Odlehčené téma pro zasmání - platí tento obrázek? :-)

platí

Terven napsal(a):
Jako, vtipný, no
Ale musím se těch malejch psů zastat, oni na tom vodítku obvykle neječí z důvodu, že s páníčkem za zadkem si troufají. Spíš se cítí omezení, nemohou ovlivnit směr pohybu a vzdálenost od objektu strachu, často jsou nuceni pohybovat se přímo čelem k němu. Takže preventivní řvaní "nepřibližuj se ke mně" je asi tak jediné, co jim zbývá. A celkem se jim nedivím, že mají z cizích velkých psů strach, zvlášť mají-li za sebou už nějakou špatnou zkušenost.
Pokud by byli navolno, pravděpodobně by se k tomu velkému psu nepřiblížili tak blízko, jak je nutí páníček. Možná by se přibližovali obloukem ze strany, dělali by konejšivá gesta...
Anebo je tu možnost, kterou zmiňuje Šusta a která by mě nenapadla - že pes na vodítku přebírá odpovědnost za páníčka na druhém konci, zvláště jde-li první.

Nebo by se malý pes na volno k velkému přiblížil na útěkovou vzdálenost a řval u toho jako by ho na nože brali, zvlášť, pokud by se velký pohnul směrem k němu.

Vodítko je určitě pro každého psa jakousi jistotou spojení s psovodem a na vodítku bývají psi "silnější", sebevědomější.

Nebo by se malý pes na volno k velkému přiblížil na útěkovou vzdálenost a řval u toho jako by ho na nože brali, zvlášť, pokud by se velký pohnul směrem k němu.

Souhlasím, ale pravděpodobně by to nedělal z důvodu, že je agresivní dominátor nebo kamikadze, ale proto, že se v přítomnosti cizí velké obludy necítí bezpečně a snaží se ji proto zahnat do vzdálenosti, kde nebude znamenat ohrožení.

Vodítko je určitě pro každého psa jakousi jistotou spojení s psovodem a na vodítku bývají psi "silnější", sebevědomější.
tohle je dle mého právě ten stále dokola opakovaný blud. Sebejistý pes nebude mít potřebu se zmítat na vodítku a ječet.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nebo by se malý pes na volno k velkému přiblížil na útěkovou vzdálenost a řval u toho jako by ho na nože brali, zvlášť, pokud by se velký pohnul směrem k němu.

Vodítko je určitě pro každého psa jakousi jistotou spojení s psovodem a na vodítku bývají psi "silnější", sebevědomější.

Jak tak sleduju holky JRT od vedle, souhlasím s Balu. Když jde můj velký pes, ať už se mnou na vodítku nebo sám k prckovi, ten na 99% nevydá ani hlásku, stáhne ocásek a zaleze páníčku mezi nohy. To je dle mne normální chování. Když se můj přiblíží na čichnutí, vyštěkne, ožene se - také normální ,,nechej mne!" Ale když holky do té doby za barákem, 20m od silnice, na každé šustnutí vyletí a lítají kolem mamky s kočárkem, slečny s letákama, člověka s děckem, se psem...a řvou jak protržené, minule jsem viděla, jak slečně s letákama štěkala asi centimetr od lýtka(fakt jsem si nebyla jistá, jestli by i nechňapnula) to mi moc strachové nepřijde. Ano, můžete podotknout, že hlídají barák, jenže ony to dělají i 200m od baráku

Známá má civavu a když se potkala s naším SBT (vím že není extra velkej, ale o proti civave je to Macek) tak čivava začala skákat, štěkat, a snažila se ho kousnout do čumáku ten náš jen tak stal a připadal mi, že mu v hlavě běží " o co se ta malá motorová myš snaží" pak si Teda lehl na záda a to se čivava uklidnila

Taky jsem tento obrázek viděla, také mě rozesmál, ale pak jsem nad ním začala přemýšlet.

Když potkáme volně se potulujícího psa, ve 100% případů se cizí pes zastaví, chvíli na nás kouká a pak jsou dvě varianty. V první se pes "schoulí" a chce kolem nás projít stylem "já tady vlastně vůbec nejsem". Můj pes zavrčí, pes si manévr rozmyslí a uteče. V druhé variantě se pes otočí a odchází na jinou stranu rovnou. Ani jeden pes přitom neštěká.

Takže i když mi štěkači na vodítkách, kteří štěkají už 50m od nás a nepřestanou, dokud nejsme 100m za nimi, vadí, tak je chápu a myslím si, že by bez vodítka a s možností vlastního rozhodování vůbec neštěkali, protože by se k nám tak blízko vůbec nedostali.

Staff99 napsal(a):
Známá má civavu a když se potkala s naším SBT (vím že není extra velkej, ale o proti civave je to Macek) tak čivava začala skákat, štěkat, a snažila se ho kousnout do čumáku ten náš jen tak stal a připadal mi, že mu v hlavě běží " o co se ta malá motorová myš snaží" pak si Teda lehl na záda a to se čivava uklidnila

tak čivavy jsou nějaká zvláštní výjimka. Příbuzných čivavák mi vyletěl na naší půlroční kavkazačku a naprosto vážně jí obíhal a snažil se jí kousat do zadních nohou. Fena se jen točila a nevěděla co má dělat. Čivava byla doma a my jsme byli na návštěvě, útok směřoval zjevně jen na ní a ne na nikoho z chráněných osob, prostě asi na tu štěněčí hlavičku dost složitá situace. Jen se pořád točila čelem, jak jí ten ňouma obíhal, aby ho měla alespoň pod kontrolou. Nekousla ho, nezašlápla i když bylo vidět, že je pekelně naštvaná. Nakonec to schytal náš pes, který se svou fenu snažil uklidnil a strčil k ní nos. Dostal chudák výprask jako snad nikdy. Tak sem si posteskl nad to ženskou povahou (dámy prominou, doufám ), že to vlastně typicky schytal, jelikož byl po ruce a protože to vydrží.

Terven napsal(a):
Nebo by se malý pes na volno k velkému přiblížil na útěkovou vzdálenost a řval u toho jako by ho na nože brali, zvlášť, pokud by se velký pohnul směrem k němu.

Souhlasím, ale pravděpodobně by to nedělal z důvodu, že je agresivní dominátor nebo kamikadze, ale proto, že se v přítomnosti cizí velké obludy necítí bezpečně a snaží se ji proto zahnat do vzdálenosti, kde nebude znamenat ohrožení.

Vodítko je určitě pro každého psa jakousi jistotou spojení s psovodem a na vodítku bývají psi "silnější", sebevědomější.
tohle je dle mého právě ten stále dokola opakovaný blud. Sebejistý pes nebude mít potřebu se zmítat na vodítku a ječet.

Terven, nevím, jestli si psi uvědomují svoji velikost v lidském slova smyslu. Řekla bych že tak úplně ne.

To s tím vodítkem mám vypozorováno za několik desetiletí života se psy. Podle mě to není blud. Ale když to bůh Šusta za blud označil, tak to je blud a hotovo! Že?

Čivava je čivava
Je pravda, že u nás v ulici běhá na volno jorksir. Když je u sebe na zahradě s druhým psem ( kříženec něčeho většího) tak štěká, litá kolem plotu jak blázen, ale jak jde po ulici směrem k nám a spatří nás, tak se okamžitě otáčí a běží domů

TyVed napsal(a):
tak čivavy jsou nějaká zvláštní výjimka. Příbuzných čivavák mi vyletěl na naší půlroční kavkazačku a naprosto vážně jí obíhal a snažil se jí kousat do zadních nohou. Fena se jen točila a nevěděla co má dělat. Čivava byla doma a my jsme byli na návštěvě, útok směřoval zjevně jen na ní a ne na nikoho z chráněných osob, prostě asi na tu štěněčí hlavičku dost složitá situace. Jen se pořád točila čelem, jak jí ten ňouma obíhal, aby ho měla alespoň pod kontrolou. Nekousla ho, nezašlápla i když bylo vidět, že je pekelně naštvaná. Nakonec to schytal náš pes, který se svou fenu snažil uklidnil a strčil k ní nos. Dostal chudák výprask jako snad nikdy. Tak sem si posteskl nad to ženskou povahou (dámy prominou, doufám ), že to vlastně typicky schytal, jelikož byl po ruce a protože to vydrží.

Ty čivavy mi v tomhle přijdou hodně specifický. Zčásti to může být povahový rys - větší temperament, neohroženost. Ale hlavně je téměř nikdo nesocializuje a když už, tak ne s takhle velkejma psama
Pro ně to musí být něco jako úplně jinej živočišnej druh, stejně jako naše fena jorka vůbec nemá respekt před koňma a je schopná očichávat jim nohy jako patníky. Prostě ta velikost už je mimo oblast jejího chápání a s takhle velkým tvorem není schopná žádné komunikace

naše ne, starší je teda strašpytel a ode mne se nehne a mladší by ke každému běžela s radostí. Druhý pes teda vždy jen stojí a kouká Má už své oblíbence a manžel minule šel a cizí paní volá přes celou ulici: Zuzanko ahoj a manžel pak doma popisoval paní od kud jí znám tak říkám ne neznám a říkám a co měla za psa a bylo jasno, frbul

TyVed napsal(a):
tak čivavy jsou nějaká zvláštní výjimka. Příbuzných čivavák mi vyletěl na naší půlroční kavkazačku a naprosto vážně jí obíhal a snažil se jí kousat do zadních nohou. Fena se jen točila a nevěděla co má dělat. Čivava byla doma a my jsme byli na návštěvě, útok směřoval zjevně jen na ní a ne na nikoho z chráněných osob, prostě asi na tu štěněčí hlavičku dost složitá situace. Jen se pořád točila čelem, jak jí ten ňouma obíhal, aby ho měla alespoň pod kontrolou. Nekousla ho, nezašlápla i když bylo vidět, že je pekelně naštvaná. Nakonec to schytal náš pes, který se svou fenu snažil uklidnil a strčil k ní nos. Dostal chudák výprask jako snad nikdy. Tak sem si posteskl nad to ženskou povahou (dámy prominou, doufám ), že to vlastně typicky schytal, jelikož byl po ruce a protože to vydrží.

Naše fena by chňapla, křuplo by to a problém by byl vyřešen...

P.S. nechodíme na návštěvy k čivavě

Vodítko je určitě pro každého psa jakousi jistotou spojení s psovodem a na vodítku bývají psi "silnější", sebevědomější.

tohle je dle mého právě ten stále dokola opakovaný blud. Sebejistý pes nebude mít potřebu se zmítat na vodítku a ječet.

to není blud
a dotyčný pes se na vodítku nestane objektivně sebevědomým, neboli vyrovnaným psem, ale už se stává součástí "davu", smečky, stáda = není v tom sám, je si jistější (což nerovná se vyrovnaný pes!)....a vo tom to je, a i tato teze platí, stejně jako jiné

pastevec si coby štěně doslova vyžadoval připnutí na vodítko v situacích, které ho znejisťoval, jako dítě když se chytne dospěláka za ruku. A kladný vztah k té šňůře má pořád

Terven napsal(a):
Ty čivavy mi v tomhle přijdou hodně specifický. Zčásti to může být povahový rys - větší temperament, neohroženost. Ale hlavně je téměř nikdo nesocializuje a když už, tak ne s takhle velkejma psama
Pro ně to musí být něco jako úplně jinej živočišnej druh, stejně jako naše fena jorka vůbec nemá respekt před koňma a je schopná očichávat jim nohy jako patníky. Prostě ta velikost už je mimo oblast jejího chápání a s takhle velkým tvorem není schopná žádné komunikace

No čivavák má můj respekt. Je sice sebevrah, jelikož vím, jak by to dopadlo, kdyby byl tohle udělal nějaký tvor, kterého by naše slečna považovala za nebezpečného, ale na druhou stranu to nebyl nějaký strachový výpad, jelikož si myslím, že vzhledem k tomu, jak dlouho to trvalo a jak ho nebylo možno ručně odebrat z "nebezpečné zóny", tak to prostě myslel vážně a hájil své teritorium a lidi před obludou o které jasně věděl, že se jí čelem postavit nemůže. Mohl kdykoliv utéct nebo přijmout azyl, nechat se chytit a odnést do bezpečí, ale on se prostě snažil zahnat tu obludu. Chvíli sem přemýšlel, že ho zvednu, ale on mě chápe jako přisluhovače těch monster a vyhýbá se mi obloukem a kdyby mě kousnul, tak by to pro něj už mohlo dopadnout skutečně špatně, takže sem jen stál, držel "malou" na vodítku a snažil se vypadat, že o nic nejde.

Moje zkušenosti říkají, že obrázek sedí. Ještě si umím představit podobný s plotem, kdy se náhodou otevře branka...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Moje zkušenosti říkají, že obrázek sedí. Ještě si umím představit podobný s plotem, kdy se náhodou otevře branka...

Jo, jo to známe taky. Jedněch sousedů jezevčík je vesnický tulák. Branku má tak nějak otevřenou pořád a chodí obskakovat háravky. Mého psa kdysi ošklivě kousnul do čenichu, když jsem mluvila s jeho paničkou a od té doby, aniž by mezi nima bylo něco víc, se nám vyhýbá jak čert kříži. Asi mu Worka něco naznačil Když jdem kolem jejich plotu a je tam, začnou u plotu na sebe řvát a lítat a končí oba 10cm u otevřené branky Kterýkoliv z nich by mohl strčit hlavu do branky a soupeře zákeřně kousnout, ale ne, neudělá to ani jeden, protože jsou oba dostatečně socializovaní, aby věděli, co se patří

Moje předchozí fenka při návštěvě manželových rodičů, kde mněli z obou stran zahrady plot a za ním štěkající fenky nadšeně provozovala lítání podél plotu sem a tam, oči vykulené, zuby výhružně vyceněné a řvala jak vlkodlak. Vyloženě si to užívala, doma jsme bokem a ještě máme místo plotu zeď. Ale když jsem tytéž fenky potkala při procházce, protože se jedná o stejnou vesnici, mohla kolem nic projít bez vodítka, nezajímaly ji.
Současná mladá fenka když jdeme k rodičům podél plotu tak na ně taky řve jak ďábel. Když jí pustím v zahradě z vodítka, se stejnými psy se v klidu očichá u boční strany plotu.
A když jsem ještě bydlela ve městě, babička měla křížence hrubosrstého jezevčíka, s kterým chodila zásadně na vodítku a pes řval a řval na každého druhého psa. Když si velmi nepříjemně zlomila nohu, na čas jsem u ní bydlela, abych jí pomáhala a venčila psa. Jako mladá holka jsem se nijak nerozpakovala a psa hned zkusila v parku pustit. A rázem jsem zjistila, že je to naprosto nekonfliktní, naprosto ovladatelný pes, který se nepral i se psem, který ho vyloženě provokoval (a na volno mohl chodit i po ulici). Ale na vodítku byl šelma zlá!

juhaj napsal(a):
Moje předchozí fenka při návštěvě manželových rodičů, kde mněli z obou stran zahrady plot a za ním štěkající fenky nadšeně provozovala lítání podél plotu sem a tam, oči vykulené, zuby výhružně vyceněné a řvala jak vlkodlak. Vyloženě si to užívala, doma jsme bokem a ještě máme místo plotu zeď. Ale když jsem tytéž fenky potkala při procházce, protože se jedná o stejnou vesnici, mohla kolem nic projít bez vodítka, nezajímaly ji.
Současná mladá fenka když jdeme k rodičům podél plotu tak na ně taky řve jak ďábel. Když jí pustím v zahradě z vodítka, se stejnými psy se v klidu očichá u boční strany plotu.
A když jsem ještě bydlela ve městě, babička měla křížence hrubosrstého jezevčíka, s kterým chodila zásadně na vodítku a pes řval a řval na každého druhého psa. Když si velmi nepříjemně zlomila nohu, na čas jsem u ní bydlela, abych jí pomáhala a venčila psa. Jako mladá holka jsem se nijak nerozpakovala a psa hned zkusila v parku pustit. A rázem jsem zjistila, že je to naprosto nekonfliktní, naprosto ovladatelný pes, který se nepral i se psem, který ho vyloženě provokoval (a na volno mohl chodit i po ulici). Ale na vodítku byl šelma zlá!

Při čtení o tom plotu jsem si vzpomněla na předchozí fenu. Když jsme se s jinými fenami z našeho domu potkaly u vchodu, u výtahu nebo prostě někde "v jejím teritoriu", mohla se zbláznit a ta druhá fena obvykle taky.
Pokud jsme stejnou fenu potkaly dál od domu, u lesa, na poli, setkání proběhlo úplně v pohodě.
Co se týče toho vodítka, tak opravdu občas funguje zajímavě třeba moje současná fena, pokud přijedeme někam, kde to nezná, se po vystoupení z auta na vodítku chová jako blázen,přetáčí se, nevnímá. Člověka by automaticky napadlo, že pustit jí v tu chvíli z vodítka se musí rovnat sebevraždě. Nicméně už ji znám a ve chvíli, kdy jí odepnu, přepne do klidnějšího módu, zpomalí a začne vnímat.
Ono s tím vyváděním na vodítku - u velkých psů to bývá podobně. Kdysi, když byly děti malé, seděli jsme na trávě u lesa a svačili, když tam přišel chlap se dvěma dobrmany. Na vodítku vypadali, že nás chtějí sežrat, řvali, tahali...pán se otázal, jestli by nám nevadilo, když je pustí, že budou pak klidnější a opravdu, dobrmani navolno k nám přiběhli, očuchali a přestali jsme je zajímat.

lesnížínka napsal(a):
Jo, jo to známe taky. Jedněch sousedů jezevčík je vesnický tulák. Branku má tak nějak otevřenou pořád a chodí obskakovat háravky. Mého psa kdysi ošklivě kousnul do čenichu, když jsem mluvila s jeho paničkou a od té doby, aniž by mezi nima bylo něco víc, se nám vyhýbá jak čert kříži. Asi mu Worka něco naznačil Když jdem kolem jejich plotu a je tam, začnou u plotu na sebe řvát a lítat a končí oba 10cm u otevřené branky Kterýkoliv z nich by mohl strčit hlavu do branky a soupeře zákeřně kousnout, ale ne, neudělá to ani jeden, protože jsou oba dostatečně socializovaní, aby věděli, co se patří

Zažila jsem totéž, řvoucí pes v otevřené brance, ale za ni neudělal ani krok A nebo si takhle jednou vykračujeme s panem psem po ulici a před námi na chodníku volně pobíhající psík. Zmerčil nás, stáhnul ocas a panicky prchal do bezpečí své předzahrádky, odkud spustil drsňácký štěkot zpoza plotu. Taková ta klasika...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Zažila jsem totéž, řvoucí pes v otevřené brance, ale za ni neudělal ani krok A nebo si takhle jednou vykračujeme s panem psem po ulici a před námi na chodníku volně pobíhající psík. Zmerčil nás, stáhnul ocas a panicky prchal do bezpečí své předzahrádky, odkud spustil drsňácký štěkot zpoza plotu. Taková ta klasika...

Je to klasika, ale nic divnýho na tom nevidím. Pes si šel bránit svoje teritorium před domnělým vetřelcem.
Malí psi se často bojí větších a někdy mají z našeho pohledu neadekvátní reakce. Máme tendenci soudit je podle lidských měřítek "provokuje a pak uteče" "z dálky je hrdina" apod.
Ta agrese je téměř vždy strachová anebo z nejistoty, pes dost často neví, co víme my - a sice, že mu nebezpečí vlastně nehrozí.
Současný svět je pro psy nepřirozený, nežijou ve smečkách, ale v domech se svými majiteli, venčí se na "společném teritoriu" a s většinou jiných psů, které potkají, nemají vyřešenou hierarchii.
Asi se není co divit, že jsou nejistí a mají divné reakce.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Vodítko je určitě pro každého psa jakousi jistotou spojení s psovodem a na vodítku bývají psi "silnější", sebevědomější.

tohle je dle mého právě ten stále dokola opakovaný blud. Sebejistý pes nebude mít potřebu se zmítat na vodítku a ječet.

to není blud
a dotyčný pes se na vodítku nestane objektivně sebevědomým, neboli vyrovnaným psem, ale už se stává součástí "davu", smečky, stáda = není v tom sám, je si jistější (což nerovná se vyrovnaný pes!)....a vo tom to je, a i tato teze platí, stejně jako jiné

pastevec si coby štěně doslova vyžadoval připnutí na vodítko v situacích, které ho znejisťoval, jako dítě když se chytne dospěláka za ruku. A kladný vztah k té šňůře má pořád

tak to moc závidím, ten kladný vztah k té šňůře. To u nás byl od prvního dne problém vůbec připnout. Pamatuju si jak sem si myslel, že sem vyhrál, že z pár metrů dám sedni a přijdu a připnu. Fungovalo chvíli, pak jakmile sem přišel, tak pes seděl, ale o metr dál než před tím, ten pohyb skoro nebyl vidět, prostě se naučil poskočit v sedě. Pak to nějak přešlo a pro změnu prováděl pokusy mě přinutit, abych ho venku pustil. Což bylo dost velké dobrodružství, jelikož mě třeba chytil za ruku a začal mačkat a zkoušet, jestli povolím na tlak, který mi ještě neublíží. Bolelo to jako dost, ale kůži nikdy neporušil a já prostě věřil, že se máme tolik rádi, že skutečně mi neublíží. Jednou jsme takhle stáli několik minut a oba čekali, až to ten druhý vzdá.

A dneska prostě vím, že on to vodítko sice rád nemá, ale pochopil, že na prochajdu bez něj už nechodíme a chodit na prochajdu na vodítku je lepší, než na ní nechodit vůbec.

Terven napsal(a):
Je to klasika, ale nic divnýho na tom nevidím. Pes si šel bránit svoje teritorium před domnělým vetřelcem.
Malí psi se často bojí větších a někdy mají z našeho pohledu neadekvátní reakce. Máme tendenci soudit je podle lidských měřítek "provokuje a pak uteče" "z dálky je hrdina" apod.
Ta agrese je téměř vždy strachová anebo z nejistoty, pes dost často neví, co víme my - a sice, že mu nebezpečí vlastně nehrozí.
Současný svět je pro psy nepřirozený, nežijou ve smečkách, ale v domech se svými majiteli, venčí se na "společném teritoriu" a s většinou jiných psů, které potkají, nemají vyřešenou hierarchii.
Asi se není co divit, že jsou nejistí a mají divné reakce.

Pořád ty malé uštěkané provokující rukavice neobhajujte. Pes má být vychovaný ať má jedno kilo nebo sedmdesát. Problém těchto malých psů je v tom, že si lidi myslí, že je vychovávat nemusí, když jsou tak malí. Opak je pravdou.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Moje zkušenosti říkají, že obrázek sedí. Ještě si umím představit podobný s plotem, kdy se náhodou otevře branka...

Jo to je pravda - měla jsem psa, opravdu hlídače, který nesnášel pošťáky. Jednou někdo doma nezavřel vrátka a zrovna přijeli pošťáci - já jsem to viděla zezadu ze zahrady a krve by se ve mě nedořezali, jak jsem se lekla. Pes vyletěl se řevem jako vždycky, pošťačka zastavila a začala ječet a pes "na prahu" vrátek zabrzdil a řval odtamtud. Pak vyšel i ven za vrátka, ale pošťačku absolutně ignoroval - k mému překvapení, no oddychla jsem si .

Ale to je zase o hlídaní, o něčem jiném. Nebo pak tady psi, kteří za plotem řvou a vypadají zuřivě, ale jakmile vejdete dovnitř tak jdou vítat a nebo se běží schovat.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Pořád ty malé uštěkané provokující rukavice neobhajujte. Pes má být vychovaný ať má jedno kilo nebo sedmdesát. Problém těchto malých psů je v tom, že si lidi myslí, že je vychovávat nemusí, když jsou tak malí. Opak je pravdou.

já sice souhlasím, že pes má být vychovaný a celkem často si tady stěžuju, že mě nevychovaní a na volno puštění psi štvou. Ale zase to asi nejde hodnotit jen takhle. Přece každý pes má nějaké dispozice geneticky a často se tady diskutující shodnou, že s povahou a danou psychikou psa se dá určitě pracovat, ale je tam nějaký základ, který prostě nejde vymazat. A u těch společenských prcků se myslím nějaká interakce se psy řeší na uplně posledním místě, takže krom toho, že si je pořizujou lidi, kteří o výchově psa nemají často páru, tak tam klidně může být leckdy ještě navíc ta labilní povaha daná. A když Vás někdo uvrhne do společnosti mnohem větších a silnějších a nebudete mít onu lidskou racionalitu a nějakou víru v to, že před zvůlí silnějších existuje nějaká zákonná ochrana, která většinou funguje, tak by člověk možná taky měl nervy v kýblu a v kapse prst na spoušti, ne?

TyVed napsal(a):
já sice souhlasím, že pes má být vychovaný a celkem často si tady stěžuju, že mě nevychovaní a na volno puštění psi štvou. Ale zase to asi nejde hodnotit jen takhle. Přece každý pes má nějaké dispozice geneticky a často se tady diskutující shodnou, že s povahou a danou psychikou psa se dá určitě pracovat, ale je tam nějaký základ, který prostě nejde vymazat. A u těch společenských prcků se myslím nějaká interakce se psy řeší na uplně posledním místě, takže krom toho, že si je pořizujou lidi, kteří o výchově psa nemají často páru, tak tam klidně může být leckdy ještě navíc ta labilní povaha daná. A když Vás někdo uvrhne do společnosti mnohem větších a silnějších a nebudete mít onu lidskou racionalitu a nějakou víru v to, že před zvůlí silnějších existuje nějaká zákonná ochrana, která většinou funguje, tak by člověk možná taky měl nervy v kýblu a v kapse prst na spoušti, ne?

Nedramatizujte to. Potkávám i vychované malé psy. Vychovat se dají a že si je pořizují lidé, kteří nemají o výchově ani páru, není polehčující ale přitěžující okolnost. Já bych se styděla, jít s ječícím malým cosi, co otravuje a provokuje větší psy.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Moje zkušenosti říkají, že obrázek sedí. Ještě si umím představit podobný s plotem, kdy se náhodou otevře branka...

To já jsem VIDĚLA v reálu, jak dva psi zvyklí běhat a řvát na sebe kolem plotu (jako že plot mezi nimi), tak po odstranění plotu (nějaká přestavba či co) pokračovali v téže činnosti - jako by tam plot stále byl - měli prostě imaginární plot.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Pořád ty malé uštěkané provokující rukavice neobhajujte. Pes má být vychovaný ať má jedno kilo nebo sedmdesát. Problém těchto malých psů je v tom, že si lidi myslí, že je vychovávat nemusí, když jsou tak malí. Opak je pravdou.

V tom jsme ve shodě, že pes má být vychovaný. Ale jednak - pokud vychovaný není, není to jeho vina.
A druhak - pokud ho ovládne strach z velkého psa a dostane za jistou kritickou hranici, nemá nad svým jednáním kontrolu, výchova nevýchova. Strach nelze zakázat, Je to podobné, jako kdyby vám někdo poručil, že se vám v rozrušení nesmějí třást ruce. Je třeba si uvědomit, že ten dvoukilovej prcek se opravdu může bát o život.
Jak už jsem psala, většina malých psů v hustě zapsené oblasti nějakou špatnou zkušenost s větším psem udělala. A jaksi- zbavovat psa následků prožitého traumatu je trošku jiná liga než základní výcvik poslušnosti, to opravdu většina majitelů společenských plemen bez pomoci nezvládne.
Celkem chápu, že pes, který má 50 kilo, se hnedtak nějakého jiného nebojí a nemá potřebu preventivně zastrašovat.
Dneska jsem vedla zlaťáky po chodníku a míjela nás paní s miniaturním skorojorkem, poměrně natěsno. Jork řval jako o život, paní zřejmě bylo trapně, tak se snažila zavřít mu tlamičku. Celkem se mu nedivím, když musel minout takové dvě - z jeho pohledu - obludy.
Je třeba vzít v potaz to, že ti majitelé si možná pořídili miniaturního psa úmyslně, právě z důvodu, že na výchovu velkého si netroufají. A když se něco nepovede u jorka, celkem nic se neděje, krom toho, že si majitelé velkých psů ťukají na čelo.

Terven napsal(a):
V tom jsme ve shodě, že pes má být vychovaný. Ale jednak - pokud vychovaný není, není to jeho vina.
A druhak - pokud ho ovládne strach z velkého psa a dostane za jistou kritickou hranici, nemá nad svým jednáním kontrolu, výchova nevýchova. Strach nelze zakázat, Je to podobné, jako kdyby vám někdo poručil, že se vám v rozrušení nesmějí třást ruce. Je třeba si uvědomit, že ten dvoukilovej prcek se opravdu může bát o život.
Jak už jsem psala, většina malých psů v hustě zapsené oblasti nějakou špatnou zkušenost s větším psem udělala. A jaksi- zbavovat psa následků prožitého traumatu je trošku jiná liga než základní výcvik poslušnosti, to opravdu většina majitelů společenských plemen bez pomoci nezvládne.
Celkem chápu, že pes, který má 50 kilo, se hnedtak nějakého jiného nebojí a nemá potřebu preventivně zastrašovat.
Dneska jsem vedla zlaťáky po chodníku a míjela nás paní s miniaturním skorojorkem, poměrně natěsno. Jork řval jako o život, paní zřejmě bylo trapně, tak se snažila zavřít mu tlamičku. Celkem se mu nedivím, když musel minout takové dvě - z jeho pohledu - obludy.
Je třeba vzít v potaz to, že ti majitelé si možná pořídili miniaturního psa úmyslně, právě z důvodu, že na výchovu velkého si netroufají. A když se něco nepovede u jorka, celkem nic se neděje, krom toho, že si majitelé velkých psů ťukají na čelo.

Nemáte pravdu, že když se něco nepovede ve výchově u jorka, že se nic neděje. Děje - takový pes obtěžuje ostatní psy, často i lidi. Přece na nevychovanost a strach malého psa nemůžou doplácet ti větší.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nemáte pravdu, že když se něco nepovede ve výchově u jorka, že se nic neděje. Děje - takový pes obtěžuje ostatní psy, často i lidi. Přece na nevychovanost a strach malého psa nemůžou doplácet ti větší.

Navíc život takového spratečka není příjemný. Koně,psi a i lidé potřebují mantinely. Cítí se tak lépe a jistěji. Jen velmi silné povahy zvládají naprostou volnost.

fikovnice napsal(a):
To já jsem VIDĚLA v reálu, jak dva psi zvyklí běhat a řvát na sebe kolem plotu (jako že plot mezi nimi), tak po odstranění plotu (nějaká přestavba či co) pokračovali v téže činnosti - jako by tam plot stále byl - měli prostě imaginární plot.

https://www.zkouknito.cz/video_136510_

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nemáte pravdu, že když se něco nepovede ve výchově u jorka, že se nic neděje. Děje - takový pes obtěžuje ostatní psy, často i lidi. Přece na nevychovanost a strach malého psa nemůžou doplácet ti větší.

A proto píšu, že pes má být vychovaný
Ale možná se shodneme, že zanedbaná výchova u rotvajlera zavání o trochu větším průšvihem než u jorka.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
https://www.zkouknito.cz/video_136510_

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jak už nadpis napovídá... téma je pro pobavení, obrázek mě rozesmál, a myslím že je často pravdivý :-)

Co myslíte vy? :-)

A víte, že možná ano 😀
Náš pes (mops) je za plotem jako saň a na vodítku si taky víc vyskakuje - jsem si říkala proč to děla ?

Kdyz jde na volno je úplně v pohodě, nikoho si nevšímá, nechá se pohladit, Vesele přibehne a je jak milius 😄
ale na vodítku je jinej ... Já myslela,že mu vadí, že je omezeny a přivázaný - páč on je docela osobnost a rozhodne se necítí méněcenný a na voditku je preci jen omezeny - tak ze je prostě "nakrklej " 😂

Za plotem, že "hlídá" - bydlíme u cyklostezky a tam litá a zdraví cyklisty. ..

Tak bůhví co se mu honí hlavičkou 😃

Terven napsal(a):
A proto píšu, že pes má být vychovaný
Ale možná se shodneme, že zanedbaná výchova u rotvajlera zavání o trochu větším průšvihem než u jorka.

...myslim so to same...

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
...myslim so to same...

No nevím... Vždycky jsem se spíš domluvila s velkým psem než s malým... Nesouhlasím s omlouváním nevychovanosti malého psa tím, že nevychovaný velký je horší. To jsou výmluvy majitelů malých psů.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No nevím... Vždycky jsem se spíš domluvila s velkým psem než s malým... Nesouhlasím s omlouváním nevychovanosti malého psa tím, že nevychovaný velký je horší. To jsou výmluvy majitelů malých psů.

Citujte mi, prosím, kde kdo omlouvá nevychovanost malého psa? Poněkud jste to překroutila.
Už poněkolikáté píšu, že i malý pes má být vychovaný.
Jen jsem se snažila sdělit, že malé psy si často pořizujou laici, co nemají s výchovou psů zkušenosti anebo vychovávat ani nechtějí. Jistou logiku to má - ta dvoukilovka prostě, v případě, že je nevychovaná, nikoho neohrozí na životě, ani se o ní nebude mluvit ve zprávách na Nově.

No, dobře. Pokud je ten malej nevychovanej pes na vodítku a jen řve, tak jakž takž OK. Ale ono si spoustu lidí myslí, že právě ti malí psi si můžou běhat na volno jak chtějí a nemusejí vůbec poslouchat, můžou dorážet na velké psy, chňapat po nich a řvát na ně - a kolikrát se tomu majitelé ještě smějí - to jsem viděla nedávno ve městě na náměstí - pán s ovčákem na vodítku a starší paní na lavičce s něčím jako čivava - čivava vylítla a začala řvát a dorážet na ovčáka. Pán ho držel ve vzduchu za obojek a vedl po zadních pryč, čivava pořád poskakovala za nimi, chňapala a řvala. A paní se ani nezvedla z lavičky jen se smála a vychvalovala svého psa, jak je statečjnej. Já jsem spíš obdivovala trpělivost pána, celkem v klidu šel dál, jen si pro sebe nadával - i když ovčoun byl pěkně napruženej. Když zašli za roh tak se malej pes vrátil k paničce. Stát se to mě, tak toho malýho psa prostě asi nakopnu a paní asi taky něco řeknu....

Nebo úplně miluju psy na flexinách, které nechá páníček dojít až k vašemu psovi - a když jsou na dosah a vidí, že vašemu psovi se to nelíbí, tak ho začnou na tý flexině po 20 cm tahat a "sekat" zpátky. To taky vidím jen u malých psů, u velkých ne..

A i když jsou na tom vodítku - majitelé by si měli uvědomit, co je to pro toho psa - každý den, kdykoli když vidí psa tak být ve stresu.. Vždyť to musí být pro psa hrozný...

Samozřejmě takoví nejsou všichni malí psi - znám i perfektně vychované malé psy.

A i když je pravda, že malý pes nezpůsobí takovou škodu jako velký pes - tak nemám ráda, když se mezi tím dělají rozdíly. Mělo by se taky hledět na to, jak se cítí pes. A pokud pes neposlouchá, tak nemá co dělat na volno - ať má 50 kg nebo 2 kg...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No nevím... Vždycky jsem se spíš domluvila s velkým psem než s malým... Nesouhlasím s omlouváním nevychovanosti malého psa tím, že nevychovaný velký je horší. To jsou výmluvy majitelů malých psů.

Vracime se k tomu, ze vychovany ma byt kazdy pes.
Tavern pise, ze male psi si porizuji laici.
S tim uplne nesouhlasim.
Spousta znalych lidi si porizuje na stari male psi kvuli bytove situaci, nebo fiz. kondici.

Ale faktem zustava, ze maly pes nenapacha tolik skody, co pes velky.

Terven napsal(a):
Citujte mi, prosím, kde kdo omlouvá nevychovanost malého psa? Poněkud jste to překroutila.
Už poněkolikáté píšu, že i malý pes má být vychovaný.
Jen jsem se snažila sdělit, že malé psy si často pořizujou laici, co nemají s výchovou psů zkušenosti anebo vychovávat ani nechtějí. Jistou logiku to má - ta dvoukilovka prostě, v případě, že je nevychovaná, nikoho neohrozí na životě, ani se o ní nebude mluvit ve zprávách na Nově.

Vždyť se to táhne napříč vašimi příspěvky. I když píšete, že má být vychovaný každý pes, vzápětí k tomu dodáte nějaké ale... I v tomto příspěvku.

No, dobře. Pokud je ten malej nevychovanej pes na vodítku a jen řve, tak jakž takž OK. Ale ono si spoustu lidí myslí, že právě ti malí psi si můžou běhat na volno jak chtějí a nemusejí vůbec poslouchat, můžou dorážet na velké psy, chňapat po nich a řvát na ně - a kolikrát se tomu majitelé ještě smějí - to jsem viděla nedávno ve městě na náměstí - pán s ovčákem na vodítku a starší paní na lavičce s něčím jako čivava - čivava vylítla a začala řvát a dorážet na ovčáka. Pán ho držel ve vzduchu za obojek a vedl po zadních pryč, čivava pořád poskakovala za nimi, chňapala a řvala. A paní se ani nezvedla z lavičky jen se smála a vychvalovala svého psa, jak je statečjnej. Já jsem spíš obdivovala trpělivost pána, celkem v klidu šel dál, jen si pro sebe nadával - i když ovčoun byl pěkně napruženej. Když zašli za roh tak se malej pes vrátil k paničce. Stát se to mě, tak toho malýho psa prostě asi nakopnu a paní asi taky něco řeknu....

V těchhle situacích už odepínám vodítko a nechám psa, ať si jde to řvoucí něco očichat. Nebudu ho škrtit na obojku jen proto, že je děsná sranda řvoucí pidipes a zmatený velký pes, který se sotva může pohnout, protože se snažím, aby ho nezašlápl. A ano, jsem zaujatá, protože s nevychovanými malými psy se potkávám denně. Řvou, rotují kolem nás, nikdo je nepřivolá, neokřikne. Takže prostě svého psa odepnu, ten udělá pár kroků směrem k malému a je po řevu. Moje ohleduplnost skončila, když nebyla prakticky nikdy opětovaná. Na druhou stranu vím, že si to odepnutí můžu dovolit, protože pes jim neublíží.

Manželky babička má Vestika nebo jak se to jmenuje. Pes neposlechne nikoho, nenechá si sáhnout na žrádlo prostě nic. Takové rozmazlene dítě. Po našem SBT furt štěká, vyhrožuje kousnutím a ten náš trubec jen stojí a nechá si to líbit. Jednou přišla situace kdy můj syn přišel z venku na zahradu a ten Vestik se rozběhl a začal na něj štěkat. V tom náš SBT okamžitě startoval a stal mezi nima. Kdyby Vestik pokračoval asi by nedopadl dobře....

Staff99 napsal(a):
Manželky babička má Vestika nebo jak se to jmenuje. Pes neposlechne nikoho, nenechá si sáhnout na žrádlo prostě nic. Takové rozmazlene dítě. Po našem SBT furt štěká, vyhrožuje kousnutím a ten náš trubec jen stojí a nechá si to líbit. Jednou přišla situace kdy můj syn přišel z venku na zahradu a ten Vestik se rozběhl a začal na něj štěkat. V tom náš SBT okamžitě startoval a stal mezi nima. Kdyby Vestik pokračoval asi by nedopadl dobře....

Jen počkejte až ten Váš vyroste, to z westíka nic nezbyde

Taky jsem to říkal, že by s tím měla něco udělat dokud je ten náš štěně ale všiml jsem si, že to dělá jen když tam má paničku...

Staff99 napsal(a):
Taky jsem to říkal, že by s tím měla něco udělat dokud je ten náš štěně ale všiml jsem si, že to dělá jen když tam má paničku...

Jojo. Ono mu brzo může dojít trpělivost a pak už bude pozdě.... A myslím, že to nemusí nutně být až ve chvíli, kdy úplně dospěje, myslím, že by se něco mohlo stát klidně už teď. A to oni jsou ti psi spolu na jedné zahradě?

Babička bydlí 200km od nás. Jen když přijede a to jsou pod dozorem (drženi od sebe) ten Vestik se od babičky nehne, tak není problém je mít oddělené

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Vracime se k tomu, ze vychovany ma byt kazdy pes.
Tavern pise, ze male psi si porizuji laici.
S tim uplne nesouhlasim.
Spousta znalych lidi si porizuje na stari male psi kvuli bytove situaci, nebo fiz. kondici.

Ale faktem zustava, ze maly pes nenapacha tolik skody, co pes velky.

Nenapsala jsem, že malé psy si pořizují výhradně laici. To je samozřejmě nesmysl.
Měla jsem na mysli, že pokud laik chce mazlíka pro děti nebo pro babičku, spíš sáhne po jorkovi než po čtyřicetikilovém plemeni.
A pokud si velké plemeno pořídí totální laik, tak obvykle záhy zjistí, že nechce-li být trvale jednou nohou v maléru, nějakou výchovu tomu dopřát musí. Anebo, když nedopřeje, tak psa aspoň natrvalo omezí udělátky, aby nikoho neohrozil. A jistě, že část jich se na to úplně vykašle a ti psi potom mohou být postrach, na rozdíl od těch nevychovaných čivav.
Tím jsem jenom chtěla vysvětlit, proč malých nevychovaných je vidět víc, není to tak, že obhajuju nevýchovu.
Chodí u nás důchodkyně s malým bišonkem, zásadně na vodítku a stěžuje si:"On když vidí velkýcho chlupatýho psa, tak hrozně vyvádí, je to od tý doby, co ho napadl velikej chlupatej..."
A takových story slýchám dnes a denně plno. A celkem chápu, že není v silách každé důchodkyně takovej blok u psa odbourat. Ona si nepřečte Šustu nebo nepojede za Desenským, ona bude stále dokola opakovat "Badýsku ticho, Badýsku nesmíš..."

Terven napsal(a):
Nenapsala jsem, že malé psy si pořizují výhradně laici. To je samozřejmě nesmysl.
Měla jsem na mysli, že pokud laik chce mazlíka pro děti nebo pro babičku, spíš sáhne po jorkovi než po čtyřicetikilovém plemeni.
A pokud si velké plemeno pořídí totální laik, tak obvykle záhy zjistí, že nechce-li být trvale jednou nohou v maléru, nějakou výchovu tomu dopřát musí. Anebo, když nedopřeje, tak psa aspoň natrvalo omezí udělátky, aby nikoho neohrozil. A jistě, že část jich se na to úplně vykašle a ti psi potom mohou být postrach, na rozdíl od těch nevychovaných čivav.
Tím jsem jenom chtěla vysvětlit, proč malých nevychovaných je vidět víc, není to tak, že obhajuju nevýchovu.
Chodí u nás důchodkyně s malým bišonkem, zásadně na vodítku a stěžuje si:"On když vidí velkýcho chlupatýho psa, tak hrozně vyvádí, je to od tý doby, co ho napadl velikej chlupatej..."
A takových story slýchám dnes a denně plno. A celkem chápu, že není v silách každé důchodkyně takovej blok u psa odbourat. Ona si nepřečte Šustu nebo nepojede za Desenským, ona bude stále dokola opakovat "Badýsku ticho, Badýsku nesmíš..."

Njn když ono je to asi těžký z obou stran. My se s našima psama snažíme pohybovat tak, abychom nikoho neděsili. Výhoda je, že bez ohledu na to jak na ně kdo řve, se nenechají rozhodit nikým malým. A máme kliku, že krom cvičáku jsme zatím dostatečně velkého psa, který by měl zájem o konflikt nepotkali. Fena je zatím malá a i když má tendenci každého srovnat, tak to nikdy nedělá jen tak, o nikoho se nestará dokud se někdo nestará o nás. Takže na jednu stranu mě nevychovaní psi štvou a mívám oči v sloup, když vidím jak někdo toho psa totálně nezvládá a neví, která bije. Ale budiž dokážu akceptovat, že psy mají i lidi, kteří to s nima neumí. Jediné co bych požadoval je, ať mají v takovém případě psa, kterého udrží a ať ho nepouští z vodítka.
Když vidím, že se ten malej pes zjevně bojí, tak je mi ho prostě líto, pořád je to zvíře a vlastně si nikdy nic sám na světě nevybral, udělal to za něj člověk. Stejně tak s tím "napadl ho velikej chlupatej". Ono kolikrát to napadení není, prostě si velký pes hraje po svém, ale důležité je, jak to vnímá ten malý pes a ten toho má plný brejle a samozřejmě když ho pak ještě někdo konejší a tragickým tónem ho uklidňuje, tak samozřejmě dojde k názoru, že si to vyložil dobře a že mu šlo o krk no. Ale musím tedy říct, že malí psi jsou mi naprosto ukradení, mě spíš vadí střední až velcí psi, kteří mají pocit, že můžou ke každému přiběhnout a hned se seznamovat a přijde mi, že neumí "psí řeč", jelikož naprosto ignorují veškeré signály, které jim dávají možnost včas zmizet. A co já pak mám dělat, když nechci svého psa stavět zbytečně do situace, kdy mu nedovolím, aby se sám bránil a zároveň ho nechci nechat obtěžovat a prostě nechci, aby fyzicky přišel do styku s nějakým cizím psem, o kterém já nic nevím. A do toho přiběhne majitel, který je přesvědčený, že jeho pes nikomu nic nedělá a kdyby na něj někdo zavrčel, nebo se snad nedej bože ohnal, tak je to tragédie a bude vykřikovat jak jsme labilní a agresivní.

TyVed - nechci citovat celý dlouhý příspěvek, ale naprosto souhlasím. A líbí se mi, že ač máte obry, nevyjadřujete se o malých psech s opovržením, jak často majitelé těch velkých dělají.
Jednak se inteligencí a schopnostmi těm velkým vyrovnají, pokud jim člověk to zaměstnání dopřeje a věnuje se jim a druhak - přesně, jak píšete - i ječící jork je cítící tvor, který si svůj úděl nevybral.
Nezastávám se malých otravů proto, že bych je měla doma - mladší fena zas není takovej drobek, aby ji kdejakej větší pes převálcoval. Socializovaná je dle mého docela slušně, chodí na cvičák s velkými psy, na nikoho se venku nevrhá, neňafe. Jen v jistých specifických situacích na velké psy štěká - třeba když vyjdeme z domu nebo když nastupuje či vystupuje z auta (to se přiznám, moc nechápu). Pracujeme na tom, lepší se to, ale občas je to pořád silnější než ona.
Malá fena jork chodí v pohodě navolno, k cizím velkým psům je nevšímavá, snaží se ignorovat, ale když už se ten velkej otrava přiřítí až k ní (a jak píšete, není to napadení), často usoudí, že nemá jinou možnost a rovnou se brání zubama, kterých mimochodem moc nemá
Mně osobně zase vadí majitelé velkých štěňat, kteří je klidně k malým psům pustí, protože přece je to ještě štěně a jen si hraje. Jenomže mejm malejm fenám se opravdu nelíbí, když si s nima hraje půlroční labík nebo staford, to už toho psa spíš zkousnou v dospělé verzi.

Terven napsal(a):
TyVed - nechci citovat celý dlouhý příspěvek, ale naprosto souhlasím. A líbí se mi, že ač máte obry, nevyjadřujete se o malých psech s opovržením, jak často majitelé těch velkých dělají.
Jednak se inteligencí a schopnostmi těm velkým vyrovnají, pokud jim člověk to zaměstnání dopřeje a věnuje se jim a druhak - přesně, jak píšete - i ječící jork je cítící tvor, který si svůj úděl nevybral.
Nezastávám se malých otravů proto, že bych je měla doma - mladší fena zas není takovej drobek, aby ji kdejakej větší pes převálcoval. Socializovaná je dle mého docela slušně, chodí na cvičák s velkými psy, na nikoho se venku nevrhá, neňafe. Jen v jistých specifických situacích na velké psy štěká - třeba když vyjdeme z domu nebo když nastupuje či vystupuje z auta (to se přiznám, moc nechápu). Pracujeme na tom, lepší se to, ale občas je to pořád silnější než ona.
Malá fena jork chodí v pohodě navolno, k cizím velkým psům je nevšímavá, snaží se ignorovat, ale když už se ten velkej otrava přiřítí až k ní (a jak píšete, není to napadení), často usoudí, že nemá jinou možnost a rovnou se brání zubama, kterých mimochodem moc nemá
Mně osobně zase vadí majitelé velkých štěňat, kteří je klidně k malým psům pustí, protože přece je to ještě štěně a jen si hraje. Jenomže mejm malejm fenám se opravdu nelíbí, když si s nima hraje půlroční labík nebo staford, to už toho psa spíš zkousnou v dospělé verzi.

Tak já mám rád zvířata všechna, moc neřeším jak jsou velká a i když pro jsou pro mě srdeční záležitost velká pastevecká plemena (možná právě proto, jak jsou dost "nepsí") tak sem schopen akceptovat, že malý pes může být šikovný a chytrý a že se prostě může těch velkých přirozeně bát, jelikož v přírodě to tak velice běžně funguje. Malí se bojí velkých a vědí proč . A souhlasím s vaším názorem v jednom z minulých příspěvků, že prostě člověk nastavuje těm zvířatům nepřirozené podmínky soužití, kde on sám určuje vzdálenost a nastavuje různá omezení a vyžaduje nějaké sociální interakce, ke kterým by jinak asi nedocházelo, nebo docházelo jinak a že i když se to ti psi naučí, tak to zdaleka nemusí znamenat, že jsou v pohodě a že jim to vyhovuje.

S těmi velkými štěňaty Vám taky rozumím. Hned když jsme si přijeli pro prvního psa, tak jsme dostali takové vysvětlení nebo varování, že tihle prckové si hrajou trochu jinak a že jiná plemena při jejich hře často kňučí a začnou se štěněti vyhýbat a už si hrát nechtějí. Je jasné, že štěně nemá rozum a neuvědomuje si sílu a nekontroluje emoce, takže toho prcka může pěkně zmuchlat.