Uvažuji v tomto nebo příštím roce pořídit si k fenečce druhého psa. Už jsme se naladily na jednu vlnu a soužití pěkně zvládáme. Je to větší mix kavalíra, velice aktivní i po kastrovaci.
Teď ale nevím jaké plemeno si pořídím. Uvažuji o pejskovi s pp. Můj sen byl vždycky mudi, ale nevím jak s hrabáním na zahradě, aby se nepodkopal pod plotem nebo v záhonku. Chci totiž psa, který bude moct být aspoň v době mé nepřítomnosti puštěný na zahradě.
Jinak chci psa:
-max 45 cm v kohoutku
-aby vycházel s dalším psem v domě a s kočkama (jinak máme slepice, králíky,...ale zavřené)
-aktivnější, aby se mohl věnovat nějakému sportu, ale může to být i aktivní procházkář a na tůry
-dobře cvičitelný, aby se naučil klidné chůzi na vodítku a běžné poslušnosti, nejsem začátečník, ale vždycky jsem měla dobře spolupracující psy
Mohu mu nabídnout:
-Nikdy nejsem déle jak 8 hodin mimo barák
-můžu se mu 3 hodiny aktivně věnovat + doma s ním budu trávit čas v jeho přítomnosti
-jsem sportovec tělem i duší, teď dělám agi a rekreačně triky, běháme u koloběžky, bruslí a občas koně
-celodenní pobyt na oplocené zahradě, pokud to půjde, tak i přes den, ale jsem schopná ho vzít do domu. Ale přes zimu aby tam vydržel nějakou hodinku (teplé místo je jen zateplená bouda)
A druhá věc s tím související, jak připravit fenku na příchod nového člena? Nikdy jsem neměla více psů zaráz. Návštěva s pejskem u nás nebyla, nemáme přátele s dobře vychovaným psem. Venku se se psy snese, některé aktivnější má tendence usměrňovat, ale neublíží.
Nenabízíte málo,to určitě ne. Plemeno Mudi (osobně žádného neznám,jen to co jsem si o plemeni přečetla) by asi špatná volba nebyla.
Pokud máte se svou stávající fenkou tak bezvadný vztah tak ji musíte znát od a až po y a potom by asi neměl být problém přinést domů nové štěně. To je na Vás ne na té fence..tu si usměrníte,kdyby něco .. (aspon jsem to tak pochopila)
Jen k tomu dodám - mám to ve zvyku - dvakrát tolik práce,nervů,peněz.. A může to být úplně super,ale taky to může být všechno špatně..
Brala jsem si dva psy, dvě štěnda najednou. Ačkoliv tady by to nikdo neschválil, nikdy jsem toho nezalitovala. Ale mám naprosto jiné podmínky než ostatní, nemám děti a jsem doma, takže jsem veškerý čas chtěla a věnovala psům. Přes to jsem byla předem připosr...co když si nesednou a budou mely? Jak to budu řešit, kotec nemaje a nechci. Naštěstí mi to vyšlo a psi se mi nikdy neporvali, ani náznaky nebyly. Když jeden ze psů umřel, uvažovala jsem k druhému pořídit štěně, aby nebyl sám, když nikdy sám nebyl. Nakonec jsem to neudělala, muž byl proti a musím říct, že měl pravdu (jako vždy ) Pes je starý, už má své bolístky a jsem ráda, že mu můžu stále věnovat všechen čas, udělat mu stáří co nejlepší, trochu ho i rozmazlovat, když zůstal sám a nevěnovat se novému štěndu - mladému psu. Já bych prostě ze své zkušenost brala zase dvě štěnda a také nikdy nebrala k feně fenu. Mám několik zkušeností od známých, kdy museli dávat jednu fenu pryč, protože se nesnesly
Uživatel s deaktivovaným účtem

lesnížínka
napsal(a):
Brala jsem si dva psy, dvě štěnda najednou. Ačkoliv tady by to nikdo neschválil, nikdy jsem toho nezalitovala. Ale mám naprosto jiné podmínky než ostatní, nemám děti a jsem doma, takže jsem veškerý čas chtěla a věnovala psům. Přes to jsem byla předem připosr...co když si nesednou a budou mely? Jak to budu řešit, kotec nemaje a nechci. Naštěstí mi to vyšlo a psi se mi nikdy neporvali, ani náznaky nebyly. Když jeden ze psů umřel, uvažovala jsem k druhému pořídit štěně, aby nebyl sám, když nikdy sám nebyl. Nakonec jsem to neudělala, muž byl proti a musím říct, že měl pravdu (jako vždy ) Pes je starý, už má své bolístky a jsem ráda, že mu můžu stále věnovat všechen čas, udělat mu stáří co nejlepší, trochu ho i rozmazlovat, když zůstal sám a nevěnovat se novému štěndu - mladému psu. Já bych prostě ze své zkušenost brala zase dvě štěnda a také nikdy nebrala k feně fenu. Mám několik zkušeností od známých, kdy museli dávat jednu fenu pryč, protože se nesnesly
Měla jsem asi vždy pohodový psy, jinak si to neumím vysvětlit, ale pořizovala jsem druhýho, třetího a dalšího psa různě...třeba první fena měla rok, druhá přišla v půlroce, snesly se v pohodě, třetí pak po dalším půlroce ve 4 měsících, opět v pohodě. Čtvrtá přišla ve věku cca jednoho roku asi po měsíci, co jsme tu třetí nejmladší museli nechat uspat, soužití opět bez problémů. Pak přišlo štěně po tom, co jsme druhou fenu nechali uspat, nejstarší měla cca 13. Už sice měla ráda svůj klid a štěndo jsme museli usměrňovat, ale rychle pochopilo, že nemá babču obtěžovat. Teď před měsícem jsem si přivezla rok a půl starýho psa, seznámení proběhlo v klidu, i když u žrádla musel fenky upozornit, že miska je jen jeho a neleze se do ní, pochopily.
Věnuju se všem psům stejně a to mám ještě 3 děti, teď teda už dospělý. Nikdy jsem žádnýho psa nedala pryč. Ale pravda, nemám žádný jiný koníčky, ani na zahradě nedělám, nebaví mě to.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Za mě třeba asi takhle, druhého psa jsem rozmýšlela dlouho dlouho, nakonec si pořídila k feně, když jí bylo šest, taky fenku, to samé plemeno a upřímně, nečekala jsem, jaký to bude záhul hlavně časový. Holky si spolu báječně rozumí a obě jsou hodně poslušné, akorát ta starší je bezproblémová, ta mladší bohužel úplně ne. Měla sem představu, že budu štěňátko socializovat o samotě, venčit je ze začátku zvlášť atd., aby se štěně primárně navázalo na mě atd. Houby s octem, při práci na plný úvazek a domácnosti to fakt moc nešlo, takže jestli štěně bylo samo bez druhé feny venku asi tak dvacetkrát, jinak chodíme spolu, protože ten čas prostě není. Do toho se starší běhám závodně agility, takže sem celý rok řešila, kdo mi pohlídá štěně, když sem já na závodech (štěně demolovalo klec nebo auto, když sem starší odvedla na běhání), to samé na tréninku, odložení ještě nezvládne, takže buď dělá bordel v autě nebo v kleci. Když chci se starší cvičit na zahradě doma sama, musím mladší zas někam zavřít, protože nevydrží v odložení (vydrží krátce, ale rozhodně neustojí, když vidí druhou fenu běhat). To samé, s mladší řeším reaktivitu na psy a hodně velké strachové reakce na různé podněty, teď když jdeme spolu s oběma fenama na procházce a potkáme třeba psa, u kterého vím, že by mohl být problém, musím starší zalehnout, abych se mohla mladší věnovat opravdu naplno a odměňovat za správné chování, což se nedá, pokud musím ještě hlídat tu starší, jestli mi jde u druhé nohy nebo furt leží odložená a nezajede mi jí cyklista, který jede zrovna taky okolo atp. :-). Do toho mladší ještě navíc není zdravá, takže často na úkor třeba tréninku s tou starší, jedu s mladší na veterinu na kontrolu. Takže jak sem si básnila, že s oběma budu běhat agi, tak to vypadá, že s mladší budu muset začít úplně nějaký jiný nenáročný sport, což je trochu na palici, dělat s jednou to a s druhou něco jiného. Takže za mě, já už bych dva psy nechtěla do budoucna, mám pocit, že je to pořád na úkor té jedné nebo druhé, buď se věnuju jedné nebo druhé, ale ani jedna už nemá ten čas a péči, jako kdyby byla jen jedináček. I když myslím, že jim je to jedno :-), to je spíš jen můj pocit. A pak nemluvím o úklidu v bytě, s jedním psem, když sem zametla jednou za tři dny, tak se nic nestalo, teď to dělám fakt denně. Takže časově to vychází tak, že se psům věnuju dvě hoďky denně (o víkendu víc samozřejmě) a tři hoďky potom domácnosti (jako jasně není to jen úklid po psech, ale tak všeobecně) a do toho sem ještě devět hodin v práci že jo. Jinak mudi je dost povahově komplikované plemeno, neznám žádného, co by byl psychicky normální, je tam hodně velká bázlivost. Ale třeba vám bude sedět, to je určitě možné, mě by to asi nesedělo.
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Měla jsem asi vždy pohodový psy, jinak si to neumím vysvětlit, ale pořizovala jsem druhýho, třetího a dalšího psa různě...třeba první fena měla rok, druhá přišla v půlroce, snesly se v pohodě, třetí pak po dalším půlroce ve 4 měsících, opět v pohodě. Čtvrtá přišla ve věku cca jednoho roku asi po měsíci, co jsme tu třetí nejmladší museli nechat uspat, soužití opět bez problémů. Pak přišlo štěně po tom, co jsme druhou fenu nechali uspat, nejstarší měla cca 13. Už sice měla ráda svůj klid a štěndo jsme museli usměrňovat, ale rychle pochopilo, že nemá babču obtěžovat. Teď před měsícem jsem si přivezla rok a půl starýho psa, seznámení proběhlo v klidu, i když u žrádla musel fenky upozornit, že miska je jen jeho a neleze se do ní, pochopily.
Věnuju se všem psům stejně a to mám ještě 3 děti, teď teda už dospělý. Nikdy jsem žádnýho psa nedala pryč. Ale pravda, nemám žádný jiný koníčky, ani na zahradě nedělám, nebaví mě to.
ono hodně záleží na plemeni - u plemen, co jsou šlechtěná na to, aby byla mírná a nejsou nijak průbojná to problém nebývá (např ten retrívr, chrti apod.)
Uživatel s deaktivovaným účtem

Inspektor Pišišvor
napsal(a):
ono hodně záleží na plemeni - u plemen, co jsou šlechtěná na to, aby byla mírná a nejsou nijak průbojná to problém nebývá (např ten retrívr, chrti apod.)
To určitě, většina byla i s retrívrem křížená, i když u některých si nejsem jistá, co všechno tam bylo. Pro mě byla v podstatě priorita to, aby pes nebyl doma sám, když jsme v práci. Retrívr to dost blbě snáší, jiný plemeno nejspíš v pohodě.