Pritel nebo pes

Ještě existuje možnost dům a léky. Ale to by se muselo chtít, a to se nechce, nebo v tom, co je tu napsáno, vidíte nějakou snahu?
Přemýšlím, co by mi musel někdo slíbit, abych poslouchala takové řeči neschopné, abych dobrovolně vlezla do takového vězení a hlavně abych se vzdala svého kamaráda. Vlastně nad tím ani nemusím přemýšlet - takovým lidem se velikým obloukem vyhýbám a můj pes je bezpečně pozná a má sklony je zneškodnit. Mají diagnózu Manipulátor, to je také ta věc, co pracuje v kravíně, tam je ok, lidem jen škodí.
Chlapů je hafec, ale kde seberu bezpodmínečného kamaráda?

jasná volba - PES !!!

Mata22 napsal(a):
Zdravim, jsem v neskutecne tezke situaci, kdy uz ani ja sama nevim co mam delat. Uz druhy den placu a jsem bezmocna.
Mam pritele, zname se od noveho roku, jsme z dalky, ale on za mnou jezdil a ted jsem na par tydnu jela i ja k nemu, jsme spolu casto. Jsem s nim moc stastna, dava mi hodne a miluje me, nikdy se ke me nikdo nechoval tak jako on, predchozi partner byl hruby a ten pred nim me mlatil a ted jsem konecne stastna. Vlastne ted v lete se k nemu mam stehovat.
Ale jde o to, ze pritel je alergik a nema rad velke psy, chtel to zkusit, rikal mi za tahle moznost muze i nemusi prijit, kvuli me to chtel vydrzet, ale k tomu psovi se nema. Vcera mi rekl, je ten pes je u nej naposledy, ma na nej averzi. Snazil si ho nevsimat, ale nechce takove psa ve svem byte, nedokaze to prekousnout a tak mi rekl, ze on nebo pes. Snazili jsme se to resit, ale zadna moznost. Samozrejme me vedl k tomu, abych ja byla stastna a vybrala si psa, ze partnera si najdu v budoucnu, ze i kdyz to tak nechce, pochopi to, mrzho ho ze psa nezvladl, a proto chce abych byla stastna ja.
Pejskovi bude rok, je to Border Collie s PP.
Nedokazu si bez pejska predstavit zivot, ze bych o toho chlupace prisla, ale nedokazu si predstavit, ze bych prisla o cloveka, ktery me konecne dela opravdu stastnou, ktereho tak miluji. Nevim kudy kam, jsem na prasky.

Ja si myslím, že keby Vás tak miloval, ako tvrdíte, tak by psíka automaticky bral ako vašu súčasť a nedával by Vám takto primitívne na výber.

Píšete, že je alergik, ale nepíšete,že sa počas spoločného víkendu uňho prejavila silná alergia. Jednoducho nemá psíka rád a chorobu má ako super výhovorku, prečo to nejde. No hej,kto chce, hľadá spôsoby, kto nechce, dôvody.

U mňa by to bolo jasné,takého chlapa by som poslala do péčka a žila si šťastný život s borderkou Taký človek si nezaslúži, aby ste ho uprednostili pred živou bytosťou, ktorá Vám je a bude celý život bezhranične oddaná.

A btw. ja za veľkého psa považuje dogu, aziata,bernardína, kaukazáka,tosu...nie borderku. Ved to je ideálny skladný psík

Lidi, co takhle vydírají, budou vydírat i dál...
Jednou bych slyšela, že se mám vzdát svých zvířecích kamarádů a z přítele by byl bývalý, pokud by to nemyslel jako vtip...
pokud by vás miloval a měl by to v hlavě v pořádku, snažil by se najít řešení (a tohle by v životě nevypustil z úst o.O), ovšem ne ve prospěch jen sebe. Spousta alergiků žije se zvířaty úplně v pohodě. Hlavně si vás už našel s tím psem, tak nechápu, co zkouší? Nakonec vás bude chtít mít zavřenou jen doma, protože to bude "buď kamarádky, nebo já!" :D ... ne, fakt znám takový manipulátory a dlouhodobej vztah s něma za moc nestojí (vlastně, je to peklo), nakonec budete ještě ráda, že jste si radši nechala psa ...
Chápu, že jste předtím měla smůlu na násilníky, ale být s člověkem, co vám ubližuje psychicky? Jen aby dosáhl toho, co chce on a ještě dělal, jak je šlechetnej, že vám nabídne, ať jdete pryč se psem... Ne...fakt bych se na člověka, který mě nutí vzdát se bytosti, na které mi záleží a pro kterou jsem celej svět, vykašlala...tohle nemá budoucnost, když už vám teď zakazuje mít psa. Co vám pak zůstane, až se třeba rozejdete...teprve spolu začínáte bydlet (a už tu jsou problémy), to můžete najednou zjistit spoustu věcí, co vám budou vadit...třeba, že doopravdy není tak super, jak se vám teď zdá.
A i kdyby, tak žít s někým, kdo nemá rád zvířata, když pro mě znamenají fakt hodně...to bych nedala.

Souhlasím s názory výše. Přítel asi nebude zdaleka takové zlatíčko, jak ho teď vnímáte a pokud Vám dává taková ultimáta v době zamilovanosti, tak to se těšte, co přijde až se odmiluje Psem to začne, pak mu začnou vadit kamarádky, pak Vaše rodina... je to obyčejnej manipulátor a citovej vyděrač, pryč od něj a rychle

Jednoznačně pes. Vždyť ten váš "přítel" vám to sám podsouvá. Možná se s vámi chce rozejít a je pro něj z nějakého důvodu lepší to "hodit" na psa.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Lidi, co takhle vydírají, budou vydírat i dál...
Jednou bych slyšela, že se mám vzdát svých zvířecích kamarádů a z přítele by byl bývalý, pokud by to nemyslel jako vtip...
pokud by vás miloval a měl by to v hlavě v pořádku, snažil by se najít řešení (a tohle by v životě nevypustil z úst o.O), ovšem ne ve prospěch jen sebe. Spousta alergiků žije se zvířaty úplně v pohodě. Hlavně si vás už našel s tím psem, tak nechápu, co zkouší? Nakonec vás bude chtít mít zavřenou jen doma, protože to bude "buď kamarádky, nebo já!" :D ... ne, fakt znám takový manipulátory a dlouhodobej vztah s něma za moc nestojí (vlastně, je to peklo), nakonec budete ještě ráda, že jste si radši nechala psa ...
Chápu, že jste předtím měla smůlu na násilníky, ale být s člověkem, co vám ubližuje psychicky? Jen aby dosáhl toho, co chce on a ještě dělal, jak je šlechetnej, že vám nabídne, ať jdete pryč se psem... Ne...fakt bych se na člověka, který mě nutí vzdát se bytosti, na které mi záleží a pro kterou jsem celej svět, vykašlala...tohle nemá budoucnost, když už vám teď zakazuje mít psa. Co vám pak zůstane, až se třeba rozejdete...teprve spolu začínáte bydlet (a už tu jsou problémy), to můžete najednou zjistit spoustu věcí, co vám budou vadit...třeba, že doopravdy není tak super, jak se vám teď zdá.
A i kdyby, tak žít s někým, kdo nemá rád zvířata, když pro mě znamenají fakt hodně...to bych nedala.

Píšete, že jste se už dvakrát zklamala. Nejsem psycholog, ale připadá mi, že si vybírate podobný (a to nevhodný) typ chlapa.

Má cenu zakládat další stejnou diskuzi když u jste rozhodnutá? Víkendový vztah nic neznamená. To ukáže až společné žití. Blbost byla jít do vztahu s člověkem co psa doma nechce nebo nemůže. Taky bych nešla do vztahu s kuřákem. Manžel jsem se hned ptala co on a psi, věděla jsem že celý život bez psa bych být nemohla a pokud by ř ekl že psy rád nemá a doma nikdy tak bych věděla že budoucnost náš vztah nemá

A nepřijde Vám spíš,že se chce rozejít a pes se mu zrovna hodí a ještě bude za toho ,,kinga'',který se obětoval abyste byla šťastná.

kiko napsal(a):
A nepřijde Vám spíš,že se chce rozejít a pes se mu zrovna hodí a ještě bude za toho ,,kinga'',který se obětoval abyste byla šťastná.

Naprosto to samé přijde mě a chtěla jsem to napsat. Zadavatelka asi nepochopila, že se jí chce jen elegantně UŽ zbavit. Je mi líto.

Píšu to samé poněkud níže.

..se současným přítelem teprve začínáte......vzpomeňte si, za jak dlouho vás začal bít předminulý přítel a za jak dlouho na vás začal být hrubý přítel minulý.....současný už nyní striktně požaduje buď pes nebo nic.......dá se to jak vám už někdo píše řešit zahradou, léky a podobně.......kamarádka alergička - kočkařka si našla přítele - ještě větší alergik, ale řeší to léky a tak podobně, protože ví, že ona by bez koček být prostě nemohla - vozí ji i na kočkařské akce a hlídá jí synka.....před nějakou dobou se sestěhovali - tedy k němu do domu a samozřejmě i s kočkami..... pokud si život bez psa neumíte překvapit a současného dáte pryč, časem budete nešťastná a bude se to promítat do vašeho nynějšího vztahu..........

Můj přítel v životě neměl ani křečka. Jeho maminka je hodná, ale zvířata ráda nemá, byla tak totiž vychovávaná. Tím pádem k tomu vedla i své děti, učila je, jak jsou zvířata nebezpečná, přenášejí kdejaké choroby a kdesi cosi - stejně, jako ji to před tím učila její máma.
Přítel věděl, že mám doma velkého psa, kočku a králíka. Když poprvé přijel ke mně a naše kočka se mu otřela o nohu, aby vyžebrala pohlazení, zeptal se mě, zda se jí smí dotknout - nejen ze strachu před kousnutím, ale především před případnými chorobami
Začátky byly těžké, ale občas i vtipné. No, a po roce a půl si mě k sobě nastěhoval včetně zvířectva, protože věděl, že ke mně chlupáči prostě patří a vždy patřit budou. Nikdy ani nezmínil, že by to mohlo či mělo být jinak.
Po tom, co nám umřel Baru, náš pes, chtěl se psem počkat. Nejlépe pár let. Ale pochopil, že pro mě život bez psa není kompletní, takže už během pár týdnů byl svolný k tomu, abychom si nového pesana pořídili. Štěně mu dává nehorázně zabrat na nervy (a upřímně i mně), určitě někdy (často) lituje, že se k tomuhle uvolil, ale statečně se drží a skoro si nestěžuje, leč je náš nový pes hrozný terorista :))
Nikdy z něho nebude milovník zvířat, ale snaží se zapojit - psa vyvenčí, nakrmí i pomazlí. A hlavně toleruje, že to je mou součástí. A o tom vztah a láska je :)
Pokud vám chlap už teď na začátku dělá problémy a nerespektuje to, co máte ráda, tak se takového b.l.b.e.č.k.a urychleně zbavte.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Mám doma zoo a smečku psů, s přítelem jsme spolu 3 a půl roku, se psy pomáhá, učí se za pochodu.Kdyz jsme spolu byli rok tak dva ze smečky se ho snažili zabít 😀, zkrátka tvrdí hlídači, neexistovalo, aby přišel sám.Nikdy nepadlo já nebo zvířata, volila bych zvířata.

Markéta80 napsal(a):
Má cenu zakládat další stejnou diskuzi když u jste rozhodnutá? Víkendový vztah nic neznamená. To ukáže až společné žití. Blbost byla jít do vztahu s člověkem co psa doma nechce nebo nemůže. Taky bych nešla do vztahu s kuřákem. Manžel jsem se hned ptala co on a psi, věděla jsem že celý život bez psa bych být nemohla a pokud by ř ekl že psy rád nemá a doma nikdy tak bych věděla že budoucnost náš vztah nemá

...můj přítel když jsme spolu začínali - znali jsme se delší dobu jako kamarádi, tak věděl od začátku, že pokud ho neschválí pan kocour, nebude tedy z toho nic........a ten proradnej kocour se okolo něho vždy vinul jak ovíječ jablečný.......

Hihi, ke me se stehuje ted dlouholety pritel. Ze mam hady vi. Nicmene loni kdyz sme meli krizi tak pred spolecnym sestehovanim toho bylo 25kousku... Nyni je to skoro o stovku vic (cca 112zvirat plus mimina do prodeje) kdyz ke me prijel jen polknul ale nese to statecne. Dokonce prezil i manipulaci se vzteklou mrizkatici co ho potento
Nadsenec uplnej z nej nebude ale chce se naucit zaklady aby mi aspon obcas pomoh vedel o cem je rec. Neni zvirstkomil ale kompromis se nasel. Predelaji se dva chlivky na hadarnu a nebudem je muset mit v puvodni loznici a v celym obyvaku. Spokojenost na vsech stranach.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Hihi, ke me se stehuje ted dlouholety pritel. Ze mam hady vi. Nicmene loni kdyz sme meli krizi tak pred spolecnym sestehovanim toho bylo 25kousku... Nyni je to skoro o stovku vic (cca 112zvirat plus mimina do prodeje) kdyz ke me prijel jen polknul ale nese to statecne. Dokonce prezil i manipulaci se vzteklou mrizkatici co ho potento
Nadsenec uplnej z nej nebude ale chce se naucit zaklady aby mi aspon obcas pomoh vedel o cem je rec. Neni zvirstkomil ale kompromis se nasel. Predelaji se dva chlivky na hadarnu a nebudem je muset mit v puvodni loznici a v celym obyvaku. Spokojenost na vsech stranach.

..je to všechno o kompromisu........

Věřim, že je to těžké - ale takove ultimátum da jen sobec a takový člověk nestojí za trápení ani za společný život 👎

Nikde jsem nevyčetla jeho jedinou snahu o rešení - kdyz budu nekoho opravdu milovat - tohle z pusy nikdy nevypustim 😞

Je to citový vyderac a od toho běžte rychle pryc. Oni se umí na začátku tvářit jako andílci, ale když člověka polapi je to peklo...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
..je to všechno o kompromisu........

Je to všechno spíš o prioritách. Psy miluju, nechci bez nich žít a mám pouze jeden život.....
Můj manžel je někdy na zabití, někdy jsem z něj na prášky, nejsme žádné ideální manželství, ale.......můžu mít psy....můžu je mít doma...na gauči...v posteli....můžu je rozmazlovat až do alelujá, můžu je krmit od stolu, prostě všechno, co mi vyhovuje.....chlupy máme nonstop všude, někdy i otevřu právě zakoupený jogurt a je v něm chlup....nevadí....na zahradě fakty nemáme anglický trávník....nevadí atd atd.......a hlavně pesany miluje a chová se k nim hezky, pomazlí je, když je opravdu potřeba, tak se postará a to on by klidně mohl žít doma bez zvířat... neplete se mi do výchovy, do režimu, nechodí se mnou na prochajdy...což mi teda vyhovuje, protože mám pesany defakto pro sebe.
Chlap by mohl být miliardář, romantik s tváří filmového idolu a s postavou řeckého boha, ale pokud nebudu moci mít psa, tak to není nic pro mě. Protože pokud nebudu mít psa, tak nemůžu být opravdu šťastná.

Myslím, že na otázku si může odpovědět jenom zadavatelka....přítel nebo pes??? Ať už se rozhodne tak nebo onak, tak přeju, aby svého rozhodnutí v budoucnu nelitovala. Ono když se nedej bože s panem Božským za nějakou dobu rozejde, aby si pak neříkala, že kvůli takovýmu "dementovi" zklamala věrnou a milující psí dušičku.

Jo a jinak holky, když jsem přečetla od shora dolů tuhle diskuzi, tak jsem se musela smát.....skóre cca jestli jsem dobře počítala 16:0 ve prospěch psa......

Jo a jinak holky, když jsem přečetla od shora dolů tuhle diskuzi, tak jsem se musela smát.....skóre cca jestli jsem dobře počítala 16:0 ve prospěch psa......

Sardulah - to nás vedou dlouholeté zkušenosti se soužitím : chlap × pes 😘


PS - ještě, že sem nechodí muj manžel
🙈🙉🙊

RozaTonda-mopsi napsal(a):
Věřim, že je to těžké - ale takove ultimátum da jen sobec a takový člověk nestojí za trápení ani za společný život 👎

Nikde jsem nevyčetla jeho jedinou snahu o rešení - kdyz budu nekoho opravdu milovat - tohle z pusy nikdy nevypustim 😞

Je to citový vyderac a od toho běžte rychle pryc. Oni se umí na začátku tvářit jako andílci, ale když člověka polapi je to peklo...

jestli jste si to uvědomila, tak to platí i opačně. Záleží na tom, ze které strany se díváte.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
...můj přítel když jsme spolu začínali - znali jsme se delší dobu jako kamarádi, tak věděl od začátku, že pokud ho neschválí pan kocour, nebude tedy z toho nic........a ten proradnej kocour se okolo něho vždy vinul jak ovíječ jablečný.......

věděl od začátku, že pokud ho neschválí pan kocour, nebude tedy z toho nic

Tak něco podobného jsem měla s přítelem taky - akorát, že se psem. Já psa, který si vybírá lidi, chlapy obzvlášť moc nemusí, doma hlídá... No a přítel, který nikdy neměl psa a vůbec nevěděl, jak se ke psovi chovat. Pokud by se na něho v prvním okamžiku pes byť jen špatně podíval, natož třeba zavrčel, tak by se ho bál a nevím, jak bychom to řešili. Musím teda říct, že i já jsem z toho měla trochu strach, protože jsem nevěděla, jak pes bude reagovat a spíš jsem si tak nějak myslela, že špatně. Nicméně pes zareagoval nad moje očekávání v pohodě - on má takové tří skupiny lidi - první skupinu miluje a nadšeně vítá, druhá skupina je mu tak nějak ukradená a třetí skupinu by chtěl sežrat. Když se s přítelem viděli poprvé (s náhubkem a na vodítku) a přítel mu nabídl piškot, pes začal okamžitě reagovat tak, jako na tu skupinu lidí, které miluje a nadšeně vítá. A od té doby žádný problém - teda jako nikdy ho nebude brát tak jako mě a ze začátku si u něho hodně zkoušel vynutit pozornost, ale dneska už je to naprosto v pohodě. Pes s námi spí v posteli, válí se na gauči, prostě sdílí domácnost a zvládne nějakou dobu fungovat s přítelem i sám.

Nezlobte se, ale problém vidím spíš u vás. Jednou si člověk může naběhnout, ale jestli se to opakuje, měla byste zvážit návštěvu psychologa. Vybírat si opakovaně chlapy, co jsou tyrani, není zdraví prospěšné. Existuje spousta hodných mužských, vlastně je jich většina, jen jim člověk musí dát šanci a blbcům se vyhnout. Příště budete mít určitě větší štěstí.

RozaTonda-mopsi napsal(a):
Věřim, že je to těžké - ale takove ultimátum da jen sobec a takový člověk nestojí za trápení ani za společný život 👎

Nikde jsem nevyčetla jeho jedinou snahu o rešení - kdyz budu nekoho opravdu milovat - tohle z pusy nikdy nevypustim 😞

Je to citový vyderac a od toho běžte rychle pryc. Oni se umí na začátku tvářit jako andílci, ale když člověka polapi je to peklo...

No tak já jsem taky sobec......s někým, kdo chová pavouky bych taky nežila a neměla bych ani snahu o kompromis.....
Nicméně jde spíš o upřímnost....pokud vidím, že pro někdo chová...má..nějaké zvíře, které já nemusím, že přes TOHLE zvíře vlak nejede, tak jdu od toho, protože nerada bych se třeba po čase dočkala výčitek, že se kvůli mě někdo vzdal něčeho, co miluje.
Prostě, když si najdu někoho, kdo už dokonce psa má a já mám na psy averzi, tak to alespoň na rovinu řeknu a zeptám se, že život se mnou by znamenal život bez psa.......a je potom na dotyčném, jestli je ochoten tohle akceptovat.
Protože chtít po někom, aby na sílu akceptoval něco, co je mu proti srsti, to není dobré ani pro jednu ze zúčastněných stran.....navíc pes si myslím, že to vycítí a vztah s novým "pánečkem" by nebyl dobrý.

Třeba moji známí psa mají, svého psa milují, ale.....nějak jim nejde dohromady s jejich stylem života, takže se kvůli němu "omezují", trošku si život se psem zidealizovali a představovali jinak, spoustu věcí si neuvědomili....a už teď je jasné, že až tenhle "odejde", tak další nebude....

Takže pokud pro zadavatelku není pes "smyslem života"....pokud si umí život bez psa představit, tak ať svého psa daruje někomu, pro koho pes tím "smyslem života" bude..........je to mladý pes s PP, myslím, že by to nemusel být takový problém a pak může jít kam jí srdce táhne.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nezlobte se, ale problém vidím spíš u vás. Jednou si člověk může naběhnout, ale jestli se to opakuje, měla byste zvážit návštěvu psychologa. Vybírat si opakovaně chlapy, co jsou tyrani, není zdraví prospěšné. Existuje spousta hodných mužských, vlastně je jich většina, jen jim člověk musí dát šanci a blbcům se vyhnout. Příště budete mít určitě větší štěstí.

Já nevím, ale kde jste všichni přišli na to, že tenhle chlap je tyran?

Nemohla bych žít bez psů, nemohla bych žít s chlapem, který by nechtěl doma psy. Ale nemyslím si, že by chlap kvůli tomu hned musel být tyran. Co když mu na zadavatelce opravdu záleží, jen prostě třeba nesnese psa v bytě?

protože před půl rokem toho psa neměla :-)
ten by jel, než by řekl PES

smekám, že jí to došlo tak rychle, občas je to spousta průšvihů + prošvihlá polovina života

jahodapavel napsal(a):
jestli jste si to uvědomila, tak to platí i opačně. Záleží na tom, ze které strany se díváte.

Souhlasím, samozřejmě plati to i z druhé strany !

Jenže v tomto případě je to o chlapovi - neberte to jako chlap na sebe 😃 ženský jsou taky pěkný mrchy o tom žádná . Nic takového jsem nepsala 💖

MARCEL. ..
Sobec : protoze někdo, kdo dá ultimátum BUD JÁ NEBO (a dosaďte si cokoliv co ten druhy miluje .... Dítě, matka, pes nebo cokoliv jiného ) je sobec ..
Tim druhého vydírá a z mého pohledu je to sobec. A takový člověk nemůže druhého uprimne milovat .
Je tam možnost reseni, aby se zadavatelka nemusela vzdát jeho ani psa. Z příspěvků jsem nic takového nevyčetla , jen reseni - ja nebo pes 👎

SARDULLAH
V určité míře je sobec každý. Já, Vy i kdokoliv jiný a to je zdravé. Manžel chtěl taky hada a sklipkana a neprošlo to 😁 ja zase něco jiného. Taky mi to neproslo ...
Ale neříkejte mi,ze si najdete chlapa, necháte rozjet vztah a pak začnete řešit tímto vydíranim jeho konicky, kamarády, cokoliv. Bud do toho vztahu jdu a respektují zájmy a lásky toho druheho. Nebo nejdu. Jako kdybych ja ted řekla manželovi : BUD JÁ NEBO TVOJE RYBAŘENÍ. Tak jsem taky teda pekna 🐄

To prostě neni Fér a dle mého, kdo to udělá je sobec.
Nesnáším ultimata a nikdy bych ho ani nevyřkla ....

Můj manžel je z vesnice, kde pes byl jen inventář na řetězu na dvorku, aby se mělo do čeho kopnout, když byl člověk naštvanej (to jsou reálná slova tchýně). Dnes mi říká, že si neumí život bez psa představit, má moc rád společné procházky, kdy si jak tvrdí vyčistí hlavu, má dost náročnou práci. Dokonce mně teď pomohl jen tak mimochodem vycvičit psa na zkoušky, i když tak nějak nevědomě a naprosto neplánovaně :-) Společně máme už sedmého pejska, 13. července si přivezeme osmé štěňátko. Ještě nikdy jsem neviděla chlapa se tak rozplývat nad malýma štěňatama, snad ani nad vlastníma dětma ne :-) A to je manžel alergický na psí chlupy i sliny.
Já už si život bez čumáku neumím představit, takže přijít chlap, kterej mně to takhle ultimativně postaví, neměla bych se o čem rozmýšlet.

marcelaamax napsal(a):
věděl od začátku, že pokud ho neschválí pan kocour, nebude tedy z toho nic

Tak něco podobného jsem měla s přítelem taky - akorát, že se psem. Já psa, který si vybírá lidi, chlapy obzvlášť moc nemusí, doma hlídá... No a přítel, který nikdy neměl psa a vůbec nevěděl, jak se ke psovi chovat. Pokud by se na něho v prvním okamžiku pes byť jen špatně podíval, natož třeba zavrčel, tak by se ho bál a nevím, jak bychom to řešili. Musím teda říct, že i já jsem z toho měla trochu strach, protože jsem nevěděla, jak pes bude reagovat a spíš jsem si tak nějak myslela, že špatně. Nicméně pes zareagoval nad moje očekávání v pohodě - on má takové tří skupiny lidi - první skupinu miluje a nadšeně vítá, druhá skupina je mu tak nějak ukradená a třetí skupinu by chtěl sežrat. Když se s přítelem viděli poprvé (s náhubkem a na vodítku) a přítel mu nabídl piškot, pes začal okamžitě reagovat tak, jako na tu skupinu lidí, které miluje a nadšeně vítá. A od té doby žádný problém - teda jako nikdy ho nebude brát tak jako mě a ze začátku si u něho hodně zkoušel vynutit pozornost, ale dneska už je to naprosto v pohodě. Pes s námi spí v posteli, válí se na gauči, prostě sdílí domácnost a zvládne nějakou dobu fungovat s přítelem i sám.

..a to jsem do kocoura vkládala takové naděje, protože jsem se nechtěla vázat na vážný vztah

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Je to všechno spíš o prioritách. Psy miluju, nechci bez nich žít a mám pouze jeden život.....
Můj manžel je někdy na zabití, někdy jsem z něj na prášky, nejsme žádné ideální manželství, ale.......můžu mít psy....můžu je mít doma...na gauči...v posteli....můžu je rozmazlovat až do alelujá, můžu je krmit od stolu, prostě všechno, co mi vyhovuje.....chlupy máme nonstop všude, někdy i otevřu právě zakoupený jogurt a je v něm chlup....nevadí....na zahradě fakty nemáme anglický trávník....nevadí atd atd.......a hlavně pesany miluje a chová se k nim hezky, pomazlí je, když je opravdu potřeba, tak se postará a to on by klidně mohl žít doma bez zvířat... neplete se mi do výchovy, do režimu, nechodí se mnou na prochajdy...což mi teda vyhovuje, protože mám pesany defakto pro sebe.
Chlap by mohl být miliardář, romantik s tváří filmového idolu a s postavou řeckého boha, ale pokud nebudu moci mít psa, tak to není nic pro mě. Protože pokud nebudu mít psa, tak nemůžu být opravdu šťastná.

Myslím, že na otázku si může odpovědět jenom zadavatelka....přítel nebo pes??? Ať už se rozhodne tak nebo onak, tak přeju, aby svého rozhodnutí v budoucnu nelitovala. Ono když se nedej bože s panem Božským za nějakou dobu rozejde, aby si pak neříkala, že kvůli takovýmu "dementovi" zklamala věrnou a milující psí dušičku.

Jo a jinak holky, když jsem přečetla od shora dolů tuhle diskuzi, tak jsem se musela smát.....skóre cca jestli jsem dobře počítala 16:0 ve prospěch psa......

...no přítel sice má rád cokoli chlupatého dotáhnu domu, ale nesnáší chlupy na svých tmavých věcech, takže aby chlupáči mohli být všude, tak jsem zakoupila sušičku a je spokojenost na obou stranách........já zase nemám vztah ke zbraním a střelivu, ale přítel je vášnivý střelec a tak ho doprovázím na akce, poslouchám co si kde koupil a jak je to suprový a tak všelijak podobně, ale ví, že nic takového nechci domu a tak svůj arzenál má u sebe doma a ani by ho nenapadlo mi cokoli takového tahat dom, ale ví, že s ním pojed na závody a že ho budu napjatě poslouchat a že mu i k různým příležitostem na něco vytouženého přispěju.........

RozaTonda-mopsi napsal(a):
Souhlasím, samozřejmě plati to i z druhé strany !

Jenže v tomto případě je to o chlapovi - neberte to jako chlap na sebe 😃 ženský jsou taky pěkný mrchy o tom žádná . Nic takového jsem nepsala 💖

MARCEL. ..
Sobec : protoze někdo, kdo dá ultimátum BUD JÁ NEBO (a dosaďte si cokoliv co ten druhy miluje .... Dítě, matka, pes nebo cokoliv jiného ) je sobec ..
Tim druhého vydírá a z mého pohledu je to sobec. A takový člověk nemůže druhého uprimne milovat .
Je tam možnost reseni, aby se zadavatelka nemusela vzdát jeho ani psa. Z příspěvků jsem nic takového nevyčetla , jen reseni - ja nebo pes 👎

SARDULLAH
V určité míře je sobec každý. Já, Vy i kdokoliv jiný a to je zdravé. Manžel chtěl taky hada a sklipkana a neprošlo to 😁 ja zase něco jiného. Taky mi to neproslo ...
Ale neříkejte mi,ze si najdete chlapa, necháte rozjet vztah a pak začnete řešit tímto vydíranim jeho konicky, kamarády, cokoliv. Bud do toho vztahu jdu a respektují zájmy a lásky toho druheho. Nebo nejdu. Jako kdybych ja ted řekla manželovi : BUD JÁ NEBO TVOJE RYBAŘENÍ. Tak jsem taky teda pekna 🐄

To prostě neni Fér a dle mého, kdo to udělá je sobec.
Nesnáším ultimata a nikdy bych ho ani nevyřkla ....

Muzu se zeptat proc ne? Jako chapu kdyby to melo behat po bytě. Ale neni to ani slizky, ani prasivy ani nebezpecny a prace to da totalni minimum. Narozdil od chlupacu z toho neni nikde humus, nedela to kraval, nemusi se to vencit atd.
Priznavam se ze nechapu ty sileny predsudky vuci twhle zveri ktera spouste lidi prijde odporna. A nakonec viz moje rodina jsou mile prekvapeni a urcite jedince i nuchnaj...

RozaTonda-mopsi napsal(a):
Souhlasím, samozřejmě plati to i z druhé strany !

Jenže v tomto případě je to o chlapovi - neberte to jako chlap na sebe 😃 ženský jsou taky pěkný mrchy o tom žádná . Nic takového jsem nepsala 💖

MARCEL. ..
Sobec : protoze někdo, kdo dá ultimátum BUD JÁ NEBO (a dosaďte si cokoliv co ten druhy miluje .... Dítě, matka, pes nebo cokoliv jiného ) je sobec ..
Tim druhého vydírá a z mého pohledu je to sobec. A takový člověk nemůže druhého uprimne milovat .
Je tam možnost reseni, aby se zadavatelka nemusela vzdát jeho ani psa. Z příspěvků jsem nic takového nevyčetla , jen reseni - ja nebo pes 👎

SARDULLAH
V určité míře je sobec každý. Já, Vy i kdokoliv jiný a to je zdravé. Manžel chtěl taky hada a sklipkana a neprošlo to 😁 ja zase něco jiného. Taky mi to neproslo ...
Ale neříkejte mi,ze si najdete chlapa, necháte rozjet vztah a pak začnete řešit tímto vydíranim jeho konicky, kamarády, cokoliv. Bud do toho vztahu jdu a respektují zájmy a lásky toho druheho. Nebo nejdu. Jako kdybych ja ted řekla manželovi : BUD JÁ NEBO TVOJE RYBAŘENÍ. Tak jsem taky teda pekna 🐄

To prostě neni Fér a dle mého, kdo to udělá je sobec.
Nesnáším ultimata a nikdy bych ho ani nevyřkla ....

No spíš mě štve, že už manžel nejezdí rybařit......to byl doma klid

Takže bych spíš měla dát ultimátum...."buď zase začneš rybařit a nebo jdeme od sebe"

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Muzu se zeptat proc ne? Jako chapu kdyby to melo behat po bytě. Ale neni to ani slizky, ani prasivy ani nebezpecny a prace to da totalni minimum. Narozdil od chlupacu z toho neni nikde humus, nedela to kraval, nemusi se to vencit atd.
Priznavam se ze nechapu ty sileny predsudky vuci twhle zveri ktera spouste lidi prijde odporna. A nakonec viz moje rodina jsou mile prekvapeni a urcite jedince i nuchnaj...

No mě pavouci a hadi nepřijdou nijak odporní, nemám z nich fobii nebo strach, ale upřímně? Doma bych je teda taky nechtěla . Ale zase na druhou stranu - pokud by přítel opravdu toužil po hadovi a byla to jeho starost, tak bych to skousla. Stejně jako on, který nikdy neměl psy - a teď je snáší v posteli, na gauči, všude . Jezdí s námi někdy i na závody, pomáhá při tréninku....

Ale zase dokážu pochopit, že někdo má z těch zvířat fakt fobii a má k nim odpor a doma by to nesnesl. Moje matka zase třeba nesnáší myši, potkany atd. Já jako malá hrozně chtěla potkánka, jenže pro ní bylo hrozný už jen to pomyšlení, že by třeba utekl po baráku. Takže jsem ho doma mít nemohla, měla jsem ho u sestřenice o pár baráků dál. Občas jsem ho donesla domů (na zahradu) ukázat a máma měla husí kůži už když ho viděla z 10ti metrů...

marcelaamax napsal(a):
No mě pavouci a hadi nepřijdou nijak odporní, nemám z nich fobii nebo strach, ale upřímně? Doma bych je teda taky nechtěla . Ale zase na druhou stranu - pokud by přítel opravdu toužil po hadovi a byla to jeho starost, tak bych to skousla. Stejně jako on, který nikdy neměl psy - a teď je snáší v posteli, na gauči, všude . Jezdí s námi někdy i na závody, pomáhá při tréninku....

Ale zase dokážu pochopit, že někdo má z těch zvířat fakt fobii a má k nim odpor a doma by to nesnesl. Moje matka zase třeba nesnáší myši, potkany atd. Já jako malá hrozně chtěla potkánka, jenže pro ní bylo hrozný už jen to pomyšlení, že by třeba utekl po baráku. Takže jsem ho doma mít nemohla, měla jsem ho u sestřenice o pár baráků dál. Občas jsem ho donesla domů (na zahradu) ukázat a máma měla husí kůži už když ho viděla z 10ti metrů...

To u me z hadu mama taky. A pak mi chodila nunat tmavaka

Hadů máme 30 😀, přítel se zezacatku bál.Nicmene ultimáta nedávám jiným, byli tu takoví buď já nebo zvířata 😀, tak jsem řekla ahoj a šli jsme si každý svou cestou.Kao byla v 10 letech na vážné operaci střev a měla přísnou dietu, hlídal ji přítel, který měl z ní v té době ještě respekt, viděl, že venku cosi žere, skočil po ní a vyrval jí to z tlamy, až pak si uvědomil, že ho nekousla a od té doby kamarádi největší.Ale je krásné, že svoje zdraví nasadil proto, aby se fena uzdravila.

marcelaamax napsal(a):
No mě pavouci a hadi nepřijdou nijak odporní, nemám z nich fobii nebo strach, ale upřímně? Doma bych je teda taky nechtěla . Ale zase na druhou stranu - pokud by přítel opravdu toužil po hadovi a byla to jeho starost, tak bych to skousla. Stejně jako on, který nikdy neměl psy - a teď je snáší v posteli, na gauči, všude . Jezdí s námi někdy i na závody, pomáhá při tréninku....

Ale zase dokážu pochopit, že někdo má z těch zvířat fakt fobii a má k nim odpor a doma by to nesnesl. Moje matka zase třeba nesnáší myši, potkany atd. Já jako malá hrozně chtěla potkánka, jenže pro ní bylo hrozný už jen to pomyšlení, že by třeba utekl po baráku. Takže jsem ho doma mít nemohla, měla jsem ho u sestřenice o pár baráků dál. Občas jsem ho donesla domů (na zahradu) ukázat a máma měla husí kůži už když ho viděla z 10ti metrů...

Moje přítelkyně taky nesnáší myši a myslím, že hlodavce komplet. Ale máme několik koček, které s námi žijou doma a prostě myši nosí. Takže čas od času se ozve řev a pištění, tak už vím, že se nic nestalo, jen musím všeho nechat, ať sem kdekoliv tak přiběhnout a vyhodit myš, nebo kočku s myší v tlamičce zpátky na zahradu. Situace se výrazně zlepšila od té doby co máme psy, jelikož donést myš přes zahradu až domů není nic jednoduchého. Konkurence je lstivá, rychlá a věčně hladová a navíc pracuje v týmu.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Muzu se zeptat proc ne? Jako chapu kdyby to melo behat po bytě. Ale neni to ani slizky, ani prasivy ani nebezpecny a prace to da totalni minimum. Narozdil od chlupacu z toho neni nikde humus, nedela to kraval, nemusi se to vencit atd.
Priznavam se ze nechapu ty sileny predsudky vuci twhle zveri ktera spouste lidi prijde odporna. A nakonec viz moje rodina jsou mile prekvapeni a urcite jedince i nuchnaj...

Nechtěla bych doma ani hady ani žádná jiná terarijní zvířata, ani pavouky, ani myši, ani potkany, ani akvárko s rybičkami nebo jinou vodní havětí, ani papoušky, či jiné ptactvo. Asi proto jsem si vzala muže z rodiny, u nichž byl pes užitkové zvíře, něco jako slepice a králíci. To se změnilo, až byla tchýně stará a měla fenku jako společnici. Když jsme se s manželem rozváděli, tedy předtím, jsem se od něj dozvěděla, že jedním z důvodů proč to u nás skončilo jeho odchodem za světlými zítřky po víc jak patnácti letech manželství je to, že mám psa raději než jeho. No, asi měl pravdu. Ale že si to neuvědomil, když jsme spolu začínali, to jsem měla psa, a trávila s ním vlastně veškerý volný čas a jeho jsme k tomu tak nějak přibrali. Už je to dávno pryč a je fakt, že se psem mi pak bylo líp.

marcelaamax napsal(a):
No mě pavouci a hadi nepřijdou nijak odporní, nemám z nich fobii nebo strach, ale upřímně? Doma bych je teda taky nechtěla . Ale zase na druhou stranu - pokud by přítel opravdu toužil po hadovi a byla to jeho starost, tak bych to skousla. Stejně jako on, který nikdy neměl psy - a teď je snáší v posteli, na gauči, všude . Jezdí s námi někdy i na závody, pomáhá při tréninku....

Ale zase dokážu pochopit, že někdo má z těch zvířat fakt fobii a má k nim odpor a doma by to nesnesl. Moje matka zase třeba nesnáší myši, potkany atd. Já jako malá hrozně chtěla potkánka, jenže pro ní bylo hrozný už jen to pomyšlení, že by třeba utekl po baráku. Takže jsem ho doma mít nemohla, měla jsem ho u sestřenice o pár baráků dál. Občas jsem ho donesla domů (na zahradu) ukázat a máma měla husí kůži už když ho viděla z 10ti metrů...

Tak já pavouky nee....ne že by mi vysloveně vadilo, když by byl zavřený v terárku (či jak se těm akvárečkům pro pavouky říká) ale představa, že na vyleze a já na něj někde v bytě narazím.....já se pavouka nebojim, bohužel naprosto iracionálně se jich na max štítim....stejně tak krabů a podobných "potvor"

Ale hady mám třeba ráda, jak měl někdo ze známých doma hada, tak jsem se chodila ňufat.........ale doma bych je mít nemohla z jednoho prostého důvodu....třeba morče je pro mě domácí mazlíček, stejně tak vnímám potkany, myši, králíky a pod...morčata miluju a fakty bych nesnesla, aby se u nás doma morčata dávala hadovi k obědu.......bylo by mi z toho nonstop blivno...ne z toho, že nějaký had sežral nějaké morče, ale ze mě, že jsem tohle konkrétní morče odsoudila k sežrání hadem.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak já pavouky nee....ne že by mi vysloveně vadilo, když by byl zavřený v terárku (či jak se těm akvárečkům pro pavouky říká) ale představa, že na vyleze a já na něj někde v bytě narazím.....já se pavouka nebojim, bohužel naprosto iracionálně se jich na max štítim....stejně tak krabů a podobných "potvor"

Ale hady mám třeba ráda, jak měl někdo ze známých doma hada, tak jsem se chodila ňufat.........ale doma bych je mít nemohla z jednoho prostého důvodu....třeba morče je pro mě domácí mazlíček, stejně tak vnímám potkany, myši, králíky a pod...morčata miluju a fakty bych nesnesla, aby se u nás doma morčata dávala hadovi k obědu.......bylo by mi z toho nonstop blivno...ne z toho, že nějaký had sežral nějaké morče, ale ze mě, že jsem tohle konkrétní morče odsoudila k sežrání hadem.

Neni nic jednodusiho nez si na burze nadelat zasoby mrazenejch mysi potkanu apod. Je to jak kdyz si clovek koupi v tescu kureci rizky... Nemusj to vrazdit. Ja krmim temer vyhradne mrtvym z bezpecnostnich a i praktickych duvodu.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak já pavouky nee....ne že by mi vysloveně vadilo, když by byl zavřený v terárku (či jak se těm akvárečkům pro pavouky říká) ale představa, že na vyleze a já na něj někde v bytě narazím.....já se pavouka nebojim, bohužel naprosto iracionálně se jich na max štítim....stejně tak krabů a podobných "potvor"

Ale hady mám třeba ráda, jak měl někdo ze známých doma hada, tak jsem se chodila ňufat.........ale doma bych je mít nemohla z jednoho prostého důvodu....třeba morče je pro mě domácí mazlíček, stejně tak vnímám potkany, myši, králíky a pod...morčata miluju a fakty bych nesnesla, aby se u nás doma morčata dávala hadovi k obědu.......bylo by mi z toho nonstop blivno...ne z toho, že nějaký had sežral nějaké morče, ale ze mě, že jsem tohle konkrétní morče odsoudila k sežrání hadem.

Kdyz exmanzel poridil prvniho orvala jsem kazdou mys. Dneska to tam hazim a raduju se jak jim chutna. Je mi jich lito ale to i toho kurete ze kteryho jim rizek. Bohuzel. Potravni retezec. Zas se pokocham i fotkou kde kobra zere male krajty a hroznyse. Ale trvalo to to je fakt.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Kdyz exmanzel poridil prvniho orvala jsem kazdou mys. Dneska to tam hazim a raduju se jak jim chutna. Je mi jich lito ale to i toho kurete ze kteryho jim rizek. Bohuzel. Potravni retezec. Zas se pokocham i fotkou kde kobra zere male krajty a hroznyse. Ale trvalo to to je fakt.

Já jsem tady na to strašná cíťa....i myši, co mi vlezou do baráku poctivě odchytávám do sklopců a "skladuji" ve sklepě ve velkym akvárku, kde se o ně celou zimu poctivě starám a na jaře, když už je pěkné počasí, tak je odvezu vypustit "mimo" civilizaci.....netvrdím, že přežijou, že je následně něco nesežere.....ale já mám dobrej pocit, že jsem se jich zbavila tak nějak humánně...........
Chápu potravní řetězec....ale nechci ho provozovat u mě doma........i když vlastně provozuju, chovám paví očka, abych měla živé krmení pro skaláry....ale i toho rybího potěru je mi líto, takže zásadně vypouštím do akvárka se skaláry v noci, akvo je dost zarostlé a tak mají rybky šanci přežít....i když ne moc velkou, ale mají...a už se to pár vyvoleným povedlo. Stejně tak třeba když bych, čistě teoreticky, hada vypustila do sklepa, kde mám myši a on by si kořist, která má šanci "uniknout" ulovil...žádnej problém, ale prostě živýho tvora do terárka k hadovi hodit nemůžu........

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Neni nic jednodusiho nez si na burze nadelat zasoby mrazenejch mysi potkanu apod. Je to jak kdyz si clovek koupi v tescu kureci rizky... Nemusj to vrazdit. Ja krmim temer vyhradne mrtvym z bezpecnostnich a i praktickych duvodu.

Nééé prosím mražený myšky taky nee....jo kdyby had papkal kuřecí řízek, proč ne

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Neni nic jednodusiho nez si na burze nadelat zasoby mrazenejch mysi potkanu apod. Je to jak kdyz si clovek koupi v tescu kureci rizky... Nemusj to vrazdit. Ja krmim temer vyhradne mrtvym z bezpecnostnich a i praktickych duvodu.

...jenom ne mražené........ještě pochopím čerstvě zabité dát jedákům, pokud se hlodavec splaší, těžko se u jedáků s takovým hlodavcem manipuluje.......škrtičům nechte přirozeno - tedy živou potravu, tedy co si uloví, uškrtí........od několika hadařů jsem slyšela, že trvalé krmení zmrazenou a následně rozmraženou potravou není to nejlepší a že i odchovy po zvířatech tato krmených jsou nic moc - špaatné páření, anomálie u mláďat apod.........navíc nevíte jak probíhal proces usmrcení a zmražení - může se jednat o několikrát přemraženou potravu, fakt nic moc.......

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Muzu se zeptat proc ne? Jako chapu kdyby to melo behat po bytě. Ale neni to ani slizky, ani prasivy ani nebezpecny a prace to da totalni minimum. Narozdil od chlupacu z toho neni nikde humus, nedela to kraval, nemusi se to vencit atd.
Priznavam se ze nechapu ty sileny predsudky vuci twhle zveri ktera spouste lidi prijde odporna. A nakonec viz moje rodina jsou mile prekvapeni a urcite jedince i nuchnaj...

Z pavouků mam fobií. Strašně se jich štítím. Nemůžu se na ty velké ani podivat v knížce 😃 prostě, kdybych měla takoveho pavouka doma v teráriu - necítila bych se dobře . Porad bych měla neklid,ze uteče a někde na me vleze 😨

A hadi bych moooožná zkousla - ten mi na pohled nevadí (i když teda nic moc 😃) - ale u nich mi vadí jejich potrava. Nedokázala bych jim nic dat k žrádlu. Je mi lito každého broučka , vše vynáším ven a zachraňuji. .. A představa, že mu tam dam myšku je pro mne nepredstavitelná 😯

Určite je to pro vás nepochopitelné, možná je to muj předsudek - ale jsem už taková, prostě to tak mám 😎

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Píšete, že jste se už dvakrát zklamala. Nejsem psycholog, ale připadá mi, že si vybírate podobný (a to nevhodný) typ chlapa.

Mně to napadlo jako první - souhlas a je jedno, jestli to týrání je fyzické, nebo psychické

RozaTonda-mopsi napsal(a):
Z pavouků mam fobií. Strašně se jich štítím. Nemůžu se na ty velké ani podivat v knížce 😃 prostě, kdybych měla takoveho pavouka doma v teráriu - necítila bych se dobře . Porad bych měla neklid,ze uteče a někde na me vleze 😨

A hadi bych moooožná zkousla - ten mi na pohled nevadí (i když teda nic moc 😃) - ale u nich mi vadí jejich potrava. Nedokázala bych jim nic dat k žrádlu. Je mi lito každého broučka , vše vynáším ven a zachraňuji. .. A představa, že mu tam dam myšku je pro mne nepredstavitelná 😯

Určite je to pro vás nepochopitelné, možná je to muj předsudek - ale jsem už taková, prostě to tak mám 😎

Moje děti když byly malé, tak měly takovou hračku...černého chlupatého pavouka s takovou hadičkou a balónkem a když se ten balónek zmáčknul tak pavouk skočil.....no, když jsem náhodou hračku uklízela, tak jsem to drapla za to hadičku, na toho pavouka jsem nesahala......i to mi bylo proti srsti. Přitom vůbec nevim, kde jsem k tomu přišla....moje máma normálně vezme pavouka do ruky a jde ho vyhodit ven...to samé babička, takže to nechápu proč mám takový odpor. Máma se zase na druhou stranu štítí hadů a já jí vykládám, jak jsou super, jak jsou příjemní na dotek, jaký mají krásný vočíčka a ten jazýček....taky mě nechápe.

tak za chlapy ... a 17 : 0

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
...můj přítel když jsme spolu začínali - znali jsme se delší dobu jako kamarádi, tak věděl od začátku, že pokud ho neschválí pan kocour, nebude tedy z toho nic........a ten proradnej kocour se okolo něho vždy vinul jak ovíječ jablečný.......

"proradnej kocour se ovíjel jak ovíječ jablečný..."
Super napsáno!

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jednoznačně pes. Vždyť ten váš "přítel" vám to sám podsouvá. Možná se s vámi chce rozejít a je pro něj z nějakého důvodu lepší to "hodit" na psa.

Já myslím, že může být rozhodnutý onen přítel, ale že jakési stvrzení rozchodu zde očekává i zadavatelka. Ač se snažím žít a být co nejméně direktivní a nechávat lidem svobodnou volbu, zde se jasně kloním ke všem ostatním.

lupus4 napsal(a):
tak za chlapy ... a 17 : 0

No jo samozřejmě platí to i obráceně

fikovnice napsal(a):
"proradnej kocour se ovíjel jak ovíječ jablečný..."
Super napsáno!

...díky

Taky nám do smečky manžel přibyl až jako třetí, a pes je pro něj i po letech hlavně položka v rozpočtu. Přesto ho každej večer venčí (iniciativně, nemusel by), v mojí nepřítomnosti se postará, má ho rád, rozmazluje ho.
Na druhou stranu chápu lidi, co psa nebo zvíře v domě nesnesou, zároveň pak ale nechápu, proč si začínají s někým, kdo psa už má.
Až tenhle pes odejde, nejspíš dalšího mít nebudeme nebo bude aspoň nějaká delší pauza... i já jsem za ty roky přehodnotila výhody a nevýhody pejskaření :)

A souhlasím taky s tím, že opakování škodlivých vztahů znamená, že se člověk nepoučil a z té první chyby nevyrostl (a neříkám, že to je jednoduchý, myslím si, že bez patřičný podpory okolí to lze jen hodně těžko).

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Moje děti když byly malé, tak měly takovou hračku...černého chlupatého pavouka s takovou hadičkou a balónkem a když se ten balónek zmáčknul tak pavouk skočil.....no, když jsem náhodou hračku uklízela, tak jsem to drapla za to hadičku, na toho pavouka jsem nesahala......i to mi bylo proti srsti. Přitom vůbec nevim, kde jsem k tomu přišla....moje máma normálně vezme pavouka do ruky a jde ho vyhodit ven...to samé babička, takže to nechápu proč mám takový odpor. Máma se zase na druhou stranu štítí hadů a já jí vykládám, jak jsou super, jak jsou příjemní na dotek, jaký mají krásný vočíčka a ten jazýček....taky mě nechápe.

Taky nevím, kde jsem k tomu přišla.
U nás se taky pavouků nikdo nebojí ... 😊 ja prostě to překonat neumím. Ten odpor je infarktovy . Tu hračku znám - neteře ji měly taky a skákaly s ni na mě 😨

Máma má zase paniku z myší. Křeček ji nevadí, ale ocas u myši ji přivádí k infarktu 😆

Každému je prostě odporné asi něco a navzájem to nedokážeme pochopit 😃

MišaH. napsal(a):
Souhlasím s názory výše. Přítel asi nebude zdaleka takové zlatíčko, jak ho teď vnímáte a pokud Vám dává taková ultimáta v době zamilovanosti, tak to se těšte, co přijde až se odmiluje Psem to začne, pak mu začnou vadit kamarádky, pak Vaše rodina... je to obyčejnej manipulátor a citovej vyděrač, pryč od něj a rychle

Jo, přesně tak.

První partner vás mlátil a druhý je despota. Myslím že by jste spadla z louže do bláta. Takové ultimata milující člověk nedává.Je plno jiných řešení, než říct buď já nebo pes....

Milá zadavatelko, neporadím Ti co konkrétně v Tvé situaci dělat. Nicméně si dovolím jeden příběh z vlastního života. Já byla 2 roky v bytě do kterého jsem se odstěhovali s přítelem (nyní již ex) a jelikož měl úplnou averzi na pořádek - můj pes měl a musel mít vlastní pokoj a nemohl se svojí smečkou trávit skoro žádný čas. Přítel hodně pracoval, takže psa jsem si pouštěla na tajňačku a čás trávila spíš mimo domov než doma. Ono to teda bylo pak komplikovanější, protože i mě se psychické týrání nevyhnulo. A postupně se omezování nevztahovala jen na pobyt psa ale i na moje zájmy. Naštěstí jsem měla dlouho svého psího kamaráda, který o mě delší dobu usiloval a znali jsme se ze cvičáků. A nyní bydlíme v bytě kde můj psík i jeho jsou naši parťáci do nepohody. Můžou na postel (nespí tam celou noc), večer se s námi dívají na filmy na pohovce. A já jediné čeho lituji, že jsem ztratila 2 roky s někým kdo mého psa nebral jako součást mého života. A už bych tuto chybu nikdy nechtěla opakovat a raději budu sama se psem než nešťastná s někým kdo nerespektuje potřeby moje a mých čtyřnohých parťáku. To ve zkratce je to samozřejmě na víc řádků a víc písmenek.
Takže držím palce ať uděláš rozhodnutí, které Ti sedne.