h3lssa
XXX.XXX.70.136
Spíš než žádost o rady, bych se vás všech tady chtěla zeptat, jaké pocity prožíváte před koupí/adopcí nového štěněte/psa? Štěně mám rezervované ještě před narozením, když jsem se dozvěděla, že na mě pohlaví i vysněná barva vyšla, byla jsem nadšená. Teď zbývají dva týdny do odběru a do začátku tohoto týdne u mě převládala radost, nadšení. Není to tak, že bych se už netěšila, téměř počítám dny do odběru. Ale spíš než více pozitivních myšlenek (typu "juhů, dva týdny a mám štěndo!"), tak u mě začínají převažovat ty negativní. Co když něco pokazím, co když nenaučím povely správně, špatně zareaguju, nevychovám ho, zkazím ho. Okolí tomu moc nepomáhá, zrovna několik mých dobrých známých má dost zkažené psy (neposlouchají je ani doma ani venku, někteří neumí ani sedni natož ke mně). Asi největším strašákem je pro mě socializace se psy a lidmi. Důvodem není, že bych nikdy psa neměla, naopak tohle bude čtvrtý. Ti minulí ale nikdy nebyli plánovaní takhle dopředu, nebyl čas se stresovat. Byli i celkem hezky vychovaní, tam kde mohli byli na volno. Poslouchali téměř na myšlenku. Jenže už je to delší čas, co jsem měla toho posledního. Na dalšího nebyly dlouho finance. Strašně se bojím, že něco pokazím a už to nebudu umět napravit. Máte to/měli jste to někdo také tak? Nebo jsem já jen cvok?
Uživatel s deaktivovaným účtem
h3lssa
napsal(a):
Spíš než žádost o rady, bych se vás všech tady chtěla zeptat, jaké pocity prožíváte před koupí/adopcí nového štěněte/psa? Štěně mám rezervované ještě před narozením, když jsem se dozvěděla, že na mě pohlaví i vysněná barva vyšla, byla jsem nadšená. Teď zbývají dva týdny do odběru a do začátku tohoto týdne u mě převládala radost, nadšení. Není to tak, že bych se už netěšila, téměř počítám dny do odběru. Ale spíš než více pozitivních myšlenek (typu "juhů, dva týdny a mám štěndo!"), tak u mě začínají převažovat ty negativní. Co když něco pokazím, co když nenaučím povely správně, špatně zareaguju, nevychovám ho, zkazím ho. Okolí tomu moc nepomáhá, zrovna několik mých dobrých známých má dost zkažené psy (neposlouchají je ani doma ani venku, někteří neumí ani sedni natož ke mně). Asi největším strašákem je pro mě socializace se psy a lidmi. Důvodem není, že bych nikdy psa neměla, naopak tohle bude čtvrtý. Ti minulí ale nikdy nebyli plánovaní takhle dopředu, nebyl čas se stresovat. Byli i celkem hezky vychovaní, tam kde mohli byli na volno. Poslouchali téměř na myšlenku. Jenže už je to delší čas, co jsem měla toho posledního. Na dalšího nebyly dlouho finance. Strašně se bojím, že něco pokazím a už to nebudu umět napravit. Máte to/měli jste to někdo také tak? Nebo jsem já jen cvok?
Ještěže před pořízením dítěte se moc nepřemýšlí, to bychom jako lidstvo vymřeli !! :-))
Uživatel s deaktivovaným účtem
h3lssa
napsal(a):
Spíš než žádost o rady, bych se vás všech tady chtěla zeptat, jaké pocity prožíváte před koupí/adopcí nového štěněte/psa? Štěně mám rezervované ještě před narozením, když jsem se dozvěděla, že na mě pohlaví i vysněná barva vyšla, byla jsem nadšená. Teď zbývají dva týdny do odběru a do začátku tohoto týdne u mě převládala radost, nadšení. Není to tak, že bych se už netěšila, téměř počítám dny do odběru. Ale spíš než více pozitivních myšlenek (typu "juhů, dva týdny a mám štěndo!"), tak u mě začínají převažovat ty negativní. Co když něco pokazím, co když nenaučím povely správně, špatně zareaguju, nevychovám ho, zkazím ho. Okolí tomu moc nepomáhá, zrovna několik mých dobrých známých má dost zkažené psy (neposlouchají je ani doma ani venku, někteří neumí ani sedni natož ke mně). Asi největším strašákem je pro mě socializace se psy a lidmi. Důvodem není, že bych nikdy psa neměla, naopak tohle bude čtvrtý. Ti minulí ale nikdy nebyli plánovaní takhle dopředu, nebyl čas se stresovat. Byli i celkem hezky vychovaní, tam kde mohli byli na volno. Poslouchali téměř na myšlenku. Jenže už je to delší čas, co jsem měla toho posledního. Na dalšího nebyly dlouho finance. Strašně se bojím, že něco pokazím a už to nebudu umět napravit. Máte to/měli jste to někdo také tak? Nebo jsem já jen cvok?
...s minulými psy nikdy........ale se současným, když jsem si ho přivezla, tak to na mně druhý nebo třetí den padlo, kočky se mnou nemluvily a zhnuseně na mně čučely, co jsem jim to do bytu nasadila, dnes se se psem milují a dovolí mu nemyslitelné, bála jsem se, že to nevyjde v práci a že si ho tam nebudu moci brát a další a další........v noci jsem vstala, psala a psala a vypsala se ze všech strachů a obav chovatelce, pak jsem šla spát a ráno to bylo najednou všechno pryč, nějak se to samo poskládalo během ranního hovoru s chovatelkou........takže Vás chápu, ale nebojte se toho, určitě to zvládnete na jedničku.......
XXX.XXX.222.128
h3lssa
napsal(a):
Spíš než žádost o rady, bych se vás všech tady chtěla zeptat, jaké pocity prožíváte před koupí/adopcí nového štěněte/psa? Štěně mám rezervované ještě před narozením, když jsem se dozvěděla, že na mě pohlaví i vysněná barva vyšla, byla jsem nadšená. Teď zbývají dva týdny do odběru a do začátku tohoto týdne u mě převládala radost, nadšení. Není to tak, že bych se už netěšila, téměř počítám dny do odběru. Ale spíš než více pozitivních myšlenek (typu "juhů, dva týdny a mám štěndo!"), tak u mě začínají převažovat ty negativní. Co když něco pokazím, co když nenaučím povely správně, špatně zareaguju, nevychovám ho, zkazím ho. Okolí tomu moc nepomáhá, zrovna několik mých dobrých známých má dost zkažené psy (neposlouchají je ani doma ani venku, někteří neumí ani sedni natož ke mně). Asi největším strašákem je pro mě socializace se psy a lidmi. Důvodem není, že bych nikdy psa neměla, naopak tohle bude čtvrtý. Ti minulí ale nikdy nebyli plánovaní takhle dopředu, nebyl čas se stresovat. Byli i celkem hezky vychovaní, tam kde mohli byli na volno. Poslouchali téměř na myšlenku. Jenže už je to delší čas, co jsem měla toho posledního. Na dalšího nebyly dlouho finance. Strašně se bojím, že něco pokazím a už to nebudu umět napravit. Máte to/měli jste to někdo také tak? Nebo jsem já jen cvok?
Mela jsem to uplne stejne.
Hachi take neni muj prvni pes, ale pred odberem jsem doslova vysilovala, co vsechno muzu se stendem pokazit, a dokonce jsem si i vycitala, ze jsem si preci jen nevzala starsiho pesana z utulku.
Po odberu jsem pochybovala jeste nekolik tydnu a nove stendo neustale srovnavala s nasim predchozim milionovym psem. Holt ten nynejsi je proste dabel a devastator. Dnes jsem akorat zjistila, ze nam znicil uz druhe dvere, a zrovna predevcirem mi pri davani psa na zahradu po prochazce (pes uz byl na zahrade, mel sundany obojek a ja chtela vyjit vratky ven a nakrmit ho) ten parchant zdrhnul za kockou a vlitnul za ni na cizi zahradu, kde me majitele samozrejme servali jako maleho fakana a hazeli (a stale hazeji) po mne vrazedne pohledy..
Ja si stale rikam (a uklidnuji se tim), ze tolik lidi, co o psech nic nevi a venuje se jim minimalne, ma skvele a i poslusne psy, tak proc bych ja, clovek, ktery uz nejake ty zkusenosti ma a psovi se venuje naplno, mela mit nejakou nezvladatelnou priseru.
Proste verim, ze se casem vse srovna a budeme mit ze psa perfektniho rodinneho partaka :)
Asi nad vsim prilis moc premyslime a vymyslime ty nejkatastrofictejsi scenare, ktere nas pak pronasleduji dnem i noci :))
XXX.XXX.16.236
Asi je lepší o sobě pochybovat a dopředu přemýšlet, než nic neřešit a ani nevědět, že to neděláte dobře, ne? Myslím, že když má člověk trochu rozum, tak o sobě prostě nutně někdy pochybuje.
Když se dopředu připravujete a měla jste trpělivost čekat na jedince konkrétní barvy a pohlaví, tak předpokládám, že není důvod se obávat, že nebudete mít trpělivost na výchovu štěněte a o té je to asi hlavně.
XXX.XXX.16.236
PumaCZ
napsal(a):
Mela jsem to uplne stejne.
Hachi take neni muj prvni pes, ale pred odberem jsem doslova vysilovala, co vsechno muzu se stendem pokazit, a dokonce jsem si i vycitala, ze jsem si preci jen nevzala starsiho pesana z utulku.
Po odberu jsem pochybovala jeste nekolik tydnu a nove stendo neustale srovnavala s nasim predchozim milionovym psem. Holt ten nynejsi je proste dabel a devastator. Dnes jsem akorat zjistila, ze nam znicil uz druhe dvere, a zrovna predevcirem mi pri davani psa na zahradu po prochazce (pes uz byl na zahrade, mel sundany obojek a ja chtela vyjit vratky ven a nakrmit ho) ten parchant zdrhnul za kockou a vlitnul za ni na cizi zahradu, kde me majitele samozrejme servali jako maleho fakana a hazeli (a stale hazeji) po mne vrazedne pohledy..
Ja si stale rikam (a uklidnuji se tim), ze tolik lidi, co o psech nic nevi a venuje se jim minimalne, ma skvele a i poslusne psy, tak proc bych ja, clovek, ktery uz nejake ty zkusenosti ma a psovi se venuje naplno, mela mit nejakou nezvladatelnou priseru.
Proste verim, ze se casem vse srovna a budeme mit ze psa perfektniho rodinneho partaka :)
Asi nad vsim prilis moc premyslime a vymyslime ty nejkatastrofictejsi scenare, ktere nas pak pronasleduji dnem i noci :))
No to je pohled Tomu to kouká z očí stejně jako našim. Myslím, že si ještě užijete...
Uživatel s deaktivovaným účtem
Tak to já se v tomto považuji za "šťastnou ženu"....nikdy ani u mojí první feny mě nanapadlo, že bych to nezvládla....teda né, že bych byla kynologickej génius, ale prostě se těším na štěndo jako takové....no a pak v tom kolotoči venčení papání hraní mazlení, spinkání, kousání na to snad ani není čas myslet, ono to tak nějak postupně plyne samo.
Jediné, co si vždycky před pořízením dalšího štěněte říkám je, že v určitých věcech budu důslednější a paradoxně jak stárnu, tak těch věcí, kde jsem zkutečně důsledná je čím dál tím méně........ ...no i tak při té benevolenci se mi tak nějak daří vychovat (s obrovskou láskou, trpělivě, laskavě a spravedlivě) psy, kteří jsou naši velmi příjemní společníci a členi rodiny....kteří mě venku nevláčí na vodítku, neutečou mi když je pustim z vodítka a doma slezou z gauče, když je o to požádám......
Čím víc psů prošlo mým životem, tím víc si uvědomuju, jak ten štěněcí čas uteče jako voda a tak se snažím si štěnda co nejvíce užít....takže úkol číslo jedna je mít šťastné štěndo, naučit ho venčit se venku, ukazovat mu svět, takže ho tahám skoro všude sebou, aby toho co nejvíc poznalo, naučit ho být samotinké doma a přežít případné brutální kousací období.....protože sedni, lehni, dej pac, ke mně a pod. to se takový prcek formou hry naučí během krátké chvilinky, než se následně přestane držet "máminy sukně" a povel "ke mně" už nemusí být tak stoprocentní, no a pak nám přejde mlaďoch do puberty a může "ohluchnout" úplně........
Uživatel s deaktivovaným účtem
PumaCZ
napsal(a):
Mela jsem to uplne stejne.
Hachi take neni muj prvni pes, ale pred odberem jsem doslova vysilovala, co vsechno muzu se stendem pokazit, a dokonce jsem si i vycitala, ze jsem si preci jen nevzala starsiho pesana z utulku.
Po odberu jsem pochybovala jeste nekolik tydnu a nove stendo neustale srovnavala s nasim predchozim milionovym psem. Holt ten nynejsi je proste dabel a devastator. Dnes jsem akorat zjistila, ze nam znicil uz druhe dvere, a zrovna predevcirem mi pri davani psa na zahradu po prochazce (pes uz byl na zahrade, mel sundany obojek a ja chtela vyjit vratky ven a nakrmit ho) ten parchant zdrhnul za kockou a vlitnul za ni na cizi zahradu, kde me majitele samozrejme servali jako maleho fakana a hazeli (a stale hazeji) po mne vrazedne pohledy..
Ja si stale rikam (a uklidnuji se tim), ze tolik lidi, co o psech nic nevi a venuje se jim minimalne, ma skvele a i poslusne psy, tak proc bych ja, clovek, ktery uz nejake ty zkusenosti ma a psovi se venuje naplno, mela mit nejakou nezvladatelnou priseru.
Proste verim, ze se casem vse srovna a budeme mit ze psa perfektniho rodinneho partaka :)
Asi nad vsim prilis moc premyslime a vymyslime ty nejkatastrofictejsi scenare, ktere nas pak pronasleduji dnem i noci :))
To je neskutečný, jak prcek roste....nedávno to byl takový mrňousek miminkovatej a ono už to vypadá jako ovčoun....teda zatím ještě ovčounek
XXX.XXX.16.236
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Tak to já se v tomto považuji za "šťastnou ženu"....nikdy ani u mojí první feny mě nanapadlo, že bych to nezvládla....teda né, že bych byla kynologickej génius, ale prostě se těším na štěndo jako takové....no a pak v tom kolotoči venčení papání hraní mazlení, spinkání, kousání na to snad ani není čas myslet, ono to tak nějak postupně plyne samo.
Jediné, co si vždycky před pořízením dalšího štěněte říkám je, že v určitých věcech budu důslednější a paradoxně jak stárnu, tak těch věcí, kde jsem zkutečně důsledná je čím dál tím méně........ ...no i tak při té benevolenci se mi tak nějak daří vychovat (s obrovskou láskou, trpělivě, laskavě a spravedlivě) psy, kteří jsou naši velmi příjemní společníci a členi rodiny....kteří mě venku nevláčí na vodítku, neutečou mi když je pustim z vodítka a doma slezou z gauče, když je o to požádám......
Čím víc psů prošlo mým životem, tím víc si uvědomuju, jak ten štěněcí čas uteče jako voda a tak se snažím si štěnda co nejvíce užít....takže úkol číslo jedna je mít šťastné štěndo, naučit ho venčit se venku, ukazovat mu svět, takže ho tahám skoro všude sebou, aby toho co nejvíc poznalo, naučit ho být samotinké doma a přežít případné brutální kousací období.....protože sedni, lehni, dej pac, ke mně a pod. to se takový prcek formou hry naučí během krátké chvilinky, než se následně přestane držet "máminy sukně" a povel "ke mně" už nemusí být tak stoprocentní, no a pak nám přejde mlaďoch do puberty a může "ohluchnout" úplně........
No to jste opravdu šťastná. Já si při všem neustále opakoval, že nesmíme dělat chyby a otravoval celou rodinu a každého hlídal, aby psisko nekazil. Samozřejmě to nikdo nechtěl chápat, všichni měli pocit, že je roztomilé štěňátko nutím omezovat a že jsme na něj nesmyslně přísní. Dodnes mi přijde neskutečné, že ten náš psotník na všechny neskáče, jelikož nikdo nechtěl pochopit, že vyskočivší psisko nelze vzít do náruče a láskyplně na něj mluvit a podpírat ho na zadních, že to bude brát jako odměnu a že až na ně skočí za pár měsíců, tak je složí.
Uživatel s deaktivovaným účtem
TyVed
napsal(a):
No to jste opravdu šťastná. Já si při všem neustále opakoval, že nesmíme dělat chyby a otravoval celou rodinu a každého hlídal, aby psisko nekazil. Samozřejmě to nikdo nechtěl chápat, všichni měli pocit, že je roztomilé štěňátko nutím omezovat a že jsme na něj nesmyslně přísní. Dodnes mi přijde neskutečné, že ten náš psotník na všechny neskáče, jelikož nikdo nechtěl pochopit, že vyskočivší psisko nelze vzít do náruče a láskyplně na něj mluvit a podpírat ho na zadních, že to bude brát jako odměnu a že až na ně skočí za pár měsíců, tak je složí.
Tak samozřejmě jsou věci u kterých ani u mě vlak nejede....jako třeba právě to skákání, takže hned po přivezení štěňat jsem nařídila striktně, že štěně se může pohladit např. při vítání, když přijdem domů...tam ta tendence skákat byla největší...pouze když má všechny čtyři packy na zemi, jinak se musí IGNOROVAT.....takže to štěňata v celku brzičko pochopili a na jedinýho člena rodiny na kterýho skáčou je můj syn, který odmítl vítat se s pesanama takto "chladně" a naopak jim říká "hopinky"
Ale tak z toho trauma nemám.....fakty mi přijde, že v běžné praxi skutečně potřebuju jen to neskákání, netahání na vodítku, nesbírání eklhaftů, co pes někde najde......a asi i dalších pár věcí, ale ty jmenované jsou pro mě stěžejní...
XXX.XXX.16.236
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Tak samozřejmě jsou věci u kterých ani u mě vlak nejede....jako třeba právě to skákání, takže hned po přivezení štěňat jsem nařídila striktně, že štěně se může pohladit např. při vítání, když přijdem domů...tam ta tendence skákat byla největší...pouze když má všechny čtyři packy na zemi, jinak se musí IGNOROVAT.....takže to štěňata v celku brzičko pochopili a na jedinýho člena rodiny na kterýho skáčou je můj syn, který odmítl vítat se s pesanama takto "chladně" a naopak jim říká "hopinky"
Ale tak z toho trauma nemám.....fakty mi přijde, že v běžné praxi skutečně potřebuju jen to neskákání, netahání na vodítku, nesbírání eklhaftů, co pes někde najde......a asi i dalších pár věcí, ale ty jmenované jsou pro mě stěžejní...
Jojo, tak u nás je to stejně :D. Taky máme rozděleno na část rodiny na kterou se neskáče a na tu, u které jsme přesvědčeni, že se jí to líbí. I když teď už se tak spíš vzpínáme na zadní bez dotyku, jelikož oběma chlupatcům už došlo, že možná není ideální, když dotyčný upadne, takže v rámci zachování stability svěřených osob vyvinuli bezdotykovou metodu.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Taky jsem se prvních 5 týdnů života štěněte moc těšila, v 5. týdnu jsme si kluka vybrali a najednou začal strach co bude co když ho špatně socializuju, výchovam, co když me nebude mít rád... 😁
Dneska mám pulrocniho floutka se kterým si rozumíme vlastně beze slov, máme svoje rituály, poslouchá me, ne skáče, neničí, nelouzickuje... A jako bonus se mnou každý večer usíná prituleny (venkovní pes 😁). Šlo to tak nějak samo, jak už bylo zmíněno, člověk se nenadel a najednou máme z miminka už pomalu velkého hafana.
Uživatel s deaktivovaným účtem
PumaCZ
napsal(a):
Mela jsem to uplne stejne.
Hachi take neni muj prvni pes, ale pred odberem jsem doslova vysilovala, co vsechno muzu se stendem pokazit, a dokonce jsem si i vycitala, ze jsem si preci jen nevzala starsiho pesana z utulku.
Po odberu jsem pochybovala jeste nekolik tydnu a nove stendo neustale srovnavala s nasim predchozim milionovym psem. Holt ten nynejsi je proste dabel a devastator. Dnes jsem akorat zjistila, ze nam znicil uz druhe dvere, a zrovna predevcirem mi pri davani psa na zahradu po prochazce (pes uz byl na zahrade, mel sundany obojek a ja chtela vyjit vratky ven a nakrmit ho) ten parchant zdrhnul za kockou a vlitnul za ni na cizi zahradu, kde me majitele samozrejme servali jako maleho fakana a hazeli (a stale hazeji) po mne vrazedne pohledy..
Ja si stale rikam (a uklidnuji se tim), ze tolik lidi, co o psech nic nevi a venuje se jim minimalne, ma skvele a i poslusne psy, tak proc bych ja, clovek, ktery uz nejake ty zkusenosti ma a psovi se venuje naplno, mela mit nejakou nezvladatelnou priseru.
Proste verim, ze se casem vse srovna a budeme mit ze psa perfektniho rodinneho partaka :)
Asi nad vsim prilis moc premyslime a vymyslime ty nejkatastrofictejsi scenare, ktere nas pak pronasleduji dnem i noci :))
...ten roste a je nádherný...........
Uživatel s deaktivovaným účtem
Asi fakt moc přemýšlíme. Mám to taky tak, že pochybuju, jestli to zvládnu, a to se vším. Třeba když jsme se stěhovali z bytu v paneláku do domku, taky jsem si říkala, jestli to všechno zvládnu. A se psy to mám stejně. Ale na druhou stranu jsem zase taková, že když se do něčeho zakousnu, tak to jen tak lehce nevzdám. A to o to víc, když ještě do mě rýpe někdo z rodiny, že se mi to nikdy nemůže podařit. Znám několik lidí, kteří pochybnosti neměli, byli si naprosto jistí, že všechno zvládnou, i když to byl jejich první pes...no, a stalo se, že po týdnu vrátili psa zpátky chovateli s tím, že to nezvládají :-)
Já si pro svoje vysněný štěndo jedu za týden, čekala jsem na ně od loňského září, takže času přemýšlet jsem měla fakt hodně. A spíš se těším, než cokoliv jinýho, protože s každým dalším psem, kterýho jsem měla, jsem se hodně poučila, jak co se týká výchovy a výcviku, tak i krmení, zdraví a dalších věcí. Moc vám přeju, ať si chvilky se svým štěňátkem užijete, oni moc rychle vyrostou
XXX.XXX.131.130
PumaCZ
napsal(a):
Mela jsem to uplne stejne.
Hachi take neni muj prvni pes, ale pred odberem jsem doslova vysilovala, co vsechno muzu se stendem pokazit, a dokonce jsem si i vycitala, ze jsem si preci jen nevzala starsiho pesana z utulku.
Po odberu jsem pochybovala jeste nekolik tydnu a nove stendo neustale srovnavala s nasim predchozim milionovym psem. Holt ten nynejsi je proste dabel a devastator. Dnes jsem akorat zjistila, ze nam znicil uz druhe dvere, a zrovna predevcirem mi pri davani psa na zahradu po prochazce (pes uz byl na zahrade, mel sundany obojek a ja chtela vyjit vratky ven a nakrmit ho) ten parchant zdrhnul za kockou a vlitnul za ni na cizi zahradu, kde me majitele samozrejme servali jako maleho fakana a hazeli (a stale hazeji) po mne vrazedne pohledy..
Ja si stale rikam (a uklidnuji se tim), ze tolik lidi, co o psech nic nevi a venuje se jim minimalne, ma skvele a i poslusne psy, tak proc bych ja, clovek, ktery uz nejake ty zkusenosti ma a psovi se venuje naplno, mela mit nejakou nezvladatelnou priseru.
Proste verim, ze se casem vse srovna a budeme mit ze psa perfektniho rodinneho partaka :)
Asi nad vsim prilis moc premyslime a vymyslime ty nejkatastrofictejsi scenare, ktere nas pak pronasleduji dnem i noci :))
Bože,prechádzam úplne tým istým,výborne ste si napísali Minulá fenka bola anjel-odmala dobrá,kludná,maznavá,papkala,spinkala,vykopala dva muškáty, zožrala filter od bazénu a tým sa to skončilo. Táto je čistý ancikrist, všetko ničí,trhá,vyskakuje,hryzie nás...Som unavená ako pes(ale nie ten náš,ten má energie za dvoch,troch,štyroch), modrinová,dohryzená,zjazvená...a aj tak cítim nejaké prazvláštne šťastie,že asi to tak malo byť a z nejakého dôvodu som si vybrala ju.Alebo skôr ona mňa,kedže sa pretlačila pred svojich 8 súrodencov,vyškriabala sa mi na kolená a v očiach mala:Ja som tvoja,čo nechápeš?! A zrodila sa láska,aj ked taká zvláštna...cez slzy,ked bola vážne chorá,cez jemný krik,ked všetko likviduje,cez únavu,ked o 5 ráno je plná energie a chce jesť,piť,hrať sa,ísť von...Cez to všetko ju milujem a nedala by som ju ani za nič,je moja a ja som jej. Nesmiem ju porovnávať,lebo by vyšla z toho tragicky Proste to už beriem tak,že mám doma výzvu,rebela, divocha...a my to dáme
Uživatel s deaktivovaným účtem
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Taky jsem se prvních 5 týdnů života štěněte moc těšila, v 5. týdnu jsme si kluka vybrali a najednou začal strach co bude co když ho špatně socializuju, výchovam, co když me nebude mít rád... 😁
Dneska mám pulrocniho floutka se kterým si rozumíme vlastně beze slov, máme svoje rituály, poslouchá me, ne skáče, neničí, nelouzickuje... A jako bonus se mnou každý večer usíná prituleny (venkovní pes 😁). Šlo to tak nějak samo, jak už bylo zmíněno, člověk se nenadel a najednou máme z miminka už pomalu velkého hafana.
Aby náhodou nedošlo k mylce, v 5. týdnu jsme si stendo vybrali a v 10. vezli domu 🤔 aby se někdo nechytl toho pátého týdne 😁
Uživatel s deaktivovaným účtem
Já teda jediný, co mám v plánu s dalším štěnětem, je psí školička a už jsem předběžně sondovala na cvičáku, jestli budeme moct chodit jenom na koukačku i na "dospělí psi", popř. nějakou volnou zábavu i s dospělýma pesanama......kvůli socializaci, tak nějak totiž nevím, kde bych momentálně socializovala........místo, kam jsem chodila s minulými štěňaty zrušili...udělali z toho park-psi jen na vodítku.....a nevím, kam jinam bych šla.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Já teda jediný, co mám v plánu s dalším štěnětem, je psí školička a už jsem předběžně sondovala na cvičáku, jestli budeme moct chodit jenom na koukačku i na "dospělí psi", popř. nějakou volnou zábavu i s dospělýma pesanama......kvůli socializaci, tak nějak totiž nevím, kde bych momentálně socializovala........místo, kam jsem chodila s minulými štěňaty zrušili...udělali z toho park-psi jen na vodítku.....a nevím, kam jinam bych šla.
Já už mám školku taky domluvenou, předevčírem už jsem se byla i mrknout, jak to probíhá a líbí se mi to. Teď chodí asi 5 štěňátek, většina teda lovečáci, hlavně křepeláčci, a jeden retrívr.