Zdravím vespolek,
hlídám malou kříženku, cca 13 let, a posledně jsem se setkala s pro mě nepochopitelným chováním. Venku byla bouřka, ona se začala klepat a vyhledávala vyvýšená místa v bytě (opěrky na křesle, žehlící prkno, stůl) a pak sebevražedně skočila dolů. Proč to dělá? Proč se logicky neschová pod postel třeba?
Samozřejmě jsem ji nenechala střemhlav lítat po bytě a zavřela se s ní do koupelny, ale kdyby byla doma sama, tak je to nebezpečné.
RozaTonda-mopsi
napsal(a):
Manželův vlčák se také celý život strašně bál bouřky a petard , nepomahalo nic. Byl jako pomatený.
Myslim, že musel mít z mladí snad nějakou špatnou zkušenost 😯
Nakonec se mu stala osudnou - ve 12 ti letech se mu srdicko při bouřce (nejspíš strachy) zastavilo 😐
Včera šel manžel se psem po obědě ven. Zastihla je bouřka ve vedlejší vsi, pes rozpláclý uprostřed silnice, nebylo boha ho dostat na kraj, vřeštěl jak šílený. Manžel tam s ním byl asi 2 hodiny, než jsem je našla (na kole). On pak vedl domů kolo a já vlekla psa. Udělala jsem si z dlouhého vodítka kšíry a předek psa jsem zvedla nad cestu. Po zadních jakože šel.Má 25 kg,to není na 5 km přenášení.
A právě, jak píše Roza, byl úplně mimo. Nic nevnímal. Domů jsme ho nakonec dostali.
Už nikdy bych to nechtěla zažít.
Byla v minulosti týraná, takže má pochroumanou psychiku docela dost. Hlídala jsem ji už i přes Silvestra a to právě lezla do koupleny a pod skříň, proto mě právě překvapilo, že má najednou takové šáhlé nápady. Ale chápu, že s tím se asi v jejím věku a s její minulostí už nic nenadělá.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Clayton
napsal(a):
Byla v minulosti týraná, takže má pochroumanou psychiku docela dost. Hlídala jsem ji už i přes Silvestra a to právě lezla do koupleny a pod skříň, proto mě právě překvapilo, že má najednou takové šáhlé nápady. Ale chápu, že s tím se asi v jejím věku a s její minulostí už nic nenadělá.
Něco by se ještě nadělat dalo, třeba naučit panikařící fenku zalézt si na bezpečné, zatemněné místo, když má strach. Ideálně do přikryté klece, kennelky, ale muselo by se to s ní postupně natrénovat. Takhle stará fenka by podobný pelíšek mohla i uvítat, zvykla by si na něj doma a pak při hlídání by se jen přemístil. Nebo jestli hlídáte u majitelů, o to lépe.
Plus bych doporučila fence s porouchanou psychikou nějaké cool down či calming přípravky. A na stresové situace - vidím na radaru, ze se bliží bouřka, vím, že bude Silvestr, klidně použít i nějakou tu vychytávku ve stylu "thundershirt" nebo podobné obalení psa, prý to zabírá.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Známí si dělali Silvestra se psem v šatně u ložnice - zvukově nejizolovanější místo v domě, bez oken. Sekt, dobroty pro ně i pro něj, TV a muzika na NTB. Má bobky i z bouřek, v šatně už má i kenelu, a když je třeba, běží do bezpečí a s trochou nervů to přežije. Bývala to panika ve stylu "nevidím, neslyším, nevnímám". I když u hlídání je to rada na prd, tak rychle to nejde.
Můj pes má doslova fobii z bobku visícího na vlasu nebo trávě. Nevím, kam tryskám, klidně pod auto, hlavně to tam nechci. Na vodítku jsem ho vždycky přitáhla a trávu/vlas s bobkem vytáhla. Teď sice hystericky vypískne, ale hned běží nastavit zadek, abych mu zachránila život. 2 m to u štěněte trvalo.
Uživatel s deaktivovaným účtem

No, srovnavat pocity z "nepodareneho .ovna" - coz trva max. minuty (a vydesi snad kazdeho - vcetne lidi, kdyby na to prislo... pac vlas ci trava je "neco divneho"....) s uzkostnym az panickym stavem, co muze trvat i hodiny (+ fyzicky se nedeje nic - jen ta hlava....)... je trochu divne. Ale, tak proc ne?
Uživatel s deaktivovaným účtem

Pokud davam nekumu psa na hlidani = davam mu i vsechny informace "co by kdyby"....
Pokud se pes napr. boji bourky - davam i "jizdni rad" co behem bourky delat a jak...
Smutne, ze to u 13lete feny resi asi vic "hlidac", nez majitel.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Něco by se ještě nadělat dalo, třeba naučit panikařící fenku zalézt si na bezpečné, zatemněné místo, když má strach. Ideálně do přikryté klece, kennelky, ale muselo by se to s ní postupně natrénovat. Takhle stará fenka by podobný pelíšek mohla i uvítat, zvykla by si na něj doma a pak při hlídání by se jen přemístil. Nebo jestli hlídáte u majitelů, o to lépe.
Plus bych doporučila fence s porouchanou psychikou nějaké cool down či calming přípravky. A na stresové situace - vidím na radaru, ze se bliží bouřka, vím, že bude Silvestr, klidně použít i nějakou tu vychytávku ve stylu "thundershirt" nebo podobné obalení psa, prý to zabírá.
Jo...moje ovčanda se taky bála bouřky....petardy ani střelba nevadily, ale bouřka, to byl jinej level. Chodila při bouřce do koupelny, která je "uprostřed" baráku, tam si lehla a přečkala to.
Můj současný pes se bojí petard, teda neklepe se, ale začne dost štěkat, ale dává to v pohodě pokud je se mnou, když se může přitulit, o Silvestra, když sousedi střílej, tak přes zavřený okno pozorujeme ty "světelné kytičky"...to mu nevadí. Nebo když v noci udeří bouřka a bouchne to docela blízko, tak prostě přijde za mnou do postele.
Berňucha se trochu začal bát na stará kolena, nepanikařil, jen zalezl pod stůl a trochu se klepal. Rozhodně jsem ho v tom nepodporovala, tahala jsem ho po zahradě, aby viděl, že se nic něděje. nebál se bouřek, na ty byl zvyklý od mala, jen petard či výsřelu. Mám podezření, že mu děcka hodila něco bouchacího k plotu, protože jsme tam našla zbytky. Samík....tak ten je totálně splachovací, ten doslova nehne brvou, i když já se leknu a nadskočím. Jedině lítá štěkat na Silvestra k plotu, když se mu zdá, že to je moc blízko Bouřky pozorujem spolu, někdy nás chytla venku, nebo si necháme francouzské okno dokořán a kocháme se (já mám bouřky ráda)