OCD - dědičnost

co je to za plemeno, jak dopadly ty dva vrhy, co ostatní jeho příbuzní ?
na to bych se podívala a podle toho rozhodla
ono to není jen dědičné, ale i výživou, pohybem,..
samo to nezmizí
http://www.vetcentrum.cz/stodulky/lekar/824/osteochondroza-osteochondrosis-disecans-ocd
https://www.metropolevet.cz/osteochondroza-u-psa/

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
co je to za plemeno, jak dopadly ty dva vrhy, co ostatní jeho příbuzní ?
na to bych se podívala a podle toho rozhodla
ono to není jen dědičné, ale i výživou, pohybem,..
samo to nezmizí
http://www.vetcentrum.cz/stodulky/lekar/824/osteochondroza-osteochondrosis-disecans-ocd
https://www.metropolevet.cz/osteochondroza-u-psa/

Jeho sourozenci jsou v pořádku, jeden dokonce chovný, ale ne tak pěkný. O jeho potomstvu toho moc nevím, musím se na to víc vyptat, každopádně jeden vrh má určitě maximálně půl roku. Majitelce věřím, že mu to OCD zmizelo pouze po konzervativní léčbě bez operačního zásahu. Když už mi sama napsala, že tento problém ten pes měl, tak by mi určitě nelhala v tom, jak to byl léčen..

mno, u pracovního psa (což tvoje fena je) bych se snažil při krytí vyhnout i jen "podezření"...
dědičný to je, ovlivnitelné pohybem a výživou taky...ALE to už je to tam z genomu a když chceš lítat s průměrkou přes 30 , tak bych se tomu vyhnul

já teda "kachny" nesleduju , ale ani u Jirky T. není vhodný pes ?

lupus4 napsal(a):
mno, u pracovního psa (což tvoje fena je) bych se snažil při krytí vyhnout i jen "podezření"...
dědičný to je, ovlivnitelné pohybem a výživou taky...ALE to už je to tam z genomu a když chceš lítat s průměrkou přes 30 , tak bych se tomu vyhnul

já teda "kachny" nesleduju , ale ani u Jirky T. není vhodný pes ?

No tenhle psík lítá průměrkou přes 30 taky :-).. Ale jo, asi máš pravdu.. Mně právě právě navrtalo brouka do hlavy, že s ní v zahraničí kryjí, ale asi nemá cenu to riskovat.. Jirku T. tu rozebírat nechci.. Dík za názor :-)

"Jeho sourozenci jsou v pořádku, jeden dokonce chovný"

u tohoto plemene je OCD povine vysetreni do chovu?

marushka napsal(a):
Dobrý den, poohlížím se po krycím psovi pro moji fenu a z více stran mi je doporučován jeden pes ze zahraničí. Je krásný a úspěšný, má však jeden problém.. Přímo od jeho majitelky vím, že jako štěně měl OCD, které prý samo zmizelo v průběhu růstu bez operace. V zahraničí na něm chovají, co vím, tak měl minimálně dva vrhy. Co se mé feny týče, tak si nejsem vědoma, že by se v jejím blízkém příbuzenstvu OCD vyskytlo.. Riskli byste takové krytí nebo mám raději hledat jinde? Díky za názory.

Já bych to neriskovala - krev není voda, a pokud to tam někde je, tak to dřív, nebo později vyplave. Risknout můžu třeba barvu nebo výšku, popř. i zuby, ale pokud jde o zdraví ovlivňující kvalitu života jedince, tak do toho bych nešla, ani kdyby pes vyhrál MS 3x po sobě.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Jeho sourozenci jsou v pořádku, jeden dokonce chovný"

u tohoto plemene je OCD povine vysetreni do chovu?

Mno já mám ESP a žádné podmínky pro chovnost nemám (jedná se podstatě o pracovního křížence), nicméně samozřejmě se snažím vybrat zdravého jedince, i moje fena má vyšetřené klouby a srdce ačkoliv mně nikdo v chovu nekontroluje. Tenhle psík je čistokrevný papírový německý ohař (který se ovšem dlouhá léta v jejich zemi šlechtí k saňovému sportu, nikoliv k lovu), který by klidně mohl mít i u nás papírové němce a splnil v jejich zemi podmínky pro uchovnění, což nevím přesně jaké jsou, ale podle jejich databáze se mi zdá, že pouze vyšetření kyčlí. Předpokládám, že se to, že měl OCD se ví proto, že měl jako štěně nějaké problémy.. Bohužel musím komunikovat anglicky, takže je zde malinko jazyková bariéra..

Nicméně děkuji za názory, pejska vyřazuji z výběru :-D

Problém nepovinných vysetreni je, ze se vždycky uvadi jen ty dobre výsledky :-(
Nikdo neuvede nalez, když nemusi. Proto jsem se ptala, jak to je u tohoto plemene.

Delate dobře, ze se kouknete jinam. Zrovna to OCD - je problém u sportaku velky.

Co je OCD?
Znám tuto dg. z humánní medicíny (obsesivně-kompulzivní porucha), ale to tedy stopro nebude ono.

fikovnice napsal(a):
Co je OCD?
Znám tuto dg. z humánní medicíny (obsesivně-kompulzivní porucha), ale to tedy stopro nebude ono.

Osteochondritis dissecans

Taky jsem si říkala ty jo u psa Pak jsem si to radši vygooglila

fikovnice napsal(a):
Co je OCD?
Znám tuto dg. z humánní medicíny (obsesivně-kompulzivní porucha), ale to tedy stopro nebude ono.

Klidně to může být ono! U psů se totiž jako OCD označují dvě choroby a bez upřesnění nikdo netuší, o které je řeč. U tohoto dotazu vyplynulo z kontextu, že o kompulzivní poruchu nejde. Mě ale taky napadla jako první! :-)

Malkina napsal(a):
Taky jsem si říkala ty jo u psa Pak jsem si to radši vygooglila

A proč ne?! Obsedantně kompulzivní porucha se u některých plemen vyskytuje a řeší.

To jsem nevěděla.A jak se to u psů projevuje?

Mám teda jiné plemeno, ale třeba moje fena v rodině OCD má, má ho její sestra, polosestra a několik dalších příbuzných - bratranec atd., jde to ze strany otce. Všichni sourozenci mojí feny jsou chovní, včetně té sestry, co má OCD pozitivní (taktéž malá léze, ona bez problémů, nikdy se to neprojevilo), všichni měli štěňata. Vyšetřených štěňat po nich je několik, vše negativní, ostatní nevyšetření bez kulhání atd. Já jsem svou fenu kvůli tomu uchovnit nenechala, příliš jsem se bála rizika. Můj názor je, že pokud je to hodně kvalitní pes a fena není riziková, tak bych na to možná kývla, ale dopředu bych rozhodně informovala potenciální zájemce. OCD není pouze dědičné, ale může být úrazové nebo dané přílišnou zátěží v mladém věku. Ale risk to je.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Mám teda jiné plemeno, ale třeba moje fena v rodině OCD má, má ho její sestra, polosestra a několik dalších příbuzných - bratranec atd., jde to ze strany otce. Všichni sourozenci mojí feny jsou chovní, včetně té sestry, co má OCD pozitivní (taktéž malá léze, ona bez problémů, nikdy se to neprojevilo), všichni měli štěňata. Vyšetřených štěňat po nich je několik, vše negativní, ostatní nevyšetření bez kulhání atd. Já jsem svou fenu kvůli tomu uchovnit nenechala, příliš jsem se bála rizika. Můj názor je, že pokud je to hodně kvalitní pes a fena není riziková, tak bych na to možná kývla, ale dopředu bych rozhodně informovala potenciální zájemce. OCD není pouze dědičné, ale může být úrazové nebo dané přílišnou zátěží v mladém věku. Ale risk to je.

Budoucí majitelé jistě poděkují. Můj pes měl OCD po feně 6 generací zpátky. Jestli si někdo tuhle sviňárnu chovu na nemocných psech omlouvá tím, že štěńata jsou v pořádku, tak je akorát tak množitel par excellence. Lituju ty majitele po pár generacích, co se pak nebudou stačit divit jako já. A to ještě můžu říct, že tenkrát o OCD nikdo nic nevěděl, takže nejspíš chovatel nevěděl, co dělá, ale dneska už je to známá věc a pro každého, kdo chová na psech s OCD, není omluva.

Dasvo napsal(a):
A proč ne?! Obsedantně kompulzivní porucha se u některých plemen vyskytuje a řeší.

Jak se teda projevuje a řeší?

Malkina napsal(a):
Jak se teda projevuje a řeší?

Nejčastěji to začíná kolem čvrtého, pátého měsíce jako občasné chytání ocasu. Postupně se ale zvyšuje častost a délka trvání záchvatů a je čím dál těžší nežádoucí chování přerušit. Ještě později se objevuje agrese vůči komukoliv a čemukoliv, kdo se snaží „točení“ přerušit, dochází i k sebepoškozování, snižuje se příjem potravy i vody, pes není schopen přestat. Umírá v podstatě na celkové vyčerpání, není-li utracen dříve. Jako léčba se zkoušejí preparáty upravující psychiku, tlumící léky, antidepresiva... Jenže zatím bezúspěšně, psi umírají, nebo jsou utráceni.

Koneckonců i sebepoškozování „z nudy“ je určitá forma OCD.

Dasvo napsal(a):
Nejčastěji to začíná kolem čvrtého, pátého měsíce jako občasné chytání ocasu. Postupně se ale zvyšuje častost a délka trvání záchvatů a je čím dál těžší nežádoucí chování přerušit. Ještě později se objevuje agrese vůči komukoliv a čemukoliv, kdo se snaží „točení“ přerušit, dochází i k sebepoškozování, snižuje se příjem potravy i vody, pes není schopen přestat. Umírá v podstatě na celkové vyčerpání, není-li utracen dříve. Jako léčba se zkoušejí preparáty upravující psychiku, tlumící léky, antidepresiva... Jenže zatím bezúspěšně, psi umírají, nebo jsou utráceni.

Koneckonců i sebepoškozování „z nudy“ je určitá forma OCD.

A u jakých plemen to bývá?Já totiž nemám skoro žádnou zkušenost s čistokrevnými psy tak kolikrát žasnu na co všechno trpí.Máme teda jezevčíka s PP,ale to jen proto,že bez PP a zkoušek by nemohl být ve spolku na stavu.Moje borderka je taky plod lásky čistokrevné maminky a místního obšourníka.
Dědí se to teda asi nějakou skrytou formou-nedovedu si představit,že by pes ve stavu jak popisujete,byl schopen rozmnožování?

Malkina napsal(a):
A u jakých plemen to bývá?Já totiž nemám skoro žádnou zkušenost s čistokrevnými psy tak kolikrát žasnu na co všechno trpí.Máme teda jezevčíka s PP,ale to jen proto,že bez PP a zkoušek by nemohl být ve spolku na stavu.Moje borderka je taky plod lásky čistokrevné maminky a místního obšourníka.
Dědí se to teda asi nějakou skrytou formou-nedovedu si představit,že by pes ve stavu jak popisujete,byl schopen rozmnožování?

A proč by nebyl? U lehčích forem nebo ještě před úplným vypuknutím se zvládne rozmnožit raz dva. Postihuje to především psy labilní bez ohledu na plemeno.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A proč by nebyl? U lehčích forem nebo ještě před úplným vypuknutím se zvládne rozmnožit raz dva. Postihuje to především psy labilní bez ohledu na plemeno.

Já jsem o této diagnoze slyšela v souvislosti s JRT, u kterých se to prý vyskytuje, ale u NO to prý taky není žádná vzácnost.

Inspektor Pišišvor napsal(a):
Já jsem o této diagnoze slyšela v souvislosti s JRT, u kterých se to prý vyskytuje, ale u NO to prý taky není žádná vzácnost.

Ty jo a nepíše o tom už Čapek-Dášenka-ta pohádka Proč se foxteriérům utínají ocásky?
Já už si to moc nepamatuju,ale byl tam pejsek co si pořád honil ocásek-to asi vycházelo z nějakýho reálnýho základu.

Já si z dětství pamatuji minimálně na dva venkovské voříšky, kteří prosluli tím, že si stále dokola snažili dohonit ocásek. Jejich majitelé se tomu smáli, jak je jejich pejsek veselý. A ona to mohla být nemoc

Malkina napsal(a):
Ty jo a nepíše o tom už Čapek-Dášenka-ta pohádka Proč se foxteriérům utínají ocásky?
Já už si to moc nepamatuju,ale byl tam pejsek co si pořád honil ocásek-to asi vycházelo z nějakýho reálnýho základu.

Pro poučení.
Je to skoro na konci.
https://www.veselepohadky.cz/dasenka-jak-se-narodila/

amiš napsal(a):
Já si z dětství pamatuji minimálně na dva venkovské voříšky, kteří prosluli tím, že si stále dokola snažili dohonit ocásek. Jejich majitelé se tomu smáli, jak je jejich pejsek veselý. A ona to mohla být nemoc

Na kurzech se s tím docela často setkávám ..... a stejně - hodně majitelů si myslí, že je to švanda. Asi ve všech případech nejde o OCD .... ale hodně se to projevuje u hyperaktivních zvířat.

Jak je psáno výše, může se to týkat asi jakéhokoliv plemene, křížence i úplného vořešáka. Možná u takových těch aktivních, s akčnějším temperamentem to může být častější. Vím, že v loňském roce to byla docela aféra v Polsku u miniaturních bulteriérů, nemyslím si ale, že se to týká pouze jich.

Malkina napsal(a):
Ty jo a nepíše o tom už Čapek-Dášenka-ta pohádka Proč se foxteriérům utínají ocásky?
Já už si to moc nepamatuju,ale byl tam pejsek co si pořád honil ocásek-to asi vycházelo z nějakýho reálnýho základu.

Já myslím, že za dob Karla Čapka měli lovečtí psi takového vyžití, že je ani nenapadlo honit si ocásek, a pokud by se našel takový jedinec, tak v té době by mu usekli nejen ocásek, ale i hlavičku

Když už se tu bavíme o sebepoškozování .... mám zrovna v kurzu psa (křížence), který do všeho naplno naráží hrudníkem (prsa - předhrudí). Opakovaně si způsobuje krevní výron (vysátí krve - drén). Pes je dost hyperaktivní .... vypadá jako kříženec labrador/ohař x bordera. Jsou mu 2-3 roky. Občas má sklony k přetáčivosti .... v rámci hry je schopen najednou zaútočit na druhého psa (štípe nebo chytne za kůži - netrhá) .... ocas si občas honí. Ale spíš mi jde o to narážení takovým způsobem, že si až způsobí zranění - bolestivé. Je možné že se může jednat o problém typu OCD nebo něco podobného. Abych případně na to majitele upozornila. Nebo co byste doporučili? V současné době pracuji na udržení jeho pozornosti - to mu celkem jde, při důslednosti. A naučení majitelů psa řádně "vyblbnout" před prací s ním. Má rád překážky a spolupráci v pohybu (aport všeho možného, povely na dálku, obíhání překážek atd.) Říkala jsem si jestli nemá problém se zrakem, ale předměty v dálce rozliší.

Ptám se, protože už se mi za ty leta, co se psy pracuji několikrát stalo, že jsem pracovala na odstranění výchovného problému, který se nakonec ukázal ne výchovným, ale zdravotním. A taky že i zde na ifauně se občas vyskytnou příběhy, které mne utvrzují v tom, že ne všechno "patologické" chování musí být důsledkem výchovy-nevýchovy.

narážení do plotů a zdí do této poruchy patří, také agresivita
u psů se nejedná o pravou OCD, ale prostě kompulzivní porucha, protože u lidí je ještě to prý lepší myšlení
a také se to hodně těžko diagnostikuje
postupuje se tak, že se vyloučí všechny ostatní příčiny - jak se pes chová, když je sám bez nás a důkladné vyšetření u vet
i když to OCD bude, je důležité řešit vše, protože bolest tu nemoc zhoršuje

často bullterier, labrador, dobrman, německý ovčák (ale může to být často, protože jsou hodně rozšířená plemena)
stane se skrz - uzavřený prostor (kotec i přepravka), virus, otrava, stres a naučené chování jak se s ním vyrovnat

ten pes tím abnormálním chováním nakonec nahradí spánek a jídlo (požírá sebe nebo hínu třeba) a nakonec zemře vyčerpáním

Tady to popisuje
shavoid
Ahoj všichni,
v dnešní záplavě inzerátů, kde lidé dávají psa pryč kvůli "stěhování" je toto až hříšná myšlenka. Přiznám se však, že já o tom také někdy přemýšlím. Jaký je příběh mé hluché feny jsem popsala zde "https://www.ifauna.cz/psi/diskuse/detail/2975023/stereotypni-pohyby-u-psa-daji-se-odnaucit";, každopádně ho sem ještě ve zkratce napíšu - Hluchou fenu border kolie jsem ji brala v jejím roce, bohužel její bývalí majitelé za tak krátkou dobu pokazili co mohli. Záchránili" jí z jakési chs a následně jí na svém pozemku nechali růst jako dříví v lese. Nebrali jí na procházky, neproběhla žádná socializace, dokonce jí ani nenaučili chodit na vodítku. Jediné co pro ní udělali bylo, že otevřeli dveře od domu a psa nechali přes celý den svému osudu.
Co se následně stane s borderkou pracovní linie, jakmile jí není poskytnuto žádné zaměstnání si jistě umíte představit.
Fena si vypěstovala obsedantně kompluzivní poruchy v podobě neustáleho pobíhání v kruzích, točení se dokola a další různé samoouklidňovací mechanismy. Když jsme dojeli na místo předání, bývalá paní majitelka jí vypustila a fena se následující tři hodiny neustále točila dokola.
Proč jsem si jí nakonec vzala vám moc říct neumím, asi nějaký slepý soucit.
Domů jsem si přivezla totálně vyděšeného a nepoužitelného psa, neustále se pomočovala strachy, nezvládala jakýkoliv stres, neustále se točila dokola.
Pustit takového psa navolno bylo samozřejmě zhola nemožné, avšak nacházela jsem se v začarovaném kruhu.
Fena byla zároveň nadměrně hyperaktivní a na druhou stranu se při sebemenší známce stresu (resp. jiné aktivity než pasení stínů) psychicky odrovnala.
Je zde zbytečné popisovat onu dlouhou cestu, každopádně si myslím, že jsem na ní nějakou tu práci udělala. Používám vibrační obojek, ten mi pomáhá, jakmile se začne vytáčet, mohu jí tedy normálně vodit na volno (odbourat ony mechanismy je již bohužel nemožné), jakmile jí však přes impuls/vibraci pravidelně nepřivolávám, začne se vytáčet a poté uteče (není to jako když uteče pes za zvěří, přivolání se mi ve vší skromnosti podařilo naučit perfektně. Resp. se oddává svým samoouklidňovacím mechanismům a začne bezmyšlenkovitě pobíhat v kruzích, postupně se ode mne vzdaluje pryč, točí se dokola. V tomto případě používám impuls jako ono "vytrhnutí") - dodávám, že zaměstnávat se jí snažím, bohužel si myslím, že toto chování nemá souvislost s její psychickou/fyzickou únavou.
K oné přecitlivělosti - myslím, že jsme za rok udělaly slušný kus práce. Cvičím pozitivkou, fena se naučila fungovat ve městě, v dopravních prostředcích, naučila se chůzi u nohy, má základní zkoušku poslušnosti.
Myslím si tedy, že jsem udělala dost, denně s ní cvičím a hledám stále nové způsoby, jak učinit náš vztah lepším. Bohužel si ale myslím, že se mnou nikdy nebude šťastná. Návyk na neustále pasení stínů je bohužel velmi silný, již neodbouratelný. Odnaučila jsem jí takové ty "výpady" (převedením na jinou činnost), neustále ale jen tak "hledí do země", cuká sebou.
Nesnese s žádným psem, protože je neustále pase... no je toho hodně.
Někdy si představuji, že jí daruji nejlépe nějakému farmáři se kterým bude mít tu možnost denně pást ovce a bude konečně spokojená. Má zkoušky z pasení, vynikající vlohy a já s ní zvládám jezdit k ovcím tak dvakrát do měsíce. Fena potřebuje zaměstnání a já jezdím primárně na agility, které pro ní evidentně není to pravé ořechové.

OT: nevíte někdo, jak ta bordera od Shavoid dopadla?

Ruzena_Ruzova napsal(a):
Když už se tu bavíme o sebepoškozování .... mám zrovna v kurzu psa (křížence), který do všeho naplno naráží hrudníkem (prsa - předhrudí). Opakovaně si způsobuje krevní výron (vysátí krve - drén). Pes je dost hyperaktivní .... vypadá jako kříženec labrador/ohař x bordera. Jsou mu 2-3 roky. Občas má sklony k přetáčivosti .... v rámci hry je schopen najednou zaútočit na druhého psa (štípe nebo chytne za kůži - netrhá) .... ocas si občas honí. Ale spíš mi jde o to narážení takovým způsobem, že si až způsobí zranění - bolestivé. Je možné že se může jednat o problém typu OCD nebo něco podobného. Abych případně na to majitele upozornila. Nebo co byste doporučili? V současné době pracuji na udržení jeho pozornosti - to mu celkem jde, při důslednosti. A naučení majitelů psa řádně "vyblbnout" před prací s ním. Má rád překážky a spolupráci v pohybu (aport všeho možného, povely na dálku, obíhání překážek atd.) Říkala jsem si jestli nemá problém se zrakem, ale předměty v dálce rozliší.

Ptám se, protože už se mi za ty leta, co se psy pracuji několikrát stalo, že jsem pracovala na odstranění výchovného problému, který se nakonec ukázal ne výchovným, ale zdravotním. A taky že i zde na ifauně se občas vyskytnou příběhy, které mne utvrzují v tom, že ne všechno "patologické" chování musí být důsledkem výchovy-nevýchovy.

Říkala jsem si jestli nemá problém se zrakem, ale předměty v dálce rozliší.

A nemůže ten pes trpět dalekozrakostí? Prostě předměty v dálce vidí dobře, ale nablízko není schopen zaostřit? Netuším, jestli se tyhle vady vyskytují i u psů, ale myslím, že fakt, že vidí na dálku dobře, ještě neznamená, že vidí dobře celkově.

Ruzena_Ruzova napsal(a):
Když už se tu bavíme o sebepoškozování .... mám zrovna v kurzu psa (křížence), který do všeho naplno naráží hrudníkem (prsa - předhrudí). Opakovaně si způsobuje krevní výron (vysátí krve - drén). Pes je dost hyperaktivní .... vypadá jako kříženec labrador/ohař x bordera. Jsou mu 2-3 roky. Občas má sklony k přetáčivosti .... v rámci hry je schopen najednou zaútočit na druhého psa (štípe nebo chytne za kůži - netrhá) .... ocas si občas honí. Ale spíš mi jde o to narážení takovým způsobem, že si až způsobí zranění - bolestivé. Je možné že se může jednat o problém typu OCD nebo něco podobného. Abych případně na to majitele upozornila. Nebo co byste doporučili? V současné době pracuji na udržení jeho pozornosti - to mu celkem jde, při důslednosti. A naučení majitelů psa řádně "vyblbnout" před prací s ním. Má rád překážky a spolupráci v pohybu (aport všeho možného, povely na dálku, obíhání překážek atd.) Říkala jsem si jestli nemá problém se zrakem, ale předměty v dálce rozliší.

Ptám se, protože už se mi za ty leta, co se psy pracuji několikrát stalo, že jsem pracovala na odstranění výchovného problému, který se nakonec ukázal ne výchovným, ale zdravotním. A taky že i zde na ifauně se občas vyskytnou příběhy, které mne utvrzují v tom, že ne všechno "patologické" chování musí být důsledkem výchovy-nevýchovy.

Nedoporučím asi nic (nevím), ale jako OCD se mi to nejeví. Nebyl třeba týráný, zanedbaný, málo se mu věnovali? Takovéto automutilace se u psů vidívá, patří sem např. i okusování pacek. Teda když se vyloučí alergie, paraziti a já nevím, co dalšího. Spadá to - opět podle mě - do okruhu neuróz. To sice OCD taky, ale přece jen takovéto těžké sebezraňování mi prostě na "obyčejné" OCD nesedí.

fikovnice napsal(a):
Nedoporučím asi nic (nevím), ale jako OCD se mi to nejeví. Nebyl třeba týráný, zanedbaný, málo se mu věnovali? Takovéto automutilace se u psů vidívá, patří sem např. i okusování pacek. Teda když se vyloučí alergie, paraziti a já nevím, co dalšího. Spadá to - opět podle mě - do okruhu neuróz. To sice OCD taky, ale přece jen takovéto těžké sebezraňování mi prostě na "obyčejné" OCD nesedí.

no jo, ale ono se to u psů nedá moc rozpoznat, jestli říct porucha ta nebo ta, protože ..
na rozdíl od lidí oni nic nepoví, neurozy jsou to všechno, ne ? různé neurozy (fakt používáte tohle slovo ještě furt :-) ) mají stejný původ jako CCD (psí k. porucha), stejné projevy, stejné léčení ..
vystudovalo se, že i brzké odebrání od matky na to má vliv
zanedbání a vše to ostatní též, ale nachází se i u hodně mladých jedinců - dědičnost
zkoušeli léčit B6, Mg, Prozac a Prozac + Memantin a nejlépe na tom byli psi s tím vším dohromady, zlepšení u třetiny

fikovnice napsal(a):
Nedoporučím asi nic (nevím), ale jako OCD se mi to nejeví. Nebyl třeba týráný, zanedbaný, málo se mu věnovali? Takovéto automutilace se u psů vidívá, patří sem např. i okusování pacek. Teda když se vyloučí alergie, paraziti a já nevím, co dalšího. Spadá to - opět podle mě - do okruhu neuróz. To sice OCD taky, ale přece jen takovéto těžké sebezraňování mi prostě na "obyčejné" OCD nesedí.

No je to útulkáč - takže se o předchozím životě nic neví. Nebýt toho narážení - což ho zjevně musí bolet - bych ho kvalifikovala jako běžnějšího hyperaktivnějšího psa. Neustále poštěkává, nepostojí na místě, když je nuda hrabe. Jinak je to inteligentní pes, rychle se učí a je spíš typ "nejvíc mne to baví, když si na to příjdu sám" (já už se v těch anglických názvech - shaping, luring atd. poněkud ztrácím ). Když pracuje se mnou mám docela úspěch .... prodlužujeme pozornost, zkoušíme triky (moc šikovnej), hlavolamy (šikovnej, ale nedočkavej) a učím ho povely na dálku (obíhání překážek, aportování všeho možného, překážky). S majitelem je to trochu horší ..... pán je takovej netrpělivější typ. Ale snaží se. Proto mne to udivuje, že se psem se dá celkem dobře pracovat, když se mu poskytne přiměřené vybití, ale na druhou stranu je schopný začít blbnout při hře tak, že v klidu narazí do překážky, když jí předtím v pohodě přeskočil (půlmetrovka nebo áčko). Doma to stejné .... rozřádí se a naráží do zdi, sporáku atd.

Tak dneska jsem bedlivě pozorovala všechna zvířata,jestli nějaký nejeví známky duševní poruchy-vypadá to že ne.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
no jo, ale ono se to u psů nedá moc rozpoznat, jestli říct porucha ta nebo ta, protože ..
na rozdíl od lidí oni nic nepoví, neurozy jsou to všechno, ne ? různé neurozy (fakt používáte tohle slovo ještě furt :-) ) mají stejný původ jako CCD (psí k. porucha), stejné projevy, stejné léčení ..
vystudovalo se, že i brzké odebrání od matky na to má vliv
zanedbání a vše to ostatní též, ale nachází se i u hodně mladých jedinců - dědičnost
zkoušeli léčit B6, Mg, Prozac a Prozac + Memantin a nejlépe na tom byli psi s tím vším dohromady, zlepšení u třetiny

Proč ne slovo "neuróza"? V MKN (DSM) to bude nazváno nějak "vznosněji" (viz třeba to OCD - obsesivně-kompulsivní porucha), ale mně na slově neuróza nic neneurotizuje :-).

Jinak to fakt nemám sestudováno, ale tak nějak mi přijde pololaicky, že cpát do psa kombinaci antidepresiva a látku, která blokuje glutamátové receptory, čili se tomu psu rozhodí několik mediátorů v mozku, tak prostě mi to přijde divné. Už proto, jak píšete, ten pes neřekne, co mu to rozhození neurotransmiterů vlastně činí. Jestli se mu z Prozacu chce třeba zvracet, apod.

fikovnice napsal(a):
Proč ne slovo "neuróza"? V MKN (DSM) to bude nazváno nějak "vznosněji" (viz třeba to OCD - obsesivně-kompulsivní porucha), ale mně na slově neuróza nic neneurotizuje :-).

Jinak to fakt nemám sestudováno, ale tak nějak mi přijde pololaicky, že cpát do psa kombinaci antidepresiva a látku, která blokuje glutamátové receptory, čili se tomu psu rozhodí několik mediátorů v mozku, tak prostě mi to přijde divné. Už proto, jak píšete, ten pes neřekne, co mu to rozhození neurotransmiterů vlastně činí. Jestli se mu z Prozacu chce třeba zvracet, apod.

Zjistilo se, že nejen na serotonin je třeba se zaměřit, ale i na NMDA receptor, pak jsou výsledky lepší.
Asi se budete divit (já se nedivím a Vy též nebudete :-) ), ale jak se vše testuje nejdřív na myších, potkanech, psech a až pak na lidech, tak tohle se použilo obráceně. No kdo by si pomyslel, že pes může mít i psychické problémy, že..
Lidé s OCD se tak léčí, tak to zkusili i u psů. Zjistily se stejné věci v mozku u lidí s OCD a psů s CCD - ví se, které geny, proto to mohli označit stejně.
Blinkat se může i z memantinu. Zkoušeli amytriptylin, klomipramin, ..
Představte si ale, co ti psi prožívají bez pomoci.
Požírají kameny, hlínu, cokoli. Vydrží hodiny běžet za svým ocasem. Koušou si nohy. Jako myslím koušou, kůže pryč, všecko. Infekce. Derou ocas a kolem kaluž krve. Tak jim musí kousek amputovat, jenže pes zas vezme další kousek.