Zdravím,
i když se mi to nepíše zrovna nejlíp, tak bych se Vás chtěl zeptat, jaký máte názor Vy a zda je moje rozhodnutí správné.
Mám psa od roku, tuším, 2001 (úplně přesně si to nepamatuji) a nyní v tomto novém roce nastává situace, kdy na svém psovi vidím, že již nemá chuť do života, jakou měl kdysi. Převážně spí, těžko se mu chodí či vstává (spíš je to tak, že ho musím nést v náručí, abych ho mohl dát ven, protože schody jsou pro něj příliš obtížné). Jednoduše řečeno, neudrží dobře rovnováhu - podkluzují mu nohy. Dále co jsem zpozoroval, tak samovolně vylučuje moč (vleže), a také jsem zažil, když měl zrovna (asi) epileptický záchvat.
Jelikož bydlíme v baráku a já chodím do práce, tak se o psa musí do jisté míry starat moje babička - což je pro ní dost fyzicky náročné, pochopitelně.
Udělat tento těžký krok není pro nikoho z nás jednoduchý, ale myslím si, že stejně tak, jak můj pes vykonával své služby mně, tak i on si zaslouží důstojně a v klidu odejít, a proto je řada na mně, abych udělal něco pro něj.
Děkuji za všechny názory.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Fastmancz
napsal(a):
Zdravím,
i když se mi to nepíše zrovna nejlíp, tak bych se Vás chtěl zeptat, jaký máte názor Vy a zda je moje rozhodnutí správné.
Mám psa od roku, tuším, 2001 (úplně přesně si to nepamatuji) a nyní v tomto novém roce nastává situace, kdy na svém psovi vidím, že již nemá chuť do života, jakou měl kdysi. Převážně spí, těžko se mu chodí či vstává (spíš je to tak, že ho musím nést v náručí, abych ho mohl dát ven, protože schody jsou pro něj příliš obtížné). Jednoduše řečeno, neudrží dobře rovnováhu - podkluzují mu nohy. Dále co jsem zpozoroval, tak samovolně vylučuje moč (vleže), a také jsem zažil, když měl zrovna (asi) epileptický záchvat.
Jelikož bydlíme v baráku a já chodím do práce, tak se o psa musí do jisté míry starat moje babička - což je pro ní dost fyzicky náročné, pochopitelně.
Udělat tento těžký krok není pro nikoho z nás jednoduchý, ale myslím si, že stejně tak, jak můj pes vykonával své služby mně, tak i on si zaslouží důstojně a v klidu odejít, a proto je řada na mně, abych udělal něco pro něj.
Děkuji za všechny názory.
Souhlasím s vámi, nedávno jsem to ,bohužel, musela se svým pejsek také zažívat. Bylo to sice strašně těžké rozhodnutí, ale vím, že teď už mu je líp a nic ho nebolí. Rozloučit se s ním bylo hrozně těžké, ale navždy bude v mém srdíčku, jako největší láska mého života. Přeji vám v tomto období hodně sil.❤
Byla bych ráda,kdyby jste pak napsal, jak jste se rozhodl.
Fastmancz
napsal(a):
Zdravím,
i když se mi to nepíše zrovna nejlíp, tak bych se Vás chtěl zeptat, jaký máte názor Vy a zda je moje rozhodnutí správné.
Mám psa od roku, tuším, 2001 (úplně přesně si to nepamatuji) a nyní v tomto novém roce nastává situace, kdy na svém psovi vidím, že již nemá chuť do života, jakou měl kdysi. Převážně spí, těžko se mu chodí či vstává (spíš je to tak, že ho musím nést v náručí, abych ho mohl dát ven, protože schody jsou pro něj příliš obtížné). Jednoduše řečeno, neudrží dobře rovnováhu - podkluzují mu nohy. Dále co jsem zpozoroval, tak samovolně vylučuje moč (vleže), a také jsem zažil, když měl zrovna (asi) epileptický záchvat.
Jelikož bydlíme v baráku a já chodím do práce, tak se o psa musí do jisté míry starat moje babička - což je pro ní dost fyzicky náročné, pochopitelně.
Udělat tento těžký krok není pro nikoho z nás jednoduchý, ale myslím si, že stejně tak, jak můj pes vykonával své služby mně, tak i on si zaslouží důstojně a v klidu odejít, a proto je řada na mně, abych udělal něco pro něj.
Děkuji za všechny názory.
Váš poslední odstavec je hluboce pravdivý. I když Vás ani psa neznám, myslím, že jeho čas nadešel a je na Vás mu umožnit důstojný a bezbolestný odchod. Přeji Vám k tomu hodně síly!