Porucha správanie u šťenaťa GR???

Tešili sme sa na malé prítulné šteniatko s úžasnou retrieverskou povahou......to jste si měli na mazlení pořídit plyšáka. Máte normální hravé štěně a světe div se, to štěně při hraní používá zuby, jelikož nemá ruce.Takže si s ním, co nejvíc hrajte, přes pamlsky ho vychovávejte a dávejete mu kostičky na žužlání. Musíte ho unavit, protože unavený pes je hodný pes.

Souhlasím s holkami. To, co popisujete je úplně normální chování štěněte. Štěně si takhle prostě hraje, u hraní i vrčí - i to je normální. Jen to chce mu stanovit nějaká pravidla a na každé štěně platí něco jiného. Na některé to, že mu místo rukou nabídnete ke kousání hračku - "aktivní" hračku, se kterou budete hýbat. Nebo třeba po tom, co štěně pochopí povel sedni, tak v případě, že se moc rozjede mu dát to "sedni" a odměnit. Pokud na vás skáče - klidně mu nastavte koleno, nebo se třeba otočte k němu zády. Vítejte se s ním až když bude všemi 4 na zemi, až se uklidní a přestane skákat. Většina psů to pochopí.

Tešili sme sa na malé prítulné šteniatko s úžasnou retrieverskou povahou

Retrívr sice má přátelskou povahu, ale taky je to dost temperamentní pes. A je jasné, že nebude od štěňátka jako ti dospělí vychovaní retrívři. K tomu se musíte postupně dopracovat.

A jak už bylo napsáno výše - chce to štěně unavit - nejen běháním, ale i psychicky ho zabavit - cvičení, čmuchací hry, štěně se unaví i v rámci socializace - návštěva restaurace, nádraží, náměstí, zoo, cesta vlakem...

hlavně dvouměsíční štěně není žádné "najkrajšie obdobie". Jo, jsou z toho období krásné roztomilé fotky, ale v realitě je máte doma nevycválaného krokodýla, kterej nic neumí, takže neposlouchá a na pochování nemá čas, dělá louže, které rozťapká a je to vůbec takové nepoužitelné zviřátko, kde nezbývá než to vychovávat, unavovat a ukazovat tomu všechno a doufat, že tahle příšera z toho taky vyroste a bude normální.

A ono to vlastně ani nemusí být první štěně. On člověk za tu dobu, co mu jeden pes vyroste, tak trochu zapomene, jaké to bylo se štěndem. Až loni při pořízení štěně jsem si uvědomila, jak je vlastně starší pes vychovaný a co všechno umí, kolik za tím stálo úsilí. Ono už to pak člověk bere tak trochu jako samozřejmost, až pak když vidí, kolik je se štěndem práce, tak se mu vrátí ty vzpomínky - co že všechno stále za tím, aby ze staršího psa byl takový pes, jaký je dnes. A pak taky každé štěně je trochu jiné - takže vás vždycky může překvapit něčím, co jste u předešlého psa vůbec neznali .

Ale fakt to nemusí být první štěně - třeba u nás v rodině - psa měli vždycky, několik psů po sobě. Poslední byla téměř 13ti letá fena BSP, vychovaná, bezproblémová. A teď po ní přišlo štěně SAO - a já jenom slyším jak strašně kouše, že na ní neplatí ani zařvat, že neumí fuj, že když se otevřou dvířka tak utíká a na zavolání nepřijde a musí ji honit. Tamta fena to přece nikdy nedělala ...

domi.t napsal(a):
Dobrý deň!
Máme dvojmesačné šteňa zlatého retrievera s PP.Medzi ostatnými súrodencami sa neprejavovalo nijako dominantne či agresívne,vybrali sme si ho na základe toho,že bolo živé,ale pritom maznavé a tešili sa na najkrajšie obdobie. Hneď prvý deň,čo bolo u nás,začalo silno hnačkovať a trvalo to 10 dní. Chovateľ krmil šťeňatá BARFom a odporúčal to ako jedinú vhodnú potravu,pričom ľudí, čo krmia granulami, konzervami a varenou stravou, by najradšej asi zrušil. Správanie šteniatka sa však rapídne zmenilo. Je neskutošne hyperaktívne, nonstop na všetkých vyskakuje, veľmi bolestivo nás hryzie-a nie je to v rámci hry, v podstate sa s ním nedá existovať. Viem, že je maličké a veci sa ešte len učí, ale ono je naozaj ako utrhnuté z reťaze, trhá hračky, vrčí na ne, vrčí aj na nás. Postupne ho učíme byť chvílu osamote, čo sa vždy končí neuveriteľným treskotom do dverí,štekaním,hnevaním sa. Robíme, čo môžme, hráme sa s ním, venujeme sa mu, chodíme s ním von, doma má prvé aj posledné, všetci ho lúbime,ale už si s ním nevieme rady. Tešili sme sa na malé prítulné šteniatko s úžasnou retrieverskou povahou, ale doma máme psíka, ktorý sa začína podobať na neurotické uštekané teriéry ( bez urážky).

Viete mi niekto čokolvek poradiť, aby sa to zlepšilo? Vopred ďakujem

Jako byste popisovala chování mojí poslední fenky ve štěněcím období... kousala všechno, nejen nás, a byla taky šíleně hyperaktivní, ve dne spala,v noci řádila jak černá ruka. Prostě normální mimino :-) Dnes je jí něco přes dva roky, nejhodnější a nejposlušnější pes, jakýho jsem kdy měla. Ale věnovala jsem se jí tak, jak nikdy žádnýmu, protože, jak už bylo řečeno výše, utahaný pes = hodný pes. Od 3 měsíců jsme chodili do psí školky, pak na lovecký cvičák jednou týdně cca 2 hodiny, jinak s ní chodím denně ven, do batohu beru dummy, případně bažanta nebo králíka a pořád jí vymýšlím činnost, má to ráda, miluje taky plavání, takže chodíváme tady kousek na přehradu. Nevím, co plánujete s pejskem vy, ale fakt nedoporučuju retrívra jen jako gaučáka. Jednoho takovýho jsem si vzala před 2 měsíci, rok a půl starého, a ten pes byl bez svalů, hrbatej, s oteklymi klouby a bez jiskry v oku. Teď je jako vyměněný.
Jinak aby vás teď štěně nekousalo, dejte mu vždy něco do huby...plyšaka, uzel, míček, ono si časem zvykne, že se kousají jen hračky.

Žádná porucha chování. Zajděte k někomu, kdo má štěňata před odběrem. Uvidíte, kolik toho se sourozenci a s fenou navyvádí. A jeho sourozenci i fenou jste teď vy. Ať vás ani nenapadne usměrňovat ho plácáním novinami, převracením na záda a třepáním za kůži na krku, případně máčení nosu do loužiček. Místo vybudování krásného vztahu byste všechno pokazili.

Hihi,teď jsem se fakt pobavila. Máte normální štěně s normální povahou. Jak bylo napsáno,jste teď jeho smečka,musíte mu vynahradit to,co doteď prováděl se smečkou sourozenců a mámou. A proč jsem se pobavila? Mám teď vrh labradorů, ještě ani ne pět týdnů. Koukám na hokej,odcházím před první třetinou,všechna štěňátka jsou k zulíbání a krásně spinkají, přesně na fotku těch roztomilých labradořích andílků. Skončí třetina,jdu se na ně podívat. Z klubka andílků se za tu chvíli stala smečka kreténů, která shrnula vetbedky doprostřed ohrádky, rozťapala hovna po celé bedně a půlce ohrádky,do toho vylila misku s vodou a teď se v tom rochní. Vlítnu dovnitř,abych to uklidila a vyměnila cejchy. Půlka dementů mi rve cejchy z rukou,druhá mi visí na teplácích s vrčením a kvičením a snaží se mě i tepláky "zabít". Nakonec se vše podaří a odcházím i s fenou,aby se vyvenčila. Za námi se ozývá nasupené vytí a vrčení a kvílení,že si dovolíme odcházet a nechat tam tu zvěř samotnou. Radši nemyslet,co tam bude po druhé třetině Takže klid,máte doma normální štěně,nepopsaný list, a je jen na vás,zda z něj vychováte toho retrívřího parťáka,co si představujete (a počítejte,že to bude dva tři roky trvat,protože mladý retrívr je akční pes) nebo něco jiného.

A v jakém věku jste si ho přivezli? Píšete, že je dvouměsíční, a 10 dní u vás měl průjem... takže jsou mu dva měsíce a něco, a nebo to byl tak mladý když vám ho chovatel dal na barfu...?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A v jakém věku jste si ho přivezli? Píšete, že je dvouměsíční, a 10 dní u vás měl průjem... takže jsou mu dva měsíce a něco, a nebo to byl tak mladý když vám ho chovatel dal na barfu...?

Mal 7 týždňov a na BARFe bol,odkedy chovatel prešiel na tuhú stravu,čiže cca od 3-4 týždňov

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A v jakém věku jste si ho přivezli? Píšete, že je dvouměsíční, a 10 dní u vás měl průjem... takže jsou mu dva měsíce a něco, a nebo to byl tak mladý když vám ho chovatel dal na barfu...?

Mal 7 týždňov a na BARFe bol,odkedy chovatel prešiel na tuhú stravu,čiže cca od 3-4 týždňov

Mám psa z rodu likvidátorů, oproti předchozím "normálním" psům satánek. První půlrok jsem si vyhradila v podstatě jen pro něj, další rok starost ubrala na intenzitě jen minimálně. Chtěla jsem s ním spokojeně existovat přesně podle svých představ. Vlastně rok a půl jsem mu věnovala maximum času, aby neměl sílu ani myšlenky na blbosti, a když zůstal sám doma, aby byl ve stavu, že upadne a je rád, že může odpočívat. Kromě věcí legálně určených k likvidaci byla nej škoda pár houbiček na nádobí. Byl zahlcen hračkami a vším možným, co by mu zaměstnalo hlavu. Ostatně vet mi vtloukala do hlavy, že štěně se nemá zatěžovat fyzicky, jako spíš psychicky. Čmuchat, poznávat nové věci... Když jsem do práce nejeli autem, nebo nešli pěšky a vzala jsem ho metrem, v kanclu se mi skácel na gauč a 2 h byl klid. Jinak jsem mu musela strčit do tlamy paroží a usnul až za hodinu. Postupně si vybudoval modely chování, tj. doma se nic neničí, není to zajímavé, když doma nikdo není, tak se prostě spí... Je to stejné, jako když pes automaticky zastavuje na přechodech apod. Vychovat štěně je dost vyčerpávající, ale ta doba je jen chvilka. A není na to paušální know-how, na začátku jsem taky vypadala jak narkoman, když jsem nevystihla okamžik a rafnul mě těmi svými jehličkami.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
hlavně dvouměsíční štěně není žádné "najkrajšie obdobie". Jo, jsou z toho období krásné roztomilé fotky, ale v realitě je máte doma nevycválaného krokodýla, kterej nic neumí, takže neposlouchá a na pochování nemá čas, dělá louže, které rozťapká a je to vůbec takové nepoužitelné zviřátko, kde nezbývá než to vychovávat, unavovat a ukazovat tomu všechno a doufat, že tahle příšera z toho taky vyroste a bude normální.

Tak tohle si musím někam uložit. Vystihla jste to úplně přesně :))

Sama už se nemohu dočkat, až z té naší "roztomilé kuličky" (rozuměj zubaté pirani) bude hotový pes a ne takový malý šílený nekontrolovatelný poděs, který nám dělá díry do zdí a drásá údy do krve :))

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

A vedeli by ste mi poradiť, akú vzdialenosť by malo takto malé štendo denne absolvovať? Všade píšu,ako treba šetriť klby a treba na to ísť postupne,ale náš psík je ako velké tornádo,vkuse skáče,lieta...Vonku prejde cca. jednu ulicu,aj to každých 10 metrov sadne...a na záhrade sa zmení na šelmu

PumaCZ napsal(a):
Tak tohle si musím někam uložit. Vystihla jste to úplně přesně :))

Sama už se nemohu dočkat, až z té naší "roztomilé kuličky" (rozuměj zubaté pirani) bude hotový pes a ne takový malý šílený nekontrolovatelný poděs, který nám dělá díry do zdí a drásá údy do krve :))

Som na tom úplne tak isto Najhoršie je,že náš sa pred cudzími správa ako najúžasnejší psík a nikto nám nechce veriť, že to je taká zloba

domi.t napsal(a):
A vedeli by ste mi poradiť, akú vzdialenosť by malo takto malé štendo denne absolvovať? Všade píšu,ako treba šetriť klby a treba na to ísť postupne,ale náš psík je ako velké tornádo,vkuse skáče,lieta...Vonku prejde cca. jednu ulicu,aj to každých 10 metrov sadne...a na záhrade sa zmení na šelmu

Procházkou štěně moc neunavíte, musíte unavit hlavně mozek. Schovejte po zahradě pamlsky, třeba. Př. střívka na kousky, ta smrdí příšerně, spolehlivě najde.

Přesně tak. Unavit štěně není o nachozených kilometrech. S mým psem, když byl štěně, jsem mohla nachodit opravdu hodně km a to ho neunavilo vůbec. Naopak třeba po pár intenzivních minutách na obranách, nebo stopách byl unaven mnohem víc. A taky jak už jsem psala výše - pro naše psy z vesnice dobře jako únava funguje jízda vlakem, MHD, návštěva nádraží, center měst,zverimexů. Mě teda jízda vlakem a návštěva nějakého rušeného místa unaví spolehlivě i dneska dospělého psa . Ale nevím jak to mají psi z města.

domi.t napsal(a):
A vedeli by ste mi poradiť, akú vzdialenosť by malo takto malé štendo denne absolvovať? Všade píšu,ako treba šetriť klby a treba na to ísť postupne,ale náš psík je ako velké tornádo,vkuse skáče,lieta...Vonku prejde cca. jednu ulicu,aj to každých 10 metrov sadne...a na záhrade sa zmení na šelmu

Nejde ani tak o polykání kilometrů, štěňata nejsou turisti. Že se v tomto věku nechtějí vzdalovat od domu, je přirozené. Ideálně ujít kousek, hrát si, blbnout, zaměstnat hlavu, odpočinout...pak zase ujít kousek.
Snažit se unavit štěně extra dlouhou procházkou není moc dobrý nápad. Mojí se setře se takto kdysi podařilo přivodit štěněti GR panostitidu. Ono za vámi samozřejmě poběží, protože nebude chtít zůstat samo.

Terven napsal(a):
Nejde ani tak o polykání kilometrů, štěňata nejsou turisti. Že se v tomto věku nechtějí vzdalovat od domu, je přirozené. Ideálně ujít kousek, hrát si, blbnout, zaměstnat hlavu, odpočinout...pak zase ujít kousek.
Snažit se unavit štěně extra dlouhou procházkou není moc dobrý nápad. Mojí se setře se takto kdysi podařilo přivodit štěněti GR panostitidu. Ono za vámi samozřejmě poběží, protože nebude chtít zůstat samo.

To samozrejme viem a dodržiavam Pýtala som sa len informačne,kedže názory sú rôzne...Snažíme sa šteniatko zabaviť formou hry, ale zároveň nech si z toho aj niečo odnesie. Je veľmi vnímavé,zvedavé a nebojácne,v dospelosti z neho bude úžasný pes Len toto obdobie je pre všetkých vrátane neho náročné a som rada, že na tom sú viacerí rovnako

marcelaamax napsal(a):
Přesně tak. Unavit štěně není o nachozených kilometrech. S mým psem, když byl štěně, jsem mohla nachodit opravdu hodně km a to ho neunavilo vůbec. Naopak třeba po pár intenzivních minutách na obranách, nebo stopách byl unaven mnohem víc. A taky jak už jsem psala výše - pro naše psy z vesnice dobře jako únava funguje jízda vlakem, MHD, návštěva nádraží, center měst,zverimexů. Mě teda jízda vlakem a návštěva nějakého rušeného místa unaví spolehlivě i dneska dospělého psa . Ale nevím jak to mají psi z města.

Psi z města se unaví celkem snadno, zvlášť když bydlí u Staromáku. Ale MHD je nej, tam není kámen na kameni a jistota nula nula nic.

marcelaamax napsal(a):
A ono to vlastně ani nemusí být první štěně. On člověk za tu dobu, co mu jeden pes vyroste, tak trochu zapomene, jaké to bylo se štěndem. Až loni při pořízení štěně jsem si uvědomila, jak je vlastně starší pes vychovaný a co všechno umí, kolik za tím stálo úsilí. Ono už to pak člověk bere tak trochu jako samozřejmost, až pak když vidí, kolik je se štěndem práce, tak se mu vrátí ty vzpomínky - co že všechno stále za tím, aby ze staršího psa byl takový pes, jaký je dnes. A pak taky každé štěně je trochu jiné - takže vás vždycky může překvapit něčím, co jste u předešlého psa vůbec neznali .

Ale fakt to nemusí být první štěně - třeba u nás v rodině - psa měli vždycky, několik psů po sobě. Poslední byla téměř 13ti letá fena BSP, vychovaná, bezproblémová. A teď po ní přišlo štěně SAO - a já jenom slyším jak strašně kouše, že na ní neplatí ani zařvat, že neumí fuj, že když se otevřou dvířka tak utíká a na zavolání nepřijde a musí ji honit. Tamta fena to přece nikdy nedělala ...

Jestli utíká dvířkama, tak opatrně s tím, vymyslet jak tomu zamezit a nenechat prohlubovat, jakmile se jim neco zalíbí, tak to začnou vylepšovat a nebo si z toho udelají rituál. Zařvat neplatí, z toho mají legraci a při tom fuj, se musí dřív, než se k zakazovanému dostanou. A je mi jasné, že to všechno víte, ale pozor na to, nezávislost poroste a co se neupevní správně těď, to už pak nepude vůbec a rozhodně se to nebude lepšit. Jen by bylo dobré jim vysvětlit, že tohle není legrace a i když se nějaké chování podaří napravit, tak to už nikdy není 100%.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
hlavně dvouměsíční štěně není žádné "najkrajšie obdobie". Jo, jsou z toho období krásné roztomilé fotky, ale v realitě je máte doma nevycválaného krokodýla, kterej nic neumí, takže neposlouchá a na pochování nemá čas, dělá louže, které rozťapká a je to vůbec takové nepoužitelné zviřátko, kde nezbývá než to vychovávat, unavovat a ukazovat tomu všechno a doufat, že tahle příšera z toho taky vyroste a bude normální.

Řekla bych analogie batolecího věku u dětí. Také krásné fotky a časem jen ty krásné a úžasné vzpomínky. Ale v reálu období první vzpoury a hlavně období hrůzy a strachu, co se stane - u dětí ve smyslu tom, co na sebe shodí, čím a jak se zraní, zda se třeba neopaří, atd.atd. A v tom věku (např. dvou let) taky zatím těžko pochopí, že třeba prstíky se nestrkají do zásuvky, apod. Připadá mi to "výchova jako výchova" .

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jako byste popisovala chování mojí poslední fenky ve štěněcím období... kousala všechno, nejen nás, a byla taky šíleně hyperaktivní, ve dne spala,v noci řádila jak černá ruka. Prostě normální mimino :-) Dnes je jí něco přes dva roky, nejhodnější a nejposlušnější pes, jakýho jsem kdy měla. Ale věnovala jsem se jí tak, jak nikdy žádnýmu, protože, jak už bylo řečeno výše, utahaný pes = hodný pes. Od 3 měsíců jsme chodili do psí školky, pak na lovecký cvičák jednou týdně cca 2 hodiny, jinak s ní chodím denně ven, do batohu beru dummy, případně bažanta nebo králíka a pořád jí vymýšlím činnost, má to ráda, miluje taky plavání, takže chodíváme tady kousek na přehradu. Nevím, co plánujete s pejskem vy, ale fakt nedoporučuju retrívra jen jako gaučáka. Jednoho takovýho jsem si vzala před 2 měsíci, rok a půl starého, a ten pes byl bez svalů, hrbatej, s oteklymi klouby a bez jiskry v oku. Teď je jako vyměněný.
Jinak aby vás teď štěně nekousalo, dejte mu vždy něco do huby...plyšaka, uzel, míček, ono si časem zvykne, že se kousají jen hračky.

Sice samozřejmě souhlasím , ale myslím, že málokdo, kdo měl kdy štěně (jakéhokoli plemena), tak byl v jeho určitém věku bez aspoň nějakých kousanců těmi jehličkami. Naše psisko už má 11 let (uf, to to letí!) a připadá mi to jak včera, když si vzpomenu jak fakt bolestivě těmi mlíčňáky uměl v zápalu hry kousnout.

marcelaamax napsal(a):
Přesně tak. Unavit štěně není o nachozených kilometrech. S mým psem, když byl štěně, jsem mohla nachodit opravdu hodně km a to ho neunavilo vůbec. Naopak třeba po pár intenzivních minutách na obranách, nebo stopách byl unaven mnohem víc. A taky jak už jsem psala výše - pro naše psy z vesnice dobře jako únava funguje jízda vlakem, MHD, návštěva nádraží, center měst,zverimexů. Mě teda jízda vlakem a návštěva nějakého rušeného místa unaví spolehlivě i dneska dospělého psa . Ale nevím jak to mají psi z města.

...našeho psa z města spolehlivě zmohla tento týden návštěva ZOO spolu s mým tříletým vnukem.......padli večer oba......

fikovnice napsal(a):

Sice samozřejmě souhlasím , ale myslím, že málokdo, kdo měl kdy štěně (jakéhokoli plemena), tak byl v jeho určitém věku bez aspoň nějakých kousanců těmi jehličkami. Naše psisko už má 11 let (uf, to to letí!) a připadá mi to jak včera, když si vzpomenu jak fakt bolestivě těmi mlíčňáky uměl v zápalu hry kousnout.

To jsme samozřejmě byli taky. Ale nejvíc okousané domácí pantofle měl manžel, protože vůbec nevěděl, co dělat a na štěně jen řval: nech toho
V červenci nás to čeká zas, aspoň doufám, do porodu zbývá 9 dní.

TyVed napsal(a):
Jestli utíká dvířkama, tak opatrně s tím, vymyslet jak tomu zamezit a nenechat prohlubovat, jakmile se jim neco zalíbí, tak to začnou vylepšovat a nebo si z toho udelají rituál. Zařvat neplatí, z toho mají legraci a při tom fuj, se musí dřív, než se k zakazovanému dostanou. A je mi jasné, že to všechno víte, ale pozor na to, nezávislost poroste a co se neupevní správně těď, to už pak nepude vůbec a rozhodně se to nebude lepšit. Jen by bylo dobré jim vysvětlit, že tohle není legrace a i když se nějaké chování podaří napravit, tak to už nikdy není 100%.

Já si právě myslím, že ona už to prohloubené má . Navíc už ji několikrát honili, takže super hra na honěnou, k pánovi nepřijde, přivolání nulové. Ono jsme se všichni trochu divili už tomu výběru plemene... Pak taky jejich plot - polorozpadlá vrata, už teď když se do nich fena opře tak má tlapy nad vraty a čekám kdy spadnou.... Dcera do páníčka pořád "hučí" ať s těmi vraty něco udělá - už od té doby co si štěně přivezli, ale zatím se nic neděje...

marcelaamax napsal(a):
Já si právě myslím, že ona už to prohloubené má . Navíc už ji několikrát honili, takže super hra na honěnou, k pánovi nepřijde, přivolání nulové. Ono jsme se všichni trochu divili už tomu výběru plemene... Pak taky jejich plot - polorozpadlá vrata, už teď když se do nich fena opře tak má tlapy nad vraty a čekám kdy spadnou.... Dcera do páníčka pořád "hučí" ať s těmi vraty něco udělá - už od té doby co si štěně přivezli, ale zatím se nic neděje...

No to tedy nevypadá moc dobře. Tomu přivolání se moc nedivím, ono ne že by to nešlo, ale prostě musí se to dělat od začátku dobře a nesmí se to nikdy nechat bez splnění. S tím honěním je to vyhánění zla zlem, protože málokdy se vám asi stane, že když jí honit nebudete, tak že sama přijde. Jo za pár hodin, až dostane hlad. Jakmile se dostane ven, tak už vybíráte jen menší zlo, jestli se snažit ji dostat domů a běhat za ní, což bude pro fenu švanda a nebo jí nechat a riskovat, že se něco stane. Opravdu by to chtělo zajistit, že se nedostane ven, vzít na vodítko, nějak oddělit vstupní branku další brankou, aby byla kontrola a pod. A s tím plotem je to průšvih snad ještě větší, jelikož jednoho dne zjistí, že to jde rozebrat, porazit, přeskočit a jakmile tohle zjistí, tak už bude ty místa aktivně hledat a sama na tom pracovat. Takže ten plot by se měl dát dohromady dřív, než se tohle naučí a měl by skutečně držet tak, aby když někde za něco vezme, aby to snadno nešlo. Třeba běžné drátěné pletivo, které je jen zapletené dokážou rozebrat během vteřiny, on ten drát je zaháknutý jen nahoře a dole, vlastně drží na dvou bodech. Když za to takovýhle pes vezme, tak ten jeden drát dokáže vytrhnout a plot se otevře, jak kdyby tam byl zip. Jediné co by mohlo celou situaci poněkud zachránit je, až fena začne hlídat, pak bude mít co dělat a nebude si vymýšlet zábavy. Ale pokud se před tím naučí toulat, tak to Vám určitě nemusím vysvětlovat, jak to bude nepříjemné. Určitě by to chtělo zachránit maximum z té ovladatelnosti, v klidu a naprosto striktně. Jak je teď stará? Už sem to zapomněl.

Naprosto rozumím a chápu, že je tam všechno špatně, to ani nemluvím o tom, co štěně psa téhle velikosti žere... Píši SZ, ať tady nezaplavujeme vlákno o něčem jiném .

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To jsme samozřejmě byli taky. Ale nejvíc okousané domácí pantofle měl manžel, protože vůbec nevěděl, co dělat a na štěně jen řval: nech toho
V červenci nás to čeká zas, aspoň doufám, do porodu zbývá 9 dní.

Tak to moc držím pěsti a pak se pochlubte fotkou!

janaa napsal(a):
Hihi,teď jsem se fakt pobavila. Máte normální štěně s normální povahou. Jak bylo napsáno,jste teď jeho smečka,musíte mu vynahradit to,co doteď prováděl se smečkou sourozenců a mámou. A proč jsem se pobavila? Mám teď vrh labradorů, ještě ani ne pět týdnů. Koukám na hokej,odcházím před první třetinou,všechna štěňátka jsou k zulíbání a krásně spinkají, přesně na fotku těch roztomilých labradořích andílků. Skončí třetina,jdu se na ně podívat. Z klubka andílků se za tu chvíli stala smečka kreténů, která shrnula vetbedky doprostřed ohrádky, rozťapala hovna po celé bedně a půlce ohrádky,do toho vylila misku s vodou a teď se v tom rochní. Vlítnu dovnitř,abych to uklidila a vyměnila cejchy. Půlka dementů mi rve cejchy z rukou,druhá mi visí na teplácích s vrčením a kvičením a snaží se mě i tepláky "zabít". Nakonec se vše podaří a odcházím i s fenou,aby se vyvenčila. Za námi se ozývá nasupené vytí a vrčení a kvílení,že si dovolíme odcházet a nechat tam tu zvěř samotnou. Radši nemyslet,co tam bude po druhé třetině Takže klid,máte doma normální štěně,nepopsaný list, a je jen na vás,zda z něj vychováte toho retrívřího parťáka,co si představujete (a počítejte,že to bude dva tři roky trvat,protože mladý retrívr je akční pes) nebo něco jiného.

Bože, tak teď jsem se fakty nařehtala.....

Tohle by si měl opravdu přečíst každej, co si myslí, že štěně je mazlivej andílek, který neumí do pěti napočítat......asi i taková štěňata budou, ale já teda zatím na takové to rádoby ideální štěňátko štěstí neměla.....vlastně nejhodnější byl chrt, ten si nás absolutně nevšímal, byli jsme mu úplně šumák...takže představu o přítulném štěňáku kontaktním štěňátku by taky nesplnil.......pak dvě ďáblice, které nevynechaly jedinou příležitost se do někoho s chutí zakousnout, z toho jedna je stopro dcera psa Baskervillského, jinak si totiž neumím vysvětlit, proč se nás hned jak jsme jí přinesli domů, snažila na vážno všechny zahrdlit, ještě že se štěňata nerodí větší, jinak by se jí to asi i povedlo ...a jeden uplakánek, kterého ani nebudu komentovat.

Pro zadavatelku:
Je neskutošne hyperaktívne, nonstop na všetkých vyskakuje, veľmi bolestivo nás hryzie-a nie je to v rámci hry, v podstate sa s ním nedá existovať. Viem, že je maličké a veci sa ešte len učí, ale ono je naozaj ako utrhnuté z reťaze, trhá hračky, vrčí na ne, vrčí aj na nás.

Tak vítejte v klubu, máte zdravé akční štěňátko

Tady je přesně vidět ten rozdíl mezi romantickým idealismem holywoodských filmů a holou realitou

Pro vystřízlivění potencionálních zájemců o štěně jsem se snažila vždy, aby zažili smečku štěňat hladovou, u jídla a pak řádící. NO, pár jich bylo rozčarovaných, dokonce jeden mladý pár mě poučil, že už byli u dvou chovatelů a tam štěňátka krásně spinkala a po probuzení se nechala chovat a mazlit, kdežto já mám nějaká divná štěňátka, když při pokusu o mazlení jim málem urafla nos! Byla jsem ráda, když takoví zájemci před mojí piraní smečkou utekli a se slovy:"My se vám ozveme," nasedli do auta a víc jsme o nich neslyšeli.

Nicméně bych dodala, že když se ta malá piraňa, ten zlobivej potvor, ten malej tyranosaurus Rex nakonec unaví, večer se vám stočí v náručí do klubíčka, olízne vám nos a pak ho hladíte a ten andílek u vás s důvěrou usne, tak všechny ty nervy, ta práce, ty bolestivé kousance a eventuelní zničené věci jsou zapomenuty a neznám intenzivnější pocit lásky než asi v této chvíli k tomu malému tvorečkovi......do té doby než usnete taky a štěně se probudí, rozlepí oči a pořádně vás kousne do nosu, začne vám skákat po hlavě a pod. a vy na sebe něco hodíte, protože přeci učíte venčení venku a popadnete štěně a hurá ven..tam je vám samozřejmě zima, protože máte na sobě nějaký spací úbor a svetr, na nohách pantofle, venku pofukuje studený vítr...někdy i s protivným deštíkem a štěndo se zrovna ne a ne vyčůrat....tak si zase říkáte...mám já tohle zapotřebí??......a rovnou si odpovím.."ano mám", protože jednoho krásného dne se z tohodle teroristy stane přítel nejvěrnější, v mém případě anděl strážný a to za to stojí.
Navíc ten štěněcí věk uteče jako voda, i když se to zkraje nezdá, já si vždycky říkala "už aby to vyrostlo a byl z toho normální pes"....teď u posledních štěňat jsem se snažila si s nimi užít každý okamžik, protože za pár týdnů kulička vyroste.....a když pak mám doma už dospělýho psa...pana nebo paní dokonalou, tak na to období s úsměvem vzpomínám.
Ale jo, docela chápu to zoufalství majitelů, kteří mají první štěndo a tak nějak si to představovali trochu jinak.......jak popisují "problém", který my ostatní, co už nám nějaké to štěndo prošlo rukama, většinou důvěrně známe a řekneme si...no další normální psí mimčo

conie napsal(a):
Pro vystřízlivění potencionálních zájemců o štěně jsem se snažila vždy, aby zažili smečku štěňat hladovou, u jídla a pak řádící. NO, pár jich bylo rozčarovaných, dokonce jeden mladý pár mě poučil, že už byli u dvou chovatelů a tam štěňátka krásně spinkala a po probuzení se nechala chovat a mazlit, kdežto já mám nějaká divná štěňátka, když při pokusu o mazlení jim málem urafla nos! Byla jsem ráda, když takoví zájemci před mojí piraní smečkou utekli a se slovy:"My se vám ozveme," nasedli do auta a víc jsme o nich neslyšeli.

No to se nedivim....rozespinkané štěňátko je něco prostě úžasnýho a báječnýho a vláčnýho a mazlivýho. Chápu, že vaše hladová štěněcí smečka je asi musela vyděsit.

A to "divný" štěně, co by mi chtělo urafnout nos bych asi brala, byly takové obě moje psí holky a obě v dospělosti dokonalost sama........

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):


No to se nedivim....rozespinkané štěňátko je něco prostě úžasnýho a báječnýho a vláčnýho a mazlivýho. Chápu, že vaše hladová štěněcí smečka je asi musela vyděsit.

A to "divný" štěně, co by mi chtělo urafnout nos bych asi brala, byly takové obě moje psí holky a obě v dospělosti dokonalost sama........

Poměrně živě si vybavuju, jak jsme se plížili kolem, když ten tvor spal, aby se nevzbudil a zase se do nás nepustil

TyVed napsal(a):
Poměrně živě si vybavuju, jak jsme se plížili kolem, když ten tvor spal, aby se nevzbudil a zase se do nás nepustil

....přesně...my taky.

A když bylo štěně v bdělém stavu a zrovna nebylo do nás zakouslé, tak jsme si dávali pozor i na oční kontakt, protože pak následoval zuřivý útok

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Bože, tak teď jsem se fakty nařehtala.....

Tohle by si měl opravdu přečíst každej, co si myslí, že štěně je mazlivej andílek, který neumí do pěti napočítat......asi i taková štěňata budou, ale já teda zatím na takové to rádoby ideální štěňátko štěstí neměla.....vlastně nejhodnější byl chrt, ten si nás absolutně nevšímal, byli jsme mu úplně šumák...takže představu o přítulném štěňáku kontaktním štěňátku by taky nesplnil.......pak dvě ďáblice, které nevynechaly jedinou příležitost se do někoho s chutí zakousnout, z toho jedna je stopro dcera psa Baskervillského, jinak si totiž neumím vysvětlit, proč se nás hned jak jsme jí přinesli domů, snažila na vážno všechny zahrdlit, ještě že se štěňata nerodí větší, jinak by se jí to asi i povedlo ...a jeden uplakánek, kterého ani nebudu komentovat.

Pro zadavatelku:
Je neskutošne hyperaktívne, nonstop na všetkých vyskakuje, veľmi bolestivo nás hryzie-a nie je to v rámci hry, v podstate sa s ním nedá existovať. Viem, že je maličké a veci sa ešte len učí, ale ono je naozaj ako utrhnuté z reťaze, trhá hračky, vrčí na ne, vrčí aj na nás.

Tak vítejte v klubu, máte zdravé akční štěňátko

Tady je přesně vidět ten rozdíl mezi romantickým idealismem holywoodských filmů a holou realitou

Ale zas pak se to unaví, a pět minut denně to vypadá takto :D A člověk se na těch pět minut rozteče. Než zařve a se slzama v očích vystřelí,protože se mu nějakej hajzlík právě zakousl do achilovky :D

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

janaa napsal(a):
Ale zas pak se to unaví, a pět minut denně to vypadá takto :D A člověk se na těch pět minut rozteče. Než zařve a se slzama v očích vystřelí,protože se mu nějakej hajzlík právě zakousl do achilovky :D

Přesně o tom mluvim ...na fotce vidím naprostého andílka

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
....přesně...my taky.

A když bylo štěně v bdělém stavu a zrovna nebylo do nás zakouslé, tak jsme si dávali pozor i na oční kontakt, protože pak následoval zuřivý útok

Jste měli chvíle, kdy bylo štěně v bdělém stavu a nebylo do vás zakouslé? To má někdo teda kliku!

Úplně mi to připomnělo text, který napsala "naše" chovatelka krátce po tom, co se štěňátka rozjela do nových domovů. Určitě se nebude zlobit, když vam to sem zkopíruji. Mam ho uložený, rozbrecel mě😊.

8 týdnů uplynulo jako voda a holky z vrhu "C" již okupují domácnosti svých nových majitelů. Snažila jsem se Vám každý den ukázat alespoň pár záběrů ze života našich malých dračic, ale je spousta věcí, které se do záběrů nevešly...
Strach
- strach, který má chovatel snad od té doby, kdy se vůbec rozhodne, že bude na své feně chovat. Strach, zda bude dobře fena hárat, zda se podaří krytí, zda se potvrdí březost, zda na sonu uvidí alespoň 3 prcky, kteří budou alespoň trochu předzvěstí dobrého porodu, strach o život feny a strach, zda proběhne v pořádku porod, že všechna mrňata budou zdravá, že vše jako chovatel při porodu zvládnete, že se fena bude dobře starat, že všechna štěňata budou růst jak mají, že dokážete vybrat ty nejlepší majitele a že jako chovatel jim poskytnete opravdu maximum, co můžete.
Víra
- víra, že veškeré obavy, které jsem vyjmenovala výše, jsou plané a nic z toho se nenaplní.
Bolest
- když odcházejí s novými majiteli.... Kdo nezažil, ten neví jak moc může ten malý špunt, kterému jste pomáhali na svět a podvazovali mu pupečník, za pár týdnů přirůst k srdci a jak velký stesk po něm zavládne .
Překvapení
- už mnoho týdnů mi v hlavě zní písnička, kde se zpívá "Vymyslel jsem spoustu nápadů...." , protože to, co dokáže malý raubíř, Vás pravdu velice často překvapí
- kolik lidí dokáže zavolat v 10 večer se slovy "Kolik TO stojí" - sorry, ale nevím, kolik TO stojí, protože TO nemáme (Ps. To je cena opravdu to jediné, co lidi zajímá na svém budoucím parťákovi na dalších 10-15 let?)
Nové poznatky
- neexistuje místo v obýváku, kde nenajdete zapadlé granule
- když jste mimo domov a cítíte h.vno, hledejte na svém oblečení
- jako chovatel neustále voníte granulema, případně kaší z nich - všichni cizí psi Vás proto milují
- když jdete ven a objevíte hnědou skvrnu na tričku, doufáte, že to je kaše z granulí (většinou je to TO druhé)
- neexistuje místo, které by štěňátka nezmazaly od hovínek
- to mokré, do čeho jste šlápli, nikdy není voda
- nezvaná návštěva "jenom se podívat na štěňátka" přijde vždy cca 5 minut poté, co se většina prcků vyprázdnila a u Vás doma je odér jako v medvědí sluji
- spaní u porodnice si po odchodu štěňat vyžaduje daň v podobě hodinové práce chiropraktika
- nejoblíbenější hračkou všech štěňátek jsou kabely, ideálně pod proudem a hračky naší jednoleté Adélky, které jim s oblibou házela jako lvům do arény
- 8 hodin spánku je mýtus, někdy stačí i 2, jindy ani to ne
- pokud jste si někdy v životě mysleli, že jste byli opravdu hodně unavení, tak to znásobte 10ti a dostanete se na stupeň únavy, jakou zažívá chovatel v prvních dnech po narození štěňat
- 15 litrů tekutého prášku nestačí na odchování jednoho vrhu
- 15 litrů úklidové dezinfekce nestačí na odchování jednoho vrhu
- jak dokážou štěnda umístit h.vno metr za ohrádku???? - tato záhada zůstává i po několika letech stále nevyřešena
- miska s vodou je rozlitá dřív než ji do ohrádky položíte
- pokud se štěňátka v tajnosti dostanou z ohrádky, dokážou obývák demolovat v naprosté tichosti. Pokud právě uspíte dítě, dokážou vyvinou hlasitost nízko prolétávající stíhačky.
Bude se mi po prckách stýskat, ale jako chovatel vím, že jim více péče v tento moment dát už nemohu a je teď vše na jejich nových majitelích. Odchovat štěňátka a připravit je "do života", dá hodně práce, ale stojí to za to.
Úplně poslední slova patří majitelům našich "holčiček" - milujte je stejně jako my a buďte trpělivý a důslední.

TyVed napsal(a):
Jste měli chvíle, kdy bylo štěně v bdělém stavu a nebylo do vás zakouslé? To má někdo teda kliku!

Jasně, že jo ...když feňule zrovna obcházela svoje území (obývák) a přemýšlela na koho z rodiny zaútočí...už jsem to tady psala...ujala se u nás říkanka. chodí štěně okolo, nedívej se na něho, kdo se na něj koukne toho Sára kousne a platilo to doslova...nedejbože, že jste se při tom jejím rozhodování na ní koukly, pak následoval útok zuřivé zabijácké šelmy a legrace to byla do té doby, dokud se fena nevydrápala na gauč.....to se dalo ještě spasit útěkem a výskokem na zmiňovaný kus nábytku, ale to bohužel moc dlouho nevydrželo....je až neuvěřitelné, jak takové nemotorné štěně rychle vyroste do stádia, kdy na ten gauč vyleze.....
Bylo taky vtipné, jak se u nás střídaly návštěvy, když jsme štěňata přivezli...to jim nebylo ještě 8 týdnů a ty feňuliny výpady působily docela legračně...o 2-3 týdny později už k nám skoro nikdo nechodil, protože fena navíc byla asi od narození i hlídací a se svým bratrem za zády už to byla situace nepříjemná.
Navíc to samozřejmě nevypadalo jako hra, fena u toho vypadala naprosto vážně, zlé vrčení a nepřátelský štěkot, který předcházel vážně míněnému útoku, už k smíchu nikomu nebyl.....no nemusím snad říkat, že se o nás začalo povídat, že jsme si pořídili agresivní, zuřivé bestie a že nikdo ani nechce vědět, co z nich vyroste - zabijáci.
Nicméně, ti kamarádi, co s námi toto období vydrželi (celkem 3) mají dnes to výsostné privilegium, že k nám můžou vstoupit bez toho, abychom pesany museli zavřít, jsou přivítáni a je jim milostivě dovoleno, aby hladili a drbali....ale i to pouze za přítomnosti někoho z rodiny.....

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nicméně bych dodala, že když se ta malá piraňa, ten zlobivej potvor, ten malej tyranosaurus Rex nakonec unaví, večer se vám stočí v náručí do klubíčka, olízne vám nos a pak ho hladíte a ten andílek u vás s důvěrou usne, tak všechny ty nervy, ta práce, ty bolestivé kousance a eventuelní zničené věci jsou zapomenuty a neznám intenzivnější pocit lásky než asi v této chvíli k tomu malému tvorečkovi......do té doby než usnete taky a štěně se probudí, rozlepí oči a pořádně vás kousne do nosu, začne vám skákat po hlavě a pod. a vy na sebe něco hodíte, protože přeci učíte venčení venku a popadnete štěně a hurá ven..tam je vám samozřejmě zima, protože máte na sobě nějaký spací úbor a svetr, na nohách pantofle, venku pofukuje studený vítr...někdy i s protivným deštíkem a štěndo se zrovna ne a ne vyčůrat....tak si zase říkáte...mám já tohle zapotřebí??......a rovnou si odpovím.."ano mám", protože jednoho krásného dne se z tohodle teroristy stane přítel nejvěrnější, v mém případě anděl strážný a to za to stojí.
Navíc ten štěněcí věk uteče jako voda, i když se to zkraje nezdá, já si vždycky říkala "už aby to vyrostlo a byl z toho normální pes"....teď u posledních štěňat jsem se snažila si s nimi užít každý okamžik, protože za pár týdnů kulička vyroste.....a když pak mám doma už dospělýho psa...pana nebo paní dokonalou, tak na to období s úsměvem vzpomínám.
Ale jo, docela chápu to zoufalství majitelů, kteří mají první štěndo a tak nějak si to představovali trochu jinak.......jak popisují "problém", který my ostatní, co už nám nějaké to štěndo prošlo rukama, většinou důvěrně známe a řekneme si...no další normální psí mimčo

..já po pár týdnech motýla doma, jsem si přivodila složitější zlomeninu zápěstí naštěstí levé ruky, takže jsem lehávala takřka oblečená, aby když se mimi probudí, jsem okamžitě mohla s ním neumytá a neučesaná, funkční pouze o jedné ruce, vylítnout okamžitě před dům ven - sousedům a kolemjdoucím jsem se musela tou dobou jevit jako excelentní šmudla.........na převazy jsem se takřka styděla jezdit, protože sádra a obvaz, který ji kryl byly miminem náležitě ocumláni, otřepáni a ušpiněny, i když jsem se snažila neustále obvaz obnovovat, prostě sádra a obvazy jí kryjící byly pro mimi naprosto neodolatelné..........

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
....přesně...my taky.

A když bylo štěně v bdělém stavu a zrovna nebylo do nás zakouslé, tak jsme si dávali pozor i na oční kontakt, protože pak následoval zuřivý útok

Jj, na oční kontakt si velmi dobře pamatuji, jak u psů, tak u koček. Takové to zacílení, rozšíření zornic a v setině sekundy rozhodnutí: Ty jsi ten správný terč!

fikovnice napsal(a):
Jj, na oční kontakt si velmi dobře pamatuji, jak u psů, tak u koček. Takové to zacílení, rozšíření zornic a v setině sekundy rozhodnutí: Ty jsi ten správný terč!

No tak kočky...to už je úplně kapitola sama o sobě
Vpomínám si, jak můj manžel ještě, když jsme spolu začali chodit měl ten úžasnej nápad, že bude našemu kocourovi koukat do očí...kdo to déle vydrží, byl totiž zvyklej od babiččina psa, že ten to vzdal a odvrátil zrak....kocour to teda vzdal taky, ale tím způsobem, že manželovi do toho obličeje skočil
Takže nejen, že se mu tam zasekl drápama, ale samo domo ho i hryznul a to vše ve zlomku sekundy, než se manžel vzpamatoval, tak byl kocour v tahu.
To teda zákeřný štěně je proti tomu slabej čajíček

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No tak kočky...to už je úplně kapitola sama o sobě
Vpomínám si, jak můj manžel ještě, když jsme spolu začali chodit měl ten úžasnej nápad, že bude našemu kocourovi koukat do očí...kdo to déle vydrží, byl totiž zvyklej od babiččina psa, že ten to vzdal a odvrátil zrak....kocour to teda vzdal taky, ale tím způsobem, že manželovi do toho obličeje skočil
Takže nejen, že se mu tam zasekl drápama, ale samo domo ho i hryznul a to vše ve zlomku sekundy, než se manžel vzpamatoval, tak byl kocour v tahu.
To teda zákeřný štěně je proti tomu slabej čajíček

Jo, asi máte pravdu. Kočky cílí těma očima tak jaksi více uvědoměle a rozhodně . S tím uhnutím pohledu kočky, když jí člověk hledí do očí, se to traduje. Možná to platí u větších šelem, ale např. u mých koček tedy zásadně ne!
-------
Pod čarou - jak jsem nedávno procházela starou diskuzi, když jsem měla ty trable s kočičími nemocemi a úmrtími mých koček, tak jsem zjistila, že jsme si tehdy potykaly . Mezitím jsem to já hlava děravá zapomněla. Pamatuješ/pamatujete si na to? Máme stejné jméno.

Veľmi pekne vám všetkým ďakujem za reakcie,kopu povzbudzujúcich slov a vtipné príhody,pri kt. som si skoro cvrkla od smiechu Ste úžasní! A už to zďaleka nevidím tak čierno, hádam z toho ten náš divoch vyrastie-my mu pritom samozrejme maximálne pomôžeme :)

Nedá mi ešte neopýtať sa. Naše šteniatko nonstop skáče-na stoličky, na opalovacie lehátka, z troch nizučkých schodíkov vonku...Všetky nebezpečné miesta sme eliminovali, strážime ho,ale vždy si nájde sekundu a už sa niekde vyhupne. Je ako puma-skáče bez rozbehu,s totálnou lahkosťou, akoby malo pár gramov a nie 8 kíl. Bojím sa, že si zničí klby,i ked klbovú výživu samozrejme užíva. Zažili ste to tiež niekto?

Ano, u nás to bylo stejné, krkolomné skoky, až jsem se děsila. Nedá se to ale uhlídat, i když jsem se snažila.Na schodech do patra jsme měli mříž, po schodech do domu jsem poctivě štěně nosila, stejně ty skoky na křeslo a z křesla dolů nebo hlavně ty nečekané venku, to se nedá předvídat, štěně bylo hrozně rychlé. Na rentgenech jsme byli ve dvou letech a na kyčlích má B, na loktech 0, kloubní výživu dávám s malými přestávkami pořád.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ano, u nás to bylo stejné, krkolomné skoky, až jsem se děsila. Nedá se to ale uhlídat, i když jsem se snažila.Na schodech do patra jsme měli mříž, po schodech do domu jsem poctivě štěně nosila, stejně ty skoky na křeslo a z křesla dolů nebo hlavně ty nečekané venku, to se nedá předvídat, štěně bylo hrozně rychlé. Na rentgenech jsme byli ve dvou letech a na kyčlích má B, na loktech 0, kloubní výživu dávám s malými přestávkami pořád.

Tiež ho po schodoch nosím, ale vonku sa nedá ustrážiť. On má snád zrýchlenie z nuly na 100 za dve sekundy. Naozaj každých pár sekúnd je niekde inde,čmuchá,behá,jaší sa,do niečoho narazí,v sekunde sa zdvihne a uteká dalej. Nechcem ho stále napomínať,že to nesmieš, ved štendo ani nepochopí, prečo sa nemá jašiť a skákať...len trpnem, aké rontgeny nám za rok vyjdú.

fikovnice napsal(a):
Jo, asi máte pravdu. Kočky cílí těma očima tak jaksi více uvědoměle a rozhodně . S tím uhnutím pohledu kočky, když jí člověk hledí do očí, se to traduje. Možná to platí u větších šelem, ale např. u mých koček tedy zásadně ne!
-------
Pod čarou - jak jsem nedávno procházela starou diskuzi, když jsem měla ty trable s kočičími nemocemi a úmrtími mých koček, tak jsem zjistila, že jsme si tehdy potykaly . Mezitím jsem to já hlava děravá zapomněla. Pamatuješ/pamatujete si na to? Máme stejné jméno.

No tak to už je fakty dýl...nicméně pokud to tak je, tak bych u toho tykání zůstala

domi.t napsal(a):
Veľmi pekne vám všetkým ďakujem za reakcie,kopu povzbudzujúcich slov a vtipné príhody,pri kt. som si skoro cvrkla od smiechu Ste úžasní! A už to zďaleka nevidím tak čierno, hádam z toho ten náš divoch vyrastie-my mu pritom samozrejme maximálne pomôžeme :)

Nedá mi ešte neopýtať sa. Naše šteniatko nonstop skáče-na stoličky, na opalovacie lehátka, z troch nizučkých schodíkov vonku...Všetky nebezpečné miesta sme eliminovali, strážime ho,ale vždy si nájde sekundu a už sa niekde vyhupne. Je ako puma-skáče bez rozbehu,s totálnou lahkosťou, akoby malo pár gramov a nie 8 kíl. Bojím sa, že si zničí klby,i ked klbovú výživu samozrejme užíva. Zažili ste to tiež niekto?

Tak já štěňata po schodech nosila, dokud to teda bylo při dvou štěňatech fyzicky možné, protože když už jsem je neunesla oba najednou, tak to štěně co zůstalo nahoře samozřejmě seběhlo za mnou a nebo naopak, to štěně, co jsem dole postavila a vracela se pro druhé, tak vyběhlo za mnou nahoru.
Ale tomu, že si vyskočili na gauč...seskočili nebo venku někam vyhupsli, přehupsli...tomu se úplně zabránit nedá....nicméně i tak to přežili ve zdraví.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No tak to už je fakty dýl...nicméně pokud to tak je, tak bych u toho tykání zůstala

Ráda, děkuju.
Tehdy jsem měla velkou podporu od řady lidí zde, jak mi umírala koťata na hnusoty typu FIP, FeLV, apod.....a Ty jsi mi psala - našla jsem i SZ.

Bože díky za tuhle diskuzi. Prožíváme teď doma úplně to samé. Když jsem řekla známému, že budeme mít dvouměsíční štěně, řekl mi, že ten první měsíc života už mi nikdo nevrátí :D .. měl pravdu .. máme doma totálně ďábelský hyperaktivní štěně, který snad dělá všechno co jste tady napsali. Přišla jsem si sem naspat o tipy a triky a s útěchou jsem zjistila, že máme doma naprosto normálního tvorečka. Takže všem co to mají stejně, přeji sílu a třeba to jednou vyroste s trochou štěstí už se mě nebude snažit zakousnout pokaždé, když se přiblížím.

PS: moje "nejoblíbenější" je, když mám rozpuštěné vlasy a štěně se do nich zakousne a rve a rve a mě tečou slzy a snažím se vymanit a rozumně tuhle situaci s ním vyřešit :D

austalan napsal(a):
Bože díky za tuhle diskuzi. Prožíváme teď doma úplně to samé. Když jsem řekla známému, že budeme mít dvouměsíční štěně, řekl mi, že ten první měsíc života už mi nikdo nevrátí :D .. měl pravdu .. máme doma totálně ďábelský hyperaktivní štěně, který snad dělá všechno co jste tady napsali. Přišla jsem si sem naspat o tipy a triky a s útěchou jsem zjistila, že máme doma naprosto normálního tvorečka. Takže všem co to mají stejně, přeji sílu a třeba to jednou vyroste s trochou štěstí už se mě nebude snažit zakousnout pokaždé, když se přiblížím.

PS: moje "nejoblíbenější" je, když mám rozpuštěné vlasy a štěně se do nich zakousne a rve a rve a mě tečou slzy a snažím se vymanit a rozumně tuhle situaci s ním vyřešit :D

Nechcem byť škodoradostná, ale som rada, že nás je viac Moje šteniatko reaguje úplne presne ako to vaše Aké je to plemeno?

Na nášho tuším neplatí asi nič, občas, ale fakt len občas ignorácia-pohryzie ma, tak to ignorujem,nepozerám naňho, tečú mi slzy a radšej sa dolu ani nepozerám,lebo som presvedčená, že som prišla o kotník, lýtko,koleno...A čo sa týka vlasov-skalpuje ma denno denne a s obrovskou radosťou Už nosím vlasy v drdole,ale pri vlasoch po pás je to tiež občas o držku.

Včera sa zahryzla bratovi do lakťa a nechcela ho pustiť. Lakeť držal vo vzduchu, ona visela a nič,to šteňa nemá nijaký pud sebazáchovy,nič! Po schodoch lieta ako víchor, skáče na pohovku,lavicu,stoličku,na čokolvek! Fakt sa občas už desím, v akom stave nájdem prcka aj dom

No vlasy, to znám taky, super zábava pro štěnda .

Jinak mě se nejvíc osvědčila ta "pohyblivá" hračka. Tak to zkuste. Stačí klidně nějaký obyč hadr přivázat na kus provázku a když se štěně chystá zahryznout do vás, tak začít hýbat s tím hadrem po zemi a utíkat mu s tím. To na naše obě štěnda platilo.

My už máme jednoho psa skoro 4 letého, feně je 7 měsíců a už nás nekouše vůbec, ale pořád jsou trochu problém návštěvy - jakmile přijede návštěva, tak je fena jak urvaná ze řetězu - skáče po nich, kouše. Dobré jsou návštěvy, které spolupracují, když po nich štěně skáče tak si ho nevšímají atd. A pak jsou taky návštěvy, kterým je úplně jedno, že je štěně kouše, jsou z něho nadšení a hladí ho i když kouše, skáče - tam je to pak horší . Takže jsem začala feně v přítomnosti návštěv dávat couračku a korigovat ji. A teď jsme začali používat klikr, tak mám v plánu ho vyzkoušet až tu bude návštěva. Fena na klikr docela dobře reaguje, tak by to mohla pochopit .

A to máte s vlasama problém jen u štěňat????

Já dodnes když si lehnu na gauč a náhodou moje vlasy "zůstanou ležet" vedle mě, tak se stává pravidelně, že přijde některý ze psů, sedne si vedle mě a vlasy mi normálně přišlápne u hlavy....už je dokonce podezřívám, že to dělaj ty potvory schválně, abych jim nemohla utéct.....snaha o to, aby pes slezl vypadá následovně...pes dělá, že povel "dolu" nikdy neslyšel...resp. přemýšlí o nesmrtelnosti chrousta a absolutně nevnímá, že na něj mluvim....a fena, tak ta se mi rovnou, při snaze se jí vymanit, na hlavu svalí, takže začíná pomalu "boj o život".....to teda zlatý štěně, co se pokouší o skalpování

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A to máte s vlasama problém jen u štěňat????

Já dodnes když si lehnu na gauč a náhodou moje vlasy "zůstanou ležet" vedle mě, tak se stává pravidelně, že přijde některý ze psů, sedne si vedle mě a vlasy mi normálně přišlápne u hlavy....už je dokonce podezřívám, že to dělaj ty potvory schválně, abych jim nemohla utéct.....snaha o to, aby pes slezl vypadá následovně...pes dělá, že povel "dolu" nikdy neslyšel...resp. přemýšlí o nesmrtelnosti chrousta a absolutně nevnímá, že na něj mluvim....a fena, tak ta se mi rovnou, při snaze se jí vymanit, na hlavu svalí, takže začíná pomalu "boj o život".....to teda zlatý štěně, co se pokouší o skalpování

Oni vám to vrací, vy na psy s couračkou, kterou event. přišlápnete. Takže psi zas berou jako couračku dámské vlasy - holt takové vodítko, které si taky sem tam pro jistotu přišlápnou!

Nemyšleno samozřejmě pouze na Tebe.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A to máte s vlasama problém jen u štěňat????

Já dodnes když si lehnu na gauč a náhodou moje vlasy "zůstanou ležet" vedle mě, tak se stává pravidelně, že přijde některý ze psů, sedne si vedle mě a vlasy mi normálně přišlápne u hlavy....už je dokonce podezřívám, že to dělaj ty potvory schválně, abych jim nemohla utéct.....snaha o to, aby pes slezl vypadá následovně...pes dělá, že povel "dolu" nikdy neslyšel...resp. přemýšlí o nesmrtelnosti chrousta a absolutně nevnímá, že na něj mluvim....a fena, tak ta se mi rovnou, při snaze se jí vymanit, na hlavu svalí, takže začíná pomalu "boj o život".....to teda zlatý štěně, co se pokouší o skalpování

Joo tak zalehávání to je jiná . To máme večer na gauči pravidelně . Ale kousání a tahání za vlasy to už oba přešlo .

fikovnice napsal(a):
Oni vám to vrací, vy na psy s couračkou, kterou event. přišlápnete. Takže psi zas berou jako couračku dámské vlasy - holt takové vodítko, které si taky sem tam pro jistotu přišlápnou!

Nemyšleno samozřejmě pouze na Tebe.

No tak to teda trestaj nepravou ....couračky fakty nepoužívám

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No tak to teda trestaj nepravou ....couračky fakty nepoužívám

Však já to myslela všeobecně...ne na Tebe konkrétně.

marcelaamax napsal(a):
No vlasy, to znám taky, super zábava pro štěnda .

Jinak mě se nejvíc osvědčila ta "pohyblivá" hračka. Tak to zkuste. Stačí klidně nějaký obyč hadr přivázat na kus provázku a když se štěně chystá zahryznout do vás, tak začít hýbat s tím hadrem po zemi a utíkat mu s tím. To na naše obě štěnda platilo.

My už máme jednoho psa skoro 4 letého, feně je 7 měsíců a už nás nekouše vůbec, ale pořád jsou trochu problém návštěvy - jakmile přijede návštěva, tak je fena jak urvaná ze řetězu - skáče po nich, kouše. Dobré jsou návštěvy, které spolupracují, když po nich štěně skáče tak si ho nevšímají atd. A pak jsou taky návštěvy, kterým je úplně jedno, že je štěně kouše, jsou z něho nadšení a hladí ho i když kouše, skáče - tam je to pak horší . Takže jsem začala feně v přítomnosti návštěv dávat couračku a korigovat ji. A teď jsme začali používat klikr, tak mám v plánu ho vyzkoušet až tu bude návštěva. Fena na klikr docela dobře reaguje, tak by to mohla pochopit .

Ste milá,ďakujem za radu :) Skúšala som aj handričku, aj napr. flašku od ústnej vody priviazanú na špagát...ale na moje šteňa neplatí tuším nič Včera sa mi surovo zahryzlo do boku a nechcela sa pustiť-roztrhalo mi tričko a na boku mám dve dierky Doma sa fakt už len modlíme a dúfam,že to je len vekom a že z toho vyrastie. Skúšame všetko možné,ale akoby bolo v amoku, len hryzie, vrčí po nás a stále dookola

domi.t napsal(a):
Ste milá,ďakujem za radu :) Skúšala som aj handričku, aj napr. flašku od ústnej vody priviazanú na špagát...ale na moje šteňa neplatí tuším nič Včera sa mi surovo zahryzlo do boku a nechcela sa pustiť-roztrhalo mi tričko a na boku mám dve dierky Doma sa fakt už len modlíme a dúfam,že to je len vekom a že z toho vyrastie. Skúšame všetko možné,ale akoby bolo v amoku, len hryzie, vrčí po nás a stále dookola

Vydržte a doufejte. Náš pes to dělal snad do 10 měsíců a taky chtěl kousat do nás a ne do nabízených hraček. A ta hra byla opravdu hrubá, modřiny a krvavé šrámy každý den nové. Taky nás přepadal ze zálohy a narážel do nás rozběhem hrudníkem, což při váze kolem 40 kg byla opravdu veliká legrace. Opravdu jediné co trochu pomohlo, bylo okamžitě odejít. Pak chápal, že o takovou hru nestojíme a pokud s ní začne, tak tím přijde o naši přítomnost. Postupně to přešlo. Ovšem zase v takové formě to snad nezažijete a navíc, člověk se postupně zocelí a víc vydrží

bella, opravdu není dobré jen tak čekat, že pes z něčeho sám vyroste a vyroste směrem, který se bude člověku líbit. Je třeba se k tomu postavit aktivně a štěně aktivně vychovávat, cvičiít a vést.
Jednoznačně naučit (už mělo být) povel pusť (po dobrém, jako výměnu něčeho za něco lepšího), učit všechny možné povely a vést třeba i tak, že když se rozdivočí nad míru, tak ho jít ven vychodit do klidu....ne že štěněti budu jenom nabízet něco jiného na trhání, než nějakou končetinu....ono je to jako s dětmi - je rozdíl, jestli potřebuje vybít energii, nebo už je moc rozdivočené/přetažené, a pak potřebuje zklidnit jinak....
je třeba učit režim - jídlo, spánek, aktivita doma, aktivita venku, jenom procházka, spánek.......
A vést je třeba tak, že štěně učím, co má dělat a ne tresty co dělat nemá.

domi.t napsal(a):
Ste milá,ďakujem za radu :) Skúšala som aj handričku, aj napr. flašku od ústnej vody priviazanú na špagát...ale na moje šteňa neplatí tuším nič Včera sa mi surovo zahryzlo do boku a nechcela sa pustiť-roztrhalo mi tričko a na boku mám dve dierky Doma sa fakt už len modlíme a dúfam,že to je len vekom a že z toho vyrastie. Skúšame všetko možné,ale akoby bolo v amoku, len hryzie, vrčí po nás a stále dookola

Jen tip - cvičíte s ním různé věci za pamlsky? Někdy může být řešení divočící štěně přesměrovat na cvičení s pamlskama. Aspoň se tím něco naučí (třeba i nevědomky zůstat chvíli v klidu). Musí na to samozřejmě v tu chvíli být čas.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jen tip - cvičíte s ním různé věci za pamlsky? Někdy může být řešení divočící štěně přesměrovat na cvičení s pamlskama. Aspoň se tím něco naučí (třeba i nevědomky zůstat chvíli v klidu). Musí na to samozřejmě v tu chvíli být čas.

Samozrejme, že cvičím :) Naozaj chcem, aby z neho vyrástol vyrovnaný pes,len občas ma premkne obava, že z neho navždy zostane toto hryzavé a uvrčané tornádo

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
bella, opravdu není dobré jen tak čekat, že pes z něčeho sám vyroste a vyroste směrem, který se bude člověku líbit. Je třeba se k tomu postavit aktivně a štěně aktivně vychovávat, cvičiít a vést.
Jednoznačně naučit (už mělo být) povel pusť (po dobrém, jako výměnu něčeho za něco lepšího), učit všechny možné povely a vést třeba i tak, že když se rozdivočí nad míru, tak ho jít ven vychodit do klidu....ne že štěněti budu jenom nabízet něco jiného na trhání, než nějakou končetinu....ono je to jako s dětmi - je rozdíl, jestli potřebuje vybít energii, nebo už je moc rozdivočené/přetažené, a pak potřebuje zklidnit jinak....
je třeba učit režim - jídlo, spánek, aktivita doma, aktivita venku, jenom procházka, spánek.......
A vést je třeba tak, že štěně učím, co má dělat a ne tresty co dělat nemá.

V tomhle teda musím oponovat.....přijde mi, že moje štěněčí holky z kousacího období prostě opravdu vyrostly......čímž neříkám, že štěně nemáme aktivně vychovávat......
Ale mě prostě přijde, že jsme toho na obou holkách vyzkoušely docela hafec a že se to tak nějak míjelo účinkem........u ovčandy zabíralo nejlépe tahat za sebou koště-byla chronický zakusovač do nohou...ruce jsme měli ale okousaný pěkně.......na mojí současnou fenu byla nej metoda "umazlit jí"......ale stejně když byla příležitost, tak se raději zakously "do živého"
A to teda klidně řeknu, že my najíždíme na pravidelný režim hned jak štěndo přivezem...jeden den ho necháme rozkoukat, druhý den už jedeme v režimu.....štěňatům se věnuju na max........ale prostě se nemůžu zbavit dojmu, že to období kousání přešlo samo bez ohledu na to, co jsem udělala nebo neudělala.....
Spíš jde o to, aby člověka nenapadal a nekousal (i když jen ve hře)...jeho dospělý pes....resp. aby si v dospělosti dával pozor a s vědomím, že my lidé jsme křehké bytosti, tak aby byl shovívavě citlivý

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
V tomhle teda musím oponovat.....přijde mi, že moje štěněčí holky z kousacího období prostě opravdu vyrostly......čímž neříkám, že štěně nemáme aktivně vychovávat......
Ale mě prostě přijde, že jsme toho na obou holkách vyzkoušely docela hafec a že se to tak nějak míjelo účinkem........u ovčandy zabíralo nejlépe tahat za sebou koště-byla chronický zakusovač do nohou...ruce jsme měli ale okousaný pěkně.......na mojí současnou fenu byla nej metoda "umazlit jí"......ale stejně když byla příležitost, tak se raději zakously "do živého"
A to teda klidně řeknu, že my najíždíme na pravidelný režim hned jak štěndo přivezem...jeden den ho necháme rozkoukat, druhý den už jedeme v režimu.....štěňatům se věnuju na max........ale prostě se nemůžu zbavit dojmu, že to období kousání přešlo samo bez ohledu na to, co jsem udělala nebo neudělala.....
Spíš jde o to, aby člověka nenapadal a nekousal (i když jen ve hře)...jeho dospělý pes....resp. aby si v dospělosti dával pozor a s vědomím, že my lidé jsme křehké bytosti, tak aby byl shovívavě citlivý

Nad ťahaním metly začínam seriozne rozmýšlať Lebo mám tak doškriabané a dohryzené nohy aj ruky, že sa už obávam, či sa mi to všetko zahojí...Skúšala som aj to maznanie, vlastne doteraz to skúšam,ale márne-ked štendo prepadne amok, tak naňho neplatí absolútne nič. Riešim to tak,že odídem dovnútra a ono zostáva vonku samo. Len ma to mrzí, lebo sme sa tešili na posedenie na terase so šteniatkom...a teraz nikto na terasu ísť nechce, lebo sa s ním nedá byť bez nonstop vyskakovania a hryzenia.

Koukám, že rozmýšlíte i vrácení štěněte chovateli, jak vidno z jiné diskuze.
Padlo to tu mnohokrát, běžné štěněcí chování a nejvíc se mi líbí přirovnání Bodlinky - nevycválaný krokodýl. Vyroste z toho, vydržte.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Koukám, že rozmýšlíte i vrácení štěněte chovateli, jak vidno z jiné diskuze.
Padlo to tu mnohokrát, běžné štěněcí chování a nejvíc se mi líbí přirovnání Bodlinky - nevycválaný krokodýl. Vyroste z toho, vydržte.

Nad tým JA absolútne nerozmýšlam :) Pýtala som sa kvôli známym, ich 5-mesačné štendo nemeckej dogy má velké pohybové aj neurologické problémy, na kt. neboli chovatelmi upozornení napriek tomu, že o o nich chovatelia vedeli. Jednoducho sa známi nechali napáliť...

Viem, že z toho vyrastie a už sa na to veľmi teším :) Sú chvíle, ked je úžasné,maznavé, proste na zjedenie a chvíle, ked si myslím, že sa doňho prevtelil snád pitbull

domi.t napsal(a):
Nad tým JA absolútne nerozmýšlam :) Pýtala som sa kvôli známym, ich 5-mesačné štendo nemeckej dogy má velké pohybové aj neurologické problémy, na kt. neboli chovatelmi upozornení napriek tomu, že o o nich chovatelia vedeli. Jednoducho sa známi nechali napáliť...

Viem, že z toho vyrastie a už sa na to veľmi teším :) Sú chvíle, ked je úžasné,maznavé, proste na zjedenie a chvíle, ked si myslím, že sa doňho prevtelil snád pitbull

Tak to se omlouvám, myslela jsem, že to vzdáváte

Skoro každý si odnesl ze štěněcího období šrámy. Já byla přesvědčená, že dotknout se pana psa bez toho, aby se do mě zakousnul, zkrátka není možné. Taky jsem ho podezírala, že je převtělený Cerberos (tři hlavy, tři sady zubů).

Držím pěsti a přeju pevné nervy.

domi.t napsal(a):
Nad ťahaním metly začínam seriozne rozmýšlať Lebo mám tak doškriabané a dohryzené nohy aj ruky, že sa už obávam, či sa mi to všetko zahojí...Skúšala som aj to maznanie, vlastne doteraz to skúšam,ale márne-ked štendo prepadne amok, tak naňho neplatí absolútne nič. Riešim to tak,že odídem dovnútra a ono zostáva vonku samo. Len ma to mrzí, lebo sme sa tešili na posedenie na terase so šteniatkom...a teraz nikto na terasu ísť nechce, lebo sa s ním nedá byť bez nonstop vyskakovania a hryzenia.

Nečítala som všetko tak možno už niekto radil podobné, ale hryzenie je u šteniatka úplne normálne. Nechcite sa s ním maznať vtedy keď má amok to je zbytočné
Ja mám teraz doma krokodílov troch, najzlatší sú keď sa ráno zobudia - síce je to o 4:50 plus mínus päť minút, ale už som si zvykla, že vtedy si to môžem užiť, vypustinkovať ich a pomojkať. Potom už začnú besniť A potom vždy keď spia, ideálne večer po 22 keď už padnú únavou tak si k nim ľahnem do pelieška a nechajú sa mojkať.
Čo na hryzenie dokonale funguje sú iní psí kamaráti, ale ak takúto možnosť nemáte tak kosti - veľké kosti na okusovanie, malým dávam sušené zajačie a prasačie uši. S tým sa dokážu zabaviť aj hodiny. Presne na také to sedenie na terase úplne ideálne! A popri tom ho môžete aj hladkať :)
Metla je fajn, len potom nečakajte že ešte niekedy budete v pokoji zametať ale ano treba byť kreatívny, naši sa zabavia aj s plastovou fľašou, starým uterákom, alebo starou bakančou. Bacha však aby to šteňa nezožralo, niektoré sú schopné schrúmať aj podrážku. Keď pri ňom nie ste tak jedine niečo bezpečné. A nevzdávajte to, hryzenie prejde vekom.
Prvá foto - teraz ma môžeš pusinkovať.
Druhá toto - teraz to neskúšaj
Tretia s maminkou.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

rennie111 napsal(a):
Nečítala som všetko tak možno už niekto radil podobné, ale hryzenie je u šteniatka úplne normálne. Nechcite sa s ním maznať vtedy keď má amok to je zbytočné
Ja mám teraz doma krokodílov troch, najzlatší sú keď sa ráno zobudia - síce je to o 4:50 plus mínus päť minút, ale už som si zvykla, že vtedy si to môžem užiť, vypustinkovať ich a pomojkať. Potom už začnú besniť A potom vždy keď spia, ideálne večer po 22 keď už padnú únavou tak si k nim ľahnem do pelieška a nechajú sa mojkať.
Čo na hryzenie dokonale funguje sú iní psí kamaráti, ale ak takúto možnosť nemáte tak kosti - veľké kosti na okusovanie, malým dávam sušené zajačie a prasačie uši. S tým sa dokážu zabaviť aj hodiny. Presne na také to sedenie na terase úplne ideálne! A popri tom ho môžete aj hladkať :)
Metla je fajn, len potom nečakajte že ešte niekedy budete v pokoji zametať ale ano treba byť kreatívny, naši sa zabavia aj s plastovou fľašou, starým uterákom, alebo starou bakančou. Bacha však aby to šteňa nezožralo, niektoré sú schopné schrúmať aj podrážku. Keď pri ňom nie ste tak jedine niečo bezpečné. A nevzdávajte to, hryzenie prejde vekom.
Prvá foto - teraz ma môžeš pusinkovať.
Druhá toto - teraz to neskúšaj
Tretia s maminkou.

jsou nádherní a mají výhodu že je jich víc tak se lépe spolu zabaví než štěně zadavatelky

Na koště fakt pozor. Ono to vypadá jako super nápad, že zachráníte nohavici, akorát že z tahání nohavice pes tak nějak vyroste, ale z koštěte už ne.

Takže s Norou zametat či vytírat mopem prostě nejde. Okamžitě se spouští program "HRA" který přemaže všechno ostatní.

domi.t napsal(a):
Nad ťahaním metly začínam seriozne rozmýšlať Lebo mám tak doškriabané a dohryzené nohy aj ruky, že sa už obávam, či sa mi to všetko zahojí...Skúšala som aj to maznanie, vlastne doteraz to skúšam,ale márne-ked štendo prepadne amok, tak naňho neplatí absolútne nič. Riešim to tak,že odídem dovnútra a ono zostáva vonku samo. Len ma to mrzí, lebo sme sa tešili na posedenie na terase so šteniatkom...a teraz nikto na terasu ísť nechce, lebo sa s ním nedá byť bez nonstop vyskakovania a hryzenia.

Chce to nevzdávat a vydržet, leč to je někdy pěkně těžké a člověk by psa nejraději vystřelil na Mars :))

Momentálně máme 15 měsíční štěně německého ovčáka a první tři týdny byla naprostá katastrofa. Ruce i nohy plné škrábanců a modřin, že si lidi museli myslet, že se snad sebepoškozuji. Oblečení, povlečení a záclony nám upgreadoval novými větracími otvory, zdi zase zkrášlil hypermoderními "rytinami" a některému nábytku dal osobitý nový vzhled.
V tomto období ho též hračky vůbec nezajímaly, jakákoli část lidského těla je prý o dost chutnější a zábavnější.

Po třech týdnech neustálého řvaní "Ne!" a "Fuj!" a vyloučení psa "ze společnosti" (zavření na samotku v chodbě) v případě, kdy nám zákeřně útočil na "bůčky" při sezení u PC, případně po jakýchkoli dalších zběsilých útocích ala rozzuřený piraňa, přišel na to, že by nás nemusel tak kousat.

Bohužel mu to ale nevydrželo moc dlouho, jelikož v okamžiku, kdy se mu začaly klubat první dospělácké zuby, začalo vše nanovo a ještě s větší razancí, jelikož teď už má nějakých 17 kg, v čelistech sílu žraloka a energie vytrvalostního běžce.

Co nám momentálně pomáhá jsou dva perfektně zvládnuté povely - "Sedni!" a "Na místo!", čímž se často podaří kousací mánii přerušit. Chce to psovi nabídnout jiné zajímavé věci ke kousání, což je u nás docela problém, protože naše štěně hračky až tak neberou. Co u nás funguje je klacek z lesa, míček z měkké gumy, který ale odštěpuje kousky, takže nic moc, a štěněčí Kong kostička, do které mu dáváme sýr a následně zamražujeme - to je na bolavou tlamu plnou rostoucích zubů pro psa super.

Také jsme ještě vyzkoušeli hračky Nylabone s příchutí - první, štěněčí, byla fakt super, ale pro našeho NO moc měkká, takže ji ani ne za pět minut začal rozebírat na částice. Další dvě - středně tvrdá a tvrdá, zase psa vůbec nezajímají, z čehož máme při jejich ceně samozřejmě obrovskou radost (jedna cca 4-5 stovek).

Jinak leč jsem byla vždy striktně proti klecím, nakonec jsme jednu pořídili (+ohrádku). Nemohu si ji vynachválit, jelikož je to jediná možnost, jak mít chvilku klid. Pes se na klec naučil velmi rychle a bere ji jako místo, kde ho vždy čeká něco příjemného (pamlsky, kosti na kousání, oblíbené hračky). Nemít klec, tak už jsme s přítelem asi v blázinci. Člověk ji ale nesmí zneužívat a zavírat tam psa, aby měl od něj pokoj. Tak to vážně nefunguje.
V baráku má svůj vlastní pokoj (12 m3), ale ironie je, že klec má mnohem radši :))

Chce to prostě vydržet a myslet na to, že za pár měsíců to bude lepší :))

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
V tomhle teda musím oponovat.....přijde mi, že moje štěněčí holky z kousacího období prostě opravdu vyrostly......čímž neříkám, že štěně nemáme aktivně vychovávat......
Ale mě prostě přijde, že jsme toho na obou holkách vyzkoušely docela hafec a že se to tak nějak míjelo účinkem........u ovčandy zabíralo nejlépe tahat za sebou koště-byla chronický zakusovač do nohou...ruce jsme měli ale okousaný pěkně.......na mojí současnou fenu byla nej metoda "umazlit jí"......ale stejně když byla příležitost, tak se raději zakously "do živého"
A to teda klidně řeknu, že my najíždíme na pravidelný režim hned jak štěndo přivezem...jeden den ho necháme rozkoukat, druhý den už jedeme v režimu.....štěňatům se věnuju na max........ale prostě se nemůžu zbavit dojmu, že to období kousání přešlo samo bez ohledu na to, co jsem udělala nebo neudělala.....
Spíš jde o to, aby člověka nenapadal a nekousal (i když jen ve hře)...jeho dospělý pes....resp. aby si v dospělosti dával pozor a s vědomím, že my lidé jsme křehké bytosti, tak aby byl shovívavě citlivý

Jo naprosto souhlasím. Samozřejmě jsme se snažili psisko vychovávat, přesměrovat chování, začít se cviky poslušnosti a tak podobně. Jiná hra ho nezajímala, prostě obkroužil hračku a zakousl se do ruky, která jí držela. Nebo se zakousl někam jinam. Klidně vzorně poslechl na nějaké povely a jakmile dostal volno, vrátil se tam, kde skončil a kousání začalo znovu. Když jsme si po dlouhé procházce s různými vjemy mysleli, jak bude unavený, tak nás doma před brankou srovnal oba na jednu hromadu. Mnohokrát jsme byli opravdu nešťastní, hlavně přítelkyně, na kterou si dovoloval opravdu hrozně a měli jsme pocit, že to nezvládneme a budeme ho muset vrátit. Jenže už byl náš a nedokázali bychom to. Pak už byl mnohem ukázněnější, ale měl hroznou sílu a +- 40 kg a ještě ho to občas chytlo. A dneska můžu začít utíkat, pes mě "zadrží" (nejoblíbenější hra), ale prakticky necítím, že se těma zubama dotknul, naprosto přesně si uvědomuje svoji sílu a přesně chápe, kde je ta hranice, kdy o tu hru stojím. A když dám najevo, že hra skončila, tak je opravdu konec.

PumaCZ napsal(a):
Chce to nevzdávat a vydržet, leč to je někdy pěkně těžké a člověk by psa nejraději vystřelil na Mars :))

Momentálně máme 15 měsíční štěně německého ovčáka a první tři týdny byla naprostá katastrofa. Ruce i nohy plné škrábanců a modřin, že si lidi museli myslet, že se snad sebepoškozuji. Oblečení, povlečení a záclony nám upgreadoval novými větracími otvory, zdi zase zkrášlil hypermoderními "rytinami" a některému nábytku dal osobitý nový vzhled.
V tomto období ho též hračky vůbec nezajímaly, jakákoli část lidského těla je prý o dost chutnější a zábavnější.

Po třech týdnech neustálého řvaní "Ne!" a "Fuj!" a vyloučení psa "ze společnosti" (zavření na samotku v chodbě) v případě, kdy nám zákeřně útočil na "bůčky" při sezení u PC, případně po jakýchkoli dalších zběsilých útocích ala rozzuřený piraňa, přišel na to, že by nás nemusel tak kousat.

Bohužel mu to ale nevydrželo moc dlouho, jelikož v okamžiku, kdy se mu začaly klubat první dospělácké zuby, začalo vše nanovo a ještě s větší razancí, jelikož teď už má nějakých 17 kg, v čelistech sílu žraloka a energie vytrvalostního běžce.

Co nám momentálně pomáhá jsou dva perfektně zvládnuté povely - "Sedni!" a "Na místo!", čímž se často podaří kousací mánii přerušit. Chce to psovi nabídnout jiné zajímavé věci ke kousání, což je u nás docela problém, protože naše štěně hračky až tak neberou. Co u nás funguje je klacek z lesa, míček z měkké gumy, který ale odštěpuje kousky, takže nic moc, a štěněčí Kong kostička, do které mu dáváme sýr a následně zamražujeme - to je na bolavou tlamu plnou rostoucích zubů pro psa super.

Také jsme ještě vyzkoušeli hračky Nylabone s příchutí - první, štěněčí, byla fakt super, ale pro našeho NO moc měkká, takže ji ani ne za pět minut začal rozebírat na částice. Další dvě - středně tvrdá a tvrdá, zase psa vůbec nezajímají, z čehož máme při jejich ceně samozřejmě obrovskou radost (jedna cca 4-5 stovek).

Jinak leč jsem byla vždy striktně proti klecím, nakonec jsme jednu pořídili (+ohrádku). Nemohu si ji vynachválit, jelikož je to jediná možnost, jak mít chvilku klid. Pes se na klec naučil velmi rychle a bere ji jako místo, kde ho vždy čeká něco příjemného (pamlsky, kosti na kousání, oblíbené hračky). Nemít klec, tak už jsme s přítelem asi v blázinci. Člověk ji ale nesmí zneužívat a zavírat tam psa, aby měl od něj pokoj. Tak to vážně nefunguje.
V baráku má svůj vlastní pokoj (12 m3), ale ironie je, že klec má mnohem radši :))

Chce to prostě vydržet a myslet na to, že za pár měsíců to bude lepší :))

Oprava: 15 TÝDENNÍ. TyVed byl rychlý a už nemohu příspěvek editovat :)

GAELLE napsal(a):
jsou nádherní a mají výhodu že je jich víc tak se lépe spolu zabaví než štěně zadavatelky

Samozrjeme, ja každému hovorím že jeden pes je málo
Ale kým sme sa k tomu dopracovali tiež sme mali šteňatá prinesené, samé. Chcelo to o to viac času sa im venovať. Je to normálna rovnica, čím viac sa šteňaťu venujete tým menej vecí vám zničí. Dohryzené ruky k tomu proste patria, pri prvom som mala aj kúsance na chrbte a raz aj na ksichte keď som si nedala pozor Vyrástli z toho ale všetky.

rennie111 napsal(a):
Samozrjeme, ja každému hovorím že jeden pes je málo
Ale kým sme sa k tomu dopracovali tiež sme mali šteňatá prinesené, samé. Chcelo to o to viac času sa im venovať. Je to normálna rovnica, čím viac sa šteňaťu venujete tým menej vecí vám zničí. Dohryzené ruky k tomu proste patria, pri prvom som mala aj kúsance na chrbte a raz aj na ksichte keď som si nedala pozor Vyrástli z toho ale všetky.

Jo, ale uznejte, že někdy to dá velké sebezapření, zase sebrat síly, zatnout zuby a jít se štěněti věnovat. Když je to ten den dvacátý pokus a přemýšlíte, kolik minut vydržíte tentokrát.

Mám doma asi anděla 😳
18 týdenní štěně, ničí jen svoje, nebo jen něžně to co nemá, kouše spíš hračky než lidi, nelouzickuje, nebobkuje, nejradši spí přítuleny ke mě na gauči, nechá si všechno vzít i zase dát... Asi mu jdu poděkovat 😁

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Mám doma asi anděla 😳
18 týdenní štěně, ničí jen svoje, nebo jen něžně to co nemá, kouše spíš hračky než lidi, nelouzickuje, nebobkuje, nejradši spí přítuleny ke mě na gauči, nechá si všechno vzít i zase dát... Asi mu jdu poděkovat 😁

jaké je to plemeno?

TyVed napsal(a):
Jo, ale uznejte, že někdy to dá velké sebezapření, zase sebrat síly, zatnout zuby a jít se štěněti věnovat. Když je to ten den dvacátý pokus a přemýšlíte, kolik minut vydržíte tentokrát.

Neviem, som asi divná ale ja som si to vždy užívala. Nejak mi to prirodzene patrí k tomu

GAELLE napsal(a):
jaké je to plemeno?

Tibetská doga

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tibetská doga

děkuji to zírám. Tipovala jsem nějakého malého "gaučáčka"

GAELLE napsal(a):
děkuji to zírám. Tipovala jsem nějakého malého "gaučáčka"

klíííd, tibeťanka si to vybere později......

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
klíííd, tibeťanka si to vybere později......

Joo u nich je puberta jedlá 😁

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Mám doma asi anděla 😳
18 týdenní štěně, ničí jen svoje, nebo jen něžně to co nemá, kouše spíš hračky než lidi, nelouzickuje, nebobkuje, nejradši spí přítuleny ke mě na gauči, nechá si všechno vzít i zase dát... Asi mu jdu poděkovat 😁

No tak pozor....anděle jsem měla 2...chrťáka, ten bych řekla, že snad to kousání nepraktikoval proto, že jsme mu byli naprosto šumák, takže ten opravdu neměl potřebu nás ani chodit kousat a můj současný pes...naprosté zlato...nekousal, do dvou let ani moc neštěkal....když už štěknul, tak jsme říkal "hele...slyšíš..Mimik štěká "...ale zase na druhou stranu, teď když si hrajeme "na pranici" tak nemá až takový cit, jak se víc rozdovádí, tak už ho musím krotit a říkat mu "opatrně", protože to prostě bolí....zatímco jeho sestra...jako štěně piraňa...je neuvěřitelně citlivá a když se jí přeci jen v zápalu "boje" povede kousnout trochu víc, tak si to uvědomí sama......je neuvěřitelně něžná.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Na koště fakt pozor. Ono to vypadá jako super nápad, že zachráníte nohavici, akorát že z tahání nohavice pes tak nějak vyroste, ale z koštěte už ne.

Takže s Norou zametat či vytírat mopem prostě nejde. Okamžitě se spouští program "HRA" který přemaže všechno ostatní.

To si člověk musí vybrat...buď obětuje prababičku nebo koště ......
Nicméně konkrétně u ovčandy nebyl v dospělosti problém...zkraje stačil tolik kritizovaný povel "nesmíš", pak už si toho nevšímala.
Zatímco třeba moji současní psi tuhle metodu nezná, tak naopak jak vezmu do ruky koště, hrábě, vytáhnu sekačku....tak musím odpovelovat, protože obzvláště pes je bojovník a koště je třídní nepřítel, který se musí zakousnout.

To si člověk musí vybrat...buď obětuje prababičku nebo koště

no, nebo si dá tu práci a štěně něco naučí....
a obětovat nemusí ani babi, ani koště.....

Taky jsem znala jednoho psího "anděla" - babička měla fenu BSP a ta ani jako štěně vůbec nekousala. Ta byla od malinka mazlící - chodila a chtěla hladit, drbat atd. Zoubky vůbec nepoužívala. A to paradoxně neměla téměř žádný kontakt se psy, nechodilo se s ní moc ani na procházky, nijak se "nezaměstnávala", jen byla téměř 24 hodin s rodinou. A byla celkově jako štěně hrozně klidná, nezajímaly ji ani hračky, ani nějaké pamlsky na okusování..

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To si člověk musí vybrat...buď obětuje prababičku nebo koště

no, nebo si dá tu práci a štěně něco naučí....
a obětovat nemusí ani babi, ani koště.....

Asi jo...nicméně během 14 dnů, které si člověk vezme dovolenou, když si štěndo přiveze, se toho zas až talik psí mimino nenaučí a když je pak s ním babča 6 hodin sama doma, tak to koště prostě zvolila jako schůdnou metodu......

Nicméně jestli někdo naučí malé štěně během 14 dnů, že nemá lovit pohybující se nohu, když mu to přijde jako nej zábava, tak je prostě dobrej, my jsme banda amatérů, takže nám to tak rychle nejde ...no a babča nejakou výchovu štěněte v 84 letech fakty nedávala........nicméně i s tím koštětem, co na zahradě tahala za sebou (doma to feňule nedělala) byla ráda, že má společnost a naopak, když jsme se snažili štěně v tomto chování korigovat, tak jsme ještě dostali vynadáno, že jsme na její Sojku (ani to jméno Sára si tak nějak nepamatovala) oškliví, sama říkala..je to štěně, ona z toho vyroste....a netahala za sebou koště na věky věků, feňuli to prostě po nějaký době přešlo

My holt nejsme takoví kingové.......no i tak jsme zatím každého psa zvládli vychovat k naší spokojenosti Takže asi zůstaneme u našich vyzkoušených metod

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Asi jo...nicméně během 14 dnů, které si člověk vezme dovolenou, když si štěndo přiveze, se toho zas až talik psí mimino nenaučí a když je pak s ním babča 6 hodin sama doma, tak to koště prostě zvolila jako schůdnou metodu......

Nicméně jestli někdo naučí malé štěně během 14 dnů, že nemá lovit pohybující se nohu, když mu to přijde jako nej zábava, tak je prostě dobrej, my jsme banda amatérů, takže nám to tak rychle nejde ...no a babča nejakou výchovu štěněte v 84 letech fakty nedávala........nicméně i s tím koštětem, co na zahradě tahala za sebou (doma to feňule nedělala) byla ráda, že má společnost a naopak, když jsme se snažili štěně v tomto chování korigovat, tak jsme ještě dostali vynadáno, že jsme na její Sojku (ani to jméno Sára si tak nějak nepamatovala) oškliví, sama říkala..je to štěně, ona z toho vyroste....a netahala za sebou koště na věky věků, feňuli to prostě po nějaký době přešlo

My holt nejsme takoví kingové.......no i tak jsme zatím každého psa zvládli vychovat k naší spokojenosti Takže asi zůstaneme u našich vyzkoušených metod

Tiež by som chcela vedieť, ako by niekto našu neriadenú strelu za dva týždne naučil nehrýzť a neskákať. Lietame okolo neho štyria, samo je len, ked spí a ked vidíme, že má niečo ,,rozrobené,, .-...inak sa mu venujeme,maznáme ho(teda snažíme sa), učíme ho,chodíme s ním na krátke prechádzky...

Takže ja sa pridávam k vašej bande amatérov Ale hlásim včerajší mini úspech- štendo začalo asi rozmýšlať, že ked skáče a hryzie, tak s ním nikto nechce byť. Síce skákalo, ale rázne som vždy povedala ,,fuj! a následne ,,sadni! a ono si na velké počudovanie vždy sadlo a mrkalo na mňa tými čiernymi kukadlami. Možno to nie je správny postup, ale očividne naňho začína platiť

marcelaamax napsal(a):
Taky jsem znala jednoho psího "anděla" - babička měla fenu BSP a ta ani jako štěně vůbec nekousala. Ta byla od malinka mazlící - chodila a chtěla hladit, drbat atd. Zoubky vůbec nepoužívala. A to paradoxně neměla téměř žádný kontakt se psy, nechodilo se s ní moc ani na procházky, nijak se "nezaměstnávala", jen byla téměř 24 hodin s rodinou. A byla celkově jako štěně hrozně klidná, nezajímaly ji ani hračky, ani nějaké pamlsky na okusování..

Joooj, tak to bol pes za odmenu Moja predošlá fenka GR bola úplne takáto istá, ale to skôr preto,že bola odmala extrémne bojazlivá,plachá, vylakalo ju aj odsunutie stoličky či ked nad ňou preletel vrabec....Teraz máme doma tornádo a je to teda parádny rozdiel

domi.t napsal(a):
Tiež by som chcela vedieť, ako by niekto našu neriadenú strelu za dva týždne naučil nehrýzť a neskákať. Lietame okolo neho štyria, samo je len, ked spí a ked vidíme, že má niečo ,,rozrobené,, .-...inak sa mu venujeme,maznáme ho(teda snažíme sa), učíme ho,chodíme s ním na krátke prechádzky...

Takže ja sa pridávam k vašej bande amatérov Ale hlásim včerajší mini úspech- štendo začalo asi rozmýšlať, že ked skáče a hryzie, tak s ním nikto nechce byť. Síce skákalo, ale rázne som vždy povedala ,,fuj! a následne ,,sadni! a ono si na velké počudovanie vždy sadlo a mrkalo na mňa tými čiernymi kukadlami. Možno to nie je správny postup, ale očividne naňho začína platiť

Tak jako "neskákat" u nás není problém.....od prvního okamžiku učíme štěňata, že je hladíme pouze pokud mají všechny čtyři packy na zemi....to je kupodivu pochopeno rychle, ale u kousání ta ignorace nejen, že nefunguje, ale přijde mi, že štěně pak do toho jde ještě s větší vervou.

"Síce skákalo, ale rázne som vždy povedala ,,fuj! a následne ,,sadni! a ono si na velké počudovanie vždy sadlo a mrkalo na mňa tými čiernymi kukadlami. Možno to nie je správny postup, ale očividne naňho začína platiť "

takže aktivní učení
učení toho, jak se má chovat
ne čekat, až z toho vyroste
heuréka


a vo tom to je......