Je mi to fakt trapné psát to znovu. Ale..Mám 3 měsíční štěně, které šíleně kouše. Do krve. Mám rozkousané ruce od prstů až po ramena. Zkoušela jsem všechno. Hýbající hračky, nehýbat se, dát ruku v pěst, zakňučet, nesmíš, odejít. Je to chytré štěně, poslouchá na slovo, sedni, lehni, pac, na.místo, čekej. Je opravdu šikovný, ale když přijde na kousání tak je jako vyměněný. Opravdu ho unavuji, chodíme na dlouhé procházky, hraju si s ním, cvičíme, běháme, věnuji se mu celý den. Ale tohle je šílené. Vím, je to malé štěně, je to normální. Do určité míry se to dá tolerovat, ale pak už ne. Na jednu stranu vím, že je to naprosto normální, ale na tu druhou bych byla ráda kdyby aspoň kousal jemněji. Prosila bych o radu někoho kdo našel řešení i když nic nefungovalo. Předem děkuji.
Uživatel s deaktivovaným účtem

My jsme "umazlili"
Já jsem se teda taky nenechala kousat. U nás docela zabíraly hračky, jakmile jsem viděla, že chce kousat do mě tak "NE" vzít hračku, udělat ji zajímavou a hrát si s hračkou. Když jsem neměla nic po ruce a třeba zrovna někam potřebovala jít, tak jsem štěně normálně odstrčila. A nebo jsem to dělala i tak, že jsem si štěně vzala na klín, držela ho tak, aby na mě zubama nedosáhlo a hladila a ono se po chvíli uklidnilo a přestalo kousat . Teď už stačí říct třeba "sedni" a je vyřešeno. Vím, že je to pro psa normální, ale to, že mám štěně přece neznamená, že musím chodit s rukama do krve.
sisi58
napsal(a):
A to nemáte kotě! To byste byla nejen pokousaná, ale i do krve poškrábaná.
Jinak si myslím, že jste větší,než to štěně, tak ho kousat přes míru nenechejte.
Až přezubí, nebudou zuby tak ostré a navíc už pejsci tolik nekoušou.
No nevím.od koťat se taky nenechám škrábat,od dětí mlátit lopatičkou po hlavě..To bych dopadla,kdyby si naše veškerá omladina ze mne udělala trenažér na kousání,drápání,trkání,klování a podobně.Jistě,pejsek z toho vyroste,ale já bych do tý doby teda nechtěla chodit osápaná jak samice.
Uživatel s deaktivovaným účtem

sisi58
napsal(a):
A to nemáte kotě! To byste byla nejen pokousaná, ale i do krve poškrábaná.
Jinak si myslím, že jste větší,než to štěně, tak ho kousat přes míru nenechejte.
Až přezubí, nebudou zuby tak ostré a navíc už pejsci tolik nekoušou.
...mám tři kočky od kotěte a poškrabaná a pokousaná jsem věru nebyla......u našich štěňat se to dalo vždy korigovat hrou.......
Uživatel s deaktivovaným účtem

Zkoušela jsem všechno. Hýbající hračky, nehýbat se, dát ruku v pěst, zakňučet, nesmíš, odejít.
v tom "všechno" mi chybí naučení (prosím ne zkoušení, ale naučení) povelu PUSŤ, ono je ale doopravdy lepší psu říkat, co dělat má a ne co nemá.....
povel v každém případě učím v jiné situaci, výměnou něčeho za něco lepšího - povel vyslovuji když se otvírá tlama
a pak ten povel používám i v této situaci, respektive když už je povel naučen, tak ho použiji DŘÍV než se do mě zakousne (nenechám udělat chybu), a okamžitě odměna a okamžitě hra s něčím jiným, ne s lidskou končetinou
situace štěně kouše do ruky - dobré je sedět na zemi, člověk musí být zcela v klidu - štěně má ruku v puse, tu zatlačím DO tlamy spolu s PUSŤ a odměnou (ta bude ze začátku fungovat jako "lákadlo") a náhradní činnost, ať už to je přetahovaná s přetahovadlem, házení balónku nebo třeba odnos smetí do popelnice, jít se projít na náměstí (coby zaměstnání ducha, které unaví). Pokud budeš toto dělat dobře a důsledně, tak máš za jedno sezení položen solidní základ. Nutná je v podstatě důsledná pasivita člověka - žádné pískání,odcházení, poskakování či co, ale jenom klidná práce s rukou.
Důslednost, důslednost a důslednost!
Uživatel s deaktivovaným účtem

Malkina
napsal(a):
Já budu za tyrana,ale do krve bych se teda okousat nenechala.Naše štěňata teda kousala tak nějak normálně,ale když se občas rozvášnila podržela jsem jim čumák a řekla:to bolí,to nedělej nebo si s tebou nebudu hrát a obě to pochopila rychle..
No a pak máte štěňata, které když pustíte, tak se vám do tý ruky zakousnou s ještě větší vervou
Uživatel s deaktivovaným účtem

Nora z toho vyrostla, prostě tak.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Nora z toho vyrostla, prostě tak.
..každé z toho vyroste....musím říct, že motýl byl ze všech štěňat nejhorší, ale dalo se korigovat hrou a ani nevím jak, najednou to skončilo z ničeho nic.......no výhodou možná byla ta moje sádra - neustále ji rozebíral a snažil se mi jí sundat a tak neměl na druhou ruku či nohy čas
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
No a pak máte štěňata, které když pustíte, tak se vám do tý ruky zakousnou s ještě větší vervou
To je možný,píšu jak to bylo u nás.Kousat se prostě nenechám.Borderka na to měla svůj fígl-když ji jezevec jako štěně už moc otravoval a útočil,chytila ho za přední nožičku a judo chvatem převrátila na záda,jezevec to odkoukal a zas převracel kocoura Ale u nás je to snadný,zvířata se nám vychovávají tak nějak vzájemně mezi sebou,když je jenom člověk - štěně tak má asi práce víc.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Malkina
napsal(a):
To je možný,píšu jak to bylo u nás.Kousat se prostě nenechám.Borderka na to měla svůj fígl-když ji jezevec jako štěně už moc otravoval a útočil,chytila ho za přední nožičku a judo chvatem převrátila na záda,jezevec to odkoukal a zas převracel kocoura Ale u nás je to snadný,zvířata se nám vychovávají tak nějak vzájemně mezi sebou,když je jenom člověk - štěně tak má asi práce víc.
No já si myslim, že málokdo z nás ...asi nikdo...nebude jen tak nehnutě sedět a nechat štěně kousat dle libosti. Jen jsem chtěla podotknout, že štěňata jsou taky různá, některá nekoušou skoro vůbec, u některých stačí říct aůůůů, některá se rádi místo ruky zakousnou do hračky.....některá jsou opravdoví "bojovníci" co se nedají lehce odradit, naopak každá snaha...dokonce i ignorace...je nabudí k ještě větší...jak to napsat...k "zuřivosti, útočnosti a vehementnosti" (samozřejmě vše v uvozovkách, mluvíme přeci o štěňátku, co si hraje) a tak musí občas člověk vymyslet nekonvenční metody, jak na to konkrétní štěndo........
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
No já si myslim, že málokdo z nás ...asi nikdo...nebude jen tak nehnutě sedět a nechat štěně kousat dle libosti. Jen jsem chtěla podotknout, že štěňata jsou taky různá, některá nekoušou skoro vůbec, u některých stačí říct aůůůů, některá se rádi místo ruky zakousnou do hračky.....některá jsou opravdoví "bojovníci" co se nedají lehce odradit, naopak každá snaha...dokonce i ignorace...je nabudí k ještě větší...jak to napsat...k "zuřivosti, útočnosti a vehementnosti" (samozřejmě vše v uvozovkách, mluvíme přeci o štěňátku, co si hraje) a tak musí občas člověk vymyslet nekonvenční metody, jak na to konkrétní štěndo........
No však jo,ale chudák zadavatelka má ruce okousaný až k ramenům.Píše že pejsek je jinak fajn takže domluva s ním je.Jsou mu tři měsíce-já bych taky nečekala až z toho vyroste a řešila to.Je to právě o tom vymyslet co zabere na tohohle konkrétního vlkodlaka.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Malkina
napsal(a):
No však jo,ale chudák zadavatelka má ruce okousaný až k ramenům.Píše že pejsek je jinak fajn takže domluva s ním je.Jsou mu tři měsíce-já bych taky nečekala až z toho vyroste a řešila to.Je to právě o tom vymyslet co zabere na tohohle konkrétního vlkodlaka.
No, na Noru zabral nejlíp tetanus, protože když pes nemůže otvírat tlamu, nemůže ani kousat.
Ale nedoporučuju.
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
No já si myslim, že málokdo z nás ...asi nikdo...nebude jen tak nehnutě sedět a nechat štěně kousat dle libosti. Jen jsem chtěla podotknout, že štěňata jsou taky různá, některá nekoušou skoro vůbec, u některých stačí říct aůůůů, některá se rádi místo ruky zakousnou do hračky.....některá jsou opravdoví "bojovníci" co se nedají lehce odradit, naopak každá snaha...dokonce i ignorace...je nabudí k ještě větší...jak to napsat...k "zuřivosti, útočnosti a vehementnosti" (samozřejmě vše v uvozovkách, mluvíme přeci o štěňátku, co si hraje) a tak musí občas člověk vymyslet nekonvenční metody, jak na to konkrétní štěndo........
Mno, měl jsem obě předloktí asi v centimetrových rozestupech pokrytá šrámy, v různém stádiu hojení a na nohou modřiny s dírou uprostřed A opravdu to nešlo přeorientovat na nic jiného, miláček se chtěl prát s něčím skutečným, hračka nepomáhala a vzhledem k tomu, že jinak velmi slušně poslouchal už tehdy, tak přerušil kousání, provedl povel, jakmile dostal volno vrátil se tam, kde skončil. Při ignorování stupňoval intenzitu, až to už ignorovat nešlo a pak když už měl přes 20 a pak přes 30 kg, tak to bylo opravdu něco. Pak už dokonce chápal, že nám to vadí a půjdeme pryč, takže chvíli vydržel a pak začal přecházet k náhražkové hře a málem si vždycky utrhl ocas. Bez ohledu na veškerou naší snahu to přešlo asi v 8 měsících. Opravdu jediné co pomohlo, bylo zdrhnout ze zahrady domů pokaždé, když začal.
Uživatel s deaktivovaným účtem

TyVed
napsal(a):
Mno, měl jsem obě předloktí asi v centimetrových rozestupech pokrytá šrámy, v různém stádiu hojení a na nohou modřiny s dírou uprostřed A opravdu to nešlo přeorientovat na nic jiného, miláček se chtěl prát s něčím skutečným, hračka nepomáhala a vzhledem k tomu, že jinak velmi slušně poslouchal už tehdy, tak přerušil kousání, provedl povel, jakmile dostal volno vrátil se tam, kde skončil. Při ignorování stupňoval intenzitu, až to už ignorovat nešlo a pak když už měl přes 20 a pak přes 30 kg, tak to bylo opravdu něco. Pak už dokonce chápal, že nám to vadí a půjdeme pryč, takže chvíli vydržel a pak začal přecházet k náhražkové hře a málem si vždycky utrhl ocas. Bez ohledu na veškerou naší snahu to přešlo asi v 8 měsících. Opravdu jediné co pomohlo, bylo zdrhnout ze zahrady domů pokaždé, když začal.
To moje současná feňule nebyla rozhodně první štěně, co by mega kousalo, ale rozhodně první, co dělalo útoky...jak to nazvat..navážno....nevypadalo to jako rozpustilá hra psího caparta, ale jako regulérní útok....veškerá snaha korekci jí nastartovala ještě víc......no nakonec jsme jí opravdu umazlili...bude to znít bláznivě, ale když se na člověka vrhla, tak žádné odstrkování, povelování, ignorace, hračky, žádný aůů to bolí apod nepomohlo....ale začali jsme jí intenzivně hladit po hlavě a říkat "malá..hodná...malá...hodná" to potom po chviličce přestala hryzat a byla opravdu malá a hodná.......a naštěstí z toho vyrostla poměrně brzo, nevím přesně kdy, ale v pátym měsíci už určitě nekousala spíš dřív........dneska je to ta nejopatrnější a nejmazlivější psí holka na světě....kdo by to do tý "agresivní ďáblice" řekl ...
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
To moje současná feňule nebyla rozhodně první štěně, co by mega kousalo, ale rozhodně první, co dělalo útoky...jak to nazvat..navážno....nevypadalo to jako rozpustilá hra psího caparta, ale jako regulérní útok....veškerá snaha korekci jí nastartovala ještě víc......no nakonec jsme jí opravdu umazlili...bude to znít bláznivě, ale když se na člověka vrhla, tak žádné odstrkování, povelování, ignorace, hračky, žádný aůů to bolí apod nepomohlo....ale začali jsme jí intenzivně hladit po hlavě a říkat "malá..hodná...malá...hodná" to potom po chviličce přestala hryzat a byla opravdu malá a hodná.......a naštěstí z toho vyrostla poměrně brzo, nevím přesně kdy, ale v pátym měsíci už určitě nekousala spíš dřív........dneska je to ta nejopatrnější a nejmazlivější psí holka na světě....kdo by to do tý "agresivní ďáblice" řekl ...
No u nás bylo sice jasný, že tohle je hra, ale byly jiný švandy. Dokud chodil na procházce na volno, tak šel kus napřed a schoval se a pak vyrazil plnou rychlostí a zkoušel nás složit nárazem hrudníku a pak v pubertě byla největší zábava a to snaha donutit mě, abych ho pustil z vodítka. Prostě najednou vrčení, náznaky útoku, kousání do ruky, co vodítko držela, tlapama mě držel kolem nohy a snažil se mě složit a celkově snaha nahnat strach a vynutit si tu svobodu. Jenže to už sem věděl, že mě miluje a na vážno prostě nekousne, takže to vlastně nebylo fér a dalo se to vydržet (člověk se postupně otuží, fyzicky i psychicky), jak mu štěňátko roste.
Malkina
napsal(a):
No nevím.od koťat se taky nenechám škrábat,od dětí mlátit lopatičkou po hlavě..To bych dopadla,kdyby si naše veškerá omladina ze mne udělala trenažér na kousání,drápání,trkání,klování a podobně.Jistě,pejsek z toho vyroste,ale já bych do tý doby teda nechtěla chodit osápaná jak samice.
Však píšu,že se zadavatelka nemá nechat.
Ono je to spíš tak, že od pejsků to víc bolí a kotě je malučké, tak mu dovolíme víc. A taky je rychlé, než ucuknete,už jste označená.
sisi58
napsal(a):
Však píšu,že se zadavatelka nemá nechat.
Ono je to spíš tak, že od pejsků to víc bolí a kotě je malučké, tak mu dovolíme víc. A taky je rychlé, než ucuknete,už jste označená.
Jj,kotě ještě zatne drápy aby ruka nemohla ucuknout Ale jak to tu čtu já měla na štěňátka teda kliku,fakt stačilo chytit za držtičku a říct že takhle ne a i v zápalu hry s kousáním přestala.
Denynek

XXX.XXX.127.237
Taky se chci podělit o zážitky se štěňátkem.
Před dvěma lety nám odešel do psího nebe labrador, byl to úžasný pejsek. Po jeho odchodu, už jsem pejska nechtěla.
Jenže manžel si přál štěňátko labradora a po dlouhém hledání, máme doma dvouměsíční štěně. Je hodně temperamentní, navíc musíme zvládat průjem a dietu a protože štěňátko je žravé je to obtížnější.
Také nás hodně kouše a někdy si říkáme , jestli ho to přejde. Snažíme se ho vychovávat. V noci už nemáme loužičky ani hromádky, ale ta zuřivost u štěňátka mě překvapila, protože náš první labrador byl bambula, nic nám nerozkousal . Proto jsem si našla vaše stránky a pročítám vaše rady. Určitě něco z vašich rad použijeme. Pravda je, že nám štěňátko vneslo veselo do naší všednosti, už se těšíme, až budeme mít třetí očkování abychom mohli chodit na prochajdy. Tak pejskům zdar a páníčkům hodně radosti z nich.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Denynek
napsal(a):
Taky se chci podělit o zážitky se štěňátkem.
Před dvěma lety nám odešel do psího nebe labrador, byl to úžasný pejsek. Po jeho odchodu, už jsem pejska nechtěla.
Jenže manžel si přál štěňátko labradora a po dlouhém hledání, máme doma dvouměsíční štěně. Je hodně temperamentní, navíc musíme zvládat průjem a dietu a protože štěňátko je žravé je to obtížnější.
Také nás hodně kouše a někdy si říkáme , jestli ho to přejde. Snažíme se ho vychovávat. V noci už nemáme loužičky ani hromádky, ale ta zuřivost u štěňátka mě překvapila, protože náš první labrador byl bambula, nic nám nerozkousal . Proto jsem si našla vaše stránky a pročítám vaše rady. Určitě něco z vašich rad použijeme. Pravda je, že nám štěňátko vneslo veselo do naší všednosti, už se těšíme, až budeme mít třetí očkování abychom mohli chodit na prochajdy. Tak pejskům zdar a páníčkům hodně radosti z nich.
Až po třetím očkování? A to s ním nechodíte ven? To by mě ten můj jako štěně asi sežral, navíc jsme kvůli průjmu a následným komplikacím s odčervovákem měli očkování dost posunuté. Po druhém očkování v 10 m mazal ven. Ožíral ochotné kamarády a další štěňata. Vyhýbala jsem se jen psům bezdomovců a nesměl pít z louží. Doma dostal do tlamičky sušenou vazovici, v krajním případě jsme se s ním prala prostřednictvím vypolstrovaného maňáska na ruku s vizáží kočičky. Měl dřevěnou činku a vůbec plnou bednu věcí na žvýkání.
Jestli se bojíte, tak ho aspoň vemte do psí školky, jinak ho prostě budete muset zabavit sami. I s tím okusováním a "bojem".
Uživatel s deaktivovaným účtem

Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Až po třetím očkování? A to s ním nechodíte ven? To by mě ten můj jako štěně asi sežral, navíc jsme kvůli průjmu a následným komplikacím s odčervovákem měli očkování dost posunuté. Po druhém očkování v 10 m mazal ven. Ožíral ochotné kamarády a další štěňata. Vyhýbala jsem se jen psům bezdomovců a nesměl pít z louží. Doma dostal do tlamičky sušenou vazovici, v krajním případě jsme se s ním prala prostřednictvím vypolstrovaného maňáska na ruku s vizáží kočičky. Měl dřevěnou činku a vůbec plnou bednu věcí na žvýkání.
Jestli se bojíte, tak ho aspoň vemte do psí školky, jinak ho prostě budete muset zabavit sami. I s tím okusováním a "bojem".
Přesně! Nečekejte na třetí očkování. Když vyberete vhodné místo na venčení, nebude problém.
Denynek

XXX.XXX.127.237
Zdravím, děkuji za reakce na můj článek. Ven chodíme, protože máme domeček a velkou zahradu. On ten náš chlapeček je zlatej v noci, když jdeme venčit na zahradu a je rozespalej tak je k sežrání, ale když ho chytne amok, to koukáme, je to proto, že jsme před ním měli velikého bambulu, klidného, poslušného.
Stejně nám vnesl slunce do našeho poklidného života a jsme rádi, že ho máme.
Denynek
napsal(a):
Zdravím, děkuji za reakce na můj článek. Ven chodíme, protože máme domeček a velkou zahradu. On ten náš chlapeček je zlatej v noci, když jdeme venčit na zahradu a je rozespalej tak je k sežrání, ale když ho chytne amok, to koukáme, je to proto, že jsme před ním měli velikého bambulu, klidného, poslušného.
Stejně nám vnesl slunce do našeho poklidného života a jsme rádi, že ho máme.
Myslím,že ludí skôr zaujíma,či so šteniatkom chodíte von-medzi ľudí, do lesa,do parku,po uliciach,proste či ho socializujete a ukazujete mu svet
Uživatel s deaktivovaným účtem

Denynek
napsal(a):
Taky se chci podělit o zážitky se štěňátkem.
Před dvěma lety nám odešel do psího nebe labrador, byl to úžasný pejsek. Po jeho odchodu, už jsem pejska nechtěla.
Jenže manžel si přál štěňátko labradora a po dlouhém hledání, máme doma dvouměsíční štěně. Je hodně temperamentní, navíc musíme zvládat průjem a dietu a protože štěňátko je žravé je to obtížnější.
Také nás hodně kouše a někdy si říkáme , jestli ho to přejde. Snažíme se ho vychovávat. V noci už nemáme loužičky ani hromádky, ale ta zuřivost u štěňátka mě překvapila, protože náš první labrador byl bambula, nic nám nerozkousal . Proto jsem si našla vaše stránky a pročítám vaše rady. Určitě něco z vašich rad použijeme. Pravda je, že nám štěňátko vneslo veselo do naší všednosti, už se těšíme, až budeme mít třetí očkování abychom mohli chodit na prochajdy. Tak pejskům zdar a páníčkům hodně radosti z nich.
Já bych ještě dodala....ohledně kousání mě další štěně opět utvrdilo v tom, že ať dělám co dělám, tak to kousání opět přestává s přezubováním, takže moje zkušenost velí vydržet a snažit se minimalizovat množství "prolité krve" z rozkousaných rukou...Gina 4,5 měsíce na kterou jsme zkraje nemohli normálně sáhnout, aniž bychom jí měli zakouslou v ruce, nemohla jsem kolem ní pomalu projít, protože nej zábava byla ulovit mě a zakousnout se mi do lýtka atd...přestává mít zájem nás okusovat...neříkám, že už to nedělá vůbec, ale frekvence klesla tak na 2x denně max (dneska třeba vůbec) a i ta vehemence se omega snížila, naopak mi někdy přijde, že když jí nabízím..."tak pojď budem se prát, budeme kousat" tak už jí to ani nebaví.
A dále na všechny štěňata stejně ohledně "utahání" u mě platilo vzít ho někam, kde to nezná...nebo alespoň měnit trasy......ono půlhodina..hodina (prostě přiměřená doba pro konkrétní štěně) na prochajdě, kam chodíme běžně znamená, že doma má ještě elánu na rozdávání, hodina tam, kde nikdy nebyla a štěně padne za vlast.....a pokud je šance se ještě potkat a pohrát s několika psy, to už v mém případě znamená, že následně mám doma hodné štěňátko, někdy i část druhého dne.
Ohledně toho očkování a vyčkávání na to až bude štěně plně doočkované....to teda nečekám a paradox je, že se všemi štěňaty, se kterými chodím ven hned, tak vše ok a jediná ovčanda, se kterou jsme čekali, tak stejně chytla parvu, kterou jsme zřejmě my lidé přitáhli z venku.