty už seš prostě rozhodlej, tak je zbytečné se tu ptát, jestli pořídit/nepořídit.

Co budeš dělat, když se nesnesou? Deset patnáct let je oddělovat a stresovat? Stres je i při oddělení, protože samozřejmě to zvíře ví o existence toho druhého, byť někde zavřeného.

néé, naopak.. vůbec nejsem rozhodlej, a spíš se už přikláním k tomu nechat to být a nepořizovat..
uznávám, že by to nemuselo být šťastný řešení.. jen to tak probírám ze všech stran, od toho ty diskuze jsou, ne? :) a v práci mám dneska nudu jako prase :).

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
no, samous, z mého pohledu bych neviděla největší problém ve feně, ale v tobě, stručně řečeno - dle popsaného - nejsi psovod v tom nejširším slova smyslu, fenu nevedeš, necháváš ji plácat se v tom samotnou...

to je možný, uznávám, že by se na tom asi dalo pracovat líp.. jak říkám, snažil jsem se různě, přišlo mi že je to furt stejný nebo horší..

ono je to hezký napsat že je potřeba být psovi oporou, vést ho.. ale to je hrozně abstraktní.. co si pod tím mám představit jako člověk, kterýmu teda třeba tohle nejde přirozeně?

Myslím, že to naději má. Ale pro jistotu byste měl mít připravený i plán B - co s těmi psy, kdyby to nevyšlo. Budete to dlouhodobě zvládat, když budou muset být odděleně? Budete moci je odděleně venčit? Máte je kde odděleně držet? Pakliže ano, štěně bych pořídila. Pakliže ne, vsázíte všechno na to, že psi spolu budou vycházet a to se může hodně nevyplatit.

Tip na plemeno... Nějaký menší chrt, třeba vipet? Může být dlouhosrstý, na výstavy se hodí, není tak odměřený jako většina chrtů, ale přece jen není tak vtíravý jako většina psů. Nebo dlouhosrstá skotská kolie?
Vzhledem k tomu, že je fenka mix, těžko seženete vzhledem stejného psa s PP.
Tip na výchovu... No, štěňata si hrají všechna, tak se snažit štěněti věnovat natolik, aby fenku už nad míru neotravovalo, zajistit mu dostatek vyblbnutí i s jinými psy. Zárověň se věnovat i fence, aby na štěně nežárlila. Oba společně bych hodně mazlinkala, takové to hlazení do uklidnění nebo do usnutí.

samous napsal(a):
néé, naopak.. vůbec nejsem rozhodlej, a spíš se už přikláním k tomu nechat to být a nepořizovat..
uznávám, že by to nemuselo být šťastný řešení.. jen to tak probírám ze všech stran, od toho ty diskuze jsou, ne? :) a v práci mám dneska nudu jako prase :).

Tak pak jo. Promiň, ono to fakt tak vypadalo, že už je to na 99 procent jasný, že štěně pořídíš.
Je to zbytečný pokoušení. Opravdu je to silně nepříjemný žít se dvěma a více psy, kteří se navzájem nesnesou.

A po jakém výstavákovi vlastně touží srdce Tvé? Konkr. plemeno máš?

Už tu několikrát padlo že samouš není pro fenku dostatečnou oporou, "psovodem"... a samouš se už několikrát ptal jak to teda vylepšit, ale odpovědi se mu zatím nedostalo...

Mně by to samotnou zajímalo, v takové situaci sice nejsem, ale taky vlastně nevím co bych na jeho místě měla dělat lépe, takže pro rozšíření obzorů se ptát stejně jako samouš - daly by se ty obecné rady nějak konkretizovat?

Jinak já samouše chápu proč se ptá, život je krátký a sny se mají plnit, ale nežene to přes mrtvoly, to by se tu neptal, takže oceňuju že se ptá dřív než koná, bohužel většina lidí to dělá naopak, takže bych ho neodsuzovala.

Omlouvám se že jsem samouse překřtila na samouše, bohužel oprava chyb na serveru je momentálně vypnutá.

burunduk napsal(a):
Tak pak jo. Promiň, ono to fakt tak vypadalo, že už je to na 99 procent jasný, že štěně pořídíš.
Je to zbytečný pokoušení. Opravdu je to silně nepříjemný žít se dvěma a více psy, kteří se navzájem nesnesou.

A po jakém výstavákovi vlastně touží srdce Tvé? Konkr. plemeno máš?

tomu rozumím, mít doma dva psy a muset je neustále oddělovat, to bych určitě nechtěl.. spíš zvažuju, jestli by bylo reálný to zvládnout tak, aby se skamarádili.. podle mě to nemožný není, ale riziko tam bude..

jinak úplně konkrétní plemeno nemám.. mě se líbí tuna psů, a na výstavy se dá jezdit s čímkoli..takže bych vybíral asi hlavně rozumem, aby se k nám ten pes hodil..
moje platonická láska jsou samojedi, ale racionálně vím, že by to nešlo, to by bylo trápení jak pro mě, tak pro psa.. všeobecně tíhnu ke špicům, asi že můj první pes byl střední špic a byl úplně boží, často na něj vzpomínám.. tak bych možná uvažoval o velkým špicovi, možná lapině, ale s těma nemám osobní zkušenost.. možná ten dlouhosrstý vipet, jak psal někdo výše.. možností je spousta..

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Už tu několikrát padlo že samouš není pro fenku dostatečnou oporou, "psovodem"... a samouš se už několikrát ptal jak to teda vylepšit, ale odpovědi se mu zatím nedostalo...

Mně by to samotnou zajímalo, v takové situaci sice nejsem, ale taky vlastně nevím co bych na jeho místě měla dělat lépe, takže pro rozšíření obzorů se ptát stejně jako samouš - daly by se ty obecné rady nějak konkretizovat?

Jinak já samouše chápu proč se ptá, život je krátký a sny se mají plnit, ale nežene to přes mrtvoly, to by se tu neptal, takže oceňuju že se ptá dřív než koná, bohužel většina lidí to dělá naopak, takže bych ho neodsuzovala.

Díky za slova podpory:) přesně tak to beru.. neberu to jako hotovou věc, druhej pes by mě lákal z důvodů již uvedených, ale pokud usoudím, že by to nedělalo dobrotu, nebo by v tom bylo nějaký riziko, tak do toho nepůjdu..

asi bych se v první řadě měl pokusit s fenkou víc pracovat na tom jejím problému.. i když mi přijde, že pro ni to až takovej problém není, možná to víc vadí mě než jí.. a hlavně fakt nevím, jak jí pomoct.. přečetl jsem o podobných problémech spoustu diskuzí, snažil se řídit podle rad co jsem někde vyčetl, ale pokrok nula..

Jsou psi co proste nepotrebuji k zivotu jine psy. Mela jsem taky takovou fenu. Jiny pes ji byl spis na obtiz. Nelteri jsou proste jedinacci a melo by to tak zustat.
Moje fena se seznamila s jednim psikem - krizenec spice a seltie. Shodou okolnosti on byl taky takovej. Taky nepotreboval jineho psa k zivotu. Tak jsme je vencili denne spolu. Oba dva si sebe navzajem nevsimali tak dlouho az zjistili ze jsou pratele. Trvalo to fakt nejakou dobu. Rok dva tusim. Ale stejne by ji nove stene doma jen ublizovalo. A to nemela zadne projevy agrese a zpruzelosti. Proste jen vyhodnotila pratelstvi mezi psy jako zbytecnou vec.

Ber to tak ze proste ne kazdy pes touzi byt ve smecce psu. Nekteri jsou samotari a plne jim to vyhovuje. Tak proc je nutit do neceho co nechteji.

Jak to tak čtu, tak mi to s fenkou nepřijde nijak přehnané. Naše venčící smečka (2 kluci a 2 holky) vypadá, že se všichni ignorují. Přitom se mají rádi a pořád spolu komunikují, i když my si toho kolikrát ani nevšimneme. Každý dospělý pes nemusí druhému nutně pořád skákat po hlavě. Můj to přímo nesnáší. Hraje si, ale nenávidí otravy. Mám natur plemeno, kde je ta vzájemná komunikace trochu ostřejší (hodně držkují a pro laika to vypadá dramaticky), takže i když psa zná a nemá s ním problém, jakmile obtěžuje, okamžitě mu vynadá. A rozhodně se nehodlá kamarádit s každým, tím ovšem nemyslím feny. Ale to je normální, to jen spousta z nás si myslí, že každý pes by měl jásat, kdykoliv potká jiného. Ale i když je pes mimo domov zdánlivě nekontaktní, neznamená to, že by dalšího psa od štěněte doma nepřežil. Můj přes nějaké to vysvětlování holčičí příbuzenstvo vždycky zvládl, byl nadšený, měl zábavu, i do postele je nakonec pustil. A to se venku tváří, že domů by si rozhodně nikoho nevzal. Vlastně ani nej kamarády.

Dlouhosrstý vipet je velmi "decentní", to je dobrý tip, ale pořád je to chrt a někdy by bylo dobré ho nechat bezpečně proběhnout, počítejte s tím. Jednu dobu jsem ho hodně chtěla.

ignorace je zcela normální chování!

"ono je to hezký napsat že je potřeba být psovi oporou, vést ho.. ale to je hrozně abstraktní.. co si pod tím mám představit jako člověk, kterýmu teda třeba tohle nejde přirozeně?"
ono konkrétně popsat soužití, je kapku problém...
nejdejenom o konkrétní řešení konkrétních situací, ale komplexně o ten způsob soužití (nebo vedležití...)

ale tak konkrétně k jednotlivým vyjádřením z úvodního příspěvku, mýma očima :

"Na to, že ji nezajímá nic jinýho než čuchání"
tohle- a nějakou zábavu, zaměstnání, činnost jste jí nabídli?

" a že sežere všecko co kde najde (a aktivně to i hledá) jsme si už zvykli."
z tohoto mi nějak vyplývá, že tam žádné odnaučování nebylo
za mě - neexistuje, řeším pomocí poslušnosti (pusť, vypadni, ...) + zaměstnáním psa

" Ve svých asi 5 letech už se i trochu vyklidnila, tak už ani moc nezdrhá za zvěří, a když jo, vrátí se hned, už pochopila, že na to nemá toho zajíce dohnat.."
dtto, řeším to hned a aktivně
psa zdrhat nenechám, bude na stopce, aktivně a intenzivně cvičím přivolání, stůj,...
+opět a jako vždy zaměstnám psa

" cizích psů se bojí, tak radši preventivně vyjíždí, jen aby dala najevo, že ji mají nechat na pokoji a mohla si jít zase po svym čuchání.."
zase - aktivně řeším - jak jsi to řešil (píšeš, že nějak ano - jak?)

A ještě jednou, ono to není jen o nějakém jednom řešení konkrétní situace, ale jaksi komplexní záležitost - pokud je pro psa normální, že ho něco učím, něco spolu děláme, cvičíme = vedu ho, jsem pro něj autoritou, tak je pro něj snazší se nechat vést i v situacích, kdy jde o emoce (je ve stresu...).

On možná nebude problém v tom, že je fena asociál...má dobrý vztah s vořechem u tchýně...má i kamaráda, za kterým "táhne"...možná by se při správném přístupu mohla řízeně skamarádit i s dalšími.
Myslím, že tady není nikdo schopen posoudit, zda by to fungovalo nebo ne...nikdo fenu nezná, nikdo z nás s ní nežije...moje fena třeba taky psy nemusí (až na pár světlých vyjímek), navíc má tendence je "umravňovat", takže třeba já osobně vím, že k mojí feně štěně pořizovat nebudu, pokud by můj pes odešel do psího nebe dřív než ona, tak jí nechám dožít jako jedináčka a to i přesto, že třeba k sousedovu novému štěněti RR se chová velmi kamarádsky-na její povahu až nezvykle...právě z toho důvodu, který popisovaly holky výše a protože svojí psí holku znám, vím jaká je a vím, že by problém mohl být...
co když to nepůjde, co potom?...nemám zájem si takhle komplikovat život...

to vyznívá tak, že psa necháváme jako kůl v plotě dělat si co chce.. tak to doufám není..

když jsme si ji vzali, byla byla to labilní hyperaktivka, co se počůrávala při lehkym zvýšení hlasu.. nevěděla absolutně co to je hrát si, kousnout do hračky.. minimálně jsme z ní udělali vyrovnanýho spokojenýho psa, co ho absolutně nic nerozhází (kromě teda ostatních psů, to je jediná mezera).. umí si hrát, miluje svoje hračky, doma si hrajem, učíme se povely, triky, umí toho spoustu..

jen prostě to čuchání - venku je to zábava číslo jedna.. nezajímají ji hračky, pamlsky, nic.. čuchání je priorita.. štvalo mě to, ale postupem času jsem došel k tomu, že ji prostě nechávám.. má to asi v genech, tak ať si prostě na té hodinové procházce v parku čuchá, vždyť mě to vlastně nijak nevadí.. když budeme někde na zahradě, v oplocenym prostoru, můžem si spolu hrát, házet si aporty, cvičit, ale v přírodě, to mi na to kašle.. nechci to hnát na sílu..

hledání jídla..přes léto je v poho, horší je to když se blíží zima.. odnaučování samozřejmě bylo, pusť umí, ví, že je to špatně.. jenže zase.. nevim jak hluboko to má zakódovaný, ale ve chvíli když něco najde, je to silnější než ona.. když někde najde zahozenej celej rohlík, tak ví, že by jí trvalo to sežrat.. tak to na povel pustí a jde dál.. ale tamhle někde v trávě zahozenej dětskej piškot.. to je jeden hlt, většinou si toho ani nevšimnu.. takže už se tím taky tolik netrápím, to by mě odvezli brzo do Bohnic.. když najde něco nebezpečnýho, třeba nějakou kost, tak jí to z té huby prostě vyndám, zahodim, ona už to chápe, ale nedělám z toho aféru..

zdrhání za zvěří.. stopovačku jsme zpočátku používali, naučila se přivolání (celkem) slušně, ale samozřejmě to není stopro a asi nikdy nebude.. ale taky to zase není, že by mi obden někde zdrhla.. pokud je ta zvěř někde dál, nechá se povely usměrnit, že prostě nevyběhne.. když jdem ale po louce a zpod nohou jí najednou vystřelí zajíc, no tak tam jsou prostě pudy silnější.. a pokud jsme fakt někde na louce, kde vím že široko daleko nic, tak ji klidně nechám ať se teda proběhne.. zajíc je stejně za pár vteřin pryč a ona je šťastná, že ho prohnala.. poslední dobou už je línější, tak se zaměřuje spíš na myši a hrabe díry možná za tenhle názor pochvalu nesklidím, ale třeba toto mě fakt netrápí.. ano, mohl bych ji celou procházku povelem držet u nohy, ale já ani nechci.. pro ni je přirozenost stopovat, tak ať si stopuje.. samozřejmě jen tam, kde vim že nehrozí nebezpečí..

opakuje se to, že mám psa zaměstnávat.. jenže ji prostě nic jinýho nezajímá.. teoreticky se to radí hezky, ale fakt by mě zajímalo, jak byste takovýho psa předělávali k obrazu svému.. já už se o to nepokouším a jen to koriguju do mezí, aby to bylo přijatelný pro mě, i pro ni.. a mám pocit, že od doby, co jsem to začal brát tak, že některý věci prostě asi nezměním a budu ji muset takovou brát, je to mnohem lepší.. máme spolu lepší vztah a já se nemusim tolik nervovat..

ten vztah se psama je jediný, co bych rád nějak zlepšil.. popis klasické situace.. jak tohle dopíšu, vyrážíme do parku na procházku.. my chodíme na 5m flexině, protože veverky, zajíci atd. než dojdem do parku, předpokládám pár psů potkáme na chodníku.. uřvanou šeltii nebo yorka z vedlejšího paneláku obejdem, to si dám fenku k noze, komentuju ať si těch smetáků nevšímá, klidnym hlasem, neutěšuju, ona si maximálně frká rozčileně pod vousy, což chápu, já bych je zabil.. v parku potkáme většinu psů na dálku, pokud nás míjí ve vzdálenosti 10m a dál, tak si jich ani nevšimne, maximálně zvedne hlavu, koukne co to je za zvíře a jde dál.. v jedné části chodí dost psů na volno, tam občas někoho potkáme.. tak ona si čuchá a já koukam že k nám letí cizí pes navolno, vypadá snad přátelsky, tak na ni promluvim, aby se nelekla, říkám hele kámoš, pojď se pozdravit.. tónem jakoby se nic nedělo.. povoluju vodítko, aby nebylo napnutý, pes přiběhne, očuchaj se, ona je trochu napnutá.. pár vteřin se očuchávaj, pak ona po něm štěkne nebo trochu vyletí, on většinou vezme roha, pro ni kapitola skončila, otáčí se a jdeme.. zkoušel jsem do toho seznamování různě zasahovat, nezasahovat, ale bylo to vždycky úplně stejný.. pokud je druhej pes vytrvalejší, tak se přijde seznámit znova, to už si ho většinou nevšímá vůbec, něco si už čuchá a on třeba chodí za ní..někdy se pes přijde pozdravit i se mnou, to ona stojí bokem a dělá že to nevidí.. když bych ji dál chtěl seznamovat, to už bych ji musel tahat násilim, pro ni je to uzavřená věc a odcházíme, co se tady budem zdržovat, žejo..když se třeba dám do hovoru s nějakym pejskařem, tak ona sedí metr ode mě, kouká jinam a cizí pes jakoby tam nebyl..

pak je teda ještě malá skupina konkrétních psů, který teda fakt nesnáší.. většinou ty, co už spolu měli nějakej konflikt.. a ty když potkáme, tak je nepříčetná.. ale zase, stačí je obejít třeba 5m okolo, a zvládne to jen s pofrkováním, nehysterčí a neřve.. a s těma ji ani moc nějak sbližovat nechci, protože to jsou psi, kteří by se při sebemenším jejím vyjetí začli rvát..

pak je skupinka psů, který známe.. od kamarádů, od rodiny a tak.. tam je to obdobný, jen bez toho vyjíždění.. očuchaj se, pozdraví a ona jde po svých..

a pak pár psů, který má vyloženě ráda, vrtí na ně ocasem a tak.. ale to je fakt na prstech jedné ruky

ježiš, jsem se nějak rozjel.. je to hrozně dlouhý.. sorry..

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
On možná nebude problém v tom, že je fena asociál...má dobrý vztah s vořechem u tchýně...má i kamaráda, za kterým "táhne"...možná by se při správném přístupu mohla řízeně skamarádit i s dalšími.
Myslím, že tady není nikdo schopen posoudit, zda by to fungovalo nebo ne...nikdo fenu nezná, nikdo z nás s ní nežije...moje fena třeba taky psy nemusí (až na pár světlých vyjímek), navíc má tendence je "umravňovat", takže třeba já osobně vím, že k mojí feně štěně pořizovat nebudu, pokud by můj pes odešel do psího nebe dřív než ona, tak jí nechám dožít jako jedináčka a to i přesto, že třeba k sousedovu novému štěněti RR se chová velmi kamarádsky-na její povahu až nezvykle...právě z toho důvodu, který popisovaly holky výše a protože svojí psí holku znám, vím jaká je a vím, že by problém mohl být...
co když to nepůjde, co potom?...nemám zájem si takhle komplikovat život...

máte pravdu, nejde to asi zobecňovat.. ale přesto jsem rád za každý názor nebo zkušenost ostatních

Nezapomeňte, že štěně většinu zlozvyků od Vaší feny okouká.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nezapomeňte, že štěně většinu zlozvyků od Vaší feny okouká.

No u me to prekvapive fungovalo naopak. Cvicila jsem stene a starsi fenka obkoukavala co stene dela a delala a dodnes to dela po ní

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nezapomeňte, že štěně většinu zlozvyků od Vaší feny okouká.

No to nemusí být štěně od feny, mě obecně přijde, že pesani se od sebe učej akorát "bejkárny", ale to co by pochytit měli, protože jeden pes dělá něco suprově a tím nemyslím jen povely...
( např. fena si otevře dveře jak ven, tak i dovnitř, pesanovi musím dělat dveřníka atd atd), tak to tak nějak od sebe nepochytí...

…..ježiš, jsem se nějak rozjel.. je to hrozně dlouhý..
sorry..
Myslím, že máte dost dobře vychovanou fenku. Kvůli tomu, že se nesnese s každým psem, bych ji nenazvala asociálem.
Jestli by přijmula štěně, je těžké odhadnout.
Mám fenu, která také není kamarádský typ. Přesto štěně, které přibylo do širší rodiny přijala a tolerovala mu hodně. Dnes už jsou obě dospělé a při návštěvách se snáší dobře ( snad jsem to nezakřikla )
Ještě bych chtěla připomenout jednu věc : Počítejte s tím, že i když vás by výstavy bavily, vaše zvíře třeba vůbec ne a dávalo by to patřičně najevo

Mám 6 psů, z čehož čtyři jsou stejného plemene. Jeden z těchto čtyř je navzdory plemenu rozený introvert. Už jako štěně neměl rád divoké pranice, nestál ve hře o fyzický kontakt s jinými psy. I v naší smečce je ten, kdo se do hry zapojí málokdy, svou aktivitu vybíjí nejradši aportováním a rychlými sprinty venku na procházkách. Po něm do smečky přibyli postupně ještě dva psi (od štěňat), nebyl z nich nadšen, ale nikdy po nich nevystartoval, nekousl je ani nepoválel. Oni z jeho chování brzy pochopili, že s tímto strejdou žádná velká legrace není a tak mu dali pokoj. Dnes, kdy už jsou všichni dospělí se nezdá, že by mu soužití s tolika psy vadilo, má svojí vlastní boudičku/pelíšek, kam se uchýlí když je potřeba, jinak jezdí se všemi pohromadě autem na jedné hromadě, jedí společně, poslušně s ostatními čeká v řadě na pamlsky atd.
To, že se pes na procházkách doslova neobjímá se všemi ostatními psy ještě neznamená, že doma žádného nesnese. Chce to ale i aktivní účast psovoda, nenechat štěně aby takového psa obtěžovalo, původnímu psovi zajistit nerušený odpočinek, aktivity ve stejné míře jako předtím a formou her cvičit denně vzájemnou snášenlivost.

scylla napsal(a):
Je tam víc věcí, co ne vypadají v pořádku. Hodně toho na ní necháváte, místo abyste za ní věci řešili vy - ona vyjíždí proto, že se bojí a ví, že od vás se ochrany nedočká. Druhý problém je ta kastrace - mnoho kastrovaných fen se chová podobným způsobem. Také musíte počítat s tím, že kastrovaná fena nebude štěně respektovat, jako by to udělala dobře vychovaná fena nekastrovaná.

No to ne ne.

scylla napsal(a):
Je tam víc věcí, co ne vypadají v pořádku. Hodně toho na ní necháváte, místo abyste za ní věci řešili vy - ona vyjíždí proto, že se bojí a ví, že od vás se ochrany nedočká. Druhý problém je ta kastrace - mnoho kastrovaných fen se chová podobným způsobem. Také musíte počítat s tím, že kastrovaná fena nebude štěně respektovat, jako by to udělala dobře vychovaná fena nekastrovaná.

Proč by kastrovaná fena neměla respektovat štěně?Naše dvě kastrované feny se ke štěnatům chovaly daleko lépe než nekastrované.Znám řadu kastrovaných fen a nemají problém ani se psy ani se štěńaty.Jsou prostě jedinci kteří o nejaké očuchávání a kamarádění nestojí a vůbec se jich nemusí bát.

impact napsal(a):
No to ne ne.

To z vás zas vypadlo zcela konkrétní moudro. To jste zadavateli fakt pomohla.

scylla napsal(a):
Je tam víc věcí, co ne vypadají v pořádku. Hodně toho na ní necháváte, místo abyste za ní věci řešili vy - ona vyjíždí proto, že se bojí a ví, že od vás se ochrany nedočká. Druhý problém je ta kastrace - mnoho kastrovaných fen se chová podobným způsobem. Také musíte počítat s tím, že kastrovaná fena nebude štěně respektovat, jako by to udělala dobře vychovaná fena nekastrovaná.

Trochu mimo téma...už jsem to chtěla napsat dřív a vždycky na to zapomenu...

Trochu mi to zase přijde jako útok na kastrované feny...měla jsem nekastrovanou, teď mám kastrovanou...s chováním ke štěňatům jsou na tom podobně... neříkám, že by štěňata přímo moje feny hrdlily, ale nemaj absolutně problém štěně nekompromisně a razantně usměrnit...nevím, jak konkrétně nekastrovaná fena respektuje štěně...jakákoliv fena by u mě doma musela štěně respektovat...neříkám milovat, neříkám, že si z něho sedne na zadel, ale jednou to panička přinesla, tak je to naše, tak by se s tím musela nějak popasovat...
naopak moji psí kluci jsou nej štěněcí chůvičky a nechali by na sobě dříví štípat.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Proč by kastrovaná fena neměla respektovat štěně?Naše dvě kastrované feny se ke štěnatům chovaly daleko lépe než nekastrované.Znám řadu kastrovaných fen a nemají problém ani se psy ani se štěńaty.Jsou prostě jedinci kteří o nejaké očuchávání a kamarádění nestojí a vůbec se jich nemusí bát.

tak vidím, že mě v názoru už někdo předběhl

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To z vás zas vypadlo zcela konkrétní moudro. To jste zadavateli fakt pomohla.

Hvězdičko moje milá čokoládová, já ale nehovořím se zadavatelem, všimla sis? A co že sis to zase najela na prudící vlnu ala budu běhat za impact a všechny její komentáře komentovat? Potřebuješ si na anonymním fóru dokázat, že jsi v životě potřebná a že se bez tebe svět neobejde? Copak, doma je to špatný? Malá, malá, malá. Sice zašpklá raketa, ale politovat tě můžu, to víš že jo.

impact napsal(a):
Hvězdičko moje milá čokoládová, já ale nehovořím se zadavatelem, všimla sis? A co že sis to zase najela na prudící vlnu ala budu běhat za impact a všechny její komentáře komentovat? Potřebuješ si na anonymním fóru dokázat, že jsi v životě potřebná a že se bez tebe svět neobejde? Copak, doma je to špatný? Malá, malá, malá. Sice zašpklá raketa, ale politovat tě můžu, to víš že jo.

Na to se dá už říct jen jediné : bučíš a bude to tím, že jsi...no, to co bučí!

Když vezmu jenom moje feny, tak nejvíc štěňata milují kastrovaná a nekastrovaná fena. Další nekastrovaná nemá problém štěně oprat, kdybych jí to dovolila. Druhá, kastrovaná asi tři měsíce nesnáší štěňata odjakživa. Kastrovanej pes by se pro štěňata rozdal. A druhej kastrovanej je máslo na hlavu, tak toho ke štěndům nepouštím. Hanička zas měla jednu špatnou zkušenost a samozřejmě je nezbytně nutné člověka postrašit, že kastrace je zkáza světa a může vlastně i za každou nevychovanost.

samous napsal(a):
to vyznívá tak, že psa necháváme jako kůl v plotě dělat si co chce.. tak to doufám není..

když jsme si ji vzali, byla byla to labilní hyperaktivka, co se počůrávala při lehkym zvýšení hlasu.. nevěděla absolutně co to je hrát si, kousnout do hračky.. minimálně jsme z ní udělali vyrovnanýho spokojenýho psa, co ho absolutně nic nerozhází (kromě teda ostatních psů, to je jediná mezera).. umí si hrát, miluje svoje hračky, doma si hrajem, učíme se povely, triky, umí toho spoustu..

jen prostě to čuchání - venku je to zábava číslo jedna.. nezajímají ji hračky, pamlsky, nic.. čuchání je priorita.. štvalo mě to, ale postupem času jsem došel k tomu, že ji prostě nechávám.. má to asi v genech, tak ať si prostě na té hodinové procházce v parku čuchá, vždyť mě to vlastně nijak nevadí.. když budeme někde na zahradě, v oplocenym prostoru, můžem si spolu hrát, házet si aporty, cvičit, ale v přírodě, to mi na to kašle.. nechci to hnát na sílu..

hledání jídla..přes léto je v poho, horší je to když se blíží zima.. odnaučování samozřejmě bylo, pusť umí, ví, že je to špatně.. jenže zase.. nevim jak hluboko to má zakódovaný, ale ve chvíli když něco najde, je to silnější než ona.. když někde najde zahozenej celej rohlík, tak ví, že by jí trvalo to sežrat.. tak to na povel pustí a jde dál.. ale tamhle někde v trávě zahozenej dětskej piškot.. to je jeden hlt, většinou si toho ani nevšimnu.. takže už se tím taky tolik netrápím, to by mě odvezli brzo do Bohnic.. když najde něco nebezpečnýho, třeba nějakou kost, tak jí to z té huby prostě vyndám, zahodim, ona už to chápe, ale nedělám z toho aféru..

zdrhání za zvěří.. stopovačku jsme zpočátku používali, naučila se přivolání (celkem) slušně, ale samozřejmě to není stopro a asi nikdy nebude.. ale taky to zase není, že by mi obden někde zdrhla.. pokud je ta zvěř někde dál, nechá se povely usměrnit, že prostě nevyběhne.. když jdem ale po louce a zpod nohou jí najednou vystřelí zajíc, no tak tam jsou prostě pudy silnější.. a pokud jsme fakt někde na louce, kde vím že široko daleko nic, tak ji klidně nechám ať se teda proběhne.. zajíc je stejně za pár vteřin pryč a ona je šťastná, že ho prohnala.. poslední dobou už je línější, tak se zaměřuje spíš na myši a hrabe díry možná za tenhle názor pochvalu nesklidím, ale třeba toto mě fakt netrápí.. ano, mohl bych ji celou procházku povelem držet u nohy, ale já ani nechci.. pro ni je přirozenost stopovat, tak ať si stopuje.. samozřejmě jen tam, kde vim že nehrozí nebezpečí..

opakuje se to, že mám psa zaměstnávat.. jenže ji prostě nic jinýho nezajímá.. teoreticky se to radí hezky, ale fakt by mě zajímalo, jak byste takovýho psa předělávali k obrazu svému.. já už se o to nepokouším a jen to koriguju do mezí, aby to bylo přijatelný pro mě, i pro ni.. a mám pocit, že od doby, co jsem to začal brát tak, že některý věci prostě asi nezměním a budu ji muset takovou brát, je to mnohem lepší.. máme spolu lepší vztah a já se nemusim tolik nervovat..

ten vztah se psama je jediný, co bych rád nějak zlepšil.. popis klasické situace.. jak tohle dopíšu, vyrážíme do parku na procházku.. my chodíme na 5m flexině, protože veverky, zajíci atd. než dojdem do parku, předpokládám pár psů potkáme na chodníku.. uřvanou šeltii nebo yorka z vedlejšího paneláku obejdem, to si dám fenku k noze, komentuju ať si těch smetáků nevšímá, klidnym hlasem, neutěšuju, ona si maximálně frká rozčileně pod vousy, což chápu, já bych je zabil.. v parku potkáme většinu psů na dálku, pokud nás míjí ve vzdálenosti 10m a dál, tak si jich ani nevšimne, maximálně zvedne hlavu, koukne co to je za zvíře a jde dál.. v jedné části chodí dost psů na volno, tam občas někoho potkáme.. tak ona si čuchá a já koukam že k nám letí cizí pes navolno, vypadá snad přátelsky, tak na ni promluvim, aby se nelekla, říkám hele kámoš, pojď se pozdravit.. tónem jakoby se nic nedělo.. povoluju vodítko, aby nebylo napnutý, pes přiběhne, očuchaj se, ona je trochu napnutá.. pár vteřin se očuchávaj, pak ona po něm štěkne nebo trochu vyletí, on většinou vezme roha, pro ni kapitola skončila, otáčí se a jdeme.. zkoušel jsem do toho seznamování různě zasahovat, nezasahovat, ale bylo to vždycky úplně stejný.. pokud je druhej pes vytrvalejší, tak se přijde seznámit znova, to už si ho většinou nevšímá vůbec, něco si už čuchá a on třeba chodí za ní..někdy se pes přijde pozdravit i se mnou, to ona stojí bokem a dělá že to nevidí.. když bych ji dál chtěl seznamovat, to už bych ji musel tahat násilim, pro ni je to uzavřená věc a odcházíme, co se tady budem zdržovat, žejo..když se třeba dám do hovoru s nějakym pejskařem, tak ona sedí metr ode mě, kouká jinam a cizí pes jakoby tam nebyl..

pak je teda ještě malá skupina konkrétních psů, který teda fakt nesnáší.. většinou ty, co už spolu měli nějakej konflikt.. a ty když potkáme, tak je nepříčetná.. ale zase, stačí je obejít třeba 5m okolo, a zvládne to jen s pofrkováním, nehysterčí a neřve.. a s těma ji ani moc nějak sbližovat nechci, protože to jsou psi, kteří by se při sebemenším jejím vyjetí začli rvát..

pak je skupinka psů, který známe.. od kamarádů, od rodiny a tak.. tam je to obdobný, jen bez toho vyjíždění.. očuchaj se, pozdraví a ona jde po svých..

a pak pár psů, který má vyloženě ráda, vrtí na ně ocasem a tak.. ale to je fakt na prstech jedné ruky

ježiš, jsem se nějak rozjel.. je to hrozně dlouhý.. sorry..

podle toho co píšete tak bych řekla, že máte vychovanou a celkem v pohodě fenu.


jen prostě to čuchání - venku je to zábava číslo jedna.. nezajímají ji hračky, pamlsky, nic.. čuchání je priorita.. štvalo mě to, ale postupem času jsem došel k tomu, že ji prostě nechávám.. má to asi v genech, tak ať si prostě na té hodinové procházce v parku čuchá, vždyť mě to vlastně nijak nevadí.. když budeme někde na zahradě, v oplocenym prostoru, můžem si spolu hrát, házet si aporty, cvičit, ale v přírodě, to mi na to kašle.. nechci to hnát na sílu..



- jen k tomuhle, není to jen tím, že pro ní venku jsou zajímavější věci než vy? Nebo pak nevím, proč by si na oploceném pozemku s vámi hrála, cvičila, vnímala a na neoploceném ne? Že si ten oplocený nejdřív očuchá, prošmejdí a pak už tam není tolik zajímavého tak se jde věnovat vám? Měla jsem to úplně stejně s mým retrívrem. Byla jsem dítě, na dvorku mě pes poslouchal, plnil povely, hrál si semnou atd... Jakmile jsme vyšli ven tak čumák u země a nezajímala jsem ho já, pamlsky a nic. Ještě k tomu hrozně tahal. Procházky jsem si fakt neužívala. Pak jsme začali chodit na cvičák, kde mi poradili ať si se psem víc hraju, ať nějaký povel naučím doma na sto procent, pak ho zkouším před vrátky a postupně dál a dál kde je víc zajímavějších věcí. Ať jsem důsledná a vyžaduji splnění povelu vždy, zezačátku, když si nebudu jistá, že by to na tom místě splnil tak buď být připravena tak, abych mu pomohla a nebo to vůbec nedělat. Řekla bych, že i to, že jsme dojížděli na ten cvičák nás víc "sbližovalo". Myslela jsem si, že pro něho to čuchání bude prostě vždycky nejvíc, ale nebyla to pravda, změnilo se to a pes začal venku fungovat, hrát si, vnímat mě atd... Nemůže to být u vás to samé?

Moje fenka - kastrovaný nalezenec 15kg - se ke psům chová dost podobně jako ta tvoje Je to hyperaktivní magor, která ovšem rozumí každýmu mýmu slovu, miluju jí
Každopádně vím, že psy nemá ráda, resp.jí nezajímají a je naštvaná, když ona zajímá je. Ale věděla jsem, že jsme natolik kámošky, že si kvůli ní nemusím dělat hlavu s ničím, co bych si chtěla pořídit.
Bývala ke mě jak přilepená - nechodila nikdy dál než pár metrů, kromě aportu, o ten si neustále říká... a tak když jí bylo asi 2-3 roky, řekla jsem si, že pořídím dalšího psa, aby měla důvod běhat odemě taky dál, než jen chodit přilepená, div jí nerozšlapávám packy. Osud tomu chtěl, že tenkrát jedna známá si přivezla z útulku borderáka a za pár měsíců se jí to rozleželo a že psa už nechce. Mě se moc líbil a byl ohromně poslušnej, tka jsem jí řekla, že si ho vezmu a tak se stalo.
No bohužel to nedopadlo tak, jak jsem si přála :-D - Pes běhal po celým okolí a Mája? Přilepená ke mě šla si svou Nicméně jsme ho milovali, občas se s ním i proběhla, ale nesměl jí do pelíšku, nesměl jí k misce atd - ale to si psi vysvětlili a soužití super.
Dnes už je borderák za duhou - žil s námi 7 let, zlatíčko naše...

Ale abych se dostala k tomu, co jsem chtěla Když byly Mája 4 roky, borderák s námi byl již dva roky, rozhodla jsem se splnit si svůj sen a když jsem náhodou narazila na volné štěně saluki, musela jsem ho mít
Mája odjakživa štěňata nesnášela :-D ale byla velice poslušná, věděla jsem, že když jí zakážu na štěně vyjíždět, tak poslechne. Ani mě nenapadlo bát se pořídit jí dalšího psa - miminko. Protože Mája byla vždycky ke mě hrozně chápavá, naprosto přesně věděla, co mám vždy namysli a celý život se snažila dělat mi radost. Ani mě nenapadlo pochybovat, že by štěně nepřijala, když si to budu přát...
Nicméně dnes je holkám už 9let Máje a 5 let saluce - a jsou odjakživa nerozlučná dvojka
Když byla chrtice štěně, Mája se na ní nestále ksichtila, ale nikdy jí nekousla. Saluka Máju vždy milovala a obdivovala a pořád chtěl být v její blízkosti - ovšem jen tak, jak jí Mája dovolila. Když štěně dospělo, saluka jí zdaleka přerostla - během jejího prvního hárání byly nějaké šarvátky, které jsem musela ukončit já - stačilo jen zařvat a jednu jim plácnout, holky mě velice respektují - a od té doby jsou skvělá dvojka. Saluka divočák lítající po poli a světe div se - s ní Mája běhá a dnes můžu říct, že už roky naše procházka nevypadá, jakobych neustále psovi nařízovala "k noze", ale já jdu a předemnou čuchají a šaškujou a běhají (ještě před nedávnem tři) dva psi

A aby Mája věděla, že i přes to je pořád moje nejmilovanější, jezdí se mnou do práce, abychom měli čas taky pro sebe bez tý potrhlý chrtice ;-)

takže za mě - jděte do toho - velice brzy poznáte, co na štěně fenka říká a není problém se domluvit (se solidním chovatelem), že kdyby byl problém, štěndo vrátíte, nebo dál prodáte. Štěňátkovi je jedno, jestli bude měsíc u vás a pak, v nejhorším zbytek života jinde... Ale nemyslím si, že by to tak dopadlo ;-) Vaše fenka má jen prostě svůj osobní prostor, jako ta moje, a štěněti dá jasně najevo, kam už NE. A štěně neni blbý...

Hodně štěstí

A tady jen pro zasmátí - jiné fotky než první dvě ani vyfotit nešlo.-D Máji nevole byla více než patrná :-D Ale na druhou stranu, když holky spinkají, dovolila Mája štěňátkovi, aby nemuselo spinkat samo ;-).

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

A Mája, jakožto největší ksi cht, vždycky vedla partu
A chrtice k ní vždycky vzhlížela, nechtěla bez ní ani na procházku a Máje (jako ksic htíkovi) dělalo vždy radost, když mohla od chrtice vyk sichtit nějakýho psa, kterej se jí nelíbil, že jí zrovna čuchá
Tyhle dvě holky bych neměnila za nic, jsou moje všechno

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

kykyna napsal(a):
Moje fenka - kastrovaný nalezenec 15kg - se ke psům chová dost podobně jako ta tvoje Je to hyperaktivní magor, která ovšem rozumí každýmu mýmu slovu, miluju jí
Každopádně vím, že psy nemá ráda, resp.jí nezajímají a je naštvaná, když ona zajímá je. Ale věděla jsem, že jsme natolik kámošky, že si kvůli ní nemusím dělat hlavu s ničím, co bych si chtěla pořídit.
Bývala ke mě jak přilepená - nechodila nikdy dál než pár metrů, kromě aportu, o ten si neustále říká... a tak když jí bylo asi 2-3 roky, řekla jsem si, že pořídím dalšího psa, aby měla důvod běhat odemě taky dál, než jen chodit přilepená, div jí nerozšlapávám packy. Osud tomu chtěl, že tenkrát jedna známá si přivezla z útulku borderáka a za pár měsíců se jí to rozleželo a že psa už nechce. Mě se moc líbil a byl ohromně poslušnej, tka jsem jí řekla, že si ho vezmu a tak se stalo.
No bohužel to nedopadlo tak, jak jsem si přála :-D - Pes běhal po celým okolí a Mája? Přilepená ke mě šla si svou Nicméně jsme ho milovali, občas se s ním i proběhla, ale nesměl jí do pelíšku, nesměl jí k misce atd - ale to si psi vysvětlili a soužití super.
Dnes už je borderák za duhou - žil s námi 7 let, zlatíčko naše...

Ale abych se dostala k tomu, co jsem chtěla Když byly Mája 4 roky, borderák s námi byl již dva roky, rozhodla jsem se splnit si svůj sen a když jsem náhodou narazila na volné štěně saluki, musela jsem ho mít
Mája odjakživa štěňata nesnášela :-D ale byla velice poslušná, věděla jsem, že když jí zakážu na štěně vyjíždět, tak poslechne. Ani mě nenapadlo bát se pořídit jí dalšího psa - miminko. Protože Mája byla vždycky ke mě hrozně chápavá, naprosto přesně věděla, co mám vždy namysli a celý život se snažila dělat mi radost. Ani mě nenapadlo pochybovat, že by štěně nepřijala, když si to budu přát...
Nicméně dnes je holkám už 9let Máje a 5 let saluce - a jsou odjakživa nerozlučná dvojka
Když byla chrtice štěně, Mája se na ní nestále ksichtila, ale nikdy jí nekousla. Saluka Máju vždy milovala a obdivovala a pořád chtěl být v její blízkosti - ovšem jen tak, jak jí Mája dovolila. Když štěně dospělo, saluka jí zdaleka přerostla - během jejího prvního hárání byly nějaké šarvátky, které jsem musela ukončit já - stačilo jen zařvat a jednu jim plácnout, holky mě velice respektují - a od té doby jsou skvělá dvojka. Saluka divočák lítající po poli a světe div se - s ní Mája běhá a dnes můžu říct, že už roky naše procházka nevypadá, jakobych neustále psovi nařízovala "k noze", ale já jdu a předemnou čuchají a šaškujou a běhají (ještě před nedávnem tři) dva psi

A aby Mája věděla, že i přes to je pořád moje nejmilovanější, jezdí se mnou do práce, abychom měli čas taky pro sebe bez tý potrhlý chrtice ;-)

takže za mě - jděte do toho - velice brzy poznáte, co na štěně fenka říká a není problém se domluvit (se solidním chovatelem), že kdyby byl problém, štěndo vrátíte, nebo dál prodáte. Štěňátkovi je jedno, jestli bude měsíc u vás a pak, v nejhorším zbytek života jinde... Ale nemyslím si, že by to tak dopadlo ;-) Vaše fenka má jen prostě svůj osobní prostor, jako ta moje, a štěněti dá jasně najevo, kam už NE. A štěně neni blbý...

Hodně štěstí

...no nemyslím si, že by to štěněti až tak bylo jedno - tedy ten měsíc - zvykat si na novou rodinu a pak jít o dům dál... ale je to můj názor, jak to cítím...

kykyna napsal(a):
A Mája, jakožto největší ksi cht, vždycky vedla partu
A chrtice k ní vždycky vzhlížela, nechtěla bez ní ani na procházku a Máje (jako ksic htíkovi) dělalo vždy radost, když mohla od chrtice vyk sichtit nějakýho psa, kterej se jí nelíbil, že jí zrovna čuchá
Tyhle dvě holky bych neměnila za nic, jsou moje všechno

mimo téma

teda saluka je krasavice...já jsem holt na ty chrty. I jsem přemýšlela, že kdyby náhodou ještě někdy chrt, tak saluka by byla dobrá alternativa za afgána (je přeci jen trochu míň chlupatá a je to orientálec)...ale vždycky mi připadala taková křehoučká, citlivoučká...ale nikoho osobně se salukou neznám, z vašeho popisu jsem nově nabyla dojem, že by to mohlo být v poho...prostě normální chrt - pokud se nemýlím..

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
mimo téma

teda saluka je krasavice...já jsem holt na ty chrty. I jsem přemýšlela, že kdyby náhodou ještě někdy chrt, tak saluka by byla dobrá alternativa za afgána (je přeci jen trochu míň chlupatá a je to orientálec)...ale vždycky mi připadala taková křehoučká, citlivoučká...ale nikoho osobně se salukou neznám, z vašeho popisu jsem nově nabyla dojem, že by to mohlo být v poho...prostě normální chrt - pokud se nemýlím..

děkujeme za pochvalu. Ano, jsou rozhodně "křehoučké" někdy trochu bázlivé a především těžko ovladatelné.. ALE...
Narovinu vám řeknu, že podle mojí Airin nemůžete soudit - kohokoli ze salukářů potkáme, tak všichni nevychází z úžasu jaká ona je. Že takovou saluku nepoznali atd atd.. Moje Airin je velice poslušná, prakticky všude chodí bez vodítka, přivolání má téměř stoprocentní a nikdy se odeměm nevzdaluje z dohledu. Ano, někdy vezme srnu a letí za ní, ale přeběhne tak jedno pole a (i přes to, že k srně se zjevně rychle přibližuje) najednou se otočí a běží zpět.
A já nedokážu říct, kde se to v ní vzalo... Jestli je to mnou? Nebo tím, že vyrostla vedle dvou poslušných psů? Nemám tušení. Je pravda, že od štěněte jsem jí dřela naprosto všude - ke koním, do města, jela s námi do Anglie, kempovali jsme několikrát do roka... A vždy jsem jí vodila odmalinka bez vodítka - čistě proto, že jsem línej lempl, jsem zvyklá, že mi psi poslouchaj a tak věčně nevim, kde mám vodítka
Takže moc bych vám přála, aby se i vaše saluka takto povedla. A moc bych si přála, aby i moje druhá saluka (doufejme, že Airinky dcera nebo syn) byla takový perfektní společník. Ale bojím se, že Airin je opravdu unikátní a že druhou takovou už si nevychovám... Ale i přes to jsou saluky pro mě tak nádherný a mám je tolik v srdíčku, že mě to od vlastnictví dalších saluk neodradí ;-).

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
...no nemyslím si, že by to štěněti až tak bylo jedno - tedy ten měsíc - zvykat si na novou rodinu a pak jít o dům dál... ale je to můj názor, jak to cítím...

Cítíte to samozřejmě hezky, ale čekat patnáct let na pořízení vysnenýho psa jen proto, aby můj současnej se necítil dotčenej? No pardon teda...
Zabývám se dočasnou péčí pro psy - cizího pejsky míváme doma cca dvakrát do roka - někdy týden, někdy i půl roku a věřte mi - všichni psy si na nový domov zvyknou hezky a já si přeci nebudu všechny ty mučené chudáčky nechávat jen proto, aby nemuseli měnit prostředí, ne? A Štěně? To neví o bejvalým domově už druhý den! Váš pocit je tedy velice empatický a já jej chválím, ale není na místě

kykyna napsal(a):
děkujeme za pochvalu. Ano, jsou rozhodně "křehoučké" někdy trochu bázlivé a především těžko ovladatelné.. ALE...
Narovinu vám řeknu, že podle mojí Airin nemůžete soudit - kohokoli ze salukářů potkáme, tak všichni nevychází z úžasu jaká ona je. Že takovou saluku nepoznali atd atd.. Moje Airin je velice poslušná, prakticky všude chodí bez vodítka, přivolání má téměř stoprocentní a nikdy se odeměm nevzdaluje z dohledu. Ano, někdy vezme srnu a letí za ní, ale přeběhne tak jedno pole a (i přes to, že k srně se zjevně rychle přibližuje) najednou se otočí a běží zpět.
A já nedokážu říct, kde se to v ní vzalo... Jestli je to mnou? Nebo tím, že vyrostla vedle dvou poslušných psů? Nemám tušení. Je pravda, že od štěněte jsem jí dřela naprosto všude - ke koním, do města, jela s námi do Anglie, kempovali jsme několikrát do roka... A vždy jsem jí vodila odmalinka bez vodítka - čistě proto, že jsem línej lempl, jsem zvyklá, že mi psi poslouchaj a tak věčně nevim, kde mám vodítka
Takže moc bych vám přála, aby se i vaše saluka takto povedla. A moc bych si přála, aby i moje druhá saluka (doufejme, že Airinky dcera nebo syn) byla takový perfektní společník. Ale bojím se, že Airin je opravdu unikátní a že druhou takovou už si nevychovám... Ale i přes to jsou saluky pro mě tak nádherný a mám je tolik v srdíčku, že mě to od vlastnictví dalších saluk neodradí ;-).

Myslím, že je to opravdu tím, že vyrostla vedle poslušného psa. Já měla takhle fenku azavaka od štěněte vedle vycvičeného ohaře. Byla to ideální kombinace, temperamentní ohař jí pohybově stačil a ona na něm visela a krásně se od něj naučila poslouchat (a vystavovat veverky ). Bez problémů se venčila navolno jak v parku v centru Prahy tak i ve volné přírodě.

marcelaamax

kykyna napsal(a):
Cítíte to samozřejmě hezky, ale čekat patnáct let na pořízení vysnenýho psa jen proto, aby můj současnej se necítil dotčenej? No pardon teda...
Zabývám se dočasnou péčí pro psy - cizího pejsky míváme doma cca dvakrát do roka - někdy týden, někdy i půl roku a věřte mi - všichni psy si na nový domov zvyknou hezky a já si přeci nebudu všechny ty mučené chudáčky nechávat jen proto, aby nemuseli měnit prostředí, ne? A Štěně? To neví o bejvalým domově už druhý den! Váš pocit je tedy velice empatický a já jej chválím, ale není na místě

.., ale je přeci rozdíl dočasná péče a plánovaně pořizovat štěně s tím, že to možná bude jen na měsíc...ale to je opravdu každého věc...

koukám, že diskuze pořád jede díky všem za příspěvky, zkusím aspoň na něco zareagovat :)

No u me to prekvapive fungovalo naopak. Cvicila jsem stene a starsi fenka obkoukavala co stene dela a delala a dodnes to dela po ní

ve skrytu duše tak trochu doufám, že takhle by to mohlo vypadat u nás, pokud by teda štěně bylo..

Myslím, že máte dost dobře vychovanou fenku. Kvůli tomu, že se nesnese s každým psem, bych ji nenazvala asociálem.
díky, vyřídím jí to.. sranda je, že sotva jsem minule dopsal ten příspěvek, kde jsem popisoval jak je docela hodná a poslušná, byli jsme na vycházce na louce, kde mě dvě hodiny tak vytrvale ignorovala, až jsem se tomu musel smát.. to je tak, když někde vychválíte psa..

To, že se pes na procházkách doslova neobjímá se všemi ostatními psy ještě neznamená, že doma žádného nesnese. Chce to ale i aktivní účast psovoda, nenechat štěně aby takového psa obtěžovalo, původnímu psovi zajistit nerušený odpočinek, aktivity ve stejné míře jako předtím a formou her cvičit denně vzájemnou snášenlivost.
takový názor na to právě taky mám, proto jsem o tom druhém psovi vůbec začal uvažovat.. :)

Myslela jsem si, že pro něho to čuchání bude prostě vždycky nejvíc, ale nebyla to pravda, změnilo se to a pes začal venku fungovat, hrát si, vnímat mě atd... Nemůže to být u vás to samé?
asi to bude podobné, je to přesně jak popisujete.. dřív mi přišlo úplně nereálný, abychom venku na procházce dělali něco jinýho než čuchali, prostě to nešlo.. poslední dobou mi přijde, že už se fenka trochu zklidnila a začíná mě víc vnímat, OBČAS mi i třeba přinese klacek a chvilku si dokáže hrát.. chci na tom zkusit trochu víc zapracovat, tak jak píšete..

takže za mě - jděte do toho - velice brzy poznáte, co na štěně fenka říká a není problém se domluvit (se solidním chovatelem), že kdyby byl problém, štěndo vrátíte, nebo dál prodáte. Štěňátkovi je jedno, jestli bude měsíc u vás a pak, v nejhorším zbytek života jinde... Ale nemyslím si, že by to tak dopadlo ;-) Vaše fenka má jen prostě svůj osobní prostor, jako ta moje, a štěněti dá jasně najevo, kam už NE. A štěně neni blbý...
díky za příspěvek, a za podporu.. i když s tím vracením štěněte teda úplně nevím, to bych nejspíš nedokázal, to už by ta situace musela být fakt kritická.. a btw, fotky jsou boží, na té vrčící fotce uplně vidím tu mou šelmu.. i když ta zuby nikdy necení, jen si většinou bručí pod fousy, ale ten výraz znám a ta vaše saluka je nádherná..

pro ostatní: nehádejte se, děvčata.. hejt na kastrovaný feny jsem z toho nevycítil, asi je to tím že sem na diskuze moc nechodím, až poslední dobou, tak to ještě neznám

a díky za všechny příspěvky, aspoň se to teď trochu vyvážilo, nejdřív mě všichni odrazovali, teď zas spíš pozitivní komentáře.. tak už aspoň nemám pocit, že je to úplně debilní nápad jako ze začátku

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
.., ale je přeci rozdíl dočasná péče a plánovaně pořizovat štěně s tím, že to možná bude jen na měsíc...ale to je opravdu každého věc...

Ano, je to rozdíl - ale je naprosto v pořádku, pořídit si štěňátko na zkoušku a doufat, že to klapne - a ono to většinou klapne. Přeci i z útulků (nebo z mojí dočasné péče) si lidi kolikrát vezmou pejska, aby zkusili, zda si s ním jejich sedne. A to je naše veliké plus - kolik pejsků by bylo dál na ulici, kdyby to ti lidé ani nechtěli zkusit i s tím, že jej možná přivedou zpět? Se štěňaty je to stejné - raději bych dala štěně panovi SAMOUSOVI (líbí se mi, jak řeší věci) a doufala, že ho nevrátí a že si s jeho psem sedne, než někomu, o kom nevím zhola nic a jak se k němu bude chovat... Tento pán vypadá velice férově a vnímavě - jen ať to klidně zkusí a uvidí ;-).

Ještě mě napadá - mivate někdy i návštěvy se štěnětem? Ona fenka bude brát přítomnost štěněte jinak venku a jinak doma. Co třeba někomu známému na víkend pohlídat štěně? Možná je to blbost, ale třeba byste po tom víkendu viděl, že je v pohodě a nebo naopak, že je z toho fena fakt rozházená, nervózní. Vím, že jeden víkend je hrozně málo, ale lepší než nic .

Já třeba když jsem si pořídila štěně, tak jsem chodila venčit s kámoškou, měla dospělého psa, který byl na stěně protivnej, ono ho otravovalo, hrát si nechtěl a tak ho od sebe pořád jen odháněl a ignoroval. Ale vždycky když jsem přijela k ní na kafe, tak na zahradě z něho byl nadšený a hrál si s ním. Možná proto, že venku byl zvyklý jen tak chodit a čmuchat a na zahradě se nudil? Nevím... Ale pak jsou zas psi, co doma hlídají a druhého psa nesnesou..

marcelaamax napsal(a):
Ještě mě napadá - mivate někdy i návštěvy se štěnětem? Ona fenka bude brát přítomnost štěněte jinak venku a jinak doma. Co třeba někomu známému na víkend pohlídat štěně? Možná je to blbost, ale třeba byste po tom víkendu viděl, že je v pohodě a nebo naopak, že je z toho fena fakt rozházená, nervózní. Vím, že jeden víkend je hrozně málo, ale lepší než nic .

Já třeba když jsem si pořídila štěně, tak jsem chodila venčit s kámoškou, měla dospělého psa, který byl na stěně protivnej, ono ho otravovalo, hrát si nechtěl a tak ho od sebe pořád jen odháněl a ignoroval. Ale vždycky když jsem přijela k ní na kafe, tak na zahradě z něho byl nadšený a hrál si s ním. Možná proto, že venku byl zvyklý jen tak chodit a čmuchat a na zahradě se nudil? Nevím... Ale pak jsou zas psi, co doma hlídají a druhého psa nesnesou..

Chování doma vs. venku je vždycky jinak. Většinou je další pes vetřelec a domácí si musí zvyknout. Žádným pokusem se štěnětem bych se neřídila.

raději bych dala štěně panovi SAMOUSOVI (líbí se mi, jak řeší věci) a doufala, že ho nevrátí a že si s jeho psem sedne, než někomu, o kom nevím zhola nic a jak se k němu bude chovat... Tento pán vypadá velice férově a vnímavě - jen ať to klidně zkusí a uvidí ;-)
oo děkuji.. to mě potěšilo

Ještě mě napadá - mivate někdy i návštěvy se štěnětem? Ona fenka bude brát přítomnost štěněte jinak venku a jinak doma. Co třeba někomu známému na víkend pohlídat štěně?

kamarádi mají fenku labradora.. hnědou.. takže přesně ten typ psa, co ta naše nenávidí od pohledu když byla štěně, byli u nás párkrát na návštěvě, a šlo to.. ta naše se věčně vyvaluje na gauči, takže si normálně ležela na svým místě, štěně bylo ještě malý a nemotorný, takže na gauč nevyskočilo.. párkrát po něm vyjela, když bylo moc otravný a snažilo se dostat se k ní nahoru.. ale jinak si ho spíš nevšímala.. ona je v tomhle zase docela dobrá, že i když ty psy moc nemusí, nějak extra se tim nestresuje.. přinejhoršim je usměrní a dál si nevšímá..

v létě jsme spolu byli i se psama na dovolené a taky v pohodě.. přivitání bylo ostřejší, dlouho se předtím neviděly, navíc oni přijeli až v noci, takže ta jejich labradorka vystartovala ze tmy a bouřlivě chtěla vítat tu naši, což se jí úplně nelíbilo, tak ji trochu prohnala okolo chalupy, ale pak už byl klid.. další dny kolem sebe chodily opatrně, ale žádnej problém.. kamarádky z nich úplně nebyly, největší sblížení nastalo, když se pár vteřin oňufávaly čumák na čumák, ale zase jsme se nemuseli absolutně bát je nechat spolu samy, lehávaly si vedle sebe na zápraží, žádnej stres.. jen ta naše si ještě párkrát na tu druhou vrkla, když začala být moc oprsklá a chtěla vyprovokovat nějaký hraní, ale jinak nic..